KSPH 10 TO 156/2023-150

Krajský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání dne 6. června 2023 odvolání obžalovaného celé jméno obžalovaného, narozeného datum, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. března 2023, číslo jednací 4 T 18/2023-129, a rozhodl

Podle § 256 trestního řádu se odvolání obžalovaného zamítá.

1. dne 21. 8. 2022, kolem 20:00 hodin, po pozemní komunikaci číslo minimálně od hotelu anonymizováno v obec do ulice ulice ve část obce, okr. obec, řídil osobní automobil tov. zn. Škoda Superb, registrační značka, ačkoliv v jeho krvi byla téhož dne ve 20:45 hodin zjištěna přítomnost metamfetaminu v koncentraci 807 ng/ml a jeho metabolitu amfetaminu v koncentraci 49 ng/ml, což mu neumožňovalo bezpečné řízení motorového vozidla, přičemž byl v rámci dohledu nad bezpečností silničního provozu kontrolován jako řidič hlídkou Policie ČR, Obvodní oddělení Pečky, ve složení celé jméno svědka, OEČ číslo, a celé jméno svědka, OEČ číslo,

2. Za uvedené jednání mu byl podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců, pro jehož výkon byl jmenovaný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, doplněný ve smyslu § 73 odst. 1 tr. zákoníku trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 30 měsíců, peněžitým trestem v celkové výměře 15 000 Kč sestávajícím ze 150 denních sazeb po 100 Kč a trestem propadnutí věci-finanční hotovosti nabízené MUDr. celé jméno svědka.

3. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný včasné odvolání, které směřuje pouze proti výroku o trestu a které později odůvodnil prostřednictvím obhájce. V písemném odůvodnění pak obhájce konstatoval, že obžalovaný je uživatelem návykových látek prakticky po celý dospělý život. Nyní však jejich užívání výrazně omezil a pokouší se o úplnou abstinenci. Očekává narození potomka, je řádně zaměstnán a snaží se finančně zajistit rodinu. Své protiprávní jednání, jímž nezpůsobil škodu ani nikomu neublížil, si v plném rozsahu neuvědomil a jeho spáchání lituje. Obhajoba je proto přesvědčena, že v případě obžalovaného postačí k dosažení účelu trestu uložení trestu výchovného, nespojeného s přímým odnětím svobody. Navrhuje proto odvolacímu soudu, aby přezkoumávaný rozsudek ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil věc soudu I. stupně.

4. Z podnětu podaného odvolání tedy krajský soud, jako soud II. stupně, podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku, proti němuž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž neshledal důvod zabývat se správností výroku o vině s ohledem na požadavky vyplývající z § 254 odst. 2 tr. řádu.

5. Spíše pro přehlednost je tudíž možno zrekapitulovat, že přijetí prohlášení o vině obžalovaného učiněné prvým soudem v rámci hlavního líčení lze akceptovat, neboť toto je v souladu se skutkovými okolnostmi tak, jak vyplývají ze spisového materiálu a ani samo hlavní líčení nevykazuje procesní vady, které by měly na správnost jeho rozhodování vliv. V každém případě tak není důvod pochybovat o tom, že jmenovaný řídil vozidlo pod vlivem návykové látky, byl-li kontrolován policejní hlídkou a podroben odběru biologického materiálu snažil se vyhnout postihu nabídnutím finančních prostředků jak službu konajícím policistům, tak lékaři a konečně později vozidlo řídil přesto, že mu tato činnost byla správním orgánem zakázána, čehož si také byl vědom.

6. Rovněž bez výhrad je proto možno přijmout i právní posouzení prokázaného jednání jako přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem 1., zločinu podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku pod bodem 2., přečinu podplacení podle § 332 odst. 1 tr. zákoníku pod bodem 3. a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku pod bodem 4., ostatně i obžalovaný, který učinil zmíněné prohlášení o vině, a státní zástupkyně jsou v tomto směru se skutkovými a právními závěry procesního soudu ztotožněni a žádné námitky proti nim nevznesli. Okresní soud proto správně rozhodl odsuzujícím rozsudkem a důvodně přistoupil i k potrestání obžalovaného.

7. Z podnětu odvolání obžalovaného tak byl přezkoumán především právě výrok o trestu, přičemž zdejší soud ani v tomto směru neshledal jakékoliv pochybení a mohl se ztotožnit s úvahami o trestu rozvedenými v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. V této souvislosti je navíc nutno zdůraznit, že podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu by byl oprávněn korigovat pouze trest nepřiměřený, v daném případě nepřiměřeně přísný. Především je tedy možno konstatovat, že z formálního hlediska se nalézací soud správně vypořádal s otázkou mnohosti trestné činnosti obžalovaného a přistoupil k uložení trestu úhrnného. Svým druhem jde pak o postih přiléhavý a výměrou přiměřený částečné speciální recidivě jmenovaného, jakož i skutečnosti, že nyní posuzovaného jednání se dopustil relativně s krátkým časovým odstupem od posledně vykonaného poměrně citelného nepodmíněného trestu odnětí svobody za zločin loupeže dle § 173 odst. 1 tr. zákoníku v trvání 52 měsíců, navýšený později na 66 měsíců ještě za trestnou činnosti drogovou, z něhož byl propuštěn 26. 9. 2020. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že obžalovaný je postihován pro celkem 4 úmyslné trestné činy, z toho jeden zločin, přičemž kýžený výchovný efekt na něj evidentně neměly jak dříve uložené tresty alternativní, tak nepodmíněné, které jmenovaný vykonal. Za jediný faktor svědčící v jeho prospěch je tak možno považovat jeho sebekritický postoj k věci, který našel odraz v prohlášení viny. Přesto ani jeho doznání nelze nahlížet zcela nekriticky, neboť je třeba si především uvědomit, že obžalovaný byl při trestné činnosti přímo přichycen, resp. tato byla zadokumentována audiozáznamem.

