KSOS 57 Co 42/2026-151

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne datum bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_005⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze 5. 9. 2025, č. j. 126 C 6/2024-94

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I co do 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 18. 11. 2023 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 50 000 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 18. 11. 2023 do zaplacení, a spolu s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 27. 7. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu výroku I, tj. co do 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 40 000 Kč za dobu od 18. 11. 2023 do 26. 7. 2024, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 26 038 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem adresa.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 617 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem adresa.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení zaplacením 42 229 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že žalovaná v inzerci poptávala garanta pro účely založení agentury práce, přičemž při jednání s žalobcem byl žalovanou specifikován požadavek na garanta, který měl žalované umožnit získat povolení pro činnosti ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti (dále jen „zákon“), tedy tzv. garanta typu B, neboť právě takového žalovaná pro své účely potřebovala, když žalovaná měla v té době nabídku zprostředkovávat zaměstnance do výrobního provozu pro jiný subjekt. Žalobce pro žalovanou zpracoval žádost o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona, tedy tzv. garanta typu A a C, kterého žalovaná nepoptávala.

3. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil nárok žalobce ve smyslu § 14 a § 60 odst. 10 věta třetí před středníkem zákona a dále dle § 1724 a § 1725 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), žalobu zamítl, jelikož k uzavření smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť tito se nedohodli na jejím obsahu, a to ani konkludentně. Záloha neplní důkazní funkci, a proto neprokazuje, že smlouva byla nebo bude uzavřena, proto také ten, kdo poskytl zálohu, může kdykoli prohlásit, že smlouvu neuzavře a požadovat zálohu nazpět. Pokud žalobce žalované nabízel jméno FO jako garanta typu B, kterou měl ve svém portfoliu, pak tato bydlí v adresa, přičemž žalovaná sídlí v adresa. Jelikož zákon vyžaduje, aby takovýto garant byl v pracovním poměru u žalované, byl zcela legitimní požadavek jméno FO před uzavřením pracovního poměru se s touto osobou setkat a probrat s ní možnosti zaměstnání, čemuž žalobce zabránil. Navíc pokud by žalobcem vyhledaný garant nastoupil k žalované do pracovního poměru, pak se jméno FO s žalobcem dohodla na provizi pro žalobce ve výši 50 000 Kč, avšak transakce měla proběhnout až po uzavření pracovní smlouvy s garantem. Protože k uzavření pracovní smlouvy s garantem nedošlo, nevznikla žalované povinnost zaplatit žalobci 50 000 Kč. Žalobce neprokázal, že by s žalovanou uzavřel smlouvu, na základě které by mu vznikl splatný závazek ve výši 50 000 Kč.

4. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně, kterému vytýkal nesprávná skutková zjištění, jelikož se nezabýval posouzením věrohodnosti svědkyně jméno FO. Žalobce a žalovaná uzavřeli ústně smlouvu o tzv. poskytnutí služeb a o zprostředkování odpovědného zástupce pro účely podání žádosti o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání podle zákona, která byla splněna, podle které žalobce zpracoval podklady k podání žádosti, jakož i samotnou žádost, a tyto předal žalované, přičemž žádost dle dohody byla zpracována pro účely zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a) a písm. c), nikoliv podle písm. b) zákona. K uzavření smlouvy došlo v době, kdy žalobce zahájil práce na zpracování žádosti, nejpozději ke dni doručení žádosti a podkladů žalované. Žalovaná akceptovala podmínky smluvní spolupráce s žalobcem tím, že přijala žádost a jím zpracované podklady a sama je poslala na název právnická osoba žalované pro účely žádosti měla být paní jméno FO (nyní jméno FO – pozn. odvolacího soudu), kterou zprostředkoval žalobce, jejíž údaje byly také součástí žádosti. Žalobci měla náležet za jím poskytnuté služby odměna 50 000 Kč. Žalovaná podala žádost tak, jak ji připravil žalobce, sama si žádost a podklady nezpracovala, měla k dispozici kontaktní údaje jméno FO. Žalovaná nikdy neuplatnila vady plnění poskytnutého žalobcem. Spolupráce mezi žalovanou a žalobcem byla zahájena na základě inzerátu žalované, která hledala odpovědného zástupce pro účely zprostředkování zaměstnání podle zákona, přičemž podle inzerátu mohl odpovědný zástupce vykonávat práci jako home office a nemusel vůbec docházet do práce. Žalovaná se nikdy nepokusila kontaktovat jméno FO. Skutečným důvodem, pro který žalovaná učinila zpětvzetí žádosti a přestala komunikovat se žalobcem bylo, že zájemce, který původně poptával po žalované služby zprostředkování zaměstnání, ukončil s žalovanou spolupráci. Jelikož mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva, žalovaná přijala plnění podle této smlouvy od žalobce, použila jej pro své účely, vzniklo žalobci právo na odměnu, která mu doposud žalovanou nebyla uhrazena.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Žalobci nevznikl nárok na zaplacení 50 000 Kč, jelikož tato provize měla být zaplacena až po případném uzavření pracovní smlouvy s garantem, což se nestalo. Žalovaná poptávala garanta pro účely založení agentury práce, k čemuž je zapotřebí získat povolení pro činnosti ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) zákona (tzv. garant typu B), nicméně žalobce zpracoval podklady k žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1. písm. a) a c) zákona (garant typu A a C), což žalovaná nepotřebovala. Nadto navržená garantka reálně nebyla schopna pro žalovanou práci vykonávat, a to především z důvodu vzdálenosti jejího bydliště od místa práce. Žalobce je povinen tvrdit a prokázat, co bylo obsahem ústní smlouvy, což se podle názoru žalované nestalo. Pokud by odvolací soud měl za to, že smlouva o zprostředkování uzavřena byla, pak žalovaná poukazuje na komentář k § 2445 o. z. s tím, že zprostředkování uzavření určité smlouvy s třetí osobou znamená obstarání příležitosti k uzavření této smlouvy zprostředkovatelem pro zájemce, rozuměj zjednání příležitosti činností zprostředkovatele. Tento závazek je splněn bez ohledu na to, zda následně dojde k uzavření zprostředkovávané smlouvy či nikoliv (NS 25 Cdo 2432/99); vlastní uzavření zprostředkovávané smlouvy je mimo kontrolu zprostředkovatele, byť na něm obvykle závisí vznik nároku zprostředkovatele na provizi. Nárok na odměnu závisí na uzavření zprostředkovávané smlouvy, přičemž zájemce není povinen zprostředkovávanou smlouvu uzavřít, jde o závazek z odvážné smlouvy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, např. podle usnesení ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2887/2017, „Smlouva o zprostředkování zakládá synallagmatický právní vztah zprostředkování, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti zprostředkovatele a zájemce. Zprostředkovateli vzniká povinnost zprostředkovat zájemci uzavření určité smlouvy a zájemci vzniká korespondující povinnost zaplatit zprostředkovateli sjednanou provizi za předpokladu, že zprostředkovávaná smlouva bude uzavřena, a to přičiněním zprostředkovatele. Zájemce přitom nemá povinnost smlouvu uzavřít, a to ani tehdy, zajistí-li zprostředkovatel osobu mající o kontraktaci zájem a splňující požadavky zájemce.“ Žalobce i žalovaná shodně potvrdili, že k uzavření pracovní smlouvy s garantem nedošlo, přičemž odměna za zprostředkování byla splatná uzavřením pracovní smlouvy, ke které nedošlo. Žalobce nesplnil podmínky, o které žalovaná žádala, žalovaná zcela pochopitelně stornovala zálohu, nedošlo ke splnění smlouvy ze strany žalobce. Žalobce neprokázal, že by mu vznikl nárok na zaplacení odměny 50 000 Kč pouze za podání žádosti o zprostředkování, která nebyla kompletní a neobsahovala žádost podle písm. b), kterou žalovaná primárně požadovala. Z citované judikatury jednoznačně vyplývá závěr, že žalovaná nebyla povinna uzavřít zprostředkovávanou, tedy pracovní smlouvu, ani v případě, že by navrhovaný garant splňoval její požadavky, natož v případě, kdy je nesplňoval. Nárok žalobce na provizi nevznikl v žádném případě.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Žalobce se podanou žalobou domáhal vůči žalované nezaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím na základě ústní smlouvy uzavřené mezi účastníky v červenci nebo v srpnu 2023, v níž se žalobce zavázal pro žalovanou 1. zpracovat podklady k žádosti žalované o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 60a zákona a zpracování podkladů k podání této žádosti včetně zajištění podkladů, 2. poskytnout poradenství a 3. zprostředkovat osobu odpovědného vedoucího v agentuře práce (u žalované), tzv. garanta typu A a C, když žalovaná měla žalobci za tyto služby zaplatit 50 000 Kč. Žalobce poskytl žalované služby řádně a včas, ale žalovaná mu sjednanou odměnu nezaplatila. Splatnost byla ústně sjednána tak, že po odeslání žádosti vypracované žalobcem z datové schránky žalované vystaví žalovaný zálohovou fakturu na 10 000 Kč. Splatnost 40 000 Kč byla ujednána tak, že žalovaná zaplatí tuto částku žalobci poté, kdy žalovaná obdrží rozhodnutí o udělení povolení pro garanta typu A a C, což se nestalo, protože žalovaná vzala žádost zpět.

8. Procesní obrana žalované byla vybudována na tom, že žádná ústní dohoda s žalobcem uzavřena nebyla, neboť nebyla mezi stranami sjednána žádná podstatná náležitost smlouvy (konkrétní osoba garanta, rozsah plnění, způsob spolupráce, výše odměny a podmínky její splatnosti), jednání účastníků lze hodnotit pouze jako předsmluvní fázi; žalobce při jednání s žalovanou vystupoval jako odborník, který se živí poskytováním předmětných služeb, oproti žalované, která ve vztahu vystupovala v postavení slabší strany; cokoliv žalobce pro žalovanou vykonal, učinil tak na vlastní riziko a bez právního důvodu.

9. Nejprve odvolací soud zdůrazňuje, že koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. nenastala. První jednání proběhlo dne 2. 5. 2025, kdy soud nerespektoval postup předepsaný v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., tedy tzv. neustavil spor a neprovedl většinu úkonů v nich uvedených; primárně dle odstavce 2 nesdělil výsledky přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení neuvedl, která právně významná skutková tvrzení lze považovat za shodná, která zůstala sporná, a které z dosud navržených důkazů budou provedeny (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod č. 98/2013 Sb. rozh. obč., či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 26 Cdo 443/2025, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). V řízení nedošlo ani ke koncentraci v podobě neúplné apelace, neboť před skončením jednání dne 5. 9. 2025 soud neposkytl přítomným poučení podle § 119a o. s. ř.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 541/2008 „Jednou z důležitých částí odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku je soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci. Takový závěr musí vycházet z dílčích a pro rozhodnutí ve věci samé významných skutkových zjištění. Jednotlivé prokázané skutečnosti (skutková zjištění) je tedy třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci (do tzv. skutkové věty), který stručně a výstižně vyjadřuje skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) a který je východiskem pro právní posouzení věci. Je tomu tak z toho důvodu, že pro závěr o skutkovém stavu věci je rozhodující vyhodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti, neboť to, jak vyznívá většina provedených důkazů, nic nevypovídá zejména o jejich věrohodnosti a pravdivosti, navíc výběr důkazů, které byly v řízení provedeny, může být ovlivněn nejen tím, jaký skutkový stav se opravdu odehrál, ale i působením dalších, často nahodilých okolností (srov. např. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2004, sp. zn. 10 Co 830/2003, in ASPI, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 21 Cdo 1689/99, in www.nsoud.cz, nebo Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 1081).“

