KSOSOL 69 CO 10/2022-212

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o určení vlastnictví k nemovitostem, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ⟪LB:lb_013⟫ v obec ze dne 4. 10. 2021, č. j. 8 C 34/2020-135,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I. ohledně podílu jedné poloviny na pozemcích p. č. st. 86, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. – zem. stavba, p. č. st. 143, jehož součástí je stavba rodinného domu obec, adresa, a p. číslo vše v k. ú. obec nad anonymizováno mění takto:

Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem: ⟪LB:lb_001⟫ - podílu o velikosti ½ na pozemku p. č. st. anonymizováno, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. – zem. stavba, v k. ú. obec nad anonymizováno, přičemž se jedná o podíl, k němuž je nyní zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí žalovaný, ⟪LB:lb_002⟫ - podílu o velikosti ½ na pozemku p. č. st. anonymizováno, jehož součástí je stavba rodinného domu obec, adresa, v k. ú. obec nad anonymizováno, přičemž se jedná o podíl, k němuž je nyní zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí žalovaný, ⟪LB:lb_003⟫ - podílu o velikosti ½ na pozemku parcelní číslo v k. ú. obec nad anonymizováno, přičemž se jedná o podíl, k němuž je nyní zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí žalovaný.

II. V další části výroku I., v níž žalobkyně požadovala určení svého vlastnického práva k podílu jedné poloviny k pozemkům p. č. st. anonymizováno, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. – zem. stavba, p. číslo p. č. st. anonymizováno, jehož součástí je stavba rodinného domu obec, adresa, vše v k. ú. obec nad anonymizováno, kdy k těmto podílům je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník žalobkyně, se rozsudek okresního soudu zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. st. anonymizováno, pozemku parc. číslo pozemku parcela číslo st. anonymizováno, jehož součástí je stavba rodinného domu adresa, vše zapsáno na LV číslo pro katastrální uzemí, územní celek u stát. instituce, stát. instituce, je žalobkyně (výrok I.), a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 33.000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, že je pravdou, že žalobkyně žalovanému zaslala dopis na vrácení daru ze dne 16. 1. 2020 a později prostřednictvím právního zástupce ze dne 31. 1. 2020. Důvody ve výzvě o vrácení daru jsou totožné jako v žalobě. Žalovaný na tyto výzvy odpověděl dopisem ze dne 22. 1. 2020. Dle žalovaného důvody pro odvolání daru musí být konkrétní, musí být uvedeno, kdy a kde a jak obdarovaný ublížil dárci, či jak se dárce o těchto důvodech dozvěděl. Musí být zachována stanovená lhůta a důvody se později nemohou měnit a musí být takové intenzity, že dochází k porušení dobrých mravů. Soud v odůvodnění rozsudku pouze konstatuje jednotlivé výpovědi svědků a písemné důkazy, které provedl, ale tyto důkazy nevyhodnocuje. Pouze v bodě 27 odůvodnění konstatuje, že výpověďmi svědků bylo prokázáno nevhodné chování žalovaného vůči žalobkyni a že i když žalovaný je omezen ve svéprávnosti, není to důvod, aby žalobě nebylo vyhověno, protože se může léčit a léčbou ovlivnit své chování a dále pouze cituje § 2072 o. z., což je naprosto nedostačující. Žalobkyně jako důvod odvolání daru uvádí fyzická a slovní napadení ze strany žalovaného 27. 6. 2019. Ale usnesením anonymizováno v obec ze dne datum rozhodnutí, pod číslo jednací bylo řízení, které se zabývalo tímto údajným napadením, zastaveno s ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že by se slovního a fyzického napadení žalovaný vůči žalobkyni dopustil. Tedy zjevně toto není důvod pro vrácení daru. Dále jako důvody o vrácení daru žalobkyně uvádí rozsudky Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 2. 2013 pod č. j. 2 T 221/2012-205 a ze dne 3. 7. 2014, č. j. 3 T 131/2014, na základě kterých byl žalovaný ve výkonu trestu od 18. 2. 2015 do 18. 2. 2017, a na základě kterých byl odsouzen pro anonymizováno dle § 199 trestního zákona – anonymizováno osoby ve svém společném obydlí. O těchto trestních řízeních však žalobkyně věděla od počátku, několikrát vypovídala před policií i soudem, takže zde není splněna lhůta dle § 2027 občanského zákoníku pro vrácení daru, neboť výzvu k vrácení daru žalobkyně žalovanému zaslala až v lednu 2020, a tedy z hlediska § 2072 o. z. lze konstatovat, že mu žalobkyně takové jednání prominula, protože žalobu o vrácení daru nepodala do tří let od odsouzení žalovaného. Takže ani toto nejsou důvody pro vrácení daru, protože lhůta dle § 2075 uplynula. Dalšími důvody pro vrácení daru, které žalobkyně uvádí, je to, že během roku 2019 žalovaný napadl jí i syna a jeho přítelkyni. Ve výzvě o vrácení daru ani v žalobě toto slovní a fyzické napadání nejsou nijak konkretizována - jak, kde zůstávají v obecné neurčité rovině. Žalovaný má za to, že ani výpovědí svědků jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, nemohou tuto neurčitost a obecnost napravit. Navíc svědek příjmení příjmení, který je také synem žalovaného, ve své výpovědi mimo jiné uvedl, že s žalovaným nekomunikuje, nemá o něj žádný zájem. Takže i on se chová v rozporu s dobrými mravy, protože žalovaný je jeho otec. Ví, že jde o anonymizováno člověka, který by potřeboval pomoc. Sám svědek hovořil o incidentech, které se staly údajně v letech 2015 až 2016, i když žalovaný byl vykázán ze strany policie ze společného obydlí již v roce 2014 a neuvedl žádný konkrétní případ, kdy by otec napadl jeho nebo jeho přítelkyni v posledních třech letech. Jeho přítelkyně svědkyně jméno příjmení sice uvedla, že žalovaný ji obtěžoval v kadeřnictví a také obtěžoval její zákaznice, ale neuvedla jak a ani nevolala policii. Její tvrzení zůstalo v obecné rovině. Svědek příjmení mimo jiné uvedl, že žalovaný má zákaz vstupu do domu, že byl vykázán, ale toto vykázání již dávno neplatí, takže žalobkyně mezi svými blízkými a přáteli šíří zcela nepravdivé informace na úkor žalovaného a ani tento svědek neuvedl žádný konkrétní případ nevhodného chování žalovaného vůči žalobkyni v posledních třech letech od podání žaloby. Svědkyně jméno příjmení hovořila víceméně o věcech, které měla od žalobkyně, která je její matkou a není pravdou, jak uváděla, že kontaktovala opatrovníka žalovaného a chtěla se s ním dohodnout a vyrovnat. Nikdy za opatrovníkem svého otce nebyla a také nikdy ani ona otci nepodala pomocnou ruku. Neinformovala ho o svatbě, o narození vnoučete, takže ho naprosto ignoruje, což nesvědčí o dobrých mravech. Vztahy v rodině jsou narušené, žalobkyně a děti žalovaného naprosto ignorují a on je z toho zmatený a nedokáže si to vysvětlit, pochopit. Soud se také nevypořádal se anonymizováno stavem žalovaného ohledně ztráty jeho paměti, pouze vágně odkazuje na znalecké posudky anonymizováno příjmení a na omezení svéprávnosti žalovaného dle rozsudku OS v obec, ale právě důsledky psychického anonymizováno žalovaného, které se projevují sníženou sociální obratností, ztrátou paměti, neschopností vybavit si události, své jednání a ztrátou paměťových a intelektuálních schopností, jsou důležité pro posouzení jeho jednání ve smyslu § 2072 o. z. Žalovaný si není ani vědom, že by se nějakého nevhodného chování vůči žalobkyni dopustil, nepamatuje si, že by se někdy se svědky setkal a s nimi hovořil. Úbytek paměťových poznávacích a intelektuálních funkcí není možné léčbou ovlivnit, dochází k postupnému zhoršování, žalovaný není schopen své jednání výrazněji korigovat a také u něj chybí byť jen elementární náhled na toto své jednání. Jde o organickou poruchu osobnosti, která zasahuje do paměti, myšlení, chápání a uvažování žalovaného, stav imponuje jako rozvíjející se demence a toto nelze léčbou ovlivnit. V návaznosti na toto soud dostatečně nevzal v úvahu a správně nevyhodnotil, že žalovaný byl rozsudkem OS v obec z podnětu PL obec, kam se dostavil po propuštění z výkonu trestu, ze dne 12. 6. 2018 pod č. j. 38 Nc 1606/2017-98 omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let a byl mu ustanoven opatrovník na základě znaleckého posudku anonymizováno jméno příjmení. Správně nevyhodnotil závěry znaleckého posudku anonymizováno příjmení a její dodatky v návaznosti na další anonymizováno zprávy ošetřujících lékařů žalovaného, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný trpí anonymizováno poruchou, která není přechodného rázu a je léčbou neovlivnitelná, má stále zhoršující průběh. Jedná se o organickou poruchu osobnosti s detoriací poznávacích funkcí do pásma demence v rámci vaskulárních změn mozku a poúrazové epilepsie. Na toto onemocnění měla vliv anonymizováno mozku, prodělaná borelióza a epilepsie. U žalovaného je snížena sociální obratnost, změněná přizpůsobivost i chování, vázne vybavení paměti, je deficitní anterográdní a retrográdní paměť je výrazně oslabena slovní produkce. Fakticky to znamená, že u žalovaného dochází k postupnému zhoršení jeho psychického stavu, dochází k úbytku poznávacích funkcí, paměťových a intelektuálních schopností a dovedností. Žalovaný není schopen zapamatovat si jednotlivé události, zážitky a informace a nedokáže si je ani vybavit, žalovaný si nepamatuje, že by někdy hovořil se shora uvedenými svědky, že by je potkal na ulici nebo jezdil kolem jejich domu a že by jim něco říkal o žalobkyni. Nepamatuje si, že by žalobkyni nadával, že by ji fyzicky napadl nebo vyhrožoval, že by s ní vůbec mluvil. Pamatuje si pouze nějaké zážitky z dětství, mládí, ale nikoliv současnost. Nechápe proč se s ním žalobkyně rozvedla, proč byl ve výkonu trestu a za co byl odsouzen. Z posudku anonymizováno příjmení ze dne 29. 10. 2020, který byl vypracován v řízení pro zmatečnost vedené u OS obec pod sp. zn. 18 C 76/2015 vyplývá, že počátky anonymizováno onemocnění žalovaného spadají nejméně do roku 2013, kdy ho praktický lékař anonymizováno příjmení poslal na vyšetření v roce 2014 k anonymizováno příjmení a v roce 2014 byl také vyšetřen anonymizováno příjmení, který popsal jeho stav, že obtížně chápe, nic si nepamatuje a vyslovil závěr o organické poruše osobnosti, detoriaci kognitivních funkcí. Z vyšetření anonymizováno příjmení z května 2014 již vyplynuly hrubé poruchy paměti, ztížená výbavnost pojmů, vázne sociální porozumění i schopnost abstraktního myšlení, výkon v paměťové zk. spadá na úroveň těžké slaboduchosti a paní doktorka dochází k závěru, že u žalovaného došlo k organicky podmíněné změně osobnosti kognitivních funkcí a stav imponuje jako rozvíjející se demence. Špatný psychický stav u žalovaného byl zaznamenáván i během výkonu trestu, kdy byl zmatený, byl několikrát vyšetřen i anonymizováno a po propuštění z výkonu trestu byl umístěn v PL obec. Ve sporu o zmatečnost u OS v obec, ve kterém došlo k doplnění znaleckého posudku anonymizováno příjmení ohledně psychického stavu žalovaného se uvádí, že u žalovaného se již v roce 2014 a 2015 jednalo o organickou podmíněnou poruchu osobnosti a chování způsobenou anonymizováno, poškozením a dysfunkcí mozku progresivního rázu. Onemocnění žalovaného má zhoršující tendenci, projevuje se v oblasti krátkodobé paměti, jež spadá do pásma podprůměru, žalovaný ani není schopen své jednání výrazně korigovat a chybí u něj byť jen elementární náhled na své jednání. Žalovaný si nepamatuje své jednání, nepamatuje si na nějaké setkání s žalobkyní, nebo zda ji něco říkal či nikoliv, ani na setkání se svědky, nedokáže si vybavit své jednání, prožitky, zážitky nedokáže uchovat v paměti. Jde o nemocného člověka, jeho rodina namísto toho, aby mu pomohla, zajistila odbornou péči, případnou anonymizováno, nechala ho vykázat z domu a nechala ho odsoudit za činy, za které zřejmě vůbec s ohledem na jeho zdravotní stav nemohl. Žalovaný tak má za to, že nejsou naplněny a splněny podmínky § 2072 o. z. na vrácení daru pro nevděk, neboť ze strany žalovaného nejde o úmysl nebo hrubě nedbalostní jednání vůči žalobkyni jako dárci ani vůči osobě blízké a soud rozhodl na základě nesprávného posouzení věci. Žalovaný navrhuje změnu rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že nesouhlasí s důvody odvolání, zejména pokud jde o tvrzení žalovaného, že jeho závadné jednání uskutečněné vůči žalobkyni nebylo úmyslné a shodně žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že okresní soud nedostatečně vyhodnotil provedené důkazy. Žalobkyně má za to, že před okresním soudem, zejména na základě uskutečněných vypovědí svědků bylo prokázáno, že žalovaný opakovaně vedl verbální útoky vůči žalobkyni a jejich společným dětem. Žalovaný během soudního řízení neprokazoval, že s ohledem na svůj anonymizováno stav by vedl jiné útoky na odlišnou osobu či odlišné osoby napadal takovým verbálním a fyzickým způsobem jako osobu žalobkyně. Poté považuje argumentaci žalovaného naprosto za zavádějící, zejména k tomu, že útok na žalobkyni byl veden neúmyslně a necílevědomě a jsou pouze důsledkem jeho anonymizováno stavu. Žalobkyně má za to, že žalovaný byl pouze motivován snahou citově ublížit žalobkyni a shodně i svým dětem, a to takovým způsobem, aby jim způsobil minimálně psychickou újmu. Okresní soud prokázal celý řetězec natolik závadných na sebe navazujících a opakujících jednání žalovaného směřujících proti žalobkyni a vůči jejím dětem a kdy byl prokázán nedostatek základního citu a porozumění vůči osobám blízkým. Tento úmysl žalovaného přerůstá či přerostl v nenávist. Z dokazování taktéž shodně vyplynulo, že žalovaný je plně schopen pochopit obsah svých urážek proti žalobkyni, a proto žalobkyně považuje za zcela nelogické, že by žalovanému měla za své závadné chování plynout jakákoliv výhoda.

4. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu jedné poloviny všech nemovitostí označených v žalobním petitu, kdy k těmto jednotlivým podílům je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník žalobkyně.

5. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu přezkoumal v té části, v níž nebyla vzata žaloba zpět, v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není v tomto rozsahu důvodné.

6. Okresní soud správně uvádí, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., když požadované určení může být podkladem pro zápis do katastru.

7. Krajský soud s okresním soudem však nesouhlasí v jeho závěru, že je třeba věc posuzovat s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.) dle § 2072 a následující o. z. Je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 uveřejněné pod číslo 2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dospěl Nejvyšší soud k závěru, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k nemravnému chování obdarovaného, pro které dárce žádal vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. V dané věci byla darovací smlouva uzavřena 21. 7. 1987, tedy před účinností zákona č. 509/1991 Sb., který od 1. 1. 1992 nahradil úpravu obsaženou v § 409 z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník úpravou zakotvenou nyní v jeho § 630. Vzhledem k § 868 obč. zák. se pak uplatní závěr, že nastala-li skutečnost opodstatňující vrácení daru po 1. 1. 1992, uplatní se ustanovení občanského zákoníku v podobě účinné od uvedeného data (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 266/2005).

8. Ve věci tak bylo třeba aplikovat úpravu vrácení daru v ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále obč. zák.), a to i když k nemravnému chování obdarovaného mělo dojít až po 1. 1. 2014.

9. Dle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

10. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná, a tato zjištění přebírá.

11. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako dárkyně uzavřela s žalovaným jako obdarovaným darovací smlouvu dne 21. 7. 1987, kterou mu darovala podíl jedné poloviny na předmětných nemovitostech. Žalobkyně následně zaslala žalovanému podání ze dne 16. 1. 2020 označené jako„ odvolání daru“, ve kterém vytýká jednání, která mají být důvodem vrácení daru. Krajský soud má za to, že vytčená jednání obdarovaného v odvolání daru ze dne 16. 1. 2020 jsou vymezena dostačujícím způsobem, určitě a srozumitelně. Není nutno s ohledem na vyjádřenou četnost verbálních útoků vypisovat každý samostatně.

12. Okresní soud posuzoval vytýkaná jednání žalovaného a dospěl k závěru, že výpověďmi svědků prokázané chování žalovaného vůči žalobkyni, jejím příbuzným a rodinným příslušníkům obou účastníků v době od ledna 2019 do rozhodnutí soudu zcela zjevně porušovalo dobré mravy. V tomto se krajský soud s okresním soudem zcela ztotožňuje. Výpovědi svědků nepochybně tento závěr umožňují, když jednotliví svědci (jméno anonymizováno, příjmení příjmení mladší, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení) konkrétně popisovali jednotlivé incidenty a vulgární napadání spadající i do rozhodné doby předcházející doručení odvolání daru ze dne 16. 1. 2020. Byly tak prokázány především opakované verbální útoky ze strany žalovaného od propuštění z výkonu trestu až do současnosti vůči žalobkyni i členům rodiny, kdy žalovaný vyhledává a na veřejnosti hrubě vulgárně uráží žalobkyni i další členy rodiny (syn, jeho přítelkyně) a tyto obtěžuje.

13. Krajský soud shodně s okresním soudem dovozuje, že takové jednání vůči dárkyni, tedy žalobkyni, a členům její rodiny porušuje hrubě dobré mravy, čímž tedy dle závěru krajského soudu naplňuje předpoklady pro vrácení daru dle § 630 obč. zák. Již toto jednání žalovaného dle odvolání daru vymezené rokem 2019 do okamžiku doručení odvolání daru zakládá jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy, pro které vzniklo žalobkyni právo odvolat dar dle § 630 obč. zák. Takový závěr lze přijmout bez ohledu na to, zda bylo prokázáno též fyzické napadení dne 27. 6. 2019 či zda lze přihlédnout též k odsuzujícím rozhodnutím.

14. Okresní soud dle obsahu rozhodnutí posuzoval především jednání spadající do doby jednoho roku před odvoláním daru. V režimu zákona č. 40/1964 Sb. však nepřichází v úvahu aplikovat ustanovení § 2075 odst. 2 o. z., které stanoví jednoroční lhůtu, při jejímž překročení může obdarovaný namítnout opožděné odvolání daru, jak žalovaný učinil. V poměrech zákona č. 40/1964 Sb. se právo odvolat dar mohlo toliko promlčet, z tohoto hlediska nemá námitka dle § 2075 odst. 2 o. z. relevanci.

15. S ohledem na aplikaci § 630 o. z. lze tak přihlédnout i k dřívějším jednáním, za něž byl žalovaný odsouzen rozsudky Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 7. 2014, č. j. 3 T 131/2014-169 a ze dne 6. 2. 2013 pod č. j. 2 T 221/2012-205, kterými byl žalovaný uznán vinným trestnými činy vůči žalobkyni, což s ohledem na povahu tohoto jednání bezpochyby zakládá hrubý rozpor s dobrými mravy a je to vedle shora popsaného prokázaného jednání dalším důvodem (i samostatně) pro vrácení daru. Odsuzujícími pravomocnými trestními rozsudky je soud v civilním řízení vázán a je tedy třeba vycházet z jednání popsaných v těchto rozsudcích, která zakládají anonymizováno činy vůči žalobkyni.

16. Jestliže žalovaný v odvolání namítá svůj špatný zdravotní stav vycházející ze znaleckých posudků s tím, že jeho psychický stav se zhoršoval, trpí psychickým onemocněním a byl omezen ve svéprávnosti, pak je třeba konstatovat, že psychické onemocnění samo o sobě nevylučuje závěr o jednání obdarovaného v rozporu s dobrými mravy. K takovému onemocnění je však třeba přihlédnout a objektivně zhodnotit, zda chování obdarovaného při jeho psychickém onemocnění naplnilo znaky jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy.

