KSOSOL 69 CO 220/2022-423

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o 1.886.544 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2022, č. j. 25 C 246/2020-347,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 20.727 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného příjmení jméno příjmení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 441.620,15 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 7. 8. 2002 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci 1.439.374,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 1.439.374,21 Kč od 28. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 441.620,15 Kč od 28. 4. 2020 do 6. 8. 2020 a s dalším úrokem z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 441.620,15 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a uložil žalobci nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 93.270,67 Kč a zaplatit ji do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce do výroku II. a III. s tím, že namítá nesprávné právní posouzení věci. Předmětem žaloby je zaplacení všech splátek úvěru, které byly uhrazeny žalobcem či právní předchůdkyní Ing. příjmení dle nájemní smlouvy ze dne 31. 8. 2011, a smluvní pokuty ve výši 1.000.000 Kč. Povinnost žalovaného k úhradě těchto částek vyplývá pro případ porušení povinnosti žalovaného převést bytovou jednotku, která je předmětem nájmu, do vlastnictví nájemce a učinit k tomuto převodu příslušné právní úkony (vymezit bytovou jednotku a uzavřít kupní smlouvu k jejímu převodu), z článku VIII. bod 8.2. nájemní smlouvy. Závěry okresního soudu v odůvodnění rozsudku jsou chybné. Jak vyplývá z článku 2 stanov žalované družstvo bylo založeno za účelem nabytí vlastnického práva k domu adresa a adresa, vymezení jednotek v tomto domě prohlášením vlastníka budovy a následného převodu jednotek s podílem na společných částech domu a pozemku do vlastnictví členů družstva. Tento účel družstva měl být realizován tak, že na koupi domu bude družstvo čerpat úvěr, na jehož splácení se jednotliví družstevníci budou podílet stanovenými podíly a družstevník, který splatí svůj podíl úvěru, bude mít nárok na to, aby mu družstvo pronajatou jednotku včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku převedlo do jeho vlastnictví pod sankcí smluvní pokuty a vrácení zaplaceného podílu na úvěru. Dle přesvědčení žalobce není článek VIII. nájemní smlouvy upravující postup při nabytí vlastnického práva k jednotce včetně sankcí při porušení povinnosti družstva jednotku převést samostatnou smlouvou o smlouvě budoucí, nýbrž jde o vedlejším ujednání nájemní smlouvy sledující smysl a účel založení družstva. Spolu s převodem členství smlouvou ze dne 23. 9. 2015 bez dalšího vstoupil žalobce namísto anonymizováno příjmení do všech jejích práv a povinností člena družstva, včetně všech práv a povinností zakotvených v nájemní smlouvě, tedy včetně práv a povinností uvedených v článku VIII. nájemní smlouvy. Interpretace článku VIII. jako samostatné smlouvy o smlouvě budoucí, která i po převodu členství zůstala na anonymizováno příjmení, je chybná a z pohledu účelu založení družstva dle znění stanov nepřijatelná. Ve své podstatě by závěry nalézacího soudu znamenaly, že by nadále i po převodu členství v družstvu byla povinna platit splátky úvěru anonymizováno příjmení a jí by také zůstalo, byť již jako nečlenovi, právo na převod jednotky včetně souvisejících právních úkonů, zejména vymezení jednotky dle zákona číslo 72/1994 Sb. a pohledávky spojené s porušením povinnosti družstva jednotku převést. Takový výklad je neobhajitelný, jelikož povinnost platit splátky úvěru, jakož i právo požadovat převod vlastnického práva k předmětu nájmu, byl zjevně vždy spjat s členstvím v družstvu. Výklad přijatý nalézacím soudem se příčí účelu založení družstva i smyslu úpravy nájemní smlouvy a stanov. Splátky úvěru měl vždy platit člen družstva v rozsahu svého podílu na čerpaném úvěru vycházející z velikosti pronajatého bytu, proto také pouze člen družstva měl nárok na převod jednotky do svého vlastnictví, z čehož logicky plyne, že jen členovi družstva mohly vzniknout pohledávky z titulu porušení povinnosti družstvu jednotku do vlastnictví člena družstva převést. Správné právní hodnocení je takové, že článek VIII. je vedlejším ujednáním nájemní smlouvy, přičemž nabytím členství smlouvou ze dne 23. 9. 2015 žalobce vstoupil do všech práv a povinností právní předchůdkyně z jejího členství v družstva a z nájemní smlouvy vyplývající. Přešla tím na žalobce povinnost platit splátky úvěru a rovněž nabyl právo na vymezení a převod pronajaté bytové jednotky do svého vlastnictví včetně práv, která mu při porušení povinnosti družstva jednotku vymezit a převést vznikají. Jelikož žalovaný svou povinnost převodu porušil, ačkoliv žalobce veškeré podmínky pro vznik nároku na převod splnil, vznikla mu za žalovaným dle článku VIII. bod 8.2. nájemní smlouvy pohledávka na vrácení všech zaplacených splátek úvěru, jakož i na smluvní pokutu. Do zaplacených splátek je nutno započíst i splátky hrazené anonymizováno příjmení, protože anonymizováno příjmení zanikly převodem členství veškeré nároky plynoucí z nájemní smlouvy (úplata za převod členství zohledňovala i splátky úvěru uhrazené anonymizováno příjmení družstvu) a žalovanému uhrazené splátky úvěru zůstat s ohledem na jednoznačné znění článku VIII. bod 8.2. odst. 1 (vrátit veškeré splátky úvěru) logicky zůstat nemohly. Znění daného ujednání o tom, že je družstvo povinno vrátit vše, co nájemce na příspěvek úvěru uhradil, se tak vztahuje nejen na platby aktuálního nájemce, ale i na platby provedené jeho případným právním předchůdcem. V tom směru měl žalobce s anonymizováno příjmení při převodu členství shodnou vůli, tedy že na něj přechází nárok na případné zaplacení splátek úvěru hrazených anonymizováno příjmení pro případ nesplnění povinnosti družstva jednotku do vlastnictví převést. Žalobce má za to, že jeho nárok na zaplacení všech uhrazených splátek úvěru, včetně splátek placených Ing. příjmení, plyne při správném výkladu přímo z textu nájemní smlouvy. Pro případ, že by soud byl jiného názoru a považoval by uplatněný nárok na zaplacení splátek úvěru hrazených Ing. příjmení provedenými důkazy za neprokázaný, měl k tomu poskytnout žalobci příslušné poučení, na které by reagoval dalšími důkazy. Od nesprávného právního posouzení článku VIII. nájemní smlouvy jako samostatné smlouvy o smlouvě budoucí kupní, z níž dle okresního soudu práva a povinnosti zůstaly i po převodu členství na anonymizováno příjmení, se pak odvíjí i následné nesprávné právní závěry stran absence aktivní věcné legitimace a promlčení. Okresní soud v důsledku chybného právního posouzení článku VIII. nájemní smlouvy nesprávně konstatoval, že žalobce není aktivně věcně legitimován ve vztahu k nároku na smluvní pokutu, jelikož pohledávka zůstala anonymizováno příjmení a nebyla na žalobce postoupena. Tento právní závěr je chybný. Okresní soud v důsledku chybného právního posouzení nájemní smlouvy ve spojitosti se smlouvou o převodu členství nesprávně dospěl k závěru, že žalobce pohledávku na zaplacení splátek uhrazených anonymizováno příjmení nenabyl a ta stále zůstala na anonymizováno příjmení a nebyla žalobci postoupena. Zde kromě nesprávného právního posouzení žalobce namítá, že soud jej nepoučil o případném deficitu tvrzení a deficitu důkazním. Žalobce tvrdí, že vůlí obou účastníků při převodu členství smlouvou ze dne 23. 9. 2015 bylo převést na žalobce veškerá práva anonymizováno příjmení z jejího členství a z nájemní smlouvy ze dne 31. 8. 2011 plynoucí, včetně pohledávky na úhradu splátek zaplacených anonymizováno příjmení pro případ, že k převodu členství porušením povinností družstva nedojde. To se týká i požadovaného úroku. Okresní soud pak žalobcem uhrazené splátky úvěru chybně hodnotí jako bezdůvodné obohacení, vycházejíc z nesprávného právního názoru, že žalobce do povinnosti hradit splátky úvěru nabytím členství nevstoupil a smluvním ujednáním z nájemní smlouvy týkajícím se povinnosti hradit splátky úvěru vázán nebyl. Nesprávnost tohoto hodnocení lze demonstrovat na tom, že dle čl. 13 odst. 1 písm. g) stanov má žalobce nárok na převod jednotky poté, co uhradil podíl úvěru, přičemž však dle závěru soudu žádnou povinnost k úhradě splátek úvěru nemá. Důsledek chybného hodnocení soudu by byl mimo jiné takový, že by Ing. příjmení musela zcela splatit svůj podíl úvěru, představující částku 886.544 Kč, i když členství smlouvou ze dne 23. 9. 2015 na žalobce převedla a žalobci by dle stanov vznikl nárok na převod jednotky poté, co by tento podíl na úvěru rovněž uhradil, byť by k tomu žádnou povinnost neměl. Absurdně by tak mohla nastat situace, že by každý uhradil částku 886.544 Kč a každému by tak vznikl nárok na převod jednotky do vlastnictví, anonymizováno příjmení z titulu článku VIII. nájemní smlouvy, který nalézací soud hodnotí jako samostatnou smlouvu budoucí o smlouvě kupní a vedle toho žalobci jako členovi družstva z titulu článku 13 odst. 1 písm. g) stanov. I z tohoto příkladu je zjevné, že právní závěry okresního soudu jsou nesprávné a neudržitelné. Povinnost splácet úvěr i právo na převod jednotky po úhradě podílu úvěru, včetně práva na zaplacení sankcí pro případ nesplnění povinnosti družstva jednotku převést, tak na žalobce musely přijít s převodem členství. Nárok na vrácení splátek úvěru není nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. Z nesprávného závěru o tom, že placené splátky úvěru jsou bezdůvodným obohacením, se pak odvíjí také nesprávné posouzení běhu promlčecí doby a otázky promlčení. Správně o bezdůvodné obohacení nejde, proto i právní posouzení promlčení je nesprávné. Nadto okresní soud chybně dovozuje, že subjektivní tříletá promlčecí doba počala běžet od každé zaplacené splátky úvěru. Okresní soud to zdůvodňuje tak, že žalobce si při náležité péči měl být vědom, že plní bez právního důvodu. Takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce měl a nadále má za to, že právním titulem pro placení splátek úvěru byla nájemní smlouva z 31. 8. 2011, do které nabytím členství v družstvu od anonymizováno příjmení v plném rozsahu namísto ní vstoupil, a to včetně práv a povinností týkajících se placení úvěru a potažmo práva na převod jednotky do vlastnictví, jakož i nároků plynoucích z porušení povinnosti družstva jednotku do vlastnictví převést. Pohledávka na vrácení splátek úvěru a smluvní pokutu žalobci vznikla až poté, co žalovaný nesplnil svou povinnost a přes jeho výzvu uskutečněnou po splnění všech podmínek pro vznik nároku na převod vlastnictví k jednotce (po úplné úhradě na něj připadajícího podílu úvěru) žalobci do vlastnictví jednotku nepřevedl. Podíl na úvěr doplatil 27. 4. 2020. Výzvou, jež se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 25. 6. 2020, žalovaného vyzval k převodu jednotky a kvalifikovanou předžalobní výzvou ze dne 31. 7. 2020 žalovaného vyzval k úhradě všech zaplacených splátek úvěru a smluvní pokuty. Žaloba podána dne 4. 9. 2020 je tak zjevně včasná a k promlčení nároku ani zčásti nedošlo. Žalobce pro úplnost namítá, že v případě promlčení nároku nalézací soud chybně hodnotil soulad či nesoulad námitky promlčení s dobrými mravy a chybně přiznal námitce promlčení právní ochranu. Žalované družstvo nepostupovalo s účelem svého založení a nečinilo úkony k převodu jednotek na družstevníky, kteří splatili svůj podíl úvěru a pod vedením finanční skupiny rodiny příjmení to neměli ani v záměru. Přesto od jednotlivých družstevníků dále žalovaný inkasoval splátky úvěru. ulice podíl žalobce nabyl a úvěr splácel stejně jako ostatní družstevníci s tím, že po uhrazení podílu úvěru na něj družstvo převede vlastnické právo k jednotce, jak vyplývá ze stanov a z účelu existence družstva. Naproti tomu družstvo po ovládnutí rodinou příjmení splátky úvěru inkasovalo s vědomím, že účel existence družstva v podobě převodu jednotky nikdy naplnit nehodlá. Právě v tom spatřuje nemravnost námitky promlčení. Pseudoargument nemožnosti převést pro nesouhlas druhého spoluvlastníka hotel právnická osoba je nutno odmítnout ze dvou důvodů, jednak jsou oba v katastru zapsaní spoluvlastníci ovládáni rodinou příjmení a jednají fakticky ve shodně a jednak je usnesení o uzavření smíru o podílovém spoluvlastnictví žalovaného a společnosti právnická osoba neplatné pro absenci souhlasu členské schůze žalovaného s uzavřením takového smíru, jak konstatoval Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí sp. zn. 8 Cmo 358/2014 ze dne 3. 12. 2014. Pokud by námitka promlčení byla důvodná, měl ji soud odmítnout a nepřiznat ji právní ochranu pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce tak navrhuje změnu rozsudku soudu prvního stupně v napadené části tak, že žalobě i v této části vyhoví.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání též žalovaný do výroku I. a III. s tím, že rozsudku nevytýká, že by soud opomněl provést jakékoliv důkazy, řízení bylo provedeno s enormně vysokou precizností poučení účastníků a provedení důkazů. Tomu odpovídá i procesní kvalita vydaného rozhodnutí. Přesto tomuto rozhodnutí žalovaný vady vytýká. Žalovaný je přesvědčen, že nájemní smlouva uzavřená mezi žalovaným a paní příjmení je nájemní smlouvy neplatnou. K tomuto žalovaný tvrdil, z jakých důvodů považuje smlouvu za neplatnou a tato svá tvrzení odůvodňoval. V bodě 101 odůvodnění rozsudku okresní soud odůvodňuje, z jakého důvodu považuje předmětnou nájemní smlouvu za platnou. Samozřejmě naprosto správně odkazuje na zákonné ustanovení § 686 odst. 2 zákona číslo 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 10. 2011, když nájemní smlouva byla uzavřena 31. 8. 2011 s tím, že platí„ není-li doba nájmu dohodnuta, má se za to, že smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu neurčitou“. Žalovaný však k tomuto uvádí, že takováto aplikace zákonného předpisu na daný případ by jistě přicházela v úvahu, pokud by bylo správným skutkovým zjištěním, že nájemní smlouva neobsahuje ustanovení o délce nájmu. Takto však v daném případě není a rekapitulace skutkového zjištění právě v bodě 101. odůvodnění není zcela správná. V nájemní smlouvě ze dne 31. 8. 2011 je doba nájmu uvedena, když v článku VI. smlouvy je tato specifikována jako délka nájmu na dobu určitou, tj. do doby převodu bytu (jednotky) na nájemce. Dle názoru žalovaného soud při posouzení tohoto ustanovení pochybil, když v odůvodnění uvádí, že doba nájmu sjednána nebyla a na tento skutkový předpoklad aplikuje právní předpis. Žalovaný si je vědom, že pokud by dohodu o délce nájmu shledal soud neplatnou, pak by k nájemní smlouvě přistupoval tak, že úpravu dobu nájmu neobsahuje, avšak takovou aplikaci ani odůvodnění soud prozatím neprovedl, přestože je pro posouzení věci zásadní. Žalovaný namítal neplatnost nájemní smlouvy z jiných důvodů, avšak má za to, že ani s těmito námitkami se soud odpovídajícím způsobem nevypořádal, a to ani tak, že by tyto námitky odmítl s tím, že jejich posouzení není podstatné. I s tímto odůvodněním by se žalovaný smířil, pokud by ostatní části odůvodnění tento názor soudu podporovaly. Okresní soud tedy mohl konstatovat, že cenzura platnosti či neplatnosti nájemní smlouvy nemá na posouzení podstaty sporu zásadního vlivu, avšak toto v rozsudku absentuje. Žalovaný se ztotožňuje s právním názorem soudu, že převodem podílu v družstvu, respektive členských práv a povinností, nedošlo k postoupení práva na uzavření kupní smlouvy k předmětné jednotce. V bodě 108. odůvodnění okresní soud bere za prokázané, že převodní smlouva ze dne 23. 9. 2015 je standardní smlouvou o převodu družstevního podílu. Soud rekapituluje část převodní smlouvy„ účinností převodu družstevního podílu dochází k převodu nájmu bytové jednotky specifikované v článku I. této smlouvy, včetně všech práv a povinností s ní spojených na nabyvatele, a to včetně případných dluhů převodce vůči družstvu a dluhů družstva vůči převodci, které souvisejí s pořízením nebo s užíváním družstevního bytu za podmínek určených stanovami družstva. Převodce ručí za dluhy, které jsou s družstevním podílem spojeny“. Dle názoru žalovaného je toto smluvně ustanovení pro posouzení věci zcela zásadní. Pokud paní příjmení převedla členská práva a povinnosti na žalobce, pak tak dle názoru soudu žalobce vstoupil do všech práv a povinností stanovených nájemní smlouvou. Nájemní smlouva však stanovila povinnost platit celkovou částku na účet pronajímatele, když celková částka byla nájemní smlouvou označena jako nájemné a následně bylo uvedeno, co se rozumí přesně nájemným v pravém slova smyslu a co se rozumí platbou v podobě příspěvku na splátku úvěru spojeného s pořízením předmětu nájmu. I toto byl dluh, který dle shora uvedeného ustanovení nový nájemce převzal a který měl smluvní povinnost platit. Zjednodušeně řečeno to, co měla za povinnost platit paní příjmení, měl za povinnost platit žalobce. Nemohlo tak vzniknou na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, neboť vše, co od žalobce přijal, bylo plnění na základě platného právního titulu. Za tohoto stavu je tedy žalovaný jednoznačně názoru, že pokud žalobce vstoupil do práv a povinností nájemce, pak měl smluvní povinnost platit i ty dluhy převodce vůči družstvu, které souvisely s pořízením družstevního bytu. Nebýt úvěru, k jehož splácení se družstevníci zavázali, nebylo by ani nemovitostí a tedy ani družstevního bytu, ani nájmu. Žalovaný tak má za to, že vše, co žalobce plnil, plnil jako svůj smluvní závazek a žalovaný tak nemá povinnost cokoliv vracet. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce si byl nade vší pochybnost vědom již při uzavírání smlouvy o převodu družstevního podílu, že nezíská právo na budoucí prodej předmětného bytu. S tímto vědomím smlouvu o převodu družstevního podílu kupoval a toho si byl vědom. Právní předchůdkyně žalobce příjmení příjmení vedla s žalovaným 1. dva soudní spory, kdy oba skončily jejím procesním neúspěchem. Dne 25. 7. 2012 podala žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka obec, která byla projednána pod sp. zn. 30 Cm 141/2012. Žalobou se domáhá určení právního vztahu, a to tak, že se domáhala, aby bylo soudem určeno, že v katastru nemovitostí na LV číslo pro k. ú. okres jsou zapsány přesně specifikované jednotlivé jednotky ve vlastnictví žalovaného 1., tedy bytového družstva. Tato žaloba byla usnesením ze dne 5. 12. 2012 zamítnuta. Proti usnesení podala odvolání, o kterém rozhodoval Vrchní soud v Olomouci, který usnesením ze dne 29. 3. 2013, č. j. 5 Cmo 72/2013 usnesení okresního soudu jako věcně i právně správné potvrdil. Druhý soudní spor zahájila anonymizováno příjmení proti žalovanému stejného dne, tedy 25. 7. 2012, který byl projednán původně u Okresního soudu v Olomouci, ale poté předložen k rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který o této žalobě rozhodoval pod sp. zn. 30 Cm 191/2012. Předmětem žaloby ve znění připuštění změny žaloby ze dne 11. 4. 2013 byl návrh Ing. příjmení, aby soud vyslovil povinnost žalovaného 1., jednak učinit prohlášení vlastníka budovy adresa, adresa v anonymizováno okres, na pozemku anonymizováno číslo zast. plocha a nádvoří v anonymizováno okres a pozemku anonymizováno číslo zast. plocha a nádvoří v anonymizováno okres. Druhou částí petitu se žalobkyně příjmení příjmení domáhala vyslovení povinnosti žalovaného 1. k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem by byla bytová jednotka, kterou měla Ing. příjmení v užívání na základě nájemního vztahu. Řízení o popsaném návrhu bylo krajským soudem zastaveno pro zpětvzetí návrhu anonymizováno příjmení. To, co z uvedeného žalovaný dovozuje, je fakt, že žalobce si musel být vědom, že vstupuje do právně problematického vztahu, kdy jeho nyní v žalobě tvrzené nároky nejsou pevně právně ukotveny a při základní míře obezřetnosti a předvídavosti musel dojít k tomu, že nákupem členských práv a povinností nabude jen práva na uzavření nájemní smlouvy. Žalovaný tak navrhuje, aby rozsudek okresního soudu byl ve výroku I. změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že žalovaný v podaném odvolání předně setrvává na své námitce neplatnosti nájemní smlouvy. Tato námitka je zcela irelevantní, jelikož okresní soud ve výroku I. nárok přiznal z titulu bezdůvodného obohacení a z tohoto pohledu otázka platnosti nájemní smlouvy nehrála žádnou roli. Odvolací argumentaci lze směřovat jen do skutkových a právních závěrů, na nichž stojí napadený výrok. Pro úplnost k této otázce žalobce uvádí, že okresní soud správně dospěl k závěru, že nájemní smlouva ze dne 31. 8. 2011 byla uzavřena platně s dobou nájmu sjednanou na neurčito. Ujednání článku VI. nájemní smlouvy jen opětovně vyjadřuje jediný účel založení družstva spočívající v nabytí vlastnického práva k domu při čerpání úvěru, k jehož splácení přispívali jednotliví družstevníci pravidelnými měsíčními splátkami, a v následném převodu jednotlivých jednotek do vlastnictví družstevníků, kteří své jednotky do doby převodu užívali v režimu nájemního vztahu. Nájemní vztah zaniká splynutím v důsledku převodu jednotky do vlastnictví nájemce ze zákona, a proto vyjádření této skutečnosti v článku VI. nájemní smlouvy nemá žádné smluvně založené právní následky, nýbrž je jen zdůrazněním účelu založení družstva. Nájemní smlouva proto založila nájemní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní anonymizováno příjmení na dobu neurčitou, jak správně uzavřel nalézací soud, na čemž znění článku VI. ničeho nemění. Námitka neplatnosti nájemní smlouvy z důvodu namítané neurčitosti sjednané doby nájmu proto zjevně neobstojí. Obdobně neobstojí ani další namítané důvody neplatnosti, na které žalovaný odkazuje. Žalovaný dále namítá, že platby příspěvku na splátky úvěru, nemohou být bezdůvodným obohacením, jelikož žalobci stejně jako právní předchůdkyni anonymizováno příjmení, povinnost tyto příspěvky hradit vyplývá z nájemní smlouvy, přičemž tato povinnost na žalobce přešla převodem družstevního podílu. Dle žalovaného tak žalobce nabytím družstevního podílu vstoupil do povinnosti právní předchůdkyně hradit příspěvky na splátky úvěru, ale nevstoupil do jejich práv na nabytí jednotky. Zde je argumentace žalovaného důvodná jen v té části, kdy namítá, že platby příspěvku úvěru nebyly v době jejich hrazení bezdůvodným obohacením. Tento právní názor sdílí i žalobce. V době, kdy žalobce hradil příspěvky na splátky úvěru, platil na základě smlouvy a nejednalo se o bezdůvodné obohacení. Povinnost žalovaného k vrácení těchto příspěvků na splátky úvěrů, včetně příspěvků hrazených anonymizováno příjmení, vznikla až okamžikem, kdy žalovaný porušil svou smluvní povinnost jednotku po učiněné výzvě do vlastnictví převést. Povinnost žalovaného k vrácení příspěvků na splátky úvěru nevyplývá ze zákonné úpravy bezdůvodného obohacení, ale ze smluvního ujednání článku VIII. nájemní smlouvy, do níž žalobce vstoupil nabytím družstevního podílu od anonymizováno příjmení. Dle přesvědčení žalobce plně vstoupil také do práva na převod jednotky a do navazujících práv na vrácení příspěvku a na smluvní pokutu pro případ, že žalovaný svou povinnost převodu nesplní. Smyslem placení příspěvku úvěrů bylo jednoznačně, aby jednotliví družstevníci mohli nabýt jednotky v domě poté, co adekvátní část úvěru za podlahovou plochu jednotky připadající v těchto příspěvcích, popřípadě v kupní ceně za převod jednotky ve výši nedoplatku jejich podílu úvěru splatí. Bylo by absurdní uvažovat tak, že na žalobce přešla povinnost splatit příspěvky na splátky úvěru, ale právo na převod zůstalo anonymizováno příjmení. Povinnost platit příspěvky na splátky a právo na převod jednotky včetně práv plynoucích z porušení této povinnosti spolu neoddělitelně souvisí a všechna tato práva a povinnosti na žalobce přešla nabytím družstevního podílu. Žalovaný namítá, že žalobce při nabytí členského podílu v družstvu si musel být vědom, že vstupuje do problematického právního vztahu. Je nutno uvést, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce o soudních řízeních v době nabytí družstevního podílu věděl, takový skutkový závěr okresní soud ani neučinil. Konečně z procesního neúspěchu anonymizováno příjmení ve sporu o určení, že v katastru nemovitostí jsou zapsány jednotky ani ze skutečnosti, že anonymizováno příjmení vzala zpět žalobu o určení povinnosti k převodu jednotky, v žádném případě nelze dovodit, že by zde právo na převod jednotky, popřípadě právo z porušení žalovaného jednotku převést, nebylo. I kdyby žalobce o těchto soudních sporech věděl, pak by to na existenci jeho nároku na převod jednotky, potažmo nároků plynoucích z porušení povinnosti družstva jednotku převést, nemělo žádný vliv. Výrok I. rozsudku je správný, pokud jde o uložení povinnosti žalovanému, chybná je však právní kvalifikační úvaha okresního soudu, že jde o bezdůvodné obohacení, když měl soud kvalifikovat tento nárok jako vzešlý z porušení smluvní povinnosti žalované k převodu jednotky vyplývající ze smluvního ujednání článku VIII. nájemní smlouvy. Tato nesprávná právní úvaha, však neměla na samotnou věcnou správnost výroku I., žádný vliv.

