KSOSOL 75 Co 64/2025-508

Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců Mgr. Bronislava Berana a JUDr. Markéty Pokorné ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ pro 93.850 Kč s příslušenstvím a pro 356.143,50 Kč, k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. října 2024, č. j. 16 C 73/221-439, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. ledna 2025, č. j. 16 C 73/2021-465,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II.

a) mění tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 180.307 Kč od 8. 12. 2019 do 7. 3. 2024 a z částky 93.850 Kč od 8. 3. 2024 do 14. 3. 2024 a smluvní pokutu ve výši 240.094 Kč se zamítá.

b) a ve zbývajícím rozsahu potvrzuje.

II. Ve výroku III. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 71.680,93 Kč se smluvním úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 7. 9. 2024 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 226.165 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci na náhradu nákladů řízení částku 671,70 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Olomouci na náhradu nákladů řízení částku 4.495,30 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. převzetí a příprava zastoupení ve výši 11.100 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. a) AT z punkta 692.946,50 Kč/576.897+116.049,50 /,

2. předžalobní výzva – jednoduchá výzva ve výši 5.310 Kč (dle § 11 odst. 2, písm. h) AT z punkta 576.897 Kč, když žalovaná uvedenou výzvou nebyla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty a v uvedené výši výzva koresponduje s v řízení uplatněným nárokem),

3. návrh ve věci samé, žaloba, ve výši 11.100 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. d) AT z punkta 692.946,50 Kč),

4. návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby, ve výši 4.980 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. d) AT z punkta 96.590 Kč – předmět zpětvzetí),

5. návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby, ve výši 5.100 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. d) AT z punkta 100.000 Kč – předmět zpětvzetí),

6. návrh ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby, ve výši 9.100 Kč (dle § 11 odst. 1, písm. d) AT z punkta 200.000 Kč – předmět zpětvzetí),

7. účast u soudního jednání dne 2. 9. 2021, které nebylo zahájeno, ve výši 4.750 Kč (dle § 11 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 2, písm. f) AT z punkta 296.356,50 Kč /180.307+116.049,50 Kč/,

8. účast u soudního jednání dne 4. 11. 2021 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,

9. návrh ve věci samé, doplnění tvrzení ze dne 24. 11. 2021 – k výzvě soudu, ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,

10. účast u soudního jednání dne 20. 4. 2022 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,

11. účast u soudního jednání dne 2. 2. 2023 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,

12. vyjádření ze dne 19. 4. 2023 k odvolání žalované ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. k) AT z punkta 296.356,50 Kč,

13. účast u soudního jednání – odvolací jednání - dne 19. 9. 2023 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,

14. účast u soudního jednání dne 18. 1. 2024 ve výši 9.500 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 296.356,50 Kč,

15. účast u soudního jednání dne 12. 6. 2024 ve výši 9.140 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 209.899,50 Kč /93.850+116.049,50 Kč/,

16. účast u soudního jednání dne 26. 6. 2024 ve výši 9.140 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 209.899,50 Kč,

17. účast u soudního jednání dne 14. 8. 2024 ve výši 9.140 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 209.899,50 Kč,

18. účast u soudního jednání dne 26. 9. 2024 ve výši 9.140 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. g) AT z punkta 209.899,50 Kč,

19. účast u soudního jednání – jen vyhlášení rozhodnutí - dne 4. 10. 2024 ve výši 4.570 Kč (dle § 11 odst. 2 písm. k) AT z punkta 209.899,50 Kč.

Odvolací soud akceptuje úvahy okresního soudu o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni v souvislosti s podáními ze dne 7. 3. 2024 (částečné zpětvzetí žaloby) a 7. 6. 2024, jako hrubě opožděného doplnění tvrzení k výzvě soudu, když pro stručnost se odkazuje na bod 53. odůvodnění napadeného rozsudku. Sluší se dále doplnit, že žalobkyni nenáleží náhrada za podání ze dne 10. 5. 2022, které obsahuje důkazní návrhy, když dle ustálené rozhodovací praxe takové podání nelze považovat za podání ve věci samé a nadto bylo učiněno bez výzvy soudu. Správná je i úvaha okresního soudu ve vztahu k nepřiznání náhrady ve vztahu k podání ze dne 24. 6. 2024 a písemnému závěrečnému návrhu, když rovněž tato podání nebyla činěna k výzvě soudu. Při plném úspěchu by žalobkyni na náhradě nákladů řízení na odměnu advokáta před okresním soudem náležela částka 159.070 Kč za 19 úkonů právní služby a dále náhrada paušalizovaných hotových výdajů dle § 13 AT v částce 5.700 Kč (19x 300).

