KSOSOL 75 Co 180/2025-213

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 36.887 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. 2. 2025, č. j. 207 C 28/2020-182,

I. Rozsudek okresního soudu se výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 52.728,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 8.235,26 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Shora označeným rozsudkem okresní rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 36.887 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 17. 9. 2019 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, se zamítá (výrok I.) a dále, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 54.819 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru o skutkovém stavu, že na základě rámcové smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky řízení dne 16. 8. 2019 prováděl žalobce pro žalovanou dílo, a to obkladačské práce na projektu Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. Cenu díla vyúčtoval žalobce žalované fakturou č. 12. – daňovým dokladem, na níž bylo uvedeno datum vystavení dne 12. 9. 2019 v částce ve výši 86.887 Kč s tím, že částka má být uhrazena na účet č. č. účtu vedený u právnická osoba. Žalovaná uhradila dne 16. 9. 2019 na účet žalobce č. č. účtu vedený u právnická osoba částku ve výši 50.000 Kč. Pokud jde o právní závěry, má okresní soud za to, že žalobce s žalovanou v souladu s ust. § 2586 z. č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřel smlouvu o dílo, na základě které prováděl pro žalovanou dílo, obkladačské práce, avšak v řízení neunesl důkazní břemeno, když neprokázal, že dílo provedl právě v tom konkrétním rozsahu (počtu odpracovaných 165,5 hodin), za které úhradu ceny díla požaduje podanou žalobou, a to přesto, že o své povinnosti důkazní byl v řízení v souladu s ust. § 118a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) opakovaně poučen. Rozsah prováděného díla žalobce prokazoval pouze výpověďmi svědků jméno FO a jméno FO, svým účastnickým výslechem a listinnými důkazy – výkazy práce datovanými dnem 26. 8. 2019 a dnem 5. 9. 2019. Tyto důkazy však nejsou způsobilé rozsah provedeného díla (že dílo bylo provedeno v rozsahu, v jakém bylo vyúčtováno, že dílo bylo provedeno řádně a včas, že bylo dokončeno a žalované předáno a že bylo poté řádně a správně fakturováno) dostačujícím způsobem prokázat, neboť okresní soud tyto výpovědi vyhodnotil jako nevěrohodné, neboť jsou v rozporu s listinným důkazem - dopisem ze dne Datum narození advokáta A, že její pracovníci jméno FO, Anonymizováno a jméno FO opustili bez předchozího upozornění probíhající stavbu, kvůli čemuž se stavba dostala do zpoždění, musel být sehnán nový personál, čímž vznikly vícenáklady, nebyly provedeny opravné práce a nebyly dodržovány povinné přestávky. Z výpovědí svědků jméno FO a jméno FO okresní soud nevycházel také proto, neboť je považuje za nevěrohodné, když oba svědci se rovněž považují za věřitele žalované, a to z totožného důvodu jako žalobce, neboť předmětné dílo měli provádět spolu a oba svědci po žalované v jiných soudních řízeních požadují plnění ve shodné výši. Další důkazy žalobce ani po patřičném poučení soudu neoznačil. Úhradu částky ve výši 50.000 Kč žalovanou na účet žalobce č. č. účtu vedený u právnická osoba dne 16. 9. 2019 nelze považovat za uznání zbytku závazku ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z., neboť z okolností nelze usoudit, že tímto plněním žalovaná uznala i zbytek dluhu. Úhrada nebyla provedena s žádným variabilním symbolem, nelze tedy usoudit, že bylo plněno právě v souvislosti s žalobcem vystavenou fakturou č. 12 ze dne 12. 9. 2019. Že byla předmětná faktura vystavena právě toho dne, který je v ní uveden, žalobce prokazoval opět pouze svou účastnickou výpovědí a výpovědí svědků jméno FO a jméno FO, jež soud posoudil jako nevěrohodné, jiné důkazy k dispozici nebyly.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, kterým se domáhal, aby krajský soud změnil rozhodnutí soudu a žalobě vyhověl, případně rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítal, že rozsudek spočívá na nesprávných skutkových zjištěních, neboť soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil důkazy předložené žalobcem, zejména potvrzený výkaz práce, který prokazuje rozsah provedeného plnění, a dále opomněl přihlédnout ke skutečnosti, že výkaz práce byl předán a potvrzen zástupcem stavbyvedoucího přímo na místě stavby v souladu s dosavadní obchodní praxí mezi účastníky. Z provedeného dokazování, včetně výpovědí p. jméno FO a p. jméno FO, vyplývá, že dílo bylo žalobcem řádně provedeno, předáno a akceptováno přímo na místě stavby, a to způsobem, který byl mezi účastníky obvyklý a v rámci obchodní praxe zavedený. Rozsudek dále spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Hodnocení předloženého výkazu práce a jeho účinku coby potvrzení převzetí plnění odporuje jak zavedené praxi ve stavebnictví, tak i zásadě poctivého obchodního styku. Odvolatel rovněž namítá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spočívající v tom, že soud při svém rozhodování nepřihlédl k výše uvedeným důkazům v jejich vzájemných souvislostech a neposoudil dostatečně skutkový základ věci, přestože žalobce konkrétně tvrdil a prokazoval obsah a rozsah provedeného plnění, způsob jeho odsouhlasení i navazující fakturaci.

4. Žalovaná se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit s tím, že jej považuje po skutkové i právní stránce za správný. Žalovaná má za to, že žalobce byl v průběhu soudního řízení řádně poučen o své povinnosti tvrzení a důkazní, a také byl poučen o tom, jaké následky bude pro žalobce mít, pokud této své povinnosti nedostojí. Žalovaná se na rozdíl od žalobce nedomnívá, že rozhodnutí, proti němuž žalobce podal odvolání, je založeno na nesprávných skutkových zjištěních a spočívá na nesprávném právním posouzení, nýbrž skutečnosti v odvolání uvedené spatřuje spíše jako důsledek toho, že žalobce ve věci neunesl břemeno tvrzení, a zejména pak břemeno důkazní. Skutečnosti, které žalobce uvádí ve svém odvolání, byly již řešeny v rámci řízení před soudem prvního stupně, načež žalobci se nepodařilo jeho tvrzení prokázat. Žalobce ve svém odvolání uvádí, že v řízení před soudem prvního stupně předložil jako důkaz soupis prací podepsaný stavbyvedoucím, když k podpisu mělo dojít přímo na místě provádění stavby. V průběhu řízení před soudem prvního stupně se však žalobce a svědci nebyli schopni shodnout na konkrétním místě, kde se samotná stavba realizovala, dále se žalobce se svědky nemohli shodnout na osobě stavbyvedoucího, když nikdo jej nedokázal popsat a ani si vzpomenout na jeho jméno. Tvrzení žalobce a svědků pak nedokázala ve věci ničeho objasnit a působila zmatečně. Žalovaná rovněž nesouhlasí s tvrzením, že práce prováděné žalobcem a osobami, které byly ve věci předvoláni jako svědci a kteří s žalobcem měli na stavbě pracovat, byly provedeny řádně. V průběhu prvostupňového řízení žalovaná opakovaně uváděla a dokládala, že práce prováděné žalobcem a jeho kolegy nebyly provedeny řádně, vykazovaly nedostatky a byly proti nim vzneseny námitky ze strany objednatele, který nebyl s prací odvedenou žalobcem a jeho kolegy spokojen. Předmětné žalovaná v řízení před soudem několikrát uvedla a doložila. V samotném odvolání není obsaženo ničeho, čímž by se prvostupňový soud již nezabýval a s čímž by se již nevypořádal.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne 22. 7. 2020 domáhal na žalované zaplacení částky 36.887 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce uzavřel dne 16. 8. 2019 s žalovanou smlouvu o dílo, na jejímž základě byly žalobcem realizovány obkladačské práce na projektu „Firma Anonymizováno Anonymizováno“. Dílo bylo žalobcem realizováno řádně a včas, cena za dílo byla žalobcem vyúčtována fakturou č. 12. ze dne 12. 9. 2019 vystavenou na částku 86.887 Kč a splatnou dne 16. 9. 2019. Žalovaná dne 16. 9. 2019 vyúčtovanou částku zčásti uhradila, a to platbou ve výši 50.000 Kč. Zbývající cena díla ve výši 36.887 Kč nebyla dosud uhrazena. Částečnou úhradou došlo k uznání dluhu ve smyslu § 2054 o. z. Podáním doručeným soudu dne 21. 8. 2020 žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že žalobce dodával obkladačské práce pro žalovanou opakovaně, v rámci dlouhodobé spolupráce a zavedené obchodní praxe byla dohodnuta hodinová sazba 21 EUR a kurz 25 Kč za 1 EUR. Tato částka se násobila počtem odpracovaných hodin, v daném případě se jednalo o 165,5 hodin. V rámci zavedené praxe žalobce vystavil fakturu po dokončení prací. V podání doručeném soudu dne 27. 3. 2023 žalobce tvrdil, že dílo bylo prováděno na adrese Anonymizováno 59, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a jméno FO v Anonymizováno v Anonymizováno Anonymizováno republice. Z rozpisu odpracovaných hodin vyplývá, že dílo bylo provedeno v uvedeném rozsahu 95,5 hodin a v rozsahu 70 hodin, celkem hodnota hodin, a že bylo provedeno řádně a včas. Standardem na větších projektech bývá, že práce je vykonávána řetězcem subdodavatelů. Zavedená praxe mezi stranami byla, že dílo bylo předáváno zhotovitelem přímo generálnímu dodavateli, resp. stavbyvedoucímu, který potvrdil převzetí díla, jeho bezvadnost a soupis odpracovaných hodin. V případě drobných vad byly tyto odstraněny přímo na místě bez nároku na odměnu a teprve poté byl soupis odpracovaných hodin podepsán německým partnerem. Žalobce potvrzený soupis na místě vyfotil a zaslal prostřednictvím mobilního telefonu objednateli. Na základě takto vyfoceného podepsaného soupisu byla žalovanou cena díla uhrazena obvykle ve lhůtě 14 dnů od zaslání. Přibližně ve stejné lhůtě se žalobce setkával s jednatelem žalované před jeho domem v Kroměříži, kde mu předal faktury, soupisy, popř. jiné požadované dokumenty. V předmětném případě byla zakázka provedena a předána přímo německému partnerovi, v průběhu předání bylo telefonicky komunikováno s jednatelem žalované, dílo bylo jako dodané řádně a včas potvrzeno a následně byl podepsán soupis hodin, který byl zaslán jednateli žalované formou fotografie z mobilního telefonu. Týden poté se žalobce setkal s jednatelem žalované v místě jeho bydliště v Kroměříži, kde na místě vyplnil tiskopis faktury a jeho vyhotovení předal jednateli žalované. Zavedenou praxí bylo, že cena díla byla dohodnuta ve výši 21 EUR při kurzu 25 Kč za EUR za hodinu odvedené práce, takto bylo účtováno i v dřívějších případech. Uvedenou cenu díla potvrzuje kompenzační námitka vznesená žalovanou. Pokud jde o platbu 50.000 Kč, ohledně níž žalovaná tvrdí, že se jednalo o zálohu, pak žalobce tvrdí, že je na žalované, aby toto tvrzení prokázala. Platba není označena jako záloha ani nekoresponduje s jinou zakázkou, kterou by žalobce pro žalovanou realizoval. Není jasné, k jakému projektu by se měla záloha vztahovat, když v souvislosti s předmětným sporem strany ukončily spolupráci. Okresním soudem v Šumperku byl ve věci vydán dne 17. 