KSPH 102 CO 13/2022-335

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudkyň JUDr. Ing. Radky Zahradníkové, Ph.D., LL.M a Mgr. Hany Říhové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem bytem v obec a číslo, ulice a číslo, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený Mgr. jméno příjmení, LL.B., advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ sídlem v obec, ulice a číslo, IČO, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená JUDr. Ing. jméno příjmení, advokátem, ⟪LB:lb_009⟫ sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, ⟪LB:lb_010⟫ o 66 087 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 8. února 2022 č. j. 18 C 40/2021-282, opraveného usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 14. března 2022 č.j. 18 C 40/2021-304,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 18 876 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, LL.B.

1. Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 66 087 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 790 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %, z částky 9 790 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %, z částky 9 790 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %, z částky 9 790 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %, z částky 10 858 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %, z částky 10 858 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %, z částky 5 211 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne datum jako fotograf a že za vykonanou práci mu náležela hrubá mzda ve výši 8 000 Kč měsíčně. Žalovaná mu však nevyplatila mzdu za období od datum do datum, přestože práci (pořizování fotografií přírodních a kulturních památek a dalších zajímavostí, úprava fotografií a jejich umisťování na webové stránky za účelem propagace městyse obec a okolního regionu) vykonával řádně a v rozsahu stanoveném pracovní smlouvou. Pro výkon práce obdržel od žalované notebook a digitální fotoaparát, což mu umožňovalo práci v terénu a distanční plnění zadaných úkolů a mělo pro žalobce jako osobu anonymizováno postiženou ve třetím stupni invalidity zásadní význam. Žalovaná se podle pracovní smlouvy zavázala poskytnout mu pro výkon práce odbornou a distanční podporu práce a osobní asistenci, a to výslovně v oblasti zadávání úkolů a monitoringu jejich plnění. Protože sjednaná mzda byla nižší než minimální mzda, náleží žalobci mzda ve výši minimální mzdy stanovená pro rozhodné období nařízením vlády č. 567/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), žalovaná mu však dlužnou mzdu odmítla vyplatit.

2. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní byl skutečně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne datum jako fotograf se sjednanou pracovní dobou 40 hodin týdně a místem výkonu práce "sídlo zaměstnavatele na adrese adresa, vzdělávací a tréninkové pracoviště zaměstnavatele v areálu ulice a číslo obec, další místa ve správním obvodu městyse obec a jeho spádových obcí, místa v terénu při dokumentaci a vytyčování tras, popř. jiná místa na území České republiky pro pořizování fotodokumentace a prezentaci", a že podle pracovní smlouvy měla žalovaná jako zaměstnavatelka stanovit vždy na týden dopředu plán práce a v něm zohlednit harmonogram pracovního týdne podle plánované práce, zejména práce v terénu, a uvedla, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29.6.2017 č.j. 14 Cmo 193/2017-25 byl jejím statutárním orgánem (prozatímním ředitelem) jmenován Mgr. jméno příjmení, který neměl o činnosti žalobce pro žalovanou žádné informace, a který se proto snažil žalobce kontaktovat (emailem, telefonicky, osobní návštěvou v místě bydliště), vždy "téměř bez odezvy". Protože se žalobce po ustavení Mgr. jméno příjmení do funkce ředitele žalované dlouhodobě (bez omluvy) nedostavoval do místa svého zaměstnání, protože nebyl pro zaměstnavatele "kontaktní", protože neplnil své pracovní povinnosti a protože neodevzdal jakoukoliv práci, žalovaná s ním dopisem ze dne datum okamžitě zrušila pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které bylo žalobci doručeno dne datum. Žalovaná tvrdí, že žalobce pro ni nevykonal v období od datum do datum žádnou práci, a že mu proto za toto období nenáleží mzda.

3. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 8. února 2022 č.j. 18 C 40/2021-282, opraveným usnesením ze dne 14. března 2022 č.j. 18 C 40/2021-304, žalované uložil, aby zaplatila žalobci 66 087 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 790 Kč od datum do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 9 790 Kč od datum do zaplacení, 8,05 % ročně z částky 9 790 Kč od datum do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 9 790 Kč od datum do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 10 858 Kč od datum do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 10 858 Kč od datum do zaplacení a 8,5 % ročně z částky 5 211 Kč od datum do zaplacení a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 47 075,20 Kč k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, LL.B. Na základě provedených důkazů dovodil, že pracovní vztah byl mezi účastníky od počátku "nastaven velmi volně a neformálně", protože fakticky šlo o rehabilitační pracovní místo, když práce byla žalobci přidělována v tematických celcích, nebyla rozepisována na dny či týdny, nebylo stanoveno, jaké konkrétní práce a kdy má žalobce dělat, i když to ze strany žalované bylo v rozporu se sjednanou pracovní smlouvou. Žalobce v rozhodném období upravil a publikoval několik tisíc fotografií na různých serverech podle zadání žalované; žalovaná přitom v rozhodném období nepřidělovala žalobci práci v souladu s pracovní smlouvou za současného splnění speciálních podmínek stanovených ve prospěch žalobce jako osoby se anonymizováno postižením (poskytnutí osobní, technické a technologické asistence v závislosti na míře jeho postižení, přidělování pracovních úkolů odpovídajících výsledkům pracovní a bilanční diagnostiky a stanovisku ošetřujících lékařů a terapeutů). K tíži žalobce nelze přičítat, že se po ustavení Mgr. jméno příjmení do funkce ředitele o.p.s. neorientoval v tom, kdo vykonává práva a povinnosti zaměstnavatele, když k výměně na pozici statutárního zástupce došlo předběžným opatřením soudu, které nebylo žalobci nikdy presentováno jinak než prohlášením Mgr. příjmení. Předběžné opatření, ačkoli bylo účinné od 14.7.2017, bylo zapsáno do obchodního rejstříku až dne datum, a to v rubrice ostatní skutečnosti, a současně byl (až do datum) v obchodním rejstříku i nadále jako statutární zástupce zapsán jméno příjmení. Předběžné opatření, jímž bylo Mgr. příjmení stanoveno oprávnění vykonávat působnost ředitele žalované, nebylo publikováno ve sbírce listin. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobci za období od datum do datum náleží mzda ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 336/2016 Sb. o minimální mzdě (ve znění pozdějších předpisů), když sjednaná mzda byla nižší než stanovená mzda minimální.

