KSOSOL 69 Co 25/2025-286

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_006⟫ 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_007⟫ oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_008⟫ o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, k odvolání žalobců a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 8. 2024, č. j. 19 C 72/2023-215,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění takto:

„Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným k rukám společným a nerozdílným na náhradě nákladů řízení částku 18.120 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce až do zaplacení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek k rukám Jméno advokátky B, advokátky.“

III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným k rukám společným a nerozdílným na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4.590 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce až do zaplacení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek k rukám Jméno advokátky B, advokátky.

1. Okresní soud odvoláním napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby soud rozhodl, že výpověď z nájmu bytu číslo 3 v prvním nadzemním podlaží domu adresa, kterou na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 12. 2002 užívají žalobci, z výpovědního důvodu dle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., ze dne 5. 1. 2023 podaná žalovanými žalobcům je neoprávněná, a proto neplatná (výrok I.). Rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným k rukám společným a nerozdílným nárok na náhradu nákladů řízení částku 16.680 Kč ve splátkách po 1.500 Kč měsíčně (výrok II.).

2. Včas podaným odvoláním rozsudek okresního soudu napadli žalobci s tím, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a současně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Pokud se týká nesprávných skutkových zjištění, považoval okresní soud za prokázanou existenci výpovědního důvodu mimo jiné proto, že syn žalovaných potřebuje adekvátní byt k výkonu správcovské činnosti, přičemž z provedených půdorysů se podává, že kancelář by byla vybudována přímo naproti vstupu do bytu. Pokud by měl syn žalovaných vykonávat správu domu ve jméno FO je logické, že bude bydlet v tomto domě. Soud rovněž uvedl, že nesdílí názor žalobců, že případný návrat do bytu v návaznosti na obranu dle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. by nebyl možný, když tvrzení žalobců o záměru žalovaných rozdělit byt na dvě jednotky nebylo ničím prokázáno. K tomu odvolatelé uvedli, že předložený půdorys bytu, který představuje nový navržený stav nebyl zpracován v únoru 2019, jak soud uvedl, a jak se podává ze samotného půdorysu, ale až v průběhu října 2023, kdy ho žalovaní soudu předložili. Bylo poukazováno na to, že žalovaní sice tvrdí, že byt bude opraven na správcovský, ale v době podání výpovědi žádný takový projekt vyhotoven nebyl, dne 19. 10. 2023 u jednání bylo uvedeno, že projekt na rekonstrukci bytu je zpracováván a následně byl půdorys soudu předložen. V době podání výpovědi z nájmu bytu tak žalovaní o správcovství domu svým synem neuvažovali, výpověď z nájmu bytu odůvodňovaly zajištěním dlouhodobé bytové potřeby jejich syna, který byl v době podání výpovědi teprve ve druhém ročníku bakalářského studia. Není pravdou, že nebylo prokázáno tvrzení žalobců o rozdělení bytu na dvě menší bytové jednotky, když toto potvrdil sám žalovaný 1. ve své účastnické výpovědi. Žalovaní rozdělili všechny bytové jednotky, které původně v domě byly, což žalovaný rovněž potvrdil a jediný byt 3+1, který zde zůstal je právě byt, který užívají žalobci. Dále soud uvedl, že se těžko může někdo dovolávat dobrých mravů, když se v souladu s nimi nechová a odůvodnil toto své prohlášení výpověďmi svědků pana Anonymizováno a syna žalovaných. Přitom pan jméno FO ve svědecké výpovědi opakovaně uvedl, že sám žádné interakci přítomen nebyl a ví o ní pouze z doslechu, syn žalovaných uvedl, že s žalobkyní mluvil jen jednou. Soud uvedl, že žalobci opakovaně vědomě uváděli nepravdy, avšak konkrétní skutečnosti nebyly uvedeny. Přitom jediný rozpor na straně žalobců je snad pouze v tvrzení žalobce b), že neuzavřel novou smlouvu o dodávce elektrické energie, což však neměl možnost dále vysvětlit. Zarážející je tvrzení soudu, že stav bytu zavinily minimálně částečně žalobci svým jednáním, přestože žalobci soudu předložili fotografie bytu a okolí, čímž prokazovali protiprávní jednání žalovaných jako pronajímatelů, kteří se nějak o stav bytu nezajímali a nezajímají, a ani v nejmenší míře je neudržovali ve stavu vhodném k užívání. Soud sám již nezjišťoval, v jakém stavu je byt v průběhu řízení a případně proč, spokojil se pouze s tvrzením žalovaného 1., že je stále ve stejném stavu. Žalovaný 1. v bytě již dlouho nebyl, sám to u výslechu