KSOSOL 69 Co 62/2025-137

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 27. 1. 2025, č. j. Jméno žalované B 162/2022-101,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v části určení, že nemovité věci v rozsahu ½ spoluvlastnického podílu pozemku p. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 919 m2, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům a pozemku p. č. hodnota, zahrada, o výměře 572 m2, to vše v katastrálním území adresa-Anonymizováno, obec adresa, zapsáno na LV č. hodnota u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrálního pracoviště adresa, jsou součástí zaniklého, dosud nevypořádaného společného jmění žalobce a jméno FO, zemřelé dne 11. 4. 2022, potvrzuje.

II. V další napadené části výroku I., ohledně určení další části spoluvlastnického podílu o velikosti ½ nemovitých věcí - pozemku p. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 919 m2, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům a pozemku p. č. hodnota, zahrada, o výměře 572 m2, to vše v katastrálním území adresa-Anonymizováno, obec adresa, zapsáno na LV č. hodnota u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrálního pracoviště adresa, že je součástí zaniklého, dosud nevypořádaného společného jmění žalobce a jméno FO, zemřelé dne 11. 4. 2022, se rozsudek okresního soudu mění tak, že žaloba se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud určil, že pozemek p. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 919 m², jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům a pozemek p. č. hodnota, zahrada, o výměře 572 m², to vše v katastrálním území adresa-Anonymizováno, obec adresa, zapsáno na LV č. hodnota u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, je součástí zaniklého, dosud nevypořádaného společného jmění žalobce a jméno FO, zemřelé 11. 4. 2022 (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 22.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítala, že okresní soud se nevypořádal s jejím tvrzením, že odvolání daru za zemřelou jméno FO ze dne 27. 2. 2023 pro nevděk je neplatným úkonem. Důvodem odvolání daru pro nevděk měla být skutečnost, že se žalovaná dopustila trestného činu zpronevěry vůči své matce. Žalovaná poukázala na ustanovení § 2072 a násl. o. z. a § 2074 o. z., které upravují podmínky, za kterých může dárce od smlouvy odstoupit pro nevděk a dar odvolat. Právo dar odvolat pro nevděk přechází na dědice dárce, kdy obdarovaný sám zabrání dárci v odvolání daru, například tím, že fyzicky zabrání provést výkon práva dárcem nebo dárce uvede v omyl tak, že nemůže, respektive není schopen své právo na vrácení daru uplatnit a dar odvolat. Stejně tak přechází na dědice právo odvolat dar, zabránila-li tomuto úkonu vyšší moc. Žalovaná nebyla tou osobou, která by svou činností zabránila dárci – matce provést úkon odvolání daru. Matka zemřela přirozenou smrtí, což nelze považovat za žádných okolností za vyšší moc směřující k tomu, aby přešlo právo odvolat dar druhému dárci – žalobci z důvodů, že se stal dědicem. Okresní soud neprovedl důkaz výslechem sestry žalované, jímž žalovaná hodlala prokázat, že matka nikdy neprojevila jakoukoliv vůli za svého života, že by darovací smlouvu chtěla odvolat, když jejich vztahy byly nadstandardní, jak vyplynulo i z celého řízení. Dlouholeté citové vazby mezi matkou a dcerou byly zcela bezkonfliktní, kdy žalovaná jako jediná ze sourozenců zajišťovala oběma rodičům každodenní životní potřeby. V řízení není prokázáno, že matka v postavení dárce hodlala za svého života dar odvolat a tato vůle nebyla v řízení prokázána, pak právo odvolání daru na dědice nepřechází. Soud navržený důkaz výslechem žalované neprovedl, považoval jej za nadbytečný. Stejně tak neprovedl soud další navržené důkazy, a to sestry žalované, která měla objasnit informace o vztazích mezi matkou, otcem, žalovanou a ostatními sourozenci. Soud neprovedl ani výslech osoby provádějící rekonstrukci domu, která byla v každodenním kontaktu s žalobcem, tato osoba dobře věděla o potřebách, představách a zájmech žalobce, které se týkaly prováděné stavby. Žalovaná označila své odsouzení za „zpronevěru“ za absurdní. Byla odsouzena za zpronevěru částky 244.000 Kč, kterou jí prokazatelně oproti podpisu (znalecky ověřeného) žalobce přenechal za účelem rekonstrukce domu a částky 100.000 Kč, na které se spolu s žalobcem žalovaná dohodla o použití těchto finančních prostředků od matky na právnická osoba (okna). Vše následně žalobce popřel a na jeho lživém svědectví byla