4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Namítá zejména, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, když původní přísedící jméno příjmení (v seznamu přísedících uvedena na místě číslo) byla nahrazena přísedící jméno příjmení (v seznamu přísedících uvedena až na místě číslo) a druhý původní přísedící Ing. jméno příjmení (v seznamu přísedících uveden na místě číslo) byl nahrazen přísedící PhDr. Mgr. jméno příjmení (v seznamu přísedících uvedena na místě číslo), zřejmě v rozporu s pravidly pro ustanovování přísedících, podle kterých jsou přísedící do jednotlivých věcí ustanovováni postupně na základě vytvořeného abecedního pořadníku, přičemž zástupcem pro případ nepřítomnosti je osoba vždy následující v pořadí, proto zejména náhrada přísedící jméno příjmení novou přísedící jméno příjmení, která je v seznamu až 20 míst za ní, vzbuzuje pochybnosti. Ke změně přísedících došlo až pro poslední jednání před soudem prvního stupně dne datum (celkem v řízení proběhlo 6 jednání), kdy byly jen předneseny závěrečné návrhy a vydáno rozhodnutí soudem prvního stupně. Podle názoru odvolatelky (s ohledem na časový prostor) "nebyli noví přísedící s věcí vůbec seznámeni, soudní spis před samotným jednáním zjevně nečetli a průběh celého řízení jim byl podle tvrzení předsedkyně senátu pouze krátce zrekapitulován před zahájením samotného jednání předsedkyní senátu bez přítomnosti účastníků, zatímco účastníci řízení čekali na zahájení jednání na chodbě soudní budovy". Výsledek soudního jednání tak podle žalované závisel "pouze na názoru předsedkyně senátu", ačkoliv "minimálně jeden ze dvou původních přísedících senátu nebyl nakloněn tomu, aby žalobě bylo vyhověno, když jeho názor na věc byl seznatelný z jeho projevů". Žalovaná dále namítá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, když po neúspěšných pokusech o předvolání svědka jméno příjmení zamítl důkaz výslechem tohoto svědka, ačkoliv jeho výslech navrhovali žalobce i žalovaná a ačkoliv se podle žalované jeví objasnění jeho úlohy v pracovní činnosti žalobce jako podstatné. Informace uvedené v odvolání svědka příjmení proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 2.11.2021 č.j. 18 C 40/2021-159 vyvrací tvrzení žalovaného, že nevěděl, že Mgr. příjmení je oprávněn jednat za žalovanou. Za mylný považuje také názor soudu prvního stupně, podle něhož byly třetí osoby až do datum v dobré víře, že jméno příjmení je stále ředitelem žalované, neboť dobrá víra byla narušena již dne datum zápisem Mgr. příjmení jako ředitele žalované ve veřejném rejstříku. Žalovaná trvá na tom, že žalobce se v rozhodném období od datum do datum ani jednou nedostavil do místa výkonu práce, že nesplnil pracovní úkol zadaný mu Mgr. příjmení (zda by žalobce mohl prověřit možné dotační programy vztahující se k jím vykonávané práci) a že žalovaná (resp. Mgr. příjmení) několikrát upomínal žalobce o dodání podkladů pro výplatu mzdy a výkazů práce. Žalobce na výzvy nereagoval, ačkoliv si své povinnosti byl vědom (podle emailu žalobce jméno příjmení ze dne datum). Žalobce v rozhodném období nepořídil žádnou fotografii, pouze je umístil na různé webové portály a galerie výhradně na uživatelské účty znějící na jméno žalobce. Žalovaná tak neměla (a dodnes nemá) z pořízených fotografií "žádný užitek, když jí doposud nebyly předány žádné přístupové údaje k uživatelským účtům, ani jí fotografie nebyly předány na žádném úložném zařízení". Žalovaná dále soudu prvního stupně vytýká, že překročil žalobní návrh, když "ve výroku I. (odrážka číslo) předmětného rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 66.087 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.858 Kč od datum do zaplacení, ovšem žalobce ve svém žalobním návrhu požadoval uhradit po žalované 8,5 % ročně z částky 10.858 Kč od datum do zaplacení". Navrhuje proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá.

5. Žalovaná dále podala odvolání proti "opravnému" usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 14.3.2022 č.j. 18 C 40/2021-304 s odůvodněním, že v opravném usnesení je nesprávně uvedeno číslo jednací opravovaného rozsudku (č.j. 18 C 40/2021-222 místo správného č.j. 18 C 40/2021-282), což podle ní vyvolává pochybnost o účinnosti provedené opravy.

6. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Uvedl, že žalovaná pro své tvrzení, že noví přísedící nebyli s projednávanou věcí seznámeni, nepředložila žádný důkaz a že soud prvního stupně dodržel postup podle ustanovení § 119 odst. 3 o.s.ř. Soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav i bez ohledu na to, že neprovedl výslech svědka jméno příjmení. Žalobce odmítl tvrzení, že se v rozhodném období nedostavoval do místa výkonu práce, navíc toto místo nebylo v pracovní smlouvě "nijak konkretizováno". Pracovní úkol zadaný mu žalovanou, spočívající v prověření možných dotačních programů vztahujících se k práci vykonávané žalobcem, neodpovídá pracovní smlouvě. Žalobce v rozhodném období práci pro žalovanou vykonal, když upravil a publikoval několik tisíc fotografií na serverech určených žalovanou a přístupy k nim znal jméno příjmení (první ředitel žalované).

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak (srov. § 109 odst. 1 zákoníku práce). Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak (srov. § 109 odst. 2 zákoníku práce).

