KSOS 11 Co 216/2024-380

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: tituly před jménem. Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o nahrazení projevu vůle žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 9 C 6/2022-331 ze dne 30. 8. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a III. výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11.410 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobcova advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“), kterým žalovaná a žalobce uzavírají smlouvu o bezúplatném převodu označených (dále jen „předmětných“) pozemků, přičemž jejich hodnota činí 57.177,97 Kč a tímto se v uvedeném rozsahu uspokojuje zbývající restituční nárok žalobce (odstavec I. výroku), žaloba byla ohledně nahrazení projevu vůle k pozemku parc. č. číslo v k. ú. adresa zamítnuta (odstavec II. výroku), žalované bylo uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 36.283,57 Kč (odstavec III. výroku).

2. Rozsudek napadla v odstavcích I. a III. výroku včas podaným odvoláním žalovaná. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že při uspokojování restitučního nároku žalobce postupovala svévolně a liknavě. Liknavost a svévoli je nutno zkoumat nejen z pohledu neaktivity žalované, ale také z hlediska žalobce a jeho vyvíjeného úsilí k získání pozemků zákonem předpokládaným způsobem. Odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2770/10, který řešil otázku libovůle, svévole či diskriminace státu. Dle názoru žalované se soud prvního stupně nedostatečně zabýval otázkou žalobcovy aktivity ve snaze získat pozemky zákonem předpokládaným způsobem. Žalobce nepřistupoval k celému procesu s dostatečnou iniciativou a odpovědností. Neúčastnil se veřejných nabídek, což je základní způsob, jakým by v souladu se zákonem měl žalobce usilovat o získání pozemků, dále je zde množství vedených soudních sporů s žalovanou. V těchto sporech žalobce usiluje o převod náhradních pozemků a v těchto řízeních se ukazuje, že žalobce v mnoha případech zvolil soudní cestu jako nástroj ke svému cíli. To poukazuje na jeho nedostatečné úsilí o vyřešení věcí v souladu s obecně platnými právními předpisy. Žalovaná má za to, že soud by měl přehodnotit žalobcovu aktivitu v celém procesu a zvážit, zda žalobcova opakovaná snaha o převod pozemků není projevem neochoty spolupracovat a nalézt společné řešení, které by respektovalo jak zákonné předpisy, tak i oprávněné zájmy obou stran. Rovněž žalovaná má zájem na tom, aby restituční nároky byly co nejrychleji a nejhospodárněji vypořádány. Toho však nelze dosáhnout desítkami sporů vedených u soudů, ale zejména zákonnou cestou. Účelem restitučního řízení má být především náprava křivd a zhojení oprávněných, kterým byly nemovitosti zabrány v minulém režimu. Uveřejnění nabídky náhradních pozemků pro restituenty je jediným zákonným způsobem, jakým může žalovaná uspokojit restituční nároky oprávněných. K rozhodnutí o nahrazení projevu vůle by mělo být přistupováno v krajních případech, kdy není možná jiná forma uspokojení restitučního nároku. Pozemků k uspokojení restitučního nároku ve veřejných nabídkách je nejen dostatek nýbrž přebytek. O tom svědčí skutečnost, že až do konce roku 2019 bylo vyhlášeno 159 kol (průměrně 4 až 5 kola ročně přímo určených pro nároky restituentů) veřejných nabídek pozemků, v nichž bylo nabízeno přes 880 000 náhradních pozemků v celkové ceně zhruba 34.000.000.000 Kč, přičemž restituční nároky byly ve výši zhruba 8.200.000.000 Kč. Restituční nárok žalobce byl v původní výši oceněn na 7.986.000 Kč a tato výše je mezi žalobcem a žalovanou nesporná. Žalobci nebrání žádná objektivní překážka uspokojit svůj restituční nárok přihláškou o pozemek zařazený do veřejné sbírky, přesto své právo nevyužívá a pokouší se získat náhradní pozemky soudní cestou. Ta je nejen zdlouhavá, ale i velmi nákladná. Nadto žalovaná uvádí, že žalobce v rámci probíhajících řízení několikrát podal návrh na změnu žaloby a vzal žalobu částečně zpět jelikož zjistil, že označené náhradní pozemky jsou nepřevoditelné. Žalovaná tak musí vynakládat enormní náklady a úsilí, aby na každý jednotlivý pozemek, který si žalobce vybere, provedla lustraci a zkompletovala veškeré podklady, které k těmto pozemkům má, i když jsou tyto pozemky na první pohled nepřevoditelné. Žalobce zneužívá toho, že v případě, kdy jsou jim navržené pozemky nepřevoditelné, vyzve jej soud ke změně žaloby a následně si vybírá pozemky jiné. Žalovaná zdůraznila potřebu dodržování zásad spravedlnosti a hospodárnosti v soudním řízení. Dále uvedla, že žalobce vede desítky souběžných řízení o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu, ve kterých požaduje vydání pozemků nejméně v hodnotě 10.000.000 Kč. V soudních řízeních vedených paralelně s tímto řízením již došlo k několika nepravomocným rozsudkům, jimiž došlo k přečerpání restitučního nároku. Restituční nárok žalobce aktuálně činí 1.720.962,61 Kč. U Obvodního soudu proAnonymizovánoPrahu 6 ve věci sp. zn. 61 C 28/2019 došlo nepravomocně k uspokojení nároku ve výši 20.401,35 Kč, u Okresního soudu v Karlových Varech ve věci sp. zn. 18 C 156/2021 ve výši 1.193.181,35 Kč a u Okresního soudu v Jindřichově Hradci ve věci sp. zn. 4 C 37/2022 ve výši 1.396.808,50 Kč. Tím byl restituční nárok žalobce, byť dosud nepravomocně, přečerpán o 889.428,59 Kč. Žalovaná navrhovala, aby byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.

