KSOSOL 69 CO 98/2022-359

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaromíra Synka a soudkyň JUDr. Karly Musilové a Mgr. Martiny Telcové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ pro 1.044.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 C 263/2019-314,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 30.976 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované příjmení jméno příjmení.

1. Okresní soud žalobu žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku 1.044.000 Kč zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 176.345,92 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že jsou dány odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Okresní soud se v odůvodnění pod bodem 37 zabývá otázkou, zda žalovaná řádně splnila smlouvu o dílo, když dochází k závěru, že žalované nebyl ze strany žalobkyně dán jednoznačný pokyn, že se jedná o odpad, se kterým není možno nakládat. Toto však nebylo ani ze strany žalobkyně tvrzeno, to že žalovaná nakládá s určitým druhem odpadu (stavební sutí) vyplývalo z několika určitých skutečností a nikoliv z nějakého pokynu od žalobkyně směrem k žalované a především to byla žalovaná, která měla smluvní i zákonnou povinnost odpad správně kategorizovat a uložit v souladu s tehdy platnou legislativou bez ohledu na pokyny ze strany žalobkyně. Žalovaná zcela ignorovala odlišnost čísel parcelního pozemku. Analýza ze dne 18. 6 2014 zpracovaná anonymizováno jméno příjmení byla pravděpodobně chybně předložena do zadávací dokumentace při výběrovém řízení, a kterou dle vyjádření žalované žalovaná disponovala vyhodnocuje zeminu na pozemku parcelní číslo v k. ú. obec u příjmení, přitom samotné práce probíhaly - místo plnění dle uzavřené smlouvy o dílo ze dne 5. 4. 2016 na pozemku p. číslo když toto bylo i zakresleno ve zjednodušeném schématu zákresu místa plnění, které bylo přílohou číslo smlouvy o dílo. V rámci toho žalobkyně upozorňuje, že jméno příjmení, jméno příjmení i jméno příjmení shodně vypovídali, že se na obci řešilo, že se jedná o kontaminovanou zeminu a tuto musel vědět i anonymizováno jméno příjmení. příjmení by se jednat o shodu náhod, aby se tato informace nedostala k žalované, byť tvrdí opak. Kdyby výše uvedené bylo pravdou a žalovaná skutečně obdržela nesprávnou analýzu o zemině (stavební suti), která byla předmětem díla, jednalo se o nesprávný pokyn, na který měla žalovaná v souladu s § 2594 o. z. žalobkyni upozornit. Přímo ve smlouvě o dílo je uvedeno v čl. 1, že se jedná o směsnou vytěženou zeminu. V příloze číslo která je nedílnou součástí smlouvy, je u technické specifikace předmětu plnění uvedeno, že se jedná o naložení a odvoz směsné vytěžené zeminy (stavební suť). Žalovaná při zahájení samotných prací a především při těžení zeminy z místa provedení díla musela vědět, že se nemůže jednat o tzv.„ čistou zeminu“, když těžená zemina obsahovala i kusy stavebních materiálů. Ostatně jak uvedl anonymizováno jméno příjmení při svém výslechu:„ Prostor, který kontroloval, byl zahrnut a srovnán, ale když prováděl vrtání, na některých místech se nedostal do hloubky, protože tam byly betony“. Žalobkyně je přesvědčena, že i kdyby žalovaná ignorovala rozdílnost parcel v analýze a v místě konání díla, ignorovala text smlouvy o dílo, že se jedná o stavební suť, nemohla ignorovat situaci na místě, kdy při provádění samotného díla ji muselo být jasné, že se nejedná o zeminu, která může být použita k povrchovým úpravám. Na základě uvedeného nemůže žalobkyně souhlasit s hodnocením soudu, že„ nebylo prokázáno, že by mohla žalovaná dle skutečností dostupných na místě rozpoznat nesoulad označení zeminy uvedené v analýze.“ Je nutné si uvědomit, že v rámci smluvního vztahu žalovaná - zhotovitel vystupovala jako profesionál v souvislosti se zněním § 5 odst. 1 o. z. V rámci této vyšší kvalifikovanosti oproti zpravidla neodbornému objednateli bylo na zhotoviteli rozpoznat dle situace v místě plnění, o jaký typ odpadu se jedná, správně jej zařadit dle katalogu odpadů a provést jeho uložení v souladu s právními předpisy. Této odpovědnosti nemůže být žalovaná zproštěna jen proto, že snad měla analýzu k nesprávnému pozemku nebo že tehdejším starostou obce - jméno příjmení jí bylo ukázáno, kde má výkop probíhat. Skutečnost, že žalovaná měla povinnost odpad správně rozpoznat, zařadit a uložit, nevyplývá pouze ze smlouvy o dílo, ale tato povinnost byla žalované dána i zákonem, neboť žalovaná byla původcem odpadu. Okresní soud se tímto blíže nezabýval, když pouze v bodě 40 rozsudku označil žalobkyni jako odpovědnou za správné označení odpadu, což je v rozporu se smlouvou o dílo i se zákonem. Dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech v tehdy platném a účinném znění (dále zákon o odpadech) je povinností původce odpadu (zde žalované) odpad zařazovat podle druhu a kategorií dle ustanovení § 5 až § 6 zmíněného zákona. Žalobkyně nemůže být ze zákona o odpadech původcem odpadů, neboť toto by bylo v rozporu s § 4 odst. 1 písm. x) zákona o odpadech, když za původce odpadu proto musí být označena osoba, která práce přímo provádí, neboť právě při její činnosti tento odpad vzniká, tedy původcem odpadu musela být výhradně žalovaná. Na základě uvedeného pak měla žalovaná povinnost (smluvní i zákonnou) rozpoznat, o jaký konkrétní druh odpadu se jedná a upozornit žalobkyni na nesprávný pokyn v podobě chybné analýzy, která zcela evidentně neměla spojitost se smlouvou o dílo ani s faktickým stavem v místě plnění. Žalovaná však z výše uvedeného neprovedla ničeho, a to i přesto, že ze shora uvedených okolností mohla rozpoznat charakter odpadu - stavební suť. Žalovaná nesprávně zařadila odpad jako„ zemina a kamení“ katalogové číslo což je uvedeno v dokumentu přehled uložených tun, který je součástí soudního spisu. Tento protokol však nedokládá, že tento dokument se vztahuje k předmětnému odpadu, jelikož nedokládá i to, že odpad řádně uložila žalovaná, což bylo její povinností dle smlouvy o dílo. Kdyby postupovala v souladu s její smluvní a zákonnou povinností, měla zařadit odpad pod katalogové číslo směsný stavební odpad (tj. směs zeminy a stavebního odpadu), nebo při provedení vytřídění jako k. číslo – betony, nebo k. číslo – cihly. Navíc u stavebního odpadu je nutné provádět drcení tak, aby výsledná velikost recyklátu byla pod rozmezí 30 až 40 cm, což žalovaná nedoložila a okresní soud se tímto rovněž nezabýval, a to i přesto, že pokud toto drcení by bylo provedeno, pak mohla žalovaná splnit svou povinnost uložit odpad v souladu s právním řádem ČR. Článek III bod 3.3 smlouvy o dílo zní„ splněním povinnosti zhotovitele dle této smlouvy je splnění všech povinností řádně a včas, zejména pak úplné dokončení, dodávka všech dokladů a zejména o skutečném provedení prací (doklady o převzetí a uložení odpadů na certifikované skládce, včetně objemu a vážním lístků) …“. Článek III bod 3.4 smlouvy o dílo zní:„ Zhotovitel je povinen provést dílo v souladu s legislativou České republiky a technickými normami, přičemž úroveň jakosti stanovené v ČSN pro materiály a výrobky, tak i pro technologické postupy a způsob provádění díla je pro daný účel kvalitativním minimem.“ S výše uvedenými články souvisí i článek V bod číslo smlouvy o dílo, který zní:„ Nakládání s odpady po odkrytí výkopu: veškerý nepotřebný vytěžený a vyzískaný materiál, dle přílohy číslo smlouvy je zhotovitel povinen roztřídit na 2 základní skupiny, a to na materiál odpadní a na materiál dále využitelný. Odpady, tj. zejména sklo, plasty, minerální drť, stavební suť na svůj náklad zlikviduje, tj. na svá vozidla naloží a z místa určení objednatele odveze a následně zlikviduje, a to právně souladným způsobem dle aktuálně platné legislativy České republiky. Materiál dále využitelný, tj. kovy a dřevo nabídne zhotovitel objednateli a v případě jeho zájmu složí na místo v areálu objednatele k tomu objednatelem určené, a po takovém umístění bude pověřenými pracovníky smluvních stran vyhotoven a podepsán předávací protokol o převzetí materiálu objednatelem, který s ním bude nadále nakládat samostatně. V případě, že objednatel nebude mít zájem o využitelný odpad, naloží s ním zhotovitel jako s nevyužitelným.“ Z toho tedy vyplývá, že i pokud žalovaná či subdodavatelská společnost odpad převzali a uložili na„ skládce“ p. příjmení pod k. číslo provedli špatnou kategorizaci odpadu, čímž porušili smlouvu o dílo, zejména čl. 3 a číslo, když neuložili odpad v souladu s tehdy platnou legislativu. V rámci dokazování byl navíc zjištěn i fakt, že k uložení odpadu na„ skládce“ jméno příjmení možná vůbec nedošlo. Totiž ze sdělení Krajského úřadu Olomouckého kraje, odbor životního prostředí vyplynulo, že uvedená osoba - provozovatel skládky p. příjmení nenahlásil za rok 2016 přijetí žádného odpadu od společnosti právnická osoba, což byla subdodavatelská společnost najatá žalovanou k odvozu směsné vytěžené zeminy (stavební suť). Rovněž ze sdělení stát. instituce, odboru životního prostředí vyplývá, že podle hlášení jméno příjmení za rok 2016 nepřijal žádný odpad ani od žalované. V rozsudku v bodě 39 okresní soud uvádí„ dle názoru soudu i kdyby se jednalo o skrytou vadu a nároky na smluvní pokutu by žalobkyni vznikly, měla by však žalobkyně nárok na smluvní pokutu dle bodu 5.1, když pokud šlo o vadu díla, mohla tuto vadu žalovaná případně odstranit (pokud by to bylo možné) a pokud by neodstranila vadu díla, mohla by teprve žalobkyně požadovat smluvní pokutu, ale pouze ve výši 500 Kč za každý den prodlení s odstranění vady, to počínaje čtvrtým dnem od obdržení oznámení o vadě. S tímto hodnocením soudu nelze souhlasit, neboť postupem žalované došlo k tomu, že dílo nebylo vůbec řádně dokončeno, neboť žalovaná nesplnila požadavky na dílo stanovené smlouvou, tedy provést dílo (uložit odpad) v souladu s tehdy platnou legislativou. Tím, že žalovaná takto dílo nesplnila, se dostala do prodlení se splněním díla, když v souladu s čl. 5 smlouvy o dílo je povinna zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každý kalendářní den prodlení se splněním díla. Žalobkyně tedy nesouhlasí s hodnocením okresního soudu, že žalovaná neporušila smlouvu o dílo, když žalovaná neprokázala, že směsnou vytěženou zeminu (stavební suť) uložila na certifikované skládce a v souladu s právními předpisy ČR, žalovaná jako původce odpadu špatně označila odpad, žalovaná jako původce odpadu nenaložila s odpadem dle platné právní úpravy, když neprovedla jeho drcení, žalovaná neupozornila žalobkyni na případnou nesprávnost jejího pokynu (předložení chybné analýzy) a žalovaná mohla dle skutečnosti dostupných na místě rozpoznat nesoulad označení zeminy uvedené v analýze. Žalobkyně tak navrhuje změnu rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno.

3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že se plně ztotožňuje s rozsudkem okresního soudu a odvolání je zcela neopodstatněné. Jak správně uzavřel okresní soud, žalovaná provedla dílo dle smlouvy o dílo a dle pokynů, které obdržela od žalobkyně. V rámci výběrového řízení byla žalované žalobkyní (konkrétně anonymizováno jméno příjmení) předána zadávací dokumentace, jejíž součástí bylo informativní hodnocení výsledků laboratorních analýz zpracované anonymizováno jméno příjmení, 18. 6. 2014; z této přitom vyplynulo, že hodnocená výkopová zemina nevykazuje kontaminaci a splňuje limity pro odpady využívané pro ukládání na povrchu terénu. Tato skutečnost byla okresním soudem již dostatečně prokázána, a to svědeckými výpověďmi anonymizováno příjmení a anonymizováno příjmení, rovněž sdělením společnosti právnická osoba Následně bylo místo výkonu díla - tedy, kde má žalovaná dle smlouvy vytěžit zeminu (a následně uložit na skládku) - ukázáno žalované osobně žalobkyní osobou svého starosty. Tato skutečnost byla rovněž před okresním soudem prokázána svědeckými výpověďmi - tehdejšího starosty jméno příjmení a jednak paní jméno příjmení. Vzhledem k tomu, že žalovaná vycházela ze zmíněného hodnocení a z pokynu tehdejšího starosty, který upřesnil místo (osobně na místě ukázal), ze kterého měl být odpad odvezen, žalovaná nemohla vědět, že se jedná o jinou parcelu, než která byla uvedená v hodnocení. Žalovaná přitom uložila odpad na skládku pana jméno příjmení rovněž řádným způsobem, neboť při tom postupovala dle hodnocení (analýzy) a dle tohoto hodnocení bylo možné uložit odpad na takové skládce. Ještě pro zdůraznění - zmiňovaná analýza (hodnocení) byla jedinou analýzou, kterou žalovaná od žalobkyně v rámci plnění smlouvy o dílo obdržela a žalovaná tedy neměla žádného důvodu pochybovat o tom, že se tato vztahuje na pozemek, na kterém mají probíhat práce (místo plnění dle uzavřené smlouvy). Po dokončení díla žalobkyně podepsala předávací protokol, ve kterém potvrdila, že dílo bylo provedeno žalovanou řádně a bez vad. K tomuto úkonu obdržela žalobkyně také tzv. vážní lístky a uhradila cenu díla žalované. Tato skutečnost - podpis předávacího protokolu - ani nebyla mezi účastníky řízení skutečností spornou. Ke skutečnosti předání vážních lístků - tato byla v řízení před okresním soudem potvrzena svědeckou výpovědí paní jméno příjmení. Okolnost, že snad pan příjmení nesplnil svou ohlašovací povinnost jako provozovatel skládky, nemůže nikterak ovlivnit skutečnost, že ze strany žalované došlo k řádnému plnění povinností stanovených ve smlouvě. Žalovaná tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu.

