KSPH 54 A 72/2019-39

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Lenky Oulíkové ve věci navrhovatelů: a) PhDr. M. J. bytem X b) J. B. bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 proti odpůrkyni: obec Louňovice, se sídlem Horní náves 6, Louňovice, zastoupena advokátem Mgr. Josefem Žďárským, se sídlem Panská 6, Praha, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – ú. p. L. schváleného usnesením Zastupitelstva obce L. ze dne 17. 9. 2018, č. X, takto:

Opatření obecné povahy – ú. p. L. schválený usnesením Zastupitelstva obce L. ze dne 17. 9. 2018, č. X – se dnem právní moci tohoto rozsudku ruší

a) v části, v níž byl na pozemkup. č. Xvk. ú. L. vymezen významný objekt „s./a.“ a

b) v části, v níž byly na pozemkup. č. Xvk. ú. L. nad rámecp. podéls. h. vymezeny plochak. z. (X) a i. p. ú. s. e. s. X lemující jehoz. h. Ve zbytku se návrh zamítá.

Navrhovatelé jsou povinni zaplatit odpůrkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení rovným dílem částku 4 114 Kč, a to k rukám jejího zástupce, Mgr. Josefa Žďárského.

Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákonač. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslaným dne 12. 9. 2019, se navrhovatelé domáhají zrušení opatření obecné povahy – ú. p. L. vydaného usnesením Zastupitelstva obce L. ze dne 17. 9. 2018, č. X (dále jen „napadenýú. p.“) v části regulující jejich pozemekp. č. Xvk. ú. a obci L. (dále jen „sporný pozemek“). Konkrétně brojili proti jeho zahrnutí do n. p. a proti tomu, že na něm byl vymezenp. k. z. spolu s i. p. ú. s. e. s. (dále jen „X“) Xak. proc.

Navrhovatelé uvedli, že vlastní sporný pozemek, který byl původnímú. p. zahrnut do ploch smíšených s možností bydlení a který byl na základě pravomocnéhoú. s. o., takže podle § 58 odst. 2 písm. a) zákonač. 183/2006 Sb., o ú. p. a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonač. 169/2018 Sb. (dále jen „stavební zákon“) spadá do z. území obce. Navrhovatelé činili kroky vedoucí k z. pozemku, avšak pro procesní překážky kladené odpůrkyní k z. pozemku dosud nedošlo. Proti návrhuú. p., který přeřazoval jejich pozemek do ploch zemědělské půdy, vymezoval na jehos. č. k. proc. a na s. a z. s. v rozsahu cca X r. pozemku vymezoval plochu prov. p. o. – i. p. X, se bránili námitkami, které však byly odpůrkyní zamítnuty. Navrhovatelé přitom mají v dané části napadenýú. p. za nepřezkoumatelný, popř. za odůvodněný krajně nelogicky a rozporně s principy napadenéhoú. p., a také za nezákonně zasahující do jejich vlastnických práv.

Navrhovatelé nejprve brojili proti klasifikaci jejich pozemku jako součástin. území obce. Připomněli, že ú. p. je založeno na principech kontinuity a ochrany nabytých práv. S odkazem na § 58 odst. 2 písm. a) stavebního zákona konstatovali, že součástíz. území musí být i z. stavební pozemky, které stavební zákon vymezuje blíže v § 2 odst. 1 písm. c). Judikatura přitom konstatovala, že správní orgán je vázán vymezením pozemku jako stavebního v k. n., na druhou stranu však dosud neřešila případ, kdy je pozemek reálněz., jako v tomto případě, ale daný stav se nepromítl do e. k. n. (stavbap. se totiž do něj nezapisuje). Protožep. je podle stavebního práva stavbou, byla odpůrkyně povinna sporný pozemek zahrnout do z. území. Tak tomu musí být i z důvodu respektu k zásadě kontinuityú. p., neboť navrhovatelé vyloučili z užívání sporného pozemku jiné osoby a zahájili procesy vedoucí k jehoz., což nelze přehlížet. Sporný pozemek již není využíván jako zemědělská půda, a když takto naposledy využíván byl, setkávalo se to s odporem tamějších obyvatel, protože přes silnici sousedí s rodinnými domy. Na z. s. pak sousedí s dalšíz. plochou, jejíž charakter napadenýú. p. zachovává. O. p. není funkční součástí krajiny, materiálně vzato nemůže být součástín. území, tj. vnější krajiny, a na této fakticitě nemůže napadenýú. p. nic změnit. Tato regulace je v rozporu s legitimními očekáváními navrhovatelů a jejím jediným důsledkem je omezení, resp. znemožnění výkonu vlastnických práv navrhovatelů, aniž by to komukoliv přinášelo jakýkoliv přínos.

Dále pak navrhovatelé prosazovali názor, že omezení jejich vlastnického práva je nepřiměřené. Namítají, že omezení jejich vlastnického práva jsou ze strany odpůrkyně odůvodňována zájmy, které nejsou nijak doloženy a z nichž navrhovatelé nemohou mít jakoukoliv výhodu. Naopak, regulace v napadenémú. p. jejich vlastnické právo omezuje, a to absolutně. Teoreticky sice navrhovatelé mohou využít zbylých cca X % pozemku, tj. x ha, ale takto malá plocha není samostatně smysluplně zemědělsky využitelná, i kdyby snad navrhovatelé o takové využití stáli. Věcný důvod takového omezení přitom nemůže obstát. Napadenýú. p. zmiňuje ochranun. území a zachování pohledových poměrů do otevřené krajiny, podle navrhovatelů se však v případě sporného pozemku funkčně nejedná o n. území, přičemž přijatá regulace žádnou ochrannou funkci plnit nemůže a stejně tak lze pochybovat i o zachováníp. poměrů, protožep. z. se v. s. (a.) do p. poměrů vstoupí více než rozumná (např. j.) z. Ochrana pohledových poměrů navíc nemůže ospravedlnit absolutní zákazv. na sporném pozemku, protože slouží pouze partikulárním zájmům vlastníků jednoho či dvou domů, kteří sami svými domyb. v. vlastníkům domů hlouběji v z., v situaci, kdy na určitýv. platné právo žádný nárok nestanoví. Navíc na sporném pozemku je p. podélk. zcela nesystematicky a nelogicky doplněnp. z. po jehoz. s. (jakýmsiz.) kolem sousedního pozemku, který je nesystematicky zařazen do z. území. Za nezbytně nutné omezení vlastnického práva navrhovatelů nelze považovat ani vymezeník. proc. v situaci, kdy je jižc. vedena jen o pár metrůs. na druhé straně souběžné silnice a kdy se současně jen cca o X metrůj. nachází další, shodně dopravně orientovaná a propojenác. okolor. Kromě toho odpůrkyně zcela pominula ve svých úvahách i otázku, zda lze reálně očekávat uskutečnění záměrů vymezených v napadenémú. p. Sporný pozemek je v souladu se zákonemo. a bez souhlasu navrhovatelů totoo. nelze odstranit, ledaže by došlo k vyvlastnění, o čemž však zjevně odpůrkyně neuvažuje a ani pro to nejsou dány zákonné podmínky. Důsledkem regulace tak bude jen omezení vlastnického práva navrhovatelů s cílem, který však nebude nikdy naplněn. Odlišné zacházení se sporným pozemkem, který tvoří se sousedním, do z. území zahrnutým pozemkem jeden logický a navazující celek, je navíc dokladem svévole odpůrkyně. Jediný rozdíl mezi oběma pozemky spočívá v tom, že využití sousedního pozemku (výstavběp. p. a s.) odpůrkyně v minulosti nebránila, to však nepředstavuje rozumný rozdíl, který by odůvodňoval odlišný přístup. Svévoli odpůrkyně nasvědčuje podle navrhovatelů i to, že sporný pozemek byl navrácen do zemědělských ploch i přesto, že má jeden z nejhorších stupňů půdní bonity v obci, zatímco pozemky s nejvyšší bonitou převážně ve vlastnictví odpůrkyně byly naopak přeřazeny do z. území za účelem výstavby rodinných domů (lokality U H. – V J.). Je to přitom právě odpůrkyně, kdo musí prokázat, že nepostupovala svévolně.