17. Žalovaný byl omezen ve svéprávnosti, je oprávněn nakládat s majetkem do výše měsíčního důchodu a jednat v běžných záležitostech každodenního života. Dle posudků anonymizováno jméno příjmení ze dne 7. 5. 2018 a 29. 10. 2020 trpí žalovaný organickou poruchou osobnosti a chování způsobenou onemocněním, poškozením a dysfunkcí mozku. Žalovaný však v té době byl rámcově stále schopen porozumět důsledkům uzavření smlouvy (kupní, darovací, úvěrové) a obstarávat si své záležitosti, jednat na úřadech, ohrožuje ho především možnost nepochopení jemných důležitých nuancí ve smlouvách i při jednání na úřadech a nedomyšlení všech dopadů z toho plynoucí. U žalovaného se sociální obratnost dle uvedeného posudku snížila, je změněná jeho přizpůsobivost i způsoby chování, vyskytuje se afektivní labilita a sklony k dysforickým rozladám. Je tak zřejmé, že u žalovaného byly v rozhodné době (v době do doručení odvolání daru) do určité míry zachovány schopnosti porozumět smlouvám, obstarávat záležitosti na úřadech, jeho sociální obratnost je toliko snížená. Krajský soud tak shodně s okresním soudem dospívá k závěru, že za této situace nelze ani s ohledem na zdravotní stav žalovaného akceptovat takové jednání, kdy žalovaný dlouhodobě a opakovaně verbálně napadal a obtěžoval žalobkyni a členy její rodiny, přičemž podstatné je též to, že za tímto účelem je opakovaně aktivně vyhledával, což činí ostatně dosud. Jednání žalovaného s ohledem na všechny okolnosti i s přihlédnutím k jeho anonymizováno stavu je tak třeba objektivně považovat za hrubě rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 630 obč. zák.

18. Lze poukázat v této souvislosti rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011 pod sp. zn. 20 Cdo 1977/2009, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že sama skutečnost, že se povinná jednání dopouštěla ve stavu vylučujícím právní odpovědnost, nemůže vést k závěru, že jednání nelze kvalifikovat jako jednání hrubě porušující dobré mravy.

19. Jestliže žalovaný v odvolání dále namítá, že členové rodiny se vůči němu chovají nemravně a nepomohli mu v jeho situaci, tak toto stanovisko krajský soud nesdílí, když rozvrácené rodinné vztahy jsou především následkem předchozího jednání žalovaného. Současně jednání syna není nijak zásadní pro posouzení charakteru jednání žalovaného vůči žalobkyni. Případné další zhoršení zdravotního stavu žalovaného po doručení žádosti o vrácení daru pak není z hlediska posouzení existence předpokladů pro vrácení daru relevantní.

20. Okresní soud pak ani nepochybil, pokud neprovedl další navrhované důkazy, a v tomto lze na napadené rozhodnutí odkázat.

21. Žalobkyně se tak důvodně domáhala vrácení daru podáním ze dne 16. 1. 2020 a doručením tohoto právního jednání se obnovilo vlastnické právo žalobkyně k předmětu daru, tzn. podílu o velikosti jedné poloviny k nemovitostem uvedeným v žalobě. Nesprávná právní kvalifikace v odvolání daru není zásadní vadou a úkon nepochybně obstojí i z hlediska požadavků na vrácení daru dle § 630 obč. zák. Žalobkyně se tak stala opět vlastníkem podílu jedné poloviny na předmětných nemovitostech, kdy k jednotlivým podílům je dosud zapsán v katastru nemovitostí žalovaný.

22. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, když žalobě v rozsahu podílu jedné poloviny, která byla předmětem darování, vyhověl. Krajský soud rozsudek okresního soudu v této části výroku I. s ohledem na částečné zpětvzetí a z formulačních důvodů změnil a určil, že žalobkyně je vlastníkem podílu jedné poloviny na pozemku p. č. st. 86, p. č. st. 143 a parcelní číslo v k. ú. obec nad anonymizováno, přičemž se jedná o ten podíl, k němuž je dosud zapsán v katastru nemovitostí žalovaný (výrok I.).

23. Vzhledem k částečnému zpětvzetí krajský soud rozsudek okresního soudu v další části výroku I. napadeného rozhodnutí výrokem II. zrušil ohledně spoluvlastnického podílu jedné poloviny, k níž je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník žalobkyně, a řízení v tomto rozsahu zastavil dle § 222a o. s. ř.

24. O nákladech řízení před soudem prvého stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a dle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když žalobkyně měla úspěch ohledně jedné poloviny nemovitostí, v rozsahu jedné poloviny však zavinila zastavení řízení a úspěch účastníků je třeba hodnotit jako stejný.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., když úspěch obou účastníků je třeba i ve fázi odvolacího řízení hodnotit jako stejný a žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti výrokům I. a II. rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Šumperku k Nejvyššímu soudu ČR v obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).

Proti výrokům III. a IV. není dovolání přípustné.