KSOS 8 Co 255/2022-311

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 12.586,19 EUR s příslušenstvím ⟪LB:lb_011⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 8. 2024, č. j. 10 C 230/2020-281,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 12.136,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Jméno advokáta B, advokáta sídlem adresa.

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12.586,19 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 28. 9. 2018 do 17. 4. 2019 a z částky 12.586,19 EUR od 18. 4. 2019 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 40 EUR, zamítnuta. Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 143.457,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že nerozporovala skutečnost, že měla Anonymizováno žalované dodat do konce května 2018, přičemž tak učinila až 8. 8. 2018, k porušení smluvní povinnosti došlo, na druhou stranu je žalobkyně přesvědčena, že žalovaná dostatečně neprokázala příčinnou souvislost mezi vznikem škody a porušením povinnosti, předvídatelnost vzniku škody ze strany žalobkyně v době uzavření smlouvy mezi účastníky a snahou vzniku škody v namítané výši předejít či ji alespoň zmenšit. Žalobkyně uvedla, že Anonymizováno předala žalované dne 8. 8. 2018, přičemž žalovaná měla původně Anonymizováno 5 měsíců ode dne účinnosti kupní smlouvy, tj. dne 8. 8. 2018. Žalobkyně odevzdala Anonymizováno žalované 23. 8. 2018. Žalovaná v řízení předložila několik protokolů o zkouškách, v zásadě však nebyly z její strany nijak vysvětleny, ani doloženy její kroky v období od 8. 8. 2018 do 14. 8. 2018. Zároveň zůstalo zcela neprokázáno tvrzení, že smlouva o provedení posouzení shody výrobku mezi žalovanou a ČR – Ministerstvem vnitra, zastoupeným Anonymizováno, uzavřená již 17. 8. 2018 s nejbližším možným termínem a nikoliv později, ke dni 23. 8. 2018, když tato smlouva nebyla žalovanou ani navržena k důkazu. Otázkou, zda namítaná škoda vznikla výlučně v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalobkyně dodat Anonymizováno včas a nikoliv také otálením žalované s některými kroky, souvisí také požadavek článku 77 Úmluvy, který od poškozeného vyžaduje přiměřená opatření ke zmenšení škody včetně adekvátního omezení jakýchkoliv prostojů v procesu montáže Anonymizováno na vozidlo, jeho certifikace a předání. Žalobkyně je přesvědčena, že k otázce příčinné souvislosti žalovaná neposkytla dostatek tvrzení, natož aby příčinnou souvislost ve vztahu k celé uplatňované škodě prokázala. Za správný pak žalobkyně nepovažuje ani závěr okresního soudu, že žalobkyně měla v okamžiku uzavření smlouvy s žalovanou s přihlédnutím ke skutečnostem, o nichž věděla nebo měla vědět, předvídat, že jí v případě prodlení s plněním vznikne povinnost k náhradě škody odpovídající výši smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 4.313,650 Kč, kterou si ujednala pro případ prodlení výhradně žalovaná ve smluvním vztahu se svým odběratelem, Anonymizováno. Žalovaná k předvídatelnosti škody a k její výši poskytovala v průběhu řízení zcela protichůdná a nedostatečná tvrzení, nejprve přes výzvu soudu tvrdila zcela obecně, že si žalobkyně v době uzavření smlouvy jako podnikatel musela být vědoma, že žalovaná měla zájem o dodání předmětu koupě v dohodnutém termínu a v případě nedodržení by mohlo docházet ke vzniku škody. Sama připustila, že konkrétní povaha škody žalobkyni nemusela být v době uzavření smlouvy známa. U jednání dne 20. 5. 2024 pak žalovaná prostřednictvím svého zástupce sice uvedla, že neví, kdy přesně se žalobkyně dozvěděla o existenci ujednání o smluvní pokutě mezi žalovanou a Anonymizováno s tím, že intenzivní jednání mezi stranami začalo v době, kdy se žalobkyně dostala do prodlení, nicméně žalobkyni bylo obecně známo, že u smluv s Anonymizováno smlouva standardně obsahuje nějaké ujednání o smluvní pokutě a že žalobkyně věděla, že je smlouva uzavírána s Anonymizováno. Tato tvrzení však nebyla zásadně doplněna ani upřesněna, a proto nebyly splněny podmínky k provádění dokazování. Žalovaná přitom k prokázání tvrzení navrhla e-mailovou korespondenci, kterou nepředložila a dále účastnické výslechy jednatelů účastníků. Jednatel žalobkyně účastnický výslech odmítl, poněvadž o projednávané věci s žalovanou nikdy nejednal a nemá o tom informace a zbylým důkazem tak zůstal účastnický výslech jednatele žalované. Tento důkaz byl okresním soudem proveden, přestože žalovaná neučinila potřebná tvrzení, ačkoliv byla opakovaně okresním soudem poučována. Přesto soud I. stupně provedl důkaz účastnickým výslechem jednatele žalované, který nekonkrétní a nedostatečná tvrzení žalované o obecné vědomosti žalobkyně podstatně rozvíjel a konkretizoval v tom směru, že žalobkyně měla znát konkrétní obsah smlouvy včetně výše smluvní pokuty, kupní ceny i označení konkrétního Anonymizováno, a to již dávno, před odesláním objednávky Anonymizováno žalobkyní s tím, že o tomto byla vedena e-mailová komunikace. Zároveň jednatel žalované uvedl, že s žalobkyní spolupracovali dlouhodobě, toto tvrzení však bylo upřesněno tak, že dlouhodobá spolupráce probíhala s českou sesterskou společností žalobkyně, nikoliv přímo s žalobkyní. Z tohoto důvodu nelze výslech jednatele žalované považovat za důkaz, nýbrž za konkrétnější doplnění tvrzení, která měla být dále prokazována. Navíc žalobkyně poukazovala na to, že účastnická výpověď je koncipována jako podpůrný důkazní prostředek, a proto jej lze provést, pokud dokazovanou skutečnost nebylo možné prokázat jinak. Žalobkyně trvala na tom, že před uzavřením objednávky Anonymizováno neobdržela žádnou smluvní dokumentaci k dodávce Anonymizováno Anonymizováno s touto nebyla v době uzavření objednávky seznámena, o dlouhodobé spolupráci mezi účastníky nemůže být řeč, když se jednalo mezi nimi vůbec o první obchod. Pokud se týká argumentace ohledně veřejných zakázek, žalobkyně je slovenskou společností, která v daném případě obchodovala se žalovanou poprvé, rozhodně ji nelze považovat za subjekt znalý v oblasti veřejných zakázek v ČR, pro takový závěr nesvědčí jediný důkaz. Pokud okresní soud argumentoval tím, že ujednání o smluvní pokutě je běžným způsobem zajištění plnění závazků v obdobných kupních smlouvách, pak s ohledem na provedenou podrobnou rešerši do té doby žalovanou uzavřených smluv nelze rozhodně očekávat ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5 % denně z kupní ceny včetně DPH tak, jak tomu bylo v tomto případě. Dále žalobkyně poukazovala na to, že žalovaná sice v řízení předložila několik protokolů o zkouškách, v zásadě však nebyly z její strany nijak vysvětleny a nebyly doloženy její kroky v období od 8. 8. 2018 do 14. 8. 2018. V neposlední řadě poukazovala žalobkyně na to, že pohledávka žalované není splatná, když žalovaná ve výzvě k zaplacení vůbec neuvedla, k jakému datu mělo ke vzniku škody dojít, postrádala jakékoliv odůvodnění uplatňované výše škody a způsob jejího výpočtu. Jedná se tedy o pohledávky nesplatné, k započtení nezpůsobilé.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

5. V řízení bylo učiněno mezi stranami nesporným, že dle objednávky z 19. 2. 2018 se žalobkyně zavázala dodat žalované do května 2018 Anonymizováno a žalovaná se zavázala zaplatit kupní cenu 20.900 EUR. Žalobkyně Anonymizováno dodala dne 8. 8. 2018 a vyúčtovala kupní cenu 20.900 EUR fakturou splatnou 27. 9. 2018. Žalovaná ve lhůtě splatnosti žalobkyni nezaplatila kupní cenu a dopisem z 30. 1. 2019 informovala žalobkyni o tom, že z důvodu nedodržení sjednaného termínu dodávky Anonymizováno musela uhradit svému smluvnímu partnerovi – České republice – Anonymizováno, smluvní pokutu ve výši 323.523,75 Kč a 1.200 Kč jako náklady spojené s uplatněním této pohledávky, a to za pozdní dodávku Anonymizováno způsobeného zpožděním dodávky Anonymizováno ze strany žalobkyně, který měl být na Anonymizováno namontován. Žalovaná uplatnila vůči žalobkyni nárok na náhradu škody a vyzvala žalobkyni k zaplacení částky 324.723,75 Kč do 15. 2. 2019. Žalobkyně tuto částku nezaplatila, proto žalovaná v dopise z 9. 4. 2019 tuto pohledávku uplatnila k jednostrannému započtení oproti pohledávce žalobkyně z titulu kupní ceny ve výši 20.900 EUR. V dopise žalobkyně z 29. 4. 2019 tato odmítla započtení pro jeho neúčinnost a z důvodu neexistence zákonných podmínek pro započtení, neboť nárok na náhradu škody nebyl prokázán, ani ničím podložen. Žalovaná zaplatila žalobkyni na předmětnou kupní cenu den 17. 4. 2019 částku 8.318,81 EUR.

6. Pokud se týká právního posouzení, pak okresní soud věc správně posoudil podle Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, vyhlášené pod č. 160/1991 Sb. (dále Vídeňská úmluva), když účastníci její použití dohodou nevyloučili.

7. Podle článku 11 Vídeňské úmluvy, smlouva o koupi nemusí být uzavřena nebo prokazována písemně a nevyžadují se u ní žádné jiné formální náležitosti, lze ji prokazovat jakýmikoliv prostředky, včetně svědků.

8. Podle článku 30 a článku 33 písm. a) Vídeňské úmluvy, prodávající je povinen dodat zboží dne, který je určen ve smlouvě nebo určitelný podle smlouvy, předat jakékoliv doklady, které se k němu vztahují, a vlastnické právo ke zboží, jak vyžaduje smlouva a tato úmluva za podmínek stanovených smlouvou a úmluvou.

9. Podle článku 45 písm. b) Vídeňské úmluvy, nesplní-li prodávající některou svou povinnost ze smlouvy o koupi nebo z úmluvy, může kupující požadovat náhradu škody podle článků 74 až 77.

10. Podle článku 74 Vídeňské úmluvy, náhrada škody při porušení smlouvy jednou stranou zahrnuje částku odpovídající ztrátě, včetně ušlého zisku, kterou utrpěla druhá strana v důsledku porušení smlouvy. Náhrada škody nesmí přesáhnout ztrátu a ušlý zisk, kterou strana porušující smlouvu předvídala nebo měla předvídat v době uzavření smlouvy s přihlédnutím ke skutečnostem, o nichž věděla nebo měla vědět, jako možný důsledek porušení smlouvy.

11. Podle článku 77 Vídeňské úmluvy, strana, která uplatňuje porušení smlouvy, musí učinit okolnostem případu přiměřená opatření ke zmenšení ztráty, včetně ušlého zisku z porušení smlouvy. Jestliže tak neučiní, může strana, která smlouvu porušila, domáhat se snížení její výše v rozsahu, ve kterém škoda měla být zmenšena.