potvrdil, pokud má soud za to, že stav bytu se nezměnil, protože jej žalobci odmítli v průběhu rekonstrukce domu opustit, pak soud zcela přehlíží zjištěný stav věci. Žalobci prokázali, že byli připraveni byt po dobu jeho rekonstrukce opustit, požadovali však záruky vyplývající z ustanovení § 2259 a násl. o. z. Je především povinností pronajímatele zajistit po celou dobu nájmu nájemci nerušené užívání bytu a udržovat byt ve stavu způsobilém k užívání. Pokud nájemce nesouhlasí s opravou bytu a odmítne byt vyklidit, může ve věci na návrh pronajímatele rozhodnout soud. Žalovaní jako pronajímatelé naprosto ignorovali všechna práva žalobců jako nájemců, chtěli žalobce z bytu vystěhovat, dosáhnout zrušení původní nájemní smlouvy a zvýšit nájemné nad rámec stanovený zákonem. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobci odmítli nabídky bezbariérových bytů, pravdou však je, že žádný z bytů v domě není bezbariérový dle definice vyhlášky o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. V bytě, který žalobci užívají byly odstraněny žalobci prahy a vysazeny dveře, aby pohyb žalobkyně a) byl co nejméně omezen. Je-li žalobcům vyčítáno, že si nezjistili možnost úhrady vyššího nájemného z úřadu práce, pak žalobci uváděli, že k tomu neměli žádný důvod, ani vyšší příspěvek na bydlení by žalované nezbavil povinnosti jako pronajímatelů postupovat při zvýšení nájemného dle zákona. Na okraj pak žalobci uváděli, že je až zarážející, s jakou podrobností se soud zabýval zdravotním stavem matky žalovaného 2., což mělo zřejmě za cíl podpořit tvrzení žalovaného 1. o nutnosti spolupráce s jejich synem, aniž by více dbal na zdravotní stav žalobkyně a) a s tím spojenými obtížemi žalobců při hledání jiného vhodného bydlení. Žalobkyně a) je plně odkázána na pomoc žalobce b) svého manžela, který tak nemůže pracovat a rodina je zabezpečována především prostřednictvím sociálních dávek. Bylo v řízení prokázáno, že zdravotní stav žalobkyně a) se vlivem sporu se žalovanými zhoršuje, dlouhodobě poukazovala na nevhodnost prováděné rekonstrukce domu a diskomfort z toho plynoucí. Byt navíc spolu s žalobci obývá jejich nezletilá dcera, na což soud při rozhodování vůbec nebral zřetel. Soud specifické okolnosti na straně žalobců, které jsou dle názoru tak relevantní a závažné, že by měly být upřednostněny před právy žalovaných vyplývajících z jejich vlastnického práva, odbyl jednou větou. Jednání žalovaného 1. vykazuje známky šikany, například zmíněné práce v domě v nočních hodinách, opravy bez souhlasu žalobců, odstranění zdroje tepla v bytě, náklad na žalobce při zvyšování nájmu, hanlivé označování žalobkyně a) apod. nijak nevyhodnotil a zcela přistoupil na argumentaci žalovaných. Je též málo uvěřitelné, že v rodině žalovaných, kteří vlastní tolik nemovitostí určených k bydlení sdílí syn žalovaných společný pokoj se svou sestrou, což bylo rovněž uváděno jako důvod k přestěhování syna žalovaného do jméno FO. K odvolacímu důvodu neúplného zjištění skutkového stavu věci odvolatelé upozorňovali na formalistický přístup okresního soudu, který přísně vyhodnotil doplnění důkazních návrhů ze dne 28. 3. 2024. Je to právě žalovaný 1., kdo jedná s žalobci nevhodně a urážlivě a z pozice nadřazenosti, jeho účastnická výpověď obsahovala lživá a nepravdivá tvrzení. Ke zpochybnění věrohodnosti o jeho výpovědi navrhovali žalobci mimo jiné své účastnické výpovědi, přičemž jejich výslech byl navržen v průběhu řízení i žalovanými, byť později svůj návrh na výslech účastníků omezily pouze na žalovaného 1. Žalobci dále poukazovali na to, že při jednání s žalovanými postupovali řádně, spolupracovali například s jméno FO nebo Poradnou pro občanství, občanská a lidská práva, kdy sociální pracovníci byli přítomni jednání účastníků řízení o průběhu rekonstrukce a jednání o zvýšení nájmu a jejich výpovědi byly způsobilé vyvrátit lži uvedené ve výpovědi žalovaného 1. Žalobci proto navrhovali, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaní se k odvolání žalobců písemně nevyjádřili, své stanovisko podali v průběhu odvolacího jednání tak, že ho považují za nedůvodné, neboť okresní soud skutkový stav zjistil správně a věc i správně vyhodnotil po stránce právní. V rámci vyjádření vyvraceli odvolací argumentaci žalobců stran pravdivých či nepravdivých informací o uzavírání smluv s distributorem energií, dokonce až v odvolání uváděli nové skutečnosti, přestože dobu, v rámci, které mohli jednak doplnit skutková tvrzení a navrhnout důkazy promarnili v rámci doby stanovené pro koncentraci řízení. Sami žalobci si stěžují na nevhodnost bytu ze zdravotních důvodů žalobkyně a není tedy důvod pro zachování nájemního vztahu. Bylo prokázáno, že výpovědní důvod směřoval k uspokojení bytové potřeby syna ve spojení se správcovskou činností. Navrhovali, aby rozhodnutí okresního soudu bylo potvrzeno.