Konečně navrhovatelé označili napadenýú. p. též za nepřezkoumatelný a nelogický. Nelze v něm totiž nalézt konkrétní důvody, proč je h. meziz. a n. územím vedena právě tak, že je sporný pozemek ze z. území vykrojen, byť na něj navazuje a je z. Také obecně prospěšné opatření X je co do funkce vymezeno jen zcela obecně a je spíše popsáno, než aby bylo vysvětleno, jaký má být jeho účel, jakou má plnit funkci a proč je umístěno právě v dané lokalitě, není jasné ani to, s čím a jak má tentoi. p. interagovat. Zatím se jeví, že jen interaguje se zájmy navrhovatele, což ale patrně nebylo účelem tohoto opatření. C. je zakreslena jen v grafické části, v textové části napadenéhoú. p. konkrétní řešení a důvod jeho trasování přes sporný pozemek vyčíst nelze, stejně jako ani vysvětlení potřeby tří souběžnýchc. Důvody regulace jsou natolik obecné, že nelze najít důvod, proč je na sporném pozemku právě taková regulace a jinde zase jiná. Každá obec chrání krajinu před rozšiřovánímz., ale důvod, proč vedeh. právě daným pozemkem, musí být konkretizován, což platí i pro lokalizaci veřejně prospěšných opatření a liniových dopravních staveb. Byť navrhovatelé na ochranu svých vlastnických práv uplatnili námitky, jejich vypořádání je nesmírně obecné, a tedy nepřezkoumatelné. Pokud odpůrkyně v jejich vypořádání tvrdí, že řešení je v souladu s urbanistickou koncepcí a odkazuje na průhledy z K. u., je tento regulativ v rozporu s požadavkem na umístěníp. v. z., která by naopak průhledy zakrývala, nehledě na to, že z. území nemusí bránit v průhledu, což však odůvodnění vypořádání námitky neřeší. Odůvodnění zároveň zcela mlčí o tom, že koncipované řešení nelze bez souhlasu navrhovatelů realizovat.

Odpůrkyně s navrhovateli nesouhlasila. Pokud jde o zahrnutí sporného pozemku do n. území, měla za to, že v tomto směru byla povinna respektovat ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a e. s. v k. n., což plyne i ze závěrů vyslovených v navrhovateli zmiňovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 30. 6. 2011, č. j. 4 Ao 4/2011-59, podle nichž není podstatný faktický stav pozemku ani jeho využití. Touto námitkou se odpůrkyně konkrétně zabývala i při vyhodnocení uplatněných námitek. Výklad navrhovatelů by navíc vedl k absurdním závěrům, kdy by se např. legálně oplocený lesní pozemek stávalz. stavebním pozemkem ve smyslu stavebního zákona. Pokud jde o zásadu kontinuityú. p., v souladu s rozsudkem NSS ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010-644, publikovaným podč. 2106/2010 Sb. NSS, nesmí požadavek na kontinuitu znemožnit revizi existujícího stavu – ve změně koncepceú. p. nelze spatřovat nezákonnost. Původní koncepceú. p. přijatého v roce 2002 byla z hlediska cílůú. p. vyjádřených v § 18 stavebního zákona shledána nevyhovující, a proto odpůrkyně přistoupila k její změně. Ostatně navrhovatelé vlastnili pozemek již před rokem 2002, kdy byl ještěn., těžko se tedy mohou dovolávat principu kontinuityú. p., když změnou bylo jeho zahrnutí do z. území. Navrhovatelé podle odpůrkyně navíc vůbec nekonkretizují obecně deklarovaný zájem sporný pozemekz. Takovým záměrem nemůže být stavbao., přičemž navrhovatelé pouze zpočátku občas na pozemku posekali trávu, později pak už ani to ne. Pokud navrhovatelé nepředložili žádný záměr do ú. ř., nemohou hovořit o tom, že napadenýú. p. zasáhl do jejich legitimních očekávání.

Odpůrkyně je také přesvědčena, že napadenýú. p. je přiměřeným zásahem do vlastnického práva navrhovatelů. Hlavním důvodem vyřazení sporného pozemku ze z. ploch je nová urbanistická koncepce, jejímž účelem je zejména v co největší míře ochránit jednu z nejvýraznějších hodnot v obci, kterou je krajina okoloú. s řadour. mezi částmi obce L. a L., aby byly umožněny průhledy do krajinyj. s. od K. u. Z. sporného pozemku by neodpovídala koncepci vycházející z požadavku § 18 odst. 4 stavebního zákona na vymezováníz. ploch s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využitíz. území, bodu X P. ú. r. Č. r. (dále jen „X“) a bodu X Z. ú. r. S. k. (dále jen „X“), neboťz. na sporném pozemku by negativně vybočovala do volné krajiny a podporovalas. s. L. a L.. K p. z. odpůrkyně již v odůvodnění vypořádání námitek navrhovatelů uvedla, že se jedná o veřejně prospěšné opatření zlepšující retenční schopnost území a doplňující krajinný motiv napomáhající urbanistickému členění území. P. probíhá po celé délceu. K. a není důvod ho přerušovat či rušit jen kvůli malému úseku v podobě sporného pozemku. Toto opatření podle navrhovatelky podporuje příznivé životní prostředí, v souladu se X vytváří podmínky pro obnovu rozmanitosti kulturní krajiny a posílení její stability a současně i zkvalitňuje řešení veřejného prostranství. Výsadba stromů může pozitivně přispět ke snižováníe. z. z k. X třídy X a napomůže zachování volnosti krajiny. Tvrzení, že by průhledy do krajiny byly méně narušenyj. z. neža. s., je podle odpůrkyně absurdní. Také námitky protic. byly podle odpůrkyně řádně vypořádány již v odůvodnění rozhodnutí o námitkách. C. X podélu. K. neplní stejné funkce jako navrhovanác. X, protože zatímco první z nich slouží rychlému spojení nejkratší cestou, druhá z nich má podpořit rekreační využitír. v návaznosti na okolní přírodní krajinu. Odpůrkyně přitom uznává, že nemůže navrhovatelům přikázat výstavbuc. či výsadbup. z. s a., to však podle ní ani není cílemú. p. Napadenýú. p. je totiž spíše vizí budoucího řešení, spíše než přímo vykonatelným nástrojem. V pojetí navrhovatelů by totiž obec neměla jinou možnost, než veškeré navrhované koncepce vymezovat jen na vlastních pozemcích, což by ale bylo nesmyslné, protože územní koncepce se realizuje právě stanovením omezení ve volnosti využití území.

Pokud jde o otázku přezkoumatelnosti napadenéhoú. p., podle odpůrkyně je nutno rozlišovat obecné odůvodnění opatření obecné povahy jako celku a vedle toho odůvodnění rozhodnutí o námitkách, které skutečně má zcela konkrétně a přezkoumatelně odůvodnit jednotlivé nuanceú. p. ve vztahu k pozemku navrhovatelů. Zároveň však s ohledem na mnohem obšírnější materii, kterouú. p. řeší, nelze na takové odůvodnění klást identické požadavky jako na odůvodnění správního rozhodnutí, takže nelze odpůrkyni vytýkat, pokud se nevypořádala s každou teoretickou otázkou, která může vyvstat, pokud nebyla uplatněna námitkami. Odpůrkyně je přesvědčena, že napadenýú. p. vypořádal námitky navrhovatelů zcela konkrétně a přezkoumatelně. Proto odpůrkyně navrhuje zamítnutí návrhu a žádá o přiznání náhrady nákladů řízení.

