KSOS 71 Co 226/2024-192

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva ⟪LB:lb_005⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 5. 2024, č. j. 15 C 197/2022-149 a doplňujícího rozsudku ze dne 7. 6. 2024, č. j. 15 C 197/2022-155,

I. Rozsudek a doplňující rozsudek okresního soudu se potvrzují.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 7 802 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitosti: bytové jednotky č. Anonymizováno, umístěné v domě č. p. Anonymizováno a Anonymizováno, stojícím na pozemcích parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, podílu ve výši ideální 1/16 na společných částech domu č. p. Anonymizováno a Anonymizováno, stojícího na pozemcích parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří, podílu ve výši ideální 1/16 na pozemcích parc. č. Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří o výměře 194 m2 a parc. č. Anonymizováno zastavěná plocha a nádvoří o výměře 194 m2, vše v katastrálním území adresa, obci Anonymizováno, zapsáno u právnická osoba Katastrálního pracoviště adresa na LV č. hodnota a Anonymizováno, zamítl a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení ve výši 16 940 Kč. V doplňujícím rozsudku pak okresní soud uložil žalobkyni zaplatit náklady státu ve výši 31 460 Kč na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela dne 21. 6. 2006 s žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod nemovitostí citovaných ve výroku I. rozsudku, žalovaná byla v době uzavření kupní smlouvy družkou syna žalobkyně. V kupní smlouvě byla dohodnuta kupní cena 300 000 Kč, byť odhad realitní kanceláře hovořil o částce 990 000 Kč, znalecký posudek tituly před jménem jméno FO o částce 589 310 Kč. V rámci smluvní volnosti byla dohodnuta kupní cena ve výši 300 000 Kč, protože v této výši mohla žalovaná čerpat úvěr. Kupní smlouva byla uzavřena před 16 lety a byla vlastnoručně podepsána žalobkyní včetně pokladního příjmového dokladu. Žalovaná doložila, že si na zakoupení bytu vzala úvěr, úvěr byl účelový, zajištěn zástavním právem k předmětným nemovitostem. Po rozchodu žalované se synem žalobkyně v roce 2012, žalovaná z předmětného bytu odešla, zůstal zde bydlet syn žalobkyně, který se podílel sám na nákladech spojených s bydlením v bytě a na splátkách úvěru formou nájemného. V kupní smlouvě byla dohodnuta možnost odstoupit od kupní smlouvy pro případ nezaplacení kupní ceny do data 10. 9. 2006, posléze do 10. 11. 2006. Tohoto práva žalobkyně, pokud tvrdí, že kupní cena nebyla zaplacena, nevyužila. Způsob zaplacení kupní ceny byl dohodnut poněkud složitě – z úvěrového účtu žalované na běžný účet žalované a posléze bezhotovostně nebo v hotovosti žalobkyni. Zaplacení kupní ceny v hotovosti bylo doloženo příjmovým pokladním dokladem ze dne 2. 10. 2006, vlastnoručně podepsaným žalobkyní a čas hotovostí platby 2. 10. 2006 koresponduje s datem výplaty částky 296 900 Kč z meziúvěrového účtu žalované na účet žalované citovaný ve smlouvě, se kterýmžto postupem žalobkyně výslovně souhlasila v uzavřené kupní smlouvě.

3. Pokud žalobkyně tvrdila, že podala žalobu v době, kdy syn již uhradil své dluhy, jejich výši žalobkyně neznala ani ke dni uzavření kupní smlouvy, toto tvrzení vyvrátila svědecká výpověď jméno FO, který vypověděl, že stále není oddlužen. V žalobě je tvrzeno, že byt měl být převeden bezplatně, kupní smlouva měla být simulovaným právním úkonem čili úkonem neplatným. Z výpovědi žalobkyně však tato skutečnost nevyplývá. Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že byt přepsala na žalovanou, protože syn měl v té době dluhy, a dle žalobkyně měl být zpět přepsán na syna po doplacení jeho dluhů. Oproti tomuto tvrzení se staví výpověď svědka jméno FO, který vypověděl, že byt měl být přepsán zpět na žalobkyni, cituji: „až se doplatí úvěr, že paní jméno FO převede byt zpátky na jeho matku“ a svědek takto vypovídá zřejmě ze stejného důvodu, když vypověděl, že se ještě neoddlužil, k dnešnímu dni nemá představu kolik dluží, určitě proti němu běží nějaké exekuční řízení, momentálně neví, zda jej oslovuje nějaký exekutor, nebo zda běží výkon rozhodnutí u zdejšího soudu, protože si nepřebírá poštu. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně a svědek vypovídají rozdílně, na koho měl být předmětný byt převeden zpět, což značně ubírá na věrohodnosti tvrzení, že měl být vůbec zpětně na někoho převeden.

