KSPH 21 CO 100/2020-503

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Jana Podaného ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o neúčinnost právního úkonu ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalované proti rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího a dovolacího řízení v celkové výši 8 712 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1) Nebyl prokázán úmysl dlužníka zkrátit věřitele, neboť je nepravdivé tvrzení o tom, že dlužník věděl před uzavřením darovací smlouvy o probíhajícím prověřování trestního oznámení souvisejícího s odčerpáním finančních prostředků z účtu anonymizováno.

2) Není správný názor odvolacího soudu, že jedinou podmínkou pro úspěšnost odpůrčí žaloby je prokázání úmyslu dlužníka zkrátit svého věřitele, neboť je v rozporu např. s obsahem rozsudků název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle něhož existence vymahatelné pohledávky i úmysl dlužníka zkrátit svého věřitele musí být prokázány současně.

3) Závěr odvolacího soudu (a stejně tak i soudu I. stupně), že dlužník neměl v rozhodné době jiný majetek, z něhož mohla být pohledávka právního předchůdce žalobce uspokojena, je chybný. Dlužník byl„ společníkem několika obchodních korporací, které, mj. vlastnily i nemovité věci v hodnotě vysoce převyšující tvrzený dluh dlužníka vůči věřiteli a měl i další movitý majetek nezanedbatelné hodnoty“. Součástí majetku anonymizováno jsou (ex nunc) na základě rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, i nemovitosti v k.ú. obec, jejichž hodnota podle dovolatelky činí nejméně 5 000 000 Kč, a s nejvyšší pravděpodobností společnost obdobně získá další nemovitý majetek v k.ú. obec u obec, jehož hodnota činí přes 15 000 000 Kč. Závěry znaleckého posudku anonymizováno jméno příjmení nelze v řízení použít, neboť se vztahují k „ ocenění právnická osoba“ k datu datum a nikoliv ke dni právních účinků darovací smlouvy. Dovolatelka zdůraznila, že oproti závěrům odvolacího soudu„ řádně doložila, že k rozhodnému dni dlužník jistě vlastnil likvidní majetek v hodnotě významně převyšující hodnotu pohledávky jeho věřitele“. Darovací smlouva tak nevedla k „ objektivně relevantnímu zmenšení majetku dlužníka“.

4) Odvolací soud také nesprávně posoudil nedostatek náležité pečlivosti žalované ve vztahu k poznání údajného úmyslu dlužníka zkrátit darovací smlouvou věřitele. V řízení bylo„ prokázáno, že jistě vyvinula dostatečnou pečlivost k poznání toho, že na straně dlužníka panuje zjevná absence úmyslu zkrátit (právního předchůdce) žalobce“. Vyvinula náležitou pečlivost, aby„ i přesto objektivně vzato nemohla poznat, že by zde byl údajný úmysl dlužníka zkrátit svým právním jednáním žalobce“. Podle dovolatelky bylo naopak prokázáno, že„ měla o aktuální finanční situaci svého otce (dlužníka) přehled a aktivně se o ni zajímala“. Odvolací soud měl podle ní pochybit, jelikož vzhledem ke všem okolnostem věci vyřešil předmětné otázky hmotného práva způsobem odchylným od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když přehlédl, že dlužník byl poprvé předvolán (policejním orgánem – pozn. NS) k výslechu v dané věci až datum, tedy téměř 5 měsíců poté, co došlo k odporovanému úkonu. Dovolatelka připouští, že na její straně se mohlo jednat toliko o nevědomost nezaviněnou, která však není dostatečnou podmínkou pro naplnění skutkové podstaty odporovatelnosti právního úkonu ve smyslu § 42a obč. zák.

5) Odvolací soud neprovedl žalovanou navržené důkazy. Dovolatelka během řízení před soudem I. stupně navrhla provedení důkazů k prokázání svého tvrzení ohledně hodnoty dalšího majetku dlužníka, z něhož bylo lze uspokojit tvrzenou pohledávku žalobce, resp. jeho právního předchůdce, konkrétně se dožadovala provedení dokazování o hodnotě obchodního podílu dlužníka (představovaného jeho obchodním podílem ve anonymizováno). K prokázání tohoto tvrzení navrhla provést důkaz účetní závěrkou této společnosti (rozvahou výkazem zisků a ztrát) za roky 2010 a 2011 a vypracováním znaleckého posudku k ocenění obchodního podílu dlužníka ve anonymizováno Odvolací soud se s neprovedením uvedených důkazů nevypořádal, když pouze konstatoval, že uvedené důkazy neměly být vzhledem k uplynutí nově otevřené koncentrační lhůty pro uvedený okruh tvrzení a důkazů provedeny, a že soud I. stupně neměl přihlédnout ani k návrhům žalované na provedení důkazu dotazem na právnická osoba, jaká byla hodnota„ investice otce žalované“ k datum, znaleckým posudkem k určení hodnoty obchodního podílu dlužníka ve anonymizováno k datum, kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. obec u obec ze dne datum, žalobou o určení vlastnického práva vedenou název soudu pod sp. zn. spisová značka, kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. obec ze dne datum, žalobou o určení vlastnického práva vedenou Okresním soudem obec pod sp. zn. spisová značka, směnečným platebním rozkazem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a výslechem jméno příjmení a jméno příjmení, neboť tyto důkazní návrhy byly učiněny až v podání ze dne datum, tedy po koncentraci nastalé dne datum, a nejednalo se o důkazy vyžádané od pojišťoven a peněžních ústavů, (jen) pro které byla koncentrační lhůta prodloužena do datum.

6. Soud I. stupně napadeným rozsudkem určil, že darovací smlouva ze dne datum, kterou jméno a jméno příjmení převedli vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovanou, je vůči žalobci právně neúčinná (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 46 745 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

7. Podle odůvodnění tohoto rozsudku z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem náleželo původně jméno a jméno příjmení, kteří je měli ve společném jmění manželů. Darovací smlouvou ze dne datum s právními účinky vkladu ke dni datum je nabyla žalovaná. Z výpisu z obchodního rejstříku anonymizováno bylo zjištěno, že v rozhodném období byli jejími společníky příjmení příjmení a jméno příjmení jméno ze dne datum psal jméno příjmení jméno příjmení, že včera byl předvolán na policii,„ mimo obvinění z I. anonymizována dvě slova byl obviněn i z anonymizováno, že si převedl asi 980 tis. Kč“. Ze spisu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie obec a číslo, bylo zjištěno, že ve věci oznámení společnosti právnická osoba o podezření ze spáchání trestného činu (podaného dne datum) podával jméno příjmení vysvětlení prvně dne datum; z obsahu spisu nebylo zjištěno, kdy byl v této věci prvně předvolán či vyrozuměn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum převedla anonymizováno jako postupitel na jméno příjmení příjmení jako postupníka pohledávku za jméno příjmení ve výši 1 400 000 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, které pan příjmení získal neoprávněným výběrem prostředků z účtu postupitele. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum s dodejkou bylo zjištěno, že postoupení shora uvedené pohledávky bylo jméno příjmení oznámeno dne datum, kdy je převzal.

8. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum a vykonatelnosti dne datum, bylo jméno příjmení uloženo zaplatit panu jméno částku 1 150 000 Kč se 7,75% úrokem z prodlení od datum do zaplacení a náklady řízení. Z odůvodnění rozhodnutí se mj. podává, že z účtu anonymizováno byly na účet jméno příjmení převedeny finanční prostředky celkem ve výši 1 150 000 Kč. Soud nepřisvědčil jméno příjmení, že se jednalo o úhradu pohledávek, které měl za anonymizováno z titulu příplatku nad rámec splaceného základního kapitálu. Podle společenské smlouvy postupitele bylo rozhodování o zvýšení základního jmění společnosti svěřeno výhradně do působnosti valné hromady a ta nikdy o navýšení základního jmění o žalovaným tvrzenou částku 3 500 000 Kč jakožto„ příplatku k základnímu kapitálu“ nerozhodla. Stejně tak nebyla nikdy uzavřena mezi anonymizováno a jméno příjmení smlouva o půjčce či úvěru ve smyslu ust. § 196a odst. 1 obch. zák., což ani jméno příjmení netvrdil. Soud uzavřel, že pokud by jméno příjmení skutečně poskytl ve prospěch anonymizováno finanční prostředky bez důvodu, ani tak by nebyl oprávněn si je bez dalšího z majetku postupitele vyplatit. příjmení finančních prostředků byly uskutečněny v průběhu cca 6 měsíců a v součtu převyšují částku zapsaného základního jmění společnosti. Jejich vyplacení proto představuje rozhodnutí o dispozici s tak vysokou částkou, že se vymyká běžnému obchodnímu vedení společnosti, svěřenému podle společenské smlouvy jednatelům, tj. o vyplacení měli rozhodovat všichni společníci, k čemuž opět nedošlo.