20. Pomine-li odvolací soud, že v poměrech občanského zákoníku vady projevu vůle spočívající v nesrozumitelnosti (např. nečitelné písmo pří písemném projevu) či neurčitosti, jinak nejasnosti (nemožnost určení obsahu projevu vůle ve vazbě na zamýšlené právní následky), nejsou důvodem pro neplatnost právního jednání, nýbrž jsou důvodem zdánlivosti právního jednání (§ 553 o. z.), k němuž se nepřihlíží (§ 554 o. z.), pak odvolací soud uzavírá, že ujednání bodu 4. Rámcové kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2018 takovými vadami projevu vůle zásadně netrpí. O nesrozumitelnosti ani o neurčitosti ve výše vyloženém významu nemůže být řeči, když smluvní text je vyhotoven v českém jazyku a technickými prostředky (text vytištěný z editoru) a když je zcela z obsahu předmětného ujednání jasné, za jakým podmínek měla pravidla stanovená rámcovou smlouvou (a její součástí) upravovat obchodní vztah mezi účastnicemi i po konci roku 2018, tedy za jakých podmínek se měla tzv. prolongovat. Těmi měly být ty, že po uplynutí sjednané smlouvy není uzavřena smlouva nová a že před uplynutím doby žádná ze stran druhé straně písemně neoznámí požadavek na ukončení smlouvy a zároveň kupující pokračuje v odběru zboží s tím, že při splnění těchto podmínek se doba trvání smlouvy prodlužuje vždy o rok. Vhodné je doplnit, že sjednaný způsob tzv. prolongace je výrazem autonomie vůle smluvních stran (smluvní volnosti), není v rozporu se zákonem a sluší se připomenout, že i zákon u některých typů závazků z právních jednání sjednaných na dobu určitou zakládá prolongaci jako důsledek faktické realizace práv či plnění povinností.

21. Žalovaná namítala, že k prolongaci nemohlo dojít, neboť ona bezprostředně nepokračovala v odebírání zboží od žalobkyně a zboží odebrala až po 4 měsících po uplynutí původně sjednané doby. Pomíjí však, že v řízení bylo prokázáno, a to z evidence žalobkyně, že ke zdanitelnému plnění žalobkyně ve vztahu k žalované došlo již dne 21. 1. 2019, dne 28. 2. 2019, dne 31. 3. 2019 a dále v každém kalendářním měsíci, vyjma měsíce prosince, a v roce 2020 již dne 29. 1. 2020, dne 4. 2. 2020 a dále, přičemž u žalobkyně jako účetní a daňové jednotky je třeba její evidenci uskutečněného zdanitelného plnění třeba vykládat v souladu s daňovými předpisy jako datum dodání zboží. Zvážil-li odvolací soud předmět obchodní spolupráce mezi účastnicemi, a to dodávky stavebního materiálu od žalobkyně pro žalovanou jako stavebního podnikatele a rovněž oborová specifika stavebnictví, a to útlum stavební výroby v zimních měsících, pak pokud žalovaná v roce 2019 a 2020 započala zboží odebírat na konci měsíce ledna, nelze než dospět k závěru, že podmínka pokračování v odběru zboží byla naplněna a rámcová smlouva tak dopadala i na obchody uskutečněné v uvedených kalendářních letech.