9. Protože mzda - jak vyplývá z citovaných ustanovení - je plněním poskytovaným zaměstnavatelem zaměstnanci za vykonanou práci, nepostačuje ke vzniku práva na mzdu pouze to, že mezi účastníky byl navázán platný pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah; zaměstnanec má právo na mzdu jen tehdy, jestliže pro zaměstnavatele práci skutečně vykonal. Okolnost, že zaměstnanec vykonal pro zaměstnavatele práci, je tedy jednou ze skutečností významných pro rozhodnutí o právu na mzdu, které jsou jeho účastníci povinni tvrdit k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř), a k jejichž prokázání jsou povinni označit důkazy (§ 120 odst. 1 věta první o.s.ř.). K prokázání toho, že zaměstnanec vskutku vykonal pro zaměstnavatele práci, slouží zejména evidence odpracované doby, kterou je zaměstnavatel povinen podle ustanovení § 96 odst. 1 písm. a) zákoníku práce vést u jednotlivých zaměstnanců a která je jedním ze základních podkladů pro výpočet mzdy zaměstnance.

10. Z hmotněprávní úpravy obsažené v ustanoveních § 109 odst. 1 a § 96 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele, vyplývá, že ve sporu o zaplacení mzdy má žalobce jako zaměstnanec břemeno tvrzení o tom, že mezi ním a žalovaným zaměstnavatelem byl uzavřen (vznikl) pracovní poměr a že pro zaměstnavatele vykonal práci. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zaměstnance (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, jde-li o prokázání tvrzení toho, že mezi účastníky došlo ke sjednání pracovního poměru. Brání-li se oproti požadavku zaměstnance na zaplacení mzdy žalovaný zaměstnavatel námitkou, že zaměstnanec (žalobce), se kterým sjednal pracovní poměr, pro něj práci nevykonal, nemá (nemůže mít) ohledně tohoto tvrzení důkazní povinnost, ale nese břemeno tvrzení, že podle jím vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v době, kdy měl zaměstnanec podle svého tvrzení vykonat práci, nepracoval, a má povinnost označit k tomuto tvrzení důkazy. Neunese-li zaměstnanec (žalobce) břemeno tvrzení, že mezi ním a žalovaným zaměstnavatelem byl uzavřen pracovní poměr a že pro zaměstnavatele vykonal práci, nebo důkazní břemeno, jde-li o prokázání toho, že mezi účastníky došlo ke sjednání pracovního poměru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch, aniž by se soud musel dále zabývat pravdivostí tvrzení, která jsou součástí procesní obrany žalovaného zaměstnavatele. Unese-li však zaměstnanec (žalobce) své břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tomto směru a zaměstnavatel zároveň neunese břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že podle evidence odpracované doby zaměstnanec ve sporném období nepracoval (nevykonával práci), nebo důkazní břemeno tomuto tvrzení odpovídající, pak musí rozhodnutí soudu vyznít naopak v neprospěch zaměstnavatele. Kdyby ovšem zaměstnavatel unesl své břemeno tvrzení i důkazní břemeno o tom, že zaměstnanec podle evidence pracovní doby v rozhodném období nepracoval, vyvstává tím pro zaměstnance - má-li mít ve sporu úspěch - povinnost tvrzení, že evidence odpracované doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci, a povinnost označit důkazy potřebné k jeho prokázání (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2012 sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, publikovaný pod R 46/2013).

11. Zaměstnavatel vždy nemusí plnit povinnost uloženou ustanovením § 96 odst.1 zákoníku práce a skutečně vést u svých jednotlivých zaměstnanců evidenci odpracované doby. Dojde-li ke sporu o zaplacení mzdy, je nepochybné, že nedostatek evidence odpracované doby nemůže být bez dalšího k tíži zaměstnance; jestliže zaměstnavatel v rozporu se zákonem nevedl evidenci odpracované doby, má to sice za následek, že skutečnost, kdy zaměstnanec skutečně vykonával práci, nelze určit z evidence, kterou měl zaměstnavatel povinnost vést, ale z jiných důkazů. V případě, že je nepochybné, že zaměstnanec skutečně konal práci pro zaměstnavatele, avšak přesnou dobu (trvání) výkonu práce nelze zjistit bez nepoměrných obtíží nebo ji nelze zjistit vůbec, je na místě postupovat podle ustanovení § 136 o.s.ř. (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 2878/2009).