3. Žalobce ve svém vyjádření navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Poukazoval na trvalou neschopnost státu nabízet restituentům odpovídající náhradní pozemky. O liknavosti žalované svědčí i předmětné soudní řízení. Nabídky pozemků ze strany žalované jsou nadále nedostatečné z hlediska uspokojení poptávky a potřeb restituentů. Žalovaná dostatečně nezařazuje do těchto nabídek odpovídající a kvalitní pozemky z majetku státu, nezajišťuje dostatečné množství vhodných pozemků. Při využití obálkových dražeb pro nabídku náhradních pozemků, pokud je zde více zájemců, dochází k situaci, kdy ceny nabízených náhradních pozemků výrazně převyšují jejich restituční cenu dle zákona o půdě. Nepravomocné rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 61 C 28/2019, Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 18 C 156/2021 a Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 4 C 37/2022 ukazují na opakovanou liknavost žalované, která se proti rozhodnutím soudu pravidelně odvolává a posléze dovolává. Ve vztahu k liknavosti žalované se uspokojením restitučního nároku žalobce rozhodl i Nejvyšší soud mezi totožnými účastníky již usnesením z 10. 4. 2019 ve věci sp. zn. 28 Cdo 595/2019. Žalobce má za to, že postup žalované při nabízení náhradních pozemků pro restituenty je i nadále liknavý. Například nabízené pozemky v město jsou malé, nekvalitní a často vůbec neodpovídají restitučním nárokům restituentů. Žalovaná má k dispozici kvalitní pozemky, které však nejsou do veřejných nabídek zařazovány. Pokud se pak stane, je o ně veliký zájem a restituenti musí tyto pozemky dražit, což znamená, že ceny náhradních pozemků výrazně převyšují jejich původní cenu, což restituenty finančně znevýhodňuje a diskriminuje.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení předcházejícího jeho vydání, to v rozsahu odstavce I. a III. výroku a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. V předmětné právní věci se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu dle § 11a zákona o půdě ve vztahu k předmětným pozemkům.

6. Soud prvního stupně po provedeném dotazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání, dospěl ke skutkovým zjištěním, jež jsou uvedena v bodech 6. až 13. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odvolací soud tato skutková zjištění považuje za zcela správná a odpovídající provedeným důkazům. Ostatně tato nebyla ze strany žalované nikterak významně zpochybněna.

