KSPH 25 CO 271/2021-299

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Ireny Sekavové v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ t. č. stát. instituce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 86 820 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 10. 2021, č. j. 13 C 90/2019-268

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem ze dne 18. 10. 2021, č. j. 13 C 90/2019-268, zamítl Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I. žalobu na zaplacení částky 86 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce žádal z důvodu neuskutečněných styků s nezletilým synem účastníků po žalované zaplacení částky 86 820 Kč, která se skládá z částky 13 380 Kč - náklady na dopravu, z částky 41 440 Kč - ušlá mzda žalobce a jméno jméno, který žalobce ke stykům vozil, a z částky 32 000 Kč, která představuje nemajetkovou újmu, jež žalobci vznikla neuskutečněním styků ve dnech datum – datum, datum - datum, datum – datum, datum – datum a datum – datum (celkem 32 dnů po 1 000 Kč). Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by na straně žalované došlo k porušení právní povinnosti, v důsledku něhož měla žalobci vzniknout tvrzená škoda. Proto žalobu zamítl. Na věc pak právně aplikoval ustanovení § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že soudkyně anonymizováno příjmení, která věc rozhodovala, se měla sama postupem dle § 15 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), vyloučit z projednávání věci, neboť dříve rozhodovala v řízení o úpravu péče o nezletilého, které bylo vedeno mezi stejnými účastníky jako v této věci. Již z tohoto důvodu by měl být napadený rozsudek zrušen. V rámci hodnocení důkazů pak soud prvního stupně opomněl důkaz zprávou stát. instituce, anonymizováno obec, z níž jasně vyplývá, že dne datum byli v místě předávání nezletilého přítomni žalobce, žalovaná i jejich nezletilý syn. Soud prvního stupně se nijak nezabýval obsahem této zprávy vzhledem k obsahu účastnické výpovědi žalované a svědecké výpovědi jméno příjmení, kdy si všechny tyto důkazy navzájem odporují. Žalobce má za to, že by mělo být vycházeno zejména z citované zprávy stát. instituce, neboť její příslušníci byli bez vztahu k účastníkům řízení a jejich zpráva je nejobjektivnějším popisem reality. Takto bylo prokázáno, že žalovaná zmařila dne datum styk žalobce s nezletilým, a proto odpovídá za škodu, která tím žalobci vznikla. Soud prvního stupně se rovněž dopustil v odstavci 33. odůvodnění rozsudku nedůvodných spekulací, když hodnotí možné motivy žalobce, pro které se dle něj snažil vyhnout kontaktu s policií a nedostavil se na místo styku s nezletilým. Soud prvního stupně rovněž nesprávně hodnotí důkazy, a to protokoly z opatrovnického řízení, z nichž dle žalobce jednoznačně vyplývá, že svědek jméno příjmení potvrzoval, a to dvakrát, že žalobce doručil žalované rozpis termínů styku s nezletilým pro letní prázdniny 2018. Konečně soud prvního stupně pominul, že žalovaná měla na základě dohody o péči o nezletilého syna účastníků předem otce informovat o případných překážkách ve styku. Pokud by tak činila, nevážil by žalobce několik set km dlouhou cestu ke styku, který byl zmařen. V případě, kdy by se styk realizoval v souladu se soudem schválenou dohodou o péči o nezletilého, žalobce by pak nepožadoval náhradu ušlé mzdy svého syna, který jej ke styku vezl z důvodu jeho zákazu řízení motorových vozidel. Žalovaná porušila právní povinnost, a proto by měla nést takto vzniklé náklady v plné výši. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.

4. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou rodiči nezletilého jméno jméno, datum narození (dále jen„ nezletilý“). Nezletilý byl rozsudkem Okresního soudu ve obec ze dne 20. 4. 2016, č. j. číslo jednací, na základě dohody rodičů svěřen pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů do péče žalované, žalobce se zavázal na jeho výživu přispívat částkou 6 000 Kč měsíčně. Žalobce byl oprávněn stýkat se s nezletilým mimo letních prázdnin každý lichý týden od čtvrtka od 8:30 hodin do neděle do 18:00 hodin, o letních prázdninách v červenci a srpnu v rozsahu 10 dnů v každém z měsíců od pátku od 8:30 hodin do neděle do 18:00 hodin následujícího týdne s tím, že žalovaná sdělí žalobci do konce února kalendářního roku plán své dovolené a žalobce sdělí žalované do konce dubna přesný termín styku s nezletilým. Jako místo převzetí a předání nezletilého byl určen hlavní vchod právnická osoba, ulice a číslo, obec, fakticky si však účastníci předávali nezletilého u vchodu s vrátnicí a závorou. Manželství účastníků bylo ke dni datum pravomocně rozvedeno. Žalovaná měla předat nezletilého žalobci v 8:30 hodin ve dnech datum, datum a datum, avšak k předání nezletilého žalobci nedošlo, nikoliv však vinou žalované. Žalobce dále požadoval po žalované předání syna k prázdninovému styku dne datum a datum, k čemuž rovněž nedošlo. Soud prvního stupně dospěl v tomto případě ke skutkovému závěru, že žalovaná splnila svou povinnost, když žalobci zaslala formou SMS zprávy dne datum své termíny. Žalobce však neprokázal (v tomto směru neunesl důkazní břemeno), že by žalované do konce dubna sdělil přesný termín svých styků.

5. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

6. Pokud jde o odvolací námitku žalobce, že věc projednávající soudkyně anonymizováno příjmení by měla být vyloučena z projednání věci dle § 14 a násl. o. s. ř., tuto neshledává odvolací soud důvodnou. I kdyby byla prokázána skutečnost, že soudkyně v minulosti projednávala opatrovnickou věc ohledně nezletilého (což ze spisu ani nevyplývá), není to důvodem pro její vyloučení z projednávání této věci. Taková argumentace je lichá a nemá žádné opodstatnění v zákoně, konkrétně v o. s. ř.

7. Odvolací soud dále konstatuje, že věc (žalován je nárok z odpovědnosti za škodu v důsledku porušení zákonné povinnosti) je ve smyslu přechodného ust. § 3028 odst. 1 ve spojení s § 3079 odst. 1 a contrario o. z. zapotřebí posoudit podle této nové právní úpravy. V daném případě totiž mělo dle žalobce dojít k porušení povinnosti na straně žalované v roce 2018. Soud prvního stupně tedy správně aplikoval režim této právní normy, konkrétně ustanovení § 2894 a násl. o. z., která řeší odpovědnost za škodu (újmu).

8. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody) – odst. 1. Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu (odst. 2).

9. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

10. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

12. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích (odst. 1). Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (odst. 2).

13. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

14. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu ve smyslu ust. § 2894 a násl. o. z. je: 1) porušení právní (zákonné či smluvní) povinnosti, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi tímto porušením a vznikem škody, eventuálně 4) zavinění, které se v nedbalostní formě předpokládá (viz § 2911 o. z.).

15. Jak již bylo řečeno, odvolací soud se shoduje se skutkovým stavem tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Za správné považuje hodnocení provedeného dokazování i právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu.