Navrhovatelé v replice odmítli, že by bylo možné mechanicky obracet názor vyslovený v rozsudku NSS ze dne 30. 6. 2011, č. j. 4 Ao 4/2011-59. Daný závěr byl totiž podle navrhovatelů vysloven s cílem poskytnout právní jistotu tomu, kdo již dosáhl určitého formálního uznáníz. pozemku jeho odnětím ze z. p. f. (dále jen „X“), jež je podmíněno vydánímú. r., jemuž může obec efektivně zabránit. Nikdo se totiž nemůže dovolávat stavu, který protiprávně vyvolal. Při vyvažování regulatorních zájmů státu a vlastnických zájmů jednotlivců je přitom nutno stejně tak chránit situaci, kdy se materiálně jedná o z. pozemek, byť takto není evidován. Pokud jde dále o protichůdnost zásady kontinuityú. p. s možností revize stávajícího stavu, navrhovatelé mají za to, že ke změně koncepce lze přikročit pouze při splnění dvou podmínek. Objektivním předpokladem je osvědčení existující potřeby změny koncepce, což lze učinit pouze způsobem právem předepsaným – zde se jedná o postup v podobě vyhodnoceníú. p. podle § 55 stavebního zákona, k němuž však před přijetím napadenéhoú. p. nedošlo. Druhým, subjektivním předpokladem je to, že zde nebyla snaha o využití dosavadního potenciálu území, přičemž je třeba respektovat skutečnost, že individuální tvorba záměrů v území trvá desítky let, a vyžaduje proto určitou garanci kontinuity. Odpůrkyně přitom zjevně nepravdivě obviňuje navrhovatele, že žádný záměr na sporném pozemku nerealizovali. Jakékoliv záměry na pozemku však byly ze strany odpůrkyně jako potenciálního účastníka každéhoú. ř. již od roku 2008 zmrazeny z důvodu debaty o řešení místník. s. a pořízeníz. s., popř. r. p. lokality. Debaty nevedly k žádnému výsledku a následně odpůrkyně z pozices. s. ú. p. navrhovatele o p. ke spornému pozemku. Zatímco v roce 2012 jim vydala osvědčení o e. v. p. ú. k. na pozemkup. č. X, díky němuž navrhovatelé získali stavební povolení ke stavběo. pozemku s vjezdovou branou, po kolaudaci jim odpůrkyně začala v příjezdu na pozemek bránit s tvrzením, že se jedná o neveřejnouk., a následně v pozicis. s. ú. i rozhodla, že na pozemkup. č. X neexistujev. k., což je aktuálně předmětem soudního sporu vedeného před K. s. v P. pod sp. zn. 43 A 12/2018. I zde je vidět, jak odpůrkyněz. institutů veřejného práva, což završuje právě napadenýú. p. Pokud odpůrkyně dále poukazovala na veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny, navrhovatelé připomínají, že sporný pozemek leží v přímém sousedství s f. s. X třídy procházející urbanizovaným územím L. a od r. je oddělens. a. s. m. a t. v. V dané situaci by v souladu s konstatovanou potřebou rozšířit nabídku služeb v obci efektivněji naplňovalo veřejný zájem ponechání sporného pozemku sousedícího s o. s. p. v z. plochách, než údajná ochrana před neexistujícím ohrožením krajiny. Přijatým řešením by navíc v rozporu s požadavky zadáníú. p. nedošlo k omezení nepříznivých vlivů zemědělské výroby na obytné území, ale naopak k jejich nárůstu, nehledě na to, že sporný pozemek zařazený do X. t. b. z. p. není pro zemědělskou výrobu vhodný. Podle navrhovatelů tak nejsou dány objektivní ani subjektivní předpoklady pro prolomení principu kontinuityú. p. Neobstojí ani argumentace obecnými principyú. r., protože řešení navrhované ze strany navrhovatelů těmto principům neodporuje. Odpůrkyně navíc sama popírá vážnost svého úmyslu realizovat napadenýú. p. a účely jím sledované. Navrhovatelé také trvají na tom, že obec by měla své záměry realizovat na svých pozemcích, ledaže by šlo o veřejně prospěšné stavby umožňující vyvlastnění, mezi něž všakc. nelze započíst. Prosté záměry musí respektovat vlastnická práva, k čemuž může obec dospět i metodou spolupráce s individuálními vlastníky včetně výměny pozemků. Pokud pak odpůrkyně opakovaně vyjadřuje přesvědčení, že napadenýú. p. je bezchybný, navrhovatelé se s ním ztotožnit nemohou, k čemuž ostatně (na rozdíl od odpůrkyně) předložili věcné argumenty.

Soud rozhodl o návrhu bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili. Dokazování soud neprováděl, vycházel pouze z obsahu předloženého správního spisu a skutečností známých mu z úřední činnosti.

Soud ověřil, že návrh je po obsahové stránce bezvadný (§ 101b odst. 2 s. ř. s.), byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.) a osobami k tomu oprávněnými (§ 101a odst. 1 s. ř. s.). O aktivní návrhové legitimaci navrhovatelů, jejichž vlastnické právo ke spornému pozemku soud ověřil nahlédnutím do katastru nemovitostí, není pochyb, jelikož brojí právě proti regulaci zakotvené pro jejich pozemek v napadenémú. p. Soud proto návrh věcně projednal, a to v rozsahu uplatněných návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

Z předloženého správního spisu vyplývá, že předchozímú. p. byla obecně závazná vyhláškač. X o vyhlášení závazné částiú. p. obce L. ze dne 6. 9. 2002, č. j. X, která v dlouhémp. podélj. s. u. K. počínaje od u. O. směrem k v. nově vymezila plochup., za níž se nacházela plocha X určená pros. v. n. v., s. a p. a. s možnostíb. pro potřeby vlastníků zařízení o maximálníz. X % pozemku a až d. z. s p. Plochyp. a X byly zjevně vymezeny jak na sporném pozemku, tak i na sousedním pozemkup. č. X. Změnyč. Xač. X (změnač. X nebyla nikdy přijata) předchozíhoú. p. na tomto vymezení nic nezměnily.

Dne 15. 7. 2010 rozhodlo Zastupitelstvo obce L. o pořízení novéhoú. p. V lednu 2011 byl zpracovánn. z. ú. p. V něm bylo požadováno, aby návrhú. p. revidoval stávajícíh. z. území a na místech, kde je třeba respektovat významný přírodní fenomén (jako je s. o. r. L. a P. s přilehlýmip. stávajícíz.), došlo k redukci plochz. území, a aby byl upřednostněns. r. na plošných rezervách uvnitřz. území a na rozestavěných plochách, přičemž novéz. plochy mají být navrženy pouze v sousedství či vazbě na plochy jižz. Ú. p. měl též prověřit umístěnío. v., jelikož podle územně analytických podkladů je problémem obce mj. o. v. neodpovídající zvyšujícímu se počtu obyvatel, stejně jako nedostatečná nabídkas. v c. r. V kapitole věnované urbanismu bylo mj. konstatováno, že současná hustota osídlení obce je velmi nízká, nejvyšší hodnoty dosahují X‑X trvale bydlících obyv./ha, průměrně jde však jen o X obyv./ha, zatímco hustota tradičních českých vesnic se pohybuje kolem 60 obyv./ha. V obci je vysoký podílr. z. Stávající volné pozemky v rámciz. území obce představují velké nevyužité rezervy umožňující podstatný nárůst počtu obyvatel obce. V návrhuú. p. proto mají být navrženy podmínky pro rozvoj uvnitřz. území včetněe. v. a stanovení optimální hustoty osídlení s ohledem na kvalitu životních podmínek a mají být vytvořeny podmínky pro vznikp. a. malého a středního rozsahu umožňující zvýšení zaměstnanosti v obci a pro rozvoj dnes nedostatečnéo. v.

Dne 13. 7. 2011 doručila navrhovatelka M. ú. Ř. (dále jen „pořizovatel“) připomínku k návrhu zadáníú. p., v níž uvedla, že žádá ponechat své pozemky v původním funkčním využití dle stávajícíhoú. p. Zadáníú. p. bylo schváleno zastupitelstvem odpůrkyně dne 9. 9. 2011. Ve spise se dále nachází listina popisující stav pořizováníú. p. d. k 29. 1. 2014, z níž vyplývá, že v červenci 2012 byl zpracovánn. r. p. K. a byl společně projednán s dotčenými orgány, zatímcon. r. p. K. X(v této lokalitě se podle grafické části napadenéhoú. p. nachází i sporný pozemek) byl pouze projednán se zastupitelstvem obce.

V prosinci 2014 byl zpracovánn. ú. p. pro společné jednání dle § 50 stavebního zákona. V něm byl sporný pozemek i přes předcházející připomínku navrhovatelů zařazen do stávající plochyz. p. (X) přičemž po jehos. hraně podélu. K. byla vyznačenap./c. c. v k. X a podéls. a z. o. byl vyznačenp. k. z. (X) označený též jakov. p. o. a i. p. X. Na z. s. pozemku bylo též vyznačeno umístěnís./a. Sousední pozemekp. č. X byl zahrnut do plochyo. u. (X), přičemž po jehos. s. podélu. K. byl vyznačen (oproti spornému pozemku užší) p. k. z. (v. p. o. X) a vedeníp./c. c. a a. Sporný pozemek nebyl na rozdíl od sousedního pozemkup. č. X zahrnut do z. území.

Ř s. a d. ČR i M. d. k návrhu uplatnili požadavek, aby novák. proc. a p. X situovaná v ochrannémp. s. X byla vedena mimos. t. Jiné dotčené orgány k jevům uplatňujícím se na sporném pozemku neměly žádné pro věc podstatnější připomínky.

