KSPH 21 Co 84/2026-372

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a JUDr. Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_010⟫ o vydání movité věci, o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s příslušenstvím ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno ze dne Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno–282,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce náklady odvolacího řízení ve výši částka.

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou podanou dne datum domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat jí vozidlo tovární značky Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, rok výroby Anonymizováno, RZ právnická osoba-44-24, a zaplatit jí částku částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

2. Podle jejích žalobních tvrzení je na základě usnesení Anonymizováno Anonymizováno v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka, vlastníkem shora specifikovaného vozidla, které je bez právního důvodu v držení žalovaného, žalovaný je i přes opakované výzvy odmítl žalobkyni vydat. Dále má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že žalovaný a členové jeho domácnosti bez právního titulu užívali nemovitosti žalobkyně zapsané na Anonymizováno č. hodnota, Anonymizováno a Anonymizováno pro k. ú. adresa, obec adresa, a to pozemky Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno/Anonymizováno, jehož součástí je stavba Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizováno. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno. Anonymizováno/Anonymizováno a parc. č. hodnota a spoluvlastnické podíly v rozsahu id. 1/2 na pozemku Anonymizováno. č. Anonymizováno. Anonymizováno/Anonymizováno, jehož součástí je garáž, id. 1/2 na pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno a id. Anonymizováno/Anonymizováno na pozemku parc. č. Anonymizováno. AnonymizovánoAnonymizováno4. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k nemovitostem děděním ke dni datum a dne datum je převedla na žalovaného. Z procesní opatrnosti uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení pouze za období od datum do datum, tedy za 29 měsíců. Obvyklá cena užívání nemovitostí činila dle odborného vyjádření realitní kanceláře částka měsíčně, celkem tedy částka. Žalobkyně žádala zaplacení této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, neboť tímto dnem marně uplynula lhůta k plnění stanovená ve výzvě ze dne datum.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v procesním postavení žalobce podal dne datum žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím z titulu nároku nepominutelnému dědice po jméno FO, nar. datum, posledně bytem adresa, zemřelém dne datum. Pozůstalostní řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Příbrami a ukončeno usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum. Závětní dědičkou po zůstaviteli byla žalobkyně. Čistá hodnota pozůstalosti činila částka. Žalovanému jako nepominutelnému dědici vznikl nárok na 1/8 čisté hodnoty pozůstalosti, tedy na částku částka. Stejný nárok svědčil rovněž jeho sestře jméno FO, které žalobkyně dne datum uvedenou částku v plné výši uhradila. Okresní soud v Příbrami vydal dne datum platební rozkaz, jímž žalobě vyhověl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši částka. Žalobkyně proti platebnímu rozkazu podala odpor, v němž uplatnila k započtení své tvrzené vzájemné nároky, které jsou předmětem aktuálního řízení. V doplňujícím vyjádření ze dne datum žalobkyně uvedla, že její pohledávka má mimo jiné spočívat ve vydání movité věci, a to předmětného vozidla Velorex, jehož obvyklou cenu vyčíslila částkou částka. Žalovaný považuje tuto obranu za nedůvodnou. Jeho právní zástupce při místním šetření zjistil, že předmětný Velorex se nachází v garáži ve velmi špatném technickém stavu, není způsobilý provozu a jeho hodnota zjevně neodpovídá částce tvrzené žalobkyní. Rovněž předmětné nemovitosti byly ve špatném stavu, fakticky nebyly řádně užívány k bydlení ani jinému účelnému užívání a byly zaplněny starým nábytkem. Tvrzená výše bezdůvodného obohacení proto neodpovídá jejich skutečnému stavu ani využitelnosti. Žalovaný již v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka podáním svého právního zástupce ze dne datum namítl, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení byla podána účelově, bez věcného základu, a to zejména s cílem vyvolat přerušení řízení o zaplacení částky částka s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne datum, sp. zn. spisová značka, bylo řízení o zaplacení částky částka s příslušenstvím přerušeno. Žalovaný následně obdržel usnesení Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. Žalovaný má za to, že postup žalobkyně, včetně nezaplacení soudního poplatku v řízení sp. zn. spisová značka, nasvědčuje jejímu záměru řízení prodlužovat a oddálit splnění její povinnosti zaplatit žalovanému částku částka s příslušenstvím z titulu jeho dědického nároku.

4. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu v rozsahu vydání vozidla Velorex zpět s tím, že jí dne datum bylo vydáno.

5. Soud I. stupně svým prvním rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, řízení o vydání vozidla tovární značky Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, rok výroby Anonymizováno, RZ právnická osoba-44-24, zastavil (výrok I.), žalobu o zaplacení částky částka zamítl (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.).

6. Podle odůvodnění tohoto rozsudku při jednání konaném dne datum byl proveden výslech svědka právnická osoba, který uvedl, že důmAnonymizovánoAnonymizováno. AnonymizovánoAnonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánov Luhách původně užívali manželé jméno FO a jméno FO. Po rozvodu se Jméno žalovaného st. odstěhoval k žalobkyni do Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizováno. Anonymizováno a objekt Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizováno. Anonymizováno poté podle svědka nikdo neužíval; byl volně přístupný a ve špatném stavu. Svědek dále uvedl, že jméno FO s ním žila v Anonymizováno, v cizině nebo v jeho domě č. p. Anonymizováno v Anonymizováno. Žalovaný podle něj bydlel v přístavbě, nikoli v domě Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizováno. Anonymizováno. Obec adresa potvrdila, že jméno FO byla hlášena k trvalému pobytu na adrese adresa od roku 1980 do svého úmrtí v roce 2021 a žalovaný je zde hlášen od narození. Samotný údaj o trvalém pobytu však neprokazuje faktické užívání domu čAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno. Anonymizováno. Ze stavebního spisu bylo zjištěno, že dne datum bylo vydáno stavební povolení k nástavbě, která se netýkala domu Anonymizováno. pAnonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno nýbrž garáže na pozemku parc. Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno/Anonymizováno. Stavební úřad právnická osoba adresa potvrdil, že stavba na tomto pozemku je evidována jako samostatná budova bez čísla popisného, evidenčně garáž, na níž byla prováděna rekonstrukce a nástavba jedné bytové jednotky. Tato stavba dosud nebyla zkolaudována. Ke dni úmrtí Jméno žalovaného st. dne datum byla garáž na pozemku parc. č. Anonymizováno. Anonymizováno/Anonymizováno ve spoluvlastnictví Jméno žalovaného st. a jméno FO, každého v rozsahu ideální 1/2. Žalobkyně se následně na základě usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne datum, č. j. spisová značka, stala mimo jiné vlastnicí podílu v rozsahu id. 1/2 na tomto pozemku a stavbě garáže, dále domu Anonymizováno. p. Anonymizováno a dalších nemovitostí a movitých věcí z pozůstalosti. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum. V pozůstalostním řízení žalovaný i jeho sestra jméno FO uznali závěť Jméno žalovaného st. ze dne datum za pravou a platnou a uplatnili pouze nárok na svůj povinný díl. Později vznikl spor o ocenění majetku v pozůstalosti, zejména nemovitostí, přičemž bylo poukazováno na špatný technický stav domu č. p. Anonymizováno. Žalovaný a jméno FO nejprve podali vůči žalobkyni žalobu o určení dědického práva vedenou pod sp. zn. spisová značka, kterou však vzali zpět, a řízení bylo zastaveno. Žalobkyně naopak podala žalobu o určení dědického práva a vydědění vedenou pod sp. zn. spisová značka. V tomto řízení byl schválen smír, podle něhož žalovaný a jméno FO jsou dědici ze zákona v první třídě a žalobkyně dědičkou ze závěti. Podle soudu I. stupně žalobkyně následně nedodržela dohodu o vyplacení jeho povinného dílu. Žalovaný proto dne datum podal žalobu o zaplacení částky částka, odpovídající 1/8 čisté hodnoty pozůstalosti ve výši částka. Řízení vedené pod sp. zn. spisová značka bylo usnesením ze dne datum přerušeno do pravomocného skončení této věci, vedené pod sp. zn. spisová značka.