9. Žalovaná při svém výslechu uvedla, že před uzavřením darovací smlouvy se s rodiči bavila, že by se z nemovitosti odstěhovali někam, kde by bylo klidněji, a žalovaná by tam zůstala s přítelem. S rodiči se dohodli, že pokud by získali úvěr, časem by jim to zaplatili. Pak se ale domluvili, že nemovitost bude darem k jejím 25. narozeninám s tím, že později rodičům pomůže financovat nové bydlení, a že dokud si je rodiče nenajdou, budou tam bydlet spolu. Takto bydleli do roku 2015 nebo 2016, asi rok předtím se ale otec odstěhoval. O finanční situaci otce v červnu 2011 uvedla, že je nikdy o ničem neinformoval, pouze věděli, že má 2 fungující firmy, které mají velký majetek. Otec s nimi nic neprobíral a ona neměla důvod se ho dotazovat. O tom, že vypovídal na policii, je neinformoval. Ví, že nějaké exekuce na majetek otce proběhly, nějaké probíhají poslední dobou, ale otec s nimi takové věci moc neprobíral. V období let 2013 a 2014 žalovaná získala úvěry od anonymizována tři slova ve výši 3 000 000 Kč a 800 000 Kč, část použila na podnikání a část zaslala otci. Jakou částku celkem zaslala otci, si ani orientačně nevzpomíná. Otec peníze nepotřeboval, ale když žalovaná dostala nemovitost, tak se podle dohody snažila rodičům nějaké prostředky vrátit. Rodiče jí nemovitost dali a ona jim posléze darovala peníze. Otec byl v té době odvolán ze společnosti a potřeboval prostředky k rozběhnutí firmy. Tehdy nevěděla, že do firmy vkládal nějaké své prostředky. V průběhu let bylo již několik soudních sporů, takže nějaké věci postupně otec uvedl, ale neinformoval ji, že vybíral finanční prostředky ze společnosti. O pohledávce otce vůči společnosti právnická osoba, která byla přiznána směnečným platebním rozkazem, dříve nic nevěděla.

10. Svědek jméno příjmení vypověděl, že s manželkou a žalovanou bydleli v domku. Nejprve byl kolem klid, ale později tam JZD udělalo sklad, postavila se dálnice a hovořilo se i o letišti, takže se bavili, že by si našli něco klidnějšího a toto darovali žalované. Prvně o tom s ní hovořili těsně před jejími 25. narozeninami, které má 5.. V polovině roku 2011 byla finanční situace svědka velmi dobrá. Byl společníkem společností právnická osoba a právnická osoba V té době žádné závazky ani exekuce neměl, peněz bylo dost. Měl rovněž nějaká spoření, důchodové, životní atp. Jeho majetková situace se zhoršila, když v roce 2011 pan příjmení převedl anonymizováno na jinou společnost a svědek tak zůstal bez příjmů. Předvolání k výslechu na policii se týkalo firmy právnická osoba, kde původně byli 3 jednatelé, avšak svědka na konci roku 2010 odvolali a podali na něho trestní oznámení, že společnost vytuneloval, zřejmě to bylo až po krachu společnosti, asi v červenci nebo srpnu 2011. příjmení s rodinou své odvolání ze společnosti nerozváděl, možná řekl, že na něho podali trestní oznámení. Určitě to řekl manželce, když byl předvolán na policii, ale jestli to řekl i dceři, neví. Do poloviny roku 2012 se o svojí finanční situaci se žalovanou nebavil, protože pořád peníze byly. O to, jak podnikal, se žalovaná nezajímala.

11. Žalobce vypověděl, že s panem příjmení začali podnikat po revoluci, pan příjmení měl na starosti cestovní kancelář, žalobce obchod. V roce 2010 však začal pan příjmení chodit do anonymizováno kontrolovat účty. Na konci listopadu 2010 svolali v cestovní kanceláři (právnická osoba), kde byl ještě další společník, pan příjmení, valnou hromadu a chtěli od pana příjmení ekonomické výsledky za rok 2009. Ten tomu ale nevyhověl, namísto toho jim předložil nějaké směnky, že chce vklad do společnosti. Valná hromada ho proto odvolala a na jeho místo nastoupil pan příjmení Pan anonymizováno si vzápětí otevřel novou cestovní kancelář právnická osoba, vzal tam všechny lidi a jim nechal prázdnou firmu a ještě směnky za 1 500 000 Kč právnická osoba fungovala do začátku června 2011 a poté zkrachovala. Později zjistili, že poté, co se do anonymizováno načerpal v prosinci 2010 úvěr, si pan příjmení část peněz poslal na svůj účet. příjmení hrozila, že jim úvěr zesplatní. Ani v roce 2010 se anonymizováno nedařilo dobře, proto měli úvěry od banky. Nedomnívá se, že by se do roku 2010 oběma firmám dařilo dobře.

12. Podle výpisu přehledu vlastnictví a jiných věcných práv z katastru nemovitostí byli ke dni datum jméno a jméno příjmení vlastníky pouze nemovitostí na list vlastnictví v k. ú. obec. Podle výpisu z portfolia účtu cenných papírů jméno příjmení se zde ke dni datum nacházely cenné papíry v hodnotě 404 880 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku právnická osoba se podává, že byla založena datum a jejím jediným společníkem byl jméno příjmení. Podle potvrzení o pojištění vystaveného právnická osoba dne datum právnická osoba uzavřela pojistnou smlouvu s limitem pojistného plnění 4 584 000 Kč. Podle zprávy anonymizována čtyři slova, pobočky pro ČR, ze dne datum s ní měl jméno příjmení uzavřeny 3 smlouvy o investičním životním pojištění. Jedna byla ukončena k datum a bylo z ní vyplaceno odbytné ve výši 72 710 Kč. Další dvě byly ukončeny k datum a jejich hodnota činila k datum 67 749 Kč a 466 645 Kč. Podle zprávy anonymizována tři slova, pobočky pro ČR, ze dne datum byl jméno příjmení pojistníkem dvou pojistných smluv, jejichž hodnota k datum byla 165 338 Kč, resp. 217 684 Kč. Podle zprávy právnická osoba měla ke dni datum smlouva o penzijním připojištění jméno příjmení hodnotu 239 279,78 Kč. Z prohlášení jméno příjmení z datum bylo zjištěno, že mu měl jméno příjmení v roce 2008 půjčit částku 300 000 Kč, kterou mu vrátil ve splátkách v letech 2012 a 2013. Z výpisu z účtu jméno příjmení vedeného u anonymizována dvě slova v období let 2011 až 2014 bylo zjištěno, že datum, resp. datum, na něj byla připsána platba od anonymizována tři slova ve výši 199 257,40 Kč, resp. 257 316,10 Kč. Dne datum byla připsána platba od anonymizována dvě slova ve výši 227 422 Kč, dne datum od anonymizována dvě slova, anonymizováno ve výši 453 994 Kč a dne datum od anonymizována dvě slova ve výši 177 100 Kč. Z výpisu z účtu jméno příjmení vedeného u právnická osoba byly zjištěny příchozí platby, mj. od žalované, v období února 2013 v celkové výši 1 mil. Kč, v březnu 2013 ve výši 100 000 Kč, v dubnu 2013 ve výši 100 000 Kč, v červnu 2013 ve výši 170 000 Kč a datum ve výši 4 150 000 Kč a dále několik klientských vkladů ve výši od cca 5 000 Kč do 63 000 Kč. Dne datum byla na tento účet připsána částka 3 900 780 Kč od jméno anonymizováno, označená jako vratka kauce. Výpisy z těchto účtů byly soudu předloženy z převážné části začerněné, viditelné byly pouze příchozí platby. Ze směnečného platebního rozkazu název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum, bylo zjištěno, že právnická osoba bylo mj. uloženo zaplatit jméno příjmení směnečný peníz ve výši 520 000 Kč s příslušenstvím. Z přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení ze dne datum ve věci dlužníka právnická osoba bylo zjištěno, že jméno příjmení přihlásil pohledávku ve výši 540 515,06 Kč, která mu byla přiznána výše uvedeným směnečným platebním rozkazem. Ze žaloby podané insolvenční správcem dlužníka právnická osoba u název soudu dne datum bylo zjištěno, že se insolvenční správce domáhal určení neexistence pohledávky ve výši 563 118,36 Kč přihlášené jméno příjmení z uvedeného směnečného platebního rozkazu.

13. Ze dvou kupních smluv ze dne datum bylo zjištěno, anonymizováno prodala právnická osoba s.r.o. nemovitosti zapsané na list vlastnictví u stát. instituce, Katastrální pracoviště Praha-západ, v k. ú. obec u obec za 15 milionů Kč, a na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce, v k. ú. a obci obec za 5 milionů Kč. Žalobou ze dne datum adresovanou název soudu se jméno příjmení se domáhal určení, že anonymizováno je vlastníkem v žalobě blíže specifikovaných nemovitostí zapsaných na list vlastnictví u stát. instituce, stát. instituce, v k. ú. a obci obec.

14. Z exekučních příkazů soudního exekutora anonymizováno jméno příjmení z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo zjištěno, že k vymožení pohledávky z rozsudku název soudu ze datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem název soudu z datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, v celkové výši 2 508 950,30 Kč (včetně nákladů exekuce a oprávněného) byly postiženy pohledávky jméno příjmení ze smlouvy o penzijním připojištění uzavřené s právnická osoba, z bankovního účtu u anonymizována dvě slova, org. složka, z účtu u právnická osoba a z účtů u právnická osoba a rovněž jeho obchodní podíly v právnická osoba a anonymizováno. Ze znaleckého posudku číslo 2019 Ing. jméno příjmení bylo zjištěno, že obvyklá cena 50% obchodního podílu jméno příjmení ve VOLMAR ke dni datum, činila„ - 315 000 Kč“, což je nulová hodnota.