4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.

5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá.

6. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 odst. 1 o. z., v níž se zavázala žalovaná jako zhotovitel provést pro žalobkyni jako objednatele specifikované dílo.

7. Okresní soud dovozuje, že došlo k pochybení na straně žalobkyně, která na místo„ informativního hodnocení výsledků laboratorních analýz“ ze dne 23. 9. 2014 zpracovaného anonymizováno jméno příjmení, které se týkalo odpadu uloženého na parc. číslo v k. ú. obec u příjmení předala jako podklad pro výběrové řízení„ informativní hodnocení výsledků laboratorních analýz“ ze dne 18. 6. 2014 zpracovaného anonymizováno jméno příjmení, které se týkalo odpadu uloženého na parc. číslo v k. ú. obec u příjmení.

8. Dle okresního soudu pak není možno dovodit, že by žalovaná dílo řádně nesplnila. Okresní soud přihlédl k tomu, že z provedeného dokazovaní nebylo prokázáno, že by žalovaná mohla dle skutečností dostupných na místě rozpoznat nesoulad s označením zeminy v uvedené analýze a že žalovaná vedena předloženou analýzou, která byla součástí výběrového řízení, uložila odpad na skládce u jméno příjmení, když tento byl oprávněn dle předložených dokladů takovýto odpad přijímat a žalovaná tedy dle názoru okresního soudu smlouvu o dílo splnila. Okresní soud neakceptoval stanovisko žalobkyně, že by žalovaná měla podle předložených podkladů zjistit, že šlo o nesprávný pokyn, když postupovala tak, že byla vedena analýzou, která byla součástí zadávací dokumentace a tato umožňovala odpad na skládce svědka příjmení uložit. Okresní soud tak dospívá k závěru, že žalovaná smlouvu o dílo splnila a žalobkyně potvrdila splnění smlouvy o dílo v protokolu o převzetí díla.