7. K námitkám žalované, že žalobcův restituční nárok byl přečerpán, neboť v jiných soudních řízeních bylo rozhodnuto o dalších náhradních pozemcích, bylo ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) zjištěno, že Okresní soud v Karlových Varech rozhodl ve věci sp. zn. 18 C 156/2021, kdy hodnota vydávaných pozemků činí 1.193.181 Kč, žalobě bylo vyhověno a k odvolání žalované probíhá odvolací řízení, kdy odvolací soud ve věci dosud nerozhodl. Je vypracováván nový geometrický plán, neboť krajský soud dospěl k závěru, že některé pozemky nelze vydat. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl ve věci sp. zn. 4 C 37/2022, kdy hodnota vydávaných pozemků je 1.396.805 Kč, žalobě byl vyhověno, od 27. 12. 2024 se spis nachází u krajského soudu s odvoláním žalované. Ohledně tří požadovaných pozemků vzal žalobce žalobu zpět vzhledem ke stanovisku obce, která tyto pozemky požaduje pro svůj další územní rozvoj. Okresní soud Praha-západ rozhodl ve věci sp. zn. 13 C 354/2021 o vydání pozemků v hodnotě 311.412 Kč, rozsudek dosud nebyl v písemném vyhotovení doručen účastníkům a nenabyl právní moci.

8. Odvolací soud souhlasí s právním hodnocením tak, jak bylo učiněno okresním soudem. Postup žalované při uspokojení restitučního nároku žalobce považuje odvolací soud ve shodě s okresním soudem za liknavý, zde je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 595/2019 ze dne 10. 4. 2019. Ve věci týkající se totožných účastníků (žalobce zde vystupoval pod svým předchozím příjmením jméno FO) dospěl dovolací soud k závěru, že hodnotící závěr soud nižších stupňů o liknavosti žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce není (v posuzovaném případě) nepřiměřený zjištěným skutkovým okolnostem. Zde odvolací soud uvádí, že skutkové okolnosti, ze kterých bylo vycházeno v řízení před soudy nižších stupňů, ohledně kterých posléze rozhodoval Nejvyšší soud v dovolání sp. zn. 28 Cdo 595/2019 a okolnosti v předmětné právní věci jsou totožné. Žalobce se opakovaně účastnil veřejných nabídek čtyřikrát v letech 2017 až 2018, uspokojení jeho restitučního nároku bránilo lpění žalované na jeho nesprávném ocenění. Jeho restituční nárok tak nebyl dosud uspokojen, následkem čehož se žalovaná ocitla v mnohaletém prodlení. Žalovaná po mnoho let zpochybňovala výši uplatněného restitučního nároku a nebyla ochotna akceptovat jeho celkovou částku 7.986.000 Kč. Správné přecenění restitučního nároku žalobce žalovaná akceptovala až v roce 2018. Ještě v roce 2017 žalovaná zamítala žalobcovy žádosti o převod náhradních pozemků s tím, že vyžadované pozemky překračují žalobcův restituční nárok.

9. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení sp. zn. 28 Cdo 1787/2015) je uspokojení nároků oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (§ 11a zákona o půdě), považováno za výjimečné uplatnitelné v situaci, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační a kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Dle názoru odvolacího soudu taková situace dlouhodobě nastala v případě restitučních nároků žalobce, neboť žalovaná zpochybňovala výši žalobcova restitučního nároku, čímž mu znemožňovala zákonem předvídaný postup dle § 11a zákona o půdě. Nelze dojít k závěru, že postup žalované přestal být liknavý až svévolný jen v důsledku toho, že žalovaná posléze pod tíhou pozitivních soudních rozhodnutí ve vztahu k žalobci souhlasila s výší jeho restitučního nároku 7.986.000 Kč.

10. Okresní soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že liknavost až svévole na straně žalované byla shledána a lze proto přistoupit k nahrazení projevu vůle ve vztahu ke konkrétním pozemkům, jež žalobce požaduje vydat jako pozemky náhradní. Nelze souhlasit s názorem žalované, že žalobce svým aktuálním způsobem jednání usiluje o obcházení zákonem stanovených pravidel pro veřejnou soutěž. Jestliže judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dospěla k závěru, že v případě naplněných podmínek je možno uplatnit nárok na náhradní pozemky přímo nahrazením projevu vůle tak, jak to činí žalobce, nelze takový postup považovat za obcházení zákona.

11. K námitce žalované, že žalobce v rámci probíhajících řízení bere žaloby částečně zpět pokud zjistí, že označené náhradní pozemky jsou nepřevoditelné, je nutno uvést, že takové žalobcovo jednání není nikterak časté a pokud k němu dojde, jedná se o procesní chování racionální a logické. Jevilo by se naopak nehospodárným, pokud by žalobce lpěl na vydání pozemků, jejichž parametry vydání nenaplňují. Pokud žalovaná poukazuje na vynakládání „enormních“ nákladů a úsilí, aby každý žalobcem jednotlivý vybraný pozemek vylustrovala a zkompletovala k němu podklady, které k těmto pozemkům má, nelze než konstatovat, že toto je jedna z činností žalované, pro kterou byla zřízena.

12. K námitce, že došlo k překročení restitučního nároku žalobce uvádí odvolací soud, že taková situace nenastala. Pokud bylo v jiných řízeních probíhajících u jiných soudů v Česku rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalované ve vztahu k dalším pozemkům, které by skutečně ve svém souhrnu ohledně své ceny překračovaly žalobcův restituční nárok, pak bylo zjištěno, že tato rozhodnutí nejsou pravomocná, rozhodnutí soudů prvního stupně byla napadena odvoláním, o kterých dosud nebylo rozhodnuto. Odvolací soud v předmětné věci rozhoduje za situace, kdy restituční žalobcův nárok činí v dosud neuspokojené výši 1.737.258 Kč, přičemž výrokem v odstavci I. byl uspokojen co do výše 57.177 Kč.

13. Odvolací soud právní hodnocení tak, jak je provedl okresní soud, považuje za zcela správné, byla náležitě aplikovaná judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu, okresní soud se náležitě vypořádal s otázkou vhodnosti převáděných pozemků a v souladu se shora uvedenými závěry a s odkazem na § 219 o. s. ř. bylo napadené rozhodnutí v odstavci I. výroku a rovněž v odstavci III. výroku jako věcně správné potvrzeno.

14. V souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na tyto náklady má právo zcela procesně úspěšný žalobce. Žalobce byl zastoupen advokátem, jenž učinil v odvolacím řízení 2 úkony právní služby – vyjádření k podanému odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem. Odměna počítaná z hodnoty přezkoumávaného restitučního nároku 57.177,96 Kč činí 3.420 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v účinném znění, za 2 úkony právní služby přísluší odměna 6.840 Kč. Paušální náhrada výdajů za úkon právní služby – podání vyjádření z 24. 10. 2024 činí 300 Kč, za účast u jednání 6. 1. 2025 činí 450 Kč. Náhrada jízdného činí dle doložených jízdenek 910 Kč a náhrada za promeškaný čas dle § 14 citované vyhlášky za 14 půlhodin po 150 Kč činí 2.100 Kč. Celkem činí náklady vynaložené na zastoupení žalobce advokátem 10.600 Kč, zvýšeno o 21 % DPH činí 12.826 Kč. Advokát ve vyúčtování doloženém odvolacímu soudu dne 6. 1. 2025 požadoval náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti se zastupováním žalobce ve výši 11.410 Kč. Odvolací soud proto přiznal žalobci tuto výslovně požadovanou částku, neboť vychází ze závěru, že advokát jako profesionál ví, kolik si má účtovat a pokud požaduje méně, přiznal mu soud tuto požadovanou částku.

Proti tomuto rozsudku v odstavci I. výroku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

Proti nákladovému výroku v odstavci II. není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.