8. Právě nastíněné skutečnosti tedy prvostupňový soud vcelku logicky vedly k tomu, že obžalovanému uložil již nepodmíněný trest odnětí svobody, a i odvolací soud je pevně přesvědčen, že uložení jiného než nepodmíněného trestu odnětí svobody, by svůj účel nesplnilo a s ohledem na recidivu svědčící o značném kriminálním narušení jeho osoby, je prakticky vyloučeno. Jeho výměra stanovená v délce 16 měsíců, tedy stále výrazně v prvé polovině zákonné trestní sazby, která u nejpřísněji trestného činu činí 1 rok až 6 let, resp. pouhé 4 měsíce nad její dolní hranicí, pak více než dostatečně reflektuje veškeré okolnosti případu a skutečnosti svědčící ve prospěch obžalovaného, a poměrně shovívavě reaguje i na již zmíněnou skutečnost, že jmenovaný nebyl poučen ani dřívějšími odsouzeními, která figurují v jeho opisu rejstříku trestů, a která mu měla být varováním. Pro výkon uloženého trestu pak byl jmenovaný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, kdy i uvedený postup zcela odpovídá zákonným kritériím.

9. Jako nezbytné se ovšem současně jeví i to, aby byl obžalovaný postižen také trestem zákazu činnosti, mimo jiné právě proto, že není postihován pro„ prosté“ nerespektování uložené sankce zákazu řízení motorových vozidel, ale též pro řízení pod vlivem návykové látky, a to i při vědomí, že doba, po kterou bude vykonávat nepodmíněný trest odnětí svobody, se do výkonu takového druhu trestu nezapočítává. S ohledem na charakter spáchané trestné činnosti, která se v tomto ohledu spíše stupňuje, je totiž zjevné, že z provozu na pozemních komunikacích musí být na přiměřenou dobu sankčně vyřazen. Zároveň je nutno zdůraznit, že tento druh trestu bývá řidičům, kteří za volant usedli pod vlivem návykové látky, ukládán prakticky bezvýjimečně, a ani v projednávané věci tomu není jinak. Uvedený typ trestné činnosti je totiž nutno považovat za mimořádně nebezpečný, účast řidičů ovlivněných alkoholem či drog v dopravě nelze tolerovat a zmíněný druh trestu bezpochyby představuje pro její pachatele citelné omezení a je jedním z nejúčinnějších postihů, aby se při řízení motorového vozidla požívání veškerých návykových látek důsledně vyvarovali. Výměra tohoto trestu v trvání 30 měsíců, tedy též hluboko v prvé polovině zákonného rozpětí § 73 odst. 1 tr. zákoníku, je přitom spíše benevolentní při uvážení velmi výrazného ovlivnění obžalovaného požitou drogou, kdy již hranice 150 ng/ml je obecně uznávána jako limit, po jehož dosažení není ani nadprůměrně disponovaný řidič schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo.

10. Konečně proti trestu propadnutí věci a trestu peněžitému konkrétní námitky vzneseny nebyly a též s ohledem na možnosti přezkumu soudu II. stupně vymezené § 254 tr. řádu proto i ony zůstaly nedotčeny.

11. Uložené tresty proto i krajský soud považuje za odpovídající všem zákonným hlediskům, zejména konkrétní závažnosti jednání spáchaného obžalovaným, jeho gradující tendenci a prakticky nulovému výchovnému efektu dříve uložených trestů alternativních i nepodmíněných, které se u jmenovaného naprosto minuly účinkem. Trestní postih obžalovaného se tak jeví být v souladu s obecnými zásadami pro ukládání trestu, i s konkrétními podmínkami nyní projednávané trestní věci.

12. Ve vztahu k výroku o trestu tak odvolání podané obžalovaným nemělo šanci uspět a po přezkoumání věci, když zdejší soud neshledal v postupu soudu I. stupně žádné vady, pro které by napadený rozsudek nemohl obstát, tedy nezbylo, než odvolání obžalovaného podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnout.

Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu, a to do dvou měsíců od jeho doručení podáním u soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni. Dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu.

Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí, který se ho bezprostředně dotýká.

Obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání za dovolání nepovažuje, byť by bylo takto označeno.