7. V řízení bylo provedeno dokazování k otázce, zda žalovaný v rozhodném období užíval dům č. p. Anonymizováno. Žalobkyně toto tvrzení neprokázala. Výpověď svědka právnická osoba, svědkyně jméno FO i svědkyně jméno FO shodně směřovaly k závěru, že žalovaný po smrti otce užíval přístavbu na garáži, nikoli dům č. p. Anonymizováno. Svědkyně jméno FO, která zprostředkovávala prodej domu, potvrdila, že dům č. p. Anonymizováno byl ve špatném, neudržovaném a nečistém stavu a nepůsobil dojmem, že by byl fakticky užíván. Fotodokumentace předložená v řízení rovněž dokládala dlouhodobě neudržovaný stav domu č. p. 10, který vylučoval jeho užívání ve standardních podmínkách. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala vznik bezdůvodného obohacení žalovaného z titulu užívání domu č. p. 10.

8. Odlišně soud I. stupně hodnotil přístavbu na garáži. Bylo prokázáno, že jde o samostatnou stavbu odlišnou od domu č. p. Anonymizováno, která nebyla nikdy zkolaudována. Žalobkyně se přitom stala pouze vlastnicí ideální 1/2 této nemovitosti a neprokázala, že by se podílela na její údržbě, opravách či legalizaci. Soud I. stupně proto v prvním rozhodnutí neshledal důvod pro přiznání náhrady za užívání této stavby.

9. V průběhu řízení žalovaný vydal žalobkyni vozidlo Velorex. Žalobkyně proto v této části vzala žalobu zpět a soud I. stupně řízení ohledně vydání vozidla zastavil.

10. Soud I. stupně při posouzení nároku žalobkyně přihlédl rovněž k okolnostem nabytí dědictví. Žalobkyně nabyla rozsáhlý majetek jako závětní dědička i díky tomu, že žalovaný a jeho sestra závěť uznali, ačkoliv byla sepsána krátce před smrtí zůstavitele a její okolnosti mohly vyvolávat pochybnosti. Přesto žalobkyně žalovanému nevyplatila sjednaný povinný díl ve výši částka, takže žalovaný musel svůj nárok uplatnit samostatnou žalobou. Soud I. stupně proto nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení posoudil nejen podle ust. § 2991 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ale též s ohledem na ust. § 8 o.z., podle něhož zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala faktické užívání domu č. p. Anonymizováno žalovaným ani vznik bezdůvodného obohacení a že uplatněný nárok je za daných okolností v rozporu se zásadou poctivosti a zákazem zneužití práva.

11. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze shora uvedený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný podle odvolacího soudu v rámci procesní obrany nepopíral, že užíval přístavbu na garáži, tj. stavbu bez č. p./č. e. na pozemku Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno/Anonymizováno, jejímž je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu id. 1/2. Namítal však havarijní a neobyvatelný stav domu č. p. Anonymizováno a skutečnost, že přístavba garáže dosud nebyla zkolaudována. Z těchto důvodů dovozoval, že mu nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení. Soud I. stupně se s tímto názorem ztotožnil a žalobu v této části zamítl. Odvolací soud však tento právní závěr nesdílel. Podle odvolacího soudu skutečnost, že žalovaný užíval nezkolaudovanou stavbu, sama o sobě nevylučuje vznik bezdůvodného obohacení. Tento závěr odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu ČR, podle níž lze požadovat vydání bezdůvodného obohacení i za užívání nezkolaudované stavby, přičemž absence kolaudace se může projevit ve snížení výše náhrady, nikoliv v samotném vyloučení nároku (srov. např. usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V řízení bylo zjištěno, že žalovaný užíval minimálně nezkolaudovanou přístavbu garáže na pozemku parc. č. st. 54/2 nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Za období od datum do datum, tedy za 29 měsíců, mu proto může vzniknout povinnost vydat žalobkyni odpovídající bezdůvodné obohacení. Odvolací soud zároveň konstatoval, že soud I. stupně nezjistil skutkový stav v dostatečném rozsahu, zejména pokud jde o rozsah užívání nemovitosti žalovaným a výši případného bezdůvodného obohacení. Soudu I. stupně proto uložil, aby se v dalším řízení zabýval výší bezdůvodného obohacení, jež má odpovídat obvyklému nájemnému. S ohledem na specifika věci, zejména nezkolaudovaný stav přístavby, bude zpravidla namístě doplnit dokazování znaleckým posudkem, pokud se účastníci na rozsahu užívání a výši náhrady sami neshodnou.