12. 2020 platební rozkaz č. j. 207 C 28/2020-25, proti němuž podala žalovaná odpor s vyjádřením, že žalobce sice prováděl pro žalovanou obkladačské práce, ale žalobce práce pro žalovanou neprovedl řádně a včas, když zakázka nebyla ze strany žalobce dokončena a dílo nebylo do dnešního dne žalovanou převzato. Žalobce smlouvu nesplnil, když plnění smlouvy přerušil a práci nedokončil, jednal v rozporu se smlouvou a žalované způsobil škodu. Žalovaná proto žalobu neuznává. Žalovaná doložila dokument, k němuž uvedla, že je na něm podpis pana Anonymizováno Anonymizováno, který jednal za investora a že tento dokument prokazuje, že nebyly dodržovány předpisy německého práva pro odpočinek pracovníků a dále z něj vyplývá, že výkazy nemohly odpovídat skutečnosti. V podání doručeném soudu dne 25. 5. 2023 žalovaná zejména uvedla, že podpis uvedený na výkazu práce není podpisem investora a žalobce tak dosud neprokázal, že v tomto výkazu provedené hodiny skutečně odvedl. Investor uvedl, že hodiny, které následně žalovaná investorovi vyúčtovala, neodpovídají skutečnosti, neobsahují bezpečnostní přestávky, které jsou německými právními předpisy vyžadovány, kdy nadto žalobce a svědci práci nedokončili a místo ještě před dokončením opustili. K dokončení zakázky si musel německý investor zajistit jiné osoby a vše následně vyúčtoval žalované. Kvalitu a kompletnost provedení dokládá předávací protokol, který však žalobce nepředložil, i pokud by podpis na výkazech byl autentický, což však žalovaná zpochybnila, tímto dokumentem není dílo předáváno. Kvalita díla byla rozporována přípisem od firmy Anonymizováno. Žalovaná tvrdí, že faktury jí nebyly nikdy doručeny, vždy bylo dodatečně fakturováno to, co bylo zaplaceno, a to z důvodu častých reklamací. Vyúčtování mohlo být provedeno až po úhradě od investora, do té doby se jednalo o zálohu. Žalobce po provedeném dokazování neprokázal, že by dílo řádně provedl, resp. z výpovědí vyplývá, že dílo nedokončil. Tomu také odpovídá přípis investora. Neobstojí ani argument žalobce týkající se uznání dluhu zaplacením faktury, žalobce neprokázal skutečnost, kdy k doručení faktury došlo a platba není označena ani variabilním symbolem ani jinou identifikací prokazující, že by se mělo jednat o uznání dluhu. Výkaz práce pak není předávacím protokolem, nadto je podepsán osobou, kterou není žalobce schopen identifikovat. Dle žalované žalobce nepředložil nic, čím by prokázal svá tvrzení a prokázal svůj nárok na zaplacení jím požadované částky. Žalobce reagoval tak, že má za to, že částečnou úhradou faktury ze strany žalované došlo k uznání dluhu dle § 2054 občanského zákoníku. Okresní soud ve věci provedl jednání dne 20. 1. 2022, jež bylo odročeno za účelem mediace, kdy usnesení ze dne 20. 1. 2022 bylo účastníkům nařízeno setkání se zapsaným mediátorem tituly před jménem jméno FO a řízení přerušeno na 3 měsíce. K mimosoudnímu vyřízení věci pomocí mediace nedošlo a ve věci proběhlo další jednání dne 13. 3. 2023, kde soud provedl k důkazu listiny a poskytl žalobci poučení dle § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy k tomu, kde bylo předmětné dílo prováděno, že cena díla byla dohodnuta ve výši 21 EUR při kurzu 25 Kč za 1 EURO za hodinu odvedené práce, že žalobce pro žalovanou provedl dílo v rozsahu 165,5 h, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že bylo dílo provedeno řádně a včas a že bylo žalované předáno. Dále soud žalobci uložil, nechť označí důkazy k prokázání svých tvrzení, že částka 50.000 Kč byla uhrazena na základě vystavené faktury jako částečné plnění a nikoli jako záloha. Soud požadoval, nechť žalobce doplní svá skutková tvrzení v tom, kdy byla faktura žalované žalobcem předána a k tomuto doplněnému skutkovému tvrzení, nechť označí důkazy, načež soud žalobce upozornil, že následkem nevyhovění této výzvě může být rozhodnuto v jeho neprospěch pro neunesení břemene tvrzení, případně důkazního břemene. Řízení bylo koncentrováno. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 27. 3. 2023. Podání žalované ze dne 22. 5. 2023, doručené soudu dne 25. 5. 2023, obsahuje dále řadu nových skutkových tvrzení (týkajících se zakázky u společnosti Grundewald), ke kterým však soud nepřihlížel, neboť byly učiněny v rozporu se zásadou koncentrace (§ 118b odst. 1 o. s. ř.), když účinky koncentrace řízení nastaly dne 13. 3. 2023. Dále se ve věci konalo jednání dne 4. 5. 2023, kde okresní soud provedl výslech žalobce a svědků jméno FO a jméno FO, kdy tito byli tentýž den vyslechnuti při jednání konaném ve věci Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 207 C 27/2020, jehož předmětem je žaloba na zaplacení téže faktury, avšak od jiného spolupracovníka žalobce, proto na své obsahově totožné výpovědi odkázali a protokol z jednání ve věci sp. zn. 207 C 27/2020 je ve spise založen. Dále byly k důkazu čteny listiny. Ve věci se následně konalo jednání dne 7. 9. 2023, kde byly předneseny závěrečné návrhy a jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 15. 9. 2023.

7. Okresní soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 15. 9. 2023, č. j. 207 C 28/2020-113, kterým žalobě vyhověl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, kdy nárok žalobce měl z provedeného dokazování za prokázán. Tento rozsudek byl k odvolání žalované zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 4. 2024, č. j. 75 Co 30/2024-146, a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, aby ve vztahu ke slyšeným svědkům doplnil jejich výpověď o skutečnosti mající vliv na jejich věrohodnost, a to zejména k jejich vztahu k předmětu řízení a jejich účastníkům, popř. další skutečnosti, přičemž neopomene tyto okolnosti promítnout do svých úvah o věrohodnosti těchto svědků. Dále, aby se okresní soud řádně vypořádal s námitkami žalované ve vztahu ke správnosti žalobcem předkládané soukromé listiny, a to jím předložené faktury č. 12, ve vztahu k namítanému datu jejího vystavení a uvedené splatnosti (na základě čeho byla splatnost určena). Okresní soud tedy vyzve žalobce dle § 118a o. s. ř., aby označil důkaz k tomu, že faktura byla vystavena dne 12. 9. 2019 a dále jej vyzve, aby doplnil tvrzení a k tomu označil důkaz, na základě čeho byla ve faktuře č. 12 stanovena splatnost dluhu. Pokud bude mít okresní soud prokázanou časovou souvislost mezi vystavením faktury, jejím doručením žalované a to, že po ní následovala předmětná platba částky 50.000 Kč a dospěje opět k závěru, že jsou splněny předpoklady ust. § 2054 odst. 2 o. z., řádně odůvodní svou úvahu o všech okolnostech, na nichž založil svůj závěr o tom, že touto platbou byl částečně plněn dluh vyúčtovaný předmětnou fakturou, čehož právním následkem je uznání zbytku dluhu. Uznáním dluhu pak dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje, přičemž obecně obrácení důkazního břemene nezbavuje věřitele povinnosti tvrzení, tj. že žalobce je i tak povinen tvrdit všechny rozhodné skutečnosti k nárokované pohledávce. Okresní soud si tak provede revizi toho, zda žalobce skutečně tvrdí všechny rozhodné skutečnosti stran uplatněného nároku – okolnosti uzavření smlouvy a jejího obsahu, vzniku a splatnosti nároku atd. – a bude dbát toho, aby žalobce vylíčil řádně všechny rozhodné skutečnosti k uplatněnému nároku. Dále rovněž umožní žalované, aby v řízení prokázala své tvrzení o neexistenci dluhu (tvrzení, že žádná smlouva ohledně prací v Kemptnu mezi účastníky uzavřena nebyla a že byla uzavřena jen stran prací ve Pfrontenu, že dílo nebylo řádně dokončeno a předáno, že doložené výkazy odpracovaných hodin neodpovídají skutečnosti a zpochybnění pravosti podpisu, jimiž jsou opatřeny), a to s ohledem na výše vyložené stran výkladu o vyvratitelné právní domněnce. Pokud okresní soud dospěje k závěru, že ke konkludentnímu uznání dluhu platbou žalované nedošlo, procesní břemena stran prokázání vzniku a trvání nároku nese žalobce. Bude tedy na žalobci, aby přesně tvrdil, a následně také tvrzené skutečnosti prokázal, kdy bude nutno prokázat obsah uzavřené smlouvy včetně ujednání o konkrétních částkách a sazbách odměny za hodinu práce, naplnění smluvních podmínek (a jakých) pro úhradu žalované částky, což je žalovanou rozporováno ve všech směrech, včetně pravosti a správnosti předložených výkazů prací i podpisu na nich, čímž se okresní soud nezabýval a veškeré vzal za prokázáno víceméně z výpovědí svědků a žalobce. Okresní soud v intencích rozhodnutí odvolacího soudu splnil svou poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. a doplnil dokazování, a to u jednání konaných dne 3. 10. 2024, kde poskytl žalobci poučení dle § 118a o. s. ř. (aby označil důkazy k tomu, že faktura byla vystavena dne 12. 9. 2019 a uvedl a doložil, na základě čeho byla ve faktuře stanovena splatnost dluhu), řádně vyslechl žalobce a svědky jméno FO a jméno FO a to dne 20. 2. 2025, přičemž jednání odročil na den 27. 2. 2025, kdy byl vyhlášen napadený rozsudek.

8. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 5. – 24. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje s tím doplněním, že žalobce a dále p. jméno FO a p. jméno FO probíhající stavbu, kde měli dílo pro žalovanou provádět, bez předchozího upozornění opustili, čímž se stavba dostala do zpoždění, musel být sehnán nový personál, čímž vznikly vícenáklady.

9. Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud akceptuje závěry okresního soudu kdy, pokud jde o právní hodnocení platby provedené žalovanou dne 16. 9. 2019 ve výši 50.000 Kč ve prospěch účtu žalobce, pak odvolací soud je ve shodě s okresním soudem, že toto poskytnuté plnění nelze s ohledem na zjištěné okolnosti považovat za uznání zbytku dluhu, tedy nároku uplatněného v tomto řízení. Správně totiž okresní soud zvažoval, že mezi vyúčtováním tvrzeného nároku žalobce vůči žalované fakturou č. 12 ve výši 86.887 Kč a platbou ve výši 50.000 Kč nebyla prokázána žádná věcná souvislost, tedy že by platba žalované byla doprovázena jakýmkoliv platebním symbolem či avízem, z něhož by bylo lze dovozovat, že uvedená platba směřuje na předmětné vyúčtování. Odvolací soud dále připomíná, že žalobcem předložená faktura je soukromou listinou (§ 566 o. z.), jím vyhotovenou, a pokud se žalobce dovolával její správnosti, tj. správnosti obsahu, tedy data vystavení, splatnosti a důvodu plnění, pak bylo na něm, aby tuto obsahovou správnost v situaci, kdy ji žalovaná zpochybňovala, prokázal, čemuž, jak správně okresní soud uzavřel, ani přes poučení nedostál. Za této situace tak nelze uzavřít, že faktura byla vystavena dne 12. 9. 2019 se splatností dne 16. 9. 2019 a nelze tedy dovodit ani časovou souvislost mezi předmětnou fakturou a platbou učiněnou žalovanou. Za tohoto závěru se tak jeví jako věrohodná procesní obrana žalované, že platba 50.000 Kč představovala zálohu na cenu díla, jako v případě předchozí zakázky Bamberg.

10. Odvolací soud zdůrazňuje, že předmětem sporu mezi účastníky je zaplacení ceny díla dle smlouvy o dílo. V situaci, kdy se účastníci neodchýlili od zákonné úpravy (smlouva byla uzavřena v režimu českého občanského zákoníku), platí, že právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla (§ 2610 o. z.), a nutno zdůraznit provedením řádným, přičemž dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno (§ 2604 o. z.) s tím, že za dokončené se považuje dílo, u něhož je předvedena způsobilost sloužit svému účelu (2605 o. z.).

11. Bylo tedy na žalobci, aby mimo jiné prokázal, že dohodnuté dílo provedl, a že mu tak vůbec vzniklo právo na zaplacení ceny díla. I v uvedeném směru lze okresnímu přisvědčit, že žalobce takové tvrzení ani přes poučení neprokázal. Zásadní je totiž skutkové zjištění ze zprávy Gerda Griegela o tom, že žalobce a dále p. jméno FO a p. jméno FO probíhající stavbu, kde měli dílo pro žalovanou provádět, bez předchozího upozornění opustili, čímž se stavba dostala do zpoždění, musel být sehnán nový personál, čímž vznikly vícenáklady. Již uvedené pak podle odvolacího soudu vylučuje vůbec závěr o tom, že dílo bylo žalobcem dokončeno a předáno, a že tedy bylo provedeno jako podmínka vzniku nároku na cenu díla, a nutně tak vede k zamítnutí žaloby.

12. Pro úplnost zbývá dodat, že odvolací soud nemá žádné výhrady ke způsobu hodnocení v řízení okresním soudem provedených důkazů, které odpovídá ust. § 132 o. s. ř., přičemž jde-li o výše zmiňovanou zprávu Anonymizováno Anonymizováno, tato byla k důkazu provedena u jednání dne 13. 3. 2023 v původní jazykové verzi, tedy v němčině, a u jednání dne 4. 5. 2023 v českém překladu, přičemž co do obsahu této listiny nebylo ničeho žalobcem procesně relevantním způsobem namítáno. Nelze ani přisvědčit úvaze žalobce, že by uvedená listina nemohla být považována za listinný důkaz a že se jedná pouze o tvrzení, které nemůže sloužit jako důkaz, neboť tato úvaha žalobce je v rozporu s ust. § 125 o. s. ř. Hodnocení této listiny a ostatních v řízení provedených důkazů, a to žalobcem zdůrazňovaných výkazů práce a svědeckých výpovědí či výpovědi žalobce, pak podléhá, jak výše uvedeno, postupu dle § 132 o. s. ř., k němuž, nelze ničeho vytknout.

13. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

14. Pokud jde o výrok II. napadeného rozsudku, zde okresní soud správně rozhodl o nákladech řízení dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak nesprávně vypočetl jejich výši, pokud se týká požadovaného cestovného, pro jehož výpočet použil na všechny roky, kdy bylo vynaloženo, shodnou sazbu na amortizaci vozidla a cenu paliva, ač dle příslušných vyhlášek byly tyto sazby v různých letech odlišné. Okresní soud tak nerespektoval změnu podzákonných předpisů, dle nichž se určuje výše náhrady cestovních nákladů zástupce účastníka z řad advokátů, což je mu třeba vytknout. Náklady řízení před soudem prvého stupně tedy správně představují: ⟪LB:lb_001⟫ - zaplacený soudní poplatek z původního odvolání 1.845 Kč, dále částka 300 Kč za podání odporu proti platebním rozkazu, tj. za úkon účastníka nezastoupeného advokátem v souladu s ust. § 1 odst. 1, 2, 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., ⟪LB:lb_002⟫ - náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 36.887 Kč sestávající z částky 2.580 Kč za každý z deseti úkonů právní pomoci (převzetí a příprava právního zastoupení dne 27. 1. 2021, písemná podání ve věci samé ze dne 1. 2. 2021 a ze dne 22. 5. 2023, účast při jednáních soudu dne 20. 1. 2022, dne 13. 3. 2023, dne 4. 5. 2023, dne 7. 9. 2023, dne 3. 10. 2024 a dne 20. 2. 2025, odvolání ze dne 11. 12. 2023), a 2 x z částky 1.290 Kč za dostavení se k jednání, které se z důvodu na straně zástupce žalobce nekonalo (dne 30. 9. 2021 a dne 25. 11. 2024, § 14 odst. 2 AT), celkem tedy 28.380 Kč. Dále je nutno přičíst jedenáct paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT a jedenkrát paušální náhradu výdajů po 450 Kč (za úkon provedený ve věci po 1. 1. 2025, tj. po novele advokátního tarifu), celkem tedy 3.750 Kč, ⟪LB:lb_003⟫ - cestovné k jednáním soudu z Anonymizováno do adresa a zpět v celkové výši 14.249,40 Kč, požadováno ve výši ½ z důvodu účasti na více jednáních u téhož soudu v téže dny, tj. 7.124,70 Kč, celkem cesta tam a zpět 210 km, vozidlem o doložené průměrné spotřebě 8,5 l nafty/100 km jízdy, konkrétně ve dnech 30. 9. 2021 – 1.409,50 Kč (při ceně paliva 27,70 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 4,40 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 58/2020 Sb.), 20. 1. 2022 – 1.631,40 Kč (při ceně paliva 4,70 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 4,70 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 511/2021 Sb.), 13. 3. 2023 – 1.879,20 Kč (při ceně paliva 44,10 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 5,20 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 467/2022 Sb.), 4. 5. 2023 – 1.879,20 Kč (při ceně paliva 44,10 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 5,20 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 467/2022 Sb.), 7. 9. 2023 – 1.879,20 Kč (při ceně paliva 44,10 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 5,20 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 467/2022 Sb.), 3. 10. 2024 – 1.866,80 Kč (při ceně paliva 38,70 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 5,60 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 467/2022 Sb.), 25. 11. 2024 – 1.866,80 Kč (při ceně paliva 38,70 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 5,60 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 467/2022 Sb.) a 20. 2. 2025 – 1.837,40 Kč při ceně paliva 34,70 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 5,80 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 475/2024 Sb.), ⟪LB:lb_004⟫ - náhrada za ztrátu času ve výši 5.100 Kč na těchto cestách podle § 14 odst.3 AT, požadováno ve výši ½ z důvodu účasti na více jednáních u téhož soudu v téže dny, tj. 2.550 Kč, za 7 x 6 půlhodin po 100 Kč a 1 x 6 půlhodin po 150 Kč, to vše navýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41.804,70 Kč (odměna a náhrady) činí částku 8.779 Kč. Celkem tedy žalované na nákladech řízení před soudem prvého stupně náleží částka 52.728,70 Kč.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení z procesního hlediska neúspěšný, neboť jeho odvolání nebylo vyhověno. Žalobce tedy má povinnost uhradit žalované plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7 bod 5, § 8 AT ve výši 5.160 Kč ( za dva úkony právní pomoci po 2.580 Kč – vyjádření k odvolání, účast u jednání dne 16. 12. 2025 dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalované ve výši 2 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši ½ z částky 892 Kč, tj. 446 Kč z důvodu účasti na dvou jednáních dne 16. 12. 2025 (jízdné za cestu z Anonymizováno do Anonymizováno a zpět dne 16. 12. 2025 – účtovaných 102 km vozidlem o doložené průměrné spotřebě 8,5 l nafty/100 km jízdy, při ceně paliva 34,70 Kč/1 l a náhradě za opotřebení vozidla 5,80 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 475/2024 Sb.), náhrady za čas promeškaný cestou ze sídla právního zástupce žalované k soudu a zpět opět ve výši ½ z částky 600 Kč, tj. 300 Kč (6 započatých půlhodin po 150 Kč) dle ust. § 14 odst. 3 AT a 21% DPH z částek odměny a náhrad ve výši 1.429,26 Kč. Žalobce je tedy povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 8.235,26 Kč.

16. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (ust. § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).