22. Pokud žalovaná argumentuje, že nebyly dodrženy podmínky kontraktace dle rámcové smlouvy, z čehož zřejmě dovozuje, že ostatní podmínky rámcové smlouvy na sporné obchody nedopadají, pak zcela pomíjí obsah a smysl čl. I dokumentu označeného jako Všeobecné obchodní podmínky, který byl signován smluvními stranami dne 27. 1. 2018 a který tvořil nedílnou součást Rámcové kupní smlouvy. Není pochyb o tom, že úmyslem účastnic v rámci obchodní spolupráce bylo uzavírat realizační smlouvy naprosto neformálně. Požadavky kupujícího, čímž je pochybně myšlena objednávka, tedy de iure oferta (návrh kupní smlouvy) mohla být činěna emailem, osobně, telefonicky či písemně s tím, že v tomto případě nepochybně měla akceptace nastat faktickým jednáním prodávajícího (dodáním zboží). Podle okolností či obchodní potřeby měl naopak prodávající předložit nabídku, jejíž závaznost byla stanovena na pět dnů a kupující ji mohl přijmout některým z výše uvedených způsobů. Nadto si účastníci sjednali, že dodáním zboží či předáním k přepravě třetí osobě se považuje potvrzení o uzavření kupní smlouvy. Ani argumentaci žalované, že se předmětné obchody netýkaly prodejních míst žalobkyně, z čehož dovozuje, že rámcová smlouva na tyto nedopadala, nelze přisvědčit, když žalovaná pomíjí, že VOP upravovaly odběr přímé dodávky (přímo od výrobce či dodavatele žalobkyně na místo určené žalovanou) a stanovení ceny pro tento případ a nepochybně tak i na takovouto formu spolupráce dopadaly.

23. S ohledem na vyložené odvolací soud činí dílčí závěr, že na sporné obchodní případy, realizační kupní smlouvy, jejíž kupní ceny byly vyúčtovány v žalobě označenými fakturami, dopadají pravidla rámcové kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2018, včetně její nedílné součásti ve formě VOP. Tato pravidla by netvořila obsah jednotlivých kupních smluv pouze v případě, pokud by účastnice u každé z nich vzájemnou dohodou tato pravidla vyloučily, což v řízení nebylo (žalovanou) tvrzeno, a tedy ani prokazováno a jinak nevyšlo najevo.

24. S ohledem na vyložené odvolací soud uzavírá, že nemá pochybnosti o tom, že realizační smlouvy, jejichž kupní cena byla vyúčtována fakturami č. hodnota, Anonymizováno a Anonymizováno, byly mezi účastnicemi uzavřeny a že zboží bylo dodáno, což ostatně žalovaná potvrdila i v rámci odvolání.

25. Jde-li o realizační kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo 13 ks kameninové roury Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, 4 ks kameninové roury Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno mm Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, 4 ks odbočky kameninové IBAN/Anonymizováno/Anonymizováno°, je pak vhodné připomenout, že bylo prokázáno její uzavření, když na objednávku žalované ze dne 17. 10. 2019 bylo žalobkyní reagováno (návrh akceptován) tím, že zboží bylo dodavatelem žalobkyně odesláno na určené místo. Žalobkyně pak povinnost dodat zboží splnila jejím předáním k přepravě třetí osobě, což vyplývá z č. l. I VOP, neboť ujednání, že kupní smlouva je potvrzena též předáním zboží kupujícímu nebo předáním prvnímu přepravci je třeba vykládat jako ujednání o splnění povinnosti prodávajícího dodat zboží, které zakládá vznik nároku na zaplacení kupní ceny.

26. Namítá – li žalovaná, že kupní ceny nebyly platně sjednány, pak je třeba poukázat na čl. II. VOP, který vychází ze zásady sjednání ceny dohodou. Rovněž je třeba poukázat na to, že citovaným ustanovením si účastnice sjednaly domněnku smluvně sjednané ceny, kdy v krajním případě se za smluvně sjednanou cenu považuje cena uvedená na faktuře. Odvolací soud se v kontextu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, zabýval otázkou platnosti takového ujednání, když zvažoval obsah daného ujednání a povahu účastnic jako podnikatelských subjektů a toho, že takové ujednání je obsahem dohody v rámci jejich podnikatelské činnosti, přičemž dospěl k závěru, že toto ustanovení může jako platné obstát. Nepochybně se pak jedná o domněnku svým charakterem vyvratitelnou. Žalovaná v řízení kupní cenu za 13 ks kameninové roury Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, 4 ks kameninové roury Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno mm Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, 4 ks odbočky kameninové IBAN/Anonymizováno/Anonymizováno° uvedenou ve vyúčtování fakturou s koncovkou 302 vyvracela, na což žalobkyně reagovala tak, že požaduje k zaplacení částku 93.850 Kč, když předchozí vyúčtování kupní ceny bylo chybě provedeno. Pokud pak bylo v řízení prokázáno, že zboží, za nějž žalobkyně po žalované požaduje k zaplacení 93.850 Kč nakoupila od svého dodavatele za částku 81.456,29 Kč a její obchodní marže tak činí cca 13,5 %, pak lze uzavřít, že požadovaná částka odpovídá sjednané ceně, když nadto tuto kupní cenu již žalovaná nesporovala (viz její kompenzační námitka).

27. Platí-li, že na sporné obchody, realizační kupní smlouvy, dopadají pravidla rámcové kupní smlouvy, platí současně, že v případě prodlení žalovanou stíhala povinnost k zaplacení smluveného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně a dále povinnost k úhradě smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky. Okresnímu soudu lze přisvědčit, že ujednání o smluveném úroku z prodlení nelze s ohledem na sjednanou výši považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, když v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění okresního soudu. Z uvedeného důvodu nelze za neplatné považovat ani ujednání o smluvní pokutě ve sjednané sazbě, neboť pro takový závěr nesvědčí okolnosti projednávané věci, když jde o utvrzení platební povinnosti v rámci podnikatelských vztahů. Jak dovodila judikatura za neplatné nelze uvedená ujednání považovat ani s ohledem na skutečnost, že byla sjednána souběžně a v zásadě sankcionují stejný protiprávní stav, a to s ohledem na to, že každý z nich má jiný charakter, neboť úrok z prodlení je příslušenství pohledávky a smluvní pokuta je samostatný hmotněprávní nárok (srovnej R 6/2000).

28. Lze tedy přisvědčit okresnímu soudu, že na straně žalobkyně je dán nárok na zaplacení kupní ceny z realizační smlouvy, jejíž předmět byl specifikován shora, ve výši 93.850 Kč a rovněž je dán nárok na zaplacení příslušenství ve formě smluveného úroku z prodlení z uvedené částky a úroků z prodlení z opožděně uhrazených kupních cen, které byly předmětem řízení a v průběhu řízení byly uhrazeny. Rovněž je dán nárok na smluvní pokutu ve výše požadované po částečném zpětvzetí žaloby.

29. Ve vztahu k uplatněnému nároku na smluvní pokutu se okresní soud v kontextu podání žalované správně zabýval návrhem na její moderaci a správně s ohledem na předestřené judikatorní východiska (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022) nejprve zvažoval její funkce. Odvolací soud aprobuje správný závěr okresního soudu, že smluvní pokuta měla v prvé řadě typicky funkci preventivní a dále, že měla i funkci sankční. Již v předchozím kasačním rozhodnutí odvolací soud s odkazem na citované rozhodnutí dovolacího soudu zdůraznil, že při aplikaci ust. § 2051 o. z. nezkoumá soud nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné, přičemž na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Pokud dospěje k závěru, že smluvní pokuta je nepřiměřená, tuto sníží na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti.

30. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí (bod 50.), okresní soud ne zcela řádně výše vyložené respektoval, když jeho úvahy primárně směřovaly k posuzování sjednané sazby smluvní pokuty 0,1 % denně, ohledně níž uzavřel, že není nepřiměřená, a protože není nepřiměřená, uzavřel, že uplatněný nárok ve výši 356.143,50 Kč tak není nepřiměřený, když požadovaná výše je dána dobou prodlení.