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl okresní soud k závěru, že žaloba není důvodná. Pokud žalobkyně tvrdí, že smlouva byla uzavřena jen dočasně, než její syn zaplatí dluhy, pak z uzavřené kupní smlouvy toto tvrzení nikterak nevyplývá. Navíc existuje i rozpor v tvrzení, na koho měl být byt zpětně převeden, zda na žalobkyni nebo na syna žalobkyně. Pokud žalobkyně dále tvrdí, že smlouvu, na základě které byl byt přepsán, nečetla, je to další rozporné tvrzení oproti tvrzení, že žádnou smlouvu nepodepsala. Pokud je z jiného důvodu tvrzena neplatnost kupní smlouvy jakožto simulovaného právního úkonu, pak tomuto tvrzení neodpovídají výsledky dokazování – uzavřená úvěrová smlouva za účelem koupě bytu, uzavřená zástavní smlouva k předmětnému bytu za účelem zajištění pohledávky plynoucí z poskytnutého úvěru, řádně podepsaná kupní smlouva obsahující ověřené podpisy stran, podepsaný příjmový pokladní doklad o zaplacení kupní ceny 300 000 Kč, předchozí čerpání finančních prostředků z úvěrového účtu žalované, znalecký posudek na pravost podpisů žalobkyně na listinách, o kterých žalobkyně tvrdí, že je nepodepsala, a konečně skutečnost, že dlouhých 17 let žalobkyně tvrzené nezaplacení kupní ceny 300 000 Kč nijak neřešila, nevyužila svého práva odstoupit od smlouvy, k podání žaloby přistupuje nikoliv po oddlužení syna, když tento je nadále zadlužen, jak plyne z jeho výpovědi, ale poté, co žalovaná vypověděla synovi žalobkyně nájem předmětného bytu. Žalobkyni na určení vlastnického práva nesvědčí žádný právně relevantní důvod, kupní smlouvu považuje soud za platně uzavřenou, kupní cenu za řádně zaplacenou.

5. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. Okresnímu soudu vytýkala, že sice poukazuje na rozpory v tvrzeních žalobkyně, ale přehlíží, že jsou to rozpory nepodstatné, které naopak dokreslují celou situaci. Byt byl z pohledu žalobkyně převeden na žalovanou proto, že ho chtěl syn, který však měl dluhy. Proto byla žalobkyně přemluvena, ať ho daruje jeho družce. Žalobkyně plně důvěřovala svému synovi, žádný z dokumentů nečetla a podepsala to, o co syn či žalovaná žádali. Dále žalobkyně poukázala na rozpory v tvrzení žalované, které nejprve tvrdila, že kupní smlouvu vypracoval znalec v rámci zpracování znaleckého posudku na cenu bytu a později tvrdila, že jí připravil tituly před jménem jméno FO. Dále odkázala na ujednání o zaplacení kupní ceny v samotné kupní smlouvě, ze kterého plyne, že úvěr měl být zaplacen na účet žalované. Žalovaná se pokusila ukončit užívání bytu synem žalobkyně až v bezprostřední časové návaznosti na úhradu úvěru. Dle původní dohody měl by být převeden zpět na samotnou žalobkyni, případně na jejího syna, namísto toho dává synovi žalobkyně výpověď z bytu.

6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že žádný nátlak na žalobkyni žalovanou nebyl v řízení prokázán. V průběhu odvolacího řízení nastala nová skutečnost, když jméno FO, syn žalobkyně dal výpověď z nájmu předmětného bytu a z bytu se odstěhoval.

7. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Tento skutkový stav pak odvolací soud doplnil o zjištění z výpovědi svědka jméno FO, syna žalobkyně, jehož výslech zopakoval.

9. Z výpovědi tohoto svědka zjistil, že po smrti jeho strýce žalobkyně po něm zdědila byt, do kterého se svědek nastěhoval se žalovanou. Žalovaná pak přišla s tím, že má stavební spoření a že to stavební spoření jde prostě dostat z té stavební spořitelny tím, že se koupí byt. Což se nakonec i přes počáteční nesouhlas žalobkyně stalo. Udělaly se papíry pro stavební spořitelnu, ale žalobkyně žádné peníze nedostala. Podepsala se normální kupní smlouva. Bylo to udělané jenom proto, aby se z té stavební spořitelny dostaly ty peníze. Peníze užil svědek se žalovanou pro jejich vlastní potřebu. V bytě se žalovanou žil do jejich rozchodu, kdy se žalovaná odstěhovala a koupila si vlastní byt. Pokud by ale spolu žili dál, všechno by bylo v pohodě. V době přepisu bytu si svědek neuvědomoval, jaké to může mít důsledky a nepředpokládal, že dojde k ukončení soužití. Když žalovaná odcházela, domluvili se, že svědek bude platit nájem a doplatí úvěr. Doplacení úvěru to měla být taková forma odškodného. Svědek si je vědom, že byt měl být přepsán zpět hned v době jejich rozchodu, ale neudělali to. Nechtěli to komplikovat, nechalo se to prostě tak, až se doplatí úvěr, protože samozřejmě na tom bytu byla plomba. Takže až se ten úvěr doplatí a byt bude volný, bude převeden zpět.

