KSOS 16 Co 74/2026-180

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A, narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobkyně B, narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B zastoupeny advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_006⟫ 2. Jméno žalované B, IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B ⟪LB:lb_007⟫ zastoupena advokátkou Jméno advokátky A ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_009⟫ 3. žalovaná, narozená datum bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o určení vlastnického práva ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 5. ledna 2026, č. j. 18 C 1/2024-135,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovanými 1) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobkyně a) a b) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18 663 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem adresa.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 31. 12. 2023 se žalobkyně domáhaly, aby bylo určeno, že vlastníkem pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, jsou žalobkyně. Žalobu odůvodnily tím, že jsou vlastníky pozemků parc. č. hodnota, hodnota, hodnota, hodnota a hodnota, které s pozemkem parc. č. hodnota přímo sousedí. V září 2023 žalobkyně a) zjistila, že celou dobu užívají i pozemek parc. č. hodnota, který tvoří funkční celek s rodinným domem na pozemku parc. č. hodnota. Pozemek je pod jedním oplocením spolu s ostatními pozemky, a to nejpozději od roku 1980. Žalobkyně se po celou dobu o pozemek staraly a prováděly jeho údržbu, když byly přesvědčeny, že celý pozemek je v jejich vlastnictví. Žalobkyně se tedy staly vlastníkem předmětného pozemku na základě mimořádného vydržení, neboť jej nepřetržitě držely od roku 1980. Zpevněná plocha pozemku parc. č. hodnota slouží výhradně jako soukromý přístup k domu žalobkyň a tato parcela nebyla nikdy zařazena mezi místní komunikace. Náhradní užívání se po zániku titulu změnilo v držbu a pro mimořádné vydržení se poctivost nepožaduje. Pozemek byl oplocen nejpozději do konce roku 1983, a to na základě sdělení k ohlášení drobné stavby oplocení. Žalovaní nevykonávali své vlastnické právo, nepožadovali nájemné ani vyklizení po celou vydržecí dobu. Nikdo z žalovaných netvrdí jakýkoliv nepoctivý úmysl ze strany žalobkyň a ani jej ničím neprokazuje.

2. Žalovaný 1 se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaná 2 se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu zcela neuznává a navrhuje její zamítnutí, a to z důvodu, že žalobkyně nedoložily, jak mohly užívat část pozemku parc. č. hodnota, na které se nachází zpevněná komunikace a která bezprostředně sousedí s pozemky parc. č. hodnota a hodnota, na kterých se nachází pozemní komunikace.

4. Žalovaná 3 se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu zcela neuznává a navrhuje její zamítnutí. Uvedla, že předci žalobkyně si oplotili část pozemku, který jim nepatřil, a to bez povolení a proti vůli vlastníků pozemku. Žalobkyně vykonávaly držbu předmětného pozemku s nepoctivým úmyslem. Držba vznikla proti vůli vlastníků na základě rozhodnutí státního orgánu. Žalobkyně předmětný pozemek nenabyly ani v dědickém řízení, tudíž měly vědět, že jej nezdědily. Vlastníci byli celou dobu evidováni v katastru nemovitostí. Dle výpisu z evidence nemovitostí z let 1992 a 1995 byli předci žalobkyně vedeni jako uživatelé pozemku, a nikoliv jako vlastníci.

5. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem, identifikovaným v záhlaví, žalobu, kterou se žalobkyně a) a b) domáhaly určení, že vlastníky pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa, zapsaném na LV č. hodnota vedeném u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa, jsou žalobkyně a) se spoluvlastnickým podílem ve výši 5/8 a žalobkyně b) se spoluvlastnickým podílem ve výši 3/8, a že žalovaní 1, 2 a 4 jsou povinni strpět provedení vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí, zamítl (výrok I), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovaným 1 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), zavázal žalobkyně a) a b) společně a nerozdílně zaplatit žalované 2 na nákladech řízení částku 1 834,50 Kč (výrok III.) a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovanou 4 se žalované 4 právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok IV). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že se nejdříve zabýval tím, zda mají žalobkyně naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Žalobkyně tvrdí nesprávnost zápisu v katastru nemovitostí, a protože takovou nesprávnost nelze odstranit jinak než žalobou na určení, mají na podané určovací žalobě naléhavý právní zájem. Jako právní titul, na jehož základě se původní právní předchůdce žalobkyní chopil držby předmětného pozemku, označily žalobkyně rozhodnutí Okresního národního výboru adresa, ze dne 12. 1. 1976, č. j. Anonymizováno, o přidělení pozemku jméno FO v podobě náhrady za jiný jeho vlastní pozemek. Žalobkyně měly za to, že není zapotřebí prokazovat existenci nabývacího titulu, a to proto, že vlastnictví k pozemkům nabyly na základě mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku. Aby okresní soud mohl učinit závěr, že žalobkyně jsou v současné době spoluvlastnicemi předmětného pozemku, a to z titulu jeho mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku, musely by žalobkyně prokázat, že jsou poctivými držitelkami tohoto pozemku po dobu 20 let, tj. minimálně od roku 2003 (žaloba podána v roce 2023). Přestože citované zákonné ustanovení připouští, že není třeba prokazovat právní důvod nabytí, platí, že držba musí být poctivá, tj. musí být splněny předpoklady poctivé držby podle § 992 občanského zákoníku, tedy žalobkyně by musely mít z přesvědčivého důvodu za to, že jim náleží vlastnické právo k předmětnému pozemku. Žalobkyně nemohly nabýt vlastnictví k tomuto pozemku vydržením, neboť nejméně od roku 1976 je vyloučena existence dobré víry právního předchůdce žalobkyň o tom, že mu pozemek vlastnicky náleží. V tomto roce totiž právní předchůdce žalobkyň obdržel výměr tehdejšího ONV v adresa, jímž mu byl pozemek přidělen do náhradního užívání. Žalobkyně o této skutečnosti věděly, tudíž ani ony nemohly být v dobré víře, že pozemek užívají jako svůj vlastní. S ohledem na uvedené, okresní soud žalobu zamítl, neboť po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nebyly poctivými držitelkami předmětného pozemku.

6. Proti rozsudku podaly žalobkyně odvolání. V odvolání uvedly, že napadený rozsudek je založen na nesprávné aplikaci podmínek řádného vydržení na mimořádné vydržení. Okresní soud vyžadoval poctivou držbu a dobrou víru, ačkoli § 1095 občanského zákoníku je nevyžaduje, a obrátil důkazní břemeno. Skutková zjištění přitom podmínky mimořádného vydržení naplňují. Jak je z rozsudku patrné, okresní soud formálně cituje § 1095 občanského zákoníku, avšak rozhodující úvahy (zejm. body 60–65 odůvodnění) vystavěl na předpokladech řádného vydržení (oprávněná/poctivá držba, dobrá víra a právní titul). Tímto postupem okresní soud směšuje právní režimy řádného a mimořádného vydržení a dospívá k závěrům, které jsou v přímém rozporu s hmotným právem uvedeným v § 1095 občanského zákoníku upravujícím institut mimořádného vydržení. Ze skutkových zjištění soudu (a z provedených důkazů) plyne, že předmětný pozemek je užíván jako součást oplocené zahrady domu č. p. 559 nejméně od počátku 80. let a že zapsaní spoluvlastníci po desetiletí nevykonávali žádná vlastnická oprávnění, což bylo potvrzeno i provedenými důkazy. Zjištění před okresním soudem provedená jsou naopak typickými znaky pravé a nepřetržité držby. V dané věci bylo užívání pozemku dlouhodobě otevřené (oplocení, údržba, užívání jako zahrada). Žalovaní netvrdili a neprokázali, že by žalobkyně držbu uchopily násilně či tajně nebo lstí. Žalobkyně (a jejich právní předchůdce) držely pozemek nepřetržitě po dobu přesahující 20 let; přičemž doba držby právních předchůdců se započítává. I pokud by okresní soud uvažoval o rozhodných přechodných ustanoveních, u nemovitých věcí nemohlo vydržení skončit dříve než 1. 1. 2019, což je v dané věci splněno. Žalovaní neprokázali (a ani nijak neprokazovali), že by žalobkyně jednaly v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 občanského zákoníku (tedy např. lstivě, podvodně či účelově při uchopení držby). Samotná vědomost o historickém režimu náhradního užívání či o existenci katastrálního zápisu na jinou osobu nepostačuje k závěru o nepoctivém úmyslu. Okresní soud však žádné konkrétní projevy nepoctivého úmyslu nezjišťoval a nehodnotil; zamítl žalobu výlučně pro absenci dobré víry (srov. bod 64 rozsudku). Z uvedených důvodů žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.

7. Žalovaný 1, ač vyzván, se k odvolání žalobkyň nevyjádřil.

8. Žalovaná 2 k odvolání žalobkyň uvedla, že je považuje za nedůvodné. Navrhla napadený rozsudek okresního soudu potvrdit jako věcně správný, neboť má za to, že v řízení byl prokázán nepoctivý úmysl právního předchůdce žalobkyň, a proto nemohlo dojít k mimořádnému držení.

9. Žalovaná 3 k odvolání žalobkyň uvedla, že je považuje za nedůvodné a navrhla napadený rozsudek okresního soudu potvrdit jako věcně správný. Znovu uvedla, že žalobkyně si oplotily část pozemku, který jim nepatřil, a to bez povolení a proti vůli vlastníků pozemku. Žalobkyně vykonávaly držbu předmětného pozemku s nepoctivým úmyslem. Držba vznikla proti vůli vlastníků na základě rozhodnutí státního orgánu. Žalobkyně předmětný pozemek nenabyly ani v dědickém řízení, tudíž měly vědět, že jej nezdědily.

10. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyň proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

11. Žalobkyně a) a žalobkyně b) se z ústního jednání odvolacího soudu řádně a včas omluvily, když s jednáním ve své nepřítomnosti výslovně souhlasily, žalovaný 1, ač řádně a včas předvolán, se k ústnímu jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavil, proto odvolací soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a), žalobkyně b) a žalovaného 1 dle ustanovení § 211 ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř.

12. Předně je třeba uvést, že řízení vůči původně žalované 3. právnická osoba, bylo zastaveno usnesením okresního soudu ze dne 5. 1. 2026, č. j. 18 C 1/2024-134, které nabylo právní moc 6. 2. 2026. Původně žalovaná 4 (jméno FO, nar. datum

13. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního, nespatřoval tak důvod dokazování opakovat či doplňovat, a proto skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 9.-41. a shrnutá v bodu 43. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

14. Okresní soud také správně uvedl, že podle ustanovení § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení je dán potřebou uvést právní stav (zápis v katastru nemovitostí) do souladu s faktickým stavem, když žalobkyně tvrdí nesprávnost zápisu v katastru nemovitostí a takovou nesprávnost nelze odstranit jinak než žalobou na určení vlastnictví sporného pozemku.

15. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).