11. Ačkoliv soud prvního stupně jednotlivé prokázané skutečnosti (skutková zjištění) nepromítl do jednoznačného závěru o skutkovém stavu věci (do tzv. skutkové věty), který stručně a výstižně vyjadřuje zjištěný skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), který je východiskem pro právní posouzení věci, pak nelze přehlédnout, že tento závěr byl implicitně vysloven v bodech 18 a 20 odůvodnění napadeného rozsudku, a tento nedostatek pak nečiní napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Soud prvního stupně na základě skutkových zjištění uvedl, že k uzavření smlouvy mezi účastníky vůbec nedošlo (viz bod 19 rozsudku), tedy skutkový stav věci zjistil jinak, než bylo tvrzeno žalobcem, tedy takový, jaký tvrdila žalovaná, a nemůže tak obstát úvaha soudu prvního stupně (viz bod 21 rozsudku) o tom, že žalobce v řízení neprokázal, že by s žalovanou uzavřel předmětnou smlouvu.

12. Nejvyšší soud opakovaně ve své judikatuře vysvětlil, že výklad právního úkonu prostřednictvím výkladových pravidel je indikován jak tehdy, jsou-li pochybnosti o obsahu právního úkonu, tj. o skutečné vůli v něm projevené, objektivní (v případě jeho nikoliv zcela jednoznačného jazykového vyjádření) [srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 578/2005, ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2552/2011, ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011, či ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2655/2016], tak tehdy, je-li výklad právního úkonu účastníky v průběhu řízení vzájemně odlišný (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, ze dne 6. 1. 2014, sp. zn. 32 Cdo 196/2012, ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2404/2015, ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011, ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3586/2011, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3751/2014, či ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 2688/2019).

13. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2019).

14. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno, a pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou jednající neměl, nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji; výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2567/2022).

15. Ve věci bylo stranami tvrzeno obsahově odlišné právní jednání, a proto se odvolací soud předně zabýval zjištěním, jaká byla společná vůle obou stran.

16. Žalobce u odvolacího soudu doplnil tvrzení, že asi v červnu 2023 se telefonicky ozval žalované poté, co zveřejnila inzerát, že hledá odpovědnou osobu pro účely zprostředkování zaměstnání. Telefonicky se dohodli, že žalobce připraví poklady k žádosti s tím, že žalovaná chce tzv. garanta A a C, nechce garanta B, protože v té době za takovou žádost byla kauce milion korun, což žalovaná nechtěla platit. Dále se dohodli, že než se žádost odešle, osobně se setkají a ujasní si, za jakou částku práci provede. Podání žádosti a poradenství jsou různé činnosti, přičemž podklady k žádosti musí být dostatečné, aby žádost byla vyřízena kladně. Žalobce měl zprostředkovat jen příležitost k uzavření smlouvy s osobou, která měla být garantem (p. jméno FO), přičemž na počátku telefonického rozhovoru upozornil, že ze zákona s ní musí být uzavřena pracovní smlouva. V červenci nebo v srpnu 2023 přijel do sídla žalované, kde si ústně potvrdili částku 50 000 Kč za všechno, co si sjednali.

17. Žalovaná uvedla, že v rámci telefonického rozhovoru byly sděleny jenom nějaké informace ohledně inzerátu. Následně proběhly dvě krátké schůzky v sídle žalované, kde se dohodli, že žalobce sepíše a připraví podklady pro žádost o garanta typu B, kterého musí p. jméno FO nejprve schválit; nárok na provizi žalobci vznikne až uzavřením pracovní smlouvy s garantem. U jednání byl přítomen žalobce a p. jméno FO, p. jméno FO pouze uvedla žalobce do kanceláře k p. jméno FO. jméno FO a p. jméno FO slyšely, že se má jednat o garanta typu B, když byly přítomny u telefonického rozhovoru žalobce s p. jméno FO, kterou slyšely říkat, že požaduje garanta typu právnická osoba žalobcem nebylo ujednáno poradenství, toliko příprava podkladů a podání žádosti pro garanta typu B. Žádost o garanta typu A a C připravenou žalobcem žalovaná odeslala dne 14. 8. 2023.

18. Odvolací soud dospěl k závěru, že důkazy provedené soudem prvního stupně by bylo možné hodnotit jinak, a na jejich základě dospět k jinému skutkovému zjištění, než jaké učinil soud prvního stupně, proto zopakoval dokazování výslechem žalobce a svědků jméno FO, jméno FO a jméno FO, dále doplnil dokazování listinou (inzerátem), která byla navržena k důkazu, ale kterou soud prvního stupně k důkazu neprovedl.

19. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1247/2024, ze dne 18. 6. 2024, postup odvolacího soudu, který se odchýlí od skutkových zjištění soudu prvního stupně bez zopakování dokazování (nejde-li pouze o důkazy listinné), představuje porušení práva na spravedlivý proces.