10. I po doplněném dokazování zjištěný skutkový stav obstojí a právní posouzení okresního soudu je správné.

11. Danou problematiku je nutno posoudit podle právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 odst. 1 a 2 o. z.), neboť kupní smlouva byla uzavřena za jeho účinnosti.

12. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Sankce absolutní neplatnosti právního úkonu pro neurčitost se váže k případům, kdy ani jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.) nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit.

13. Pokud jde o závěry vyslovené okresním soudem, lze přisvědčit tomu závěru, že předmětná kupní smlouva není neplatná.

14. Kupní smlouvou převedla žalobkyně (v postavení vlastníka předmětných nemovitostí) své vlastnické právo k bytu na žalovanou. Skutečnost, že k tomu byla přemluvena svým synem, když původně byt na žalovanou převést nechtěla, na jejím úmyslu nic nemění, neboť s následky tohoto právního jednání byla srozuměna. Jak vyplynulo z výpovědi svědka jméno FO, pokud by nedošlo k rozchodu žalované se svědkem, situace okolo bytu by se neřešila „všechno by bylo v pohodě“. Z výpovědi tohoto svědka však rovněž vyplynulo, že vlastnictví bytu se řešilo právě v době jejich rozchodu. Tehdy se žalovaná se svědkem domluvili, že svědek bude v bytě bydlet, platit platby společenstvu vlastníků (nájemné) a splácet úvěr, když po jeho doplacení žalovaná byt vrátí. Dle svědka se byt a úvěr hned nepřepsal, protože to svědek a žalovaná tehdy nechtěli komplikovat.

15. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že při výkladu právních jednání „soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním)“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019, ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022, uveřejněný tamtéž pod č. 37/2024). Přitom výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastníci právního jednání neměli nebo kterou sice měli, ale neprojevili ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného právního jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).

16. Kupní smlouva obsahuje řádné označení smluvních stran, předmět koupě a kupní cenu včetně způsobu jejího zaplacení. Pokud žalobkyně namítala, že fakticky kupní cena nebyla zaplacena, je toto její tvrzení nejen v rozporu s pokladním příjmovým dokladem, ale rovněž se skutečností, že se zaplacení kupní ceny nedomáhala, a to ani po roce 2012, kdy došlo k rozchodu jejího syna s žalovanou. I kdyby však kupní cena nebyla zaplacena, jak vypověděl svědek jméno FO, kupní cena byla formou úvěru připravena a následný postoj žalobkyně nasvědčuje tomu, že byla srozuměna s tím, že její syn a žalovaná peníze užijí pro svoji potřebu. Celou věc začala žalobkyně fakticky řešit až v okamžiku, kdy žalovaná dala synovi žalobkyně, svědkovi jméno FO, výpověď.

17. Z hlediska naplnění podstatných náležitostí smlouva nevzbuzuje žádné pochybnosti, byla uzavřena v zákonem předepsané písemné formě a vlastnické právo bylo vloženo do katastru.

18. V daném případě měla žalobkyně vůli uzavřít předmětnou smlouvu s žalovanou, byť k tomu byla přemluvena svým synem, na kterého rovněž přenechala vyřízení veškerých náležitostí týkajících se smlouvy. Jak vypověděl svědek jméno FO, tehdy si neuvědomoval, jaké to může mít důsledky a nepředpokládal ani, že dojede k rozchodu.

19. Tento stav nevadil žalobkyni prakticky ani v době rozchodu svědka a žalované v roce 2012, a to až do doby dání výpovědi svědkovi jméno FO. Do této doby se žalobkyně nedomáhala ani zaplacení kupní ceny, o které tvrdí, že jí nebyla zaplacena, a ani určení svého vlastnického práva.

20. Tento skutkový vývoj nesvědčí o uvedeném počátečním rozporu vůle žalobkyně ke dni uzavření smlouvy, nýbrž o nedomyšlení hmotněprávních důsledků převodu vlastnického práva na žalovanou. Následné domluvy jméno FO a žalované o zpětném převodu vlastnického práva v roce 2012, tj. v době jejich rozchodu, na počáteční vůli žalobkyně nemají vliv. Ostatně dohoda jméno FO a žalované byla pouze ústní a ani jednomu nic nebránilo již v té době zpětný převod uskutečnit.

21. Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek včetně rozsudku doplňujícího soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní.

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesním úspěchem žalované. Náklady odvolacího řízení žalované se sestávají z odměny její advokátky za dva úkony právní služby (dále jen ÚPS) účtované ve výši 2 500 Kč. Ke každému úkonu právní služby požadovala a byly jí přiznány dva režijní paušály, z toho jeden za 300 Kč (ÚPS do 31. 12. 2024), druhý za 450 Kč. Protože advokátka žalované je plátcem DPH, byla její odměna navýšena o 21 % daň, tj. částku 1 354 Kč. Celkem tak náklady žalované byly účtovány v částce 7 802,08 Kč a v jí požadované výši jí byly přiznány 13 AT. Dále bylo advokátce žalované přiznáno cestovné z adresa a zpět za 398 Kč a ztráta času na cestě ve výši 300 Kč za dvě půlhodiny po 150 Kč (§ 14 AT).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.