KSOS 71 Co 11/2026-123

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Jméno žalované A, IČO Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ za niž jedná Jméno žalované B, IČO IČO žalované B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa žalované B ⟪LB:lb_010⟫ adresa pro doručování: Adresa žalované B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa žalované B ⟪LB:lb_012⟫ o náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ⟪LB:lb_013⟫ k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2025, č. j. 56 C 105/2024-99

I. Odvolání žalované do odstavce II. výroku se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ⟪LB:lb_001⟫ - pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 88 045 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 88 045 Kč za dobu od 11. 4. 2024 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, potvrzuje, ⟪LB:lb_002⟫ - ve zbývajícím rozsahu odstavce I. výroku, tj. co do částky 4 467 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 467 Kč za dobu od 11. 4. 2024 do zaplacení, mění tak, že žaloba se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 52 408 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 12 366 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 92 512 Kč se zákonným úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky za dobu od 1. 3. 2024 do 10. 4. 2024 (odstavec II. výroku) a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni náklady řízení (odstavec III. výroku).

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 172/2011 (dále jen hlavní řízení), a to za jeho nepřiměřenou délku. Okresní soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně zahájila soudní řízení dne 3. 8. 2011 a toto skončilo jeho zastavením dne 10. 11. 2023 z důvodu zpětvzetí žaloby po uzavření mimosoudní dohody dne 20. 9. 2023. V období od 3. 8. 2011 do 10. 11. 2023 probíhalo trestní řízení vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. Anonymizováno (dále jen vedlejší řízení). V roce 2008 žalobkyně utrpěla závažná zranění při dopravní nehodě. V období let 2018–2024 žalobkyně studovala vysokou školu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 251 250 Kč žalobkyně uplatnila u žalované dne 10. 10. 2023.

3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobkyně dle § 5, § 6a, § 14 odst. 3, § 15, § 26 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

4. Hlavní soudní řízení bylo přerušeno za účelem vyčkání výsledku vedlejšího řízení a jeho celková doba činila 12 let a 2,5 měsíce. Dle judikatury soudů je do doby řízení třeba započítat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno. Délka vedlejšího řízení nebyla přiměřená z důvodů přičitatelných státu. Jako nedůvodnou shledal námitku žalované, že délka hlavního soudního řízení byla do jisté míry dána i jednáním žalobkyně a jejím věkem v době podání žaloby. Jednotlivé procesní úkony žalobkyně byly činěny v době, kdy bylo řízení přerušeno a nebyly tak důvodem jeho prodloužení. Na výši odškodnění neměla vliv ani skutečnost, že žalobkyně získala přesnější povědomí o hlavním řízení až někdy ve věku 18 či 19 let.

5. Hlavní řízení okresní soud vyhodnotil jako nikoliv složité, avšak je nutno vycházet z povahy řízení vedlejšího, které bylo velmi složité z důvodu velkého množství obžalovaných a poškozených a potřeby vypracování více znaleckých posudků. Z tohoto důvodu přistoupil okresní soud na snížení základní částky odškodnění o 30 %. K dalšímu snížení o 10 % přistoupil okresní soud z důvodu rozhodování vedlejší věci na dvou stupních soudní soustavy. Jako nedůvodnou naopak shledal námitku žalované, že žalobkyně mohla zvolit mimosoudní vyřešení sporu kdykoli v průběhu přerušení hlavního soudního řízení. Nejedná se o zákonné kritérium dle § 31a odst. 3 OdpŠk. Tímto kritériem není ani zpětvzetí žaloby.

6. V souvislosti s postupem soudů ve vedlejší věci přistoupil okresní soud ke zvýšení základní částky odškodnění o 20 %. Uzavřel, že procesní úkony byly nekoncentrované, byly zjištěny neodůvodněné průtahy a rozsudek okresního soudu byl dvakrát zrušen. K dalšímu zvýšení o 50 % přistoupil okresní soud z důvodu zásadního významu řízení pro žalobkyni s ohledem na uplatňování nároku na nemajetkovou újmu. Za dobu studia žalobkyně na vysoké školy, kdy potřebovala zajistit životní potřeby s ohledem na svou rodinnou situaci a výši svého příjmu, přistoupil okresní soud o další navýšení základní částky o 10 %, tj. celkem o 60 %. V tomto období představovala sporná částka pro žalobkyni zásadní položku.