20. Odvolací soud z výslechu žalobce zjistil, že někdy v dubnu až červnu 2023 reagoval na inzerát žalované, která hledala odpovědného zástupce do agentury práce, jelikož má portfolio odpovědných zástupců, protože se tím zabývá. Z inzertu nevyplývalo, o jaký typ garanta se mělo jednat, většinou všichni chtějí garanta typu A, B a C, tj. bez omezení. Proto žalovanou telefonicky oslovil, jakého garanta požadují. Na uvedeném telefonním čísle kontaktoval asi p. jméno FO (tím si není jistý). Má portfolio odpovědných zástupců pro všechny typy A, B a C, ale žalovaná chtěla jen typ A a C, což ho překvapilo, proto se výslovně se ptal, jestli by nechtěli typ B, ale neměli zájem, a domluvili si schůzku. Přijel do firmy žalované, kdy byl p. jméno FO uveden do kanceláře k p. jméno FO, nikdo jiný než p. jméno FO a žalobce u jednání nebyl. Zrekapituloval, že vypracuje žádost, dodá garanta, a to na jejich pokyn jen typu A a C, když o typ B nemají zájem. P. jméno FO mu řekla, že žalovaná nebude platit kauci 1 mil korun, že je zajímá jenom garant typu A a C. Dále p. jméno FO sdělil, že žalovaná musí mít řádně označené sídlo (název, IČO, telefon), když se podá bezvadná žádost, pak není žádný problém, jinak může být žádost zamítnuta. Dohodli se, že poté, kdy žalobce žádost vypracuje, zašle ji žalované a ta si ji podá ze své datové schránky, kam žalobce neměl přístup; žalobce proto žádost nepodával. Dohodli se, že žalobce ohledně jejich jednání vypracuje smlouvu, což se nestalo. Dohodli se na odměně 50 000 Kč, a to nejen za vyhotovení žádosti, ale i za zajištění a přípravu garanta, za přípravu veškeré dokumentace. jméno FO mu sdělila, že až se odešle žádost z datové schránky žalované, tak dá žalobci vědět, a žalobce si může vystavit zálohou fakturu na 10 000 Kč s tím, že splatnost této částky byla uvedena ve faktuře. Zbývajících 40 000 Kč mělo být splatných poté, co žalovaná obdrží rozhodnutí o udělení garanta typu A a C, což bylo spojeno s tím, že žalovaná následně s garantem uzavře pracovní smlouvu. To se nestalo, protože žalovaná vzala žádost zpět. Vše bylo ujednáno toliko ústně. Konkrétní výše odměny 50 000 Kč padla nejen během telefonického rozhovoru, ale i během ústního jednání, výši částky žalovaná nikdy nenamítala. Připravil žádost podle dohody s p. jméno FO, která mu dala mu vědět, že žádost odeslala, poté vystavil zálohovou fakturu, asi po 20 dnech se připomněl a p. jméno FO mu řekla, že žádost vzali zpět.

21. Z listiny „název“ odvolací soud zjistil, že žalovaná v inzerátu nabízela „práci od pondělí do pátku, maximálně 20 hodin týdně, odměna vždy ve stejný termín, práce z domova, potažmo remote“ a očekávala „střední vzdělání ukončené výučním listem nebo maturitou – v tomto případě 5 let doložitelné praxe v personální agentuře/úředník ÚP v oddělení náborování, vyšší vzdělání – v tomto případě pouze 3 roky doložitelné praxe v personální agentuře, popř. z ÚP v oddělení náborování“, náplň práce „činnost odpovědného zástupce – zastupování společnosti při úředních úkonech spojených s činnostmi – poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, zprostředkování zaměstnání dle kritérií zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti pro všechny typy povolení a obory, druhy prací, včetně komplexního poradenství ve věci založení pracovní agentury, legislativy, pojištění apod.“.

22. Svědkyně jméno FO před odvolacím soudem uvedla, že je ředitelkou žalované společnosti od roku 2022. Žalobce se ozval na inzerát, kdy žalovaná potřebovala odpovědného zástupce (garanta) pro agenturu práce, tj. typu B, s tím, že je schopen ho zajistit, že má více garantů, z nichž si žalovaná může vybrat. Nejdříve v rámci telefonického rozhovoru p. jméno FO s žalobcem sjednala schůzku. Žalobce přijel na schůzku do firmy, kdy jej uvedla p. jméno FO, která poté odešla. Na schůzce byla jen svědkyně a žalobce, kdy mu sdělila, co žalovaná potřebuje; dohodli se, že žalobce dodá na pracovní smlouvu garanta typu B, nesjednali si žádné poradenství, ani další činnosti. Žalobce nabídl, že žalované vyřídí v rámci poradenství i garanta typu A a C, což za ty peníze, tj. za 50 000 Kč, nevylučovali. Dohodli se, že žalobce vyplní žádost a poté jí odešle na ministerstvo, což učinil, již si nepamatuje, jestli tam byl garant typu B, garant typu A a C tam byl určitě. Požadované podklady včetně žádosti žalobce žalované zaslal e-mailem. Rovněž žalovaná vyplnila a podala žádost i na garanta typu A a C, tuto svou žádost vzala zpět. Za žádost o garanta typu B se platí kauce 25 000 Kč při zřízení, při získání povolení jeden milion korun, přičemž tyto peníze měla žalovaná k dispozici ze soukromých zdrojů (investorem měl být otec svědkyně), byla k tomu připravena smlouva, která není nikde založena, protože k tomu nedošlo, s žalobcem se o tom nebavili. Z inzerátu požadavek žalované na garanta typu B plyne z textu „zprostředkování zaměstnání dle kritérií zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti pro všechny typy povolení a obory, druhy prací, včetně komplexního poradenství ve věci založení pracovní agentury, legislativy, pojištění apod“. S žalobcem měla jenom jednu schůzku, pak už spolu jednali jen telefonicky. Nicméně, když žalobce ze schůzky odcházel, všechny mu připomněly, že se jedná jenom o typ B, tím myslí p. jméno FO, která ze schůzky vyprovázela žalobce ven. Pokud před okresním soudem vypověděla, že „požadavek na garanta typu B sdělili žalobci ústně a byla u toho ještě jméno FO a jméno FO“, pak je pravdou, že jméno FO a jméno FO u osobního jednání s žalobcem nebyly. Pokud před okresním soudem vypověděla, že „když už žalobce podal žádost na A a C, tak jsme to tam nechali, ale primárně jsme po něm chtěli podat žádost na garanta typu B, což není nikde zaznamenáno, ale tento požadavek slyšeli svědci jméno FO a jméno FO“, pak tento požadavek po telefonu slyšela p. jméno FO, když svědkyně s žalobcem hovořila telefonicky, a to ještě před podáním žádosti, ještě před osobním setkáním s žalobcem. Pokud uvedla, že před schůzkou s žalobcem proběhl jenom jeden telefonický rozhovor, a to žalobce s p. jméno FO, pak si již nepamatuje, jestli její telefonický rozhovor s žalobcem proběhl před osobní schůzkou nebo po ní. jméno FO byla přítomna pouze u telefonického rozhovoru p. jméno FO s žalobcem, nebyla přítomna u žádného jednání (osobní schůzka nebo telefonicky) svědkyně s žalobcem. P. jméno FO měla více telefonických rozhovorů s žalobcem, možná dva nebo tři. Pokud před okresním soudem vypověděla, že „pokaždé, když se žalobce za námi zastavil, tak byl sám a my jsme byly v kanceláři všechny tři, nikdy jsem s žalobcem nejednala samostatně“, tím myslela, že jednala s žalobcem vždy v kanceláři za zavřenými dveřmi osobně; než šel žalobce k ní do kanceláře, kolegyně seděly ve vedlejší kanceláři, bavily se s žalobcem a pak p. jméno FO žalobce uvedla k ní do kanceláře. Nepřesně tím vyjádřila to, že všechny s žalobcem v jednu chvíli mluvily, byť ona už s ním byla zavřená za dveřmi. Pokud před okresním soudem vypověděla, že s žalobcem jednala 2x, tak s ním jednala osobně jenom jednou, vícekrát jednali telefonicky. Žalovaná se nestala agenturou práce, sehnat garanta bylo komplikovanější, než si mysleli, proto od tohoto úmyslu upustili. Splatnost odměny pro žalobce byla navázána na to, že bude uzavřena pracovní smlouva s garantem.