15. Důkazy společenskou smlouvou o založení anonymizováno, notářskými zápisy vyhotovenými anonymizováno jméno příjmení dne datum rozhodnutí, spisová značka, spisová značka, a dne datum rozhodnutí, spisová značka, spisová značka, analytickou rozvahou anonymizováno za rok 2007, její rozvahou za roky 2004, 2005, 2010 – 2014, výkazy zisku a ztráty za roky 2009 – 2014 a přehledem pohybu na jejích účtech za období roku 2010 byly nadbytečné, neboť směřovaly k prokázání existence pohledávky předchůdce žalobce za žalovanou, o čemž však již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení před název soudu, sp. zn. spisová značka, a soud je výrokem tohoto rozhodnutí vázán. Nadbytečné byly rovněž rozvahy a výkazy zisku a ztráty právnická osoba a právnická osoba za období 2012 2015, tj. po uzavření darovací smlouvy, neboť nelze z možnosti uspokojení věřitele později nabytého majetku dlužníka úspěšně dovozovat, že by odporovaným právním úkonem dlužník nemohl sledovat zkrácení uspokojení pohledávky svého věřitele. Návrh na provedení důkazu výslechem anonymizováno jméno příjmení, bývalého advokáta jméno příjmení, s nímž měl pan příjmení konzultovat darovací smlouvu, soud pro nadbytečnost zamítl.

16. Z provedeného dokazování vzal soud I. stupně za prokázaný tento skutkový stav: jméno příjmení jako společník právnická osoba převedl v období od prosince 2010 do června 2011 bez právního důvodu z jejího účtu na svůj účet prostředky v celkové výši 1 150 000 Kč. V této věci bylo vedeno Policí ČR trestní šetření, o kterém pan příjmení věděl přinejmenším od datum (viz e-mail z datum). Darovací smlouvou ze dne datum pan příjmení spolu s manželkou jméno příjmení převedli na žalovanou, svoji dceru, vlastnické právo k předmětným nemovitostem, které bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni datum. K tomu datu neměl jméno příjmení jiný nemovitý majetek. Ohledně jeho jiného majetku byly zjištěny pouze zůstatky na pojistných smlouvách týkajících se životního a penzijního pojištění a účtu cenných papírů. Pravomocným rozsudkem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, bylo jméno příjmení uloženo zaplatit původnímu žalobci, panu příjmení částku 1 150 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. K uspokojení této pohledávky byla nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor anonymizováno jméno příjmení Soudní exekutor nezjistil žádný hodnotnější majetek povinného.

17. Z ust. § 3028 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) podle soudu I. stupně vyplývá, že na posuzovanou věc je na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).

18. S poukazem na ust. § 42a, § 116 a § 524 odst. 1 obč. zák., § 159a odst. 1 o.s.ř. a rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka soud I. stupně vyložil, že předpokladem odporovatelnosti právního úkonu je 1) věřitelova pohledávka, 2) vymahatelnost pohledávky, 3) zkrácení věřitele, a 4) úmysl autora právního úkonu věřitele zkrátit. K uplatnění práva odporovat právním úkonům dlužníka, které zkracují věřitele, postačuje, aby dlužník sledoval svým jednáním zkrácení jakékoliv pohledávky svého věřitele. Pro uplatnění odporu je z tohoto hlediska významné jen to, že věřitel skutečně má vůči dlužníku pohledávku a že dlužník učinil právní úkon v úmyslu zkrátit její uspokojení (viz rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka). Žalující věřitel musí tvrdit a prokázat, že dlužníkův odporovaný právní úkon zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Rozhodující také je, že odporovaný úkon objektivně zkracuje věřitele dlužníka a že je s tím dlužník alespoň srozuměn; případný motiv, pohnutka dlužníka pro takový úkon či to, že tímto úkonem plní nějaký jiný svůj (dříve vzniklý) závazek, přitom nejsou rozhodné. Dlužníkovy právní úkony zkracují pohledávku věřitele zejména tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv - nebýt těchto úkonů - by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil (rozsudek název soudu anonymizováno spisová značka). Z toho, jak § 42a odst. 2 obč. zák. vymezuje podmínky odporovatelnosti právním úkonům dlužníka, nevyplývá, že by předpokladem odporovatelnosti muselo být zkrácení uspokojení již vymahatelné nebo splatné pohledávky věřitele. Protože je možné odporovat právním úkonům dlužníka, které zkracují věřitele, postačuje, aby dlužník sledoval svým jednáním zkrácení jakékoliv pohledávky svého věřitele; není rozhodné, zda šlo o pohledávku splatnou či nesplatnou, popřípadě budoucí, nebo zda pohledávka byla vymahatelná. Pro uplatnění odporu je významné jen to, že věřitel skutečně má vůči dlužníku pohledávku a že dlužník učinil právní úkon v úmyslu zkrátit její uspokojení, tj. že svým právním úkonem úmyslně nastolil takový stav, který věřiteli znemožňuje nebo ztěžuje uspokojení jeho pohledávky z dlužníkova majetku. Požadavek, aby žalující věřitel měl vymahatelnou pohledávku, je otázkou věcné legitimace; k tomu, aby žalující věřitel byl věcně legitimován, postačuje, aby jeho pohledávka za dlužníkem byla vymahatelnou alespoň v době rozhodnutí soudu o jím podané odpůrčí žalobě (rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka či sp. zn. spisová značka).

19. V případě právního úkonu mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo právního úkonu učiněného dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké nepostačuje samo o sobě k úspěšné obraně proti odpůrčí žalobě jen to, že v řízení nebude prokázáno, že by žalovaná dlužníkovi blízká osoba o jeho úmyslu zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele věděla nebo musela vědět, nebo zjistilo-li by se, že o tomto úmyslu dlužníka nevěděla ani nemusela vědět. Žalovaná dlužníkovi blízká osoba se odpůrčí žalobě ubrání, jen jestliže prokáže, že úmysl dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nemohla poznat i při náležité pečlivosti. Úspěšná obrana žalované dlužníkovi blízké osoby tedy spočívá nejen v jejím tvrzení, že o úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, ale také v tvrzení a prokázání toho, že o tomto úmyslu nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula„ pečlivost“ k poznání tohoto úmyslu dlužníka a šlo o„ náležitou pečlivost“. Vynaložení náležité pečlivosti přepokládá, že osoba dlužníkovi blízká vykonala s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou aktivitu, aby úmysl dlužníka zkrátit věřitele poznala. Zákon po dlužníkovi blízké osobě požaduje, aby se při právních úkonech s dlužníkem nebo při právních úkonech, které dlužník učinil v její prospěch, tímto způsobem přesvědčila, že právní úkon nezkracuje věřitele dlužníka, a vede ji k tomu, aby nečinila právní úkony na újmu práv věřitelů dlužníka; v případě, že se tak nezachová, musí být srozuměna, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky také z majetku, který na základě takového právního úkonu od dlužníka nabyla (srov. rozsudek název soudu sp. zn. spisová značka).

20. V posuzované věci je podle soudu I. stupně žalovaná podle ust. § 42a odst. 3 obč. zák. pasivně legitimována, neboť je subjektem, v jehož prospěch byl zkracovací právní úkon učiněn (obdarovaná). Z data darování (datum) a data podání žaloby (datum) je zřejmé, že žaloba byla podána v zákonné tříleté lhůtě. Rozsudkem název soudu a smlouvou o postoupení pohledávky přitom bylo prokázáno, že k datu rozhodování soudu má žalobce za jméno příjmení splatnou a vymahatelnou pohledávku ve výši 1 150 000 Kč. Darování předmětných nemovitostí uvedeným dlužníkem žalobce žalované je nepochybně právním úkonem, který žalobci znemožnil či přinejmenším ztížil možnost uspokojení jeho pohledávky za dárcem, když v rozhodné době nejenže dlužník neměl žádný další nemovitý majetek, ale krátce na to vybral prostředky i ze svého zbývajícího majetku (pojistných smluv a portfolia cenných papírů), který stejně nebyl v dostačující výši. Vzhledem ke vztahu mezi dárcem a obdarovanou (otec a dcera) musel být žalované takový úmysl znám. Žalovaná neprokázala, že by vyvinula náležitou pečlivost, aby se přesvědčila, že darování není na újmu práv věřitelů dlužníka, tedy předchůdce žalobce.