9. Okresní soud se též zabýval otázkou promlčení a uzavřel, že nedošlo k promlčení požadovaného nároku, neboť se jednalo o skrytou vadu a v takovém případě dle § 2629 o. z. je promlčecí doba na skryté vady pětiletá, dílo bylo převzato 19. 4. 2016 a pětiletá promlčecí doba by uplynula 19. 4. 2021, přičemž žaloba byla podána 21. 10. 2019 a z uvedeného tak vyplývá, že nárok žalobkyně promlčen není. Současně soud dovozuje, že se v daném případě jednalo o skrytou vadu a jednalo se o provádění stavebních prací a bylo tak nutno postupovat dle § 2629 o. z.

10. Za správný krajský soud považuje právní závěr okresního soudu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 odst. 1 o. z., v níž se zavázala žalovaná jako zhotovitel provést pro žalobkyni jako objednatele dílo, jehož předmětem je provedení stavebních prací, specifikovaných v příloze číslo tj. naložení a odvoz směsné vytěžené zeminy (stavební suť) včetně uložení na skládce dle platné legislativy České republiky (nakládání s odpady). město plnění je dle čl. III. bod 3.1 smlouvy pozemek parcelní číslo v k. ú. příjmení příjmení, které je zakresleno v příloze číslo smlouvy.

11. Krajský soud má též shodně okresním soudem za to, že se v daném případě jedná o stavební práce (úprava nemovité věci) a je třeba použít ustanovení § 2623 a následující o. z. Vytýkanou vadu by pak bylo možno považovat za skrytou ve smyslu § 2629 o. z.

12. Krajský soud souhlasí především se závěrem okresního soudu v bodě 39 odůvodnění, že s ohledem na uskutečněné předání díla by bylo možno uvažovat o právu žalobkyně na smluvní pokutu dle článku V bod 5.1, dle něhož vzniká právo požadovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení s odstraněním vady, a to počínaje čtvrtým dnem od obdržení oznámení o vadě a že požadavek žalobkyně na smluvní pokutu dle čl. V bod 5.2 nepřiléhá na skutkový stav.

13. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu dle článku V bod 5.2, dle nějž je zhotovitel povinen v případě svého prodlení se splněním díla, tj. včasným protokolárním předáním řádně dokončeného díla objednateli (vyjma drobných vad a nedodělků nebránících užívání díla) zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 1.000 Kč za každý kalendářní den prodlení se splněním díla. Zde má však krajský soud za to, že tato smluvní pokuta přichází v úvahu toliko do okamžiku předání dokončeného díla (provedení díla dle § 2604 o. z.). Předáním dokončeného díla se právo na předání (bezvadného) díla transformuje na práva z případných vad. K předání dokončeného díla došlo dle předávacího protokolu z 20. 4. 2016. Dle předávacího protokolu bylo konstatováno, že dílo bylo provedeno dle platných předpisů i dokumentace a je tak třeba dílo považovat za dokončené (§ 2605 o. z.), i kdyby vykazovalo nějaké (skryté) vady. Tímto předáním díla se právo na předání bezvadného díla transformovalo na práva vyplývající z případných vad. Po předání díla lze tak uvažovat toliko o smluvní pokutě dle článku V bod 5.1 smlouvy, která nastupuje v případě neodstranění oznámené vady nejpozději do pěti kalendářních dnů od obdržení oznámení o vadě ze strany objednatele.

14. Žalobkyně tak nemůže mít právo na smluvní pokutu dle čl. V bod 5.2 poté, co bylo dílo předáno dle předávacího protokolu ze dne 20. 4. 2016. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za dobu od 21. 4. 2016 do 28. 2. 2019, tedy v období po předání díla a současně před uplatněním reklamace dne 4. 3. 2019. Za tuto dobu proto smluvní pokuta nenáleží dle článku V bod 5.2 ani dle bodu 5.1, neboť dle bodu 5.1 náleží smluvní pokuta až počínaje čtvrtým dnem od obdržení oznámení o vadě v případě jejího neodstranění.