23. Svědkyně jméno FO před odvolacím soudem uvedla, že pracuje jako asistent/personalista u žalované. Než žalobce přišel do firmy, tak s ním hovořila telefonicky, resp. pouze předala telefon p. jméno FO, nic s ním neřešila. S žalobcem se setkala, když přijel do firmy na základě inzerátu ohledně garanta typu B a přivedla ho do kanceláře k p. jméno FO, o ničem se s ním nebavila. U setkání mezi žalobcem a p. jméno FO v kanceláři nebyla, u tohoto setkání byla přítomna p. jméno FO, kterou zavolala na pokyn p. jméno FO. Co bylo předmětem tohoto jednání neví. U žádného jiného telefonického rozhovoru mezi žalobcem a p. jméno FO nebyla. Inzerát zadávala na pokyn p. jméno FO, že jde o garanta typu B plyne z textu inzerátu „v tomto případě 5 let doložitelné praxe v personální agentuře/úředník ÚP v oddělení náborování, vyšší vzdělání“.

24. Svědkyně jméno FO u odvolacího soudu uvedla, že pracuje pro žalovanou na živnost, v polovině r. 2023 potřebovali pro klienta vyřídit záležitost, potřebovali do firmy pracovníka, který by to zaštítil, tj. garanta typu B. Kolegyně podala inzerát, na který se ozval žalobce, že by byl schopen takového garanta zajistit. Byla přítomna tomu, kdy žalobce přijel poprvé do firmy a p. jméno FO ho uvedla do kanceláře p. jméno FO, resp. ona se pohybovala po firmě a po chodbě a viděla na chodbě nějakého muže, kterého později identifikovala jako žalobce. P. jméno FO ji volala, že přišel žalobce, že by bylo dobré, kdyby přišla do kanceláře, neví proč. Přišla do kanceláře, kde už byla p. jméno FO a žalobce a p. jméno FO vedla rozhovor o tom, že by žalovaná potřebovala pro klienta garanta typu B, o čem dalším se bavili, si nepamatuje. Pamatuje si, že se bavili o garantu typu B, protože to byl ten hlavní důvod, proč žalobce do firmy přišel, protože se ozval na inzerát, jehož text však nezná, není to její práce. Inzerát požadoval garanta typu B, protože to byla hlavní podmínka, pro který inzerát žalovaná dávala. Jaké jsou podmínky pro garanta typu B (kauce apod.) neví. Pokud před okresním soudem vypověděla, že „už na první schůzce říkali žalobci, že chtějí garanta, který nebude pracovat z domova“, pak neví, zda je tento požadavek uveden i v textu inzerátu. Pokud vypověděla, že „se na schůzce bavili jen o garantu typu B s tím, že nic dalšího si už nepamatuje“, pak si to úplně přesně nepamatuje. Zda důvodem, proč se žalovaná nestala agenturou práce byl nedostatek finančních prostředků, neví.

