KSPH 25 CO 185/2021-1185

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Lukáše Randy a JUDr. Petra Wulkana ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa, obec ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ 2. právnická osoba anonymizováno obec, IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul, ⟪LB:lb_013⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_014⟫ o náhradu škody 285 681 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 14. 5. 2021, č. j. 6 C 236/2017-1112,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 23 619,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce 1. žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 24 103,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce 2. žalované.

1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2021, č. j. 6 C 236/2017-1112, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení 285 681 Kč s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká ve stejné výši plnění druhé z žalovaných (výrok I.). Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení 183 230 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 1. žalované (výrok II.), a dále byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení 221 635 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 2. žalované (výrok III.) a povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Rakovníku náklady státu ve výši 83 113 Kč do tří dnů anonymizováno právní moci rozsudku. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nájemní smlouva, kterou uzavřeli jméno příjmení a jméno příjmení se právnická osoba anonymizováno obec dne datum a konkludentně jméno příjmení, je platná, neboť vůlí všech spoluvlastníků bylo pronajmout v příloze nájemní smlouvy označené pozemky (dále jen„ předmětné pozemky“) jako celek. Výpověď této smlouvy učiněná jméno a jméno příjmení nebyla většinovým rozhodnutím většiny spoluvlastníků, a proto byla neúčinná. Soud prvního stupně uzavřel, že platná nájemní smlouva představuje pro 2. žalovanou právní důvod k užívání předmětných pozemků. Pokud jde o pozemek parc. číslo orná půda, o výměře číslo m², zapsaný na list vlastnictví pro územní celek a anonymizováno obec, který není ve výčtu pronajatých pozemků dle přílohy k nájemní smlouvě ze dne datum, bylo prokázáno ze sdělení SZIF, že žalobkyně je zapsána v evidenci LPIS jako uživatel pozemků přesahujících výměru pozemku p. číslo to pozemků p. číslo což znamená, že tyto pozemky užívá, stará se o ně a pobírá na ně dotace. Jestliže se žalobkyně domáhala škody spočívajících v ušlých dotacích a zisku z pěstování chmele, řepky a pšenice, celkem ve výši 285 681 Kč s tvrzením, že tato škoda jí vznikla v důsledku nemožnosti užívat své pozemky v odpovídajícím rozsahu jejího spoluvlastnického podílu, bylo provedeným dokazováním prokázáno, že 2. žalovaná má pro užívání předmětných pozemků platný právní titul a to shora uvedenou nájemní smlouvu. 1. žalovaná je vlastníkem předmětných pozemků v rozsahu 50 % a je vázána jako pronajímatel shodnou nájemní smlouvou. Žalobkyni nemohla vzniknout žádná škoda, neboť předmětné pozemky jsou řádně pronajaty 2. žalované a žalobkyni za ně v rozsahu 50 % z celku náleží nájemné.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která shrnula skutkový stav tak, že žalobkyně nabyla kupní smlouvou uzavřenou dne datum s jméno a jméno příjmení jednu polovinu pozemků zapsaných na list vlastnictví pro k. ú. obec u Rakovníka. 1. žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny pozemků zapsaných na list vlastnictví pro k. ú. obec u anonymizováno na základě kupní smlouvy uzavřené s jméno příjmení v roce 2011. jméno příjmení a jméno příjmení vypověděli datum smlouvu o nájmu, kterou uzavřeli ke svému podílu v rozsahu jedné poloviny k celku (2/6 jméno příjmení a 1/6 jméno příjmení). Dle žalobkyně nájemní smlouvy byly absolutně neplatné, neboť byly pronajímány pouze podíly z celku. Žalobkyně 2. žalované opět vypověděla nájem výpovědí ze dne datum 1. žalovaná je dceřinou společností 2. žalované. Žalované se snaží prosadit, že nájem předmětných pozemků je uzavřený platně, absolutně nevypověditelný a navěky se bude prodlužovat o dalších 10 let za cenu poplatnou nabídkové ceně v roce 2006. Poukázala na skutečnost, že soud prvního stupně vyslovil předběžný právní názor, že nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné. Dne datum bylo řízení zkoncentrováno podle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dáno poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. K relevantním návrhům důkazů ze strany žalovaných došlo až v roce 2021, tedy po více jak třech letech od koncentrace řízení. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že každý spoluvlastník chtěl jednat sám za sebe a byl oprávněn i sám za sebe vypovědět smlouvu. jméno příjmení činila rozhodnutí bez vůle a vědomí ostatních spoluvlastníků, v době uzavření nájemní smlouvy byl její zdravotní stav špatný, jak po psychické, tak i fyzické stránce. Spoluvlastníci vzájemně své kroky nekoordinovali. Žalobkyně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle které spoluvlastník nemůže pronajmout podíl na nemovitosti, pokud nedošlo k reálnému rozdělení věci pod sankcí absolutní neplatnosti nájemní smlouvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011 sp. zn. 28 Cdo 3535/2010, ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. 28 Cdo 2731/2007 a ze dne 21. 3. 2018 sp. zn. 26 Cdo 2233/2016). Žalobkyně dále podrobně konstatovala obsah nájemní smlouvy uzavřené jméno příjmení se 2. žalovanou a jméno příjmení se 2. žalovanou. Poukázala na skutečnost, že interpretace právního úkonu nesmí být v rozporu s jeho jazykovým výkladem ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do datum (dále jen„ obč. zák.“). Dle výkladu žalobkyně k výpovědi postačuje výpověď jen příslušného spoluvlastníka a týká se právě jen jeho spoluvlastnického podílu. Pokud by tomu mělo být jinak, jednalo by se ze strany 2. žalované o klamavé jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. a vedlo by k absolutní neplatnosti právního úkonu. Nájemní smlouva byla předkládána 2. žalovanou a pronajímatelé se na její tvorbě nepodíleli. Navíc tito by měli být chráněni jako slabší strana ve smyslu § 55 odst. 3 obč. zák., tedy jako spotřebitelé. Žalobkyně poukázala na výpověď svědků jméno a jméno příjmení ohledně zdravotního stavu jméno příjmení s tím, že bez jejich vědomí prodala svůj podíl na pozemcích. Výpověď svědků jméno a jméno příjmení soud prvního stupně nesprávně interpretoval, pokud dospěl k závěru, že chtěli pronajmout pozemky jako celek, neboť je zřejmé, že každý chtěl pronajmout pouze svůj spoluvlastnický podíl. Zároveň nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že výpověďmi zaměstnanců žalovaných bylo prokázáno, že příloha k nájemní smlouvě byla vypracována k požadavku spoluvlastníků, neboť ti uvedli, že se na přípravě nájemních smluv nikterak nepodíleli. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že slyšení svědci příjmení a příjmení jsou přímými zástupci žalovaných v řízení, byli přítomni všem jednáním a ve věci podali nespočet vyjádření. Svědek příjmení byl slyšený jako svědek, a to opakovaně, byl společníkem a jednatelem 1. žalované, jejíž statutárním orgánem a společníky je nyní jeho nejbližší rodina. Zároveň byl jednatelem a společníkem 2. žalované, nyní je společníkem 2. žalované 1. žalovaná, která je ovládána rodinou svědka příjmení. Svědek příjmení zastupuje 1. žalovanou v celém řízení a zároveň se přihlásil k autorství nájemních smluv. příjmení tedy přímou odpovědnost za jejich neplatnost ve vztahu k žalovaným, a proto se hájí tak, aby byla prokázána jejich platnost. Dle žalobkyně věrohodnost výpovědí svědků příjmení a příjmení je ovlivněna i tím, že měli možnost získat záznamy z předchozích jednání. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že„ namítaná neplatnost citované nájemní smlouvy je činěna, až se značným odstupem“ (odst. 33 rozsudku) je zcela lichá, neboť platné právo neumožňuje zpětné zhojení vad právních úkonů absolutně neplatný a pro posouzení smluv je rozhodný stav v době jejich uzavření. Namítnutí absolutní neplatnosti s odstupem času nemůže mít žádný vliv na závěr o absolutní neplatnosti nájemních smluv. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně nesprávné odůvodnění hodnocení důkazů a učinění tzv. souhrnných zjištění a v jeho důsledku označila rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Rozsudek soudu prvního stupně považuje za překvapivý, neboť původně poučil účastníky řízení o svém právním názoru, že nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné. Namítá, že soud prvního stupně neměl připustit svědeckou výpověď titul jméno příjmení, advokátky, neboť bylo v řízení zjištěno, že nebyla zbavena klientkou jméno příjmení ani Českou advokátní komorou mlčenlivosti. Poukázala na ustanovení § 21 zákona o advokacii, dle kterého se za porušení mlčenlivosti považuje i potvrzení, že v dané věci byly poskytované určité osobě právní služby. Soud prvního stupně se dále nevypořádal s obstrukčním jednáním žalovaných spočívající v zakládání podání na poslední chvíli, zatěžování řízení mnohačetnými podáními a projevy různých osob, opravnými prostředky proti všemu, nedůvodným vedlejším účastenstvím, extrémní zatěžování znalce a prodražování znaleckého posudku. Obstrukční jednání žalovaných mělo vést soud prvního stupně k moderaci dle § 150 o. s. ř.“ a separaci nákladů dle § 147 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. Závěrem navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni vůči oběma žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a uloží jim zaplatit náhradu nákladů řízení České republice. Případně, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a pokud nevyhoví odvolací soud odvolání v meritu věci, aby nepřiznal žalovaným náhradu nákladů řízení a náhradu nákladů vůči České republice uložil zaplatit žalobkyni a žalovaným rovným dílem.

3. 1. žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že ta mimo konstatování skutkových zjištění jim přikládá vlastní hodnocení a v podstatě v odvolání prezentuje vlastní právní hodnocení věci. K výtce, že 1. žalovaná odmítla vypovědět nájem svého podílu ve snaze blokovat celý rozsah pozemků, uvádí, že jde o autonomii vůle 1. žalované. Žalobkyně se mohla u soudu domáhat rozhodnutí o užívání společné věci. Ostatně k tomu žaloba původně směřovala, avšak žalobkyně ji vzala v úvodu řízení v této části zpět. Na jednu stranu žalobkyně tvrdí, že pronájem pozemků je neplatný, byly-li pronajaty samostatnými smlouvami, avšak v důsledku takového tvrzení by se ani 1. žalovaná jako právní nástupkyně jméno příjmení nemohla stát pronajímatelem. Podle 1. žalované předmětné pozemkem byly a jsou pronajaty 2. žalované jako celek a vypovědět nájem pouze spoluvlastnického podílu žalobkyní je nemožné, případně by taková výpověď byla neplatná, shodně, jako jsou neplatné výpovědi ze dne datum, učiněné jméno a jméno příjmení žalovaná nijak nezpochybňuje skutečnost, že soud prvního stupně sdělil účastníkům svůj předběžný názor o tom, že nájemní smlouvu uzavřenou mezi jméno příjmení a jméno příjmení jako pronajímateli a 2. žalovanou jako nájemcem považuje za absolutně neplatnou, a že řízení bylo zkoncentrováno ke dni datum. Soud prvního stupně však nerozhodl nečekaně v rozporu s důkazy provedenými při jednání, ale poté, co došlo ke změnám ve skutkových zjištěních. Soud prvního stupně svůj předběžný právní názor opřel o známou judikaturu v roce 2018, ale obě žalované v průběhu dalšího řízení poukázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019, který posunul judikaturu ve smyslu interpretačních pravidel, připustil, že smluvní projevy spoluvlastníků mohou být vyjádřeny na více listinách a formuloval i hlediska, podle kterých je třeba vůli jednajících osob interpretovat. Soud poučil obě žalované při jednání konaném dne datum podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a 1. žalovaná na základě tohoto poučení navrhla provedení důkazů. Na základě výslechu svědků jméno a jméno příjmení pak bylo rozhodnuto nijak překvapivě, a soud své rozhodnutí přehledně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. 1. žalovaná odkázala na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 1250/20. Obecně aktuální judikatura uvádí, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než jako neplatné (§ 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). 1. žalovaná poukázala na obsah výpovědi svědka příjmení, ze které vyplynulo, že aktivita k uzavření nájemní smlouvy, v níž vystupovali jako pronajímatelé všichni tři spoluvlastníci, vzešla ze strany spoluvlastníků. Spoluvlastníci si vymínili, že chtějí mít uveden seznam pozemků, který by vyjadřoval, jaký je jejich spoluvlastnický podíl na pronajatých nemovitostech, chtěli mít vyčísleno, jakým hypotetickým hektarům jejich podíl odpovídá. Šlo jim o snadnou kontrolu výplaty nájemného. Toto potvrdil ve své výpovědi i svědek příjmení jméno příjmení. Oba svědci jméno a jméno příjmení uvedli, že pozemky chtěli pronajmout jako celek. Původně byly všechny pozemky pronajaty jméno příjmení právním předchůdcem svědků příjmení. Svědek jméno příjmení, byť nájemní smlouvu samotnou nepodepsal, tak s ní souhlasil, a po dobu trvání nájmu se jí řídil. Tvrzení žalobkyně o tom, že jméno příjmení trpěla 20 let před svou smrtí schizofrenií je dle 1. žalované spekulativní. Požadavek právnická osoba – právnická osoba anonymizováno 7 slov, na úhradu případných investic do půdy, výsadby a osázení, chmelové kultury, adresované všem spoluvlastníkům pozemků nelze považovat za výhrůžku. Pokud jde o námitky žalobkyně k významu a věrohodnosti výpovědí jméno příjmení a jméno příjmení, je třeba je hodnotit v souvislostech s ostatními provedenými důkazy a ne jejich vypovídací hodnotu pouze mechanicky snižovat proto, že oba měli přehled o dosavadním průběhu řízení. Poukázala na to, že výpovědi svědků jméno a jméno příjmení jsou v souladu s výpověďmi jméno příjmení i jméno příjmení žalovaná zdůraznila, že výslech svědků jméno a jméno příjmení navrhla ona sama s tím, byť s nimi neměla žádný kontakt a tito měli nepochybně k žalobkyni bližší vztah, pokud jí prodali své spoluvlastnické podíly předmětných pozemků. 1. žalovaná považuje hodnocení soudu prvního stupně o neplatnosti nájemní smlouvy za správné a podložené provedeným dokazováním. K návrhu žalobkyně na aplikaci § 150 o. s. ř. 1. žalovaná uvádí, že přiznány jí byly pouze účelně vynaložené úkony právní služby. 1. žalovaná podala jediný opravný prostředek. Potřeba znaleckého zkoumání vyplynula z nároku uplatněného žalobkyní a byla to i žalobkyně, která navrhla důkaz provedením znaleckého posudku. 1. žalovaná zdůraznila, že aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. je podle konstantní judikatury zcela výjimečná. 1. žalovaná k nároku uplatněnému žalobkyní dále uvedla, že se v podstatě domáhá platby za nadužívání věci 1. žalovanou, a to je nárok na bezdůvodné obohacení. V této souvislosti poukázala na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. Pl ÚS-st. 48/18 1. žalovaná předmětné pozemky fakticky neužívá a vůči ní je tak nárok žalobkyně od počátku zcela nedůvodný. Za této situace se žalobkyně nemůže dovolávat ustanovení § 150 o. s. ř. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. 2. žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že žalobkyně pod shrnutí skutkového stavu zahrnula své vlastní hodnocení, které se rozchází s reálným skutkovým stavem i právním hodnocením soudu prvního stupně. Žalované se rozhodně nesnaží o absolutní nevypověditelnost nájmu, avšak neúčinné právní jednání nemůže vést k ukončení nájemního vztahu. Žalobkyně se mohla domáhat uspořádání právních poměrů mezi spoluvlastníky před soudem. Pokud žalobkyně tvrdí provedení důkazů po koncentraci řízení, jde o zavádějící tvrzení, neboť soud poučením podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. prolomil již nastolenou koncentraci a účastníci mohli uvést další skutečnosti a navrhnout důkazy. Navíc soud prvního stupně reagoval na vývoj judikatury manifestovaný rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019. Z provedeného dokazování pak vyplynul naprostý opak skutkového stavu, než jak je předestírán žalobkyní. Soud prvního stupně rozhodl v souladu s provedeným dokazováním, jeho odůvodnění je vyčerpávající. Výroky týkající se náhrady nákladů řízení jsou v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř. a konstantní judikaturou. Žalovaným nemůže jít k tíži skutečnost, že žalobkyně uplatnila v žalobě zcela zjevně nadsazený nárok. Rovněž bylo výhradním rozhodnutím žalobkyně zažalovat obě žalované. Žalobkyně byla v řízení plně neúspěšná a tomu odpovídá i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. 2. žalovaná se ohrazuje proti nařčení z obstrukcí, neboť k žádnému zmaření nařízených jednání a mnohačetným omluvám z její strany nedošlo. Je absurdní, aby 2. žalované bylo vytýkáno, že využívala svých práv daných zákonem a podávala opravné prostředky. Navíc soud prvního stupně 2. žalované za procesně neúspěšná podání nepřiznal náhradu nákladů řízení. Závěry žalobkyně o neplatnosti nájemní smlouvy a jakési její nevypověditelnosti, považuje 2. žalovaná za zcela nesmyslné. Nájemní smlouva je vypověditelná, ale k výpovědi musí být dosaženo majority spoluvlastníků dle výše jejich podílů. Nájemní smlouva nemohla zaniknout výpovědí spoluvlastníků vlastnících spoluvlastnické podíly o velikosti jedné ideální poloviny. Pokud žalobkyně žádá aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., zcela opomíjí, že to byla ona, kdo vzal zpět žalobu v části domáhající se úpravy poměrů mezi spoluvlastníky, tedy jediného nástroje, který může při absenci majority mezi spoluvlastníky docílit změny hospodaření se společnou věcí. 2. žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal 2. žalované vůči žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné.

6. Odvolací soud pro úplnost konstatuje, že žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vůči 2. žalované mimo jiné za prvé: povinnosti zdržet se užívání a braní užitků zemědělských pozemkům zapsaných na list vlastnictví pro územní celek a anonymizováno obec u anonymizováno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, stát. instituce, a to pozemků p. číslo p. číslo parcelní číslo, parcelní číslo, parcelní číslo, parcelní číslo, p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo parcelní číslo, p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo parcelní číslo, parcelní číslo, p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo. Dále za druhé: uspořádání poměrů mezi žalobkyní a 1. žalovanou tak, že ze zemědělských pozemků ve spoluvlastnictví žalobkyně a 1. žalované zapsaných na list vlastnictví v k. ú. obec anonymizována dvě slova pro územní celek u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, stát. instituce, je žalobkyně oprávněna užívat a brát užitky z pozemků parcelní číslo, p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo část pozemku parcelní číslo rozdělenou geometrickým plánem o výměře 11 465 m² a 1. žalovaná je oprávněna užívat a brát užitky z pozemků p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo parcelní číslo, parcelní číslo, p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo parcelní číslo, parcelní číslo, p. číslo p. číslo p. číslo p. číslo část pozemku parcelní číslo rozdělenou geometrickým plánem o výměře 16 769 m². Podáním ze dne datum, doručeným soudu datum, vzala žalobkyně shora uvedené nároky (výrok I. a II. petitu žaloby) zcela zpět a soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 3. 2018, č. j. 6 C 236/2017-216, řízení o uložení povinnosti žalované zdržet se užívání a braní užitků z předmětných pozemků zastavil (výrok I.) a zastavil i řízení o uspořádání poměrů mezi žalobkyní a 1. žalovanou tak, že každé z nich určí užívat pozemky způsobem shora uvedeným (výrok II.). Toto usnesení ve výroku I. nabylo právní moci datum a ve výroku II. a III. ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, č. j. 25 Co 134/2018-236, dne 28. 6. 2018. Předmětem řízení před soudem prvního stupně zůstal žalobkyní třetí uplatněný nárok na náhradu škody za ušlý zisk pro nemožnost hospodařit na poměrné části svých pozemků a škoda spočívající v neobdržených ušlých dotacích, celkem 285 681 Kč (chmel: ušlý zisk 148 800 Kč, škoda spočívající v ušlých dotacích na chmelnice 27 913,64 Kč; řepka ušlý zisk 36 000 Kč, škoda na ušlý dotacích 11 098 Kč; pšenice ušlý zisk 39 646,53 Kč, škoda vzniklá v ušlých dotacích 22 222,08 Kč).

7. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že jméno příjmení (jako vlastník ideálních 2/6) a jméno příjmení (jako vlastník ideálních 3/6) uzavřeli dne datum nájemní smlouvu se anonymizována dvě slova právnická osoba, o pronájmu pozemkových parcel uvedených na č. list vlastnictví k. ú. obec, kdy přílohou těchto smluv byl seznam pronajatých předmětných pozemků. Nájemní smlouva byla uzavřena s účinností od datum, na dobu určitou 10 let s tím, že pokud pronajímatel nedá výpověď před uplynutím desetileté lhůty do 1. 10. předcházejícího kalendářního roku, prodlužuje se nájemní smlouva na období dalších 10 let. jméno příjmení (jako vlastníl ideální 1/6) nájemní smlouvu v písemné podobě na pronájem předmětných pozemků neuzavřel písemně, ale konkludentně, neboť se podle ní choval, s pronájmem jako takovým souhlasil a peníze z pronájmu přijímal. jméno příjmení a jméno příjmení vypověděli nájemní smlouvu písemnou výpovědí ze dne datum, adresovanou 2. žalované. 1. žalovaná přípisem ze dne datum sdělila jméno příjmení, že výpověď učiněnou jím a jméno příjmení vůči 2. žalované považuje za neplatnou, neboť jako spoluvlastník předmětných pozemků v rozsahu 50 % s výpovědí nesouhlasí. Navrhla jim odkoupení pozemků s odkazem na své zákonné předkupní právo. 1. žalovaná uzavřela dne datum s jméno příjmení kupní smlouvu týkající se jedné ideální poloviny předmětných pozemků s tím, že právní předchůdci žalobkyně jméno a jméno příjmení se písemně vzdali předkupního práva. K předmětným pozemkům původně uzavřel nájemní smlouvu jméno příjmení se anonymizována dvě slova - anonymizována dvě slova anonymizováno dne datum na 15 let s výpovědní lhůtou jeden rok. jméno příjmení zemřel dne datum a jeho dědici se stali pozůstalá manželka jméno příjmení a jméno a jméno příjmení s tím, že pozůstalá manželka zdědila jednu ideální polovinu předmětných nemovitostí, jméno příjmení jejich ideální 2/6 a jméno příjmení ideální 1/6. Žalobkyně je zapsána v evidenci LPIS jako uživatel pozemků přesahujících výměru pozemku parcelní číslo k. ú. obec, a to pozemků p. číslo k. ú. obec Tyto pozemky užívá, stará se o ně a pobírá na ně dotace. Náhrady škody se žalobkyně domáhala za období od datum do datum.

8. Odvolací soud považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a vyplývající z obsahu spisu a soudem prvního stupně provedených důkazů a na skutková zjištění soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje.

9. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud po právní stránce platnost nájemní smlouvy ze dne datum posuzoval dle obč. zák. v souladu s ustanovením § 3074 odst. 1 o. z.

10. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

11. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

12. Podle § 137 odst. 1 obč. zák. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

13. Soud prvního stupně správně uzavřel, že ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy posuzovat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale rovněž podle vůle toho, kdo právní úkon činí. V tomto případě bylo zjištěno, že předmětné pozemky byly nejdříve pronajaty jako celek nájemní smlouvou ze dne datum uzavřenou mezi jméno příjmení a anonymizováno 6 slov Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně ohledně výkladu vůle účastníků nájemní smlouvy ze dne datum nemá pochyb o tom, že všichni spoluvlastníci, a to jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, chtěli předmětné pozemky pronajmout jako celek. Tomu odpovídá i označení předmětu nájemní smlouvy jako pozemkové parcely na list vlastnictví k. ú. obec. Skutečnost, že podpisy účastníků se nenacházejí na jedné listině, a že k jejich jednotlivým smlouvám bylo v přílohách připojeno označení pozemků s výměrou a označením podílu pro jednotlivého pronajímatele, nemůže vést k závěru, že by účastníci chtěli pronajímat své jednotlivé podíly z celku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019). Slyšení svědci jméno a jméno příjmení se vyjádřili jasně tak, že měli v úmyslu pronajmout společně s jméno příjmení předmětné pozemky jako celek, tak jak fakticky do té doby pronajímány byly. Z výpovědi svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že každý ze spoluvlastníků chtěl mít kontrolu nad výpočtem částek za pronájem jeho podílu na předmětných pozemcích, proto chtěli každý své paré smlouvy a bylo jim známo, že jsou texty smlouvy každého z nich shodné. Skutečnost, že jméno příjmení nechtěla přijímat plnění v naturáliích, byla jejím osobním požadavkem a není způsobilá založit neplatnost nájemní smlouvy ze dne datum. Dle odvolacího soudu je třeba přihlédnout k chování pronajímatelů, kteří řadu let přijímali nájemné odpovídající podílu každého z nich na výměře předmětných pozemků. Ostatně svědci jméno a jméno příjmení považovali nájemní smlouvu za platnou, neboť jinak by ji v roce 2014 nevypověděli. V podrobnostech hodnocení provedených důkazů odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v odstavci 33 a 34, se kterým se ztotožňuje. K platnosti nájemní smlouvy ze dne datum uzavřené mezi jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení (bylo prokázáno, že jméno příjmení se k zamýšlenému uzavření nájemní smlouvy ze dne 14. 6. vyjádřil, souhlasil s ní, pouze ji nepodepsal v písemné podobě a nájemné přijímal), lze shrnout na základě shora uvedeného, že byla uzavřena platně, neboť spoluvlastníci pronajali předmětné pozemky ve shodě, pokud jde o předmět nájmu, dobu trvání nájmu a nájemné. Jestliže nelze platně pronajmout pouze ideální spoluvlastnický podíl na nemovitosti, nelze učinit ani výpověď pouze k ideálnímu spoluvlastnickému podílu na nemovitosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2731/2007 a ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019). jméno příjmení a jméno příjmení tak nemohli platně vypovědět nájem předmětných pozemků pouze ve vztahu ke svému podílu. Ze shodných důvodů nemohla platně vypovědět nájemní smlouvu pouze ke svému podílu v rozsahu 50 % ani žalobkyně. Byla-li shledána nájemní smlouva ze dne datum platnou, pak 2. žalovaná užívá pozemky zapsané na list vlastnictví, včetně pozemku parcelní číslo, zapsaného na list vlastnictví pro územní celek a k. ú. obec anonymizována dvě slova (který žalobkyně užívá jako uživatel zapsaný v evidenci LPIS, v podrobnostech odstavec 35 rozsudku soudu prvního stupně) na základě platného právního titulu. 2. žalovaná užíváním předmětných pozemků žádnou právní povinnost ani závazek neporušila, žalobkyni proto nemohlo vzniknout vůči ní právo na náhradu škody. 1. žalovaná je vázána nájemní smlouvou ze dne datum, neboť vstoupila do práv a povinností původního vlastníka jedné ideální poloviny předmětných pozemků na základě kupní smlouvy uzavřené s jméno příjmení, žádnou svoji právní povinnost či závazek neporušila a ani vůči ní proto žalobkyni nemohlo vzniknout vůči ní právo na náhradu škody

14. K odvolacím námitkám žalobkyně týkajících se tvrzeného provádění důkazů po koncentraci řízení odvolací soud konstatuje, že při prvním jednání ve věci dne datum bylo jednání koncentrováno a žalobkyni i žalované bylo dáno poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyni bylo uloženo doplnit skutkové tvrzení, že výměra předmětných pozemků, na nichž se nachází chmelnice činí 2,48 ha, že žalované na některých pozemcích zbouraly chmelnice, prokázat, na jakých konkrétních pozemcích se chmelnice nacházejí, doplnit skutková tvrzení ohledně výše dotací za 1 ha, dále označit důkazy ke svému tvrzení, že na jiných pozemcích dosahuje žalobkyně zisku vyčísleného v žalobě a dále, které pozemky 2. žalovaná z předmětných pozemků fakticky užívá a těží z jejich produkce zisk. 1. žalovaná byla poučena, aby navrhla důkazy k tvrzení, že jméno příjmení odmítl podepsat nájemní smlouvu s tím, že s ní souhlasí, tak jak ji podepsali jméno příjmení a jméno příjmení, a 2. žalovaná byla vyzvána k doplnění tvrzení, že hradila nájemné za užívání předmětných pozemků s tím, aby uvedla způsob výpočtu nájemného, komu je hradila a v jakém období. K doplnění tvrzení a důkazů byla účastníkům poskytnuta lhůta do datum. Soud prvního stupně však po koncentraci řízení a po doplnění dokazování s ohledem na závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 508/2019, poučil 1. žalovanou při jednání dne datum, aby ke svému tvrzení, že bylo vůlí jméno příjmení a jméno příjmení pronajmout předmětné pozemky jako celek, označila důkazy a 2. žalovanou, aby ke svému tvrzení, že nebyly pronajaty jednotlivé spoluvlastnické podíly, ale pozemky jako celek, na základě vůle všech spoluvlastníků, označila důkazy a poskytl jim lhůtu k návrhům na doplnění dokazování do datum. Žalovaná podáním ze dne datum doručeným soudu téhož dne, navrhla, aby soud vyslechl jako svědky příjmení jméno příjmení, Ing. jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a titul jméno příjmení, a to k tvrzení žalovaných, že vůlí původních spoluvlastníků předmětných pozemků bylo pronajmout je nájemní smlouvou, uzavřenou dne datum, jako celek. Odvolací soud konstatuje, že ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ukládá soudu povinnost sdělit účastníku svůj závěr o neúplnosti skutkových tvrzení a vyložit mu, v čem neúplnost spatřuje a umožnit mu jeho tvrzení doplnit. Zároveň toto ustanovení slouží i k zajištění předvídatelnosti rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011 sp. zn. I. ÚS 2014/10). Soud prvního stupně tedy postupoval zcela v intencích zákonných ustanovení, pokud žalované poučil o potřebě doplnění skutkových tvrzení a v jakém směru. K námitce žalobkyně, že v nájemní smlouvě jde o spotřebitelský vztah, odvolací soud konstatuje, že sami její účastníci (svědci anonymizováno) potvrdili, že chtěli pronajmout všechny předmětné pozemky jako celek společně s jméno příjmení, a o vůli jméno příjmení projmout předmětné pozemky jako celek rovněž nemá odvolací soud pochyby. Tato námitka je tak lichá, neboť předmětné pozemky všichni majitelé pronajali svobodně, za účelem dosahování zisku tedy nikoli jako spotřebitelé ve smyslu § 52 odst. 3 obč. zák. Ostatně, i pokud by smlouvu uzavřeli jako spotřebitelé, nedošlo ze strany nájemců k jednání, které by je poškodilo. Podmínky nájemní smlouvy byly dohodnuty jasně a pronajímatelé dlouhodobě (více jak 8 let) dostávali za pronajaté pozemky dle této smlouvy nájem, aniž by cokoli k jejím podmínkám namítali. Námitka žalobkyně směřující k špatnému zdravotnímu stavu jméno příjmení byla naprosto nekonkrétní a neurčitá. Navíc žalobkyně ani netvrdila neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi 1. žalovanou a jméno příjmení. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdci, svědci příjmení, nic nepodepsali v souvislosti s touto kupní smlouvou. Žalované naopak prokázaly, že svědci příjmení se svého předkupního práva k předmětným pozemkům písemně vzdali. K námitce žalobkyně ohledně nemožnosti vycházet z výslechu svědkyně příjmení z důvodů jejího nezproštění mlčenlivosti advokátní komorou, lze uvést, že ani advokátní komora by nemohla advokáta zbavit mlčenlivosti ohledně jeho klienta, neboť dle § 21 odst. 2 zákona číslo o advokacii povinnosti mlčenlivosti může advokáta zprostit pouze klient a po jeho smrti či zániku právní nástupce klienta. V řešené věci však svědkyně příjmení uvedla, že jméno příjmení neposkytovala právní pomoc jako advokát klientovi, ale v rámci poskytování právní pomoci anonymizována tři slova s ní jednala a byla obeznámena s jejími problémy spočívající v neplacení nájmu nájemcem. Svědkyně příjmení popřela, že by nájemní smlouvu pro jméno příjmení vypracovala, pouze uvedla, že ta věděla, že musí jednat s ostatními spoluvlastníky. Mezi ní a jméno příjmení tak nedošlo k uzavření mandátní smlouvy o poskytování právní pomoci, a proto nemusela být svědkyně příjmení zbavována mlčenlivosti. Svědkyně příjmení byla ve vztahu s jméno příjmení jako advokát a klient až při prodeji jejího podílu na předmětných pozemcích 1. žalované, ovšem tato právní moc nebyla předmětem její výpovědi. Lze uzavřít, že výpověď svědkyně příjmení mohl soud prvního stupně hodnotit jako důkaz a vycházet z ní při posouzení věci. K námitce žalobkyně, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný a vychází ze souhrných zjištění, odvolací soud konstatuje, že takovou skutečnost neshledal. Soud prvního stupně se naopak řádně vypořádal s námitkami stran, u jednotlivých skutkových zjištění přesvědčivě uvedl, na základě jakých důkazů k nim dospěl a jak je hodnotil. K námitce žalobkyně ohledně věrohodnosti svědků příjmení a anonymizováno, odvolací soud konstatuje, že oba vypovídali po poučení soudem prvního stupně o násedcích křivé výpovědi a jejich výpovědi soud prvního stupně hodnotil v kontextu ostatních provedených důkazů. Výpověď svědka příjmení koresponduje s výpovědí svědka jméno příjmení, pokud jde o přípravu nájemní smlouvy a proč měl každý svoje paré nájemní smlouvy. Soud prvního stupně správně z výpovědí svědků příjmení a anonymizováno vycházel.

15. Návrh žalobkyně na separaci nákladů řízení neshledal odvolací soud důvodným. Odvolací soud neshledal, že by ve věci docházelo k záměrným průtahům ze strany žalovaných. Skutečnost, že byly žalované soudem poučeny, že je třeba soudu zakládat listiny a vyjádření včas, tak aby se s nimi soud mohl v předstihu seznámit, nezakládá důvod k separaci nákladů, jestliže nedošlo ke zmaření žádného jednání. Rovněž návrh žalobkyně na moderaci nákladů řízení neshledal odvolací soud důvodným. Moderace nákladů řízení a tedy aplikace § 150 o. s. ř. dle odvolacího soudu nepřipadá v úvahu. Nelze opomenout, že se žalobkyně původně domáhala tří nároků, vůči každé ze žalovaných jiného (jak uvedeno v odstavci 6 tohoto rozsudku), a co do zbytku byl její nárok zamítnut. Takže částečně sama naznala, že žalobou uplatněný nárok není důvodný a co ve zbytku nároku byla neúspěšná.

16. Odvolací soud při kontrole výpočtu náhrady nákladů řízení obou žalovaných dospěl k vyšším částkám než soud prvního stupně, neboť u prvních úkonů zohlednil tarifní hodnotu dalších uplatněných nároků, ale za situace, kdy obě žalované navrhly potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, považoval jejich návrh za vzdání se případné další náhrady nákladů řízení.

17. S odkazem na vše shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně nákladových výroků dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Žalované byly plně úspěšné a vzniklo jim tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Na nákladový výrok soudu prvního stupně v odst. 39 a 40 odvolací soud odkazuje. Soud prvního stupně správně rozhodl o nákladech státu a jejich výši a na odst. 41 rozsudku odvolací soud plně odkazuje a s jejich vyčíslením se ztotožňuje.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení 1. žalované bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 o. s. ř., když 1. žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Účelně vynaložené přiznané náklady sestávají z mimosmluvní odměny po 9 460 Kč za dva úkony právní služby dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), z pct 285 681 Kč, za dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání, písm. g) účast na jednání datum. Právní zástupce 1. žalované prokázal, že je plátcem DPH, a proto mu byla přiznána 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady žalované před soudy obou stupňů celkem činí 23 619,20 Kč a žalobkyni bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení 2. žalované bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 o. s. ř., když 2. žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Účelně vynaložené přiznané náklady sestávají z mimosmluvní odměny po 9 460 Kč za dva úkony právní služby dle § 7 bod 6 AT, z pct 285 681 Kč, za dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání, písm. g) účast na jednání datum. Dále byla 2. žalované přiznána náhrada dle § 14 odst. 1 a 3 AT za ztrátu času na cestě obec – obec – obec za čtyři půlhodiny po 100 Kč, celkem ve výši 400 Kč. Právní zástupce 2. žalované prokázal, že je plátcem DPH, a proto mu byla přiznána 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady 2. žalované v odvolacím řízení činí 24 103,20 Kč a žalobkyni bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.