12. Článek 74 Vídeňské úmluvy stanoví předpoklady odpovědnosti za škodu, kterými jsou: a) porušení smlouvy prodávajícím nebo kupujícím, b) škoda a c) příčinná souvislost mezi a) a b). Strana, která smlouvu porušila, odpovídá jen za škodu, kterou druhá strana utrpěla v důsledku tohoto porušení. Náhrada škody je zároveň limitována podmínkou předvídatelnosti – škoda musí být předvídatelná, aby za ni mohla být smluvní strana odpovědná. Z textu Vídeňské úmluvy vyplývá, že příčinnou souvislostí je myšlena tzv. faktická příčinná souvislost, tedy řetězení událostí vedoucích ke škodě, události či k samotné škodě. Postačuje proto, aby porušení smluvního závazkového vztahu bylo podmínkou, bez které by škoda nevznikla. Právní teorie pak vychází z toho, že strana, která porušila smlouvu, odpovídá i za škodu nepřímo způsobenou, pokud tuto škodu mohla předvídat i v okamžiku uzavření smlouvy. Náhrada škody v režimu Vídeňské úmluvy se vztahuje nejen na škody přímé, ale též na škody nepřímé, zde je však třeba zkoumat, zda by ke škodě nedošlo, nebýt jednání škůdce. V tomto směru odvolací soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR 32 Cdo 2978/2016. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako prodávající nedodala Anonymizováno žalované jako kupující ve sjednaném termínu, tj. do konce května 2018, ale až 8. 8. 2018. Jak správně uvedl okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pouze z důvodu pozdního dodání Anonymizováno se dostala žalovaná do prodlení s dodávkou celého Anonymizováno, jehož nezbytnou součástí byl pozdě dodaný Anonymizováno. K tomu, aby žalovaná předala celou zakázku České republice – Anonymizováno, musela provést montáž Anonymizováno na nosič a navazující nezbytné technické zkoušky, které fakticky zajistila ve lhůtě 15 dnů, když Anonymizováno předala 23. 8. 2018. Z důvodu prodlení žalované s dodáním Anonymizováno uplatnila Česká republika vůči žalované nárok na smluvní pokutu včetně nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 324.723,75 Kč a žalovaná prokazatelně tuto částku zaplatila. Tuto částku pak požadovala po žalobkyni jakožto právo na náhradu škody dle článku 45 Vídeňské úmluvy. Žalobkyně je podnikatelem, není to ojedinělá smlouva, kterou uzavřela, takže mohla tedy i bez toho, že by znala obsah smlouvy mezi žalovanou a Českou republikou – Anonymizováno, předvídat, že pokud nedodá Anonymizováno včas, může dojít k uplatnění sankcí ze strany objednatele v podobě sjednané smluvní pouty. Po poučení ze strany okresního soudu žalovaná tvrdila, že žalobkyně musela vědět, že žalovaná objednala Anonymizováno jako subdodávku pro svoji zakázku se státem a k tomu navrhovala výslech jednatele žalované, který tuto skutečnost ve své výpovědi potvrdil. Také v písemné smlouvě ze dne 6. 2. 2018 byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 1,75 % denně, avšak s ohledem na zpochybnění platnosti této smlouvy, kdy se vycházelo nakonec pouze z objednávky žalované, nemohla žalovaná tuto smluvní pokutu vůči žalobkyni uplatnit. Lze tedy uzavřít, že pokud by žalobkyně dodala Anonymizováno žalované včas, ke škodě by zcela jednoznačně nedošlo, poněvadž by žalovaná měla dostatek času k provedení potřebných zkoušek a k montáži Anonymizováno tak, aby Anonymizováno mohla řádně a včas předat objednateli. Pokud se týká výše smluvní pokuty, pak žalovaná nežádala stát o snížení smluvní pokuty, nicméně nelze odhlédnout od skutečnosti, že veškeré potřebné úkony, které musela žalovaná provést před dodáním Anonymizováno objednateli, tj. montáž, revizní zkoušky apod., byla schopná realizovat ve lhůtě 15 dnů. Pokud se týká výše smluvní pokuty, ta se jeví odvolacímu soudu jako přiměřená s ohledem na předmět zakázky a jeho cenu (4.313.650 Kč), a to s přihlédnutím k tomu, že pokud by žalobkyně dodala žalované Anonymizováno žalované včas, byla by žalovaná schopná svůj hlavní závazek ve sjednané lhůtě splnit, poněvadž měla na montáž a veškeré zkoušky více než dva měsíce času. Žalobkyně tedy nepochybně porušila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o dodání Anonymizováno s žalovanou, žalované vznikla v její majetkové sféře škoda, a to v příčinné souvislosti s porušením smlouvy, kdy musela uhradit smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky České republice – Anonymizováno v celkové výši 324.723,75 Kč.

13. Pokud se týká započtení, pak Vídeňská úmluva nemá vyslovenou úpravu započtení a tento nedostatek je řešen prostřednictvím národního práva určeného kolizní normou. V dosahu členských států EU se jedná o článek 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I.). Kupní smlouva se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště a dle článku 17 tohoto Nařízení ve vztahu k započtení platí, že pokud se strany na započtení nedohodly, řídí se právem rozhodným pro pohledávku, vůči níž se uplatňuje započtení. Prodávající – žalobkyně má sídlo na území Slovenské republiky, a proto rozhodným právem pro započtení je Slovenské právo, tj. obchodní zákoník č. 513/1991 Z.z., ve spojení se zákonem č. 40/1964 Z.z.

14. Okresní soud tedy započtení posoudil správně podle § 358 a 362 zákona č. 513/1991 a zákona č. 40/1964 a dospěl ke správnému závěru, že žalovaná uplatnila k započtení pohledávku, která byla splatná, určitá, jistá, obě pohledávky vycházely ze stejného právního vztahu. Tím, že žalovaná uplatnila svoji pohledávku na náhradu škody vůči pohledávce žalobkyně na zaplacení kupní ceny, a tím, že zůstatek kupní ceny zaplatila, zanikl tímto závazek žalované vůči žalobkyni na zaplacení zůstatku kupní ceny, a proto postupoval okresní soud správně, když žalobu žalobkyně zamítl.

15. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust.§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalované byly přiznány náklad řízení v částce 12.136,30 Kč. Tyto náklady sestávají z 1 úkonu právní služby, tj. za účast u jednání u krajského soudu, kdy za tento úkon náleží zástupci žalované v souladu s ust. § 7, 11 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 9.580 Kč, kdy odvolací soud vycházel z kurzu euro ke koruně 25,21 Kč ke dni 4. 2. 2025, dále má zástupce žalované nárok na 1 režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 a na 21% DPH z těchto částek, což je 2.106,30 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.