16. V případě víkendových styků, počínajících čtvrtkem datum, datum a datum, bylo prokázáno, že se žalobce nedostavil v určený čas na určené místo. Dohodou, schválenou opatrovnickým soudem, byl stanoven čas 8:30 hodin. Místem převzetí a předání nezletilého byl určen hlavní vchod právnická osoba, ulice a číslo, obec, fakticky si však účastníci (na základě ústní dohody, jejíž existence byla mezi nimi v rámci řízení nesporná) předávali nezletilého u vchodu s vrátnicí a závorou. V případě dne datum dorazil žalobce až ve večerních hodinách po 18:00 hodin. Sjednaný a určený čas převzetí nezletilého tak nedodržel. Na uvedeném závěru pak nemůže nic změnit skutečnost, že žalobce dne datum informoval o svém pozdním příjezdu odbor sociálních věcí (anonymizováno) stát. instituce, a požádal je o zprostředkování dohody se žalovanou, když k dohodě mezi účastníky nakonec v tomto směru nedošlo. V případě styku počínajícím dnem datum neunesl žalobce důkazní břemeno a (ač poučen dle § 118a o. s. ř.) neprokázal, že byl v určený čas, tj. v 8:30 hodin na určeném místě. Odvolací soud odkazuje v tomto směru na správné závěry soudu prvního stupně v odstavci 32. a 33. odůvodnění napadeného rozsudku. Je si vědom zprávy stát. instituce, anonymizováno obec, ze dne datum, jejíž obsah je v rozporu s tvrzením žalované a svědka příjmení. Je však třeba poukázat, že obsah této zprávy je v rozporu i s tím, že tvrdil sám žalobce, tj. že účastníci toho dne vůbec nesešli. Nadto odvolací soud poukazuje na to, že tato zpráva byla vypracována až s odstupem více než tří let, což mohlo přesný průběh události zkreslit. V případě styku počínajícího dnem datum bylo prokázáno, že na místo předání nezletilého dorazil v určený čas místo žalobce jeho syn jméno jméno, kterému však žalovaná nebyla povinna nezletilého předat, případnou plnou mocí se nevykázal. Verze žalované byla v daném případě potvrzena i zprávou stát. instituce, anonymizováno obec, ze dne datum. V případě styku žalobce s nezletilým o letních prázdninách roku 2018 dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že žalobce na rozdíl od žalované nesplnil povinnost, ke které se zavázal v soudem schválené dohodě, totiž že sdělí termíny styku žalované do konce dubna 2018. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně v této záležitosti v odstavci 34. odůvodnění napadeného rozsudku považuje odvolací soud za správné. Odvolací soud pouze k odvolací námitce žalobce doplňuje, že výslech svědkyně příjmení o zaslaných dopisech je pouze obecného rázu, svědkyně neviděla, zda a jaké konkrétně dopisy byly do obálky vloženy. Pokud se pak svědek příjmení vyjadřoval v rámci opatrovnického řízení před název soudu (jednání dne datum) k tomu, zda žalovaná obdržela od žalobce rozpis termínů styku s nezletilým pro letní prázdniny 2018, a poté změnil svou výpověď (viz e-mail došlý tomuto soudu dne datum), považuje naopak vysvětlení tohoto svědka odvolací soud za přesvědčivé. Svědkovi byl předložen při jednání dne datum jeden z dopisů žalobce žalované, na což musel rychle reagovat. Obsahy dopisů od žalobce byly podobné a mohly být snadno zaměnitelné. Svědek se tak mohl logicky zmýlit. Jestliže pak soud prvního stupně hodnotí případné motivy žalobce v tom směru, že se nedostavil na místo styku, neboť zde byla stát. instituce, a žalobce v odvolání namítá, že se jedná o spekulace, konstatuje odvolací soud, že tyto úvahy nemají na správně zjištěný skutkový stav věci soudem prvního stupně a jeho rozhodnutí žádného vlivu.

17. Lze tak uzavřít, že na straně žalované nedošlo k porušení žádné právní povinnosti. Pokud pak vznikla žalobci jakákoliv škoda, žalovaná za ní neodpovídá. Nebylo prokázáno protiprávní jednání žalované, s nímž by mohl být vznik případné škody žalobce v příčinné souvislosti.

18. Ze všech shora uvedených důvodů tak nemůže být nárok žalobce na náhradu škody po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

19. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byla plně úspěšná žalovaná a má tak vůči žalobci zásadně právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žádné náklady řízení jí však nevznikly. Proto soud prvního stupně správně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět plně úspěšná žalovaná a náleží jí proto právo na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalobci (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žádné náklady odvolacího řízení jí však nevznikly. Proto bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.