5. Po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v plném rozsahu v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodná nejsou.

6. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

7. Krajský soud považuje za správné i právní závěry okresního soudu. S okresním soudem je možno souhlasit v tom, že paní příjmení byla členkou družstva žalovaného a převedla družstevní podíl na žalovaného smlouvou o převodu družstevního podílu ze dne 23. 9. 2015 Krajský soud souhlasí i s právním názorem okresního soudu, že nemohlo dojít k převodu práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí, která je obsažena v článku VIII. smlouvy o nájmu ze dne 31. 8. 2011, na žalobce. Práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí nemohly na základě případné dvoustranné dohody mezi paní příjmení a žalobcem přejít na žalobce, žalobce se nemohl stát stranou této smlouvy.

8. S okresním soudem je možno souhlasit též v tom, že smlouva o převodu družstevního podílu ze dne 23. 9. 2015 nadto neobsahuje ani žádná zvláštní výslovná ujednání o převodu práv a povinností, zejména neobsahuje ustanovení o postoupení jakékoliv pohledávky. Zde je možno rovněž odkázat na zcela správné závěry okresního soudu včetně těch, kdy dovozuje, že obsah ujednání v článku VIII. nemůže být vedlejším ujednáním v nájemní smlouvě, neboť je svou povahou samostatným ujednáním, které nesouvisí úzce s nájemním vztahem. Smlouvou o převodu družstevního podílu ze dne 23. 9. 2015 tak nemohlo dojít k postoupení práva na uzavření budoucí kupní smlouvy k bytu a spolu s tím nemohly přejít ani nároky vzniklé pro případ porušení povinnosti smlouvu budoucí kupní uzavřít, které žalobce uplatňuje v tomto řízení.

9. S okresním soudem je možno souhlasit též v tom, že paní příjmení neučinila žádný právní úkon, kterým by mohlo dojít ke vzniku pohledávky na vrácení plnění dle článku VIII. smlouvy o nájmu bytu ze dne 31. 8. 2011 resp. na smluvní pokutu a v důsledku toho ani žádná taková pohledávka v době podpisu smlouvy o převodu družstevního podílu nemohla být na žalobce postoupena.

10. Okresní soud tak s ohledem na závěr, že nemohlo žalobci vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty, ani mu nebylo toto právo postoupeno, správně dovodil, že tento požadavek není důvodný a v tomto rozsahu žalobu zamítl.

11. Vzhledem k závěrům shora uvedeným o nemožnosti převodu práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí na žalobce a o nepostoupení žalovaných pohledávek na žalobce, je správný závěr okresního soudu, že žalobce není aktivně legitimován žádat po žalovaném zaplacení částek, které žalovanému zaplatila paní příjmení do uzavření smlouvy o převodu družstevního podílu dne 23. 9. 2015. Zde je možno odkázat na závěry okresního soudu v bodě 115 odůvodnění.

12. S okresním soudem je se pak možno ztotožnit v jeho názoru, že další platby prováděné žalobcem ve prospěch žalovaného je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení, neboť se tak dělo bez právního důvodu. Okresní soud se v důsledku vznesené námitky promlčení obsáhle zabývá okolnostmi rozhodnými pro promlčení a dospívá k závěru, že žalobce počínaje zaplacením první platby věděl, že částka je hrazena na účet žalovaného a platné a účinné stanovy neobsahují žádné konkrétní určité ustanovení o tom, že je povinností člena žalovaného platit 4.453 Kč měsíčně. Okresní soud tak správně dovodil, že promlčecí doba ve vztahu k možnosti žádat vrácení každé uhrazené částky počala běžet ode dne následujícího po uhrazení té které částky (§ 629 odst. 1 o. z.). Promlčeny jsou tak veškeré platby uhrazené žalobcem do 4. 9. 2017 Krajský soud rovněž nepovažuje námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy a v tomto směru je možno odkázat zcela na odůvodnění okresního soudu (bod 129 až 131 odůvodnění).

13. Okresní soud tak správně uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci jím zaplacenou částku z titulu bezdůvodného obohacení v rozsahu, v němž nedošlo k promlčení, a v tomto rozsahu žalobě ve výroku I. vyhověl.

14. K odvolací argumentaci obou účastníků je možno uvést, že neobsahuje skutečnosti, které by mohly zvrátit závěry okresního soudu. Okresní soud se věcí zabýval poměrně podrobně a se všemi podstatnými okolnostmi se již v zásadě vypořádal.

15. Okresní soud se vypořádal i s otázkou, kterou žalobce především namítá a která je zásadní pro celé posouzení věci, a to, zda mohl či nemohl žalobce vstoupit do práv a povinností souvisejících se smlouvou o smlouvě budoucí. Vzhledem k tomu, že se jedná o smluvní ujednání ze závazkového vztahu mezi družstvem a paní příjmení, které není součástí členských práv a povinností členů družstva, pak k převodu práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí nemohlo dojít a žalobce se stranou uvedené smlouvy nestal. Na žalobce přešla veškerá členská práva a povinnosti, nikoliv však další závazkový vztah sjednaný mezi paní příjmení a družstvem. Uvedený závazkový vztah nelze hodnotit jako členské právo či povinnost, které by bez dalšího přecházelo na základě smlouvy o převodu družstevního podílu uzavřené dne 23. 9. 2015. Žalobcem namítané komplikace, respektive nelogické řešení této situace, kdy není zavázán ze smlouvy o smlouvě budoucí a na druhé straně je členem, který by měl dle žalobce nabýt vlastnické právo k bytu dle ustanovení stanov, k tomu lze konstatovat, že tato situace je poněkud nestandardní, respektive nelogická, je však dána především nepromyšleným postupem účastníků uvedených vztahů, a není překlenutelná výkladem učiněných právních úkonů, resp. jednání.

16. K odvolací argumentaci žalovaného je možno uvést, že pro posouzení věci není zásadní posouzení otázky platnosti nájemní smlouvy, neboť ve světle závěrů okresního soudu se zde neuplatňují žádná práva vyplývající z nájmu, takže okresní soud v podstatě ani nemusel činit závěry ve vztahu k platnosti či neplatnosti nájemní smlouvy. Jestliže lze odlišit vztah z nájmu a ze smlouvy o smlouvě budoucí a též platby na budoucí kupní smlouvu a na nájemné, pak bez ohledu na platnost nájemní smlouvy výsledek sporu musí být ve výsledku stejný. Lze však s okresním soudem přesto souhlasit, že nájem vznikl paní příjmení platně a tvrzené důvody neplatnosti nezpůsobují neplatnost ujednání o nájmu. K otázce sjednání doby nájmu v čl. VI. nájemní smlouvy lze pak uvést, že ani toto nemůže způsobit neplatnost nájemní smlouvy (srov. rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 26 Cdo 1127/99). Z hlediska posouzení věci není pak rozhodné, zda sjednanou dobu nájmu lze považovat za dobu určitou nebo neurčitou, když v žádné variantě doba neuplynula.

17. S žalovaným se však nelze ztotožnit v tom, že by na žalovaného bez ohledu na převod práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí přešly veškeré platby, které měla platit anonymizováno příjmení, neboť tato měla uvedenou částku platit právě na základě smlouvy o smlouvě budoucí, jejíž stranou se žalobce nestal.

18. Okresní soud pak správně dovodil, že platby žalobce, které posoudil jako bezdůvodné obohacení, nelze považovat ani za členský vklad či další členský vklad, když takto žádná ze stran v podstatě ani věc neposuzovala. Platby na úvěr nelze považovat ani za součást tvorby fondu oprav, resp. platby na správu domu a pozemku, když takto nebyly dle obsahu nájemní smlouvy ani zamýšleny, byly součástí ujednání smlouvy o smlouvě budoucí. Rovněž se vůbec nejedná u plateb úvěru svou povahou o platby za účelem udržování majetku (oprav), ale ve skutečnosti za účelem jeho nabytí.

19. Okresní soud se nedopustil ani namítané vady spočívající v nedostatku poučení o prokázání postoupení pohledávky, když okresní soud neměl důvod poučovat žalobce, že má tvrdit další (jiné) skutečnosti zakládající postoupení pohledávek, kterou nadto dle okresního soudu paní příjmení ani neměla.

20. Další navržené dokazování v odvolacím řízení (prohlášení anonymizováno příjmení) krajský soud neprováděl, neboť je nadbytečné. Jestliže žalobce navrhuje dokazování k úmyslu anonymizováno příjmení postoupit pohledávky na smluvní pokutu a vrácení zaplacených splátek, pak toto je nadbytečné, když posouzení věci okresním soudem, že smlouva o převodu družstevního podílu ze dne 23. 9. 2015 neobsahuje žádné ujednání o postoupení pohledávek a paní příjmení tyto pohledávky (z titulu smluvní pokuty a vrácení plnění ze smlouvy) v té době ani neměla, je správné. Jestliže snad žalobce hodlá prokazovat ústní dohodu o postoupení pohledávek, pak by toto tvrzení bylo nové a nepřípustné a není k němu též důvod dokazovat.

21. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci úspěch, který zakládá právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 15.860 Kč (odvolání, účast u jednání), 2x režijní paušál a DPH 21 %, celkem 39.107 Kč, z toho podle míry procesního úspěchu má nárok na 53 %, tedy částku 20.727 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).

Proti výrokům o nákladech řízení samostatně dovolání přípustné není.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého práva exekucí, případně výkonem rozhodnutí.