12. V projednávané věci je nesporné, že mezi účastníky byl uzavřen (vznikl) platný pracovní poměr. V řízení vyšlo najevo, že žalovaná v rozporu s ustanovením § 96 zákoníku práce nevedla u žalobce evidenci odpracované doby. Pro zjištění, zda žalobce vykonával pro žalovanou v době od datum do datum práci, tedy nemůže sloužit jako důkaz evidence pracovní doby žalobce; k prokázání tvrzení žalobce o výkonu práce pro žalovanou tedy musí být - jak uvedeno výše - použity jiné důkazy, přičemž nedostatek evidence jeho odpracované doby ze strany zaměstnavatele nemůže jít - jak rovněž uvedeno výše - k tíži zaměstnance.

13. Žalobce tvrdil, že pro žalovanou v období od datum do datum práci vykonával, když od srpna 2017 do března 2018 zveřejnil na serveru anonymizováno v uživatelském portfoliu anonymizováno fotografie z oblasti země, lom anonymizována dvě slova, obec, hrad obec, obec, obec, obec, které pořídil již dříve, a toto své tvrzení doložil odkazem na uvedený server, kde se jím pořízené a vložené fotografie nacházejí. Současně tvrdil, že tento způsob výkonu práce odpovídal jeho dohodě se zaměstnavatelem, když od počátku práci vykonával tak, že pořizoval fotografie podle zadání žalované nebo jméno příjmení nebo podle vlastního výběru, s ohledem na svůj anonymizováno stav zejména v období, kdy bylo dobré počasí a on se mohl bezpečně pohybovat v terénu, a poté takto pořízené fotografie editoval a zveřejňoval na internetu, a to zejména v zimním období. Do sídla zaměstnavatele v obec nedojížděl každý den, výsledky své práce prezentoval při osobních schůzkách se žalovanou, resp. jejím statutárním zástupcem, které probíhaly v obec nebo v obec v kavárnách. Pracovní výkazy ani jinou formální evidenci výkonu své práce nevedl, protože to po něm nebylo požadováno. Jeho tvrzení potvrdil svědek jméno příjmení, původní statutárního zástupce žalované působící ve funkci do datum, kdy byl nahrazen jméno příjmení, soudem ustanoveným prozatímním právním zástupcem.

14. Žalovaná popřela, že by žalobce pro ni v období od datum do datum vykonával práci. Připouští sice, že v uvedeném období umístil na webové portály své dříve pořízené fotografie, domnívá se ale, že tak učinil "pouze za účelem narovnání své dosavadní pracovní činnosti" a předmětné fotografie byly umístěny výhradně na uživatelské účty znějící na jméno žalobce, nikoliv na uživatelské účty žalované, žalovaná z pořízených fotografií tak nemá "žádný užitek, když jí doposud nebyly předány přístupové údaje k uživatelským účtům, ani jí fotografie nebyly předány na žádném úložném zařízení". Žalovaná však zřetelně přehlíží, že žalobcem zvolený způsob zveřejnění fotografií odpovídá způsobu, který používal od počátku svého působení u žalované, že ona sama žádné uživatelské účty nemá a že žalobce zveřejňoval fotografie na internetu po celou dobu posuzovaného období, tedy i před tím, než ho jméno příjmení poprvé kontaktoval (dne datum), a i poté, co mu jméno příjmení v emailu ze dne datum sdělil, že je dočasným ředitelem žalované, že jeho úkolem je udržet společnost v chodu do řádné volby jejího ředitele a zachovat kontinuitu v jejích aktivitách, nikoliv až poté, co byl jméno příjmení vyzván k doložení výkazů práce a objasnění pracovního zařazení (výzva ze dne datum k doložení pracovních výkazů a výzva ze dne datum k vysvětlení pracovního zařazení).