12. Soud I. stupně svým druhým, tedy napadeným, rozsudkem žalobu, „kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil částka s příslušenstvím“, zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II.).

13. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně v návaznosti na závazný právní názor odvolacího soudu vyzval žalobkyni k označení důkazů k prokázání rozsahu užívání nemovitostí a výše obvyklého nájemného za jejich užívání v rozhodném období. Žalobkyně podáním ze dne datum navrhla k prokázání svých tvrzení, že žalovaný užíval v rozhodném období nemovitosti provést důkazy potvrzením právnická osoba adresa, výslechem svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO a svým účastnickým výslechem. K prokázání výše bezdůvodného obohacení navrhla důkaz odborným vyjádřením realitního makléře a znaleckým posudkem. Soud proto v souladu s ust. § 141 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobkyni k zaplacení záloh na provedení důkazů výslechy svědků a vypracování znaleckého posudku a poučil ji, že bez složené zálohy nelze důkazy provést. Žalobkyně zálohy neuhradila, soud tudíž důkazy neprovedl. Důkaz vyjádřením realitního makléře soud neprovedl, neboť (ačkoli to žalobkyně tvrdila) založen ve spise nebyl a žalobkyně jej ani na výzvu soudu nepředložila. Za situace, kdy nebyla prokázána výše obvyklého nájemného, soud považoval za nadbytečné provádět účastnický výslech žalobkyně a potvrzení právnická osoba adresa, jakož i další důkazy k prokázání rozsahu užívání nemovitých věcí žalovaným.

14. Soud I. stupně připomněl, že podle ustálené judikatury ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) zatěžuje jeho příjemce - obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Uvedené závěry v projednávané věci implikují, že žalobkyně byla tím účastníkem řízení, který byl povinen prokázat rozsah bezdůvodného obohacení a jeho ocenění v penězích. Jelikož se nepodařilo prokázat rozsah tvrzeného nadužívání nemovitostí ani výši obvyklého nájemného za jejich užívání v rozhodném období, je tuto skutečnost třeba dát k tíži žalobkyně a žalobu pro neunesení důkazního břemene žalobkyní zamítnout.

15. Soud I. stupně přitom neměl možnost poučit žalobkyni podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť ta se na jednání konané dne datum nedostavila, přestože soud na žádost jejího právního zástupce jednání odročil na uvedené datum a dal mu tedy dostatek prostoru k zajištění své substituce na uvedené jednání či případně k zajištění svých soukromých záležitostí. Žalobkyně neprokázala žádný důvod, pro který by se nemohla předmětného jednání zúčastnit.

16. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu v části týkající se vydání vozidla Velorex zpět poté, co jí bylo vozidlo vydáno, neprokázala však, že by žalovaného před podáním žaloby k jeho vydání vyzvala nebo že by žalovaný jeho vydání bránil; zastavení řízení v této části proto procesně zavinila žalobkyně. Ve zbývajícím rozsahu byl žalovaný ve věci plně úspěšný. Soud proto přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení určenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a to odměnu za 10 úkonů právní služby po částka, celkem částka, zahrnující převzetí a přípravu zastoupení, písemná vyjádření a účasti na jednáních, přičemž za jednání dne datum byla vzhledem k jeho délce přiznána odměna za 2 úkony právní služby. Dále soud přiznal náhradu za 8 režijních paušálů po částka a 1 režijního paušálu ve výši částka, celkem částka. Odměnu za podání ze dne datum soud nepřiznal, neboť toto podání nepředstavovalo samostatný plnohodnotný úkon právní služby. Náklady řízení dále zahrnují cestovní náhrady zástupce žalovaného k jednání dne datum, včetně základní náhrady za použití vozidla, náhrady za pohonné hmoty a náhrady za promeškaný čas ve výši částka, celkem částka. K těmto nákladům byla připočtena 21% DPH částka. Celková náhrada nákladů řízení žalovaného tak činí částka.

17. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a namítla vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Její právní zástupce se z vážných důvodů řádně omluvil z jednání nařízeného na datum, doložil potvrzení o nutnosti péče o nezletilé dítě a požádal o odročení jednání. Současně vysvětlil, že vzhledem k těmto okolnostem nemohl v soudem poskytnuté týdenní lhůtě zajistit substituční zastoupení. Soud I. stupně žádosti nevyhověl a jednal bez účasti žalobkyně i jejího právního zástupce. Podle žalobkyně tím porušil zásadu rovnosti účastníků, znemožnil jí uplatňovat procesní práva a navrhovat důkazy. Žalobkyně považovala postup soudu za nepřiměřený a svévolný, zejména s ohledem na délku řízení vedeného od roku 2021. Nesouhlasila ani se závěrem soudu I. stupně, že neprokázala důvod své neúčasti na jednání, a dovozovala, že soud neměl zájem zajistit plné uplatnění jejích procesních práv.

18. Odvolatelka dále namítala nesprávná skutková zjištění. Podle jejího názoru bylo prokázáno i samotným žalovaným, že užíval přinejmenším přístavbu domu č. p. Anonymizováno, která byla v rozhodné době ve spoluvlastnictví účastníků. Závěr soudu I. stupně o neprokázaném nadužívání společné věci je podle žalobkyně v rozporu s výsledky dokazování i se závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozhodnutí. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, žalobkyně tvrdila, že nemohla splnit svou důkazní povinnost právě v důsledku postupu soudu, který neumožnil účast jejího právního zástupce při jednání. Nesprávné skutkové závěry vedly k nesprávnému právnímu posouzení věci, neboť soud opětovně neshledal vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a nerespektoval právní názor odvolacího soudu.

19. Žalobkyně dále napadla výrok o náhradě nákladů řízení. Namítla, že soud nezohlednil skutečnost, že žalovaný vydal předmětné vozidlo až v průběhu řízení, ačkoli před zahájením řízení i v jeho počátku nárok na vydání vozidla popíral a tvrdil, že je jeho vlastníkem. Žalobkyně tvrdila, že žalovaného k vydání vozidla předem vyzvala a žalobu vzala zpět až po jeho dobrovolném vydání, takže zastavení řízení v této části bylo způsobeno výlučně chováním žalovaného.

20. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

21. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích podaného odvolání podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Přitom v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně, když nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání. Předvolání k jednání na den datum mu totiž bylo doručeno již dne datum. Žádost o odročení byla soudu doručena dne datum ve 21:36:39 hod., přičemž jde již o šestou žádost o odročení jednání, z toho potřetí odůvodněnou péčí o děti. Tvrzený důvod nebyl původně řádně doložen, neboť právní zástupce předložil pouze výměnný list vystavený nezletilému synovi, z něhož nebylo možno spolehlivě zjistit ani osobu vystavitele, ani objektivní nemožnost účasti právního zástupce u jednání. Doplňující podání doručené soudu dne datum ve 12:53:49 hod., k němuž bylo připojeno potvrzení Chirurgického oddělení právnická osoba ze dne datum, soud nepovažuje za včasné ani dostatečné. Z tohoto potvrzení totiž vyplývá pouze to, že manželka právního zástupce je po podezřelý výraz provedené již dne datum. Právní zástupce žalobkyně tedy o tvrzeném důvodu věděl, případně musel vědět, s dostatečným předstihem před jednáním. Předložené listiny současně neprokazují, že právní zástupce žalobkyně je objektivně neschopen účasti u jednání dne datum, že péči o děti nelze zajistit jinak, ani že nebylo možno zajistit substituční zastoupení. Odvolací soud přihlédl též k dosavadnímu procesnímu průběhu věci, zejména k opakovaným žádostem o odročení, jakož i k právu žalovaného na projednání věci bez zbytečných průtahů. Uzavřel, že nebyl prokázán důležitý důvod pro odročení jednání.

22. K jednotlivým odvolacím námitkám uvádí odvolací soud následující:

K námitce vady řízení spočívající v neodročení jednání soudem I. stupně:

23. Podle ust. § 119 odst. 1 o.s.ř. může být jednání odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být soudu sděleny.

24. Podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka, který se k jednání nedostavil a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení.

25. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žádost o odročení jednání nařízeného na den datum byla v pořadí již pátou žádostí o odročení na straně žalobkyně, přičemž poslední taková žádost nebyla řádně doložena. Za této situace nelze soudu I. stupně vytýkat, že další žádosti nevyhověl a věc projednal. Samotná omluva nepřítomnosti bez konkrétního a řádně doloženého důležitého důvodu nezakládá povinnost soudu jednání odročit; tomu odpovídá i rozhodovací praxe, podle níž omluva nepřítomnosti není bez dalšího žádostí o odročení jednání, srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka.

26. Odvolací soud současně přihlédl k celkovému procesnímu postupu žalobkyně. Z něj se podává, že její procesní aktivita byla dlouhodobě vedena způsobem, který objektivně směřoval k prodlužování řízení. Opakované žádosti o odročení, z nichž poslední nebyla řádně doložena, nelze posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu celého dosavadního průběhu řízení. Za tohoto stavu nebyl postup soudu I. stupně svévolný ani překvapivý; lo o legitimní procesní reakci na postup žalobkyně, jenž v kontextu celého řízení vykazoval zřetelné obstrukční znaky.

27. Nelze přisvědčit ani tvrzení žalobkyně, že jí bylo odňato právo jednat před soudem. Žalobkyně byla po celou dobu řízení zastoupena advokátem, měla dostatečný časový prostor k uplatnění svých tvrzení i důkazních návrhů a po vrácení věci odvolacím soudem jí bylo zcela zřejmě známo, jaké skutečnosti je třeba prokázat a jakými důkazy tak může učinit. Jestliže přesto potřebné důkazy nezajistila a další odročení se nedomohla řádně doloženou žádostí, jde procesní následek této situace k její tíži.

28. Odvolací soud proto neshledal, že by řízení před soudem I. stupně bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř.

K námitce nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu

29. Není důvodná ani námitka, že soud I. stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu. V předchozím zrušovacím usnesení odvolací soud nevyslovil závěr, že žalobě má být vyhověno; pouze korigoval právní názor soudu I. stupně v tom směru, že sama okolnost, že užívaná stavba nebyla zkolaudována, bez dalšího nevylučuje vznik bezdůvodného obohacení, a že je třeba zabývat se rozsahem užívání a výší obvyklého plnění odpovídajícího takovému užívání. Tímto právním názorem byl soud I. stupně vázán podle ust. § 226 odst. 1 o.s.ř. a odvolací soud konstatuje, že jej respektoval.

K věci samé

30. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

31. Podle ust. § 141 odst. 1 o.s.ř. může soud uložit účastníku, u něhož nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, aby složil zálohu na náklady důkazu, který navrhl nebo který soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu.

32. Po vrácení věci odvolacím soudem byla žalobkyně vyzvána k označení důkazů k prokázání rozsahu užívání předmětných nemovitostí žalovaným a k prokázání výše obvyklého nájemného. Sama navrhla provedení důkazu výslechy svědků a znaleckým posudkem. Soud I. stupně ji v souladu se zákonem vyzval ke složení záloh na tyto důkazy a řádně ji poučil o následcích nesložení. Žalobkyně však zálohy nesložila, a jí navržené důkazy proto nebylo možné provést.

33. Současně žalobkyně nepředložila ani jiné použitelné podklady ke stanovení výše obvyklého nájemného. Odborné vyjádření realitního makléře, na něž odkazovala, se ve spise nenacházelo a žalobkyně je nepředložila ani přes výzvu soudu. Za tohoto stavu neunesla důkazní břemeno ohledně výše tvrzeného bezdůvodného obohacení.

34. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že ani případné užívání části nemovitosti nad rámec spoluvlastnického podílu samo o sobě nepostačuje k vyhovění žalobě, není-li prokázán konkrétní rozsah majetkového prospěchu a jeho peněžní vyjádření. V řízení o vydání bezdůvodného obohacení tíží žalobce důkazní břemeno ohledně existence a rozsahu obohacení; k poučovací povinnosti v této souvislosti srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka.

35. Odvolací soud dále souhlasí se soudem I. stupně, že v projednávané věci nebylo možno určit výši nároku volnou úvahou podle ust. § 136 o.s.ř. Toto ustanovení nedopadá na situaci, kdy účastník, jehož stíhá důkazní břemeno, sám neumožní provedení jím navržených důkazů a současně nepředloží jiný dostatečný skutkový podklad pro alespoň rámcové určení výše plnění. Volná úvaha soudu předpokládá existenci alespoň základního skutkového podkladu, z něhož lze výši nároku odvodit.

36. Odvolací soud nepřehlédl, že procesní postup žalobkyně v projednávané věci vykazuje výrazné znaky účelovosti. Žalobkyně ani po zrušení předchozího rozsudku nevyvinula odpovídající procesní aktivitu směřující k řádnému prokázání svého nároku, ačkoli jí bylo zcela zřejmě známo, jaké skutečnosti je třeba tvrdit a prokázat a jaké důkazní prostředky k tomu sama navrhla. Přesto nesložila zálohy na provedení jí označených důkazů, nepředložila ani jiný použitelný podklad k prokázání výše tvrzeného bezdůvodného obohacení a současně opakovaně iniciovala odročování jednání, přičemž poslední žádost o odročení ani řádně nedoložila.

37. Tyto skutečnosti nelze posuzovat izolovaně. V souvislosti s paralelně probíhajícím sporem o nárok žalovaného na vyplacení jeho podílu z pozůstalosti nasvědčují tomu, že podaná žaloba nebyla vedena především snahou o věcné a poctivé prosazení tvrzeného práva, nýbrž též snahou udržovat tento spor v běhu a oddalovat rozhodnutí v jiném souvisejícím řízení, popřípadě ztížit procesní postavení žalovaného v širším majetkovém vypořádání mezi účastníky.

38. Odvolací soud proto považuje za přiléhavé uvést, že procesní postup žalobkyně se v dané věci přibližoval výkonu práva v rozporu s jeho účelem. Podle ust. § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Odvolací soud na tomto závěru své rozhodnutí samostatně nezakládá, nicméně tato úvaha významně dokresluje celkové hodnocení věci, zejména ve spojení s opakovanými obstrukčními návrhy na odročení a s pasivitou žalobkyně při prokazování jí tvrzeného nároku.

39. Nosným důvodem potvrzení napadeného rozsudku zůstává skutečnost, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně rozhodných skutečností, zejména ohledně rozsahu údajného nadužívání a výše tvrzeného bezdůvodného obohacení. Výše uvedené okolnosti však současně podporují závěr, že její procesní postup nebyl veden způsobem, který by odpovídal smyslu a účelu civilního řízení a poctivému uplatňování práva.

40. Napadený rozsudek je proto ve věcném výroku I. správný. Správný je i výrok II. o náhradě nákladů řízení. Ve vztahu k peněžitému nároku byla žalobkyně plně neúspěšná, a žalovanému proto náleží náhrada nákladů podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o dříve zpětvzatou část žaloby na vydání vozidla, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že nebylo prokázáno, že by žalovaný byl před podáním žaloby řádně a konkrétně vyzván k vydání vozidla a že by toto plnění odmítl a že by svým chováním zavdal příčinu k podání žaloby. Nejsou tak splněny podmínky ust. § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř.; procesní následek zpětvzetí proto nese žalobkyně.

41. Protože je napadený rozsudek věcně správný, odvolací soud jej podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

42. Odvolací soud nepřehlédl, že ve výroku I. napadeného rozsudku je uvedena částka částka, ačkoliv ze žaloby, z celého dosavadního průběhu řízení i z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že předmětem řízení byl peněžitý nárok žalobkyně ve výši částka s příslušenstvím. Jedná se zjevně o písařskou nesprávnost ve výroku rozhodnutí, která je odstranitelná postupem podle ust. § 164 o.s.ř. Tato nesprávnost neměla vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku, neboť soud I. stupně peněžitý nárok žalobkyně jako celek zamítl a z odůvodnění je jednoznačně seznatelné, že posuzoval nárok uplatněný žalobou ve výši částka. Uvedená zjevná nesprávnost proto sama o sobě nezakládá důvod pro zrušení nebo změnu napadeného rozsudku.

43. Náhradu nákladů odvolacího řízení odvolací soud přiznal podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. v něm úspěšnému žalovanému v celkové výši (po zaokrouhlení) částka sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) po částka, 1 paušální náhrady hotových výdajů po částka, cestovného ze sídla advokáta v Příbrami k odvolacímu soudu do Prahy a zpět ve výši částka a 21% DPH ve výši částka.

44. Žalobkyni proto byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši částka v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.