31. S uvedeným závěrem okresního soudu se však odvolací soud neztotožňuje. Není pochyb o tom, že sjednaná smluvní pokuta měla chránit zájem žalobkyně na tom, aby v rámci podnikatelské činnosti měla zajištěno řádné a průběžné financování své činnosti tedy, aby za prodané zboží získala v dohodnuté lhůtě finanční prostředky k úhradě svých závazků, režií atd. Posuzovaná věc je pak specifická rozsahem obchodní spolupráce, kdy mezi účastnicemi byly uzavřeny stovky obchodních případů (realizačních smluv), kdy v zásadě od počátku obchodní spolupráce se žalovaná dostávala do dlouhodobého prodlení (viz shora) a přes toto opakované a letité porušování smluvních povinností žalovanou žalobkyně dál s žalovanou obchodovala, tedy prodlení žalované akceptovala a jak vyplynulo u odvolacího řízení své sankční nároky ani proti jiným obchodním partnerům v prodlení nenárokovala a ostatně ani v minulosti proti žalované. Je pak zjevné, že nad zájmem žalobkyně na řádném plnění povinností k úhradě kupní ceny v dohodnuté době, převýšil, a to nejen vůči žalované, ale i jiným obchodním partnerům, zájem na pokračování v obchodní spolupráci. Ve světle výše uvedeného, kdy zájem žalobkyně na řádnou úhradu kupní ceny v dohodnuté lhůtě, který byl narušen v důsledku porušování povinností žalovanou, byl upozaděn zájmem žalobkyně na pokračování v obchodní spolupráci, a to i přes opakované a dlouhodobé porušování povinností žalovanou, považuje odvolací soud nárokovanou smluvní pokutu na nepřiměřenou. S přihlédnutím k funkcím sjednané smluvní pokuty, zejména sankční, a hodnotě a významu zajišťované povinnosti považuje odvolací soud v posuzované věci za přiměřenou (spravedlivou in concreto) smluvní pokutu v částce 116.049,50 představující cca 1/3 nárokované smluvní pokuty.

32. Okresní soud vyhověl kompenzační námitce žalované, když proti nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny ve výši 93.850 Kč započetl žalovanou tvrzený nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 71.680,93 Kč. K tomuto žalovaná nejprve u jednání dne 12. 6. 2024 tvrdila, že v důsledku nesprávně účtované kupní ceny ve vyúčtováních (fakturách s koncovkami Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno) jí vznikl nárok ve výši 139.835,73 Kč, když pak v podání ze dne 18. 6. 2024 u každého vyúčtování (faktury) uvedla, o jakou částku bezdůvodného obohacení se jedná. U jednání dne 26. 6. 2024 žalobkyně namítala neplatnost započtení, popř. promlčení pohledávek žalované. Následně u jednání dne 26. 9. 2024 žalobkyně znovu vznesla námitku započtení, tentokrát co do souhrnné částky 71.680,93Kč, když uvedené pohledávky mají představovat nároky z bezdůvodného obohacení, kdy ke konkretizaci těchto odkázala na svou listinu ze dne 28. 8. 2024, kterou žalobkyni vyzvala k vrácení uvedené částky. Bezdůvodné obohacení mělo spočívat v nesprávném vyúčtování kupních cen dle vyúčtování shora specifikovaných, když však již tato částka nezahrnovala tvrzené nesprávné vyúčtování fakturou s koncovkou Anonymizováno ve výši 86.457 Kč (původně tvrzené ve výši 68.154,80), když pouze neuhrazená kupní cena ve výši 93.580 Kč z tohoto vyúčtování zůstala předmětem řízení.

33. Oproti okresnímu soudu je odvolací soud toho závěru, že žalovanou k započtení určené pohledávky nejsou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. pro jejich nejistotu a neurčitost způsobilé v tomto řízení k započtení. V rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 37/2021, Nejvyšší soud dospěl mimo jiné k závěru, že za nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Odhlédl – li odvolací soud od skutečnosti, že žalovaná své pohledávky tvrdí ve vztahu k vyúčtování a nikoliv ve vztahu ke konkrétnímu zboží, za které měla být uhrazena vyšší cena, než cena dohodnutá, pak pro závěr o nelikviditě pohledávek svědčí to, že k prokazování existence a výše tvrzených pohledávek by vedle nezbytnosti doplnění skutkových tvrzení bylo nezbytné rozsáhlejší dokazování a rovněž to, že kompenzační námitka byla vznesena až v samotném závěru nalézacího řízení (srovnej bod 39. citovaného rozhodnutí dovolacího soudu). Závěr o nelikviditě tzv. aktivních pohledávek (pohledávky určené k započtení) žalované v tomto řízení není pak podle odvolacího soudu v rozporu s požadavkem na poctivé a spravedlivé uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami. Je tomu tak proto, že k započtení žalovanou uplatněné pohledávky nevychází z realizační kupní smlouvy, která zůstala předmětem řízení, ale z jiných obchodních vztahů mezi účastnicemi uzavřených (jiné realizační smlouvy). Proto odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzované věci je třeba dát přednost ochraně věřiteli pasivní pohledávky (žalobkyni), který se této domáhá, nadto v situaci, kdy jeho pohledávka vznikla již v roce 2019, byť splatnou se stala až v roce 2024. Vyložené závěry odvolacího soudu nebrání žalované uplatnit své tvrzené nároky proti žalobkyně samostatně.

34. S ohledem na vše výše vyložené tedy odvolací soud dospěl k závěru, že na straně žalobkyně je dán nárok na zaplacení kupní ceny ve výši 93.580 Kč spolu se smluveným úrokem z prodlení v sazbě 15 % ročně od 15. 3. 2024 do zaplacení, když prodlení žalované nelze odvozovat od původně nesprávného vyúčtování, ale až v souvislosti s opravným vyúčtováním a tam uvedenou splatností. Není tedy důvodný požadavek na smluvený úrok z prodlení z částky 180.307 Kč (původní nesprávné vyúčtování) od 8. 12. 2019 do 7. 3. 2024 a z částky 93.850 Kč od 8. 3. 2024 do 14. 3. 2024. Dále je důvodný požadavek na zaplacení sankčního příslušenství ve formě smluveného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 586.763 Kč od 26. 9. 2019 do 13. 11. 2020, z částky 300.000 Kč od 14. 11. 2020 do 23. 2. 2021, z částky 200.000 Kč od 24. 4. 2021 do 31. 8. 2021, z částky 33.807 Kč od 29. 11. 2019 do 17. 3. 2021 a z částky 62.783 Kč od 4. 7. 2020 do 17. 3. 2021 a konečně je důvodný požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 116.049,50 Kč.

35. Odvolací soud tedy za podmínek ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek okresního soudu způsobem vyplývajícím z výrokové části I. a II. tohoto rozsudku.

36. Podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodoval o náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně. S ohledem na výsledek řízení bylo aplikováno ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně nárokovala k zaplacení na jistině z nezaplacených kupních cen z realizačních kupních smluv částku ve výši 576.897 Kč a dále částku 396.346 Kč z titulu nároku na smluvní pokutu (objektivní kumulace nároků), když co do částky 396.590 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět pro chování žalované, která v průběhu řízení uvedenou částku zaplatila, na což je třeba při určení výsledku řízení nahlížet jako na procesní úspěch žalobkyně. Jako na procesní neúspěch je pak třeba nahlížet na zpětvzetí žaloby z důvodu na straně žalobkyně v částce 86.457 Kč na kupní cenu a dále v částce 40.202,50 Kč na smluvní pokutu. Pokud se týká uplatněného nároku na smluvní pokutu, je třeba zdůraznit, že tento nárok byl co do základu shledán jako důvodný, přičemž na základě úvahy soudu byl k návrhu žalované dle ust. § 2051 o. z. moderován. Při úvaze o rozsahu procesního úspěchu žalobkyně je pak třeba zvažovat požadovanou výši smluvní pokuty po částečném omezení tohoto nároku ke zpětvzetí žalobkyně v částce 356.143,50 Kč (396.346 - 40.202,50), když skutečnost, že došlo k moderaci smluvní pokuty na částku 116.049,50 Kč se projeví až pro určení výše odměny advokáta pro účely náhrady nákladů řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, publikované publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 121/2017).

37. Žalobkyně tedy na jistině uplatněných nároků požadovala celkem 973.247 Kč, když procesně úspěšná byla co do zaplacení částky 93.580 Kč, dále za úspěšnou se považuje v části zastavení řízení pro chování žalované ve výši 396.590 Kč a rovněž ohledně smluvní pokuty, po jejím částečném zpětvzetí, ve výši 356.143,50 Kč, tedy v tomto směru, co do částky 846.313,50 Kč, což je vyjádřeno 87%, a neúspěšná ve smyslu zpětvzetí jistiny ve výši 86.457 Kč a smluvní pokuty ve výši 40.202,50, tedy v tomto směru co do částky 126.659,50 Kč, což je vyjádřeno 13 %. Odpočtem procesního neúspěchu 13 % od procesního úspěchu ve výši 87 % je dán rozsah nároku žalobkyně na náhradu účelně vyložených nákladů řízení, tj. 74 %.

38. Za účelně žalobkyní vynaložené náklady řízení před okresním soudem je možné považovat zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 48.663 Kč a dále náklady související se zastoupením žalobkyně zástupcem z řad advokátů. Při určení náhrady na odměnu advokáta z uplatněného nároku na smluvní pokutu, jak uvedeno výše (R 121/2017), je pak zvažována tarifní hodnota z přiznané výše smluvní pokuty 116.049,50 Kč. Rovněž je třeba zohlednit, co v průběhu řízení bylo předmětem právní služby zástupce žalobkyně ve vztahu k dílčím zpětvzetím žaloby, a na to navazující změna předmětu řízení (fázování), když zpětvzetím žaloby žalobkyně vyjádřila vůli v uvedené rozsahu věc dále neprojednávat.

39. Při plné úspěchu ve věci by žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem za následující úkony právní služby:

40. Žalobkyni dále náleží náhrada cestovních nákladů v souvislosti s účastí jejího zástupce u jednáních před okresním soudem a dále před soudem odvolacím, přičemž okresní soud správně tuto určil v souvislosti s jednáními dne 2. 9. 2021 v částce 891,43 Kč, dne 4. 11. 2021 v částce 891,43 Kč, dne 2. 2. 2023 v částce 1.184,23 Kč, dne 19. 9. 2023 v částce 1.110,97 Kč, dne 18. 1. 2024 v částce 1.144,19 Kč, dne 26. 6. 2024 v částce 1.148,57 Kč, dne 14. 8. 2024 v částce 1.157,31 Kč, kdy pro stručnost se odkazuje stran výpočtu na bod 53. odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud však opomněl rozhodnout o náhradě za cestovného za účast u jednání dne 12. 6. 2024 v částce 1.157,31 Kč, když s důvody okresního soudu pro odepření toto náhrady nelze souhlasit, dále za účast u jednání dne 26. 9. 2024 v částce 1.157,31 Kč a za účast u jednání dne 4. 10. 2024 v částce 1.157,31 Kč, když ke kvantifikaci posléze uvedených náhrad se odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Při plném úspěchu by tak žalobkyni na náhradě cestovních nákladů náležela částka 11.000 Kč. V souvislosti s jízdami k jednáním soudu náleží na náhradě nákladů řízení žalobkyni i náhrada za promeškaný čas jejího zástupce dle § 14 AT v sazbě 100 Kč za počatou půlhodinu, když okresní soud správně zvažoval tzv. 4 půlhodiny, tj. 400 Kč, v souvislosti s jednou jízdou. Při plné náhradě nákladů řízení by žalobkyni v souvislosti v 10-ti jízdami náležela náhrada v částce 4.000 Kč. Konečně při plné náhradě nákladů řízení by žalobkyni náležela náhrada na náklad důkazu znaleckým posudkem ve výši 8.000 Kč.

