KSOSOL 69 Co 58/2025-153

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň Mgr. Martiny Telcové a JUDr. Karly Musilové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_004⟫ o vyklizení, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2025, č. j. 26 C 156/2024-108,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyni se vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni bytovou jednotku označenou číslo hodnota v domě v části obce adresa, postaveném na pozemku parcela č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jak jsou tyto nemovité věci zapsány v katastru nemovitostí u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa na LV číslo hodnota pro k. ú. adresa, obec adresa, umístěnou ve třetím nadzemním podlaží domu č. p. Anonymizováno pod adresou adresa, adresa, a to do šesti týdnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Rozhodl, že žalobkyni se vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Státu – České republice nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadla žalovaná, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Setrvala na svém procesním stanovisku, kdy vyklizení bytové jednotky pro ni není v nynější době z objektivních důvodů možné a napadené rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy. Provedeným dokazováním bylo postaveno najisto a v rozhodnutí je zcela explicitně uvedeno, že majetkové poměry žalované jsou velice tristní, bez pomoci rodiny a přátel by nebyla schopna zajistit potřeby své a svých nezletilých dětí. Žalovaná je nemajetná, nezaměstnaná a trpí zdravotními obtížemi, kdy tento stav je dlouhodobý. Zdravotními problémy netrpí pouze žalovaná, ale lze považovat za prokázané zdravotní obtíže její dcery, která se narodila pouze s jednou ledvinou, začala mít problémy se zbývající ledvinou a užívá medikaci, přičemž zdravotní stav se zhoršuje. Tyto okolnosti velmi ztěžují žalované možnost si nalézt zaměstnání a jiné bydlení, byť soud prvého stupně tyto obtíže bagatelizuje. Žalovaná má zdravotní omezení, kdy nemůže zvedat těžká břemena a trpí bolestmi, tedy je omezena v možnostech výkonu povolání, pro které je vyučena. Pokud pak soud uvádí, že zdravotní obtíže dcery žalované nejsou omezující ve vztahu k hledání zaměstnání a bydlení, pak opak je pravdou. Žalovaná samozřejmě musí při hledání bytu i zaměstnání myslet na své nezletilé děti, kdy nyní bohužel, o tyto nemůže plnohodnotně pečovat právě z důvodu své nedobré finanční situace. Nezletilá pravidelně z internátu dojíždí k žalované a z důvodu nejistého vývoje jejích zdravotních obtíží i z důvodu svých zdravotních obtíží je ve výběru zaměstnání velmi limitovaná. Žalovaná jednoznačně vypověděla, že si zaměstnání aktivně hledá, a to jak prostřednictvím nabídek úřadu práce, tak svépomocí, stejně tak si hledá i bydlení, a to dokonce i v azylových domech. Odpovídá na inzeráty na pronájem bytů, bohužel zatím neúspěšně. Žalovaná se pokoušela s žalobkyní dohodnout, chtěla věc řešit smírně a určitou formu dohody nabízela i v rámci soudního jednání, když požadovala lhůtu pro vystěhování do 31. 5. 2025. Okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným skutkovým zjištěním, věc nesprávně právně posoudil, když dle názoru žalované je rozporné s dobrými mravy, pokud by byla žalovaná nyní nucena vyklidit bytovou jednotku. Z výše uvedených důvodů navrhovala, aby krajský soud rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedla, že její odvolání nepřináší žádná nová skutková tvrzení, neoznačuje nové důkazy a nepředkládá dosud neuvedenou právní argumentaci, s níž by se soud již nevypořádal. Žalobkyně je přesvědčena, že soud prvého stupně postupoval správně, jak v rovině procesní, tak hmotněprávní a navrhovala, aby rozhodnutí okresního soudu bylo jako věcně správné potvrzeno.

4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, a to v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedeném odvolacím řízení s důrazem na uplatněné odvolací důvody tak, jak byly obsahově vylíčeny v režimu neúplné apelace dospěl k závěru, že odvolání žalované důvodné není.

5. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje.

6. Pokud žalovaná vymezila odvolací důvody ustanovením § 205 odst. 2 písm. c), že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a písm. e), že soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, potom se jedná o odvolací důvody, které byly tvrzeny zcela obecně, bez bližšího odůvodnění. Z obsahu odvolání je zřejmé, že zásadním odvolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci, kdy žalovaná považuje rozhodnutí okresního soudu, kterým jí byla uložena povinnost k vyklizení za rozhodnutí, kterým jí byla uložena povinnost v rozporu s dobrými mravy.

7. V odvolacím řízení žalovaná navrhovala k důkazu listinu – zprávu o zdravotním stavu dcery z 21. 1. 2025, která byla vyhotovena až po rozhodnutí okresního soudu a je proto důkazem přípustným, kterým hodlala prokazovat nepříznivý zdravotní stav své dcery, pak tento důkaz nebyl v odvolacím řízení proveden, neboť jej krajský soud považoval s ohledem na dostatečná skutková zjištění a pro posouzení věci nepodstatný.

8. Z provedených důkazů učinil okresní soud následující skutková zjištění o tom, že žalobkyně je vlastnicí bytu označeného číslo hodnota, který se nachází v budově č. p. Anonymizováno, rodinný dům stojící na pozemku parcela č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, která je rovněž ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná nemá žádný právní titul k užívání bytu, když nájemní vztah z nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2011, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou skončil uplynutím doby ke dni 31. 1. 2022. Žalovaná byt užívá bez právního důvodu a odmítá jej dobrovolně vyklidit přes výzvy k opuštění bytu. Ostatně tyto skutečnosti žalovaná žádným způsobem nerozporovala, pouze korektivem dobrých mravů a tím, že je zcela nemajetná, nezaměstnaná matka dvou nezletilých dětí, dcerou trpícími zdravotními problémy, poukazovala na to, že v případě, že by byla povinna byt vyklidit, ocitla by se na ulici.

9. Jestliže okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně se nároku z titulu svého vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 1040 o. z. domáhá oprávněně a žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost vyklidit předmětný byt, který užívá bez právního důvodu, pak tento závěr shledal odvolací soud za zcela věcně správný a v podrobnostech na něj odkazuje.

10. Žalovaná se stala nájemkyní předmětného bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2011 na dobu určitou do 31. 1. 2013, s prolongací vždy o jeden rok. Takto byla nájemní smlouva prodlužována do roku 2021, sdělením ze dne 15. 10. 2021 dal pronajímatel (žalobkyně) najevo svou vůli, že nemá zájem na opětovném prodloužení nájemního vztahu, a to v souladu s ujednáním III. nájemní smlouvy. Tím došlo k absolutnímu zániku nájmu bytu skončením nájmu a zaniklo právo nájemce věc užívat a též povinnost pronajímatele užívání strpět. Za situace, kdy žalobkyně nebyla pasivní a dala nepochybně najevo, že další nájem strpět nehodlá, když vyzvala žalovanou k opuštění bytu ještě před skončením nájmu, nelze uvažovat o tom, že by byl nájem ujednán znovu na tutéž dobu, pokračuje-li žalovaná v užívání bytu (§ 2285 o. z.).

11. Stejně jako okresní soud, tak i krajský soud posuzoval danou věc i z pohledu aspektů dobrých mravů a dospěl k závěru, že výkon práva žalobkyně v rozporu s dobrými mravy ve věci shledat nelze. Žalované, je již řadu let známo, že žalobkyně nechce, aby byl byt nadále užíván. Prvá výpověď z nájmu bytu jí byla dána již v roce 2019, tomu, že by jí byla dána další výpověď (která jí byla doručena v roce 2021) neoprávněně, soud nepřisvědčil (řízení u Okresního soudu pod sp. zn. 23 C 289/2021). Od právní moci rozsudku ve věci řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu uběhl již téměř rok, argumentace žalované její sociální, finanční situací a zdravotním stavem je stále stejná a pokud by i po tolika letech měla být důvodem pro odepření výkonu práva, pak by byla signálem toho, že ochrana vlastnického práva žalobkyně nebude nikdy pod ochranou. Přitom v řízení o určení neplatnosti výpovědi bylo prokázáno, že argumenty žalované vykreslující její situaci pravdivé nejsou, když o své dvě nezletilé děti nepečuje, minimálně od roku 2019 žijí v obci adresa u pana jméno FO, k naplnění úmyslu žalované mít děti u sebe po celou dobu nedošlo.

12. Nikterak tak nelze dospět k závěru, že by nemělo být spravedlivým nařízení vyklizení a že by žalovaná měla byt nadále užívat bez právního důvodu, její sociální situace byla zohledněna při určení další lhůty k vyklizení nemovitostí (6 týdnů od právní mocí rozsudku). Konečně v posuzované věci si musela být žalovaná vědoma toho a žádným způsobem to ani nezpochybňovala, že užívá nemovitost neoprávněně, skutečnost, že nemá kam jít, nelze klást k tíži žalobkyně.

13. Okresní soud tak na věc aplikoval zákonná ustanovení, která v odůvodnění napadeného rozsudku též ocitoval, přičemž v této části rovněž platí, že není žádného podkladu pro úsudek, že by okresní soud při posuzování otázky o vyklizení uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Z uvedených důvodů proto krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení.

14. S postupem okresního soudu, který při rozhodování o nákladech řízení vzal zřetel na okolnosti daného případu spočívajících v celkových poměrech žalované a aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. a o právu na náhradu nákladů řízení rozhodl tak, že se nepřiznává, se krajský soud ztotožňuje. Stejně tak bylo rozhodnuto správně i výrokem III. o náhradě nákladů řízení státu s ohledem na usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2024, č. j. 69 Co 209/2024-75, kterým byl žalované pro řízení ustanoven advokát při konstatování nároku žalované na 90 % osvobození od soudních poplatků.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto negativně za použití moderace ustanovením § 150 o. s. ř. ve vztahu k neúspěšné žalované.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).

Proti výroku o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné.