KSOS 11 Co 154/2024-162

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 16 C 232/2023-78 z 22. 4. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku mění takto:

Určuje se, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa vyměřeného geometrickým plánem pro rozdělení pozemku číslo plánu č. účtu vyhotoveným právnická osoba., adresa, IČO IČO, schváleným úřad adresa, dne 6. 5. 2025, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 18.300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem části pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa určené geometrickým plánem v rozsahu, který je stanoven plotem mezi pozemkem parc. č. číslo a pozemky parc. č. číslo a parc. č. číslo v k. ú. adresa (odstavec I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 27.888 Kč (odstavec II. výroku).

2. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Namítala nesprávné právní posouzení věci. Soud prvního stupně vystavěl své odůvodnění na tom, že musel vzít v potaz ochranu nabyvatele práva v duchu zásady materiální publicity podle § 984 odst. 1 o. z. Soud se však nevypořádal se skutečnostmi, které v řízení sám zjistil, poukázala na skutková zjištění tak, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod body 9., 16., 20. až 23. S ohledem na zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku, je zřejmé, že předmětný sporný pozemek byl ve vlastnictví státu od roku 1988, stát prostřednictvím své organizace zajistil stanovení hranic, vyměření pozemků a stavbu hraničního plotu, v roce 2020 došlo k úplatnému převodu mezi akciovou společností, jejímž koncovým vlastníkem s vlastnickým podílem 100 % je stát, a žalovanou, která je státním podnikem, a má tak s pozemkem právo hospodařit, avšak vlastníkem je opět stát. U žalované nemůže být dána dobrá víra ve smyslu § 984 o. z., neboť zjištěné okolnosti dobrou víru vyvracejí. Poukázala na to, že omyl držitele byl vyvolán státním orgánem. Stát těží ze skutečnosti, že nesprávně stanovil vlastnické hranice a způsobil nesoulad při zápisu do katastru nemovitostí, přičemž současně přenáší břemeno odpovědnosti na žalobkyni a za nezjištění souladu ji sankcionuje ztrátou vlastnického práva, a to právě ve prospěch státu. Všechny uvedené skutečnosti vyšly najevo v průběhu řízení před soudem prvního stupně, ten se s nimi nikterak nevypořádal. Dle žalobkyně je zde dána zjevná faktická identita subjektů vystupujících na obou stranách smlouvy. Již ze skutečnosti, že společnost právnická osoba. je akciovou společností, jejímž jediným akcionářem je od roku 2018 společnost právnická osoba., jejímž jediným akcionářem je název, a žalovaný je státním podnikem existujícím od roku 1988 a jeho zakladatelem je název, je nutné učinit závěr, že konečným beneficientem uvedeného právního jednání je stát. Je zcela nerozhodné, zda na jedné straně vystupuje stát prostřednictvím akciové společnosti založené název a na druhé straně vystupuje prostřednictvím státního podniku. Rovněž na této skutečnosti nemůže nic měnit ani angažmá odlišných fyzických osob ve statutárních orgánech. Faktická totožnost uvedených subjektů pak vylučuje aplikaci zásady materiální publicity podle § 984 odst. 1 o. z. Domáhala se změny napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle jeho názoru nemohla žalobkyně nabýt pozemek na základě řádné držby, zároveň nebyly splněny ani podmínky mimořádného vydržení, když žalobkyně nemůže započítávat dobu držby svého právního předchůdce. Tomu muselo být k okamžiku uchopení držby, tj. k 4. 11. 1992 zřejmé, že pozemek nevlastní, když tuto nemovitost již dříve prodal na základě kupní smlouvy z roku 1989 právnímu předchůdci žalovaného. Musel si tak být vědom, že faktickou držbou pozemku působí újmu jeho skutečnému vlastníkovi. I kdyby byly splněny podmínky mimořádného vydržení, v souladu s ústavními principy právní jistoty, dobré víry a zásadou, že práva náleží bdělým, je na místě aplikovat § 984 o. z., když zákonné podmínky působení materiální publicity byly naplněny. K nabytí věcného práva žalovaného došlo na základě právního jednání, které bylo úplatné, učiněné v dobré víře od subjektu zapsaného ve veřejném seznamu, nejde o výjimku dle § 984 odst. 2 o. z. Nemůže být dána totožnost osob mezi akciovou společností právnická osoba., případně organizační složkou státu – název na jedné straně a státním podnikem právnická osoba. na straně druhé jednajícím vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Tuto skutečnost dokládá i fakt, že k převodu pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa na žalovaného došlo na základě smlouvy o koupi části závodu ze dne datum a souhlasného prohlášení o nabytí práva koupí závodu. Nedošlo tak k nabytí pozemku smlouvou o převodu hospodaření s majetkem státu. Koupě závodu dle § 2175 o. z. a násl. přitom nepochybně předpokládá změnu vlastnického práva. Z doloženého výpisu katastru nemovitostí je mimochodem také nesporné, že došlo ke změně vlastnického práva vkladem do katastru nemovitostí číslo a nikoliv pouhým záznamem. Byla tak naplněna hypotéza právní normy, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo. I kdyby šlo v daném případě o jeden subjekt – stát, žalobě nemůže být vyhověno. Jde totiž o to, že stát nabyl předmětný pozemek ve smyslu § 984 o. z. na základě již dřívějšího právního jednání, a to úplatné smlouvy o vkladu obchodního závodu ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba., IČO IČO (dnes právnická osoba.), jejímž vlastníkem byla a je stále společnost název, a.s., IČO IČO. Tyto relevantní skutečnosti plynou z provedeného důkazu – vyjádření právnická osoba a z výpisu z obchodního rejstříku. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou soudu dne 10. 7. 2023 se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem označené části pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa (dále jen předmětný pozemek). Tvrdila, že skutečná hranice mezi předmětným pozemkem a ostatními pozemky je více než 30 let neměnná a odpovídá plotu umístěnému mezi předmětným pozemkem a dalšími pozemky. Vytyčení hranice mezi pozemky, včetně výstavby plotu zajišťoval název, koncern adresa. Namítala nedostatek dobré víry žalovaného jakožto nabyvatele vlastnického práva sporné části pozemku na základě smlouvy o koupi části závodu z datum. Žalovaný od samého počátku s žalobou nesouhlasil.

6. Okresní soud provedl dokazování listinami a výpovědí svědkyně tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Učinil z provedených důkazů skutková zjištění, jež jsou podrobně popsána v bodech 4. až 32.

7. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. č. číslo parc. č. číslo v k. ú. adresa, které nabyla darem od svého otce jméno FO darovací smlouvou ze dne datum. Zápis hranice pozemků parc. č. číslo a parc. č. číslo s pozemkem parc. č. číslo, které tvoří asfaltovou cestu, neodpovídá vystavěnému plotu a rozsahu, v jakém žalobkyně a její rodina po dobu 30 let pozemky užívají. Sporná část pozemku parc. č. číslo a parc. č. číslo má obsah číslo m² a je vymezena v pásu od plotu po konec hlavního uzávěru plynu, vlevo s malým trojúhelníkovým výběžkem hlouběji do pozemku parc. č. číslo. Na přelomu 80. a 90. let minulého století probíhala v oblasti výstavba silnice název a za účelem výstavby byly od otce žalobkyně odkoupeny části pozemků, mimo jiné parc. č. číslo a parc. č. číslo Některé pozemky byly předány k dočasnému užívání a následně byly navráceny. Na základě kupní smlouvy číslo hodnota uzavřené dne datum mezi prodávajícím jméno FO a kupujícím název, koncern adresa, Výstavba dolu adresa, nabyl kupující vlastnictví pozemků v k. ú. adresa zaměřených geometrickým plánem ze dne datum, a to z pozemku parc. č. číslo část „název“ o výměře číslo m² a z pozemku parc. č. číslo zahrada část „název“ o výměře číslo m², včetně oplocení a trvalých porostů. Výstavbu plotu po dokončení silnice název zajišťoval výhradně investor název. jméno FO neurčoval, kudy plot povede. Následně se o zahradu v hranicích plotu po celou dobu staral jméno FO s rodinou, zahradu užívali a rovněž natírali plot. Nikdy nikdo nevznesl žádný vlastnický nárok. Vlastníkem pozemku parc. č. číslo o výměře číslo m² (cesta) je Česká republika a právo hospodařit s majetkem státu má žalovaný. Nabývacím titulem bylo souhlasné prohlášení o nabytí práva koupí závodu ze dne datum ve spojení se smlouvou o koupi části závodu ze dne datum, kupní cena činila 1 Kč a byla stanovena znaleckým posudkem při zohlednění veškerých očekávaných nákladů na útlum převáděné části závodu a jiných negativních majetkových dopadů dalšího nakládání s částí závodu kupujícím a dále skutečnostmi, že část závodu je prodávána pouze za účelem útlumu a zahrazení následků hornické činnosti a nikoliv za účelem dalšího dolování nerostů a je prodávána úhrnem.

8. Vzhledem k závěru o skutkovém stavu věci tak, jak byl učiněn okresním soudem a s ohledem na odvolací námitky a následné stanovisko žalovaného, odvolací soud dokazování doplnil o další listinné důkazy.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro k. ú. adresa k 1. 7. 2020 (č. l. 110) vzal za prokázáno, že pozemek parc. č. číslo v k. ú. adresa o rozloze číslo m² – ostatní plocha - ostatní komunikace, byl k uvedenému datu zapsán ve vlastnictví právnická osoba., adresa, IČO IČO. Nabývacím titulem mělo být souhlasné prohlášení o vzniku práva ze zákona ze dne datum, právní účinky zápisu k datum, zápis proveden datum.

10. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1729 (č. l. 113), bylo zjištěno, že obchodní firma právnická osoba. byla zapsána 1. datum. 1992, IČO IČO, právní forma akciová společnost, předmět činnosti správa vlastního majetku (zapsáno datum), předtím zapsán předmět podnikání, správa a vypořádání aktiv a pasiv souvisejících s privatizovaným majetkem, zapsáno datum, vymazáno 27. 2. 2019. Akciová společnost byla založena dle § 172 obchodního zákoníku, jediným zakladatelem společnosti je název, zapsáno 1. 10. 1992. Na základě § 20 zákona č. 239/2001 Sb. došlo ke změně jediného akcionáře s tím, že jediným akcionářem se 1. 1. 2008 stal stát zastoupený právnická osoba.

11. Z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl B, vložka 10919 (č. l. 122) bylo zjištěno, že dne 31. 3. 2017 byla zapsána obchodní firma název od 1. 4. 2018 název firmy právnická osoba., IČO IČO, právní forma akciová společnost, jediným akcionářem byla právnická osoba., IČO IČO, zapsáno 31. 3. 2017, vymazáno 1. 4. 2018, právnická osoba., IČO IČO, zapsáno 1. 4. 2018, vymazáno 3. 5. 2018, od 3. 5. 2018 je jediným akcionářem firma právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa.

12. Odvolací soud považoval za nutné pro posouzení správnosti aplikace § 984 odst. 1 o. z. provést důkaz, jehož potřeba vyplynula z obsahu spisu, a sice historii vlastnických vztahů k pozemku, který kupní smlouvou prodal otec žalobkyně v roce 1989 tehdy kupujícímu název, koncern adresa. Odvolací soud proto učinil dotaz ke název adresa a požádal o sdělení, které subjekty byly zapsány jako vlastníci, popřípadě s právem hospodaření, k pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa od 1. 1. 1990 dosud. Ze sdělení název adresa (č. l. 139) bylo zjištěno následující. Od roku 1990 do roku 2006 bylo vlastnické právo k pozemku zapsáno ve prospěch právnická osoba., adresa, IČO IČO, nabývací listinou bylo rozhodnutí název ze dne 9. 12. 1990. V letech 2006 – 2018 bylo zapsáno vlastnické právo pro právnická osoba., adresa, IČO IČO, nabývací listinou bylo rozhodnutí valné hromady o rozdělení obchodní společnosti ze dne 22. 5. 2006 a smlouva ze dne datum. V letech 2018 – 2021 bylo zapsáno vlastnické právo pro právnická osoba., adresa, nabývací listina souhlasné prohlášení o vzniku práva ze zákona ze dne 19. 4. 2018, od roku 2021 je zapsáno vlastnické právo pro Českou republiku, právo hospodařit s majetkem státu – právnická osoba., adresa, nabývací listinou souhlasné prohlášení o nabytí práva koupí závodu ze dne datum. V letech 1988 – 1990 proběhl výkup části pozemku pro vznik parcely číslo číslo, mimo jiné dle kupní smlouvy uzavřené mezi název, koncern adresa jako kupujícím a jméno FO jako prodávajícím, kupní smlouvy ze dne datum a ze dne datum.

13. Není sporu o tom, že jméno FO posledně označenou smlouvou ze dne datum prodal tehdy firmě název, koncern adresa část pozemku parc. č. st. číslo o výměře číslo m² a z pozemku parc. č. číslo část o výměře číslo m² a za tyto vykupované pozemky obdržel částku ve výši 8.260 Kč. Pozemky kupující kupoval pro účely výstavby silnice „název“ v rámci tehdy probíhající výstavby dolu adresa. název, koncern adresa, a.s. vyhověla požadavku jméno FO, aby nově vystavěla plot mezi pozemky tak, aby od komunikace „název“ byly pozemky, které i nadále vlastnil jméno FO, odděleny. jméno FO sám se na stavbě plotu nepodílel a „nenařizoval“, kde má být plot vystavěn. Celá tato akce s výstavbou plotu byla plně v režii tehdy název, koncern adresa a zaměstnanců, kteří se na výstavbě plotu podíleli. Bylo prokázáno, že v rámci výstavby plotu byla část již prodaných pozemků nesprávně připlocena k původním pozemkům vlastníka jméno FO, aniž by se tento na uvedeném nesprávném připlocení jakýmkoliv způsobem podílel. Je skutečností, že jméno FO takto nesprávně připlocený pozemek po celou dobu řádně užíval ve víře, že se jedná o jeho pozemek, který v tomto rozsahu nebyl prodán kupujícímu název, koncern adresa. Z tohoto pohledu nemůže jít k tíži prodávajícího jméno FO, že plot byl vystavěn v nesprávných hranicích, že tato hranice byla posunuta na úkor koupených pozemků v neprospěch název, koncern adresa.

14. K řádnému vydržení ve smyslu § 1089 a násl. o. z. nemohlo dojít, neboť jméno FO či jeho právní nástupkyni nesvědčil žádný právní důvod. Odvolací soud je však toho názoru, že v souladu s § 1095 o. z. došlo k mimořádnému vydržení. Dle tohoto ustanovení uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Dle rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, respektive vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva, nebo má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve, než uplynutím 5 let, jde-li o věc nemovitou. Z uvedeného je nutno dovodit, že k mimořádnému vydržení mohlo dojít nejdříve k 1. 1. 2019.

15. Odvolací soud je toho názoru, že ve vztahu k předmětnému pozemku došlo na straně žalobkyně k mimořádnému vydržení ve smyslu § 1095 o. z., když do této vydržecí doby se započítává i doba jejího právního předchůdce, otce jméno FO. Byl to kupující název, koncern adresa, který v průběhu roku 1992 nechal v nesprávně vyměřené hranici mezi pozemky, které zůstaly ve vlastnictví jméno FO, a pozemky, které jméno FO prodal název, koncernu adresa, vystavět oplocení. Do hranice, ve které je plot vystavěn, jméno FO žádným způsobem nezasahoval a neurčoval, kde má plot stát. Aniž by to jméno FO jakkoliv nárokoval, předmětný pozemek byl, ačkoliv prodán název, koncernu adresa, připlocen zpět k dosavadním pozemkům ve vlastnictví jméno FO. Předmětný pozemek tak tvořil s pozemky ve vlastnictví jméno FO jeden pozemek užívaný jako zahrada. jméno FO a jeho rodina o předmětný pozemek pečovali a osadili jej keři a stromy. K tomuto oplocení došlo nejpozději k 31. 12. 1992. Na straně jméno FO nebyl prokázán žádný nepoctivý úmysl při nabytí a výkonu držby. Došlo tak k mimořádnému vydržení předmětného pozemku k 1. 1. 2019, kdy již vlastníkem pozemků byla žalobkyně, které se započítala do mimořádné vydržecí doby také doba svědčící ve prospěch jejího právního předchůdce - otce. Ten převedl pozemky ve svém vlastnictví darem na žalobkyni a ta s ohledem na připlocení pokračovala v držbě té části pozemku, která byla původně prodána název, koncernu adresa (předmětný pozemek). K 1. 1. 2019 tak nabyla mimořádnou držbou vlastnické právo k předmětnému pozemku.

16. Z výše uvedeného je nutno dovodit, že pokud v roce 2021 převáděla společnost právnická osoba. vlastnické právo k pozemkům na Českou republiku, právo hospodaření s majetkem státu mělo svědčit firmě právnická osoba, nemohla již právnická osoba. převést žádným právním jednáním vlastnické právo k předmětnému pozemku, neboť již bylo vlastnické právo vydržené žalobkyní.

17. Nyní je na místě vypořádat se s námitkou žalovaného učiněnou s odkazem na § 984 o. z. Dle tohoto ustanovení, není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje v době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak v době podání návrhu na zápis.

18. Zde odvolací soud nejprve poukazuje na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ve věci 31 Cdo 2764/2016. Toto rozhodnutí bylo vydáno v pracovněprávní věci, avšak dle názoru odvolacího soudu je aplikovatelné i na předmětnou věc. Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia NS dospěl k závěru, že organizační složky státu vykonávající za stát práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů pouze obhospodařují majetek, který vlastní stát, a proto v důsledku zaviněného porušení povinností při plnění pracovněprávních úkolů zaměstnance nebo v přímé souvislosti s ním může vzniknout újma na majetku (zmenšení majetku nebo zmaření očekávatelného zvýšení majetku) pouze státu, a nikoliv organizační složce státu. Vzhledem k tomu, že organizační složka státu není právnickou osobou (právnickou osobou je stát) a pouze za právnickou osobu (tj. za stát), není oprávněna jednat svým vlastním jménem, ale jménem státu, a práva a povinnosti z jednání organizační složky tak nabývá stát jako právnická osoba. Z uvedeného vyplývá, že účastníkem pracovněprávních vztahů je jako nedělitelný subjekt stát; koncepci dělené subjektivity státu nelze sdílet, neboť pro ni jednak chybí opora v zákoně, jednak nebere v úvahu, že organizační složky státu nevlastní a nemohou vlastnit majetek. I když organizační složky státu vykonávají za stát práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, je tu rozhodující, že pouze obhospodařují majetek, který vlastní stát.

19. Obchodní firma právnická osoba, zapsaná k adresa (dříve název koncern, zapsáno 1. 7. 1988 a název zapsáno 13. 6. 1990) je státním podnikem, jehož zakladatelem je právnická osoba. Toto ministerstvo je ve smyslu § 3 zákona č. 219/2000 Sb. organizační složkou státu, samo o sobě není právnickou osobou.

20. K 1. 10. 1992 byla zapsána obchodní firma právnická osoba., jejímž jediným akcionářem od 1. 1. 2008 je stát zastoupený svou organizační složkou - název.

21. Obchodní firma právnická osoba., IČO IČO byla zapsána 1. 4. 2018 a od 3. 5. 2018 je jediným akcionářem této firmy firma právnická osoba., jejíž jediným akcionářem je stát zastoupený svou organizační složkou název.

22. Ze shora uvedeného je zřejmé, že v konečném důsledku je stát zakladatelem státního podniku název, zároveň je jediným akcionářem obchodní firmy právnická osoba., která je jediným akcionářem obchodní firmy právnická osoba.

23. Odvolací soud je toho názoru, že z posledně uvedených důvodů nelze použít § 984 o. z., jak se toho domáhá žalovaný. Mezi lety 2018 – 2021 bylo vlastnické právo k předmětnému pozemku zapsáno ve prospěch firmy právnická osoba., IČO IČO, tj. stejného subjektu, jehož jediným akcionářem je firma právnická osoba. s účinností od 3. 5. 2018. právnická osoba. 1. 2019 došlo k mimořádnému vydržení předmětného pozemku, tj. vlastníkem tohoto pozemku se stala žalobkyně. Vlastnické právo bylo k 27. 1. 2021 zapsáno ve prospěch České republiky, právo hospodařit s majetkem státu má firma právnická osoba.

24. Jestliže stát prostřednictvím název byl v letech 2018 – 2021 jediným akcionářem firmy právnická osoba., která zároveň byla jediným akcionářem firmy právnická osoba., přičemž v roce 2021 došlo k prohlášení o nabytí práva koupí závodů ve prospěch vlastníka České republiky a práva hospodařit s majetkem státu ve prospěch firmy právnická osoba, jednalo se ohledně pozemků číslo číslo stále o majetek státu. Zde je na místě poukázat na shora citované rozhodnutí velkého senátu, které upřednostňuje konstrukci nikoliv dělené subjektivity státu. Odvolací soud uzavírá, že pokud v minulosti byl předmětný pozemek jako součást parc. č. číslo v k. ú. adresa zapsán ve vlastnictví právnická osoba., jehož konečným beneficientem (to je osobou mající finanční prospěch) byl stát a následně bylo zapsáno vlastnické právo opět státu s právem hospodařit s majetkem právnická osoba, nejsou naplněny podmínky § 984 o. z.

25. Žalovanému tak nesvědčí ve prospěch princip tzv. materiální publicity zápisu vlastnického práva ve veřejném seznamu.

26. Znovu je nutno zopakovat, že k 1. 1. 2019 došlo k mimořádnému vydržení předmětného pozemku ve prospěch žalobkyně. Odvolací soud proto změnil napadené rozhodnutí tak, že se určuje vlastnické právo žalobkyně k předmětnému pozemku. Žalobkyně doložila geometrický plán pro rozdělení pozemku, jehož správnost nebyla žádnou z procesních stran zpochybněna, a tento geometrický plán má všechny náležitosti potřebné k tomu, aby vlastnictví k předmětnému pozemku bylo zapsáno. Je-li zde nepatrný rozdíl ve výměře předmětného pozemku oproti minulým údajům, je nutno to přičíst zpřesnění vyměřovacích metod.

27. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Ty požadovala ve výši 5.000 Kč za uhrazený soudní poplatek a dále 5 x 300 Kč dle § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalobkyně má právo na paušální náhradu výdajů za žalobu, přípravu k jednání dne 21. 2. 2024, účast obecného zmocněnce u jednání dne 21. 2. 2024, příprava k jednání dne 22. 4. 2024 a účast u jednání dne 22. 4. 2024. Celkem činí náklady na straně žalobkyně vzniklé v řízení před soudem prvního stupně 6.500 Kč.

28. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. má v odvolacím řízení procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala zaplatit 5.000 Kč za uhrazený soudní poplatek, částku 12.100 Kč za vypracování geometrického plánu a 4 x 300 Kč jako paušální náhradu dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Úkony, za které přísluší žalobkyni paušální náhrada, jsou příprava k jednání dne 2. 10. 2024, účast u jednání dne 2. 10. 2024, jednání dne 28. 3. 2025 a jednání dne 26. 6. 2025 celkem hodnota Kč. Celkové náklady vzniklé žalobkyni v odvolacím řízení činí 18.300 Kč a žalobkyni byly přiznány.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku v odstavci I. výroku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

Proti nákladovým výrokům není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.