žalovaná odsouzena. Žalovaná dále poukázala na zjevně nesprávná skutková zjištění, z nichž okresní soud vycházel. Konkrétně rozporovala skutečnosti zjištěné soudem, uvedené pod bodem 5 napadeného rozsudku, kde žalovaná měla znemožnit žalobci návštěvu manželky ve zdravotnickém zařízení. Opak je pravdou, byla to právě žalovaná, která složitě zajistila návštěvu na LDN v právnická osoba, kdy žalobce neprojevil 7 měsíců žádný zájem o návštěvu své manželky. Přesto ho na návštěvu žalovaná dovezla na invalidním vozíku v období epidemie covidu. Pokud jde o dispozici na bankovním účtu, pak žalovaná v průběhu řízení doložila, že si žalobce spravoval své účty sám, účty byly vedeny na jeho jméno. Žalovaná disponovala pouze se svými účty, jichž byla vlastníkem. Poukázala rovněž na správní spis města adresa, komise pro projednávání přestupků sp. zn. Anonymizováno/Anonymizováno/Anonymizováno, z jehož obsahu je patrné, že k incidentu ze strany žalobce vůči žalované skutečně došlo tím, že ji fyzicky napadl. Není známo, na základě jakých okolností považoval soud za zjištěnou skutečnost o existenci nabídky k prodeji domu žalovanou za 3,5 milionu korun. Zjištění pod bodem 8 odůvodnění napadeného rozsudku označila žalovaná za absurdní, neboť k odpojení elektřiny mělo dojít z „černé stavby“ vybudované žalobcem, nikoliv na domě č. p. Anonymizováno v Anonymizováno, který byl rekonstruován pro potřeby rodičů. Důvodem odpojení byla technická potřeba úpravy elektrických rozvodů dle platných norem. Soud určil, že pozemek p. č. hodnota v k. ú. adresa, patří do SJM i přesto, že výlučným vlastníkem byl žalobce od roku 2017, a proto nemůže být navrácen ani v rámci darovací smlouvy do SJM. V bodě 37 odůvodnění rozsudku okresní soud uvádí, že žalovaná měla úmyslně ublížit dárcům současně, že dokazování v části týkající se posouzení celkového smyslu vložených investic do nemovitosti považuje za nadbytečné, přesto, že k tomu byly navrženy důkazy, které měly prokázat smysl, účelnost a další okolnosti spočívající v důvodech, proč vlastně rekonstrukce domu pro rodiče žalované měla být provedena. K tomu žalovaná navrhovala výslech sestry jméno FO a osoby, která stavební práce prováděla. Žalovaná dále namítala, že není splněna podmínka naléhavého právního zájmu na žádaném určení, protože nesplňuje právní okolnost nutné prevence následných dalších sporů, případně dalších žalob na plnění. Žalovaná zrekonstruovala dům tak, aby byl připraven k nastěhování žalobce a jeho manželky s celkovým nákladem 1.144.000 Kč. Existuje prokazatelná pohledávka žalované za žalobcem v uvedené částce. Žalovaná dále popsala celkový rozsah rekonstrukce. Žalovaná dále namítla i otázku aktivní legitimace žalobce. Z podané žaloby není patrné, z jakého důvodu se žalobce dovolává vydání jedné poloviny nemovitosti, které jsou výlučným vlastnictvím žalované. Ve vztahu k námitce nedostatku naléhavého právního zájmu žalovaná poukazovala na skutečnost, že žalobce má podle darovací smlouvy zřízeno věcné právo dožití k nemovitosti č. p. Anonymizováno v k. ú. adresa, včetně přilehlých pozemků. Soud ponechal bez reakce skutečnost, že žalovaná vložila ze svých vlastních prostředků do opravované nemovitosti částku 1.144.000 Kč. Žalovaná tím hodlala prokazovat, že to nebyla ona, která rekonstrukci domu považovala za nutnou, bez toho, že by byl dohodnut cíl mezi rodiči a žalovanou. Rekonstrukce byla zahájena v prosinci 2020, kdy dům byl již ve vlastnictví rodičů. Téměř celá rekonstrukce spadla do období, kdy vlastníkem nebyla žalovaná, ale žalobce. V bodě 34 odůvodnění napadeného rozsudku soud konstatuje, že lhůta pro odvolání daru, kterou učinil žalobce předžalobní výzvou datovanou 24. 1. 2022 považuje za splněnou. Soud prvého stupně určil počátek lhůty k odvolání daru srpen 2021, ovšem tento časový údaj nikterak nespecifikoval. Z uvedených důkazů vyplynulo, že již v roce 2019 o této skutečnosti „věděl“. Pokud soud snad vycházel z protokolu o podání vysvětlení žalovanou před orgány Policie ČR, pak tato listina nikterak nevymezuje jakékoliv protiprávní jednání, které by mohlo směřovat k důvodnosti úkonu odvolání daru pro nevděk žalobcem, stejně tak i odvolání daru za manželku jméno FO ze dne 27. 2. 2023, kdy o zpronevěře nebylo k uvedenému datu soudem rozhodnuto. Žalovaná poukázala na e-mailovou komunikaci založenou v trestním spise, z níž je patrné, že žalobce již v průběhu roku 2019 a v roce 2020, „věděl, že ho žalovaná má okrást“. Tyto okolnosti soud přehlédl. Dle názoru žalované žalobce odvolal dar po lhůtě jednoho roku, kdy obdarovaná měla „ublížit dárci“ proti skutečnému vědomí žalobce, že k protiprávnímu jednání mělo dojít již v roce 2019. S ohledem na časové souvislosti, že na podzim roku 2021 bylo schváleno opatrovnickým soudem právní jednání za nesvéprávnou jméno FO – darovací smlouva druhého dárce, matky žalované a k odvolání daru po tomto schválení došlo již v lednu 2022, kdy žalobce odvolal svou polovinu darů nemovitých věcí zůstává otázkou, jaká byla skutečná vůle „při odvolání daru“ muže ve věku 85 let. Jde přitom o osobu, která není schopna se o sebe a běžné denní potřeby postarat. Podle závěrů soudu prvého stupně žalobce je dědicem zemřelé jméno FO, a proto je oprávněn odvolat dar za zemřelou. To žalovaná důrazně rozporovala, považovala odvolání daru za neplatné z důvodu opožděného odvolání daru a z důvodu rozporu se zákonem. K platnosti odvolání daru musí být společné vyjádření ostatních dědiců, nejen jednoho z dědiců (žalobce), a to proto, aby bylo prokázáno, zda zemřelá manželka učinila před odvoláním daru formální úkon, který by směřoval k odvolání daru. K tomu souhlas nikdy nedala. Vztahy s obdarovanou dcerou byly bezkonfliktní a nikdy by k tomu matka souhlas nedala. Dle přesvědčení žalované dědicové musí předložit důkazy, které podporují tvrzení, zda dárce by skutečně dar odvolal, pokud by měl informace o nevděku. Na (žalobce) právo odvolat dar automaticky nepřechází. Pro odvolání daru nebyly splněny ze strany žalobce podmínky. Přechod práva odvolat dar dědicům zákon připouští pouze ve výjimečných situacích, přičemž důvody přechodu tohoto práva na dědice jsou vymezeny. Žalovaná navrhovala, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. K odvolání žalované se písemně vyjádřil žalobce a žádal, aby krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný. Žalovaná námitkou o tom, že odvolání daru, které učinil žalobce po smrti manželky za zemřelou je neplatné, neboť v řízení nebylo prokázáno, že matka hodlala za svého života dar odvolat, pomíjí skutečnost, že matka byla rozsudkem Okresního soudu v adresa sp. zn. 1 Nc 1110/2019 s účinky právní moci 27. 9. 2019 omezena ve svéprávnosti na nejvyšší možnou. Matka žalované pro svoji nemoc nemohla učinit jednání ani relevantní projev vůle, které by směřovalo k odvolání daru s ohledem na skutečnost, že jejím opatrovníkem byla právě žalovaná, vůči níž odvolání daru směřovalo. Hlavním důvodem pro odvolání daru byla skutečnost, že se žalovaná, jakožto opatrovnice jméno FO dopustila zpronevěry finančních prostředků žalobce a jeho manželky minimálně ve výši 344.274,40 Kč. Matka žalované jméno FO, zemřela 11. 4. 2022. Trestní stíhání žalované bylo zahájeno usnesením ze dne 14. 9. 2022, tedy 5 měsíců po smrti matky. Od listopadu 2021 jméno FO byla hospitalizována až do její smrti, žalobce manželku neviděl, neboť žalovaná a jméno FO bránily žalobci se s manželkou setkat. jméno FO se nikdy nedozvěděla, že žalovaná, jakožto její opatrovnice zpronevěřila její finanční prostředky. Žalovaná byla pravomocně odsouzena pro spáchání zločinu zpronevěry peněžních prostředků svých rodičů. Rozsudek nabyl právní moci. Přesto žalovaná svou vinu popírá, pravomocný trestní rozsudek je pro rozhodování soudu v civilním řízení závazný. Finanční vypořádání finančních prostředků, které žalovaná údajně do rekonstrukce nemovitosti vložila, nemůže být předmětem tohoto řízení. Naléhavý právní zájem na žádaném určení tu je. Soud správně zjistil, že k předmětným nemovitostem ke dni 24. 1. 2022 bylo evidováno vlastnické právo žalované na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 1. 6. 2021. Bez rozhodnutí soudu v tomto řízení by nebylo možné rozhodnout o dodatečném dědickém řízení. Skutečnost, že žalobce má zřízeno věcné břemeno doživotního užívání, nemůže mít vliv na posouzení existence naléhavého právního zájmu. Lhůta pro odvolání daru byla zachována. Podle rozsudku se žalovaná dopustila zpronevěry v srpnu 2021. 24. 1. 2022 žalobce odvolal dar za svou osobu. Manželka žalobce byla omezena ve svéprávnosti a žalobce za ni nemohl jednat. Následně po smrti manželky žalobce zjistil z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 9. 2022, že je žalovaná obviněna i ze zpronevěry finančních prostředků manželky žalobce, které měla spravovat jako opatrovnice. Jakožto dědic využil svého práva a odvolal dar i za zemřelou manželku, a to v zákonné lhůtě jednoho roku od její smrti. Žalobce se domáhal, aby krajský soud věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil.

4. Žalovaná na vyjádření žalobce reagovala replikou a zopakovala, že nebyly provedeny všechny potřebné důkazy. Žalobce ve svém posledním vyjádření hodnotí stav věci, kdy je žalovaná v procesním postavení odsouzené a měla by svou sebereflexí snad činit lítost nad svým provedeným činem. Žalovaná uvedla, že se s trestním rozsudkem zásadně neztotožňuje. Za absurdní je považována hlavní aktivita zločinu, a to je bezmezná důvěra v žalobce jako otce žalované a jeho počínání a prosby o rekonstrukci domu, ve kterém chce žalobce dožít. Žalobce se svou žalobou domáhá vlastnictví zhodnoceného majetku až poté, co byl zhodnocen. Dům, který mu žalovaná opravila, v době darovací smlouvy měl minimální hodnotu a žalobce neměl v úmyslu sám dům opravit, ani ho jinak zhodnotit, bydlel a stále bydlí v černé stavbě – bývalém kozím chlívku. Omezení ve svéprávnosti jméno FO a její neodmítnutí daru je právě natolik silným důkazem, který svědčí o skutečnosti, kdo se o matku dlouhodobě staral a byl s matkou i v posledním období před smrtí. Kdyby se totiž žalobce s jméno FO stýkal a minimálně ji čas od času navštívil v penzionu, kde byla následně umístěna, jistě by znal nejen projevy vůle své manželky, ale i myšlenkové pochody jméno FO, která byla o chování svého manžela informována, a i přes zdravotní stav a omezení v souladu rozhodně nebyla. jméno FO nikomu cca 7 měsíců nechyběla a nikdo kromě žalované s ní netrávil čas. O jméno FO nejevily zájem ani nejstarší dvě dcery, ani její manžel, žalobce. Pouze žalobce použil její osobu k tomu, aby pošpinil vlastní dceru a dostal se k majetku. Žalovaná neměla povinnost kromě opatrovnického soudu nikomu sdělovat pohyby nebo zůstatky na opatrovnickém účtu. Veškeré transakce a stavy zemřelé jméno FO byly prostřednictvím opatrovnických zpráv doručovány opatrovnickému soudu, který s postupy opatrovníka neměl sebemenší problém. Hlavním důvodem pro odvolání daru byla hamižnost žalobce a představa vlastnit zrekonstruovaný dům. Takový majetek žalobce nikdy neměl a nemohl v rodině manželů jméno FO ani disponovat s financemi, jelikož osoba, která o všem rozhodovala, byla matka, jméno FO. Pokud předmětné nemovitosti žalobce považuje za své a vykonstruovanou žalobou prostřednictvím zpronevěry hodlá nabýt majetek, pak tento stav lze označit za bezdůvodné obohacení. Do rekonstrukce nemovitosti žalovaná vložila 1.144.000 Kč. Manželé Stavrovští mají celkem hodnota dětí, z toho pouze žalobce odvolal dar a za osobu, za kterou rozhodovat a jednat nesměl a ani nemohl, jelikož se s manželkou osobně neviděl, ani se o setkání nepokusil. Jedinou osobou mohla být žalovaná jako opatrovník, což se také nestalo. Vůle a potřeby zemřelé matky se výrazně rozcházely s jednáním žalobce a jediným odvolatelem daru. jméno FO byla svou nejmladší dcerou informována, jaké pochybné kroky Jméno žalobce provádí a jak ubližuje žalované.

5. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu podle ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jak byly obsahově vylíčeny, dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

6. Žalobou podanou u soudu dne 9. 8. 2022 se žalobce domáhal určení, že je podílovým spoluvlastníkem ½ předmětných nemovitých věcí. V průběhu řízení soud na návrh žalobce ze dne 23. 1. 2024 připustil změnu žaloby tak, že žalobce se nyní domáhá určení, že předmětné nemovité věci jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění žalobce a manželky žalobce jméno FO, které zemřela 11. 4. 2022. Žádaného určení se domáhá s odůvodněním, že žalobce a jeho již zemřelá manželka jméno FO (rodiče žalované) předmětné nemovité věci žalované darovali smlouvou ze dne 1. 6. 2021, která byla z důvodu omezené svéprávnosti jméno FO schválena opatrovnickým soudem (rozsudek Okresního soudu v Jeseníku 26. 8. 2021, č. j. 0 P 132/2019-91 s právní mocí dne 16. 9. 2021). Žalobce od darovací smlouvy, mimo jiné i z důvodů zpronevěry finančních prostředků žalovanou, odstoupil. Učinil tak písemným podáním ze dne 24. 1. 2022 a žádal po žalované sepsat souhlasné prohlášení, že žalobce je vlastníkem ½ darovaných nemovitostí. V průběhu řízení, podáním ze dne 27. 2. 2023, žalobce, jakožto dědic zemřelé jméno FO, odvolal dar pro nevděk, že se žalovaná na zemřelé dopustila trestného činu zpronevěry, že jako opatrovnice jméno FO použila pro svou potřebu peníze na účtu, kam byl poukazován důchod jméno FO a pro svou potřebu použila i částku 244.274,40 Kč, která jí byla rodiči svěřena. Pozůstalostní řízení po zemřelé jméno FO bylo nejprve usnesením Okresního soudu v Jeseníku 9. 8. 2022, č. j. 16 D 185/2022-29 zastaveno podle § 154 z. ř. s. a majetek nepatrné hodnoty byl vydán žalobci. Následně zahájené řízení o dodatečném projednání pozůstalosti bylo skončeno usnesením ze dne 5. 9. 2024, č. j. 16 D 185/2022-122, jímž soud stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela (žalobce) ke dni smrti zůstavitelky 344.274,40 Kč. Tato pohledávka, o které soud vedl dodatečné pozůstalostní řízení, je pohledávkou z titulu náhrady škody, která byla přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 9. 5. 2023, č. j. 7 T 20/2022-630. Tímto rozsudkem byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání zločinu zpronevěry, jehož se dopustila za okolností, které okresní soud správně zjistil z uvedeného rozsudku, jehož výrok je obsažen v bodu 15 odůvodnění rozsudku okresního soudu a na jehož znění pro obsáhlost zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje. Soud poté, co rozhodl, že ze společného jmění manželů do pozůstalostního jmění patří pohledávka vůči Jméno žalované A z titulu náhrady způsobené škody v částce 172.137,20 Kč, potvrdil nabytí dědictví žalobci a pozůstalým dětem zůstavitelky - jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a dále vnučce zůstavitelky Jméno žalované A.

7. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvého stupně, že na žádaném určení, jak bylo rozsudkem soudu prvého stupně rozhodnuto, je naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.), neboť se týká majetku, o němž spor mezi dědici o dědické právo v pravomocně skončeném pozůstalostním řízení nenastal (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 24 Cdo 2680/2022). Je zde tak sporný majetek, o kterém nemůže rozhodnout soud v řízení o pozůstalosti. Námitky žalované zpochybňující existenci naléhavého právního zájmu jsou jednoznačně nedůvodné, v rozporu s ustálenou judikaturou.

8. V řízení bylo najisto prokázáno, že se žalovaná dopustila vůči dárcům (rodičům) úmyslného jednání, za které je odpovědná, jak vyplývá z odsuzujícího trestního rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 9. 5. 2023, č. j. 2 T 20/2022-639. Tímto pravomocným rozsudkem byla žalovaná uznána vinnou zločinem zpronevěry finančních prostředků rodičů, jímž trestným činem, za který byla odsouzena, způsobila celkovou škodu 344.274,40 Kč. Podle skutkové části výroku odsuzujícího trestního rozsudku o vině se žalovaná jednání, které soud kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry, dopustila 27. 8. 2021, kdy z bankovního účtu matky, na který přicházel důchod matky a k němuž žalovaná měla jako opatrovník dispoziční právo, převedla na svůj bankovní účet částku 100.000 Kč, ačkoliv si byla vědoma, že prostředky na účtu matky byly určeny výhradně pro potřeby matky, tak tyto prostředky použila výlučně pro svoji potřebu. 26. 8. 2021 z účtu, na kterém byly uloženy finanční prostředky rodičů převedla částku 244.274,40 Kč na svůj bankovní účet a tyto finanční prostředky nepoužila ani zčásti dle domluvené dohody s rodiči, ale výhradně pro svou potřebu. Výrokem pravomocného odsuzujícího rozsudku je soud v tomto řízení vázán (ust. § 159a odst. 3 o. s. ř.). Je proto vyloučeno zabývat se námitkami žalované, která polemizuje s okolnostmi, za kterých soud pravomocně rozhodl o její vině v trestním řízení za trestný čin zpronevěry, jehož se vůči rodičům dopustila. Pravomocným trestním rozsudkem je závazně vyřešena prejudiciální otázka tohoto sporu, co se týká důkazu materiální podmínky, pro kterou má dárce právo od darovací smlouvy pro nevděk odstoupit (ust. § 2072 odst. 1 o. z.).

9. Okresní soud dále rovněž správně uzavřel, že k odvolání daru žalobcem došlo v zákonem stanovené lhůtě 1 roku. Správně pro svůj závěr vychází z odsuzujícího trestního rozsudku, jímž je najisto postaveno, že úmyslného jednání vůči dárcům se žalovaná dopustila v srpnu 2021 a žalobce dar odvolal písemně podáním ze dne 24. 1. 2022 a za zemřelou manželku za podmínek ust. § 2074 o. z. podáním ze dne 27. 2. 2023, tedy ve lhůtě 1 roku ode dne smrti zůstavitelky, která zemřela 11. 4. 2022. Odvolací soud s ohledem na uvedené skutečnosti, považuje námitky žalované, že k odvolání nedošlo ve lhůtě uvedené v ust. § 2075 o. z. za zcela nedůvodné a v rozporu s provedeným dokazováním.

10. Je správný názor soudu prvého stupně, že darované nemovitosti byly součástí společného jmění manželů, což platí i o pozemku p. č. hodnota zahrada. Žalobce přisvědčil, že oproti stavu zápisu v katastru nemovitostí, byla tato nemovitá věc pořízena za trvání manželství a společného jmění ze společných finančních prostředků. Manželka žalobce, jako osoba s omezenou svéprávností nemohla platně souhlas s odvoláním daru sama udělit a nemohla jej platně za ni udělit ani žalovaná – opatrovnice z důvodu konfliktu zájmů. Odvoláním daru jen jedním z manželů i bez souhlasu druhého z nich se obnovuje vlastnické právo dárců (manželů) k předmětu darování. Absence souhlasu jednoho z manželů má za následek relativní neplatnost tohoto právního jednání (ustanovení § 714 o. z.), avšak tomu odpovídající námitka vznesena nebyla.

11. Oproti soudu prvého stupně je odvolací soud toho názoru, že žalobce podáním ze dne 24. 1. 2022 odvolal dar jen, co do výše ½ spoluvlastnického podílu darovaných nemovitých věcí. Závěru soudu prvého stupně, že odvolání daru žalobcem ze dne 24. 1. 2022 vyvolává zamýšlené právní účinky na veškerý darovaný majetek, nelze přisvědčit.

12. Úmysl žalobce odvolat dar je zřejmý z toho, jak postupnými úkony dar odvolával a jak v logické návaznosti na odvolávání daru žalobu měnil. V prvním odstoupení od darovací smlouvy žádal, aby žalovaná sepsala souhlasné prohlášení, že je žalobce vlastníkem ½ darovaných nemovitostí. V návaznosti na toto učiněné právní jednání podanou žalobou původně žádal o určení, že je spoluvlastníkem ½ nemovitostí. Až po podání žaloby, dne 27. 2. 2023, žalobce odvolal dar za zemřelou jméno FO a uvádí, že již dříve odvolal svůj dar a nyní jako dědic po zemřelé jméno FO využívá svého práva a odvolává dar dle výše uvedené darovací smlouvy. Žalované dále sděluje, že doručením odvolání zaniká její vlastnické právo k nemovitostem. Závěr odvolacího soudu podporuje rovněž obsah vyjádření žalobce k odvolání žalované, v němž uvádí, že 24. 1. 2022 žalobce odvolal dar za svou osobu. Vzhledem k uvedenému právnímu jednání žalobce má odvolání daru ze dne 24. 1. 2022 účinky jen co do výše spoluvlastnického podílu ½ nemovitostí. Proto v této části určení, že nemovité věci v rozsahu ½ spoluvlastnického podílu náleží do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění žalobce a jméno FO, zemř. 11. 4. 2022 jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. K tomu odvolací soud dodává, že úprava vypořádání společného jmění manželů podle § 162 zák. č. 292/2013 Sb. v řízení o pozůstalosti je speciální ve vztahu k úpravě občanského zákoníku a s možností vypořádání společného jmění manželů na základě domněnky podle § 741 o. z. nepočítá.

13. Odvolací soud nesouhlasí dále se závěrem soudu, že žalobce mohl jako dědic zemřelé manželky jméno FO dar odvolat, že právo odvolat dar na něj přešlo podle ust. § 2074 o. z.

14. Podle § 2074 o. z., právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc.

15. Zákon neupravuje postmortální ochranu práva dárce, a proto musí jít o případy, kdy dárci vzniklo právo (obdarovaný se dopustil nevděku) již za jeho života. To se podle zjištěných okolností prokazatelně stalo, neboť žalovaná se zločinu zpronevěry vůči své matce jako její opatrovník dopustila za jejího života (v srpnu 2021). Skutečnou vůli matky žalované k odvolání daru, jako podmínku úspěšného odvolání daru dědici objektivně nelze zjistit v důsledku významně omezené svéprávnosti jméno FO. Zákon předpokládá, že dar mohou odvolat dědicové dárce. Žalobce je dědicem zůstavitelky, nikoliv však jediným dědicem, jemuž by bylo potvrzeno nabytí dědictví (§ 185 odst. 1 písm. a/ zák. č. 292/2013 Sb.). Podle pravomocného rozhodnutí o dodatečném projednání pozůstalosti byli dědici vedle žalobce i děti zůstavitelky jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a vnučka zůstavitelky Jméno žalované A (§ 185 odst. 1 písm. g/ zák. č. 292/2013 Sb.). Kromě skutečnosti, že zůstavitelka ani nemohla za svého života pro svůj zdravotní stav relevantně projevit vůli dar odvolat, je překážkou, aby odvolání daru žalobcem za zemřelou podle ust. § 2075 o. z. vyvolalo sledované právní účinky, že žalobce není jediným dědicem zůstavitelky.

16. Krajský soud proto podle ust. § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu o určení, že další části spoluvlastnického podílu o velikosti ½ nemovitých věcí náleží do zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění žalobce a jméno FO, zemř. 11. 4. 2022 změnil tak, že žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

17. V důsledku částečné změny rozsudku okresního soudu krajský soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvého stupně. Žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť podle výsledku sporu žádný z účastníků nedosáhl takového úspěchu ve sporu, který by zakládal důvod, byť jen k částečné náhradě nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

18. Stejně tak bylo podle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Jeseníku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).

Proti výroku o nákladech řízení dovolání samostatně přípustné není.