21. Pokud jde o požadavek zákona na žalovanou ohledně vynaložení náležité pečlivosti, soud I. stupně připomněl, že žalovaná uvedla, že otec je nikdy o ničem neinformoval, nic s nimi nic neprobíral a ona neměla důvod se jej na nic dotazovat. Takový pasivní postoj však nelze považovat za náležitou pečlivost, která vyžaduje aktivní přístup, a je nezbytné, aby blízké osoby prokázaly, že ani při provedení konkrétních iniciativ úmysl dlužníka zkrátit věřitele nezjistily. Důkazní povinnost žalované jako osoby blízké je v ust. § 42a odst. 2 in fine obč. zák. koncipována tak, že by musela k tomu, aby měla ve sporu úspěch, prokázat, že úmysl svého otce zkrátit předchůdce žalobce i při náležité pečlivosti nemohla poznat. Z této formulace zákona je zřejmé, že důkazní povinnost a z toho plynoucí důkazní břemeno jsou pro osoby blízké velmi obtížné a v praxi by mohly být splněny v případech zcela mimořádných (např. při dlouhodobé nepřítomnosti nebo při velké vzdálenosti dlužníka a osoby blízké apod.). Rozhodně nestačí pouhé tvrzení, že otec je nikdy o ničem neinformoval a že se o to nezajímala, a to i tehdy, kdyby pravdivost tohoto tvrzení prokázala. Tvrzení, že v době darování neexistovaly důvody pro převod nemovitostí s úmyslem zkrátit věřitele, neboť otec žalované disponoval dostačujícím množstvím finančních prostředků a dalších aktiv k úhradě případného dluhu anonymizováno, žalovaná neprokázala. Žalovaná byla poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila tvrzení ohledně jeho majetkové situace ke dni datum, tedy zda k tomuto datu navzdory odporovanému právnímu úkonu vlastnil takový majetek, který by sám o sobě postačoval, aby se z něj věřitel uspokojil, a k tomu označila důkazy, a aby doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání toho, zda vyvinula náležitou pečlivost k poznání úmyslu dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele. Celá řada důkazů a účetních závěrek právnická osoba anonymizována dvě slova předložených žalovanou se však týkala období po uzavření sporné darovací smlouvy a nemohla tak být relevantní. Nabyl-li dlužník majetek, z něhož by se věřitel mohl uspokojit, až později, je to nerozhodné, neboť takové zjištění nevypovídá nic o tom, za jakých okolností a z jakého důvodu byl dlužníkem odporovatelný úkon učiněn; z možnosti uspokojení věřitele z majetku dlužníka později nabytého proto není možné úspěšně dovozovat, že by odporovaným právním úkonem dlužník nesledoval (nemohl sledovat) v době, kdy ho učinil, zkrácení uspokojení pohledávky svého věřitele (srov. rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka). Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že jméno příjmení v době uskutečnění zkracujícího úkonu (datum) žádné jiné nemovitosti již nevlastnil. Sice bylo prokázáno, že byl pojistníkem několika pojistných smluv, které však krátce po uzavření darovací smlouvy ukončil a částky z nich inkasoval, stejně tak odprodal cenné papíry. Z částek, které obdržel na bankovní účet, soud nezjistil nic relevantního, jednak proto, že se týkaly období po uzavření darovací smlouvy, jednak byly z převážné části začerněné a nebylo z nich možno zjistit např. celkový obrat na účtu v roce 2011. K částce 520 000 Kč přiznané jméno příjmení směnečným platebním rozkazem nebylo možno přihlížet, když ji nelze považovat za likvidní majetek.

22. Soud I. stupně nepřisvědčil ani námitce žalované o absenci aktivní věcné legitimace žalobce, kterou odůvodňovala tím, že původní žalobce pan příjmení nebyl věřitelem pohledávky za jméno příjmení v době uzavření darovací smlouvy, když na něj pohledávka přešla až smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum. Zákonná úprava postoupení pohledávky však výslovně upravuje přechod veškerých práv s pohledávkou spojených, tedy včetně práva na uplatnění námitky neúčinnosti právních úkonů dlužníka ve vztahu k postupované pohledávce, jejíž uspokojení tyto úkony zkracují. Námitka žalované, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, neboť nebyla v souladu se stanovami společnosti schválena valnou hromadou, není podstatná. Předně podle ustálené judikatury nemůže být ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem významná otázka platnosti postoupení pohledávky, pokud postupitel dlužníkovi postoupení pohledávky oznámil, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo, a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná (viz rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Oznámil-li postupitel dlužníku, že postoupil pohledávku postupníkovi, nemá dlužník vůči postupníkovi ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Oznámení postupitele dlužníkovi, že došlo k postoupení (notifikace), je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi; jde tedy o právní skutečnost, a protože jde současně o skutečnost volní, je to jednostranný právní úkon. Poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli. Smlouvou o postoupení pohledávky nový věřitel nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy. Samotným postoupením pohledávky nedochází k jiné změně závazku než v osobě věřitele, a v případě, že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro původního věřitele (viz rozsudky název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Judikatura dále dovodila, že otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také nemusí postupitel dlužníkovi prokazovat, že k cessi došlo (viz rozsudky název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka a ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Aktivní věcná legitimace tedy přešla smlouvou o postoupení pohledávek na jméno příjmení.

23. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud I. stupně přiznal úspěšnému žalobci náklady řízení ve výši 46 745 Kč. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměny advokáta podle ust. § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty 10 000 Kč za 18 úkonů právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dnů datum, datum, datum a datum, návrhy ze dnů datum, datum a datum a účast u jednání soudu ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum), 2 úkony právní služby po 750 Kč (odvolání proti usnesení o pokračování řízení ze dne datum a dovolání proti usnesení odvolacího soudu o pokračování řízení ze dne datum), 20 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH z částky 34 500 Kč ve výši 7 245 Kč Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. v delší pariční lhůtě než je lhůta stanovená v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na jejich výši.

24. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná a namítla, že její otec v době tvrzeného vzniku dluhu jej považoval za neexistentní. Proto nepovažoval úkon, jímž daroval nemovitosti žalované, za jednání zkracující věřitele. Soud I. stupně nesprávně zhodnotil naplnění podmínky pro odporovatelnost právního úkonu, když dospěl k závěru, že dlužník jednal s úmyslem zkrátit věřitele, aniž by se vypořádal s námitkou žalované, že měl další majetek, z něhož mohla být pohledávka věřitele uspokojena. Tento majetek byl prokázán listinnými důkazy, k nimž však soud I. stupně nepřihlédl. Kromě pojistek a cenných papírů specifikovaných v podání ze dne datum, pravomocně přiznané pohledávky za právnická osoba ve výši 520 000 Kč s příslušenstvím a půjčky jméno jméno ve výši 300 000 Kč poskytnuté v roce 2008 jméno příjmení vlastnil 50% obchodní podíl ve anonymizováno, jehož hodnotu žalovaná stanovila v souladu s ust. § 148 odst. 2 písm. d) ve spojení s ust. § 150 odst. 1 a § 61 odst. 2 obch. zák., jež upravují výpočet výše vypořádacího podílu společníka při zániku jeho účasti ve společnosti. Podle něho by vypořádací podíl dlužníka činil k datum částku 11 101 500 Kč a k datum částku 5 106 000 Kč. Hodnota vypořádacího podílu byla prokázána rozvahami anonymizováno za roky 2010 a 2011. Žalovaná navrhla, aby přesná hodnota obchodního podílu byla stanovena posudkem soudem ustanoveného znalce, soud I. stupně však tomuto jejímu důkaznímu návrhu nevyhověl. Nadto žalobce, jenž byl jednatelem a společníkem anonymizováno, z ní dne datum dvěma kupními smlouvami vyvedl nemovitosti na kupujícího právnická osoba (dříve právnická osoba), jednak v části obce Jesenice za kupní cenu 15 000 000 Kč, a jednak v části územní celek za kupní cenu 5 000 000 Kč. Dlužník podal dne datum k název soudu žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem v k.ú. obec (sp. zn. spisová značka) a dne datum rozhodnutí k název soudu žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem v k.ú. obec (sp. zn. spisová značka). Řízení před název soudu bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení u název soudu. V něm odvolací název soudu rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, po zrušení předchozího rozhodnutí dovolacím soudem (rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací) určil vlastnictví k nemovitostem v k.ú. obec ve prospěch anonymizováno. Zjištění název soudu ohledně majetku anonymizováno obsažené v rozsudku č. j. číslo jednací potvrzují, že se jednalo o zdravou společnost schopnou generovat zisk a obchodní podíl dlužníka v ní tedy představoval významnou majetkovou hodnotu. Soud I. stupně však k takto označenému majetku nepřihlížel. Naopak hodnotu obchodního podílu bagatelizoval s odkazem na znalecký posudek číslo 2019 anonymizováno jméno příjmení, z něhož dovodil, že obvyklá cena 50% obchodního podílu jméno příjmení ve anonymizováno ke dni datum, činila - 315 000 Kč, což představuje nulovou hodnotu. Nepřihlédl však k dovětku znalce, podle něhož pokud by došlo k navrácení nemovitostí do majetku společnosti, bude mít tato skutečnost nepochybně vliv na hodnotu obchodního podílu. Rovněž nepřihlédl k námitce žalované, že posudek byl předložen žalobcem a byl vypracován v rámci exekučního řízení, kdy hodnota podílu byla stanovena na základě údajů ke dni datum, tj. 7 let po datu, kdy měl být učiněn odporovaný úkon. Vzhledem k navrácení majetku do společnosti s účinky ex tunc je zřejmé, že anonymizováno měla v době odporovaného úkonu majetek, který mohl sloužit k uspokojení pohledávky věřitele.

25. Žalovaná s poukazem na rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka a spisová značka shrnula, že k datu účinku vkladu vlastnického práva k darované nemovitosti, tedy k datum, její otec vlastnil majetek v rozpětí od 7 487 475 Kč (vycházeno z ceny vypořádacího podílu dlužníka ve anonymizováno ve výši 5 106 000 Kč) do 13 482 975 Kč (vycházeno z ceny vypořádacího podílu ve výši 11 101 500 Kč). Hodnota jeho majetku poté, co jí daroval předmětné nemovitosti, tak mnohonásobně převyšovala pohledávku žalobce, jejíž uspokojení mělo být odporovaným úkonem zmařeno. Je přitom nerozhodné, že exekuční řízení, jež žalobce proti žalovanému zahájil v roce 2019, nemělo žádný výsledek, neboť k zahájení došlo více než 8 let poté, co došlo k darování nemovitostí. Žalovaná k důkazu ohledně hodnoty obchodního podílu svého otce ve anonymizováno navrhla mj. účetní závěrky společnosti za rok 2010 a 2011. Soud I. stupně je nehodnotil. Dospěl rovněž k nesprávnému zjištění, že z obsahu připojeného spisu Policie ČR ve věci oznámení společnosti právnická osoba nebylo zjištěno, kdy byl v této věci jméno příjmení prvně předvolán či vyrozuměn. Z obsahu spisu naopak vyplývá, že vysvětlení podával prvně datum, tedy téměř 5 měsíců poté, co došlo k odporovanému úkonu. Je tedy zřejmé, že nedošlo k uplatnění pohledávky věřitele vůči dlužníkovi a že dlužník v době odporovaného úkonu neměl o vymáhání pohledávky povědomí.

26. Nakonec se odvolatelka dovolává dobrých mravů s odůvodněním, že podstatou tohoto sporu je nyní pravomocně přiznaný dluh jejího otce původně vůči anonymizováno. Dlužník je však současně v důsledku jednání druhého společníka a jednatele této společnosti, žalobce, tj. vyvedením nemovitého majetku ze společnosti, poškozen. Určení neúčinnosti odporovaného úkonu je tak v rozporu s dobrými mravy a nemělo by požívat právní ochrany. Rozporným s dobrými mravy žalovaná spatřuje též způsob uplatnění pohledávky, kdy žalobce, po odvolání žalovaného z funkce jednatele příjmení, zneužil svého oprávnění samostatně za společnost jednat a generoval pohledávku vůči dlužníkovi z titulu neoprávněně vrácené půjčky. Žalobce jako jednatel společnosti si však svoji pohledávku, kterou měl vůči společnosti ze stejného právního titulu, podle informací žalované vyplatil. Navíc nejdříve došlo k postoupení pohledávky z anonymizováno na anonymizováno příjmení příjmení, jenž ji v roce 2019 postoupil dále na žalobce. Z uvedeného je zřejmé, že úmyslem osob na straně žalobce bylo, aby společnost neuplatňovala pohledávku vůči dlužníkovi coby jejímu společníkovi přímo a aby pohledávka nebyla postoupena na osobou spřízněnou s anonymizováno, tedy nynějšího žalobce. Teprve poté, kdy se dlužník snažil s příjmení příjmení příjmení dohodnout na mimosoudním vyřešení sporu, se nynější žalobce dohodl s panem příjmení na postoupení pohledávky za dlužníkem ve snaze předejít uzavření dohody o mimosoudním vyřešení sporu. Konečným výsledkem počínání žalobce má být zbavení dlužníka jeho obchodního podílu ve anonymizováno, jež vlastní majetek v mnohamilionové hodnotě, a faktické ovládnutí této společnosti žalobcem, aniž by byl povinen jakkoli vypořádávat obchodní podíl dlužníka v uvedené společnosti.

27. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

28. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil, u prvního jednání odvolacího soudu prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že projednávaná věc je učebnicovým případem odporovatelného právního úkonu. Dva podnikatelé kdysi založili společnost s ručením omezeným a spolupráce mezi nimi přestala fungovat. Dlužník, pan příjmení, bez jakéhokoliv důvodu začal vybírat ze společnosti peníze a žalobce jako druhý společník se tomu začal bránit. V této době také pan příjmení převedl jedinou nemovitost, kterou vlastnil, na svoji dceru, nicméně v něm ještě několik let bydlel. To svědčí rovněž o tom, že šlo o vyvádění majetku z důvodu krácení věřitele. Byla podána žaloba, aby peníze, které si pan příjmení neoprávněně z majetku společnosti vybral, byly vráceny zpět do společnosti, zdejší soud o ní rozhodl poměrně rychle, avšak název soudu jeho rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítl. Až po úspěšném dovolacím řízení název soudu rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, nicméně to znamenalo zdržení několika let, během nichž se dlužník zbavil veškerého svého majetku. Nyní žádný majetek nemá, bydlí v drážním domku, exekuce proti němu vedená je neúspěšná. V době, kdy došlo k převodu rodinného domu, měl žalobce omezené možnosti, jak se zkracujícím úkonům pana příjmení bránit, o nějakých pojistkách vědět nemohl, odpůrčí žaloba tak byla a je jediným prostředkem, jak se může domoci alespoň částečného uspokojení své pohledávky. Pojistky navíc nejsou likvidními prostředky, z nichž by se mohl věřitel uspokojit, a když se pohledávka, která byla předmětem řízení u zdejšího soudu, stala vykonatelnou, dlužník už žádný majetek neměl. Žalovaná neprokázala, že by vyvinula jakékoliv úsilí, aby zjistila, že darovací smlouva byla zkracujícím právním úkonem, sama ve své účastnické výpovědi uvedla, že se o podnikání svého otce nezajímala. Nebylo prokázáno ani to, že dlužník uzavřením darovací smlouvy sledoval jiný cíl než zkrátit věřitele. Darování tak bylo prvním zkracujícím úkonem, kterým se začal pan příjmení zbavovat svého majetku, a potom se zbavil i majetku ostatního. K argumentaci žalované, že v rozhodném období měla anonymizováno veliký majetek, je třeba naopak poukázat na to, že v té době měla obrovské dluhy, a proto nelze brát v úvahu, že měla vysoký základní kapitál. Musela si brát úvěry a nakonec zkrachovala, a to i za přispění pana příjmení. Pokud jde o určovací žaloby na nemovitosti ve obec a v obec u obec, žalobce majetek ze společnosti nevyváděl, ale prodával. Jednalo se totiž o majetek nadbytečný a žalobce se snažil získat nějaké peníze, aby se společnost nedostala do úpadku. název soudu sice určil, že kupní smlouva, kterým byla prodána horská chata ve obec, je neplatná, ale zároveň uložil povinnost vrátit kupní cenu. Toto rozhodnutí tedy na majetek společnosti nemá žádný vliv a neznamená, že by se jím majetek pana příjmení zvýšil. Cenu obchodního podílu ve anonymizováno žalovaná odhadla v rozmezí 5 000 číslo – 11 000 000 Kč na základě účetních závěrek, což není relevantní důkazní prostředek. Nadto výplata vypořádacího obchodního podílu by připadala v úvahu, pokud by vznikl panu příjmení nárok jeho vyplacení. K tomu by mohlo dojít jenom v případě, že by došlo k ukončení jeho účasti ve společnosti, k čemuž však nedošlo. Tento nárok panu příjmení tedy nikdy nevznikl.

29. název soudu jako soud odvolací svým prvním rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozsudek soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč (výrok II.).

30. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že koncentrace řízení ve vztahu k žalované, tedy lhůta, ve které ještě mohla doplňovat další tvrzení a činit další důkazní návrhy (§ 118b o.s.ř.), uplynula dnem datum. Při jednání soudu I. stupně konaném dne datum jí byla koncentrační lhůta v důsledku poučení soudem poskytnutým podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. otevřena pro doplnění tvrzení ohledně majetkové situace jméno příjmení ke dni datum a o tom, zda žalovaná vyvinula náležitou pečlivost k poznání úmyslu dlužníka odporovaným právním úkonem zkrátit věřitele, a v případě doplnění těchto tvrzení i pro označení důkazů tato tvrzení prokazujících. Nově otevřená koncentrační lhůta pro uvedený okruh tvrzení a důkazů žalované skončila dnem datum. Soud I. stupně ji sice usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, prodloužil do datum rozhodnutí, ovšem pouze„ za účelem vyžádání důkazů od pojišťoven a peněžních ústavů“. Proto soud I. stupně nemohl přihlížet k tvrzení žalované, že postoupení pohledávky na původního žalobce neprojednala valná hromada anonymizováno, neboť bylo uplatněno až v podání ze dne datum a poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. pro doplnění tohoto tvrzení koncentrační lhůtu neotevřelo, a že žalovaná měla o aktuální finanční situaci otce přehled a zajímala se o ni, věděla, že do společnosti vložil značné finanční prostředky, o čemž rodinu informoval, neboť bylo uplatněno až podáním ze dne datum, tedy po datu datum. Soud I. stupně nemohl přihlédnout ani k návrhům na provedení důkazů dotazem na příjmení příjmení, jaká byla hodnota investice otce žalované k datu datum, znaleckým posudkem k určení hodnoty obchodního podílu dlužníka ve anonymizováno ke dni datum, kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. obec u obec ze dne datum, žalobou o určení vlastnického práva vedenou název soudu pod sp. zn. spisová značka, kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. obec ze dne datum, žalobou o určení vlastnického práva vedenou Okresním soudem obec pod sp. zn. spisová značka, směnečným platebním rozkazem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a výslechem jméno příjmení a jméno příjmení, neboť byly navrženy až v podání ze dne datum, tedy po koncentraci nastalé dne datum, a nejednalo se o důkazy vyžádané od pojišťoven a peněžních ústavů, pro které byla koncentrační lhůty prodloužena do datum. Ze stejných důvodů nemohl soud I. stupně přihlédnout ani k návrhu na doplnění dokazování výslechem bývalého advokáta jméno příjmení jméno jméno příjmení, neboť tento důkazní návrh byl učiněn až při jednání soudu I. stupně konaném dne datum.

31. Odvolací soud shledal, že ve zbývajícím rozsahu provedl soud I. stupně v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, byť prováděl i důkazy, k nimž přihlížet neměl, což však nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

32. Soud I. stupně podle odvolacího soudu věc správně právně posuzoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., neboť k odporovatelnému právnímu úkonu došlo za jeho účinnosti, konkrétně podle jeho ust. § 42a odst. 1, 2, 3 a 4.

33. Odvolací soud vyložil, že podstata odporovatelnosti právního úkonu spočívá v tom, že, na rozdíl od neplatnosti právního úkonu, která působí proti všem, odporovaný právní úkon, který je jinak platným právním úkonem, ztrácí na základě pravomocného rozhodnutí soudu účinnost pouze vůči věřiteli. Platnost odporovatelného právního úkonu dlužníka vůči třetím osobám zůstává zachována. Věřitel se může domáhat u soudu určení, že dlužníkovy právní úkony, pokud vedou ke zkrácení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči věřiteli právně neúčinné. K úspěšnému odporu věřitele stačí, že byl dlužníkovým právním úkonem, objektivně posuzováno, zkrácen v uspokojení své vymahatelné pohledávky. Rozhodnutí soudu neúčinnost právního úkonu prohlašuje (deklaruje) s působností ex tunc. Odporovatelnými právními úkony učiněnými in fraudem creditoris mohou být nejen zcizovací právní úkony (prodej, darování, dohoda o vypořádání společného jmění manželů, zřízení věcného břemene třetí osobě aj.), nýbrž i každý právní úkon dlužníka, kterým objektivně dochází ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky (např. prominutí dluhu, odmítnutí dědictví, zaplacení dosud nesplatného dluhu). Aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby je věřitel, který má vůči dlužníkovi v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě vymahatelnou pohledávku. Odporovat lze právnímu úkonu dlužníka, nejen byla-li pohledávka věřitele již vymahatelná v době, kdy byl zkracovací právní úkon učiněn, nýbrž i dříve než se věřitelova pohledávka za dlužníkem stala vymahatelnou. Není přitom rozhodné, jde-li o pohledávku splatnou či nikoliv, popř., jak dovozuje soudní praxe, o budoucí pohledávku. Pro uplatnění odporovatelnosti je právně relevantní, že věřitel je skutečně věřitelem dlužníka, a dále to, že dlužník učinil zkracovací úkon. Odpůrčí žaloba však může být úspěšná jen tehdy, byla-li pohledávka věřitele vymahatelnou alespoň v době rozhodnutí soudu. Je na věřiteli, aby prokázal, že pohledávka je vymahatelná a právní úkon dlužníka zkracuje její uspokojení. Pasivně legitimován je u odpůrčí žaloby subjekt, v jehož prospěch byl zkracovací právní úkon učiněn (např. obdarovaný) anebo kterému z odporovaného právního úkonu dlužníka vznikl prospěch. Dlužník sám pasivně legitimován u odpůrčí žaloby není. Podmínka pro úspěšné uplatnění odpůrčího práva (zkrácení věřitele) prostřednictvím odpůrčí žaloby není splněna, jestliže lze k uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky prokazatelně použít jiný majetek dlužníka (takovým jiným majetkem dlužníka však nejsou podle soudní praxe hypotetické peněžní prostředky na bankovním účtě dlužníka). Jinými slovy, ke zkrácení věřitelovy pohledávky nedochází, jestliže dlužník má navzdory odporovanému úkonu a případným dluhům majetek, který postačuje, aby se z něj věřitel uspokojil.

34. Odporovat lze právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám. Úmysl dlužníka a vědomost druhé strany právního úkonu o úmyslu dlužníka zkrátit kteréhokoliv věřitele musí být věřitelem tvrzeny a prokázány. Uplatnění odpůrčí žaloby v tříleté lhůtě od učinění odporovaného právního úkonu je nutnou hmotněprávní podmínkou úspěšnosti této žaloby. Jde o lhůtu prekluzivní, k níž soud přihlíží i bez námitky dlužníka. U právních úkonů, podle nichž práva vznikají vkladem do katastru nemovitostí, tříletá lhůta pro uplatnění práva odporovat právním úkonům dlužníka počíná běžet dnem následujícím po dni, ke kterému vznikly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí. Odporovat lze rovněž právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou anebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto blízkých osob s výjimkou případu, kdy druhá strana dlužníkův úmysl zkrátit věřitele nemohla poznat, a to ani při vynaložení náležité pečlivosti. Vynaložení náležité pečlivosti znamená, že druhá strana vynaložila aktivně veškeré úsilí, které lze na ní za daných poměrů požadovat, aby se o úmyslu dlužníka dozvěděla (musí se např. přesvědčit, zda právní úkon nezkracuje věřitele, popř. nesmí činit právní úkony a přijímat podle nich plnění na újmu práv věřitele dlužníka). To platí i tehdy, kdy dlužník uzavřením odporované smlouvy plní svou morální či právní povinnost (ze zákona či ze smlouvy). Soudní praxe k tomu dodává, že osoba dlužníkovi blízká musí vynaložit s ohledem na okolnosti případu a s přihlédnutím k obsahu právního úkonu dlužníka takovou aktivitu, aby úmysl dlužníka zkrátit věřitele, který tu v době odporovaného právního úkonu musel, objektivně vzato, být, z jejich výsledků poznala neboli aby se o tomto úmyslu dozvěděla. Jestliže se jí to ani při vynaložení náležité pečlivosti nepodařilo, pak se může s úspěchem odpůrčí žalobě ubránit. V těchto případech občanský zákoník, s ohledem na to, že jde o právní úkon mezi dlužníkem a osobou mu blízkou, úmysl dlužníka zkrátit věřitele i vědomost blízké osoby o existenci tohoto úmyslu dlužníka předpokládá (prezumuje). Blízká osoba musí naopak prokazovat, že úmysl dlužníka krátit věřitele nemohla v době učinění odporovaného právního úkonu i při vyvinutí náležité pečlivosti rozpoznat. Pokud by se blízké osobě důkaz v tomto směru nepodařil, popř. by v tomto směru existovala pochybnost, byla by odpůrčí žaloba věřitele vůči ní úspěšná.

35. V přezkoumávaném případě se odvolací soud plně ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalobce je v tomto sporu aktivně legitimován, neboť má vůči dlužníkovi v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě vymahatelnou pohledávku ve výši 1 150 000 Kč, a žalovaná je pasivně legitimována, neboť je subjektem, v jehož prospěch byl zkracovací právní úkon učiněn. Byla zachována rovněž tříletá lhůta k podání odpůrčí žaloby, neboť vlastnické právo k darovaným nemovitostem bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni datum a žaloba byla podána dne datum. Darování předmětných nemovitostí bylo zkracujícím právním úkonem, který žalobci znemožnil či přinejmenším ztížil možnost uspokojení jeho pohledávky za dlužníkem, když ten v rozhodné době neměl žádný další nemovitý majetek a jeho další majetek (prostředky na účtu, cenné papíry) byly ve vztahu k výši pohledávky zanedbatelné hodnoty. Žalovanou poukazované prostředky na pojistných smlouvách dlužníka nemohly být žalobci známy, nadto se nejednalo o prostředky likvidní, z nichž by mohla být pohledávka žalobce uspokojena. Žalovaná, ač poučena o své nouzi tvrzení a nouzi důkazní podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neprokázala, že by vyvinula náležitou pečlivost, aby se přesvědčila, že darování není na újmu práv věřitelů dlužníka. Naopak ve své účastnické výpovědi výslovně uvedla, že se o podnikání svého otce blíže nezajímala, protože k tomu neměla žádný důvod.

36. název soudu jako soud dovolací rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle jeho odůvodnění žalovaná v dovolání žalovaná namítala, že:

37. Dovolací soud vyslovil, že námitky žalované koncentrované do otázek ad 1), 3) a 4), ač formálně spojované s výhradou o nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti představují kritiku skutkových závěrů odvolacího soudu (soudu I. stupně). U otázky ad 1) dovolatelka tvrdí, že se dlužník o prověřování jeho jednání policejním orgánem dozvěděl až po uzavření darovací smlouvy, ač soudy obou stupňů učinily jednoznačný skutkový závěr, že o něm byl informován nejpozději dne datum. Soudy naopak ve skutkové rovině vycházely z toho, že dlužník v době předcházející uzavření darovací smlouvy se žalovanou neoprávněně odčerpal peněžní prostředky ve výši 1 150 000 Kč, čímž se bez právního důvodů úmyslně bezdůvodně obohatil na úkor anonymizováno, darovací smlouvu uzavřel, a to v bezprostřední časové souvislosti poté, co byl informován o prověřování věci policejními orgány a následně se začal též zbavovat i svého dalšího majetku, kteréžto skutečnosti nepochybně vedly soudy nižších stupňů k logickému závěru, že při uzavírání darovací smlouvy dlužník jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu zkrátit věřitele (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Otázka ad 3) je rovněž v celém svém rozsahu vybudována na vlastních skutkových závěrech žalované, diametrálně odlišných od těch, z nichž vychází přezkoumávané rozhodnutí. Odvolací soud, vycházeje z opožděnosti důkazních návrhů žalované, k jí označeným důkazům (byť je zčásti provedl soud I. stupně) vůbec nepřihlížel, nemohl je proto z logiky věci promítnout ani do navazujícího závěru o skutkovém stavu. Hodnotí-li proto žalovaná v rámci podaného dovolání důkazy, které odvolací soud vědomě pominul, vychází zřetelně z jiného skutkového zjištění, než na jakém bylo vybudováno napadené rozhodnutí. Uvedené platí i pro otázku ad 4), neboť i ve vztahu k ní jde ze strany žalované o prostou (a v dovolacím řízení nepřípustnou) polemikou se skutkovými závěry, na nichž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu vybudováno. Žalovaná i zde podsouvá soudům nižších stupňů, že bylo„ prokázáno, že jistě vyvinula dostatečnou pečlivost k poznání toho, že na straně dlužníka panuje zjevná absence úmyslu zkrátit (právního předchůdce) žalobce (…) a objektivně vzato nemohla poznat, že by zde byl údajný úmysl dlužníka zkrátit svým právním jednáním žalobce“. Dovolatelka v té souvislosti uvádí, že„ měla o aktuální finanční situaci svého otce (dlužníka) přehled a aktivně se o ni zajímala“ a opět znovu zpochybňuje okamžik, kdy se dlužník o prověřování jeho činnosti policejními orgány dozvěděl. Soudy obou stupňů však učinily skutkový závěr právě opačný, když odvolací soud výslovně uvedl, že zákonem presumovaná vědomost žalované se zkracujícím úmyslem jejího otce nebyla provedenými důkazy zpochybněna.

38. Pro otázky 1), 3) a 4) tak souhrnně platí, že mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání je zákonem předjímán toliko pro přezkum otázek právních a název soudu je v zásadě vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Polemika se skutkovými zjištěními, jejich správností či úplností nevystihuje jediný způsobilý dovolací důvod v podobě nesprávného právního posouzení věci a současně ani pojmově nezakládá žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání. Proto ani pouhý odlišný názor žalované na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani právní posouzení odvolacího soudu (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Dovolatelka tak ve skutečnosti v rozporu se zákonem konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění než odvolací soud, a její námitky ad 1), 3) a 4) proto přípustnost dovolání pojmově založit nemohou.

39. Ve vztahu k otázce ad 2) je žalovanou odvolacímu soudu vytýkáno, že se při závěru o zkracující povaze darovací smlouvy omezil toliko na zkoumání zavinění dlužníka (zda ten jednal úmyslně či z nedbalosti) a přitom měl zcela pominout kritérium objektivního zkrácení pohledávky věřitele. Ve skutečnosti se odvolací soud podle odůvodnění jeho rozhodnutí zabýval všemi podmínkami zákonem současně stanovenými pro úspěch odporové žaloby, když v tomu odpovídajícím rozsahu výslovně převzal skutkové a na ně navazující závěry soudu I. stupně. Uvedená námitka žalované se tak fakticky míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem a již proto není s to vést k založení přípustnosti dovolání.

40. V projednávané věci však záviselo rozhodnutí odvolacího soud i na vyřešení právní otázky, za jakých podmínek nastává ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o.s.ř. koncentrace řízení, a jaký vliv má na zavedenou koncentraci skutečnost, že některý z účastníků byl dodatečně poučen podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. název soudu dospěl k závěru, že dovolání je ve vztahu k otázce ad 5) nejen přípustné, ale též důvodné. Odvolací soud se sice s ohledem na pravidla o koncentraci řízení správně zabýval použitelností zčásti provedených a zčásti i jen navržených důkazů, s jeho výsledným posouzením dané otázky (o tom, že jejich provedení bránily účinky koncentrace řízení) však název soudu souhlasit nemůže. název soudu již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod číslo 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž poté, co nastaly účinky koncentrace řízení podle ust. § 118b o.s.ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení podle ust. § 118b o.s.ř. Účinky koncentrace řízení nenastanou, jestliže o ní a o jejích účincích nebyli účastníci poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době koncentrace řízení nastat.

41. název soudu se proto dále zabýval tím, zda dané řízení bylo vskutku kvalifikovaně zkoncentrováno. Z obsahu spisu se přitom podává, že soud I. stupně o dopadech koncentrace účastníky řádně poučil v předvolání k prvnímu jednání (prostřednictvím standardizovaných tiskopisů – tehdy vz. 028 a 029 o.s.ř.). Při prvním jednání dne datum bylo dáno účastníkům obecné poučení o koncentraci řízení podle ust. § 118b o.s.ř. a žalobce byl současně poučen podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že má„ ke svým tvrzením předložit aktualizovaný výpis z katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí“. V závěru tohoto jednání byla žalobci ještě stanovena dodatečná lhůta k doplnění skutkových tvrzení a návrhů důkazů„ ve věci žalované“, a to do datum. Tento postup ovšem procesně správný nebyl, když z protokolu o jednání již není zřejmé, ke kterému jedinečnému okamžiku měla oběma účastníkům uplynout koncentrační lhůta.

42. V rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, název soudu vysvětlil, že rozhodne-li soud o koncentraci řízení, zavazuje jeho usnesení všechny účastníky řízení; účinky usnesení tedy působí nejen vůči účastníku, který je nečinný nebo který přes výzvy soudu nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo neoznačil potřebné důkazy, ale také proti účastníku, na jehož návrh soud koncentraci řízení nařídil. Z principu rovného postavení účastníků občanského soudního řízení (§ 18 odst. 1 o.s.ř.) vyplývá též to, že všichni účastníci řízení musí mít stejnou možnost uvádět rozhodující skutečnosti a navrhovat důkazy k jejich prokázání a že omezení v této možnosti, dané koncentrací řízení, musí dopadat na všechny účastníky stejnou měrou a ve stejném rozsahu. Přestože se závěry zmiňovaného rozhodnutí vztahovaly k dříve účinné procesní úpravě, kdy soud v zásadě nařizoval koncentraci řízení usnesením, a to jen na návrh některého z účastníků řízení (šlo tehdy o tzv. fakultativní koncentraci), zatímco v rozhodné době a i nyní účinná právní úprava vycházejí z předpokladu, že ke koncentrací řízení dochází při splnění všech zákonných podmínek ze zákona (tzv. obligatorní koncentrace), s ohledem na obdobný způsob stanovení konce lhůty k uplatnění tvrzení a důkazů i s přihlédnutím k charakteru a významu daného procesního institutu jsou závěry posledně zmiňovaného rozsudku název soudu, že koncentrace musí na všechny účastníky řízení dopadat symetricky, i nadále použitelné. Odtud plyne, že jestliže v projednávané věci byli účastníci při prvním jednání poučeni o koncentraci řízení a (současně) lhůta k uplatnění, resp. doplnění (některých) tvrzení a důkazů byla poskytnuta toliko žalobci a nikoliv již žalované, nebyly z důvodu pochybení na straně procesního soudu splněny zákonné předpoklady, s nimiž by se mohl pojit závěr o procesně korektním nastolení koncentrace řízení. Z uvedeného plyne, že tvrzení a důkazy předložené žalovanou, které měl, zčásti i oproti soudu I. stupně, odvolací soud za opožděné, takovým procesním deficitem ve skutečnosti netrpěly. Rozsudek odvolacího soudu je tak z výše vyložených důvodů v posouzení dopadů koncentrace řízení nesprávný. Na odvolacím soudu nyní bude, aby se opětovně zabýval argumentací žalované uplatněnou v odvolání k posouzení toho, jaká byla majetková situace dlužníka v rozhodné době, a aby, též s přihlédnutím ke stanovisku žalobce, zvážil použitelnost důkazů provedených již soudem I. stupně, jakož i opětovně prověřil výtky žalované směřované k tomu, že mělo být k jejím návrhům učiněným do vyhlášení rozsudku soudu I. stupně (§ 119a a § 205a o.s.ř.) provedeno další navržené dokazování.

43. V dalším řízení při jednání odvolacího soudu konaném dne datum odvolací soud v souladu se závazným právním názorem název soudu konstatoval, že řízení před soudem I. stupně nebylo (až do vyhlášení napadeného rozsudku) nikdy řádně zkoncentrováno, a proto se odvolací soud bude zabývat i těmi důkazy, o nichž ve svém předchozím rozhodnutí uvedl, že k nim soud I. stupně nemohl přihlížet.

44. Odvolací soud uzavřel, že i důkazy kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. obec u obec ze dne datum, žalobou o určení vlastnického práva vedenou název soudu pod sp. zn. spisová značka, kupní smlouvou na nemovitosti v k.ú. obec ze dne datum, žalobou o určení vlastnického práva vedenou název soudu pod sp. zn. spisová značka, směnečným platebním rozkazem název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací a výslechem jméno příjmení, jakož i důkazem označeným jako„ dotaz na příjmení příjmení, jaká byla hodnota investice otce žalované k datu datum“, provedený formou výpisu z portfolia cenných papírů majitele jméno příjmení, soud I. stupně provedl v souladu s procesními předpisy, správně je hodnotil a zjistil z nich správné skutečnosti, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje.

45. Odvolací soud rovněž souhlasí s důvody, pro něž soud I. stupně zamítl návrh na provedení dokazování, i pokud jde o důkazy rozvahami a výkazy zisku a ztrát (účetní uzávěrkami) za roky 2010 a 2011 a výslechem bývalého advokáta jméno příjmení jméno jméno příjmení, které jsou podrobně vysvětleny v odst. 31. napadeného rozsudku.

46. V souladu s ust. § 213 odst. 4 o.s.ř. odvolací soud doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu listin: rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a učinil z nich vlastní skutková zjištění:

47. Rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, název soudu rozhodl v právní věci žalobce jméno příjmení proti žalovaným 1) anonymizováno a 2) právnická osoba, IČO, za účasti jméno příjmení jako vedlejšího účastníka na straně 2. žalované, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u název soudu pod sp. zn. spisová značka, o dovolání žalobce proti rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, tak, že se shora označený rozsudek název soudu ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle odůvodnění tohoto rozsudku název soudu rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, zamítl žalobu o určení, že 1. žalovaná je vlastníkem zde specifikovaných nemovitostí v k.ú. obec. Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu I. stupně, když jeho předchozí rozsudek ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, jímž bylo žalobě vyhověno, název soudu zrušil usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu název soudu odmítl pro vady usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. Soud I. stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalobce je jednatelem 1. žalované a zároveň jejím společníkem s 50% obchodním podílem. 2) 1. žalovaná jednající prostřednictvím svého druhého jednatele jméno příjmení prodala dvěma kupními smlouvami ze dne datum právnická osoba s.r.o. (nynější 2. žalované) předmětné nemovitosti za kupní cenu 5 000 000 Kč, jakož i své další nemovitosti v katastrální uzemí za kupní cenu 15 000 000 Kč 3) Obě kupní smlouvy byly součástí komplexu vzájemně provázaných dohod uzavřených mezi žalovanými, jimiž„ v polovině roku 2011“ veškerá práva a závazky„ fakticky přešly“ z 1. žalované na 2. žalovanou, což obě žalované oznámily svým věřitelům. 2. žalovaná nabyla vlastnická práva k nemovitostem v obec a ve obec, práva k ochranným známkám, vstoupila do leasingových smluv ohledně automobilů do té doby užívaných 1. žalovanou, začala používat nejméně 15 telefonních čísel obsahujících kontakty na 1. žalovanou, navázala pracovněprávní vztahy s nejméně polovinou zaměstnanců 1. žalované, obchodní zástupci 1. žalované začali vykonávat činnost pro 2. žalovanou. 4) 1. žalovaná ke konci roku 2011 vlastnila zásoby v hodnotě 4 869 000 Kč, evidovala dlouhodobý majetek v hodnotě 147 000 Kč,„ evidovala dlouhodobé i krátkodobé pohledávky i krátkodobý finanční majetek v penězích i na účtech bank“. 5) Mezi žalovanými nedošlo k uzavření písemné smlouvy označené jako smlouva o prodeji podniku či smlouva o prodeji části podniku. Na takto ustaveném základě soud I. stupně uzavřel, že vzhledem k hodnotě aktiv, které 1. žalované zůstaly po prodeji nemovitostí smlouvami ze dne datum, nedošlo mezi žalovanými k prodeji podniku jako věci hromadné ve smyslu ust. § 5 odst. 2 obch. zák. Následně soud I. stupně podrobně vysvětlil, proč převodem nemovitostí nedošlo k prodeji části podniku ve smyslu ust. § 67a a § 487 obch. zák. Jelikož k uzavření písemné smlouvy o převodu podniku či části podniku 1. žalované nedošlo a žalobci se„ nepodařilo prokázat“ ani„ faktický převod“ jejího podniku či části podniku, k platnosti převodu nemovitostí na 2. žalovanou nebylo zapotřebí souhlasu valné hromady 1. žalované, jak stanoví ust. § 67a obch. zák. K odvolání žalobce název soudu rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které název soudu shledal nejen přípustným a důvodným. Dovolací soud odvolacímu soudu vytkl, že se dostatečně nezabýval tvrzením dovolatele, podle něhož kupní smlouva o prodeji nemovitostí byla pouze jednou z dílčích smluv, jimiž došlo, v jejich souhrnu, k převodu podniku 1. žalované na 2. žalovanou, což měly obě žalované od počátku v úmyslu. Za řádné vypořádání se s námitkou faktického převodu podniku 1. žalované nelze považovat pouhé konstatování odvolacího soudu o„ shodném tvrzení“ obou žalovaných, podle něhož neměly v úmyslu převést podnik 1. žalované ani jeho část, neboť uskutečnily pouze prodej„ zbytných aktiv“ v rámci nutné restrukturalizace majetku a závazků 1. žalované. Toto tvrzení, k němuž nebylo vedeno žádné dokazování, je v přímém rozporu s dalšími skutkovými zjištěními soudu I. stupně, podle nichž došlo k prodeji nejen nemovitostí ve obec, ale i nemovitostí v obec, jakož i k převodu ochranných známek, telefonních čísel, části skladových zásob, pohledávek a závazků, know-how a obchodních kontaktů z 1. žalované na 2. žalovanou a k uzavření pracovněprávních vztahů s jejími zaměstnanci. Doposud zjištěný skutkový stav tak nasvědčuje tomu, že účelem komplexu smluv bylo převést fakticky celý podnik 1. žalované.

48. V dalším řízení název soudu rozsudkem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, změnil tak, že se určuje, že 1. žalovaná je vlastnicí pozemku parc. č. st. anonymizováno, na kterém je umístěna budova adresa, a pozemků parc. číslo vše v obci a k.ú. obec (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí krajský soud znovu hodnotil, zda mezi žalovanými nedošlo k prodeji podniku. Neuvěřil jejich jednatelům, že jejich úmyslem nebylo převést z 1. žalované na 2. žalovanou fakticky celý podnik. Deklarovaný původní záměr žalovaných zbavit 1. žalovanou dluhů to nevylučuje. 1. žalovaná nebyla před převodem majetku v průběhu roku 2011 předlužená, naopak vykazovala zisk a její aktiva byla vyšší cca o 6 000 000 Kč než převzaté závazky. Ani tvrzené konflikty mezi společníky 1. žalované a snaha jejího jednatele zachránit 1. žalovanou před neoprávněnými výběry z účtu druhým společníkem neodůvodňují uskutečnění takových transakcí, ke kterým je třeba souhlasu obou společníků (převod podniku). Krajský soud, veden závazným právním názorem název soudu, že pro platný převod podniku není třeba, aby došlo k převodu všech složek podnikání, dovodil z jinak správně zjištěného skutkového stavu okresním soudem, že v průběhu roku 2011 došlo mezi 1. žalovanou jako prodávající a 2. žalovanou jako kupující k taktickému převodu podniku rozdělenému do více písemných i ústních dohod tak, že v důsledku těchto jednání ukončila fakticky 1. žalovaná svoji činnost a 2. žalovaná v této činnosti pokračovala. Pro platný převod podniku však bylo třeba souhlasu valné hromady 1. žalované (obou společníků) podle § 67a obch. zák. Vzhledem k jeho absenci je i kupní smlouva o převodu nemovitostí ve obec uzavřená dne datum neplatná.

49. Odvolací soud zamítl návrh žalované na doplnění dokazování znaleckým posudkem soudem ustanoveného znalce k ocenění obchodního podílu jméno příjmení ve právnická osoba ke dni datum, neboť takový důkaz nemá pro rozhodnutí v této věci žádný význam, když nárok na žalovanou tvrzený vypořádací podíl by dlužníku vznikl jen v případě ukončení jeho účasti ve společnosti, k čemuž ovšem nedošlo. Nárok na výplatu vypořádacího podílu ve právnická osoba tedy jméno příjmení nikdy nevznikl, není proto co oceňovat. Odvolací soud zamítl rovněž návrh na doplnění dokazování výslechem jméno příjmení k tvrzené půjčce z roku 2008 ve výši 300 000 Kč, kterou měl jméno příjmení vrátit ve splátkách v letech 2012 a 2013. Jednak soud I. stupně provedl důkaz prohlášením jméno příjmení ze dne datum, z něhož učinil potřebná skutková zjištění, a jednak absentuje jakákoliv věcná a zejména časová souvislost s odporovaným úkonem, k němuž došlo až datum.

50. Odvolací soud uzavírá, že ani důkazy, ke kterým v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu přihlédl, ani při odvolacím jednání doplněné důkazy, z nichž bylo zjištěno pouze to, že v roce 2020 se rozhodnutím soudu o žalobách na určení vlastnictví vrátily do vlastnictví anonymizováno nemovitosti v katastrálním území Strážné a obec u obec prodané společnosti právnická osoba kupními smlouvami ze dne datum, což ovšem na majetkové poměry anonymizováno, a tím méně jméno příjmení, nemá žádný vliv, neboť právnická osoba tím vznikla povinnost vratit jí zaplacenou kupní cenu, nepřinesly žádnou změnu ve skutkových a právních závěrech, které odvolací soud vyslovil ve svém předchozím rozhodnutí, na které pro stručnost odkazuje.

51. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

52. O nákladech odvolacího a dovolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1 a § 243g odst. 1 o.s.ř. podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšnému žalobci jejich náhradu v celkové výši 8 712 Kč, sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč podle ust. § 7 bod 4. AT (účast u 2 jednání odvolacího soudu, převzetí zastoupení pro dovolací řízení a sepis vyjádření k dovolání) 4 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH ve výši 1 512 Kč.

53. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit žalobci v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k název soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.