Navrhovatelka podala proti návrhu připomínky, které doručila pořizovateli dne 7. 1. 2015. Ve vztahu ke spornému pozemku upozornila na to, že doposud byl pozemek v z. území a že je již na základě pravomocného územního souhlasu ze dne 30. 3. 2012 o., v důsledku čehož je jehoz. využití prakticky znemožněno. Neúměrně zvětšená plocha X oproti sousednímu pozemkup. č. X pak budí u navrhovatelky dojem záměrné snahy znemožněnís. v. pozemku. Navrhovatelka upozornila, že vykonatelnost takovéhov. p. o. je na soukromémo. pozemku nulová, jedná se tak o zbytečný návrh. Navrhovatelka proto žádala o zařazení sporného pozemku do z. p. o. v. Také navrhovatel vyslovil nesouhlas s návrhem, žádal o zařazení sporného pozemku do ploch X a navrhoval přesunutíc. na j. s. pozemku dále od h. s. a z. od p. k. Upozornil na to, že od zpracování průzkumů do vypracování návrhu napadenéhoú. p. uplynuly X r. a situace se změnila; sporný pozemek je nynío., vede k němuk. po části pozemkup. č. X, část pozemku je v souladu s ú. p. vyčleněna pro budoucío. k. a v místě návrhuz. je vrchnív. e. e. s ochrannýmp. X m od k. v., v němžz. být nemůže. Odůvodnění umístěníz. zvýšenímr. navrhovatel považuje za zástupný důvod, protože veškeráv. se na pozemkuv. a žádnáv. na nějn. ani z nějn., a to ani za d. Je podle něj též všeobecně prokázáno, že z. před negativními vlivyd. na u. K. neochrání, takže i z tohoto důvodu je zbytečná. P. z. je přitom neúměrně větší než na sousedním pozemku a pozemcích za k. Navrhovatel též konstatoval, že i s ohledem na negativní reakce okolních obyvatel na obtěžováníh. a p. při nedávném z o. pozemku je pozemek připravován na funkci odpovídající plochám X, přičemžv. z. na rozšíření chybějícíchs. v obci se mu jeví důležitější než deklarovaný zájem na z. v. V případě jeho zachování žádal o bližší zdůvodnění. Připomínky protip. z. X a vyřazení ze z. p. uplatňovali i vlastníci dalších pozemků přiléhajících z j. s. k u. K. (např. p. č. X, X, X a X). Podáním ze dne 22. 1. 2015 se navrhovatelé domáhali u pořizovatele napadenéhoú. p. písemného zodpovězení rozsáhlého souboru otázek týkajících se povahy, důvodů a způsobu zvažované budoucí realizace navrhované regulace mj. i sporného pozemku (otázky X až X). Odpověď založena není.

V březnu 2017 byl vypracovánn. ú. p. k veřejnému projednání dle § 52 stavebního zákona, v němž se regulace sporného pozemku nezměnila. Dne 24. 4. 2017 došlo k jeho veřejnému projednání, při němž bylo sděleno, k přesnému vymezenív. p. s. a o. dojde až v rámci přípravy k jejich realizaci. Vypořádání tím vzniklýchš. v. pozemkůú. p. neřeší, to bude třeba řešit s odpůrkyní, např. o. části pozemků, s., n. apod. Důvodem pror. v. podél K. u. jsou ochrana krajinného rázu, ochranan. ploch, výhledy do krajiny a nově schválená Politika architektury. Navrhovatelé podali proti návrhuú. p. společné námitky, které doručili pořizovateli dne 2. 5. 2017. Obecně v nich především namítli to, že v případěo. soukromých pozemků je třeba popsat nezbytnost navrženého řešení, jeho potřebnost a také aplikovat princip proporcionality a zvážit vhodnostv. z. na o v. Zmínili též zákaz zpochybnění právní jistoty občanů. Dále pak poukazovali na to, že návrh účelově zvýhodňuje odpůrkyni jako vlastníka a největšíhop. p. obci oproti soukromým vlastníkům pozemků, kteří jsou zasaženi podstatnými úpravami a redukcí jejich využitelnosti, a to v situaci, kdy obec i v průběhu správních řízení směřujících k realizaci dosavadníhoú. p. tato řízení komplikuje podmiňováním svých stanovisek či podáváním odvolání, čímž je prodlužuje až na několik let. Pokud jde konkrétně o sporný pozemek, poukázali na to, že s ohledem na jehoo. je třeba jej v souladu s § 58 stavebního zákona zahrnout do z. území. Dále žádali o jeho zachování v plochách určených pro nerušícív. v souladu s požadavkem zadání napadenéhoú. p. na vytvoření podmínek pro vznikp. a. Podotkli, že sporný pozemek kroměo. z. není proto, že odpůrkyně jakos. s. ú. nebyla schopna ani po X letech vedení řízení rozhodnout v souladu se zákonem a se skutečností o existenci přístupovék. k pozemku. Upozornili též, že pozemek spadá do X. třídy ochrany X, takže přeměna jeho funkčního využití zpět na z. p. je nelogická, a navíc odporuje požadavku S. p. d. s. obcí L. k., aby byly sníženy dopadyz. v. na životní prostředí, když vymezujez. v. plochy uprostředz. V tomto směru by odpůrkyně spíše měla využít vlastní pozemky naprotih. v lokalitě V J., kde jsou naopakp. s jednou z nejvyšších bonit v obci, ale odpůrkyně tutop. hodláz. r. d. Potřebnost vymezení plochy X není podle navrhovatelů zdůvodněna. Navrženouz. s i. p. Xis. X navrhovatelé žádali posunout mimo sporný pozemek. Vedení trasy podéls. X je až z. a ž. n. o. v situaci, kdy S. k. zamýšlí dále posílit význam tétok. jejím přímým napojením na dálnici Xao. V., a navíc jde o řešení duplicitní k souběžné, pro uživatele zdravější a bezpečnějšít. Xur. Navrhovatelé naopak postrádají vymezenío. k. založené předchozímú. p. na n. části pozemkup. č. X. Navrhovatelé souhlasili s pruhemz. kolems. X, pokud nebude jeho regulace obsahovat podrobnosti přesahující řešení legitimní proú. p. a pokud nebude vymezen jakov. p. o. Takové opatření totiž může být zdůvodněno leda snahou o snížení ohrožení území, která však není vysvětlena. K ochraně předh. z. nepostačuje, s., které by ji částečně řešily, však byly z návrhu vypuštěny. Nemůže jít ani o ochranu předp., protože je zde současně vymezena plocha X, která povede k produkci prachu zemědělskou činností. Nemůže jít ani o opatření napomáhajícír. schopnostem území, protože tomu odporuje provedenám. Nízká i vysokáz. pak znemožňujep. krajinou, které jsou zmiňovány jako hlavní motiv změny funkčního využití území. Námitky podali opět i majitelé obdobně postižených pozemků v okolí.

V květnu 2018 byl zpracován upravenýn. ú. p. k opakovanému veřejnému projednání, které proběhlo dne 25. 6. 2018. V jeho průběhu bylo k dotazům vlastníka nedalekého pozemkup. č. X sděleno, že v. nebyla navržena z důvodu zachováníp. na krajinu s r. a vytvoření odstupu původních L. a L., jež patří k urbanistické koncepci napadenéhoú. p. C. je pak navržena šetrněji než v původnímú. p., protože neprobíhá středemo. p. Byť ve vztahu ke spornému pozemku nedošlo oproti předchozí verzi návrhuú. p. k žádné úpravě, doručili dne 2. 7. 2018 navrhovatelé pořizovateli opětovné námitky s argumentací odpovídající námitkám ze dne 24. 4. 2017, v nichž doplnili, že navrhovanýi. p. X postrádá vykonatelnost, a proto jen zbytečně blokuje smysluplné využití vlastnických práv ke spornému pozemku. Regulace v napadenémú. p. podle nich neodpovídá veřejnému zájmu a spíše budí dojem promyšlené a záměrné zvůle vůči vlastníkům. Obecně dále navrhovatelka namítla, že návrhú. p. nerespektuje zásadu, podle níž mají být pro zamýšlenýv. ú. využity v první řadě pozemkys. a jinýchv. k., a to pozemky, které pro takové využití splňují předpoklady (např. z.), před pozemky soukromými a potřebné předpoklady dosud nesplňujícími. K námitkám přiložili sdělení odpůrkyně ze dne 9. 5. 2012, která navrhovatele mj. informovala o tom, že zastupitelstvo odpůrkyně dne 15. 12. 2011 odsouhlasilo návrh zadánír. p. pro lokalitu zahrnující sporný pozemek, který stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, s tím, že tento návrh představuje pro danou lokalitu určitý druhs. u., takže jakékolivs. a. v lokalitě by mohly být prováděny jen na vlastní rizikos.

Dne 17. 9. 2018 vydalo Zastupitelstvo obce L. napadenýú. p., který nabyl účinnosti dne 3. 10. 2018. Jeho textová část je shodná s upraveným návrhemú. p. k opakovanému veřejnému projednání. Vypořádalo se s připomínkami navrhovatelky uplatněnými k návrhuú. p. ke společnému jednání a rozhodlo o námitkách podaných k návrhuú. p. pro veřejné projednání i upravenému návrhu pro opakované veřejné projednání. V odůvodnění nevyhovujícího rozhodnutí o námitkách uplatněných dne 24. 4. 2017 odpůrkyně konstatovala, že na sporném pozemku není v k. n. evidovánas. p., ani tento pozemek netvoří celek s o. neboh. b., nelze jej proto v souladu s § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona zařadit do z. ú.; stavbao. pod žádný z případů regulovaných v § 58 odst. 2 stavebního zákona nespadá. Za hlavní důvod vyřazení sporného pozemku ze z. p. byl označen požadavek zadání, aby byla v co největší míře chráněna jedna z nejvýraznějších hodnot obce představovaná krajinou kolemú. s řadour. tak, aby byly umožněnyp. do k. j. s. od K. u. Ochrana volnék. s p. na r. ostatně byla velmi pozitivně hodnocena i orgánem ochranyp. a k. ve stanovisku ke společnému jednání, který chválil zejména vypuštěníp. určených prok., čímž se zachovají jedinečnép. do k. a vytvoří odstupy mezi sídelními prvky. Zahrnutí sporného pozemku do z. p. by podle odpůrkyně vedlo k rozšiřováníz. do volnék. a podporovalo by s. sídel L. a L., což by odporovalo cílům a úkolůmú. p., čl. X i čl. X. Obec má totiž dostatek volných ploch k z. na urbanisticky vhodnějších lokalitách blíže k centru obce, v z. území, popř. tam, kde je z. vhodně doplněna ucelená urbanistická kompozice (např. V J., kde plochy byly vymezeny již původnímú. p. a kde obec vlastní jen X pozemků, zbylé X patří soukromým vlastníkům). P. a. jsou kromě ploch X možné i v plochách X (j. o.), X (v. n.) a částečně i X (b.). Proměna území přitom probíhá postupně, nelze předpokládat okamžité řešení. Vzhledem k nízkén. v obci a dostatku pracovních příležitostí v P. a okolních obcích je ochranan. krajiny pro obec prioritou před záměrem vytvoření několikap. m. a tentov. z. převažuje nad soukromým zájmem na využití pozemků prov. Pokud jde o o. k. na pozemkup. č. X, úkolemú. p. není řešit nedokončené úkonys. ú. V. z. je zachovánív. k. se zřízeními. p. sloužícího ke zvýšenír. schopnosti území s v. vysokéz. snižujícíe. z. z k. X. V. p. o. X je také doplňujícím krajinným motivem, který pomáhá urbanistickému členění území a v souladu s čl. XaX vytváří podmínky pro obnovu rozmanitosti kulturní krajiny, posiluje její stabilitu a zkvalitňuje řešení veřejných prostranství. Probíhá po celé délceu. K. a není důvod jej přerušovat či rušit jen kvůli malé části plochy s m. A. podéls. je zachycena již v m. z X. století i v současnosti zde je a. z o. s., a existuje proto veřejný zájem na její obnově a zachování, což ostatně odpovídá požadavku orgánu ochrany životního prostředí a krajiny k návrhu zadání, který žádal navržení minimálně jednostrannýchp. z. podélp. c., případně novýchk. Uchováníz. p. v obci je pozitivním jevem. K. proc. a p. X byla v návrhu ponechána v souladu s čl. X požadujícím budováníc. oddělených od a. p. Od s. je oddělenaa. a umožňujed. p. podélu. K., zatímcot. X podporujer. v. r. s návazností na okolní krajinu.

V odůvodnění vypořádání námitek uplatněných dne 2. 7. 2018 pak odpůrkyně konstatovala, že regulace sporného pozemku nebyla předmětem změn projednávaných na opakovaném veřejném projednání. Přesto však odpůrkyně na námitky reagovala a doplnila, že plochaX není navržena za účelem omezení vlastnických práv navrhovatelů, nýbrž (shodně jako v případě X a X) s cílem zajistit přechod stávajících objektů do oblasti volné „mezikrajiny“ mezi sídly v souladu s přijatou urbanistickou koncepcí. Má tak být podpořeno zachování přírodního charakteru krajiny meziz. L. a L. a ponechání volnýchp. na k. s r. a také omezenos. těchto sídel. A. tvořenáv., u nichž se předpokládá výška nasazenív. v cca X metrech, p. na krajinu neznemožní. Při tvorbě novéhoú. p. není možné z důvodu dodržení cílů a úkolůú. p. převzít všechnyz. p. z původníhoú. p. beze změny, jinak by ani nemělo smysl novýú. p. připravovat – obec by neměla možnost ovlivnit svůj rozvoj. Většina dříve vymezených ploch byla zachována, pokud nepopírala urbanistickou koncepci obce, tj. ponecháníp. na volnouk. mezi L. a L. Navrhovatelé měli dostatek času využít možností nabízených původnímú. p.

Na základě těchto zjištění ze správního spisu se soud nejprve zabýval žalobním bodem namítajícím nepřezkoumatelnost napadenéhoú. p. pro nedostatek důvodů, neboť nedostatek důvodů by bránil věcnému posouzení zákonnosti napadeného opatření obecné povahy. V této souvislosti je třeba poukázat na nález Ú. s. ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, v němž Ú. s. vysvětlil odlišnou povahu odůvodněníú. p. jako takového, jež může mít poměrně obecný charakter, a odůvodnění rozhodnutí o námitkách, na které lze v zásadě vztáhnout požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí v individuální věci. Uvedl, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvahs. o regulaci vztahů v území (ty jsou předmětem odůvodněníú. p. jako takového), konkrétní provedení a vypořádání konkrétních námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné. Výkons. přiú. p. je výkonem veřejné moci, který je způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv a svobod a který musí být soudem přezkoumatelný.

Ze shora reprodukovaného vypořádání námitek uplatněných navrhovateli v průběhu veřejného projednání napadenéhoú. p. a doplněného nad rámec povinností odpůrkyně v průběhu opakovaného veřejného projednání však vyplývá, že námitky navrhovatelů nebyly ponechány nepovšimnuty. Naopak odpůrkyní schválené odůvodnění napadenéhoú. p. se s nimi věcně vypořádává, předkládá argumenty vysvětlující, proč odpůrkyně námitkám nevyhověla, a dává tak soudu dostatečný podklad pro věcné posouzení zákonnosti a správnosti úvah odpůrkyně. Pokud navrhovatelé v této souvislosti hovoří též o nelogičnosti odůvodnění, tato otázka již není předmětem posouzení přezkoumatelnosti napadenéhoú. p., nýbrž hodnocení věcné správnosti uváděných důvodů.

Z hlediska konkrétních námitek navrhovatelů soud musí konstatovat, že není pravdou, že by nebylo vysvětleno, k čemu má v. p. o. X sloužit. Kromě samotnými žalobci citované pasáže výrokové části napadenéhoú. p. (str. X), podle níž majíi. p. zprostředkovávat příznivé působeníb. a b. X na ostatníe. méně stabilník., a souvisejícího popisup. X je totiž konkrétní funkce tohotov. p. o. vysvětlena ve vypořádání námitek navrhovatelů uplatněných v návaznosti na opakované veřejné projednání návrhu napadenéhoú. p. tak, že jeho cílem je vytvořit přirozený přechod urbanizovaného území do v. k. mezis. L. a L. a tato odlišná území oddělit při zachování volnýchp. do k. s r. Jak má toto opatření vypadat, pak rámcově nastiňuje textová část odůvodnění napadenéhoú. p. na str. X v náčrtechč. XaX. Odůvodnění vypořádání uplatněných námitek vysvětluje také důvod vymezeníc. X souběžné s t. X odlišnou povahou jejich předpokládaného využití. Vysvětleno je i to, že sporný pozemek (resp. celáz. p. X) byl vyřazen ze z. p. s ohledem na zájem na ochraně jednoho „z posledních překrásnýchp. na k. r. a okolní krajinu Vo. B.“ (str. XaX textové části odůvodnění), přičemž obdobně je argumentováno i při vypořádání uplatněných námitek. Vysvětleno je i to, pročs. p. nemá podle odpůrkyně vliv na to, že se jedná o pozemekn., na rozdíl od pozemku sousedního, z čehož vyplývá, že h. z. území probíhá po h. se sporným pozemkem. Lze tedy konstatovat, že námitky nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů prosazované navrhovateli nejsou důvodné.

S ohledem na to proto soud přistoupil k věcnému přezkumu zákonnosti napadenéhoú. p. Důvodnou však neshledal ani argumentaci nezákonností zařazení sporného pozemku do n. území obce.

Podle § 58 odst. 2 stavebního zákona se do zastavěného území se zahrnují pozemky v intravilánu, s výjimkou vinic, chmelnic, pozemků zemědělské půdy určených pro zajišťování speciální zemědělské výroby (zahradnictví) nebo pozemků přiléhajících k h. intravilánu navrácených do orné půdy nebo do lesních pozemků, a dále pozemky vně intravilánu, a to

a) zastavěné stavební pozemky,

b) stavební proluky,

c) pozemní komunikace nebo jejich části, ze kterých jsou vjezdy na ostatní pozemky zastavěného území,

d) ostatní veřejná prostranství,

e) další pozemky, které jsou obklopeny ostatními pozemky zastavěného území, s výjimkou pozemků vinic, chmelnic a zahradnictví.

Podle § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona se zastavěným stavebním pozemkem rozumí pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami.