7. Při stanovení základní částky vycházel okresní soud z částky 17 000 Kč za první dva roky řízení a dále za každý další rok řízení, a to zejména s ohledem na celkovou dobu řízení. Tuto částku pak upravil snížením o 30 % za složitost věci, o 10 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, navýšením o 20 % pro postup soudu a o 50 %, resp. o 60 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni. Celkem tak navýšil základní částku odškodnění o 30 % v období od srpna 2011 do srpna 2018 a o 40 % od září 2018 do září 2023. Celková částka odškodnění představovala 253 583 Kč. Před podáním žaloby uhradila žalovaná částku 158 738 Kč. Z tohoto důvodu byl nárok žalobkyně shledán důvodným. K zamítnutí žaloby došlo pouze v části požadovaných úroků z prodlení, když tento byl přiznán až po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované.

8. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Pokud směřovalo do odstavce II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o částečném zamítnutí žaloby, bylo v této části odvolání odmítnuto dle § 218 písm. b) o. s. ř.

9. Ztotožnila se se závěrem okresního soudu, že délka řízení v souvislosti s délkou řízení vedlejšího byla nepřiměřená a žalobkyni náleží náhrada přiměřeného zadostiučinění. Souhlasila rovněž s výší základní částky, ze které okresní soud vycházel, když tato je shodná s částkou, ze které sama vycházela při náhradě v rámci mimosoudního vypořádání nároku žalobkyně. Nesouhlasila však s rozsahem jejího navýšení tak, jak to učinil okresní soud.

10. Okresní soud nesprávně dvakrát zohlednil nepřiměřenou délku vedlejšího řízení, když stanovil základní částku ve výši 17 000 Kč a tuto navýšil o dalších 20 %, tj. na částku 20 400 Kč. Tato částka převyšuje finanční rámec stanovený ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. Cpjn 206/2010. Postup orgánů veřejné moci již byl plně zohledněn ve stanovení základní částky ve výši 17 000 Kč. Postup soudů sice nebyl zcela plynulý, ale s ohledem na enormní skutkovou a právní složitost vedlejšího řízení, nebyl důvod základní částku dále navyšovat. Toto navýšení nebylo řádně odůvodněno, když soud pouze konstatoval, že došlo k průtahům v řízení, neuvedl však, kdy k tomu došlo. Není rovněž uvedeno, z jakých důvodů došlo k dvojímu zrušení rozsudku prvního stupně. Nesouhlasila rovněž se snížením základní částky o 40 % z důvodu složitosti věci. Připustila sice, že k tomuto snížení sama přistoupila ve svém stanovisku ze dne 28. 2. 2024, nicméně následně předložila judikaturu soudů, ze kterých vyplývá vyšší rozsah snížení v obdobně složitých věcech. Odůvodnění okresního soudu, proč nerozhodl v intencích předložené komparativní judikatury, považovala za nedostatečné. Nesouhlasila rovněž s navýšením základní částky z důvodu zvýšeného významu řízení pro žalobkyni. Připustila, že v případě rychlejšího vyplacení uplatněného nároku by daná částka pomohla žalobkyni v nelehké situaci na vysoké škole. Poukazovala však na skutečnost, že žalobkyně měla po celou dobu studia nárok na výživné ze strany matky, který velmi pravděpodobně neuplatňovala, resp. tento před okresním soudem neuváděla. V této souvislosti poukazovala na skutkovou a právní složitost vedlejšího řízení s tím, že jakmile se podařilo s velkou mírou pravděpodobnosti určit viníka vlakové nehody, byl nárok žalobkyně poměrně rychle vypořádán. S odkazem na judikaturu soudů považuje za přiměřené navýšení o 30 %.

11. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Klíčovou skutečností pro posouzení uplatněného nároku by měla mít délka řízení, když tato představuje vážné omezení práva na rychlé a spravedlivé rozhodnutí, což má zásadní dopad na psychický i materiální stav žalobkyně. Toto kritérium by mělo převažovat nad posouzením složitosti trestní věci z pohledu zvýšení základní částky. Poukazovala na přístup samotné žalované při vyřizování její žádosti o odškodnění, která žalobkyni poskytla v součtu částku o 17 % nižší, než je dolní hranice rozpětí základní částky. Stanovené rozpětí již neodpovídá současné době s ohledem na navýšení mezd, důchodů, výše odškodnění bolesti a ZSU či inflace od doby jeho stanovení. Vždy se jedná o základní částku, kterou je možno s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu navyšovat či snižovat.

12. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně.

13. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že délka hlavního řízení nebyla přiměřená z důvodů přičitatelných státu. Pokud se týká samotné délky řízení, toto trvalo od 3. 8. 2011 (podání žaloby) do 10. 11. 2023 (právní moc usnesení o zastavení řízení), tj. po dobu 12 let a 3 měsíců. Přestože v této souvislosti nelze vycházet z nesporných tvrzení účastníků, jak učinil okresní soud v bodě 19 odůvodnění rozsudku, je správný jeho závěr, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění. V dané věci je však soud vázán vymezením doby, za kterou žalobkyně požaduje přiměřené zadostiučinění. Z žalobních tvrzení jednoznačně vyplývá, že žalobkyně požadovala odškodnění za dobu od 1. 8. 2011 (podání žaloby) do 27. 9. 2023, kdy se jí fakticky dostalo odškodnění, tj. za 12 let a 2 měsíce. Z tohoto důvodu se odvolací soud zabýval přiznáním přiměřeného zadostiučinění pouze za takto stanovené časové období.

14. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu uvedenými v bodě 20. rozsudku týkající se jednání žalobkyně v průběhu hlavního řízení, jakož i okolnosti jejího věku, na které pro stručnost odkazuje.

15. Nedůvodná je odvolací námitka žalované týkající se dvojího zohlednění samotné délky řízení. Pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je nezbytné nejprve stanovit základní částku. Tato vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 s tím, že je stanovena v rozmezí od 15 000 do 20 000 Kč. Při stanovení základní částky hraje hlavní roli zejména celková délka řízení. Takto stanovená základní částka je východiskem pro stanovení částky za celkovou dobu řízení, ke které se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících. Tuto je pak nutno následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Pokud okresní soud stanovil základní částku v rámci uvedeného rozmezí a tuto následně dále navyšoval či snižoval, nelze v tomto spatřovat dvojí zohlednění celkové délky řízení. Stanovení základní částky odškodnění ve výši 17 000 Kč je zcela v souladu s příslušným stanoviskem Nejvyššího soudu. Tato částka ostatně žádnou ze stran nebyla v průběhu řízení zpochybňována.

16. Při posuzování jednotlivých kritérií rozhodných pro stanovení celkové výše přiměřeného zadostiučinění odvolací soud souhlasí se snížením základní částky o celkových 40 % z důvodu složitosti řízení. Tuto je nutno odvodit ze složitosti řízení vedlejšího a odvíjí se od většího počtu obžalovaných a velkého počtu poškozených, jakož i nutností zpracování několika znaleckých posudků. V rámci složitosti řízení je možno zahrnout rovněž skutečnost, že bylo vedeno na dvou stupních, což mělo vliv na celkovou délku řízení.

17. S odvolatelkou lze souhlasit, že okresní soud ve svém rozhodnutí podrobněji nehodnotil rozhodnutí předložená žalovanou a neuvedl důvody, pro které nerozhodl v rámci posuzování složitosti věci shodně s těmito rozhodnutími. V úvodu je nutno uvést, že při posuzování jednotlivých kritérií a v této souvislosti rozhodováním o snížení či zvýšení základní částky pro odškodnění soud toliko přihlíží k obdobným rozhodnutím, není jimi vázán. V dané věci nelze z předložených komparativních rozhodnutí ohledně snížení základní částky o 50 % bez dalšího vycházet s ohledem na odlišné okolnosti projednávané věci. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 330/2013 bylo řízení vedeno opakovaně ve více případech u soudů všech stupňů, a to včetně Ústavního soudu a byly řešeny rovněž otázky týkající se probíhající amnestie. Z rozsudku sp. zn. 51 Co 195/2020 pak vyplývá, že odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky z důvodu složitosti řízení s ohledem na skutečnost, že jeden z obžalovaných byl cizinec a bylo nutné činit dožádání prostřednictvím thajského soudu. Za této situace nelze z předložených rozhodnutí zcela vycházet a odvolací soud souhlasí se snížením základní částky o 40 % pro složitost věci s tím, že v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku. Ostatně sama žalovaná toto snížení považovala za zcela přiměřené, když z něho vycházela při stanovení přiměřeného zadostiučinění, které vyplatila žalobkyni před podáním žaloby.

18. Jako přiměřené hodnotí odvolací soud navýšení základní částky o 20 % s ohledem na postup soudů v dané věci. Pokud žalovaná v odvolání namítala, že okresní soud neuvedl, žádné konkrétní průtahy či důvody zrušení rozsudků soudu prvního stupně, pak je nutno uvést, že tyto vyplývají ze skutkových zjištění okresního soudu. Ve stěžejním vedlejším řízení bylo rozhodnutí okresního soudu dvakrát zrušeno odvolacím soudem a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Z usnesení odvolacího soudu pak vyplývá, že v prvním případě byla věc zrušena a vrácena pro nepřezkoumatelnost s tím, že odvolací soud podotknul, že věc vykazuje značné nedostatky ohledně přiměřenosti řízení mimo jiné při nařizování hlavních líčení a vyžadování důkazů. Druhé rozhodnutí bylo zrušeno a vráceno s tím, že se okresní soud nezabýval všemi důkazy a nesprávně je hodnotil. V rámci posledního rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že přes složitost věci byla délka řízení nepřiměřeně dlouhá, a to i vzhledem k tomu, že některé úkony nebyly prováděny dostatečně včas a koncentrovaně. Jedná se o skutečnosti, které je nutno přičíst k tíži státu a za těchto okolností je závěr okresního soudu o navýšení základní částky o 20 % správný.

19. Ve vztahu k hodnocení významu řízení pro žalobkyni, souhlasí odvolací soud s navýšením základní částky o 50 %, nesouhlasí již s dalším navýšením o dalších 10 % po dobu vysokoškolského studia žalobkyně. V této souvislosti je nutno se zabývat jednat obecným, tj. typovým charakterem sporu a jednak je možno přihlédnout k individuálním okolnostem věci, které umocňují intenzitu zásahu či ovlivnění životní situace. Žalobkyně uplatňovala nárok vůči státu v souvislosti se zásahem do svého zdraví. Typově se jedná o druh sporu, u kterého se presumuje zvýšený význam. Pokud žalovaná odkazovala na obdobná rozhodnutí a v této souvislosti na nižší rozsah navýšení základní částky v souvislosti s posouzením významu řízení pro žalobkyni, pak v těchto bylo vycházeno pouze z typovosti řízení, popř. z věku žalobkyně. Odvolací soud má za to, že v nyní projednávané věci je nutno přihlédnout k individuálním okolnostem dané věci, která odůvodňují toto navýšení. Žalobkyně utrpěla závažná poranění v souvislosti s vlakovou nehodou, při které zahynulo několik osob, a to včetně osoby žalobkyni blízké, se kterou v té době cestovala ve vlaku. Žalobkyně se stala účastníkem této nehody v dětském věku, což umocňuje následky a zážitky s tím spojené. S následky zranění se žalobkyně potýká dodnes. Celá kauza včetně následného vedlejšího řízení byla po celou dobu medializována a událost tak byla žalobkyni po celou dobu připomínána nejen prostřednictvím tisku, ale v této souvislosti také jejím okolím. Nejen samotná dopravní nehoda, ale i průběh následných soudních řízení, vedla k psychickým problémům žalobkyně. Je nutno přihlédnout také k věku žalobkyně, která musela kromě zdravotních problémů ihned po nabytí zletilosti řešit soudní spor týkající se uplatnění peněžní náhrady. S přihlédnutím k těmto individuálním okolnostem projednávané věci, souhlasí odvolací soud s navýšením základní částky o 50 %. Jedná se o okolnost, která odůvodňuje vyšší navýšení oproti předloženým komparativním rozhodnutím ze strany žalované (rozsudky ObS pro Prahu 2 sp. zn. 37 C 175/2024 a sp. zn. 10 C 260/2022).

20. Jako nedůvodné shledal odvolací soud navýšení o dalších 10 % v souvislosti se studiem žalobkyně. Přiměřená náhrada se poskytuje a okolnosti přiznání její výše se posuzují ve vztahu k významu daného konkrétního řízení jako takového, nikoliv v souvislosti s určitou životní etapou, kterou si účastník v jejím průběhu prochází. Přiznané odškodnění neslouží k nahrazení příjmu či výživy účastníka, ale k odškodnění útrap, která v souvislosti s jeho nepřiměřenou délkou cítil. Skutečnost, že žalobkyně v průběhu probíhajícího řízení změnila druh studia a tím jí vznikly vyšší výdaje, tak nemůže být důvodem pro další navýšení významu daného řízení. Pokud žalovaná v odvolání poukazovala na vyživovací povinnost matky žalobkyně a v této souvislosti na možnost získání finančních prostředků, tímto se odvolací soud nezabýval, když se jedná o tvrzení uplatněné až v odvolacím řízení v rozporu s § 205a o. s. ř.

21. Odvolací soud dodává, že pokud žalovaná, a ve svém vyjádření rovněž žalobkyně, poukazovala na navýšení (či snížení) základní částky nad horní (či dolní) hranici stanoveného rozpětí, jedná se o přirozený důsledek hodnocení kritérií stanovených v § 31a OdpŠk. Je zcela logické, že při zhodnocení určených kritérií v souvislosti s individuálními okolnostmi projednávaného případu, může dojít (a zpravidla k tomu i dochází) k navýšení či snížení základní částky nad (či pod) stanovené hranice.

22. Odvolací soud tak shrnuje, že žalobkyně má nárok na zadostiučinění v peněžité formě, a to v základní částce ve výši 17 000 Kč za první dva roky řízení a dále pak za každý další rok řízení za dobu 12 let a 2 měsíců. Tato částka byla dle stanovených kritérií snížena o 40 % z důvodu složitosti řízení, navýšena o 20 % z důvodu postupu soudů a o 50 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni. Celkem tak byla základní částka navýšena o 30 %. Žalobkyni tak náleží za dobu 12 let a 2 měsíců celková částka 246 783 Kč. Z této částky žalovaná již uhradila 158 738 Kč. Žalobkyni tak náleží částka 88 045 Kč.

23. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek v odstavci I. výroku dle § 219 o. s. ř. potvrdil co do částky 88 045 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení a v částce 4 467 Kč změnil tak, že v tomto rozsahu nárok žalobkyně dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zamítl.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, která byla do základu úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalovanou zavázal nahradit žalobkyni částku 52 408 Kč (po zaokrouhlení) představující odměnu za dva úkony právní služby (převzetí věci a podání žaloby) po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhláška), tj. 6 200 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, tj. 600 Kč. Dále odměnu za celkem 6 úkonů právní služby (3x podání ve věci samé, 2x účast u jednání a porada s klientkou) a odměnu ve výši ½ za účast u jednání soudu, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí. Jednalo se o úkony právní služby poskytnuté v roce 2025, proto bylo vycházeno z vyhlášky účinné po 1. 1. 2025, tj. z tarifní hodnoty ve výši přiznané částky a odměna představuje částku 4 660 Kč za úkon, tj. celkem 30 290 Kč. Dále byl přiznán 7x režijní paušál po 450 Kč, tj. 3 150 Kč, to vše navýšeno o DHP ve výši 8 450,40 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Dále byla přiznána náhrada mzdy žalobkyně za účast u jednání ve výši 1 717,28 Kč.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná byla zavázána nahradit žalobkyni částku 12 366 Kč představující odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 4 660 Kč, tj. 9 320 Kč, 2x režijní paušál po 450 Kč, tj. 900 Kč, to vše navýšeno o DPH ve výši 2 146 Kč.

26. Náklady řízení, stejně jako přiznanou částku byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě 15 dnů. Delší doba k úhradě byla stanovena s ohledem na skutečnost, že částky jsou vypláceny z rozpočtových prostředků a v této souvislosti je potřebná delší doba k vyřízení. Tato skutečnost nebude žalobkyni na újmu.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.