15. Krajský soud tak má za to, že již z tohoto důvodů je nutno žalobu zamítnout. Nebylo se tak nutno dále zabývat tím, zda jsou tu skutečně vady předaného díla a zda byly způsobeny porušením povinnosti zhotovitele stanovené v § 2594 o. z.

16. Zde lze poukázat též na rozhodnutí Nejvyššího soudu v poměrech dřívější právní úpravy ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 33 Odo 4046/2009, dle nějž má-li při předání věc vady, může objednatel odmítnout takové plnění převzít nebo plnění neodmítne, věc převezme a uplatní právo z odpovědnosti za vady. Jestliže objednatel protokolárním převzetím dá zhotoviteli najevo, že dílo považuje za zhotovené (byť s vadami a nedodělky, které nebrání jeho užívání) a nevyužije možnosti dané § 650 obč. zák., podle něhož má objednatel povinnost převzít jen zhotovené dílo od okamžiku převzetí (byť vadného) díla, nemůže již objednatel odstoupit od smlouvy podle § 642 odst. 1 obč. zák. a nemůže mu ani po tuto dobu vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty pro prodlení se zhotovením díla.

17. Krajský soud nadto souhlasí s okresním soudem též v tom, že tvrzené vady díla, pokud by k nim došlo, tak by byly primárně způsobeny pochybením ze strany žalobkyně, která dodala nesprávné podklady (hodnocení ze dne 18. 6. 2014). Jestliže žalobkyně dodala takto nesprávné podklady, pak toto pochybení žalobkyně vylučuje možnost požadovat smluvní pokutu dle § 2048 o. z., neboť prodlení s předáním bezvadného díla ve sjednané lhůtě by bylo dáno rozhodující měrou právě poskytnutím nesprávných podkladů ze strany žalobkyně. To přitom platí bez ohledu na to, zda následně došlo též k porušení povinnosti ze strany žalované, zejména neupozornění na nesprávný pokyn objednatele (§ 2594 o. z.).

18. K otázce promlčení, kterou posuzoval okresní soud, je třeba uvést, že v daném případě je podstatné nikoliv promlčení nároku z vad, ale promlčení práva na smluvní pokutu, které se promlčuje samostatně za každý den v obecné tříleté promlčecí lhůtě dle § 629 odst. 1 o. z. Okresní soud se zabýval fakticky promlčením práva z vad, které je však toliko limitací možnosti požadovat smluvní pokutu pro případ, že by byla uplatněna důvodně námitka promlčení práva z vad, na něž by byla vázána povinnost zaplatit smluvní pokutu. Lze s okresním soudem souhlasit, že případná práva z vad se nepromlčela za dobu, za níž je požadována smluvní pokuta. Zde je však požadována smluvní pokuta za nepředání dokončeného díla dle čl. V bod 5.2., jež mělo být předáno do 31. 3. 2016.

19. K otázce promlčení samotné smluvní pokuty lze konstatovat, že k jejímu promlčení by mohlo dojít toliko za dobu delší než 3 roky před podáním žaloby, tj. za dobu od 21. 4. 2016 do 20. 10. 2016 (žaloba podána 21. 10. 2019). K tomu však rovněž nedošlo, neboť promlčecí doba k uplatnění práva na smluvní pokutu nemohla s ohledem na ustanovení § 619 odst. 1 a 2 o. z. počít běžet dříve, než se žalobkyně dozvěděla o údajných skrytých vadách, k čemuž by došlo až v průběhu roku 2019 (penalizační faktura ze dne 11. 2. 2019). Právo na požadovanou smluvní pokutu tak nemůže být promlčeno.

20. Okresní soud nepochybil, ani pokud neprovedl další navržené dokazování. S ohledem na závěr soudu o nemožnosti požadovat smluvní pokutu dle čl. V bod 5.2 po předání díla je další dokazování zjevně nadbytečné.

21. Okresní soud tak rozhodl věcně správně, krajský soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení (§ 219 o. s. ř.).

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch a má právo na náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby po 12.500 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč, DPH 21 %, celkem 30.976 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Olomouci k Nejvyššímu soudu ČR v obec. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).

Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání samostatně přípustné.