Jak správně obě strany zmiňují, související otázkou se zabýval NSS v rozsudku ze dne 30. 6. 2011, č. j. 4 Ao 4/2011-59, v němž zdůraznil, „že používá-li ustanovení § 58 odst. 2 stavebního zákona pojem ‚zastavěné stavební pozemky‘, není správní orgán oprávněn domýšlet si vlastní definici tohoto pojmu s poukazem na skutečnost, že stavební pozemek není zastavěn žádnou stavbou ve smyslu katastrálního zákona, ale musí vycházet z toho, jak je obsah tohoto pojmu stanoven v § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, a s touto definicí charakteristiku předmětných pozemků porovnat. (…) v případě pozemku (…), který je v katastru nemovitostí evidován jako stavební parcela, se jedná o naprosto zřejmé porušení stavebního zákona ze strany odpůrce, neboť tento pozemek musí být ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona považován za zastavěný stavební pozemek bez ohledu na to, zda na něm stojí nějaká stavba či nikoliv. V tomto směru není podstatný faktický stav pozemku ani způsob jeho využití, neboť stavební zákon neumožňuje tyto okolnosti zohlednit, když zastavěný stavební pozemek definuje odkazem na evidenci v katastru nemovitostí.“

Navrhovatelům v této souvislosti lze přisvědčit v tom, že NSS se v citovaném rozsudku zabýval případem, kdy posuzované pozemky nebyly fakticky žádným způsobem zastavěny, avšak jeden z nich byl (z historických důvodů) veden v katastru jako stavební pozemek. Nezabýval se situací opačnou, kdy pozemek fakticky zastavěn je, avšak tento stav není promítnut do evidence katastru nemovitostí. Přesto však soud neshledává důvod vykládat ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona v rozporu s jeho jazykovým zněním, jak o to usilují navrhovatelé. Ostatně i NSS v citovaném rozsudku klade již v obecné argumentaci (tj. dříve než aplikuje své právní závěry na zjištěný skutkový stav) důraz na to, že pořizovatelú. p. je povinen respektovat definiční ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. To přitom obsahově zahrnuje dvě kategorie pozemků, jež je třeba zařadit do zastavěného území. Zaprvé pozemky, jež jsou evidovány v katastru nemovitostí jako stavební pozemek [přesněji řečeno jde o evidovaný druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří ve smyslu položky 13 oddíluč. 1 přílohy k vyhlášceč. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů], a zadruhé další pozemky, které tvoří souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami, jenž je zpravidla v praxi dokladován společným oplocením.

V případě sporného pozemku je evidentní, že do první kategorie pozemků nespadá, neboť v k. n. je veden v kategoriio. p. Druhá kategorie je pak zpravidla svým vymezením závislá na tom, že tvoří jeden celek s pozemky první kategorie, neboť pozemky s o. či h. b. mají být v k. n. vedeny jakos. p. (z. p. a n.). Samotnéo. tolik zdůrazňované navrhovateli pak z hlediska ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona nepředstavuje definiční prvek zastavěného stavebního pozemku, ale pouze pomocný indikátor pro rozhodnutí, zda pozemek, který není v k. v. s druhem pozemkuz. p. a n., přiřadit jako součást jediného funkčního celku k pozemku s b., či nikoliv. Skutečnost, že je sporný pozemek navrhovatelůo., aniž by se v rámci tohotoo. nacházela ještě jiná parcela s druhem pozemkuz. p. a n., tedy nemůže odůvodnit zahrnutí tohoto pozemku do z. ú. obce. Oproti tomu, situace na sousedním pozemkup. č. X je zcela jiná, neboť uvnitř tohoto pozemku se nacházejí ještě dvě dílčí parcely st. X a st. X, které jsou v k. n. vedeny s druhem pozemkuz. p. a n. a k nimž je pozemekp. č. X p. Je tak zjevné, že podmínky relevantní z hlediska § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona pro zařazení těchto pozemků mezi zastavěné stavební pozemky se od sporného pozemku zřetelně odlišují. Je tak dán objektivní důvod pro odlišné zacházení se sporným pozemkem.

Potřeba výkladu ustanovení § 2 odst. 1 písm. c), resp. § 58 odst. 2 stavebního zákona v rozporu s jejich jazykovým zněním přitom není dána ani z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv navrhovatelů. Pokud navrhovatelé v této souvislosti zdůrazňují potřebu chránit jejich nabytá práva dovozovaná z toho, jak bylo využití sporného pozemku regulováno dosud původnímú. p. obce, popř. z toho, že činili kroky směřující k budoucímuz. p., ochrana těchto práv nevyžaduje, aby byl sporný pozemek zařazen do z. ú. obce, nýbrž do územíz. ve smyslu § 2 odst. 1 písm. j) stavebního zákona. Pojmy zastavěné a zastavitelné území totiž nejsou totožné a nemusí se překrývat (viz též ilustrativní přehled na str. 29 a 30 textové části odůvodnění napadenéhoú. p., k němuž lze jen doplnit, že si navíc lze představit i pozemky v z. území, které spadají do n. p., tj. u nichžú. p. stanoví, že je třeba v budoucnu změnit jejich využití a navrátit je zpět do v. k.). Pro navrhovatele je přitom podstatné to, zda budou moci na sporném pozemkus. Proto i tento bod návrhu soud hodnotí jako nedůvodný.

Zbývá se tedy zabývat komplexem žalobních bodů, které svou podstatou namítají nepřiměřenost napadené regulace. O. vlastnického práva je přirozeným důsledkemú. p. č., s nímž je třeba počítat, na druhou stranu tam, kde dotčení vlastníci v rámci procesu přijetíú. p. aktivně hájí svá vlastnická práva a uplatňují důvody, proč je pro ně navrhované řešení nepřijatelněo. a proč by podle nich měly jejich soukromé zájmy převážit nad řešením navrhovaným obcí a případnýmv. z. na takovém řešení, nelze takové argumenty přehlížet. Ústavně garantovaná ochrana vlastnického práva, popř. i jiných práv, si žádá, aby pořizovatelú. p. hledal vyvážená řešení, která umožňují zachovat maximum obou střetávajících se zájmů, popř. aby vysvětlil, proč jiné akceptovatelné řešení není možné a soukromý zájem musí ustoupit v daných okolnostech převažujícímuv. z.

Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, je podmínkou zákonnostiú. p. totiž mimo jiné i to, že veškeráo. vlastnických (jiných věcných práv z něho vyplývající) mají ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody a jsou činěna jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle, což představuje zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu. Za předpokladu dodržení uvedené zásady můžeú. p. dojít k o. vlastníka nebo v území regulovaném tímtop., nepřesáhnou-li spravedlivou míru; takováo. nevyžadují souhlasu dotyčného vlastníka a ten je povinen strpět je bez náhrady.

Na druhou stranu však úkolem soudu není určovat, jakým způsobem má být určité území využito, a aktivně tak dotvářetú. p., ale pouze korigovat extrémy. V realitěú. p. je nutno počítat se značnou variabilitou možných řešení a je v kompetenci příslušných orgánů, aby citlivě vážily zájmy veřejné a zájmy soukromé, a to zejména s ohledem na specifické podmínky konkrétní obce. V procesu územní regulace je třeba vyvažovat předpoklady pro udržitelný rozvoj území, spočívající v rovnovážném vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, jakož i ekonomický rozvoj a soudržnost místní komunity (srov. též závěry NSS uvedené v rozsudku ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-42). Jak NSS ve své judikatuře v této souvislosti dále zdůraznil, v procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem pak musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Obecné rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu konkrétního územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (rozsudek ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103).

S ohledem na předchozí principy soudního přezkumu aktů v oblastiú. p. soud musí v první řadě zavrhnout představu navrhovatelů, že by regulace sporného pozemku v napadenémú. p. musela být podmíněna tím, že by jim musela nabízet alespoň nějakou výhodu, nebo tím, že by byla prokazatelně doložena potřebnost právě takového řešení, resp. takové koncepce, pro niž se odpůrkyně rozhodla. Tak tomu není. Volba urbanistické koncepce, s níž je provázán výběr hodnot, jež chce obec v rámci svého území prosazovat, zdůrazňovat a chránit je v podstatné míře její volbou, do níž nemůže soud jakkoliv zasahovat. Označila-li odpůrkyně za zásadní hodnoty hodné ochrany v jejím území zachovánív. k. mezis. ú. L. a L. a p. do tétok. s r. z K. u., není namístě požadovat v tomto směru důkazy o hodnotnosti těchto jevů a soudu ani nepřísluší přehodnocovat tuto premisu, jejíž výběr je projevem ústavně chráněného práva obce na samosprávu. Lze jen podotknout, že ochranak. r. nepochybně představuje legitimní a zákon chráněnýv. z., přičemžú. p. v této souvislosti má za úkol prosazovat i urbanistické a přírodní hodnoty území (srov. § 18 odst. 4 stavebního zákona). Soudu tak přísluší pouze hodnotit, zda tam, kde se tyto premisy a opatření za účelem jejich prosazení dostávají do kolize s vlastnickým právem navrhovatelů, jsou přijatá opatření přiměřená.

Z hlediska přiměřenosti argumentace navrhovatelů především zpochybňuje, zda přijatá opatření vůbec umožňují dosažení vytčeného cíle. Podstatná část jejich argumentace však neobstojí. Pokud tvrdí, že p. v. z. p. narušír. směrem k r. více nežj. z., soud jejich názor nesdílí. V první řadě je třeba poukázat na odůvodnění vypořádání námitek navrhovatelů, v němž odpůrkyně jasně sdělila, že zamýšlenáa., resp. v. z. má mít podobuv. r. se až ve výšce cca X metrů nad zemí. Nemá se tak jednat o n. z. s., která by významným způsobem blokovalar. do ú. s r. Oproti tomu řadaj. s., byť i samostatně stojících, by představovalan. p. p. po celé své délce a odpůrkyní (a orgánem ochrany přírody a krajiny) tolik ceněnýv. by v tomto rozsahu blokovala. Ani o. podlažnostis. na jediné nadzemní podlaží by nepostačovalo k tomu, aby v úrovnio. ch. bylo možné zachovatv. směrem na j. od u. K. Primárním cílem přitom nemá být ani tako. e. z d., jež zde skutečně bude jeno., nýbržo. p. přip. z j. a dotvořeník. r. Naplnění tohoto cíle argumentace navrhovatelů nebyla schopna zpochybnit. Není ani pravdou, že by zachováníp. exponovanostiú. s r. bylo partikulárním zájmem jen několika vlastníků domů. Z napadenéhoú. p. nijak neplyne, že by jeho cílem byla ochrana individuálních zájmů vlastníků domů na s. s. u. K. Naopak povaha chráněného zájmu zjevně slouží zachovánír. pro početnou veřejnost pohybující se podél K. u., ať se již jedná o ch. či c., nebo ioc. v a., a má přispívat k zachování charakteristického vzezření obce a hodnotnéhok. r. Jedná se tedy vskutku o zájem široké veřejnosti, který může představovat plnohodnotnou protiváhu partikulárnímu zájmu navrhovatelů na stavebním využití jejich pozemku. Na druhou stranu ale nelze pominout, že samotnáa. je na sporném pozemku plánována jen v jehoz. č., kdy má být právě ukončena poté, co prochází mezi sousednímz. pozemkem a s. Následně za jeho společnouh. se sporným pozemkem již zahýbá na j. a končí u j. h. pozemků. Na pozemku navrhovatelů tedy již zjevně neslouží k lemováníu. K., nýbrž má ohraničitz. území a vytvořit tak spolu s p. k. z. pozvolnější přechod meziz. a v. k.

Proti samotnémup. k. z., resp. na něm vymezenémui. p. X podélu. K. pak navrhovatelé žádné námitky neuplatnili, resp. sami konstatovali, že je pro ně akceptovatelný, pokud nebude obsahovat podrobnosti nepříslušejícíú. p. a nebude vymezen jakov. p. o. Ona podrobnějšír. obsažená na str. X textové části výroku napadenéhoú. p. v této souvislosti konstatuje, že i. p. X má být tvořenv. z. lemujícíz. s doprovodnou plochoun. z. se zachovánímp. do ú. k r. Pokud jde o míru podrobnosti popisu tohoto prvku X, ta je odůvodněna potřebou zachování funkcep. z., který v tomto případě dle všeho nemá přímo sloužit bezpečnému pohybu živočichů krajinou, jak tomu často v případě prvků X bývá, ale má zajistit méně ostrý přechod mezi urbanizovanými plochami a volnou krajinou při současném zachováníp. do ú. To však není nutně v rozporu se smyslem X, neboť ten má podle § 4 odst. 1 zákonač. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonač. 225/2017 Sb. nejen zajišťovat uchování a reprodukci přírodního bohatství, ale také příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny. Rozhraničení urbanizovaných ploch a volné krajiny takovýmtop. nepochybně přispívá k cílům X a zlepšuje kvalitu využití volné krajiny mezi sídelními celky L. a L. při zachování ceněnýchv. z K. u. tvořících významnýp. k. obce. Prvky X přitom lze vymezit jakov. p. o., a to i s možnostív. ve smyslu § 170 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Takto daleko však napadenýú. p. nezašel a s možnostív. v případěi. p. X nepočítá. Intenzita zásahu spojeného s vymezenímp. X na sporném pozemku je tak snížena. Soud proto ani ve vztahu k p. k. z. a v. p. o. – i. p. X, tak jak jsou vedeny podélu. K. nemá námitek, což platí i pro jejich šíři, která se nijak neliší od opatření přijatého vůči dalším pozemkům směrem na v. od sporného pozemku. V případě sousedního pozemkup. č. X je tentop. sice užší, avšak to je objektivně odůvodněno již tím, že se jedná o pozemek reálněz.

Navrhovatelům však lze přisvědčit, že vybočení těchto prvků v podoběz. podél celéz. h. sporného pozemku, včetně vyznačenéa., postrádá dostatečné důvody. Za klíčové v tomto směru soud považuje srovnání s obdobným případemi. z. p. (p. č. X, X, X, X, X a st. Xap. č. X a X) na j. s. K. u., u nichž k takovému o- v podobě jejich ohraničení plochouk. z. zahrnuté do i. p. Xaa. odpůrkyně nepřistoupila, ačkoliv jsou také obklopeny plochamiz. p. a představujíh. z. ú. s v. k. kolemr.; ostatně takové opatření není přijato ani na j. h. sousedního pozemkup. č. X. Přitom právě potřebou vytvoření přechodu mezi urbanizovanými plochami a volnou krajinou bylo na podporu těchto opatření argumentováno. V tomto rozsahu se tak regulace napadenéhoú. p. jeví být diskriminační a nepřijatelně zasahující do práv navrhovatelů bez srozumitelného vysvětlení, proč tomu tak musí být a proč je právě v případě jejich pozemku postupováno odlišně od pozemků ve srovnatelném postavení.

Důvodné nejsou ani námitky navrhovatelů proti vedenít. c. Jak totiž vyplývá z jehog. č., napadenýú. p. sice počítá hned s třemi souběžnýmit., avšak jen dvě z nich jsou určeny proc. Prvnít. (X a X) vedená v ú. kolemr. má umožnitr. v. obyvatel a p. v. k. Vedle toho jsou navrženy i dvě souběžnét. lemujícís. (X) a j. (X a X) stranuu. K., s. t. je však určena jen prop. p. (srov. str. X textové části výroku napadenéhoú. p.). Lze přitom akceptovat vysvětlení odpůrkyně, že t. kolemu. K. má umožnit bezpečný rychlýp. c. a p. ch. kolem frekventovanés. X třídy, tj. p. jiný, nežr. Přitom nelze přehlédnout, že navrhovanác. X je podle návrhu vtěsnána i mezi sousedníz. pozemek a s., lze proto očekávat, že sama o sobě by neměla být překážkou eventuálnív. na sporném pozemku a možná ani do něj zasahovat nebude (takto detailní rozlišení měřítkom. p. ú. p. neumožňuje). Byť možnost souběžného využitít. X prop. c. by mohla obecně vzato vést k závěru o tom, že existuje jiné řešení téhož problému, jež je k právům navrhovatelů šetrnější, s ohledem na odlišnou povahu předpokládaného využití dvou souběžnýchc. a relativně mírný zásah do vlastnického práva navrhovatelů, pokud by k němu vůbec došlo, dovoluje uzavřít, že vymezeníc. podéls. h. sporného pozemku nepředstavuje nepřiměřený zásah do práv navrhovatelů.

Za nepřiměřený zásah pak soud nepovažuje ani vyřazení sporného pozemku ze z. p. V tomto směru soud akceptuje důvody, jež odpůrkyni vedly k takovému kroku a považuje je za legitimní. Již zadání napadenéhoú. p. jasně vysvětluje, že obec má značné rezervy prov. v rámciz. z. ú., které jsou pro rozvoj obce v nejbližších letech zcela dostačující. V. na sporném pozemku není potřebná ani s ohledem na požadavek zadání, aby byly vymezenyp. pro rozvojp. malého a středního charakteru, neboť napadenýú. p. skutečně umožňuje realizaci takovýchs. v p. X, XaXav omezené míře i B. Rozsah těchto ploch je, jak je patrné z g. č. napadenéhoú. p., dostatečný, a to i podél K. u. Současně odpůrkyně vysvětlila i urbanistické důvody, které ji vedly k omezenív. v p. dosudn. území mezi L. a L. založené zejména na požadavcích ochranyk. r. a vzhledu obce. Tyto důvody jsou srozumitelné a plně přísluší do samostatné působnosti odpůrkyně, přičemž soud v této souvislosti neshledává ani zásadní exces, který by jej vedl k nutnosti zásahu.

Neobstojí ani argumentace navrhovatelů poukazující na zvýhodňování pozemků lokality V J. (r. p. X). Zde lze poukázat na to, že b. sporného pozemku (X) a pozemků V J. (X) se liší jen o jediný stupeň, přičemž zvláštní ochrana je přiznávána teprve pozemkům XaX stupněb. Nejedná se tedy o zásadní rozdíl, nehledě na to, že nemalá část území vyňatého ze z. p. na j. s. K. u. na z. od sporného pozemku spadá do zvláště ch. X stupněb. Pohledem do g. části napadenéhoú. p. lze stejně tak dobře ověřit pravdivost vysvětlení odpůrkyně, že doplnění obytnév. v lokalitě V J. je urbanisticky vhodné (jedná se o j. roh relativně kruhově rozloženého sídla L., kde ještěz. chybí), na rozdíl od podrobně vyargumentované nevhodnosti rozšířeníz. na j. okraji K. u., přičemž je i pravdou, že tytop. byly jakoz. vymezeny již v původnímú. p. z roku 2002, tj. tytop. nebyly meziz. zařazeny na úkor sporného pozemku. Příčinnou souvislost mezi vymezením těchtop. jakoz. a vyřazením sporného pozemku ze z. p. soud neshledává.

V tomto směru soud akceptuje jako podstatný i argument odpůrkyně, že navrhovatelé svou vinou promarnili (na rozdíl od vlastníka pozemkup. č. X) možnost realizovat na sporném pozemkuv. v souladu s dosavadnímú. p. obce. Tento argument byl uplatněn již při vypořádání námitek navrhovatelů, přičemž soud nemá za to, že by navrhovatelé v průběhu pořizování napadenéhoú. p. či v průběhu řízení před soudem doložili opak. Ze sdělení odpůrkyně ze dne 9. 5. 2012 předloženého v souvislosti s opakovaným veřejným projednáním návrhu vyplývá, že navrhovatelku informovala o tom, že na sporném pozemku nemůže realizovatv. z důvodu připravovanéhor. p. (který však nakonec nikdy nebyl přijat). Tím však nebylo nijak doloženo, že by se navrhovatelé zajímali o možnostv. na sporném pozemku. Ze souvisejícího spisu sp. zn. 43 A 12/2018, na nějž navrhovatelé odkazují a jenž je soudu z úřední činnosti znám, se podává, že tento dotaz souvisel s problematikou přístupu navrhovatelů na sporný pozemek, který jim po prodeji původně jejich sousedního pozemkup. č. X začal nový vlastníkb. Navrhovatelé ale nijak neprokázali, že by vůbec činili kroky k přípravěs. nějakéb. na sporném pozemku, že by za tím účelem zadaliz. p. d. apod. Spor o přístup na pozemek, jakkoliv snad mohl být protahován kroky odpůrkyně v pozicis. s. ú., ještě neindikuje, že je tento přístup žádán proto, aby mohla být na pozemku realizovánas. nějakéb. Je naopak zjevné, že nejméně X let od nabytí účinnosti původníhoú. p. navrhovatelé o v. na sporném pozemku neusilovali, jen pozemek nabytý v restituci rozdělili a jeho část prodali jinému nabyvateli, který jej následně převedl další osobě, která tam vybudovalap. k., a díky tomu nyní má pozemek zahrnutý do z. ú. Právě tato skutečnost přitom plně odůvodňuje odlišné zacházení se sousedním pozemkem oproti spornému pozemku, který je jeno.

Samotnéo. není natolik významnous., aby musela být respektována při ponechání sporného pozemku v z. ú. Byť je z hlediska aktuálních regulativů prop. z. p. i k. z. umístěníp. nepřijatelné, stávajícíp. jen z toho důvodu odstraňován být nemusí. Existencep. navíc znemožňuje využití pozemku k extenzivnímuz. h., které je právě spojeno se zvýšenoup. a dalšímie. vyvolanými využívánímt. z. s.; rizikům nevhodných vlivů na z. v sousedství, jež navrhovatelé zmiňují, tak tento fakt předchází. I pokud by však navrhovatelé respektovali novou regulaci a ze svého rozhodnutí (aktuálně je k tomu nikdo nutit nemůže) odstranilip. a pozemky znovu pronajali k z. o. v jednom celku se sousednímiz. pozemky, napadenýú. p. zakotvuje řešení chránící okolníz. před vlivyz. činnosti v podoběp. k. z. (i. p. X).

Rozhodnutí, zda navrhovatelé budou využívat sporný pozemek v souladu s jeho dosavadním charakterem jakoo. p. (nejedná se o pozemekz. ani o z. p.) nebo jej ponechajíl., je na nich samotných a samo o sobě nemůže vést k odlišnému hodnocení přiměřenosti zásahu do jejich práv. Je ostatně absurdní, aby bylo z jejich strany de facto argumentováno potřebou přísnějšího zásahu do jejich práv, má-li daná regulace obstát v testu přiměřenosti. Řešení, s nímž přichází napadenýú. p., je (s výjimkou zmíněného „z.“) vhodné, vyvážené a racionální a navrací dosud nevyužité pozemky k jejich původnímu využití v zájmu ochranyk. r. a k. obce.

Lze tedy shrnout, že odpůrkyně předložila pádné důvody, proč odporujev. z. zachováníz. pozemků podélj. s. K. u. (včetně sporného pozemku), tyto důvody jsou z hlediska urbanistické koncepce napadenéhoú. p. klíčové, neodporují požadavkům právních předpisů ani zadáníú. p. či jiným podkladům pro jeho zpracování a navrhovatelé nedoložili, že by jen v důsledku kroků odpůrkyně v rámciú. p. činnosti byl zmařen jejich reálný záměrv. na sporném pozemku. Lze tedy přistoupit k navrácení těchto pozemků zpět do n. p., aniž by to znamenalo nepřiměřený zásah do práv navrhovatelů. Ostatně stavební zákon v ustanovení § 102 odst. 3 počítá s tím, že vlastníci pozemků majíz. jejich pozemku garantovánu po dobu 5 let; dřívější vynětí ze z. ploch zakládá právo na náhradu za změnu v území. V delším období je již legitimní očekávání navrhovatelů logicky výrazně oslabeno a umožňuje změnu stávajícíú. p. r. i bez zvláště závažných důvodů. Pokud pak navrhovatelům vznikla nějaká újma postupem vlastníka sousedního pozemku či odpůrkyně v pozicis. s. ú., je na nich, aby se její náhrady domáhali v řízení o náhraduš. Není však na místě tyto otázky přenášet do oblastiú. p.

Na základě předchozí argumentace soud proto shrnuje, že neshledal převážnou většinu návrhových bodů důvodnými. Proto postupoval podle § 101d odst. 2 věty druhés. ř. s. a návrh zamítl, a to s výjimkou té části, v níž bylo na sporném pozemku zpochybněno vymezenía. a v níž jsoup. k. z. a v. p. o. – i. p. X vedeny podélz. h. sporného pozemku; v tomto směru je důvodné pouze jejich vymezení podéls. h. sporného pozemku s u. K. v šíři odpovídající řešení přijatému u navazujících pozemků směrem na v. (p. č. X, X atd.). V rozsahu tohoto „z.“ a vymezenía. tedy soud napadenýú. p. podle § 101d odst. 2 věty prvnís. ř. s. zrušil, a to s účinností od právní moci tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci v převážné míře neuspěli. Odpůrkyni, která byla ve věci převážně úspěšná, náleží podle § 60 odst. 1 věty druhés. ř. s. náhrada nákladů řízení, neboť je malou obcí, která nemáv. s. ú. aniú. ú. p., a nedisponuje tak odborně zdatnými osobami, které by ji mohly v dané věci zastupovat. Náklady na právní zastoupení jsou v tomto případě účelně vynaloženy. Míru úspěchu odpůrkyně hodnotí soud přibližně ¾ (přesný výpočet možný není), od čehož je třeba namístě odečíst úspěch navrhovatelů z ¼, odpůrkyni tak náleží náhrada ½ vynaložených nákladů, tj. částka 4 114 Kč. Její náklady řízení v celkové výši 8 228 Kč tvoří mimosmluvní odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení a sepis vyjádření) podle ustanovení § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhláškyč. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), k čemuž je dále třeba přičíst dva režijní paušály po 300 Kč jako náhradu hotových výdajů zástupce podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o náhradu za 21 % DPH z předchozích částek ve výši 1 428 Kč. Náhradu nákladů řízení soud uložil k úhradě navrhovatelům rovným dílem, tj. na každého z nich připadá povinnost uhradit jednu polovinu přiznané částky nákladů.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 9. prosince 2019

Olga Stránská, v. r. ⟪LB:lb_001⟫ předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. L. P., DiS.