16. Podle ustanovení § 1091 odst. 2 o. z. – k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

17. Podle ustanovení § 1095 o. z. – uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

18. Mezi účastníky nebylo sporné, že rozhodnutím ONV v adresa, odboru Anonymizováno, ze dne 12. 1. 1976, č. j. Anonymizováno, jméno FO (právní předchůdce žalobkyň) obdržel náhradní pozemek parc. č. hodnota (nyní parc. č. hodnota) o výměře 0,03 ha v k. ú. adresa. Institut náhradního pozemku, kterým byl dotčen předmětný pozemek, byl zaveden do právního řádu § 9 vládního nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků ((1) Vlastníkům, kteří provedením pozemkových úprav pozbyli užívání svých pozemků, se bezplatně přidělí do užívání náhradní pozemky (náhradní užívání). (2) Náhradní užívání opravňuje náhradního uživatele k užívání pozemku ve stejném rozsahu, v jakém by náleželo vlastníku tohoto náhradního pozemku, a je trvale spojeno s vlastnictvím pozemku, za nějž byl přidělen pozemek do náhradního užívání. Náhradní uživatel má proto právo na výnos pozemku, může měnit jeho podstatu a provádět na něm stavby; nemůže však pozemek zatížit ani zcizit. (3) Právo náhradního užívání pozemku přechází při převodu nebo přechodu vlastnictví pozemku, za nějž byl přidělen pozemek do náhradního užívání, na nového vlastníka.). S ohledem na § 9 odst. 2 věta druhá vládního nařízení č. 47/1955 Sb. mohl právní předchůdce žalobkyň (jméno FO) změnit kulturu pozemku (rozhodnutí Okresního národního výboru adresa, odboru Anonymizováno, ze dne 4. 1. 1980, č. j. Anonymizováno), jakož jej i oplotit (sdělení právnická osoba adresa k ohlášení drobné stavby oplocení ze dne 19. 5. 1983, že nemá námitek ohledně ohlášené drobné stavby oplocení pozemků parc. č. hodnota a hodnota v k. ú. adresa) bez souhlasu vlastníků (žalovaných či jejich právních předchůdců). Následné změny právní úpravy, přijetím zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, který mj. zrušil právo družstevního užívání ke sdruženým pozemkům vlastníků, kteří nejsou členy zemědělského družstva a zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který v § 15 bod 1. zrušil vládní nařízení č. 47/1955 Sb., nestanovily (neznamenaly) bez dalšího zánik náhradního užívání zřízeného podle vládního nařízení č. 47/1955 Sb., kdy až zákonem č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, byl zákon č. 229/1991 Sb. doplněn tak, že v § 22 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: "(2) Dnem schválení návrhu pozemkové úpravy zaniká právo náhradního užívání.". (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1995 sp. zn. 3 Cdo 101/93 – Zákon č. 229/1991 Sb. nestanovil bez dalšího zánik náhradního užívání zřízeného podle vládního nařízení č. 47/1955 Sb.; k tomuto zániku předpokládá splnění podmínky schválení návrhu pozemkové úpravy. Skutečnost, že vládní nařízení č. 47/1955 Sb. bylo s účinností od 15. 7. 1991 zrušeno zákonem č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, znamená jen to, že nelze již provádět pozemkové úpravy podle zrušeného vládního nařízení č. 47/1955 Sb., nýbrž pouze podle zákona č. 284/1991 Sb. Nedotýká se dříve vzniklých vztahů mezi uživateli náhradních pozemků a vlastníky těchto pozemků.). Avšak až zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, byl v § 16 s účinností od 1. 1. 2003 upraven zákonný zánik náhradního užívání ((1) Právo náhradního užívání pozemku vzniklé podle dříve platných právních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona mění na nájemní vztah mezi náhradním uživatelem a vlastníkem pozemku, k němuž bylo právo náhradního užívaní zřízeno. (2) Vlastník pozemku může tento nájemní vztah vypovědět nájemci nebo jeho právnímu nástupci nejdříve po uplynutí 5 let ode dne účinnosti tohoto zákona, nedohodnou-li se účastníci jinak nebo nezanikne-li náhradní užívání do této doby rozhodnutím o výměně vlastnických práv vydaným podle § 11 odst. 8. (3) Nájemce má po dobu nájmu předkupní právo k pozemku. Výše ročního nájemného je cenou regulovanou podle zvláštních právních předpisů.). Jelikož žádný návrh na pozemkovou úpravu předmětného pozemku podán (schválen) nebyl, nebylo rozhodnuto o výměně vlastnických práv k předmětnému pozemku a ani nedošlo k dohodě účastníků, lhůta mimořádného vydržení mohla začít, pokud by byly splněny další podmínky (§ 1095 věta druhá o. z.), běžet až od 1. 1. 2008, protože do té doby neměli žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, k dispozici ani základní možnost obrany svého vlastnického práva, a to žalobu na vyklizení. Naopak touto disponovaly žalobkyně, resp. jejich právní předchůdce, a pokud by žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, na předmětném pozemku cokoliv činili (např. se pokusili odstranit plot), tak by se žalobkyně, resp. jejich právní předchůdce, tomuto ubránili i soudně, protože užívací právo žalobkyň, resp. jejich právního předchůdce, podle § 9 odst. 2 vládního nařízení č. 47/1955 Sb. bylo silnější než vlastnické právo žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, kteří tak nebyli oprávněni provádět na předmětném pozemku jakékoliv úpravy (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1995 sp. zn. 3 Cdo 101/93). Protože k datu podání žaloby dne 31. 12. 2023 neuplynula lhůta dvaceti let stanovená § 1095 ve spojení s § 1091 odst. 2 o. z., nedošlo (nemohlo dojít) k mimořádnému vydržení předmětného pozemku žalobkyněmi.

19. I kdyby odvolací soud posoudil věc podle § 129, § 130, § 131 a § 134 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 12. 2013) s ohledem na rozhodné období a § 3028 o. z., tak by i tak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, protože žalobkyním nesvědčí ani domnělý nabývací titul, neboť rozhodnutí ONV v adresa, odboru VLHZ, ze dne 12. 1. 1976, č. j. Anonymizováno, jím být nemůže, když je zde výslovně uvedeno, že se jedná o náhradní užívání.

20. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl, byť z poněkud jiných důvodů, v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen, včetně jeho nákladové části, která odpovídá výsledku sporu, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na body 66.-68. odůvodnění rozsudku okresního soudu.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaného 1. a žalované 3. bylo rozhodnuto výrokem II rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný 1 a žalovaná 3 byli v odvolacím řízení zcela procesně úspěšní, jelikož však žalovanému 1 žádné náklady odvolacího řízení, dle obsahu spisu, nevznikly a žalovaná 3 se náhrady nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala, rozhodl odvolací soud tak, že ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a b) a žalovanými 1 a 3 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 2 bylo rozhodnuto výrokem III rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná 2 byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení v celkové výši 18 663 Kč. Náklady odvolacího řízení spočívají ve 2 úkonech právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání ā 5 620 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného počtu režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve výši 2 400 Kč podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky za šestnáct půlhodin po 150 Kč, cestovného ve výši 1 070 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce dle předložených jízdenek ČD, a.s. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. byly žalobkyně zavázány zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupkyně žalované 2, a to ve lhůtě dle § 211 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a společně a nerozdílně podle § 1872 o. z.

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Karviné.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, můžou se oprávnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.