25. Dále odvolací soud zjistil ⟪LB:lb_001⟫ - z žádosti právnické osoby o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání ve formě zprostředkování podle § 60 odst. 1 zákona vyhotovené dne 14. 8. 2023 se žádost týká povolení ke zprostředkování ve formě zprostředkování podle § 14 odst. 1 písm. a) a písm. c) zákona, ⟪LB:lb_002⟫ - z e-mailů žalobce ze dne 14. 7 2023 a 19. 7. 2023 včetně příloh, že žalobce zprostředkoval pro žalovanou jako osobu odpovědného zástupce podle zákona o zaměstnanosti jméno FO, žalobce zpracoval žádost o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání a podklady k této žádosti a zaslal žalované dokumenty týkající se paní jméno FO, ⟪LB:lb_003⟫ - z e-mailu žalobce ze dne 19. 8. 2024, že žalobce zaslal žalované zpracovanou žádost o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání spolu s konverzemi dokumentů, které byly provedeny právnická osoba., ⟪LB:lb_004⟫ - z e-mailu žalobce ze dne 16. 10. 2023 a ze zálohové faktury, že žalobce vystavil dne 16. 10. 2023 zálohovou fakturu na 10 000 Kč s datem splatnosti 19. 10. 2023, a to na základě akceptace tohoto postupu ze strany žalované, která byla provedena e-mailem ze dne 16.10.2023, ve kterém žalovaná uvádí následující: „Dobrý den pane jméno FO, ano vystavte zálohové fa na 10 tis. a pošlete mi ji. jméno FO I.”, ⟪LB:lb_005⟫ - z e-mailu žalované ze dne 25. 10. 2023, že žalovaná zaslala žalobci e-mail v tomto znění: „jméno FO, platební den. Fa už je dána k proplacení, půjde tento pátek. Dříve to nebylo možné, neměli jsme.”, ⟪LB:lb_006⟫ - ze zrušení žádosti ze dne 30. 10. 2023, že žalovaná zrušila žádost ze dne 29. 8. 2023, kdy požádala Úřad práce o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, formách zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a) a c) zákona o zaměstnanosti.

26. Na základě takto zopakovaného a doplněného dokazování odvolací soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Na základě inzerátu žalované v červnu 2023 oslovil žalobce telefonicky žalovanou a následně někdy v červenci nebo v srpnu 2023 v průběhu osobního setkání byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena ústní smlouva, ve které se žalobce zavázal pro žalovanou zpracovat podklady pro podání žádosti žalované o zajištění odpovědného zástupce do agentury práce typu A a C, vyplnit tuto žádost pro žalovanou a žalované jí zaslat, poskytnout žalované poradenství ohledně naplnění veškerých předpokladů pro kladné vyřízení této žádosti a zprostředkovat žalované osobu k výkonu funkce odpovědného vedoucího v agentuře práce, tzv. garanta typu A a C, když žalovaná měla žalobci za tyto služby zaplatit 50 000 Kč. Dále bylo ujednáno, že poté, co žalovaná odešle žádost, si žalobce může vystavit zálohovou fakturu na 10 000 Kč, což žalobce učinil a vystavil zálohovou fakturu na 10 000 Kč splatnou dne 19. 10. 2023, kterou žalovaná neuhradila. Dále bylo ujednáno, že na zbývající částku 40 000 Kč si žalobce může vystavit fakturu a žalovaná mu tuto částku proplatí poté, co obdrží rozhodnutí úřadu o udělení povolení typu A a C, což bylo spojeno s tím, že žalovaná s garantem poté uzavře pracovní smlouvu, která uzavřena nebyla. Žalobce po vypracování veškerých podkladů pro podání žádosti tuto žádost právnické osoby o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 60 odst. 1 zákona ze dne 14. 8. 2023 zaslal v srpnu 2023 žalované s tím, že v žádosti byla zaškrtnuta žádost o povolení ke zprostředkování ve formě zprostředkování podle § 14 odst. 1 písm. a) a písm. c) zákona. Žalovaná podala žádost u Úřadu práce a následně dne 29. 8. 2023 žádost vzala zpět. Žalovaná žalobci částku 50 000 Kč nezaplatila.

27. Odvolací soud hodnotil provedené důkazy dle § 132 o. s. ř., tj. každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

28. Při svém závěru o skutkovém stavu věci vycházel ze zjištění učiněných z výpovědi žalobce, která prokazovala jeho tvrzení, které bylo ve věci konzistentní, přičemž tato zjištění byla podepřena zjištěními učiněnými z listinných důkazů.

29. Oproti tomu nelze přehlédnout rozporná tvrzení žalované, která v odporu proti platebnímu rozkazu (č. l. 16) a v doplňujícím vyjádření ze dne 19. 11. 2024 (č. l. 24) tvrdí, že „žalobce oslovil žalovanou, že by jím zajištěný zájemce byl ochoten zastávat funkci garanta pro získání povolení typu A a C“, následně v rámci odvolacího řízení tvrdí, že výslovný požadavek žalované byl na garanta typu B.

30. Rovněž svědkyně jméno FO, jméno FO a jméno FO odvolací soud hodnotí jako nevěrohodné, a to pro jejich vzájemné rozpory, a proto z jejich výpovědí neučinil žádná zjištění a při závěru o skutkovém stavu věci z nich nevycházel.

31. Jde-li o rozpory ve výpovědích svědkyň, pak svědkyně jméno FO spontánně vypověděla, že telefonicky s žalobcem, který reagoval na inzerát, hovořila p. jméno FO, která pouze s žalobcem sjednala schůzku, nic jiného se neřešilo, s žalobcem se setkala až na této schůzce. Současně na dotaz odvolacího soudu připustila, že pokud před okresním soudem vypověděla, že „požadavek na garanta typu B sdělili žalobci ústně a byla u toho ještě jméno FO a jméno FO, pak je pravdou, že jméno FO a jméno FO u osobního jednání s žalobcem nebyly. Primárně po žalobci chtěli, aby podal žádost na garanta typu B, což slyšely jméno FO a jméno FO, přičemž p. jméno FO slyšela hovor svědkyně s žalobcem, když tento hovor měl proběhnout ještě před osobním setkáním svědkyně s žalobcem, a následně uvedla, že pokud vypověděla, že před schůzkou proběhl jenom jeden telefonický rozhovor s p. jméno FO pak si již nepamatuje, jestli telefonický rozhovor se svědkyní proběhl před osobní schůzkou nebo po ní, oproti tomu svědkyně jméno FO vypověděla, že telefonicky hovořila s žalobcem pouze jednou předtím než přišel do firmy, u jiného telefonického rozhovoru mezi žalobcem a p. jméno FO nebyla. Dále svědkyně jméno FO vypověděla, že p. jméno FO byla přítomna pouze u telefonického rozhovoru p. jméno FO s žalobcem, když současně vypověděla, že během tohoto rozhovoru byla toliko sjednána schůzka, nic jiného se neřešilo. Svědkyně jméno FO vypověděla, že p. jméno FO nebyla přítomna o žádného jednání svědkyně s žalobcem (osobní schůzka nebo telefonicky), u osobního jednání s žalobcem byla toliko ona a žalobce, ale svědkyně jméno FO vypověděla, že byla přítomna jednání v kanceláři u p. jméno FO, kdy žalobce přijel poprvé do firmy a p. jméno FO ho uvedla do kanceláře p. jméno FO. Pokud svědkyně jméno FO vypověděla, že než šel žalobce k ní do kanceláře, kolegyně seděly ve vedlejší kanceláři a bavily se s žalobcem a pak p. jméno FO žalobce uvedla k ní do kanceláře, svědkyně jméno FO vypověděla, že než žalobce uvedla do kanceláře p. jméno FO, o ničem se s ním nebavila a svědkyně jméno FO vypověděla, že jí do kanceláře k p. jméno FO zavolala p. jméno FO, předtím běhala po chodbě. Rovněž nelogicky se jeví výpověď svědkyně jméno FO, že žalobce vyplnil žádost na garanta typu A a C (ačkoliv toto žalovaná po žalobci nepožadovala), zda byl na žádosti rovněž garant typu B si nepamatovala (přesto, že to měl být hlavní požadavek žalované), a přesto tuto žádost žalovaná odeslala na příslušný úřad k vyřízení a následně žádost vzala zpět, přičemž bylo prokázáno, že jiná žádost, než žalovanou, podána nebyla a svědkyně tedy nepravdivě uvedla, že žádost za žalovanou zaslal na příslušný úřad rovněž sám žalobce.

32. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 666/10).

33. Další důkazy navrhované žalobcem (vyžádat si údaje o smluvním partneru žalované za účelem zjištění údajů o spolupráci žalované pro posouzení důvodu zpětvzetí žádosti žalovanou a účetní uzávěrku žalované za rok 2023 k prokázání tvrzení, zda měla finanční prostředky na kauci) odvolací soud neprováděl, když tvrzené skutečnosti, k jejímuž ověření či vyvrácení byly důkazy navrhovány, nemají žádnou souvislost s předmětem řízení.

34. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 435/2004, ve znění účinném od 1. 4. 2023 (dále jen „zákon“) zprostředkováním zaměstnání se rozumí a) vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, b) zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení (dále jen „uživatel“), c) poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí.

35. Zákon definuje zprostředkování zaměstnání jako tři skutkové situace. U skutkových situací a) a c) mohou tyto služby poskytovat jak agentura práce, tak krajské pobočky název, agentura práce tak však může činit pouze, pokud k tomu má příslušné veřejnoprávní povolení. Skutkovou situaci b), kterou zákon označuje za pronájem pracovní síly, zákon výlučně svěřuje do působnosti agentury práce.

36. Podle § 60 odst. 1 zákona povolení ke zprostředkování zaměstnání vydává generální ředitelství Úřadu práce na základě žádosti právnické nebo fyzické osoby.

37. Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

38. Podle § 2586 odst. 2 věta prvá o. z. cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem.

39. Podle § 2587 o. z. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem.

40. Podle § 2590 odst. 1 o. z. zhotovitel provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí.

41. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

42. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

43. Podle § 2445 odst. 1 o. z. smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

44. Podle § 2445 odst. 2 o. z. je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování.

45. Podle § 2447 odst. 1 o. z. provize je splatná dnem uzavření zprostředkovávané smlouvy; byla-li tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním podmínky.

46. Podle § 2447 odst. 2 o. z. bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize splatná již obstaráním příležitosti.

47. Odvolací soud uzavírá pokud jde o právní posouzení věci, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o dílo, které spočívalo v poskytnutí poradenství směřující k podání žádosti žalované o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání a jejímu kladnému vyřízení, vypracování této žádosti pro žalovanou, a to garanta typu A a C, a dále zprostředkovatelskou smlouvu, jejímž cílem bylo zajistit žalované osobu oprávněnou vykonávat funkci odpovědného zástupce v agentuře práce, za což si sjednali odměnu (provizi) v celkové výši 50 000 Kč. Žalobce pro žalovanou sjednané dílo provedl, zajistil odpovědnou osobu. K uzavření smlouvy s třetí osobou ze strany žalované nedošlo, když žalovaná žádost o vydání povolení vzala zpět.

48. Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

49. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

50. Čas plnění je typicky určen dohodou stran. Dlužník je pak povinen plnit i bez výzvy věřitele.

51. Závěr odvolacího soudu ve vztahu k zaplacení 10 000 Kč

52. Vznikne-li věřiteli podle smlouvy právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění, přičemž doba, kdy má dlužník plnit, je ve smlouvě stanovena jen tak, že podkladem pro úhradu dohodnuté ceny plnění je faktura vystavěná věřitelem, jejíž splatnost se sjednává v délce 14 dnů od jejího doručení dlužníku, pak jde ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. o situaci, kdy si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh a kdy určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele. Ten může určit dobu splnění dluhu tím, že požádá o jeho zaplacení „ihned“ poté, co mu vznikne právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění a dlužník je povinen splnit dluh ve lhůtě „bez zbytečného dokladu“ počítané od této žádosti. Marným uplynutím této lhůty se peněžitý dluh stává splatným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, ze dne 31. 5. 2023).

53. Mezi žalobcem a žalovanou bylo ujednáno vystavení zálohové faktury poté, co žalobce zašle žalované žádost a podklady k žádosti, když následně žalobce vystavil zálohovou fakturu na 10 000 Kč s termínem splatnosti 19. 10. 2023. S ohledem na shora uvedené ve vztahu k této částce platí, že určení doby splnění je ponecháno na vůli věřitele a ten může určit dobu splnění dluhu tím, že požádá o jeho zaplacení, tj. dnem 19. 10. 2023. Splatnost částky 10 000 Kč tak nastala dnem 19. 10. 2023, ale zde byl odvolací soud vázán žalobním petitem, když žalobce požadoval úroky z prodlení až od 18. 11. 2023.

54. Závěr odvolacího soudu ve vztahu k zaplacení 40 000 Kč.

55. Podle § 548 odst. 1 o. z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.

56. Podle § 548 odst. 2 o. z. podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou.

57. Podle § 548 odst. 3 o. z. neplyne-li z právního jednání nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací.

58. Odkládací podmínka se nazývá podmínkou tehdy, když na jejím splnění závisí, zda právní následky – vůbec – nastanou, popř. také kdy nastanou. Tedy zda a popř. kdy právní jednání způsobí to, co mělo způsobit, tj. vznik, změnu nebo zánik práv a/ nebo povinností. Právní následky nastanou, pokud se podmínka splní.

59. Podle § 549 odst. 2 o. z. zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.

60. Jestliže osoba (smluvní strana) záměrně – a přitom neoprávněně – zmaří splnění podmínky, přičemž nesplnění této podmínky je jí na prospěch, stane se právní jednání nepodmíněným. V případě podmínky odkládací tedy nastanou právní následky (účinky) právního jednání tím samým, totiž zmařením.

61. Mezi účastníky ujednáno, že na 40 000 Kč si žalobce může vystavit fakturu a žalovaná mu tuto částku proplatí poté, co obdrží rozhodnutí úřadu o udělení povolení typu A a C, což bylo spojeno s tím, že žalovaná následně s garantem uzavře pracovní smlouvu (odkládací podmínka), která však uzavřena nebyla. Byla to žalovaná, která svým jednáním (zpětvzetím žádosti) zmařila sjednanou odkládací podmínku, a proto se považuje podmínka za splněnou, a žalobce mohl vystavit fakturu na 40 000 Kč. Splatnost této částky nastala na výzvu žalobce, který žalovanou vyzval k plnění předžalobní výzvou. Výzvou však může být i samotná žaloba, která byla žalované doručena dne 25. 7. 2024, následujícího dne měla žalovaná plnit a ode dne 27. 7. 2024 je v prodlení.

62. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu se ve výroku I částečně dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a částečně dle § 219 o. s. ř. zbývajícím rozsahu výroku I potvrdil.

63. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl nově o nákladech řízení. Pro účely svého rozhodnutí odvolací soud kapitalizoval žalovanou částku, která činí 69 438,36 Kč, žalobci byla na jistině a příslušenství přiznána částka 63 592,64 Kč, tj. 91 % z žalované částky, což představuje jeho úspěch, jeho neúspěch je činí 9 %, proto žalovaná nahradí žalobci náklady řízení v rozsahu 82 %.

64. Účelně vynaložené náklady žalobce se sestávají z odměny za zastupování advokátem, paušální částky jako náhrady jeho hotových výdajů a zaplaceného soudního poplatku.

65. Zástupce žalobce vykonal ve věci 7 úkonů právní služby, a to 1. předžalobní výzva ze dne 16. 11. 2024, 2. příprava a převzetí zastoupení ze dne 11. 11. 2024, 3. podání návrhu došlého soudu dne 27. 3. 2024, 4., 5., 6., 7. účast u jednání ve dnech 2. 5. 2025, 28. 5. 2025, 2. 7. 2025 a 9. 9. 2025 (tarifní hodnota sporu 50 000 Kč, [odměna za jeden úkon právní služby dle 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) 3 100 Kč]. Odměna za těchto 7 úkonů právní služby celkem 21 700 Kč. Dále paušální náhrada za těchto 7 úkonů právní služby, a to dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 za 3 úkony po 300 Kč, a dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 za 4 úkony po 450 Kč, celkem 2 700 Kč. Protože zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty byla částka 24 400 Kč (21 700 Kč + 2 700 Kč) navýšena o příslušnou náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 5 124 Kč, na celkem 29 524 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 500 Kč, činí náklady řízení žalobce 31 754 Kč, z toho 82 % činí 26 038 Kč.

66. Za neúčelné náklady řízení žalobce považuje odvolací soud doplňující vyjádření – dle vyúčtování nákladů řízení zástupcem žalobce ze dne 24. 4. 2025, které se ve spise nenachází, přičemž v podání ze dne 28. 4. 2025 v reakci na vyjádření žalované je vedena toliko polemika s námitkami žalované s odkazem na tvrzení, která již byla, popř. měla být uvedena v žalobě (návrhu). Rovněž neúčelným je podání ze dne 8. 9. 2025, v němž jsou uvedeny adresy svědků, což zástupce žalobce mohl a měl učinit již u jednání soudu.

67. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl rovněž o nákladech odvolacího řízení. Zástupce žalobce vykonal v odvolacím řízení účelně tři úkony právní služby, a to 1. odvolání včetně jeho doplnění, 2. a 3. účast u jednání ve dnech 2. 4. 2026 a 16. 6. 2026. Odměna za tyto 3 úkony právní služby celkem 9 300 Kč, dále paušální náhrada za tyto 3 úkony právní služby, tj. 1 350 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 2 236,50 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatkem z odvolání ve výši 2 500 Kč, činí náklady odvolacího řízení žalobce 15 386,50 Kč, z toho 82 % činí 12 617 Kč.

68. Za neúčelné náklady odvolacího řízení považuje odvolací soud vyjádření žalobce ze dne 2. 6. 2026, v němž se vyjadřoval k provedeným důkazům, když toto vyjádření mohl a měl učinit u jednání soudu.

69. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. s tím, že je tak povinna učinit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho zástupce.

Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání.