KSOSOL 75 Co 277/2025-169

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudců JUDr. Markéty Pokorné a Mgr. Bronislava Berana ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2025, č. j. 12 C 96/2024-125,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 16.601,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Shora označeným rozsudkem okresní zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala, aby z exekuce vedené na majetek povinného jméno FO, nařízené usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 2024, č. j. 48 EXE 3343/24-61 byly vyloučeny: id. Anonymizováno/Anonymizováno pozemku (zahrada) p. č. Anonymizováno/Anonymizováno, se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsaný na listu vlastnictví Anonymizováno pro katastrální území adresa, obec adresa, u právnická osoba pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště adresa, pozemek (zastavěná plocha a nádvoří) p. č. Anonymizováno/Anonymizováno, jehož součástí je stavba (rodinný dům) č. p. Anonymizováno, v části obce adresa, pozemek (zahrada) p. č. Anonymizováno/Anonymizováno a pozemek (ostatní plocha) p. č. Anonymizováno/Anonymizováno, se všemi součástmi a příslušenstvím, zejména studnou, venkovnímu úpravami a trvalými porosty, vše zapsané na listu vlastnictví Anonymizováno pro katastrální území adresa, obec adresa, u právnická osoba pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště adresa, finanční prostředky na účtu číslo č. účtu vedeném na jméno Jméno žalobkyně, u společnosti právnická osoba., se sídlem adresa, IČO IČO, finanční prostředky na účtu číslo č. účtu vedeném na jméno Jméno žalobkyně, u společnosti právnická osoba., se sídlem adresa, IČO IČO, finanční prostředky na účtu číslo č. účtu vedeném na jméno Jméno žalobkyně, u společnosti právnická osoba., se sídlem adresa, IČO IČO, finanční prostředky na účtu penzijního připojištění se státním příspěvkem, číslo vkladového účtu č. účtu, vedeném na jméno Jméno žalobkyně, ke smlouvě č. hodnota u společnosti právnická osoba. (dříve Anonymizováno fond právnická osoba a.s.), se sídlem adresa, IČO IČO (výrok I.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení ve výši 23.698,24 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětným exekučním řízením je vymáhána pohledávka, která se stala splatnou dne 22. 3. 2022. O této pohledávce bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci z 17. 4. 2023. Majetkový režim žalobkyně s povinným (manželem) byl upraven notářským zápisem ze dne 30. 6. 2023. Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2023 nabyl právní moci dne 8. 2. 2024, a to spolu s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 1. 2024. Ke změně majetkového režimu manželů tak došlo prokazatelně poté, kdy Okresní soud v Olomouci (byť nepravomocně) zavázal povinného manžela k úhradě vymáhané pohledávky žalovanému a minimálně prohlášení povinného uvedené v notářskému zápisu č. NZ 338/2023, že vůči němu nejsou vedeny žádné soudní žaloby, trestní řízení, exekuční řízení, dražby, či jiná řízení, která by do budoucna postihovala jeho majetek, je tak zjevně nepravdivé. Žalobkyně namítala, že žalovaný bude uspokojen z prodeje nemovitostí v adresa, když bylo nařízeno provedení exekuce prodejem zahrady v adresa ve výlučném vlastnictví povinného. Soud tedy vyčkal výsledku, avšak ani prodejem této nemovitosti (jakož i dalšího majetku povinného) nedošlo k uspokojení pohledávek žalovaného. Lze tak uzavřít, že smlouva o manželském majetkovém režimu manželů ze dne 30. 6. 2023 se svým obsahem či účelem dotýká práv žalovaného, který se smlouvou nesouhlasil, a tato smlouva o manželském majetkovém režimu tak vůči žalovanému podle § 719 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nemá právní účinky. V předmětné věci se zjevně nejedná o situace uvedené v ustanovení § 262a odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), tedy o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po zápisu smlouvy o manželském majetkovém režimu manželů do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu či vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před zápisem smlouvy o manželském majetkovém režimu manželů do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu za současného vyslovení souhlasu žalovaným. Podle § 262a odst. 3 o. s. ř. tak v tomto případě lze výkon rozhodnutí nařídit i na majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl zákonný režim společného jmění manželů změněn. Ohledně nemovitých věcí, jejichž vyloučení z exekuce se žalobkyně domáhala, nebylo v řízení prokázáno, že v době vzniku vymáhané povinnosti nebyly součástí společného jmění manželů. Ohledně finančních prostředků na tvrzených bankovních účtech pak žalobkyně neuvedla soudu žádná konkrétní skutková tvrzení, přičemž bankovní výpis z účtů za období jednoho měsíce (jediné dva výpisy, které soudu žalobkyně doložila) sám o sobě neprokazuje, že by na bankovních účtech nebyly ani z části uloženy peněžní prostředky, které by jinak náležely do společného jmění manželů. Finanční prostředky připsané na spořící účet žalobkyně v měsíci srpnu 2024 či na běžný účet v měsíci srpnu 2023 navíc byly ve stejném měsíci z bankovního účtu žalobkyně také odepsány. Podle § 262b odst. 2 o. s. ř. se tak má za to, že peněžní prostředky na účtech žalobkyně by náležely do společného jmění manželů. Existence účtů žalobkyně u právnická osoba. a právnická osoba. (dříve Anonymizováno fond právnická osoba a. s.) nebyla žalobkyní ani doložena. Navíc dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 35 Odo 801/2002 peněžní prostředky na účtu nejsou v majetku majitele účtu, ale v majetku peněžního ústavu a oprávnění majitele účtu na vyplacení peněžních prostředků představuje pouze pohledávku z účtu u peněžního ústavu. Nejedná se tedy o věc, nýbrž o nárok majitele účtu na výplatu peněžních prostředků z tohoto účtu při splnění sjednaných podmínek. Peněžní prostředky uložené na účtu u peněžního ústavu jsou majetkem peněžního ústavu, zatímco majitel účtu je nositelem pohledávky z účtu. Soud tedy dospěl k závěru, že k majetku, jehož vyloučení z exekuce vedené na majetek povinného se žalobkyně podanou žalobou domáhá, v této věci nebyla prokázána existence práva, které nepřipouští výkon rozhodnutí ve smyslu § 267 o. s. ř., a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dále podotkl, že manžel povinného může navrhovat zastavení exekuce na majetek patřící do SJM jen v rámci exekučního řízení podle § 262b o. s. ř. (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2015, č. j. 24 Co 353/2015-59).

3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně, kterým se domáhala, aby krajský soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání s tím, že okresní soud v Olomouci v projednávané věci nepostupoval v souladu s platnou právní úpravou, neboť věc neposuzoval podle § 732 ve spojení s § 742 odst. 1 písm. a) o. z. a podle § 42 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“) ve spojení s § 262b odst. 1, 2 a § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Soud se s těmito ustanoveními nevypořádal, ačkoliv byla pro jejich aplikaci splněna zákonná kritéria, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně je přesvědčena, že v daném případě byly naplněny podmínky pro posouzení věci podle výše uvedených ustanovení. Dluh manžela je nesporně jeho výlučným dluhem, který vznikl za trvání manželství i společného jmění manželů, přičemž tato skutečnost nebyla v řízení nijak zpochybněna. Žalobkyně proti tomuto dluhu jednoznačně vyjádřila svůj nesouhlas podáním excindační žaloby, čímž uplatnila své právo nesouhlasu ve smyslu § 732 o. z. V žalobě výslovně uvedla: „Žalobkyně se až z doručených písemností dozvěděla o údajném závazku svého manžela, povinného, kdy i z exekučního titulu je zřejmé, že tento uvedený závazek odmítá, neuznává jej, má se jednat o dluh z titulu tzv. bezdůvodného obohacení, tedy pokud vzniklý, tak zcela bez vědomí žalobkyně, a navíc se zcela jistě nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny žalobkyně a povinného. Žalobkyně se tímto dovolává toho, že předmětný dluh není a nebyl součástí jejich SJM ve smyslu § 710 o. z.“ Jak vyplývá ze znění ustanovení § 732 o. z., ale i komentářové literatury, nesouhlas nedlužného manžela s převzetím dluhu do společného jmění může být projeven nejen výslovně, a to písemně či ústně, ale rovněž konkludentně. Tento projev vůle (hmotněprávní jednání) může být součástí jiného právního jednání, včetně procesního úkonu učiněného vůči soudu. V takovém případě je tento projev vůle účinný vůči věřiteli okamžikem, kdy se o něm věřitel prokazatelně dozvěděl. Podáním excindační žaloby tak došlo nejen k procesnímu uplatnění ochrany práv žalobkyně, ale současně i k výslovnému projevu jejího nesouhlasu s uspokojením výlučného dluhu manžela z majetku náležejícího do společného jmění manželů, o němž se věřitel musel nejpozději doručením žaloby dozvědět. Jestliže se pak žalobkyně dozvěděla o vedení exekuce na její výlučný majetek dne 7. 4. 2024 po doručení příslušných listin ze strany exekutora (a tímto způsobem se zároveň dozvěděla o existenci údajného dluhu jejího manžela) a následně při podání žaloby dne 10. 4. 2024 uplatnila nesouhlas s tímto dluhem, lze mít za splněnou podmínku uplatnění bez zbytečného odkladu. Podle § 710 o. z. jsou součástí společného jmění manželů dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se jedná o dluhy, které se týkají majetku náležejícího výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, anebo dluhy, které převzal pouze jeden z manželů bez souhlasu druhého manžela, aniž by se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. V posuzované věci je nepochybné, že předmětný dluh převzal výlučně manžel žalobkyně bez jejího vědomí a souhlasu, přičemž současně nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by se jednalo o dluh vzniklý v souvislosti s obstaráváním každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Za této situace je nutno uzavřít, že předmětný dluh nespadá do společného jmění manželů, nýbrž představuje výlučný dluh manžela žalobkyně, a nemůže proto být uspokojován z majetku náležejícího do společného jmění manželů. Jakýkoli opačný závěr by byl v rozporu s kogentní právní úpravou obsaženou v § 710 a § 732 o. z. a vedl by k nepřípustnému zásahu do majetkových práv žalobkyně. Okresní soud v Olomouci pochybil, když se řádně nezabýval aplikací § 732 o. z. a souvisejících ustanovení exekučního řádu a občanského soudního řádu, ačkoliv pro jejich použití byly v projednávané věci splněny veškeré zákonné předpoklady. Uvedené je podstatné zejména z hlediska případného uspokojování pohledávky oprávněného z výlučného majetku žalobkyně, kdy tento je možno případně postihnout pouze a jen do výše podílu dle § 732 o. z. V této souvislosti Žalobkyně poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 20 Cdo 281/2023. Uvedené pochybení mohlo a mělo vést k závěru o nepřípustnosti vedení exekuce v rozsahu postihujícím majetek náležející do výlučného jmění žalobkyně (původně společného jmění manželů), a tedy k naplnění důvodu pro zastavení exekuce ve smyslu § 262b odst. 1, 2 ve spojení s § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. O takovém závěru však není v rámci odvolacího řízení možné kvalifikovaně rozhodnout, neboť soud prvního stupně v důsledku nesprávného právního posouzení věci vůbec neprováděl potřebná skutková zjištění směřující k posouzení povahy dluhu, existence a včasnosti nesouhlasu žalobkyně, ani k posouzení, zda byly splněny podmínky pro uspokojení pohledávky z majetku ve výlučném jmění žalobkyně (dříve ve společném jmění manželů). Soud tak zatížil řízení vadou spočívající v neúplně zjištěném skutkovém stavu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále namítala, že vůči jejímu manželovi bylo zahájeno insolvenční řízení, a to dne 30. 7. 2025 vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL Anonymizováno insolvenční spisová značka, a není tak možno provádět vůči povinnému nařízené exekuce a pokračovat v řízeních, která s těmito exekucemi bezprostředně souvisí, jako je právě toto řízení o vylučovací žalobě, rozsudek neměl být vůbec vydán a k odvolání měl být zrušen a řízení zastaveno.

4. Žalovaný navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit s tím, že jej považuje po skutkové i právní stránce za správný, přičemž odvolání žalované neobsahuje žádné nové skutečnosti ani důkazy. Námitka žalobkyně ohledně insolvenčního řízení je nedůvodná, neboť řízení o vylučovací žalobě podle § 267 o. s. ř. je samostatným sporným řízením, v němž se posuzuje, zda žalobkyně prokázala právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí. Okresní soud proto postupoval správně, když o žalobě rozhodl a její návrh zamítl. Soud prvního stupně se věcí řádně zabýval, provedl potřebné důkazy a své závěry přesvědčivě odůvodnil, přičemž žalovaný se s těmito závěry rovněž ztotožňuje. Okresní soud v Olomouci správně zjistil skutkový stav a aplikoval odpovídající právní úpravu. Z jeho závěrů jednoznačně vyplývá, že závazek povinného, který je předmětem exekuce, vznikl před uzavřením smlouvy o zúžení SJM, smlouva o manželském majetkovém režimu ze dne 30. 6. 2023 byla uzavřena v době, kdy vůči povinnému již probíhalo soudní řízení, a prohlášení manželů o opaku bylo nepravdivé, smlouva o manželském majetkovém režimu se svým obsahem dotýká práv žalovaného jako věřitele, který s ní nesouhlasil, a proto nemá vůči žalovanému právní účinky ve smyslu § 719 odst. 2 o. z. Podle § 262a odst. 3 o. s. ř. lze výkon rozhodnutí vést i na majetek, který netvoří součást SJM jen proto, že byl zákonný režim změněn, jestliže závazek vznikl před změnou, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že by majetek, jehož vyloučení se domáhá, nebyl součástí SJM v době vzniku závazku povinného, a ohledně peněžních prostředků na účtech neprokázala, že by nešlo o prostředky náležející do společného jmění.

5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 10. 4. 2024 ve znění jejího rozšíření ze dne 6. 12. 2024 se žalobkyně domáhala vyloučení majetku uvedeného shora z exekuce zahájené usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 3. 2024, č. j. 48 EXE 3343/24-61, k vymožení peněžité povinnosti uložené manželu žalobkyně, panu jméno FO, nar. Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2023, č. j. 15 C 115/2023-128, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 1. 2024, č. j. 69 Co 205/2023-184. Exekuce je vedena pro vymožení pohledávky žalovaného u pověřeného soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, a to pod sp. zn. 230 EX 310/24. Žalobkyně tvrdila, že exekutor obstavil majetek povinného a stejně tak postupuje i vůči žalobkyni přesto, že manželé mají založena tzv. oddělená jmění, formou notářského zápisu zúžen zákonný rozsah společného jmění manželů, přičemž předmětným notářským zápisem bylo vypořádáno zúžení SJM žalobkyně a povinného manžela. Žalobkyně proto navrhla vyloučení věcí uvedených shora z výše uvedené exekuce, když tvrdila, že jsou v jejím výlučném vlastnictví, proto je tato exekuce podle ní vedena neoprávněně a v rozporu se zákonem, když je vedena na výlučný majetek žalobkyně pro uspokojení dluhu jejího manžela. Dále namítala, že s vymáhaným dluhem nesouhlasila, nevěděla o něm, o tomto se dozvěděla až z exekuce, dluh tedy není součástí SJM. Povinný disponuje dostatečným majetkem k uspokojení pohledávky žalovaného, neboť v rámci exekuce došlo k dražbě nemovitosti povinného s tržní cenou 5.418.000 Kč. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, s odůvodněním, že vymáhaný závazek povinného manžela jméno FO vznikl před zápisem listiny o zúžení SJM manželů ve smyslu ust. § 262a odst. 3 o. s. ř. Podle žalovaného uvedli manželé v notářském zápisu ze dne 30. 6. 2023 vědomě nepravdivé prohlášení o tom, že vůči nim nejsou vedena žádná soudní řízení, která by do budoucna postihovala jejich majetek. Dle žalovaného nabyli manželé nemovitosti v adresa do SJM na základě kupní smlouvy ze dne 22. 3. 2005. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně s žalovaným v rámci notářského zápisu prohlásili, že vzali na vědomí ustanovení § 733 občanského zákoníku, že zavázal-li se jeden z manželů v době, od které do změny nebo vyloučení zákonného majetkové režimu smlouvou manželů uplynulo méně než 6 měsíců, může být pohledávka jeho věřitele uspokojena ze všeho, co by bylo součástí společného jmění, kdyby ke smlouvě manželů nedošlo. Po dražbě nemovitosti povinného žalovaný dne 28. 2. 2025 soudu sdělil, že z prodeje této nemovitosti nemohou být jeho pohledávky uspokojeny ani z poloviny. Okresní soud věc projednal u jednání konaného dne 4. 11. 2024 a 26. 8. 2025, kde provedl k důkazu listiny, a dne 26. 8. 2025 pak vyhlásil napadený rozsudek.

7. Předně krajský soud konstatuje, že považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a jeho závěr o skutkovém stavu věci pod body 3.-5. odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedená zjištění a závěr o skutkovém stavu krajský soud přejímá a pro stručnost na tato zcela odkazuje.

8. Co se pak týká právního hodnocení věci, krajský soud zcela nesdílí právní hodnocení věci a důvody pro zamítnutí žaloby okresním soudem, kdy primární důvod, pro který měla být žaloba zamítnuta, okresní soud zmínil jen okrajově v závěru svého rozsudku, kde podotýká, že „manžel povinného může pouze navrhovat zastavení exekuce na majetek patřící do SJM jen v rámci exekučního řízení podle § 262b o. s. ř.“. Důvodem pro zamítnutí žaloby je však dle okresního soudu skutečnost, že ze strany žalobkyně v této věci nebyla prokázána existence práva, které nepřipouští výkon rozhodnutí ve smyslu § 267 o. s. ř. To je sice pravdou a závěry okresního soudu lze akceptovat, avšak tento se danou skutečností zabýval zcela nadbytečně. Primárním důvodem pro zamítnutí žaloby je totiž nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně, která vede bez dalšího k neúspěchu ve věci. Dle ust. § 262b odst. 1 o. s. ř., je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen, což se v dané věci stalo. K podání vylučovací (excindační) žaloby podle § 267 o. s. ř. je s účinností od 1. 7. 2015 aktivně legitimována jen třetí osoba odlišná od povinného a manžela povinného, jejíž věc (majetkové právo nebo jiná majetková hodnota) byla postižena výkonem rozhodnutí (exekucí), ačkoliv k ní má hmotněprávní vztah, který výkon rozhodnutí nepřipouští. Třetí osobou z hlediska § 267 o. s. ř. je i rozvedený manžel povinného, jehož majetek byl výkonem rozhodnutí (exekucí) neoprávněně postižen, avšak jen, pokud není účastníkem vykonávacího (exekučního) řízení v procesním postavení manžela povinného a nemůže se bránit návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 262b odst. 1 o. s. ř. Jestliže se manžel, potažmo bývalý manžel povinného účastní exekuce v procesním postavení manžela povinného, jak tomu je i v tomto případě v souladu s ust. § 255 odst. 2 o. s. ř., jediným přípustným způsobem jeho obrany proti postižení jeho majetku ve větším rozsahu, než připouští zákon, je návrh na zastavení exekuce ve vztahu k nepřípustně postiženému majetku podle ust. § 262b odst. 1 o. s. ř. Pouze pokud je majetek bývalého manžela postižen bez jeho účasti v exekučním řízení (kdy se nemůže bránit návrhem na zastavení exekuce, neboť není jejím účastníkem), může (musí) se jako „třetí osoba“ bránit podáním vylučovací žaloby podle § 267 o. s. ř. Jelikož se žalobkyně exekučního řízení účastní v procesním postavení manžela povinného, není subjektivně legitimována k podání vylučovací žaloby podle § 267 o. s. ř. v platném znění a svojí „obranu“ může účinně uplatnit jen návrhem na zastavení exekuce dle § 262b odst. 1 o. s. ř. Pokud by zákon připouštěl možnost věcného posuzování obrany manžela povinného proti nepřípustnému postižení majetku v exekuci jak excindační žalobou podle ust. § 267 o. s. ř., tak i návrhem na částečné zastavení exekuce podle ust. § 262b odst. 1 o. s. ř., pravomocné rozhodnutí ve věci dříve rozhodnuté by nutně tvořilo překážku věci rozsouzené a novému věcnému projednání by bránil nedostatek podmínky řízení bez ohledu na to, že jde o řízení jiného charakteru (exekuční a nalézací). Tento názor koresponduje s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5160/2017, v němž byla řešena situace, vzniklá v souvislosti se změnou dosavadní právní úpravy zákonem č. 139/2015 Sb., kdy manžel povinného podal návrh na částečně zastavení exekuce podle nové právní úpravy (ust. § 262b odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2015), ačkoli jeho žaloba na vyloučení věci z exekuce podaná za účinnosti předchozí úpravy (§ 267 odst. 1, 2 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2015) byla již pravomocně zamítnuta (shodně rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 20 Co 339/2021-82). Skutečnost, že po 30. 6. 2015 se může manžel povinného domáhat ochrany majetku, který dle něj nelze postihnout v exekuci, nebo jen v menším rozsahu, pouze postupem dle § 262b odst. 1 o. s. ř. pak vyplývá i právě se shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5160/2017.

9. Odvolací námitky žalobkyně tak s ohledem na shora uvedené nejsou z právního hlediska relevantní, kdy tedy není v tomto řízení podstatné právní posouzení toho, zda dluh, pro který je vedena exekuce, spadá či nespadá do SJM. Rovněž tak není překážkou projednání věci okolnost, že manžel žalobkyně je v insolvenci, když se v projednávané věci jedná o samostatné civilní řízení, kde manžel žalobkyně není účastníkem, a nejsou tedy ex lege prohlášením úpadku na něj dány důvody pro přerušení tohoto řízení. Pouze okrajově krajský soud zmiňuje, že věci, jež jsou předmětem tohoto řízení, navíc ani doposud nebyly insolvenčním správcem sepsány do majetkové podstaty, jak bylo zjištěno nahlédnutím do veřejně přístupného insolvenčního rejstříku.

10. Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (ač z jiných důvodů), a to včetně výroku II. o nákladech řízení, kde okresní soud správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a správně vypočetl jejich výši.

11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení z procesního hlediska úspěšný, neboť odvolání žalobkyně nebylo vyhověno. Žalobkyně tedy má povinnost uhradit žalovanému plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem dle ustanovení § 7, § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“ ) za 2 úkony právní pomoci po 5.620 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT), dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 2 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady cestovních výdajů ve výši 980 Kč (jízdné za jednu cestu z adresa do Anonymizováno a zpět dne 3. 2. 2026 – účtovaných 140 km vozidlem o doložené průměrné spotřebě 7 l/100 km jízdy, při ceně paliva 34,10 Kč/l a náhradě za opotřebení vozidla 5,90 Kč/1 km jízdy dle vyhl. č. 573/2025 Sb.), náhrady za čas promeškaný cestou ze sídla právního zástupce žalovaného k soudu a zpět ve výši 600 Kč (za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč) dle ust. § 14 odst. 3 AT a 21 % DPH z částek odměny a náhrad ve výši 2.881,20 Kč. Žalobkyně je tedy povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 16.601,20 Kč.

12. Místo plnění u náhrady nákladů odvolacího řízení určil krajský soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když s ohledem na výši částky nákladů řízení neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku.

Samostatné dovolání jen proti výroku II. a proti výroku I. ve vztahu k nákladům řízení před soudem prvého stupně přípustné není.