KSPH 27 Co 63/2026-205

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Terezy Zvolánkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ pro zaplacení 439 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ č.j. 24 C 284/2023-97 ze dne 20.1.2025

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 439 000 Kč od 1.6.2023 do 14.7.2023 zamítá; jinak se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzuje v tom správném znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku 439 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 439 000 Kč od 15.7.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 87 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18 558 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č.j. 24 C 284/2023-97 ze dne 20.1.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům částku 439 000 Kč spolu se „zákonným úrokem z prodlení“ od 1.6.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 58 360 Kč k rukám právního zástupce žalobců do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jako objednatelé a žalovaná jako zhotovitelka uzavřeli dne 27.6.2021 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výstavba rodinného domu na pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa. V den uzavření smlouvy žalobci zaplatili žalované zálohu 439 000 Kč. Podle smlouvy mělo být dílo realizováno do dvanácti měsíců po vydání stavebního povolení. Dodatkem č. hodnota ze dne 22.4.2022 byly termíny konkretizovány tak, že od 15.5.2022 do 15.6.2022 mělo dojít k zahájení stavby, převzetí staveniště a dokončení základové desky, od 1.7.2022 do 1.11.2022 k dokončení hrubé stavby včetně střechy a od 15.5.2022 do 15.5.2023 k dokončení celé stavby na klíč podle projektové dokumentace. Soud prvního stupně dále zjistil, že stavební povolení bylo vydáno dne 23.3.2023, že před jeho vydáním byla stržena ornice a proveden výkop základů třetí osobou, avšak od vydání stavebního povolení už nebyla žalovanou provedena žádná část díla. Žalobci proto dopisem ze dne 1.6.2023 od smlouvy odstoupili a vyzvali žalovanou k vrácení zaplacené zálohy.

3. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil, že žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem, neboť dílo po vydání stavebního povolení nezačala realizovat a nebyla dokončena ani ta etapa prací, k níž se bezprostředně vázala zaplacená záloha (základová deska). Odstoupení žalobců od smlouvy proto považoval za důvodné. Uzavřel, že odstoupením od smlouvy se závazek zrušil, že žalované odpadl právní důvod pro ponechání přijaté zálohy a že žalovaná netvrdila ani neprokázala žádný vzájemný nárok, který by nárok žalobců na vrácení zálohy snižoval. Proto žalobě ve věci samé vyhověl v celém rozsahu a přiznal žalobcům i úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná, a to v celém rozsahu. V odvolání uvedla, že postup soudu nebyl správný, neboť skutkový stav nebyl podle jejího názoru dostatečně objasněn, a že by měla být věc znovu projednána. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V navazujícím podání konkrétně namítala, že na den jednání jí bylo řečeno, že zástupce žalobců „je nemocen a bude se odročovat,“ nicméně soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti žalované. V dalším podání doplnila, že její neúčast u soudu (ač nesprávně v podání hovoří o nemoci „žalující“) byla dána z důvodu nemoci. V dalším doplnění odvolání pak žalovaná konkrétně namítala vazbu zahájení díla na stavební povolení, které si měli opatřit sami žalobci, ale muselo se na něj čekat. Z obsahu odvolání je dále patrné, že žalovaná považuje za významné, že určité práce na pozemku ve prospěch žalobců provedeny byly, a že se tím brání povinnosti vrátit zálohu v plné výši.

