KSOSOL 69 Co 136/2026-227

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudců JUDr. Karly Musilové a Mgr. Michala Chmelaře ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce-Anonymizováno, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: město adresa, IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k podílu na nemovité věci, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 28. 1. 2026, č. j. 10 C 102/2024-204,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 30.928 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta A.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem tuto kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k podílu na nemovité věci:

Jméno žalobce-Anonymizováno, se sídlem Adresa žalobce, IČO IČO žalobce (dále jen jako „Kupující”) a adresa, se sídlem adresa, IČO IČO (dále jen jako „Prodávající ”) uzavírají na základě splnění podmínek vyplývajících ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy mezi Prodávajícím a Kupujícím ze dne 16. 6. 2004 tuto kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k podílu na nemovité věci:

Článek I.

Prodávající prohlašuje, že je vlastníkem podílu o velikosti 51 % (5100/10000) na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, jehož součástí je stavba (bytový dům): adresa, č. p. Anonymizováno, stojící na tomto pozemku, jak je zapsáno na LV Anonymizováno pro toto katastrální území vedeném u právnická osoba pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa (dále jen „Podíl“), a že mu svědčí právo nakládat s tímto Podílem způsobem, který stanoví tato smlouva.

Článek II.

2.1. Předmětem této smlouvy je převod vlastnického práva k Podílu uvedenému a blíže specifikovanému v článku I. této smlouvy.

2.2. Prodávající tímto prodává Kupujícímu a Kupující tímto od Prodávajícího kupuje Podíl za kupní cenu ve výši 1 000 Kč včetně DPH (slovy jeden tisíc korun českých) (dále jen „Kupní cena“). Kupní cena byla ke dni podpisu této smlouvy uhrazena Kupujícím na bankovní účet Prodávajícího vedený právnická osoba. číslo: č. účtu, a to pod variabilním symbolem platby č. hodnota.

2.3. Kupující prohlašuje, že se je s ohledem na skutečnost, že je vlastníkem podílu o velikosti 49 % (4900/10000) na uvedeném pozemku včetně budovy, řádně seznámen s faktickým i právním stavem bytového domu a pozemku, jehož je součástí.

Článek III.

3.1. Tato smlouva je uzavřena na základě smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 16. 6. 2004, která byla řádně schválena zastupitelstvem obce adresa dne 19. 2. 2004 a členskou schůzí Anonymizováno Anonymizováno adresa-Anonymizováno dne 19. 11. 2003.

3.2. Smluvní strany berou na vědomí, že vlastnické právo k Podílu přechází na Kupujícího zápisem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch Kupujícího, a to zpětně k okamžiku, kdy byl návrh na vklad vlastnického práva příslušnému katastrálnímu úřadu doručen. Smluvní strany se zavazují podat návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bezodkladně poté co tato smlouva nabude platnosti a účinnosti, nejpozději však do 5 pracovních dnů od nabytí její účinnosti.

3.3. Do doby rozhodnutí katastrálním úřadem jsou smluvní strany svými smluvními projevy vázány touto kupní smlouvou i zákonem. V případě, že katastrální úřad zamítne, a to z jakéhokoliv důvodu, návrh na povolení vkladu vlastnického práva Kupujícího dle této smlouvy do katastru nemovitostí, zavazují se smluvní strany poskytnout si vzájemně součinnost, aby v takovém případě došlo k odstranění příslušných vad, event. k uzavření nové kupní smlouvy, a to nejpozději do 1 (jednoho) měsíce od právní moci zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu, a to i v případě neplatnosti této smlouvy. Toto ujednání a závazky z něho pro smluvní strany vyplývající považují smluvní strany za ujednání o smlouvě budoucí ve smyslu ust. § 1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

3.4. Smluvní strany berou na vědomí, že kupní smlouva bude zveřejněna v Registru smluv, a to bez zbytečného prodlení po jejím uzavření. Prodávající se zavazuje zveřejnit tuto smlouvu v Registru smluv bezodkladně po jejím podpisu, nejpozději však do 5 pracovních dnů od podpisu oběma smluvními stranami. Neučiní-li tak prodávající, zveřejní tuto smlouvu v Registru smluv kupující (výrok I.). a žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 377.134,80 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný do výroku II. s tím, že namítá, že se okresní soud dostatečně nevypořádal s právním hodnocením toho, z jakého důvodu přiznal náklady řízení dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud pouze konstatoval, že výše tarifní hodnoty byla stanovena s ohledem na zjištění, že tržní hodnota nemovitosti je 28.925.000 Kč, přičemž předmětem sporu byl podíl o velikosti 51 %. Tarifní hodnota tak byla určena jako 51 % z celkové tržní hodnoty, což je 14.751.750 Kč. Žalovaný si je vědom, že otázka určení tarifní hodnoty v případě předmětu právní služby neocenitelného penězi (například žaloba o nahrazení projevu vůle) je v judikatuře především Ústavního soudu opakovaně řešena, ale současně se domnívá, že soud by měl řádně odůvodnit, jak k určení konkrétního způsobu tarifní hodnoty dospěl. Pokud soud mechanicky vyšel ze skutečnosti, že žalovaný předložil k důkazu posudek tituly před jménem jméno FO ze dne 16. 11. 2023, číslo č. účtu, jehož předmětem ocenění je pozemek p. č. hodnota, jehož součástí je a na němž stojí stavba adresa v k. ú. adresa, obec adresa, kdy nemovitost byla oceněna na 28.925.000 Kč, žalovaný k tomuto uvádí, že dle jeho názoru je nezbytné se zabývat tím, zda k ocenění došlo ze společné vůle účastníků nebo z jiného důvodu. Žalovaný v tomto směru odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2448/18-1, ze kterého vyplývá, že pokud se účastníci řízení rozhodnou ze své vůle k provedení ocenění nemovité věci, které oba dva akceptují, je soud povinen stanovit náklady právního zastoupení dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z takto stanovené hodnoty nemovité věci. Žalovaný uvádí, že je samosprávným územním celkem, kterému právní úprava zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ukládá specifické povinnosti v rámci dispozice s majetkem. Zde odkazuje na § 38 odst. 1 a § 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. Žalovaný je tedy vázán povinností jednat s péčí řádného hospodáře a dodržet transparent a procesní postupy při dispozici s majetkem, mezi které patří mimo jiné stanovení tzv. ceny obvyklé, tj. ceny, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Žalovaný je tedy povinen z platné právní úpravy objektivizovat cenu obvyklou, což je možné v případě nemovité věci pouze zpracováním znaleckého posudku. Žalobce naopak v rámci svých tvrzení s cenou stanovenou znaleckým posudkem nijak neargumentoval a ani nevyjádřil kdykoliv vůli nechávat předmětné nemovité věci jakýmkoliv způsobem ocenit. Nedošlo tak k naplnění závěru, že se účastníci řízení rozhodli ze své vůle k provedení ocenění nemovité věci, které oba dva akceptují. Kdyby žalobce ocenění akceptoval, nemohl by se domáhat nahrazení projevu vůle převést svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 51 % na nemovitých věcech této hodnoty za kupní cenu ve výši 1.000 Kč, včetně DPH. Žalovaný je přesvědčen, že i z hlediska určení tarifní hodnoty pro stanovení nákladů řízení je nezbytné přihlížet k tomu, aby výkon práva nebyl postupem v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný opětovně uvádí, že žalobce by bez součinnosti žalovaného nedosáhl na dotaci ve výši 5.182.000 Kč z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení, když se jednalo o státní dotace formálně určené pro územní samosprávné celky (dotace poskytnuté na výstavbu bytů nebo rozsáhlé rekonstrukce stávajících bytových domů), které ale fakticky nebyly určeny pro samosprávu, ale pro konkrétní osoby (družstevníky). Stát tímto postupem de facto poskytoval finanční prostředky na pořízení bytové jednotky konkrétním nájemníkům, byť k tomuto postupu nebyl žádný právní ani jiný důvod. Bez této dotace by stěží došlo k rekonstrukci domu, jehož spoluvlastnický podíl ve výši 51 % je předmětem této žaloby. Žalovaný taktéž uvádí, že nad rámec státní dotace vložil do rekonstrukce z vlastních prostředků částku ve výši 1.174.000 Kč, dále pozemky v pořizovacích cenách 8.655 Kč a 76.950 Kč, celkem tedy částku 1.259.605 Kč. Žalovaný nezpochybňuje finanční vnosy ani administrativní přínos žalobce do rekonstrukce a uvedení předmětného bytového domu v součinnosti žalobce a žalovaného do současného stavu. Avšak právě v kontextu potřeby vzájemné kooperace obou subjektů, kdy bez ní by ani jeden nedosáhl na tento majetek je žalovaný přesvědčen, že domáhat se převodu ve výši 51 % na pozemku p. č. hodnota o výměře 530 m², jehož součástí je stavba, budova č. p. 331 bytový dům v k. ú. adresa za 1.000 Kč, a požadovat náhradu nákladů řízení z tarifní hodnoty 14.751.750 Kč je postupem v rozporu s dobrými mravy. Konečně žalovaný namítá, že jako účelné není možné považovat podání ze dne 3. 3. 2025, kdy se jednalo pouze o rekapitulaci již uplatněných tvrzení. Žalobci by tak měly být přiznány v souladu s § 9 odst. 3 písm. b) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 2.500 Kč za úkon do 31. 12. 2024, 3.700 Kč za úkon od 1. 1. 2025, 300 Kč režijní paušál do 31. 12. 2024 a 450 Kč za režijní paušál od 1. 1. 2025, a to v rozsahu pěti úkonů (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba podání ze dne 13. 12. 2024 a účast při jednání 21. 1. 2026), včetně čtyř paušálních náhrad po 300 Kč, jedné paušální náhrady po 450 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za promeškaný čas cestou na jednání ve dnech 22. 7. 2025 v počtu čtyř půlhodin a cestou dne 21. 1. 2026 v počtu 16 půlhodin v částce 3.000 Kč, nocležné 1.367,60 Kč, včetně 12% DPH a náhrada nákladů řízení za cestovné vlakem dne 22. 7. 2025 ve výši 1.360 Kč, včetně 12% DPH a ve dnech 20. 1. 2026 a 21. 1. 2026 ve výši 1.369 Kč, včetně 12% DPH. Zástupci žalobce přísluší DPH ve výši 21 % a soudní poplatek 2.000 Kč. Žalobce tak navrhuje, aby rozsudek byl změněn ve výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 28.300,10 Kč k rukám zástupce žalobce.

3. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že odvolání není důvodné. Žalovaný namítá, že soud prvního stupně dostatečně neodůvodnil, proč vyšel z tarifní hodnoty ve výši 14.751.750 Kč. Tato námitka není důvodná, soud výslovně uvedl, že výše tarifní hodnoty byla stanovena s ohledem na zjištění, že tržní hodnota nemovitostí činí 28.925.000 Kč dle znaleckého posudku, který byl předložen žalovaným a že předmětem sporu byl spoluvlastnický podíl 51 %, tarifní hodnota byla určena proto částkou 14.751.750 Kč. Soud přitom postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 2688/15 a sp. zn. IV. ÚS 1788/23). Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2448/18 není přiléhavý. Nález formuluje pravidlo, že pokud se účastníci shodli na ocenění věcí, je soud povinen z tohoto ocenění vyjít. Nestanoví však, že by uvedený postup byl jediným způsobem, jak lze tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu určit. Ve věci byla tržní hodnota stanovena znaleckým posudkem, který jako důkaz předložil žalovaný a závěry žalobce nezpochybnil. Z procesního hlediska tak nebyla hodnota věci sporná a byla nezávislým způsobem objektivně určena. Argument žalovaného, že žalobce ocenění neakceptoval, neboť se domáhá převodu spoluvlastnického podílu za smluvně sjednanou cenu 1.000 Kč je projevem záměny dvou samostatných právních otázek – otázky hmotněprávní (smluvně sjednána, byť symbolická kupní cena) a otázky procesní (tarifní hodnota pro účely výpočtu odměny advokáta). Obě je roviny je třeba striktně rozlišovat. Z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 33 Odo 865/2005) ostatně plyne, že k převodu, jehož cena má povahu pouze symbolickou a převod proto nelze materiálně považovat za úplatný, nelze sjednanou cenu jako tarifní hodnotu vůbec použít. Žalobce odkazuje na argumentaci obsaženou ve vyčíslení nákladů řízení, kde tyto závěry blíže rozvedl. Otázku tvrzeného rozporu výkonu práva žalobce ze smlouvy o smlouvě budoucí s dobrými mravy soud v napadeném rozsudku obšírně vypořádal v rámci posouzení merita věci a námitku žalovaného odmítl. Soud přitom vyšel ze zjištění, že žalobce vložil do rekonstrukce částku 7.200.000 Kč, tedy několikanásobně převyšující vlastní vklady žalovaného a že žalovaný se k převodu předmětného podílu za sjednanou cenu zavázal po řádném schválení záměru zastupitelstvem. Vzhledem k tomu, že výrok I. nebyl odvoláním napaden, nabývá toto právní hodnocení samostatně právní moci. Argumentuje-li žalovaný rozporem s dobrými mravy znovu ve vztahu k výši přiznaných nákladů, jde o nepřípustnou revizi pravomocně rozhodnuté otázky pod jiným procesním titulem. Náklady řízení byly vynaloženy v důsledku odmítnutí žalovaného splnit svou smluvní povinnost převést spoluvlastnický podíl, nelze proto akceptovat argumentaci, dle níž by uplatnění práva na náhradu nákladů řízení mělo představovat zneužití práva či výkon práva v rozporu s dobrými mravy. V případě podání ze dne 3. 3. 2025 se jednalo o písemné podání ve věci samé, kterým žalobce reagoval na důkazy předložené žalovaným v podání ze dne 17. 2. 2025. Tyto důkazy přitom žalobce neměl k dispozici, již v samotné žalobě žádal, aby byly soudem u žalovaného vyžádány a měl plné právo po jejich prostudování svá žalobní tvrzení doplnit. Výklad, že účastník nemůže písemně reagovat na důkazy předložené protistranou, by byl porušením práva na spravedlivý proces. Soud tak správně žalobci přiznal odměnu za šest úkonů právní služby. Žalobce tak navrhuje potvrzení rozsudku ve výroku II. o nákladech řízení.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výroku II. o nákladech řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o. s. ř.), a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Okresní soud o nákladech řízení rozhodl správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení. Stejně tak okresní soud správně určil výši náhrady nákladů řízení, kdy ohledně jejich vyčíslení lze v podstatě odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

6. Při stanovení výše odměny za úkon právní služby postupoval soud správně dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a stanovil tarifní hodnotu z ceny předmětu plnění, tj. podílu 51 % na nemovitosti, jehož cena byla stanovena znaleckým posudkem, který předložil sám žalovaný. Znalecký posudek je nepochybně odpovídajícím podkladem pro stanovení tarifní hodnoty, když nebyl v řízení žádným relevantním způsobem zpochybněn. Žalovanému nelze přisvědčit, že by se účastníci museli nějakým způsobem na ceně shodnout, respektive že by ocenění mělo být učiněno ze společné vůle. Takové závěry nelze učinit ani z poukazovaného rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 2448/18-1. Nelze vycházet ani z částky 1.000 Kč, která byla uvedena jako cena převodní, když se jedná zjevně o cenu symbolickou a není ji možno považovat za vyjádření ceny předmětu plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 865/2005).

7. Za účelný je třeba považovat i namítaný úkon právní služby, a to vyjádření ze dne 3. 3. 2025, kterým žalobce reagoval na soudem zaslané důkazy ze strany žalované, podání obsahuje argumentaci vztahující se k věci samé v reakci na doložené důkazy.

8. Krajský soud pak v rozhodnutí o nákladech řízení okresním soudem neshledává ani rozpor s dobrými mravy, resp. neshledává důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobce uplatnil své právo důvodně a příčinou vzniku nákladů řízení tak bylo primárně porušení smluvní povinnosti žalovaným. Není tu žádný důvod, proč by měl soud moderovat výši náhrady nákladů řízení zaviněných jednáním žalovaného. Důvody pro moderaci nelze shledat ani v okolnostech, za nichž povinnost žalovaného vznikla, když tyto nemění nic na tom, že pokud by svou povinnost žalovaný splnil, náklady by ani nevznikly.

9. Okresní soud tak rozhodl ve výroku II. věcně správně, krajský soud proto rozsudek v tomto rozsahu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl v této fázi plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 25.110 Kč dle § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1x režijní paušál po 450 Kč a DPH 21 %, celkem 30.928 Kč.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.