41. Při plném procesním úspěchu by žalobkyni náležela na náhradě nákladů řízení před okresním soudem náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 48.663 Kč, náhrada na odměnu jejího zástupce z řad advokátů v částce 159.070 Kč, paušalizovaných hotových výdajů zástupce 5.700 Kč, cestovních výdajů zástupce v částce 11.00 Kč, náhrady za promeškaný čas zástupce v částce 4.000 Kč, náhrada nákladů důkazu – znaleckého posudku ve výši 8.000 Kč a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada na daň z přidané hodnoty ve výši 37.751,70 (počítána v sazbě 21 % z náhrady na odměnu advokáta, jeho paušalizovaných hotových výdajů, cestovného a promeškaného času), tj. celkem částka 274.100 Kč. Má-li pak žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení před okresním soudem v rozsahu 74 %, činí náhrada 202.834 Kč.

42. Pokud se týká odvolacího řízení, pak platí, že s ohledem na rozsah odvolání obou účastnit, byla co do jistiny předmětem odvolacího řízení částka 93.850 Kč (22.169,07 + 71.680,93 Kč) a smluvní pokuta ve výši 356.143,50 Kč, přičemž s ohledem na výsledek odvolacího řízení je třeba za plně úspěšnou účastnici považovat žalobkyni a této pak náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Pokud se týká přiznané smluvní pokuty s ohledem na moderaci nároku, pak pro úvahy o procesním úspěchu a základu pro výpočet odměny advokáta platí výše uvedené. Žalobkyni tedy náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.585 Kč, náhrada na odměnu advokáta ve výši 13.370 Kč (z podaného odvolání ve věci samé z punkta 71.680,93 Kč, tj. 3.980 Kč, z podaného odvolání proti nákladovému výroku doplňujícího usnesení z punkta 839,60 Kč v rozsahu ½ odměny dle § 11 odst. 2, písm. c) AT, tj. 250 Kč, účast u odvolacího jednání dne 9. 10. 2025 z punkta 209.899,50 Kč/93.850 Kč + 116.049,50 Kč/, tj. 9.140 Kč), náhrada paušalizovaných hotových výdajů advokáta žalobkyně dle § 13 AT ve výši 1.200 Kč (300 Kč v souvislosti s úkonem právní služby – odvolání ve věci samé – učiněným do 31. 12. 2024, a po 450 Kč za každý z úkonů po 1. 1. 2025, tj. odvolání proti doplňujícímu usnesení a účast u odvolacího jednání dne 9. 10. 2025). Konečně žalobkyni v souvislost s odvolacím řízení náleží náhrada cestovních výdajů jejího zástupce ve výši 1.149 Kč (při ujeté vzdálenosti 135 km, spotřebě 8,1l nafty/100 km, sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km, ceně PHM 33,50 Kč/l) a náhrada jeho promeškaného času ve výši 600 Kč dle § 14 AT (4x 150 Kč za tzv. půlhodinu). Z náhrady na odměnu advokáta, jeho paušalizovaných hotových výdajů, cestovného a promeškaného času pak dále náleží náhrada na daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, tj. částka 3.427 Kč. Žalobkyni tedy na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží celkem 23.331 Kč. Náklady související s účastní zástupce žalobkyně u jednaní odvolacího soudu, u něhož bylo jen vyhlášeno rozhodnutí ve věci samé, nebyly žalobkyni přiznány, když této náhrady se zástupce žalobkyně výslovně vzdal.

43. Na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak žalobkyni náleží celkem 226.165 Kč (202.834 + 23.331).

44. V průběhu řízení vznikly státu náklady řízení v souvislosti s nákladem důkazu, znaleckým posudkem, kdy stát na znalečném z rozpočtových prostředků uhradil částku 2.868 Kč za písemně podaný posudek a částku 2.299 Kč v souvislosti s výslechem znalce u jednání, tedy částku 5.167 Kč. Podle § 148 o. s. ř. pak je žalobkyně povinna uhradit 13 %, tj. 671,70 Kč, z uvedené částky a žalovaná 87 % z uvedené částky, tj. 4.495,30 Kč. Proto odvolací soud rozhodl způsobem uvedeným ve výrokových částech IV. a V.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku.

Samostatné dovolání jen proti výrokům III. až V. přípustné není.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, popř. výkonem rozhodnutí.