15. Namítá-li žalovaná, že žalobce nedoložil jméno příjmení jako prozatímnímu statutárnímu řediteli žalované pracovní smlouvu účastníků a že mu nevysvětlil své pracovní zařazení, je třeba zdůraznit, že tyto skutečnosti musely být žalované (jako zaměstnavateli) známy a že tedy žalobce neměl povinnost je dokládat nebo jinak prokazovat. Dovozuje-li žalovaná, že žalobce nesplnil pracovní úkol zadaný mu jméno příjmení (zda by žalobce mohl prověřit možné dotační programy vztahující se k jím vykonávané práci), musí být vzato v úvahu, že žalobce není povinen sám si vyhledávat možnou náplň své práce, naopak že je povinností zaměstnavatele přidělovat mu práci podle pracovní smlouvy, což žalovaná, jak vyplývá z výpovědi jméno příjmení, nečinila. Žalobci uložený "pracovní úkol" spočívající ve "vyhledání vhodného dotačního programu" neodpovídá sjednanému druhu práce podle pracovní smlouvy. Žalobci rovněž nelze důvodně vytýkat, že se nedostavoval do sídla žalované; místo výkonu práce bylo sjednáno velmi široce "provozovna zaměstnavatele v jeho sídle - budova radnice - anonymizována dvě slova obec (zakladatele) - ulice a číslo, obec, vzdělávací a tréninkové pracoviště zaměstnavatele v anonymizováno ulice a číslo, ulice a číslo, obec zajištěné smlouvou zaměstnavatele s vlastníkem a jeho zakladatelem anonymizováno obec, další místa ve správním obvodu anonymizováno obec a jeho spádových obcí, místa v terénu při dokumentaci a vytyčování tras, jiná místa na území ČR pro pořizování fotodokumentace a prezentaci"). Za oprávněné nelze považovat ani výtky žalované, že žalobce nebyl pro zaměstnavatele kontaktní a nedoložil výkazy práce, když tyto požadavky neodpovídaly dosavadnímu způsobu výkonu jeho práce, když byl ujištěn o zachování kontinuity dosavadního způsobu běhu věcí jak dřívějším statutárním zástupcem žalované, tak novým soudem ustanoveným statutárním zástupcem, když pro něj jako pro osobu zdravotně postiženou po vážném úrazu hlavy bylo těžké orientovat se v situaci nastalé u žalované, kdy kompetence a vedení žalované bylo předmětem několika soudních řízení.

16. Provedeným dokazováním bylo podle odvolacího soudu náležitě prokázáno, že žalobce vykonával pro žalovanou v období od datum do datum práci. Na tomto závěru nic nemění ani to, že nebyl vyslechnut jako svědek jméno příjmení; soud prvního stupně totiž vyvinul veškeré možné úsilí k tomu, aby jeho výslech mohl být proveden, a další pokusy o provedení výslechu by byly v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení a nutně by vedly k bezdůvodným průtahům, když je zřejmé, že i bez jeho výslechu byly všechny rozhodné skutečnosti (z hlediska předmětu řízení alespoň rámcově) objasněny.

17. Z výše uvedených důvodů se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobce má právo na mzdu, neboť pro žalovanou v období od datum do datum vykonával - v souladu s pracovní smlouvou a dosavadním obvyklým způsobem - práci. S ohledem na zdravotní postižení žalobce (a žalovaná ho s vědomím tohoto postižení a právě pro ně zaměstnala) by v případě změny dosavadního způsobu vykonávání pracovní činnosti bylo jistě potřeba asistence a pomoci ze strany žalované, ke které se zavázala v pracovní smlouvě a za kterou nelze považovat v posuzovaném období sporadické emailové dotazy nebo pokyny.

18. Na námitku žalované o "překročení žalobního návrhu" reagoval soud prvního stupně usnesením ze dne 14.3.2022 č.j. 18 C 40/2021-304, kterým rozsudek opravil tak, že ve výroku I. chybně uvedený text pod šestou odrážkou "8. 5 % ročně z částky 10 858 Kč od datum nahradil správným "8. 5 % ročně z částky 10 858 Kč od datum. Učinil-li přitom chybu v čísle jednacím opravovaného rozsudku, jedná se, jak vyplývá z textu opravného usnesení, o zjevnou nesprávnost (chybu v psaní) ve smyslu ustanovené § 164 o.s.ř., která není způsobilá zpochybnit účinnost provedené opravy.

19. Žalovaná ve svém odvolání zpochybňuje rozsudek soudu prvního stupně rovněž námitkou, že soud byl nesprávně obsazen, když při odročeném jednání, které se konalo dne datum, byla původní přísedící jméno příjmení nahrazena přísedící jméno příjmení a druhý původní přísedící Ing. jméno příjmení byl nahrazen přísedící PhDr. Mgr. jméno příjmení. Skutečnost, že může v průběhu řízení dojít ke změně v obsazení soudu, zákon předpokládá; ke změně v obsazení soudu dochází zejména v osobách přísedících, kteří z různých (profesních nebo osobních) důvodů se nemohou zúčastnit všech jednání, která byla ve věci nařízena nebo odročena. Pro případ, že došlo ke změně v obsazení soudu, ustanovení § 119 odst.3 o.s.ř. předepisuje, že předseda senátu na začátku dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů. Z protokolu o jednání ze dne datum je zřejmé, že předsedkyně senátu na začátku jednání postupovala podle ustanovení § 119 odst.3 o.s.ř.; vznáší-li žalovaná pochybnost, že u soudu prvního stupně bylo tímto způsobem postupováno, měla ji uplatnit již při tomto jednání a nikoliv teprve v odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.

20. Podle ustanovení § 36 odst. 2 o.s.ř. rozvrh práce určí, který senát nebo jediný soudce (samosoudce) věc projedná a rozhodne. Jde-li o věc, o níž u soudu prvního stupně jedná a rozhoduje senát, určí rozvrh práce nejen toho, kdo při projednání a rozhodnutí věci bude předsedou senátu, ale i členy senátu (přísedící), jakož i osoby, které je budou (v případě potřeby) zastupovat. Rozvrh práce Okresního soudu v Berouně obsahuje Jmenný seznam přísedících a uvádí jejich pořadí, aniž by uváděl určení přísedících do jednotlivých oddělení; znamená to, že zákonnými přísedícími byli v projednávané věci všichni přísedící podle pořadí uvedení v tomto seznamu. Skutečnost, že za původní přísedící jméno příjmení a Ing. jméno příjmení nebyli k jednání konaném dne datum přísedící v pořadí bezprostředně následujícím, sama o sobě neznamená, že by tito přísedící zasedali v senátě protiprávně; pořadí uvedené ve Jmenném seznamu lze dodržet jen tehdy, umožňují-li to pracovní, osobní, zdravotní a jiné obdobné důvody na straně jednotlivých přísedících. Měla-li žalovaná za to, že "noví" přísedící byli povoláni k projednání a rozhodnutí věci protiprávně, měla i to uplatnit již při jednání u soudu prvního stupně; to však neučinila, naopak v protokolu o jednání ze dne datum se uvádí, že účastníci "námitky podjatosti nevznáší".

21. Protože rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku věcně správný, odvolací soud jej podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

22. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný, a má proto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů, potřebných na účelné uplatňování svého práva před odvolacím soudem.

23. Při rozhodování o výši náhrady nákladů odvolacího řízení přihlédl odvolací soud k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne datum číslo Sb. dnem datum zrušena. Odvolací soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem v odvolacím řízení ve výši 15 000 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady spočívající v paušální částce náhrad (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 3 276 Kč.

24. Žalovaná je povinna náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 18 876 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení o opravném prostředku:

Proti tomuto rozsudku ve výroku I. je možné podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.), a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v Berouně.

Proti tomuto rozsudku ve výroku II. o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné.