KSOS 16 Co 229/2024-244

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A zastoupen advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ o uložení povinnosti bezplatně odstranit vady díla a zaplacení částky 7 545 Kč ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2024, č. j. 36 C 424/2021-176

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III. a V. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 42 153 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta, sídlem adresa.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 660 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta, sídlem adresa.

1. Žalobou podanou dne 5. 11. 2021 a později změněnou se žalobce jako objednatel proti žalovanému jako zhotoviteli domáhal uložení povinnosti bezplatně odstranit vady díla v podobě 5 kusů přečalouněných sedáků sedací soupravy zn. Anonymizováno, projevující se vyvolněním potahové vrstvy (dále jen PV) a popraskáním a částečným odloupnutím horní vrstvy potahované fólie, a také zaplacení částky 7 545 Kč jako náhrady nákladů, účelně vynaložených na uplatnění práva na odstranění vad, v podobě znalečného zaplaceného znalci tituly před jménem jméno FO za znalecký posudek zpracovaný za účelem posouzení vad. Žalobu zdůvodnil tím, že se účastníci dohodli na přečalounění 5 ks sedáků za předběžnou cenu 8 000 Kč včetně DPH, k čemuž žalovaný vystavil zakázkový list č. 190927/1 ze dne 27. 9. 2019. Zálohu ve výši 4 000 žalobce zaplatil dne 11. 10. 2019, zbývající částku po předání zakázky. Sedací soupravu zpočátku v plném rozsahu moc neužíval. Celá souprava má tvar písmene U, žalovaný přečalounil jen sedáky „písmene L,“ zbytek zůstal v původní usni (kůži). V určitém čase žalobce změnil nábytek v pokoji a začal ležet na přečalouněné části, takže jeho tělo pokrývalo tři přečalouněné sedáky, zatímco zbylé dva přečalouněné sedáky popraskané nejsou, protože je žalobce nepoužíval, ale mají stejnou vadu jako první tři. Na opakovanou výzvu okresního soudu podle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), aby uvedl, kdy vady zjistil, kdy se poprvé objevily trhliny a jak dlouho od toho okamžiku sedáky užíval, než je reklamoval, žalobce na jednání v nepřítomnosti svého zástupce odpověděl, že to bylo nanejvýš 14 dnů. Dne 18. 3. 2021 žalobce reklamoval popraskané polštáře a byl sepsán reklamační list č. 01/2021, žalovaný však reklamaci dne 30. 3. 2021 zamítl s vysvětlením „nevhodná údržba.“ Žalobce si nechal zpracovat znalecký posudek, z nějž plyne, že znalec provedl osobní prohlídku sedáku a zjistil popraskanou a odloupnutou horní vrstvu potahované textilie neboli koženky (dále jen PT) s tím, že popraskání a částečné odloupnutí PT je vadou. Vznik vady vysvětlil tak, že zatížením sedáku dojde ke stlačení jeho vnitřních čalounických vrstev a současně k namáhání PV tahem. Namáhání způsobí protažení PV vyrobené z PT. Pokud zatížení a tím i protažení nedosáhne meze úměrnosti, PT se vrátí do původního rozměru. Pokud mez úměrnosti překročí, dojde k trvalé deformaci, což se projeví výrazným roztažením podkladové textilie PT, která je nositelem pevnosti, a to vzhledem k tomu, že tato je stranově orientována rozdílně v různých směrech. To se projeví na nanesené vrstvě jednostranně orientovanými prasklinami. Znalec konstatoval, že minimálně na sedácích č. 2,3 a 4 došlo k překročení meze pevnosti PT. Minimálně další příčinou vzniku prasklin je pak to, že separační vrstva, která odděluje polyuretanovou desku tvořící jádro sedáku (dále jen PPUR) od nosné vrstvy PT a která má umožňovat volné klouzání horní potahové vrstvy PT, tuto funkci neplní. Separační vrstva vyrobená ze syntetického rouna je totiž nalepena na PPUR, nebo má k němu velmi vysokou adhezi, sama tedy po PPUR klouzat nemůže. Nemůže klouzat ani po PV, protože syntetické rouno a polyester (dále jen PES), ze kterého je vyrobena podkladová vrstva PT, po sobě vlivem vysoké adheze také nekloužou. Rouno tedy vůbec neplní funkci separační vrstvy, nýbrž pouze funkci měkčící. Vady byly tedy způsobeny nevhodným konstrukčním řešením sedáků a chybným materiálovým složením jejich vnitřních vrstev. K námitce žalovaného stran nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce uvedl, že je v objednávce adresa adresa, kde bydlí a kde je umístěna sedačka, ale není to jeho trvalá adresa. Ta je v domě, kde má sídlo i firma právnická osoba Tuto adresu, adresa, lze dohledat všude, je v hlavičce každého jeho e-mailu, který odeslal od roku 2011. Jinou e-mailovou adresu nepoužívá a nemá důvod v každé zprávě hlavičku mazat. Objednávku u žalovaného neměl nikdy v úmyslu spojovat s firmou a ani když mu žalovaný vystavil reklamační list, tak mu nevymlouval, že tam uvedl i jméno firmy. Kdyby chtěl zakázku řešit přes svou firmu, tak do objednávky uvede firemní údaje včetně DIČ, zaplatí zálohu z firemního účtu, předá účetní fakturu a uplatní odpočet DPH z této faktury, která přejde do nákladů firmy. Nic z toho se nestalo. Žalobce navíc platil ze svého soukromého bankovního účtu.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobce není aktivně věcně legitimován. Žalobu podal jako fyzická osoba. Zakázkový list ze dne 20. 11. 2019 byl původně vystaven na žalobce jako fyzickou osobu. Žalobce nicméně požádal žalovaného, aby dílo provedl pro společnost právnická osoba se sídlem adresa (dále jen společnost), v níž žalobce působil jako jednatel a společník. Žalovaný tuto poznámku vepsal do svého zakázkového listu a následně vyhotovil 20. 11. 2019 daňový doklad č. 190927/1 pro společnost. Také kalkulační list k zakázkovému listu a konečná faktura byly vystaveny společnosti. Žalobce reklamoval u dílo dne 18. 3. 2021 jako zástupce společnosti. Reklamační list č. 01/2021 ze dne 18. 3. 2021 byl vystaven společnosti a žalobce jej podepsal jako zástupce společnosti. O existenci zmocnění žalobce společností svědčí např. e-maily ze dnů 2. 7. 2021 a 9. 7. 2021, kde je u jména žalobce připojen název společnosti. Žalobce svým nepoctivým jednáním vyvolal u žalovaného dobrou víru, že nejedná sám za sebe, ale za společnost. Nikdy nenamítl nesprávnost evidence zakázky na jméno společnosti a při účastnickém výslechu sám sebe prezentoval jako účetního a vystudovaného ekonoma. Právo na odstranění vad bylo uplatněno opožděně. Sedáky nemohly natolik rozpraskat bezprostředně před reklamací a v této souvislosti stojí za pozornost, že žalobce vytkl vady až 15. měsíc užívání sedáků. Dále žalovaný s poukazem na to, že je sám znalcem se specializací na výrobu a opravy čalouněného nábytku, vznesl řadu námitek proti posudku tituly před jménem jméno FO, a to i po znalcově výslechu. Argumentoval především tím, že si znalec „zvolil“ obor Textilie, specializaci pro čalouněný nábytek, přičemž se textiliemi pro čalouněný nábytek vůbec nezabýval. Nezkoumal vlastnosti samotné PT, které jsou uvedeny v Materiálovém listu, který není podkladem ani přílohou posudku. Z výslechu znalce přitom vyplynulo, že viděl 3 odlišné Materiálové listy s různými údaji. Správným oborem bylo Dřevozpracování, odvětví Dřevozpracování, specializace projektování, konstrukce a výroba nábytku a interiérů. Znalec tedy podal znalecký posudek v chybném oboru. Jako jeden z veřejných zdrojů je uveden Technický list, který však netvoří přílohu posudku a webový odkaz, na který znalec odkázal, není funkční. Znalec neměl k dispozici Návod k údržbě, který žalobce prokazatelně převzal a který opět není přílohou posudku. Totéž platí pro Kalkulační list obsahující žalobcovu objednávku. Mezi „Dalšími zdroji pro vypracování znaleckého posudku“ znalec uvedl normu ČSN91 0001 Dřevěný nábytek – Technické požadavky, která však s tématem posudku nesouvisí. Předmětem díla nebyla výroba nových dílů sedáků z PPUR. Znalec uvedl, že v sedácích byly použity nové vrstvy PPUR, které byly vyrobeny odlišně od původních sedáků, byla použita jiná konstrukce a při výrobě byly na vnitřní vrstvy použity principiálně odlišné materiály. Znalec tedy podsouvá myšlenku, že žalovaný vyměnil v sedací soupravě i PPUR a dává výměnu do příčinné souvislosti s vyvolněním PV. Znalec nepořídil fotografie „svléknutých“ PPUR a neověřil si na místě samém složení sedáků. Výměna PPUR je finančně nákladná a již jen z ceny díla musí být každému znalci zřejmé, že žalovaný PPUR neměnil. Žalovaný nijak nezasahoval do konstrukčního řešení sedáků, pouze vyměnil původní potrhané čalounické rouno za nové. Znalec však tvrdil, že tak žalovaný činil, neboť je použita jiná separační vrstva, než tam původně byla. Je všeobecně známo, že špína je agresivní a dokáže narušit povrch PT. Znalec přiznal, že se nezaobíral tím, zda a jak žalobce sedací soupravu udržoval. Nezabýval se vlastnostmi koženky ve smyslu její kvality. Znalecké závěry nejsou ani v jednom případě odůvodněny porušením konkrétní normy ČSN. Znalec uvedl, že praskliny jsou většinově orientovány jedním směrem, ačkoli z fotografií je patrno, že jsou orientovány všemi směry. Teoretické zobrazení deformace je neobjektivní, protože sedací polštář leží na vlnitých pružinách (vlnovcích) a proto musí být na simulaci zakresleno i prohnutí spodní strany polštáře při dosednutí. Pokud se dospělý člověk posadí na takový polštář do středové části, dochází k rovnoměrnému stlačení sedáku pod vahou jeho těla, což nákres neukazuje. Při uvedeném materiálovém složení polštář nemůže ve středové části klesnout natolik hluboko, tedy až na polovinu své výšky. Středová sedací plocha musí být pod vahou těla zakreslena tak, aby byla rovnoměrně stlačena odpovídající plocha. Spodní strana sedáku musí být díky podkladu z vlnitých pružin prohnutá, přičemž boční hrany se přímo úměrně vychylují směrem dovnitř. Toto namáhání nezpůsobí protažení PV až do té míry, aby PT popraskala. Norma ČSN 910015 nenařizuje používání separační vrstvy. V odst. 5.13. je uvedeno: „Viditelné plochy výrobku musí mít překryty všechny pěnové materiály (např. pěnová pryž, měkká polyuretanová pěna) pod potahem kypřicím materiálem (např. rounem) o minimální plošné hmotnosti 80 g/m2. Při použití prošívaného potahu ve formě sendviče (třívrstvá materiálová skladba s vnitřním rounem) překrytí odpadá.“ Žalovaný tuto normu splnil, což dokládají fotografie na s. 14 posudku. Znalec uvedl nesprávně materiálové složení PV. Odloupnutí horní vrstvy PT o velikosti 5x2 mm neodpovídá vadě, ale mechanickému poškození PT. Znalec konstatoval, že přečalouněné sedáky mají odlišnou tloušťku od nepřečalouněných. To nedokázal u výslechu vysvětlit.