4. Včasným odvoláním napadli rozhodnutí okresního soudu žalovaní, přičemž jejich odvolání bylo směřováno do výroku II. rozsudku o náhradě nákladů řízení. Namítali, že okresní soud nesprávně krátil vyčíslený rozsah poskytnutých právních služeb vymezených žalovanými, a to ve vztahu k vyjádření žalovaných ze dne 30. 6. 2023, 18. 11. 2023 a ve vztahu ke všem poradám provedených s žalovanými ve dnech uvedených ve vyúčtování s odůvodněním, že se nejednalo o nezbytné úkony a úkony účelně vynaložené k hájení porušených či ohrožených subjektivních práv žalovaných u soudu. Soudem prezentované závěry, pro které krátil odměnu žalovaných nemohou z právního hlediska obstát, svá vyjádření, jak ze dne 30. 6. 2023 a hlavně ze dne 18. 11. 2023 žalovaní vždy podávali na základě výzev soudu, které soud činil rovněž postupně, nikoliv jednorázově při obdržení žaloby. Stejně jako soud předmětné výzvě realizoval zjevně v návaznosti na průběh řízení a stranami předkládané důkazy a průběh dokazování bylo logicky nezbytné, že žalovaní museli k účelnému hájení svých práv v návaznosti na průběh dokazování, a z něho se odvíjející skutkové a důkazní situace, realizovat příslušné úkony právní služby. Výzva soudu dle § 118b o. s. ř. je pro účastníky velmi zásadní, neboť ovlivňuje průběh celého dalšího soudního řízení a vyjádření účastníků k takové výzvě soudu stěžejně ovlivňuje možnosti hájení jejích práv a nároku před soudem a v případě nesprávnosti či neúplnosti příslušného vyjádření mohou být dopady pro účastníky velmi negativní až po možnost ztráty jejich práv a nároků. Pokud soud nyní striktně odkazuje pouze na ústnost soudního řízení a ústní projevy jakožto účelně vynaložené úkony, pak měl okresní soud poskytnout lhůtu do doby následujícího soudního jednání, kde by byly učiněny příslušné přednesy dle výzvy podle § 118b o. s. ř. a účastníky v tomto směru poučit. Porada s klienty k řádnému provedení právního úkonu – vyjádření k výzvě soudu dle § 118b o. s. ř. je logicky nezbytností po projednání požadovaných tvrzení a důkazů s klienty, neboť je v tomto případě reagováno na obsah stanovisek a sdělení poučení soudu v návaznosti na předvídatelnost soudního rozhodnutí. Porady s klienty jsou současně potřebné z hlediska nutnosti projednání stavu věci v závislosti na předkládaných a prováděných důkazech, a to i tehdy, pokud se sice žalovaní nemusí účastnit soudního jednání, protože jsou právně zastoupeni, ale advokát musí zjistit okolnosti k důkazům a tvrzením postupně předkládaných druhou stranou. Žalovaní dále namítali, že nebyly v daném případě dány podmínky pro moderaci nákladů řízení na straně žalobců, kterou okresní soud odůvodnil jejich sociální situací, přestože nedostatečně vyhodnotil okolnosti pro moderaci. Vůbec nezkoumal okolnosti jejich majetkové situace ani jinak žalobci netvrdili a nekonkretizovali své majetkové poměry. Z řízení vyplynulo, že veškeré potřeby žalobců jsou hrazeny výlučně státem nebo charitativními organizacemi, přičemž se jedná o nemalé částky. Nadto bylo ještě rozhodnuto i o možnosti krácené náklady řízení hradit ve splátkách po 1.500 Kč, kdy ani k tomuto poskytnutému dobrodiní soudu neexistují žádné konkrétní objektivizované skutečnosti, které by takové rozhodnutí soudu odůvodňovaly. Na základě výše uvedených skutečností navrhovali změnu rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadené části a přiznání náhrady nákladů řízení ve výši účtované podáním žalovaných ze dne 5. 8. 2024.

