KSOS 15 Co 198/2025-82

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dagmar Gottwaldové a soudců Mgr. Karly Nekolové a Mgr. Jana Rýznara ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 434 663,24 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_009⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 5. 2025, č. j. 28 C 104/2025-49,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v napadeném rozsahu, tj. co do určení splatnosti částky 211 892 Kč v tam stanovených splátkách, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II.:

a) co do částky 220 339,24 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 743,43 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 434 663,24 Kč za dobu od 13. 2. 2025 do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje;

b) co do částky 2 431,44 Kč mění následovně:

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 431,44 Kč spolu s částkou ve výši 211 892 Kč, k jejíž úhradě již byla zavázána ve výroku I. rozsudku okresního soudu, a to ve splátkách stanovených ve výroku I. rozsudku okresního soudu.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na poměrnou náhradu nákladů řízení částku 48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na poměrnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 211 892 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 222 771,24 Kč s úrokovým příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. co do soudem vymezených splátek, toliko však v části, ve které nebyla soudem určena ztráta jejich výhody, a dále pak proti výrokům II. a III. podala žalobkyně včasné odvolání. Následně podáním ze dne 21. 7. 2025 vzala žalobu zpět co do částek 54 689,57 Kč a 165 649,67 Kč, co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 831,45 Kč a ve výši 911,98 Kč a dále pak v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částek 126 448,50 Kč a 308 214,67 Kč, vždy za dobu od 13. 2. 2025 do zaplacení s tím, že na žalobě setrvala toliko co do částky 214 323,44 Kč. Okresnímu soudu po částečném zpětvzetí žaloby vyčítala nesprávný výpočet dlužného bezdůvodného obohacení s tím, že žalovaná na obou úvěrových smlouvách vyčerpala jistinu v částce 266 291 Kč a 322 107 Kč, přičemž na první ze smluv uhradila částku 194 532,56 Kč a na druhou smlouvu 179 542 Kč, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 214 323,44 Kč. Dále žalobkyně namítala nesprávné stanovení splátek dlužné částky, které okresní soud nepodmínil ztrátou jejich výhody při prodlení se splácením. Poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2025, č. j. 5 Co 1915/2024-69, ve kterém se tento odvolací soud vyjádřil ke spravedlivému uspořádání práv ve světle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že stanovení ztráty výhody splátek představuje řešení v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností obou smluvních stran, neboť vyvažuje jak zájem na ochraně dlužníka, tak i zájem poskytovatele úvěru na vrácení dlužné jistiny, k jejímuž řádnému splácení je dlužník motivován právě možností ztráty výhody splátek.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného s tím, že není schopna splácet více než 2 000 Kč měsíčně, přičemž stanovené splátky již zaplatila 3x. S částečným zpětvzetím žaloby žalovaná souhlasila.

4. Protože žalobkyně vzala v průběhu odvolacího řízení žalobu částečně zpět a žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, odvolací soud v souladu s ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. výrok II. rozsudku okresního soudu co do částky 220 339,24 Kč (součet částek 54 689,57 Kč a 165 649,67 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 743,43 Kč (součet částek 831,45 Kč a 911,98 Kč) a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 434 663,24 Kč (součet částek 126 448,57 Kč a 308 214,67 Kč) za dobu od 13. 2. 2025 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

5. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do posouzení lhůty splatnosti ve výroku I. přisouzené částky 211 892 Kč v tam stanovených splátkách, toliko v části napadené odvoláním, jak shora uvedeno, a co do částky 2 431,44 Kč, odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, pouze však částečně.

6. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 12. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částek 126 448,57 Kč a 308 214,67 Kč, vždy s úrokovým příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 5. 5. 2021 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. Anonymizováno, na základě které žalovaná čerpala v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem částku 263 860 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách a celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 194 532,56 Kč. Vzhledem k tomu, že neplnila předepsané splátky, využila žalobkyně svého práva a úvěr ke dni 9. 1. 2025 zesplatnila. Dne 14. 2. 2023 uzavřela žalobkyně se žalovanou v pořadí druhou smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 322 107 Kč. Ani tento úvěr žalovaná řádně nesplácela, uhradila toliko částku 179 542 Kč, žalobkyně proto využila svého práva a úvěr ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila.

7. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala neplatnost obou smluv z důvodu porušení povinnosti žalobkyně posoudit s dostatečnou odbornou péčí její schopnost poskytnutý úvěr splácet. Namítala, že si žalobkyně neověřila její životní náklady a nezohlednila a neprověřila ani její další závazky. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobkyně o výši poskytnutých finančních prostředků i celkových úhradách na jednotlivé smlouvy, avšak uvedla, že není v jejich možnostech uhradit celou dlužnou částku najednou, nejvýše je schopna hradit měsíční splátky ve výši 2 000 Kč, neboť je v tíživé finanční situaci a jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši 19 000 Kč.

8. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Zejména dovodil, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 5. 5. 2021 neověřila příjem žalované ani další deklarované příjmy její domácnosti, se kterými pak kalkulovala při výpočtu schopností žalované úvěr splácet. Před uzavřením smlouvy ze dne 14. 2. 2023 pak žalobkyně sice ověřila příjem žalované, avšak již neověřila další deklarované příjmy domácnosti žalované, se kterými kalkulovala při výpočtu schopností žalované splácet. Současně přitom nevyšla ani ze skutečných výdajů žalované, ale ze životního minima členů její domácnosti a normativních nákladů na bydlení, jak sama uvedla v doplnění žaloby ze dne 24. 4. 2025, kdy je toto tvrzení žalobkyně v souladu se zjištěními učiněnými z předložených důkazů. Okresní soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé téhož zákona a ust. § 580 o. z stíháno sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Okresní soud rovněž konstatoval, že jsou-li smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru absolutně neplatné podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ pro porušení povinnosti řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla na základě neplatných smluv žalované celkem částky 263 860 Kč a 322 107 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěrů dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což byla v případě první ze smluv částka 194 532,56 Kč a v případě druhé úvěrové smlouvy pak částka 179 542 Kč. Okresní soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 211 892 Kč jakožto neuhrazeného zůstatku na jistinách obou úvěrových smluv a k úhradě této částky žalovanou zavázal. Pokud jde o její splatnost, okresní soud vyložil, že ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinnosti spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úhradě nároku z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu žalované, tuto určil v době přiměřené možnostem žalované. Tato ke svým poměrům uvedla, že není v jejich možnostech uhradit celou dlužnou částku najednou a že nejvýše je schopna hradit až 2 000 Kč měsíčně, je v tíživé finanční situaci, má příjem ze starobního důchodu ve výši 19 000 Kč, když současně bylo v řízení prokázáno, že žalovaná pobírala v roce 2023 starobní důchod ve výměře 19 493 Kč měsíčně. Vzhledem k výši tohoto příjmu se pak okresnímu soudu splátka ve výši 2 000 Kč nejevila jako nepřiměřená, a proto k úhradě přisouzené částky žalovanou zavázal ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. O náhradě nákladů řízení pak okresní soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná co do více než ½ uplatněného nároku a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

9. Pokud jde o odvolání žalobkyně co do částky 2 431,44 Kč, odvolací soud v souladu s ust. § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisy čerpání, splátek a úhrad u obou úvěrových smluv, ze kterých zjistil, že v případě úvěrové smlouvy ze dne 5. 5. 2021, číslo revolvingu Anonymizováno, žalovaná vyčerpala v průběhu trvání úvěrového vztahu částku 263 860 Kč a na tuto smlouvu žalobkyni uhradila částku 194 532,56 Kč. V případě smlouvy o úvěru ze dne 14. 2. 2023, číslo smlouvy Anonymizováno, žalovaná vyčerpala na jistině úvěru 322 107 Kč a na tuto smlouvu uhradila žalobkyni celkem 179 542 Kč.

10. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti obou smluv o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou jakožto spotřebitelem řádně posoudila její úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s tím, že následkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost obou úvěrových smluv dle ust. § 87 odst. 1 a § 580 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Tento závěr žalobkyně podaným odvoláním nenapadla, odvolací soud se jím proto ani blíže nezabýval. V případě absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit úvěrující toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jiné povinnosti spotřebiteli z neplatné smlouvy nevznikají.

11. Pokud jde o vypořádání stran neplatně sjednaných smluv ze dne 5. 5. 2021 a 14. 2. 2023, okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná vyčerpala na obou smlouvách částky 263 860 Kč a 322 107 Kč, z nichž uhradila částky 194 532,56 Kč a 179 542 Kč, přičemž dle okresního soudu tak na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši dosud nevrácené jistiny obou úvěrových smluv celkem v částce 211 892 Kč. Tento závěr, který je pravděpodobně výsledkem početní chyby okresního soudu, odvolací soud nesdílí.

12. Pokud na smlouvě z 5. 5. 2021 žalovaná vyčerpala částku 263 860 Kč, z níž žalobkyni uhradila částku 194 532,56 Kč, ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je povinna žalobkyni zaplatit částku 71 758,44 Kč. V případě druhé úvěrové smlouvy ze dne 14. 2. 2023, pokud žalovaná vyčerpala částku 322 107 Kč a uhradila žalobkyni částku 179 542 Kč, je povinna na jistině tohoto úvěru doplatit žalobkyni částku 142 565 Kč. Součet obou částek pak představuje částku 214 323,44 Kč, tj. o 2 431,44 Kč více, než k čemu okresní soud zavázal žalovanou ve vyhovujícím výroku I. svého rozsudku.

13. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku II. co do částky 2 431,44 Kč změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že zavázal žalovanou uhradit žalobkyni, a to vedle částky 211 892 Kč pravomocně žalobkyni přisouzené ve výroku I. rozsudku okresního soudu.

14. Pokud pak jde o splatnost celé dlužné jistiny obou úvěrových smluv v částce 214 323,44 Kč, odvolací soud k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu ve hmotněprávní lhůtě splatnosti částky přisouzené výrokem I. ve výši 211 892 Kč v okresním soudem stanovených splátkách, toliko však v části, ve které nebyla soudem určena ztráta jejich výhody, s tím, že i splatnost nově přisouzené částky ve výši 2 431,44 Kč posoudil shodně jako v případě částky, ke které okresní soud zavázal žalovanou ve výroku I. svého rozsudku.

15. Splátky částky 211 892 Kč nebyly stanoveny ve smyslu ust. § 160 o. s. ř., tedy jako splátky již dříve splatného dluhu, ale okresní soud je určil podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Toto ustanovení ukládá spotřebiteli vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jak vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, na který poukázal již okresní soud a podle něhož v případě závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti úvěrující ve věci zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nově stanovené době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).

16. Okresní soud pravomocně rozhodl, že přiznaná dlužná jistina úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ se stane z hmotněprávního hlediska splatnou postupně ve stanovených splátkách, neboť úhrada jistiny úvěrového dluhu najednou neodpovídá možnostem spotřebitele a naopak v možnostech žalované spotřebitelky je toliko měsíčně hradit stanovené splátky jistiny v částce 2 000 Kč. S ohledem na tento odvoláním žalobkyně nenapadený závěr okresního soudu ani není možno stanovit splatnost dlužné jistiny úvěru ve splátkách „pod ztrátou jejich výhody“. Splátky v takovém případě nepředstavují dobrodiní soudu ve smyslu ust. § 160, na které žalovaný spotřebitel ztrácí nárok porušením své platební morálky. Ustanovení § 160 o. s. ř. má zcela jiný smysl a účel než v řešené věci aplikovaná třetí věta ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023).

17. Pokud pak jde o odkaz žalované na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2025, č. j. 5 Co 1915/2024-69, v němž se odvolací soud zabýval možností stanovit hmotněprávní splatnost přisouzené dlužné jistiny úvěru ve splátkách pod ztrátou jejich výhody, a to s kladným závěrem, akcentuje v této věci odvolací soud účel a smysl ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, které stanoví splatnost dlužné jistiny odpovídající možnostem spotřebitele v návaznosti na porušení povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ, tedy i jako sankci pro věřitele za porušení jeho zákonné povinnosti. Toto ustanovení dle názoru odvolacího soudu jednoznačně staví zájmy spotřebitele hradit dluh z neplatné smlouvy podle jeho možností, tedy jednoznačně tak, aby splácením nebylo výrazně ohroženo uspokojení jeho odůvodněných životních potřeb, před zájmy úvěrujícího, který porušil svou zákonnou povinnost, na úhradě dluhu v přiměřené době, např. z hlediska výše dluhu, době jeho vzniku apod. Není proto na místě stanovit možnost ztráty výhody splátek jistiny dluhu, které jsou jako jediné přiměřené možnostem spotřebitele, s ohledem na zájem poskytovatele úvěru, který zapříčinil neplatnost úvěrových smluv, a to ani v úmyslu zajistit spravedlivé uspořádání práv a povinností obou smluvních stran. Cílem a smyslem právní úpravy spotřebitelské smlouvy je totiž ochrana zájmů spotřebitele jakožto slabší smluvní strany před finančně silnými profesionály v oblasti poskytování finančních služeb, jejichž zájmy proto z hlediska stanovení splatnosti pohledávek z neplatných smluv ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ není důvod chránit, nadto na úkor spotřebitelů.

18. S ohledem na shora uvedené proto pokud okresní soud splátky dlužné částky ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ pod ztrátou jejich výhody nestanovil, je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo odvolacím soudem dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.

19. Současně se změnou napadeného rozsudku odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. originárně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Pokud jde o procesní úspěch a neúspěch stran, vyšel odvolací soud ze skutečností, že se žalobkyně včetně úrokového příslušenství vyčísleného k datu rozhodnutí odvolacího soudu domáhala celkem zaplacení částky 470 274,68 Kč, úspěšná byla co do částky 214 323,44 Kč, tj. z 46 %. Žalovaná byla tak v řízení úspěšná z 54 % a po odečtení procesního úspěchu a neúspěchu stran jí tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení z 8 %. Žalované v řízení před okresním soudem vznikly náklady ve formě paušální náhrady advokátně nezastoupeného účastníka v souvislosti se sepisem odporu a jeho odůvodnění po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem ve výši 600 Kč. Procesnímu úspěchu žalované tak odpovídá přisouzená náhrada nákladů prvostupňového řízení v částce 48 Kč.

20. K náhradě stejné částky odvolací soud ve prospěch procesně úspěšnější žalované zavázal žalobkyni také za odvolací řízení ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť odvolací řízení skončilo se stejným procesním úspěchem stran a žalované i v odvolacím řízení vznikly náklady v částce 600 Kč představované paušální náhradou advokátně nezastoupeného účastníka v souvislosti se dvěma úkony, a to přípravou na jednání a účastí u jednání odvolacího soudu.

21. Současně v projednávané věci odvolací soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., pro které by procesně úspěšnější žalované právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznal.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.