3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě převážně vyhověl (výroky I. a III.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci a státu náklady řízení (výroky IV. a V.). Žalobu zamítl pouze co do odstranění vady sedáku č. 5, projevující se vyvolněním PV (výrok II.) s tím, že bylo prokázáno, že sedák č. 5 tuto vadu nemá. Okresní soud dospěl mimo jiné k těmto skutkovým zjištěním.

4. Společnost má ode dne 25. 10. 2016 sídlo na adrese Adresa žalobce, to bylo vymazáno dne 19. 8. 2022. Jako jednatel byl dne 5. 8. 2010 zapsán žalobce. Den zániku funkce dne 27. 5. 2020. Žalobce byl společníkem této společnosti do 26. 6. 2020. Z výpovědi svědkyně jméno FO, manželky žalovaného, vyplynulo, že žalobce oslovil žalovaného s žádostí o přečalounění sedáku. Nejprve žalobce přinesl jeden sedák, pak zbývající čtyři a v průběhu zakázky se rozhodl přečalounit jiné dva, které byly přečalouněny do odlišného potahového materiálu. Údaje o společnosti diktoval žalobce. V zakázkovém listě je jako zákazník uveden p. jméno FO, tituly před jménem, adresa, email e-mail, dále telefonní číslo tel. číslo. Jako potahová látka je uvedena Texas 04 – koženka počet BM: 6 BM, předběžná cena 8 000 Kč s DPH, zakázkový list byl sepsán 27. 9. 2019 a je v něm uveden termín dokončení listopad 2019. Není podepsán zákazníkem, za čalounictví a truhlářství – jméno FO je zakázkový list podepsán osobou, která zakázkový list sepisovala. V zakázkovém listu je zakázka popsána jako 5 ks sedacích polštářů – přečalounění, č. účtu č. účtu, konstantní symbol: konst. symbol, variabilní symbol: var. symbol, částka: 4 000 Kč. Tento zakázkový list měl k dispozici žalobce. Dne 20. 11. 2019 vystavil žalovaný fakturu odběrateli Jméno žalobce, právnická osoba, adresa. Je zde uvedeno očalounění autosedadel včetně materiálu, celkem Kč s DPH 12 655 Kč, částečná úhrada převodem 4 000 doplatek, 8 655,26 Kč. V tomto daňovém dokladu je uvedena celkem k úhradě částka 8 655,26 Kč. Na zakázkovém listě č. 190927/1 je uvedeno Anonymizováno jméno FO, adresa Jméno žalovaného B, IČO IČO žalovaného A, jako zákazník je v zakázkovém listě uveden p. jméno FO, tituly před jménem, adresa. 64, adresa, potahovaná látka Texas 04- koženka počet 6 BM, předběžná cena 8 000 Kč s DPH, záloha 4 000 Kč, datum 15. 10. převod, datum sepsání 27. 9. 2019, termín dokončení listopad 2019 a je zde uvedena osoba, která sepsala zakázkový list. Co se týče popisu zakázky, tak v tomto zakázkovém listu je uvedeno 5 ks sedacích polštářů – přečalounění – Texas 04, 2 ks sedacích polštářů – přečalounění, vnitřek polštáře zůstává – kůže Nevada skladem č. 682. Dále je zde uvedeno číslo účtu, konstantní symbol, variabilní symbol a částka 4 000 Kč. U kontroly potahového materiálu je uvedeno: 14. 11. 2019–1 ks, dovezeno dne: 11. 11. 2019–4, ks +2 ks (jiná zakázka). na zakázkovém listě uvedeno u textu datum a podpis zákazníka: Jméno žalobce, adresa, IČO IČO. V kalkulačním listě k zakázkovému listu je uveden jako odběratel Jméno žalobce, právnická osoba, adresa, očalounění autosedadel. Název potahu koženka – Texas 04, kůže – Nevada 682. Cena s DPH 12 655,20, částečná úhrada s DPH, převod 4 000, doplatek celkem s DPH 8 655,20. Datum vystavení a zaplacení 20. 11. 2019, datum vydání zboží a služeb 20. 11. 2019, na listině v kolonce zákazník převzal – podpis, je obsažen podpis a dále je zde uvedeno, kdo kalkuloval a že zákazník obdržel návod na údržbu a informace o užívání výrobku. Co se týče materiálu, tak v kalkulačním listu je uveden materiál s názvem nitě strojové, cena celkem 77 Kč, lepidlo čalounické cena 63,20, rouno jednotka bm spotřeba 4, cena celkem DPH s 212, matracový Damašek bm 1,8 cena celkem 270 Kč, nekonečný zip bm spotřeba 4, cena z DP 56 a jezdec cena 27. Materiál celkem s DPH uveden v částce 705,20 Kč, v čalounickém listu je uvedena práce čalounická v částce 7 140 Kč, představující 28 hodin po 255 Kč, potahový materiál koženka v částce 2 310 Kč, potahový materiál kůže v částce 2 500 Kč a cena celkem s DPH v kalkulačním listě je uvedena ve výši 12 655,20 Kč. Z účtu Jméno žalobce odešla dne 11. 10. 2019 částka 4 000 Kč představující zálohu na účet č. č. účtu. V účetním deníku společnosti v období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019 není uveden a zaznamenán doplatek z faktury ze dne 20. 11. 2019. Dne 18. 3. 2021 žalobce u žalovaného reklamoval 5 ks polštářů přečalouněných do koženky Texas 04. V reklamačním listě je uvedena popraskaná koženka. Jako doklad o dodávce zboží je uveden kalkulační list 190927/1, zakázkový list 190927/1 ze dne 27. 9. 2019. Jako navrhovaný způsob reklamace je zaškrtnuta oprava zboží, vrácení peněz a jiný, v reklamačním listu je uvedeno „vyřizuje jméno FO“ a „reklamace byla vyřízena dne 30. 3. 2021 způsobem zamítnuto – nevhodná údržba.“ Tento reklamační list žalobce převzal dne 30. 3. 2021, což stvrdil svým podpisem. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO vyplynulo, že úkolem znalce bylo definovat případné vady přečalouněných částí čalouněné soupravy a stanovit jejich příčinu. Znalec provedl obhlídku soupravy dne 20. 4. 2021 v prostorách pokoje rodinného domu na adrese adresa, a nafotil celkové pohledy a jednotlivé detaily. V části 4 znalec uvedl, že zařadil čalouněnou soupravu i vlastní sedáky do jednotlivých kategorií nábytku a v rámci jednotlivých kategorií definoval stav soupravy a vlastních přečalouněných dílců a definoval jednotlivé vady, vliv vad na sedáky a jejich hlavní příčiny. Souprava jako celek je částí bytového interiéru, typová, čalounická, sériově vyrobená, volně stojící nábytková, stavitelná suchou montáží a demontovatelná. Byla ušpiněna. Sedák v pravé sekci soupravy z pohledu sedícího nebyl přečalouněn. Přečalouněné sedáky mají rozměry 4 ks 60x75 cm a jeden rohový 92x93 cm, tloušťka sedáku činí cca 15 cm a jednotlivé sedáky jsou označeny čísly 1–5. Horní část sedáků, jejich boky a část spodních částí jsou tvořena PT, kdežto většina spodních částí, které jsou skryty, tkanou látkou. Jádro sedáku je tvořeno deskou PPUR o tloušťce 120 mm, která je olepená syntetickým rounem. Nosné části sedadel, na nichž jsou položeny sedáky, jsou tvořeny rámem z nativního dřeva, v němž jsou napnuty vlnovcové pružiny (dále jen vlnovec), shora kryté textilií a textilie je u některých těchto částí sedadel protržená. Znalec posuzoval jen reklamované vady, tedy vady pěti nových sedáků. Podle reklamačního listu jde o 5 ks polštářů očalouněných do koženky Texas 04. Při prohlídce znalec zjistil, že na sedácích č. 1 - 4 je patrné vyvolnění PV, které je vadou. Vada má negativní vliv na fyzikálně mechanické a estetické vlastnosti sedáků. Byla způsobena chybným konstrukčním řešením a nevhodnou skladbou pružicích, měkčicích a separačních vrstev pod PV. Ty nejsou schopny eliminovat mírné protažení PT, která tvoří PV sedáků. Mírné protažení textilie je přirozenou vlastností této textilie, avšak konstrukce a složení ostatních čalounických vrstev tuto vlastnost nerespektují, nejsou schopny vyvolnění nijak eliminovat. Na sedácích č. 2 - 4 je na horní ploše popraskaná a částečně z nosné vrstvy odloupnutá horní (nanesená) vrstva PT, tvořená PVC a PES. Praskliny nanesené horní vrstvy jsou většinově orientovány jedním směrem a jsou v místech, která jsou podle žalobcova sdělení nejvíce užívána. Popraskání a částečné odloupnutí horní vrstvy PT je vadou, jež má negativní vliv na fyzikálně mechanické, ergonomické, hygienické a estetické vlastnosti sedáků. Zatížením sedáku dojde ke stlačení jeho vnitřních čalounických vrstev a k namáhání PV tahem. Z obrázku č. 2 je patrno, že vzniká potřeba protažení horní části sedáku o cca 1 cm. Jedná se ale o teoretické zobrazení deformace. Skutečné namáhání není ve středu dílce a vzhledem k tomu, že sedák leží na vlnovcích, které jsou též pružné, dochází ve skutečnosti k prohnutí i spodní části sedáku a tím k ještě většímu prohnutí části horní. Toto namáhání způsobí protažení PV vyrobené z PT. Pokud zatížení a tím i protažení nedosáhne meze úměrnosti, PT se vrátí do původního rozměru. Pokud mez úměrnosti překročí, dojde k její trvalé deformaci. To se projeví výrazným roztažením podkladové textilie PT, která je nositelem pevnosti, a to vzhledem k tomu, že tato je stranově orientovaná rozdílně v různých směrech. To se projeví na nanesené vrstvě jednostranně orientovanými prasklinami. Minimálně na sedácích č. 2 - 4 k překročení meze pevnosti PT došlo. Další příčinou lokálního vzniku prasklin je skutečnost, že separační vrstva, která odděluje PPUR od nosné vrstvy PT a která má umožňovat volné klouzání PV, tuto funkci neplní. Separační vrstva (syntetické rouno, dále jen rouno) je nalepena na PPUR nebo má k němu velmi vysokou adhezi, sama tedy po PPUR klouzat nemůže. Nemůže klouzat ani po PV, protože rouno a PES, z nějž je vyrobena podkladová vrstva PT, po sobě vlivem vysoké adheze také nekloužou. Rouno tedy neplní funkci separační vrstvy, ale jen funkci měkčící. Pružnostně – pevnostní vlastnosti jsou navíc u nosné textilie z PES a na ní nanesené vrstvy vyrobené z 97 % PVC a 3 % PES rozdílné. Pružnost nanesené vrstvy je menší a to má za následek její roztržení (prasknutí) při výše uvedeném namáhání. Znalec konstatoval, že došlo k překročení meze pevnosti nanesené vrstvy PT a nejspíše i k překročení meze pevnosti nosné vrstvy, to vše mělo za následek vznik těchto vad. Ostatní sedáky č.1 a 5 tuto vadu mají též, jen se zatím neprojevila. Příslušné sedáky nebyly jen přečalouněny, kdy měla být původní PV vyrobená z usně nahrazena PT, ale byly vytvořeny zcela nově. Byla použita jiná konstrukce a při výrobě byly na vnitřní vrstvy použity principiálně odlišné materiály. Došlo tedy k vyvolnění PV na sedácích č. 1 – 4, k popraskání a částečnému odloupnutí horní vrstvy PT na třech sedácích. Lokální odloupnutí horní vrstvy PT u sedáku č. 1 bylo nejspíše způsobeno poškozením. Vady byly způsobeny nevhodným konstrukčním řešením sedáků a chybným materiálovým složením vnitřních vrstev. Není způsob, jak by pouhé ušpinění mohlo způsobit zjištěné vady. Znalcovým úkolem nebylo vymýšlet, jaká různá složení čalounických vrstev by měla v sedácích být. V dalších vyjádřeních znalec mimo jiné uvedl, že rouno na rozdíl od původní separační vrstvy tvořené netkanou textilií zcela odlišných vlastností neumožňuje „klouzání“ PV vůči vnitřním vrstvám a tudíž neplní funkci separační vrstvy. Při definování složení horní vrstvy PT vycházel z veřejných zdrojů a řádně uvedl zdroj a čas získaných informací. V době vypracování posudku bylo na webu v čase 10. 5. 2021, 8:56 uvedeno složení nosné vrstvy samostatně a složení horní vrstvy též samostatně, v době zpracování vyjádření ze dne 31. 1. 2022, 12:10, byly na stejné adrese údaje odlišné. Složení nosné i horní vrstvy, ať jsou jakákoli, jsou vlastnostmi použité textilie. Odloupnutí (stejně jako praskliny) umožňují pronikání například nečistot do vnitřních vrstev sedáků a snižují pevnostní vlastnosti PV. Z výpovědi žalovaného vyplynulo, že separační vrstva se musela vyměnit a byla nahrazena úplně stejnou, ale novou. Dále, dne 2. 7. 2021 poslal žalobce Anonymizováno e-mail s tím, že má jedno řešení, které by mělo uspokojit obě strany. Je zde uvedeno Anonymizováno, DIČ, telefon a Anonymizováno. Žalovaný sdělil žalobci, že při předání hotové zakázky žalobce k faktuře obdržel kalkulační list, ve kterém je podrobně rozklíčována celá jeho zakázka. Žalovaný nepoužil nové PPUR, pouze původní nerovnoměrné a místy poškozené rouno, které slouží jako izolační vrstva, nahradil novým. Listinu z 8. 7. 2021 žalovaný zaslal adresátovi právnická osoba, tituly před jménem jméno FO, adresa. Společnost právnická osoba sdělila paní jméno FO, že koženka rozpraskala, protože byla neudržovaná a neskutečně špinavá. Svědek jméno FO je synem žalobce a ví, že to bylo zhruba za týden, co na tom začal žalobce sedávat, neví přesné datum, kdy to začalo praskat, ale ví, že když to dal žalobce na přečalounění, že začal ležet na opačné straně sedačky, a když si to vyzvedl a začal ležet tam, kde lehával dříve, tak to, co dával na reklamaci, tak to potom začalo praskat. Poté, co se začaly objevovat praskliny, tak to žalobce reklamoval, bylo to v době něco přes týden. Nejprve, když byly praskliny menší, tak to žalobce neřešil, ale potom, co se začaly rychle zvětšovat, tak s tím šel na reklamaci. To bylo v období pár týdnů, bylo to v rámci jednoho měsíce. Žalobce reklamoval sedací polštáře v roce 2021. Co se týče pozorování prasklin, podle svědka to mohlo být týden, co začaly malé praskliny a pak se začaly zvětšovat. V rodinném domě žalobce bydlí v horním patře bratr svědka. jméno FO je druhým synem žalobce a všiml si trhlin na soupravě zhruba po týdnu, kdy se začala používat přečalouněná sedačka a už další týden to začali řešit. Svědek se střídal mezi rodiči co tři týdny, s otcem chtěli dělat renovaci interiéru, takže přečalouněná pohovka sice byla v obýváku, ale nebyla dlouho užívána. Popraskání poprvé zaregistroval žalobce a ten den to ukázal svědkovi. Po zjištění prasklin žalobce reklamoval vadu podle svědka odhadem za týden. V tomto stadiu praskliny viděl také bratr jméno FO. Svědek jméno FO soupravu neviděl. Veškeré informace má od žalobce. V březnu roku 2021 se bavil se žalobcem, který mu řekl, že mu praská sedačka, že to má krátkou dobu, že je to divné, že to praská po tak krátké době. Za pár dní žalobce řekl, že to bude reklamovat. Mezi oznámením o praskání a následnou reklamací uběhl zhruba týden. Žalobce za posudek znalci uhradil fakturovanou částku 7 545 Kč a jeho zástupce dne 9. 9. 2021 písemně vyzval žalovaného k bezplatné opravě zakázky a zaplacení zmíněné částky do 30. 9. 2021.

5. Podle okresního soudu tedy žalobce prokázal, že se jako fyzická osoba dohodl s žalovaným na přečalounění pěti kusů sedáků. V zakázkovém listě byla žalovaným uvedena adresa adresa, tedy adresa, kde žalobce skutečně bydlel, a jeho vlastní kontaktní údaje. Teprve následně byla do spodní části zakázkového listu žalovaným doplněna adresa společnosti shodná s adresou žalobcova trvalého pobytu. Tyto údaje diktoval zaměstnankyni žalovaného žalobce. Žalobce zaplatil zálohu ze soukromého (osobního), nikoli firemního účtu. Reklamační a kalkulační list vypisoval jen žalovaný, resp. jeho zaměstnanec. Jako reklamujícího uvedl jak žalobce, tak společnost, což platí i pro fakturu za hotové. Šlo celkem o dvě zakázky, přičemž první, týkající se právě pěti kusů sedáků, se vztahovala k žalobci. Žalobce nenamítal po formální stránce nesprávnost údajů, které na jednotlivé listiny vypisoval žalovaný, resp. jeho zaměstnanec. Žalovaný proto musel vědět, že sjednává tuto smlouvu s žalobcem. Nebylo prokázáno, že by žalobce jednal s žalovaným jakkoli nepoctivě. Přečalouněné sedáky byly žalobci předány dne 20. 11. 2019, dne 18. 3. 2021 u žalovaného uplatnil vady. Žalobce dlouho předmětnou sedací soupravu nepoužíval. Vady oznámil bez zbytečného prodlení po jejich zjištění. Soud nezadal revizní znalecký posudek, neboť posudek tituly před jménem jméno FO je dostatečně přesvědčivý navzdory námitkám žalovaného. Nesouhlas žalovaného není v situaci, kdy znalec na jeho námitky reagoval a vypořádal, důvodem k revizi.

6. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval jako závazek ze smlouvy o dílo, které při předání vykazovalo znalcem popsané vady, projevující se výše zmíněným způsobem, jež žalobci mimo jiné založily právo na odstranění vady opravou věci (§ 2615 ve spojení s § § 2617, 2618, 2099 odst. 1 větou první, 2106 odst. 1, 2107 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z.). Žalobce oznámil vady a uplatnil právo z vad včas a také byl jako objednatel sám aktivně věcně legitimován k podání žaloby. Znalečné pak tvoří příslušenství této pohledávky (§ 513 o. z.).

7. Proti výrokům I., III. – V. rozsudku podal žalovaný odvolání s návrhem na změnu v podobě úplného zamítnutí žaloby, přičemž zopakoval argumenty stran nedostatku aktivní věcné legitimace i námitky proti posudku tituly před jménem jméno FO, které rozvedl tím, že prvostupňový soud nezadáním revizního znaleckého posudku zatížil řízení vadou opomenutého důkazu. Žalovaný zdůraznil nevěrohodnost svědeckých výpovědí žalobcových synů, jež měly prokázat včasnost uplatnění vad, kdy jméno FO nedokázal časově upřesnit dobu, kdy se na sedácích vyskytly praskliny a jak dlouho po očalounění začaly praskat. Uvedl, že navštěvuje žalobce dvakrát týdně, ačkoli žalobce již dříve uvedl, že k němu žádné návštěvy nechodí. Potvrdil, že žalobce na popraskaných sedácích dále sedával či lehával a přispěl k rozšíření vad. Svědek jméno FO vypověděl, že žalobci by měla být reklamace uznána a měl by dostat zpět peníze, čímž ukázal svou předpojatost. Neznal správnou adresu svého bydliště u otce, ačkoli tvrdil, že v té době pobýval u žalobce co 3 týdny, což je také v rozporu s dřívější výpovědí žalobce. Svědek nebyl schopen blíže popsat rekonstrukci interiéru žalobcova domu, kterou si žalobce vymyslel jako důvod, proč se sedací souprava v covidové době po celých 18 měsíců neužívala. Svědek nebyl připraven na jiné otázky a jeho výslech vzbuzoval dojem nacvičených frází. Uvedl, že žalobce používal všech 5 sedáků, což je v rozporu s žalobcovou výpovědí, kdy ten tvrdil, že používal pouze 3 sedáky. Svědek označil ve znaleckém posudku místo, kde žalobce sedával a lehával, čímž vyvrátil dřívější tvrzení žalobce, který reklamoval i další 2 sedáky, protože „kdyby si na ně někdo sedl, tak by 100 % taky popraskaly, ale protože si na ně nikdo nesedl, tak se nemohly zničit.“ Je třeba připomenout, že praskliny se podle svědka objevily i na opěrných sedácích, které dokonce nebyly žalovaným očalouněny. Svědek přesto uvedl, že žalovaný i tyto sedáky očalounil. Oba svědci celkově vzato potvrdili, že zaprvé žalobce reklamoval vady po 1 – 2 týdnech užívání a zadruhé, že souprava byla užívána 2 týdny. V ostatním se významně rozcházeli, což znamená, že byli předem připraveni na to, co vypoví. Jejich výpovědi též odporovaly žalobcově výpovědi stran důvodu, proč žalobce vady reklamoval až po 18 měsících od převzetí díla. Doplňující výpověď znalce v odvolacím řízení ukázala, že je nepravděpodobné, že by sedáky začaly praskat již po 14 dnech užívání. Doplněné výpovědi žalobcových synů prohloubily rozpory v důkazech, kdy např. jméno FO vypověděl, že neví, jak dlouho otec sedačku neužíval a proč, jméno FO vypověděl, že se praskliny začaly projevovat již v řádu dnů a také, že otce navštěvoval zhruba každé 2 týdny, zatímco před okresním soudem uvedl, že tehdy u otce bydlel, resp. byl ve střídavé péči a strávil tam vždy 3 týdny. Také detailně odpovídal na otázky ohledně renovace interiéru, čehož před okresním soudem nebyl schopen.

8. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na odůvodnění napadeného rozsudku a znalecký posudek, přičemž vyzdvihl, že společnost Anonymizováno nebyla výrobcem koženky, viděla jeden sedák a skutečnou vadou se nezabývala. Odvolací soud žalobce za účelem úplného právního hodnocení včasnosti oznámení vad, vysvětleného v bodě 14. odůvodnění, vyzval k vysvětlení otázky renovace interiéru, jež byla v prvostupňovém řízení jen okrajově nastíněna. Žalobce odpověděl, že přečalouněnou sedačku používal 14 dnů - 3 týdny, než začala praskat. Když to začalo, užíval ji asi týden a poté ji reklamoval. V době, kdy ji nechal přečalounit, byl obývací pokoj nevzhledný, protože tam byla část sedačky bez sedáků a žalobce se v té době rozhodl, že by mohl obývací pokoj vymalovat. Potom se vrátily přečalouněné sedáky a žalobce asi týden fungoval ještě v tomto provizorním stavu, kdy nábytek při přípravě na malování odsunul. Poté se rozhodl, že malovat nebude a začal používat pouze koženou část sedačky, která přečalouněna nebyla. Tak to bylo asi rok. Bylo to jeho rozhodnutí, žádný jiný důvod k používání pouze nepřečalouněné části sedačky neměl. Poloha sedačky byla už od okamžiku přečalounění přizpůsobena tomu, aby dobře viděl na televizi – aby tedy později mohl začít užívat přečalouněnou část, musel polohu soupravy vzhledem k televizi zase upravit. Na navazující výzvu odvolacího soudu podle § 213b odst. 1 ve spojení s § 118a odst. 3 o. s. ř., aby pod hrozbou neunesení důkazního břemene označil důkazy k těmto tvrzením, žalobce navrhl výpovědi svých synů a svou vlastní.

9. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednáních napadenou část rozsudku a v tomto rozsahu i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Prvostupňový soud dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud tudíž výše uvedená zjištění přejímá a pro stručnost na ně v plné šíři odkazuje. S ohledem na obsah posudku a námitky žalovaného odvolací soud doplnil výslech znalce (§ 213 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Vyplynulo z něj, že se u PT skutečně stává, že během dvouleté záruční doby začne praskat přibližně takovým způsobem, který zde nastal. V tomto případě záleží na mnoha proměnných, jako je intenzita používání soupravy, oblečení, ve kterém se na ní sedí, na čem polštáře leží atd. Odhadl by to zhruba na 1 rok, ale nelze to přesně říci. Je tedy možné, aby se takový problém projevil zhruba až po 6 měsících užívání. Znalec pokládal za velmi nepravděpodobné, aby se zjištěné vady objevily na sedácích již po pouhých 14 dnech užívání. Nezkoumal znalecky přesnou kvalitu PT. Konkrétní složení by samozřejmě mohlo mít vliv na dobu, po které by během užívání rozpraskala. Problém nebyl ve složení PT, nýbrž ve špatné kombinaci použitých materiálů. Ze svědecké výpovědi jméno FO vyplynulo, že v době, kdy se souprava čalounila, otec na dané části neseděl a později ji ještě nějakou dobu nepoužíval, resp. používal jen část, která přečalouněna nebyla. Nevěděl, proč to tak bylo, jen věděl, že si nějak natočil komodu, na které měl televizi a kterou si proto natočil směrem k užívané části sedačky. Nevěděl, jak dlouho žalobce přečalouněnou část sedačky neužíval. Mohl to být i rok. V té době ho na ní ležet ani sedět neviděl. Žalobce chtěl v určité době vymalovat obývací pokoj i s kuchyní, ale neuskutečnilo se to a vymaloval až mnohem později se svou manželkou. Svědek nevěděl, zda a jak záměr vymalovat souvisel se soupravou a jejím užíváním. V době, kdy žalobce přečalouněnou část neužíval, jej svědek navštěvoval - a stále navštěvuje dvakrát týdně - a většinou spolu sedí v kuchyni. Obě místnosti nic neodděluje. U žalobce se v inkriminované době zdržel obyčejně 1 - 3 hodiny a viděl ho na soupravě sedávat i lehávat. Ze svědecké výpovědi jméno FO vyplynulo, že posunuli od zdi komodu, na které byla TV, a pracovní komodu, protože se mělo malovat. Také díly soupravy naskládali na sebe, aby tam bylo více místa, ale její nejdelší část, která byla v originální kůži, zůstala na původním místě. Tento přesun provedli v době, kdy byla sedačka na přečalounění a v okamžiku, kdy se vrátila přečalouněná, už byl nábytek zase v původní poloze. Svědek si nebyl jistý, jestli byl záměr v podobě malování v té chvíli ještě aktuální, ale věděl, že se to později uskutečnilo, snad v roce 2023 či 2024. Otec bydlel sám, svědek jej navštěvoval a většinou spolu seděli v jídelně. On sám sedával a lehával pouze na té kožené části. Komoda s televizí byla posunuta tak, aby na ni viděl z kožené části, a tak zůstala. Svědek se nezajímal o důvod, proč žalobce neužívá přečalouněnou část. Nevěděl ani, ve kterém roce žalobce začal užívat přečalouněnou část, ale bylo to hodně dlouho po přečalounění, možná více než 1 rok. Nevěděl, proč právě v určitou chvíli začal používat přečalouněnou část. Když svědek mluvil o jídelně, je to kuchyň s jídelnou, kterou od obýváku odděluje poloviční zeď. Od chvíle, kdy žalobce začal využívat přečalouněnou část, do prvního výskytu prasklin uplynula krátká doba, snad týden. Nevěděl, proč před okresním soudem nebyl schopen přesně odpovídat na otázky ohledně renovace interiéru, snad z nervozity. V období, kdy žalobce přečalouněnou část neužíval, jej svědek navštěvoval někdy sám, jindy s bratrem, zhruba co dva týdny a zůstali tam zpravidla 1 - 2 hodiny na oběd. Tyto důkazy odvolací soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu relevantní, věrohodné a korespondující s ostatními provedenými důkazy. Důkazy, přiložené žalovaným k odvolání, jednak nespadají pod žádnou z výjimek z nastalé koncentrace řízení ani neúplné apelace (§ 118b odst. 1 třetí věta, § 205a o. s. ř. per eliminationem), druhak byly irelevantní pro meritum sporu a výsledek řízení. Výslech žalobce již nebylo lze provést, poněvadž žalobce důkazní břemeno v níže vysvětleném ohledu unesl. Další důkazy odvolací soud neprovedl, protože nebyly navrženy a ani v zákonném smyslu nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.

11. Odvolací soud zde velmi bedlivě uvážil námitky žalovaného proti věrohodnosti svědeckých výpovědí žalobcových synů, přehrál si zvukové záznamy jednání a došel k následujícímu. Výpověďmi prokazovaná tvrzení o včasnosti oznámení vad a jejích skutkových důvodech byla v odvolacím řízení skutečně prokázána a naopak nebyla žalovaným ani vyvrácena, ani zpochybněna pod zákonnou míru důkazu, a to z následujících příčin. V prvé řadě se obtížně hledá a z důkazů ani náznakem nevyplynul jediný rozumný důvod, proč by měl žalobce celé měsíce otálet s reklamací koženky, která zjevně čím dál více praská. Obzvlášť v době lockdownu, kdy lidé trávili většinu času doma a kdy bezpochyby i žalobce musel sedačku užívat masivně, vědom si jistě jejího stavu, užíváním se zhoršujícího. Dále odvolací soud pokládá žalobcovo vysvětlení přesunem nábytku v souvislosti s malováním (či „renovací interiéru“) a přizpůsobením polohy sedačky možnosti sledování televize z kožené části za obecně uvěřitelné, normální. To ovšem není klíčové. Není totiž pravdou, že by se žalobce o neužívání soupravy bezprostředně po přečalounění ve zmíněné souvislosti před prvostupňovým soudem vůbec nezmínil. Ve vyjádření ze dne 18. 2. 2022, jež předcházelo prvnímu jednání, uvedl, že „soupravu zpočátku v celém rozsahu moc nepoužíval.“ Jeho zástupce se poté na první jednání nedostavil. A žalobce sám zde v daném kontextu tvrdil: …„je ve tvaru U a přečalouňovalo se písmeno L, ostatní se zachovalo v původní kůži a na té poslední kožené části jsem já lehával a sledoval televizi…„v určité době jsem změnil nábytek v pokoji a začal jsem ležet na přečalouněné části.“ Tuto událost okrajově zmínil i svědek jméno FO., ač to není v jednacím protokole zachyceno. Vypověděl: …„poté, co si to vyzvedl, tak on tam neležel, nevím jak dlouho… vím, že když tam začal jezdit po velké době, protože stěhoval celý obývák… Nevím, jak dlouhá byla doba od přečalounění, než na ní začal sedávat.“ O této skutečnosti hovořil i svědek jméno FO, který uvedl, že sedačku dlouho nepoužívali, protože dělali renovaci interiéru. Nevěděl, jak dlouho to trvalo, než začali sedačku používat. Na konci výpovědi se k tomu vrátil s tím, že renovace spočívala ve vymalování, které se ovšem neuskutečnilo. Takto podané výpovědi korespondují s žalobcem doplněnými tvrzeními z odvolacího řízení i s tam provedenými výslechy obou synů. Okolnost, že v prvostupňovém řízení žalobce ani svědkové nepopisovali tyto okolnosti právě podrobně, plyne z průběhu řízení. Žalobce jednak k prvnímu jednání přišel bez svého zástupce a jako laik nemusel přesně vědět, čemu soud v okamžiku vzájemné interakce přikládá váhu, přičemž pro něj samotného mohly být podstatné jiné okolnosti. Především je ale z výzev, které soud žalobci na tomto jednání adresoval, patrno, že pod vlivem neúplného právního hodnocení problému včasnosti oznámení vad zaměřil dokazování jiným směrem. Na otázky, kdy žalobce vady zjistil, kdy se poprvé objevily trhliny a jak dlouho od toho okamžiku sedáky užíval, než je reklamoval. Nikoli na otázku, jak je možné, že vady odhalil, resp. se objevily, tak pozdě. To se v dalším průběhu řízení nezměnilo. Žalobce tedy nevěděl, že je podstatná i naposled zmíněná otázka a soud prvního stupně svému názoru přirozeně uzpůsobil i výslech svědků. Problému přesunu nábytku se tudíž věnoval jen minimálně, svědkové o něm hovořili v odpovědích na jiné otázky a proto se nyní jejich odpovědi mohou jevit jako příliš stručné, neurčité či nepřesvědčivé. Výpovědi obou svědků podané v odvolacím řízení korespondovaly vzájemně i s žalobcovými doplněnými tvrzeními. Odvolací soud záměrně nikomu předem nesignalizoval, na jakou otázku bude výslech zaměřen ani žalobce k vysvětlení předem nevyzýval. I v tomto světle daná tvrzení a důkazy vyhodnotil. Přirozeně mu neušly rozpory, na něž poukázal žalovaný. Mnohé však mohly být způsobeny časovým odstupem od prožitých událostí, přirozeným zapomínáním a patrnou nervozitou svědků s přihlédnutím k jejich věku zejména v době výslechu před soudem prvního stupně. Ostatně, oprava a reklamace sedací soupravy jsou úkonem ryze všedním a je vcelku pochopitelné, že člověk přesné časové souvislosti rychle zapomíná, což také žalobce přiznal. A ve světle výše rozvedených okolností odvolací soud hodnotí svědecké výpovědi a související žalobcova tvrzení jako věrohodné. Dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce řadu měsíců po přečalounění sedáků užíval pouze nepřečalouněnou část potaženou usní, přičemž této jeho poloze byla přizpůsobena komody a televize. Teprve později začal užívat část potaženou PT, která začala po několika týdnech drobně praskat. Do tří týdnů poté, kdy se praskliny zvětšovaly, oznámil žalovanému vady.

12. Při právní kvalifikaci případu ve světle odvolacích námitek a vyjádření k odvolání se odvolací soud řídil těmito úvahami. Co se týče aktivní věcné legitimace, právní jednání jednatele za s. r. o. má charakter zastoupení (§ 163 ve spojení s § 162 o. z.). Takové zastoupení – stejně jako každé jiné – má být zjevné. Není-li zjevné, platí, že jednající osoba vystupuje sama za sebe, vlastním jménem (§ 161 první věta ve spojení s § 436 odst. 1 druhou větou o. z.). Smlouva o dílo (§ 2586 odst. 1 o. z.) byla uzavřena dne 27. 9. 2019. Rozhodující tedy je, jestli žalovanému muselo být v tomto okamžiku zřejmé, že žalobce vystupuje jako jednatel společnosti. V této chvíli nic nenasvědčovalo tomu, že by žalobce zastupoval společnost. To, že byla teprve později uzavřena druhá smlouva, kde již otázka jednání za s. r. o. vystupuje do popředí, je věc jiná. Posuzovaná smlouva o dílo se týkala sedací soupravy, tedy typicky osobního majetku, který nemá s podnikáním nic společného. Vyšlo přitom najevo, že se vždy nacházela v žalobcově domácnosti. To, že žalobce později užíval e-maily s podpisovou patkou společnosti, přiměřeně vysvětlil tím, že nedává smysl tuto patku v každé zprávě mazat. Je obecně známo, že zejména ti podnikatelé, kteří buďto používají jen jednu e-mailovou adresu, popř. jsou patřičně „profesně deformováni,“ běžně užívají profesní podpisovou patku i v soukromé, třebas i rodinné korespondenci. S tím souvisí poznatek, že žalobce zprávy odesílal z e-mailové adresy, která nemá firemní doménu a v níž není název společnosti nijak zohledněn. Za dílo zaplatil ze svého osobního účtu. Žalovaný přitom ani netvrdil a nevyšlo ani jinak najevo, že by došlo ke změně subjektu závazku na straně objednatele. Z důkazů navíc plyne, že žalovaný ani později neměl jasno v tom, zda žalobce vystupuje sám za sebe, anebo za svou společnost. Za těchto okolností nemohlo žalobcovo jednání v žalovaném vyvolat dobrověrné přesvědčení, že zastupuje společnost. Ust. § 444 odst. 1 o. z., jímž žalovaný argumentoval, navíc zaprvé upravuje případy smluvního zastoupení, zadruhé pouze v situaci, kdy se zastoupený vůči tomu, s kým „zástupce“ jednal (zde žalovanému) dovolává neexistence zastoupení – a to se zde nestalo. Platí tedy, že žalobce při uzavření smlouvy jednal vlastním jménem a tudíž byl aktivně věcně legitimován.

13. Pokud jde o právní hodnocení vady, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který je ovšem třeba doplnit. Protože při uzavření smlouvy nebylo z okolností zřejmé, že se dílo týká také žalobcovy podnikatelské činnosti (§ 2615 odst. 2 první věta ve spojení s § 2158 o. z.) - naopak vyšlo najevo, že žalobce vystupoval vůči žalovanému jako živnostníkovi (§ 420 odst. 1 o. z.) mimo rámec své podnikatelské činnosti (§ 419 o. z.) - šlo o závazek mezi podnikatelem a spotřebitelem (§ 1810 a násl. o. z.), jenž podléhá také analogické aplikaci zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě (§ 2158 a násl. o. z.).[footnoteRef:1] Dílo bylo dokončeno a předáno. V tomto případě by se jednalo o skrytou (nikoli zjevnou) faktickou vadu v provedení díla [§ 2615 odst. 1, odst. 2 první věta ve spojení s § § 2161 odst. 1 písm. c), 2107 odst. 2 druhou větou, 2095, 2099 odst. 1 první větou a 2103 první větou a contrario, 2605 odst. 2 o. z. a contrario]. Je totiž jasné, že by ji žalobce mohl odhalit teprve určitou dobu trvajícím užíváním sedáků. Prvostupňový soud správně uzavřel, že vyvolnění a praskliny by byly pouhým projevem této vady (§ 2100 odst. 1 první věta o. z.). Případná žalobcova práva z vad nevylučuje ani ust. § 2170 o. z., podle nějž „právo z vadného plnění kupujícímu nenáleží, pokud kupující před převzetím věci věděl, že věc má vadu, anebo pokud kupující vadu sám způsobil.“ Taková situace nenastala, poněvadž jak vyplynulo z posudku a znalcovy výpovědi, problém spočíval v něčem jiném, než v ušpinění, které navíc žalovaný přesněji nespecifikoval ani nedoložil. Žalovaný však vznesl námitku pozdního oznámení vad (§ 2618 o. z.). Tuto námitku nevylučuje § 2112 odst. 2 o. z., podle nějž „prodávající nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.“ Nic nenasvědčuje tomu, že by žalovaný o případné vadě věděl či musel vědět. Vzhledem k jeho odbornosti lze uvažovat o tom, že by o ní snad vědět měl a mohl – ale nikoli musel. [1: Viz ŠTENGLOVÁ, Ivana. 15.1.3 [Práva objednatele z vadného plnění a jejich uplatňování]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana. Smlouva o dílo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 122; KUBÁT, Ondřej. § 2615 [Definice vady]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 2608 - 2609, marg. č. 2.; KUBÁT, Ondřej. § 2615 [Definice vady]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2790, marg. č. 2.; KUBÁT, Ondřej. § 2615 [Definice vady]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 2.; TICHÝ, Luboš. Kupní smlouva a spotřebitelská kupní smlouva, včetně odpovědnosti za vady. Bulletin advokacie, 2014, č. 7-8, s. 23-33.]

14. Podle § 2618 o. z. „soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.“ Povinnost včasného oznámení vady navazuje na povinnost provést prohlídku věci podle § 2104 a § 2112 odst. 1, resp. § 1922 odst. 1 o. z. Žalobce oznámil tvrzené vady do dvou let, avšak otázka zní, zda tak učinil též bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl. Ještě předtím však bylo nutno zodpovědět otázku, jestli aplikaci pravidla o lhůtě bez zbytečného odkladu nevylučuje ust. § 2165 odst. 1 o. z., podle nějž je „kupující oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.“ Citované ustanovení totiž jako lex specialis k § 2618 o. z. obsahuje speciální skutkový znak v podobě vztahu podnikatel - spotřebitel. Otázka zní, zda zákon v § 2165 odst. 1 upravuje problém, za které všechny vady prodávající odpovídá, anebo lhůtu k uplatnění práv z vad. Ve druhém případě by totiž bylo možno pokládat námitku žalovaného za nepřípustnou, poněvadž v těchto případech (vztahů podnikatel - spotřebitel) zákon žádnou lhůtu „bez zbytečného odkladu“ nezakotvuje. V prvé řadě je třeba rozlišovat mezi samotným oznámením vady (§ 2618, § 1921 odst. 2 o. z.) a uplatněním (konkrétního) práva z vady (§ 2106 odst. 2 první věta o. z.).[footnoteRef:2] Neoznámí-li objednatel vadu včas a zhotovitel pozdní oznámení namítne, nelze přiznat žádné právo z vady (§ 2618, § 2112 odst. 1 první věta, odst. 2 první věta o. z.). Učiní-li tak včas a uplatní-li též právo z vady, právo z vady se začíná promlčovat (§ 628 o. z.). A § 2165 odst. 1 o. z. jasně hovoří o právu z vady. Již tento dílčí závěr napovídá tomu, že zde zákon nereguluje lhůtu pro oznámení vady. K této otázce proběhla v odborné literatuře rozsáhlá debata. „Občanský zákoník ve znění před novelizací zákonem č. 374/2022 Sb. rozlišuje mezi jakostí při převzetí (v občanském zákoníku z roku 1964 se označovala jako shoda s kupní smlouvou), zákonnou povinností z vadného plnění (v tomto smyslu došlo pouze k terminologické odlišnosti od právní úpravy v občanském zákoníku z roku 1964, která ji označovala jako zákonnou záruku) a smluvní zárukou (záruka za jakost), k čemuž se přiklonily i NS ve svém rozsudku 33 Cdo 416/2020 (srov. rovněž NS 33 Cdo 2778/2017) a ÚS v usnesení IV. ÚS 367/21… Ustanovení § 2165 upravuje jak zákonnou povinnost z vadného plnění (v odstavci 1).“[footnoteRef:3] § 2165 odst. 1 tudíž upravuje tzv. zákonnou záruku. To, že dopadá i na případy vady existující v době převzetí nepřímo plyne též z § 2167 písm. a) a c).[footnoteRef:4] K zákonné záruce patří pravidlo, že kupující odpovídá za všechny, i nově vzniklé vady, které by vznikly po dobu 2 let. Nejde jen dobu, do níž může vady vytknout, a to z mnoha důvodů.[footnoteRef:5] Navíc § 2165 odst. 3 o. z. ve znění novely č. 374/2022 Sb., účinné od 6. 1. 2023, stanoví, že „soud právo z vady přizná i v případě, že nebyla vytknuta bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl kupující při dostatečné péči zjistit.“ Nejde o pouhou kodifikaci již dříve existujícího pravidla; bod 109. zvláštní části důvodové zprávy k novele jasně naznačuje, že jde o změnu de iure.[footnoteRef:6] Pelikán a Trojan (poznámky č. 2 a 6) tu sice argumentují, že je daná úprava v rozporu s unijní směrnicí č. 1999/44/ES, resp. č. 2019/771, poněvadž nerespektuje minimální harmonizaci podle první směrnice ani úplnou harmonizaci předvídanou druhou směrnicí; spotřebiteli dává méně práv, poněvadž tato subjektivní lhůta je pochopitelně v jeho neprospěch. Směrnice ovšem zásadně nemá přímý, nýbrž jen nepřímý účinek, tedy zakládá povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátních předpisů. Nepřímý účinek může výjimečně vést k uložení povinnosti jednotlivci, kterou by jinak neměl, umožňuje-li to dostupná vnitrostátní výkladová metoda. Zde by šlo o povinnost žalovaného přijmout reklamaci navzdory její „opožděnosti.“ Zde by nicméně v prvé řadě šlo o založení práva žalobci a zhoršení právní pozice žalovaného, přičemž podle názoru odvolacího soudu žádná výkladová metoda v tomto případě neumožňuje pod dojmem konkrétního ustanovení směrnice č. 1999/44/ES (viz čl. 23, 24 odst. 1 směrnice č. 2019/771) vyložit konkrétní ustanovení o. z. tak, že lhůta „bez zbytečného odkladu“ neplatí. Ze všech těchto důvodů je nutno aplikovat výše citovaný § 2618 o. z. [2: Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4245/2016. Dále TROJAN, Tomáš. Běh lhůt pro uplatnění práv z vad při koupi zboží v obchodě. Iurium Scriptum, 2017, č. 2, s. 30-42 a argumenty tam uvedené. FOLTÝNOVÁ, Simona. Práva z vadného plnění u spotřebitelské kupní smlouvy po novele provedené zákonem č. 374/2022 Sb. Právní rozhledy, 2024, č. 22, s. 709-718, s. 717.] [3: VÍTOVÁ, Blanka. § 2165 [Zákonná a smluvní povinnost z vadného plnění]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025. Srov. též FOLTÝNOVÁ, Simona. Práva z vadného plnění u spotřebitelské kupní smlouvy po novele provedené zákonem č. 374/2022 Sb. Právní rozhledy, 2024, č. 22, s. 709-718, s. 709; dále viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 416/2020, č. 71/2021 Sb. rozh. civ.] [4: Viz též HUBKOVÁ, Pavlína. § 2165 [Zákonná a smluvní povinnost z vadného plnění]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 2189, marg. č. 2.; HUBKOVÁ, Pavlína. § 2165 [Zákonná a smluvní povinnost z vadného plnění]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2341, marg. č. 2. ] [5: K tomu též ŠTENGLOVÁ, Ivana. Nová úprava záruky za jakost. Obchodněprávní revue, 2024, č. 10, s. 7. ] [6: Viz též PELIKÁN, Robert. Nad „spotřebitelskou" novelou občanského zákoníku. Zpravodaj Jednoty českých právníků¸2023, č. 2023, č. 1, s. 15; NOVOTNÝ, Jiří. Změna smluvních pravidel v souvislosti s přijetím směrnice (EU) 2019/771. Obchodní právo, 2023, č. 9, s. 24.]

15. V bodech 10. – 11. odůvodnění již odvolací soud vysvětlil časový kontext oznámení vad a z tam rozvedených důvodů hodnotí oznámení jako včasné. Žalobce uplatnil právo na opravu věci. V této souvislosti je třeba k náhradě znalečného dodat, že se na ni vztahuje § 1924 o. z., podle nějž „kdo má právo podle § 1923, náleží mu i náhrada nákladů účelně vynaložených při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li však právo na náhradu do jednoho měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu, soud právo nepřizná, pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas.“ Znalečné bylo jistě účelným nákladem k uplatnění práva z vad. Nemá-li soud objednateli přiznat právo náhrady znalečného, musí zhotovitel namítnout, že uplatnil opožděně toto právo; nikoli právo z vad. Žalovaný však nikdy nevznesl námitku pozdního uplatnění práva náhrady znalečného – pouze práva z vad. To znamená, že i kdyby žalobce oznámil vady pozdě, právo na zaplacení částky 7 545 Kč by mu náleželo.

16. Co se týká samotné existence vad, odvolací soud po vyhodnocení důkazů včetně doplňující výpovědi znalce dospěl k závěru, že dílo mělo znalcem popsané vady. Podstatné je, že znalec v době podání posudku reálně měl žalovaným požadovanou specializaci. Jeho úkolem nebylo zkoumat, jaké měly jednotlivé čalounické vrstvy sedáků materiálové složení. Důležitá byla výsledná kompatibilita těchto vrstev. Vada totiž představuje rozpor se smlouvou (§ 2615 odst. 1 o. z.), který se projeví tím, že dílo není použitelné pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý [§ 2161 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 2095 druhou větou o. z.], přesněji řečeno, že si tuto použitelnost nepodrží po celou záruční dobu (§ 2165 odst. 1 o. z.). Jedná se tudíž vždy o výsledek. Znalec netvrdil, že by použité rouno nebo PV, složená z podkladové vrstvy a PT, byly samy o sobě vadné, narušené, nepoužitelné. Přesvědčivě vyhodnotil, že „sendvič,“ tvořený PPUR, rounem a PV nefungoval jako celek v tom smyslu, že rouno v rozporu se svou funkcí neumožňovalo klouzání se sousedními čalounickými vrstvami. To, že technické normy neregulují konkrétní materiálové kombinace či přípustnou míru vzájemné adheze čalounických vrstev, není důležité, protože z občanskoprávního hlediska je právně relevantní a prvořadý dosažený výsledek ve výše popsaném smyslu a tedy soulad díla se smlouvou podle o. z., nikoli s tou kterou technickou normou. Na okraj je třeba poznamenat, že soud zná a aplikuje právo z úřední povinnosti (§ 121 o. s. ř.). Technická norma však není normou právní. Pokud se tedy žalovaný dovolával textu některé technické normy, aniž by ji označil jako důkaz, nemůže k ní soud ani přihlédnout. K odbornosti žalovaného jako experta v dané oblasti (§ 5 odst. 1 o. z.), zde navíc v postavení podnikatele vystupujícího samostatně a na vlastní účet a odpovědnost (§ 420 odst. 1 o. z.), přirozeně patří použití správných čalounických vrstev v návaznosti na stávající PPUR tak, aby výsledný „sendvič“ a tedy i sedák jako takový plnily svou funkci. Pro odpovědi na znalci položené právně relevantní otázky považuje odvolací soud za dostatečnou animaci deformace sedáku na s. 8 posudku. Každý posudek vždy může zajít do větších detailů, ale podstatný je jeho účel; znalecký posudek není akademickou prací. Znalec ve výpovědi připustil, že animace není úplná a nezachycuje prohnutí spodní strany sedáku ležící na vlnovcích. Vysvětlil však, proč to na jeho závěrech nic nemění. Je pravdou, že znalec poněkud nešťastně a zmatečně uvedl, že problém je i v nevhodném konstrukčním řešení sedáků a že žalovaný nějakým způsobem zasáhl do jejich konstrukce, resp. že vyměnil i PPUR pěnu. To vyvodil z odlišné tloušťky PPUR, kterou naměřil u kontrolního sedáku v porovnání s těmi vadnými. Dokazováním však bylo zjištěno, že žalovaný vyměnil pouze rouno a PV, nikoli PPUR. A že do „konstrukce“ sedáků či sedačky žádným jiným způsobem, než právě takto, nezasáhl. Ani odvolací soud tudíž žalovanému nic takového nepřičítá. Znalec si v okamžiku zpracování posudku nemohl být objektivně jistý, co všechno žalovaný provedl, což ani neměl a nemohl hodnotit, protože to vůbec nebyla odborná otázka, nýbrž obecná otázka hodnocení (až soudem provedených) důkazů. Nebylo prokázáno, že by praskliny způsobilo ušpinění. Je faktem, že posudek mohl být přehlednější a detailnější, ale z celkového pohledu to nebylo na újmu jeho přesvědčivosti. Odvolací soud neměl pochyby o jeho správnosti a důvod k zadání revizního posudku zde nenastal (§ 127 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Pokud s ním žalovaný nadále nesouhlasil, nic mu nebránilo pořídit oponentní odborné vyjádření či posudek (srov. § 127a o. s. ř.). Vada opomenutého důkazu nenastala, poněvadž soud prvního stupně v bodě 9. odůvodnění napadeného rozsudku nezadání revizního posudku zákonným způsobem zdůvodnil.

17. Napadené výroky I. a III. byly tudíž věcně správné, což platí i pro výrok V., na jehož odůvodnění lze odkázat. Proto je odvolací soud výrokem I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Korekci vyžadoval pouze výrok IV., poněvadž žalobce skutečně neuspěl jen v poměrně nepatrné části (§ 142 odst. 3 o. s. ř.) a uplatnil dva různé nároky (§ 12 odst. 3 vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů, advokátní tarif, dále jen a. t.). Podle daného ustanovení je nicméně nutno sečíst tarifní hodnoty spojených věcí, nikoli sazby mimosmluvní odměny za zastoupení, jak nedopatřením učinil prvostupňový soud. Jinak odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění výroku IV. Tarifní hodnota tedy činí 17 545 Kč a sazba odměny za 1 úkon 1 820 Kč (§ 7 bod 5. a. t.). Celková náhrada nákladů prvostupňového řízení tak činí 42 153 Kč. Proto odvolací soud výrokem II. daný výrok patřičně změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř. per analogiam).

19. Výrok III. odpovídá tomu, že byl žalobce v odvolacím řízení plně úspěšný, pročež má proti žalovanému právo na náhradu jeho nákladů v plné šíři (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada sestává z mimosmluvní odměny za vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.] a za účast na dvou jednáních [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.] ve výši 5 460 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za první zmíněný úkon (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024), za ostatní pak 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Celková náhrada tedy činí 6 660 Kč. Lhůtu k zaplacení odvolací soud ve výroku III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. vzhledem k tomu, že měl žalovaný během řízení dostatek času připravit se na zaplacení náhrady pro případ svého procesního neúspěchu. Je sice povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalobci, avšak danou částku musí zaplatit advokátovi jako jeho zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku účastníkovi, k Okresnímu soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.