KSOS 8 Co 124/2026-48

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 58.492,33 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 19. 2. 2026, č. j. 112 C 218/2025-30,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku ohledně 11,50% úroku z prodlení ročně z částky 43.364,50 Kč za dobu od 31. 3. 2026 do zaplacení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11,50% úrok z prodlení ročně z částky 43.364,50 Kč od 31. 3. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbývající části tohoto odstavce se rozsudek potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 294 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43.364,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla zamítnuta ohledně částky 15.127,83 Kč s úrokem 12,75 % ročně z částky 41.287 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41.287 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, ohledně úroku 12,75 % ročně z částky 12.055,75 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12.055,75 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 294 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne datum byla mezi právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru na úvěrový rámec do výše 50.000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím Anonymizováno kreditky. Žalovaný za dobu od 12. 7. 2021 do 30. 11. 2023 vyčerpal částku 61.799 Kč a na úvěr zaplatil 29.001 Kč dle přehledu čerpání úvěru č. hodnota. Dále uzavřel smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne datum, kdy se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč jako neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr s možností povoleného přečerpání na jeho bankovním účtu č. č. účtu. Na tento účet bylo žalovanému poukázáno 14.241 Kč a dne 10. 5. 2024 bylo vybráno z bankomatu 14.200 Kč a dne 1. 9. 2024 byl dluh ve výši 12.055,70 Kč převeden na evidenční účet a ke dni 1. 9. 2024 byl zrušen. Zůstatek na tomto účtu ke dni 1. 5. 2024 činil 10.525,50 Kč a k přečerpání došlo celkem o částku 10.566,50 Kč. Okresní soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, když výdaje žalovaného byly stanoveny dle interního ekonomického modelu banky, která neakceptovala údaje uváděné žalovaným v jeho žádosti o poskytnutí úvěru, tedy výdaje ve výši 8.000 Kč, nájemné 0, ale naopak banka přičítala částku 7.000 Kč na nájemné a další částky na vodné, stočné, stravu, takže si sama určila výdaje žalovaného ve výši 13.000 Kč a dále vyšla z nepotvrzených příjmů žalovaného ve výši 25.000 Kč. Okresní soud postupoval ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a přiznal žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou částkou na první úvěr a žalovaným zaplacenou částkou, tedy ve výši 32.798 Kč, ohledně druhého nároku přiznal žalobkyni částku 10.566,50 Kč, když žalovaný na poskytnutou částku ničeho neuhradil. Splatnost určil okresní soud do tří dnů od právní moci rozsudku. Protože splatnost byla určena soudem, žalovaný se nemohl dostat do prodlení a žalobkyni nenáleží úroky dle ust. § 1970 o. z.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavcům II. a III. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalobě v zamítavé části bude vyhověno. Uvedla, že je si vědoma rozhodovací praxe soudů, která při posuzování platnosti úvěrových smluv a souvisejících ujednání akcentuje ochranu dlužníka, zejména v otázce jeho schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně zastává názor, že základním principem úvěrového vztahu je dobrovolné převzetí závazku dlužníkem s vědomím povinnosti úvěr splácet včetně sjednaného úroku, který představuje legitimní odměnu věřitele za poskytnutí finančních prostředků. Ochrana dlužníka nesmí vést k popření podstaty úvěrového vztahu, ani k neodůvodněnému omezení práv věřitele. Žalobkyně v doplnění dotvrdila, jak bylo při posuzování schopnosti úvěr splácet postupováno, včetně běžných nákladů žalovaného, i když tento tvrdil opak. Taktéž žalobkyně zohlednila splácení dalších závazků žalovaným a tyto náklady do své analýzy započetla. Výše úvěru byla v částce 50.000 Kč se splátkou 5 % dlužné splátky, tedy maximální částka 2.500 Kč a v době žádosti byl tento závazek žalovaného jediný, v případě kontokorentu, který byl poskytnut v limitní výši 10.000 Kč, byla orientační splátka 300 Kč.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a to v odvoláním napadené části a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

6. Odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, která odpovídají obsahu provedených důkazů.

7. Rovněž se zcela ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem, pokud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy nebyla ověřena příjmová stránka žalovaného a ohledně výdajů žalobkyně vyšla pouze z interního ekonomického modelu banky. Bylo tak na místě přiznat žalobkyni nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., přestavující rozdíl mezi tím, co bylo fakticky žalovanému poskytnuto a mezi tím, co fakticky uhradil (§ 87 odst. 1 ZoSÚ).

8. Postup okresního soudu je rovněž správný v tom, že nepřiznal žalobkyni úrokové příslušenství, neboť v době rozhodnutí okresního soudu se nemohl žalovaný dostat do prodlení s plněním, jak vyplývá z rozsudku NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Podle něho ust. § 87 ZoSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kde poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka a nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že v dané věci nedošlo k dohodě mezi účastníky, určil splatnost soud, a to ve lhůtě tří dnů.

9. Jiná situace nastala v odvolacím řízení. Žalovaný byl povinen částku 43.364,50 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Pokud tak neučinil, je v prodlení a žalobkyni od doby prodlení náleží úrok z prodlení z této částky, a to od 31. 3. 2026. Rozsudek okresního soudu byl doručen žalovanému fikcí dne 9. 3. 2026. Od následujícího dne počala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, která uplynula dne 24. 3. 2026 a dne 25. 3. 2026 rozsudek nabyl právní moci. Žalovaný měl plnit do tří dnů, tj. do 28. 3. 2026, tento den však připadl na sobotu, měl tak plnit do 30. 3. 2026. Pokud tak neučinil, ode dne následujícího, tj. od 31. 3. 2026 je prodlení.

10. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil žalovanému povinnost z přiznané částky 43.364,50 Kč zaplatit úroky z prodlení ve výši 11,50 % od 31. 3. 2026 do zaplacení.

11. Ve zbytku byl rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v odstavci II. výroku jako věcně správný potvrzen.

12. Okresní soud nepochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a odvolací soud tak v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 294 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

13. V odvolacím řízení byla žalobkyně neúspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.