5. Odvolání žalobců i žalovaných je přípustné, bylo podáno osobami k tomuto úkonu oprávněnými a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení vydání tohoto rozsudku předcházející, a to s důrazem na uplatněné odvolací důvody podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobců důvodné není, naproti tomu odvolání žalovaných nelze částečně upřít důvodnosti.

6. Okresnímu soudu byl předně vytýkán jeho formalistický přístup při posouzení podání žalobců ze dne 28. 3. 2024 k doplnění důkazních návrhů, v důsledku, kterého měl být neúplně zjištěn skutkový stav věci (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). Krajský soud k těmto námitkám odkazuje na odůvodnění okresního sodu v bodě 46, kde se vyčerpávajícím způsobem okresní soud vypořádal s tím, že žalobci důkazní návrhy označené v podání ze dne 20. 11. 2023, doručili soudu až dne 26. 11. 2023, tedy až po nastoupení účinků koncentrace řízení a okresní soud správně k takovým důkazům přihlížet nemohl. Jednalo se zejména o návrh na provedení místního šetření za účelem faktického zjištění stavu bytu, předložení nájemních smluv uzavřených žalovanými s ostatními nájemníky domu a dotazu na příslušnou pobočku úřadu práce z důvodu zjištění, které jsou evidovány z důvodu příspěvku na bydlení, výslechy pracovnic neziskových organizací a odboru sociálních věcí města jméno FO ve věci bydlení a vztahů s pronajímateli, vyúčtování elektřiny za rok 2022/2023, výslechy všech účastníků, výslech jednatele společnosti Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. K nápravě zásady dané koncentrací řízení tak nemohlo dojít vyjádřením žalobců ze dne 28. 3. 2024, které obsahuje soubor stejných důkazů, kterými pro tentokrát hodlali žalobci zpochybnit výpověď žalovaného 1. S ohledem na jejich totožný obsah je zcela zřejmé, že ke zpochybnění věrohodnosti účastníka posloužit nemohou, konečně jak zdůvodňuje okresní soud a jeho postup, že k takovým důkazům nepřihlížel, byl správný a navíc lze pochybovat o tom, že by některý z těchto označených důkazů mohl objasnit více skutkový stav věci a najít své opodstatnění v řízení o oprávněnosti výpovědi z nájmu žalobců z důvodů potřeb bytu pro syna žalovaných.

7. Další odvolací důvod měl spočívat v nesprávných skutkových zjištění (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), v důsledku kterých považoval okresní soud za prokázanou existenci výpovědního důvodu mj. proto, že se jedná o adekvátní byt, který by měl sloužit k výkonu správcovské činnosti. Nesprávně pak měl vyhodnotit skutečný stav v době dání výpovědi žalobcům, tedy okamžik vypracování půdorysu bytu žalovanými s předpokladem jeho úpravy do budoucna, když v době výpovědi o správcovství domu pro syna neuvažovali, v době dání výpovědi nebyla žalovaná 2. omezena akutní péčí o svou matku, syn žalovaných byl teprve ve 2. ročníku bakalářského studia. Krajský soud připomíná, že předmětem tohoto řízení byl především přezkum oprávněnosti výpovědního důvodu dle ustanovení § 2288 odst. 2 písm. b) o. z., který se váže k příbuzenskému vztahu účastníků, a to jejich synovi, výkon jeho správcovské činnosti a v jakém bytě, stejně jako kdo se v řízení měl správně dovolávat ochrany dobrých mravů, zavinění stavu bytu ze strany žalobců či žalovaných, zdravotní stav matky žalované 2. a odběru energií, představují okolnosti, ke kterým okresní soud přihlížel v rámci posuzování souladu výpovědi s dobrými mravy. Skutkový stav tak, jak byl zjištěn okresním soudem, zejména při dokazování, zákonem stanovený postup neporušil, krajský soud tak považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a akceptuje i závěr o skutkovém stavu věci, jak jej okresní soud vyložil v bodě 48 písemného odůvodnění rozsudku, která přijímá a pro stručnost na ně odkazuje.

8. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi byl založen nájemní vztah smlouvou ze dne 16. 12. 2002 a předmětem nájmu byl byt druhé kategorie o velikosti 2+1 sestávající z kuchyně, dvou pokojů a příslušenství, přičemž se nejedná o bezbariérový byt. Žalobcům byla žalovanými dána dne 5. 1. 2023 výpověď ze společného nájmu bytu s odůvodněním, že byt potřebují pro zajištění bytové potřeby svého syna jméno FO (§ 2288 odst. 2 písm. b/ o. z.). V předmětném řízení se žalobci domáhají přezkumu oprávněnosti výpovědi, když tvrdili, že výpovědní důvod uvedený žalovanými je účelový proto, že žalovaní jsou vlastníci i jiných bytů, které by mohly posloužit k uspokojení bytové potřeby jejich syna a výpověď je jednáním v hrubém rozporu s dobrými mravy, zejména s ohledem na dlouhodobé užívání bytu žalobci, ale zejména s ohledem na zdravotní stav žalobkyně.

9. V řízení podle § 2290 o. z., o nějž jde i v posuzované věci, soud rozhoduje o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, tedy zejména o tom, zda byl naplněn uplatněný výpovědní důvod; neoprávněná je však i výpověď, která je neplatná či zdánlivá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016). V rámci úvahy o neplatnosti (§ 580 o. z.) výpovědi z nájmu bytu soud posuzuje také otázku rozporu výpovědi s dobrými mravy a přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání (výpovědi), které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.). Při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel výpověď doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 3296/2022). Výpovědní důvod opírající se o „potřebu“ bytu pro své příbuzné nebo pro příbuzné svého manžela je realizací vlastnického práva v domě, jehož je pronajímatel (spolu)vlastníkem. Avšak ani v případě, že tento výpovědní důvod je dán, nemusí soud mimořádně návrhu na přivolení k výpovědi vyhovět, a to s ohledem na § 3 odst. 1 obč. zák.

10. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnostech vedoucích k závěru, že výpověď je oprávněná, nesou v řízení žalovaní. V řízení byl vyslechnut sám žalovaný a jeho syn Jméno žalované A mladší a jejich výpověď oprávněnost výpovědního důvodu prokazuje. Je zřejmé, že žalovaní neměli možnost jiné volby, v době dání výpovědi sice vlastnili více nemovitostí, volba bytu, který je předmětem tohoto řízení, je volbou, která se jeví racionální s přihlédnutím i k ostatním dále uvedeným skutečnostem. Nebylo prokázáno, že by v době dání výpovědi se nacházel v domě jiný volný byt, ani žalobci takový netvrdili ani neoznačili. Okresní soud tak dostatečně posoudil míru naléhavosti potřeby bydlení syna žalovaných právě v bytě, který je v současné době bytem žalobců. O naplnění výpovědního důvodu tak pochybnosti mít nelze.

11. Správně se tedy okresní soud zabýval tím, zda žalovanými daná výpověď je v rozporu s dobrými mravy, a to ve světle judikatorních závěrů, na které žalobci odkazovali, konkrétně rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 5679/2016 a tvrdili, že skutkové okolnosti v této projednávané věci jsou do jisté míry obdobné. Protože žalobci odvolací námitky soustředili do nesprávného vyhodnocení aspektu dobrých mravů, bylo třeba zvážit pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 588 o. z. všechny rozhodné skutečnosti na obou stranách.

12. Při zkoumání otázky dobrých mravů lze náležitý význam přiložit skutečnosti, že žalobci obývají předmětný byt dlouhodobě, od roku 2002, s nezletilou dcerou, nepochybně významným aspektem je zdravotní stav žalobkyně, která je osobou zdravotně postiženou, pohybující se na invalidním vozíku, odkázanou na celodenní pomoc svého manžela, prožívání otázky bydlení u ní vyvolává psychickou zátěž. Z důvodů nemožného pohybu žalobkyně požádala majitele (žalované) o instalaci závěsného zvedacího systému, pro jejich nesouhlas je vedeno řízení o nahrazení projevu vůle.

13. Na druhé straně žalovaní prokázali míru naléhavosti synovy potřeby bydlení právě v bytě, který je vypovídán. Dispoziční řešení bytu (ostatní byty v domě jsou o velikosti 2 + 1), umožňuje využití jedné z místností doposud užívané žalobci jako kotec pro zbudování kanceláře, stálé bydlení po ukončení vysokoškolského studia a již jasné představy budoucího zaměstnání jako správce nemovitostí ve vlastnictví rodičů, s možností práce přímo ve jméno FO, jednatel společnosti Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. potvrdil, že má ve firmě přislíbenou práci v oboru požární technik. Podstatným je rovněž argument žalovaného, že v době výpovědi se v domě jiný volný byt nenacházel, ani žalobci takový netvrdili ani neoznačili. Tím, že v předmětném domě se žádný takový byt, který je v současné době obýván žalobci nenachází a žalobkyně předestřela jasně svoje představy o podmínkách dalšího bydlení, nenabízí se žádné jiné přijatelné řešení. Syn žalovaných má přítelkyni, se kterou by chtěl v bytě bydlet.

14. Žalobci po odkoupení bytu od města adresa na přelomu roku 2019 zahájili rekonstrukci domu, ve kterém v tu dobu bydleli pouze žalobci a s neziskovými organizacemi řešili jejich přestěhování do jiného bytu. Přes opakované nabídky jiného bydlení, a to v nově zrekonstruovaném bezbariérovém bytě ve stejném domě s možností instalace zvedacího zařízení, na žádnou nabídku nepřistoupili, neboť nesplňovala jejich podmínku stejné velikosti bytu a za stejný nájem (4.000 Kč), na dobu neurčitou. Sami žalobci považují byt, ve kterém doposud bydlí za nevyhovující, odporující podmínkám péče o žalobkyni, nutnost bezbariérového bytu pro žalobkyni konstatují odborná lékařská potvrzení, vč. bezbariérové koupelny se zvedacím zařízením pro přesun z vozíku do vany. Je tedy zřejmé, že vypovídaný byt není takovým bytem, který by odpovídal zdravotnímu stavu žalobkyně a usnadňující celodenní péči jejímu manželovi, jedná se o byt nevyhovující. Naproti tomu při posouzení hlediska dostupnosti jiných možných řešení bytové situace syna žalovaných s ohledem na okolnosti uvedené shora lze uzavřít, že žalovaní dostatečně prokázali naléhavost potřeb svého syna a výpověď za rozpornou s dobrými mravy považovat nelze.

15. S právními názory, které okresní soud přijal na základě zjištěného skutkového stavu se odvolací soud ztotožňuje se závěrem, že byl naplněn odvolací důvod (§ 2288 odst. 2 písm. b/ o. z.) a taktéž, že výpověď není v rozporu s dobrými mravy a nejde ani o případ zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Výpověď danou žalovanými žalobcům nelze tak považovat za účelovou, jak tvrdili žalobci a před případným zneužitím uplatněného výpovědního důvodu jsou žalobci (i do budoucna) dostatečně chráněni právní úpravou obsaženou v § 2289 o. z.

16. S ohledem na výše uvedené závěry tak krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný ve výroku I.

17. Pokud jde o výrok II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně, soud akceptuje závěry okresního soudu v odůvodnění rozhodnutí učiněné, přesto však došlo k revizi, která byla důsledkem změny výroku o nákladech řízení. V otázce podmínek pro aplikaci § 150 o. s. ř. a stanovení tarifní hodnoty pro předmětný spor krajský soud zcela odkazuje pro stručnost na odůvodnění soudu okresního. Zástupkyni žalovaných, ve sporu úspěšných, náleží odměna za 12,5 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 10. 5. 2023, 1. 6. 2023 a 18. 11. 2023, a dále účast u jednání dle specifikace okresním soudem v počtu 8,5 úkonů), celkem 12,5 úkonů po 1.500 Kč, 13 x režijní paušál po 300 Kč, celkem za dva žalované odměna ve výši 45.300 Kč, krácená o 20 %, tj. 36.240 Kč a při moderaci na polovinu se jedná o částku 18.120 Kč. Odměna nebyla přiznána zástupkyni žalovaných za vyjádření ze dne 30. 6. 2023, neboť jeho obsahem je specifikace důkazních návrhů vyplývajících již z předchozího podání ze dne 1. 6. 2023. Ve shodě s okresním soudem nebyla přiznána odměna za poradu s klientem před každým jednání přesahující jednu hodinu. Z obsahu spisu je zřejmé, že jednotlivých jednání se účastnila zástupkyně společně s žalovaným, není zřejmý žádný zvrat v řízení, který by si vyžádal před dalším jednáním poradu, navíc v takovém rozsahu.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšní žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení ve výši 4.590 Kč vše podle vyhlášky č. 258/2024 Sb., advokátního tarifu. Odměna pro jednoho z žalovaných představuje z tarifní hodnoty 30.000 Kč dle § 9 odst. 1 AT, s odkazem na již okresním soudem uváděnou judikaturu 26 Cdo 345/2021, kdy v řízení o neoprávněnost výpovědi totiž nejde o určení její neplatnosti jako právního jednání, ale o přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy „zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi“, za dva úkony po 2.300 Kč (odvolání do nákladů ½ úkon, účast u jednání před odvolacím soudem a u vyhlášení rozhodnutí ½ úkon), celkem 4.600 Kč, za druhou společně zastupovanou osobu se odměna snižuje o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tj. částka 3.680 Kč, 2 x režijní paušál po 450 Kč, odměna tak představuje částku 9.180 Kč a se stejným moderačním postupem o ½ náleží zástupkyni žalovaných celkem částka 4.590 Kč.

19. Konkrétní okolnosti projednávané věci, a to majetkové, zdravotní, osobní a sociální byly důvodem zohlednění a určení delší lhůty než 3 dny od právní moci rozsudku a stanovení plnění ve splátkách, při pečlivém zvážení toho, že splátky v projednávané věci nebudou představovat neúměrné zvýhodnění dlužníků na úkor věřitelů. Ve shodě s okresním soudem byly stanoveny splátky ve výši 1.500 Kč pro náklady řízení před soudem prvého stupně, ve výši 500 Kč pro náklady odvolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).

Proti výroku o náhradě nákladů řízení samostatně dovolání přípustné není.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.