5. Teprve před jednáním odvolacího soudu žalovaná nově uplatnila další odvolací námitky. Zdůraznila především okolnost, že podle jejího názoru nebylo prokázáno předání stavebního povolení ze strany žalobců, neboť „nebyl předložen žádný předávací protokol, e-mail, SMS zpráva ani jiný důkaz potvrzující, že žalovaná stavební povolení obdržela.“ Opět zdůraznila, že zdržení při vyřízení stavebního povolení představuje zavinění žalobců, kterým se žalovaná naopak snažila v tomto směru pomoci. Dále zdůraznila, že stavba byla zahájena již před vydáním stavebního povolení provedením přípravných a výkopových prací. K tomu nově předložila fotodokumentaci a další důkazní návrhy. Dále uvedla, že nebyla dostatečně zohledněna „vzájemná komunikace mezi účastníky,“ neboť to byla žalovaná, kdo v SMS komunikaci kontaktoval žalobce a navrhoval osobní schůzky za účelem řešení vzniklé situace a dalšího postupu realizace stavby, žalobci k tomu ale neposkytli součinnost. Žalovaná má za to, že by měla být zohledněna (blíže neurčená) „hodnota již vykonaných prací,“ tedy přípravných úkonů, administrativního zajištění, výjezdů, jednání, přípravy povolení, zahájení zemních prací „a dalších nákladů vynaložených v souvislosti s realizací zakázky.“

6. Žalobci se závěry soudu prvního stupně souhlasili. Uvedli, že skutkové závěry soudu prvního stupně odpovídají provedenému dokazování a že žalovaná nepředložila žádné konkrétní tvrzení ani důkazy, z nichž by bylo možné dovodit její vzájemný nárok. Zdůraznili, že po vydání stavebního povolení nebyla stavba zahájena, základová deska nebyla provedena a žalovaná si ponechala celou zálohu, ačkoli neprovedla plnění, na které byla tato záloha podle smlouvy a dodatku určena.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze v dílčí části týkající se počátku prodlení a přesného vyjádření sazby úroku z prodlení, navíc z jiných důvodů, než žalovaná vymezila, jinak důvodné není.

8. Odvolací soud se nejprve zabýval konkrétní procesní námitkou žalované, kterou lze z odvolání vysledovat, že se žalovaná nemohla plnohodnotně účastnit řízení před soudem prvního stupně, který jednal v její nepřítomnosti. Tato námitka není důvodná.

9. Ze spisu se podává, že žalovaná se prostřednictvím svého jednatele účastnila prvního jednání ve věci, kde byla mimo jiné poučena i o koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř. Jednání se uskutečnilo po opakovaném odročení ze zdravotních důvodů na straně žalované (jejího jednatele), o kterých bylo navíc později u lékaře zjištěno, že žádné skutečné ošetření neproběhlo, ve skutečnosti tedy šlo jen o procesní obstrukce.

10. K druhému jednání, které bylo opět odročováno, byla žalovaná před soudem prvního stupně ve skutečnosti řádně předvolána více než měsíc předem, doručeno bylo řádně do datové schránky, avšak nedostavila se bez omluvy. Skutečnost, že se omluvil zástupce žalobců, aniž by požádal o odročení, sama o sobě nemohla založit legitimní očekávání žalované, že jednání bude odročeno. Žalovaná se na případný nový termín ostatně sama u soudu dotazovala i v den jednání, nicméně soud prvního stupně žalované nepotvrdil, že jednání bude či že již bylo odročeno. Nic takového se nepodává ani ze závěrečného písemného přednesu zástupce žalobců, který byl zaslán před posledním jednáním nejen soudu, ale i žalované, která ho následně soudu prvního stupně rovněž poslala. Žalovaná tedy nemohla racionálně učinit jiný závěr, než že jednání proběhne v nařízeném termínu, a nikoli naopak. Původní předvolání objektivně zůstalo v platnosti. Z obsahu podání žalované také nevyplývá, že by sama (její jednatel) měla nějaké zdravotní omezení bránící v účasti u jednání, jak v odvolání nově tvrdí, nic takového nebylo doloženo ani dodatečně. Žalovaná proto měla vycházet z toho, že jednání se bude konat v původně nařízeném termínu, který nebyl soudem změněn ani zrušen, a pokud se k němu bez omluvy nedostavila, nese procesní následky své neúčasti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka, který se bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, což se také stalo. O žádnou procesní vadu tedy nejde.

11. Zde je třeba uvést, že i odvolací soud jednal v nepřítomnosti žalované, která sice před jednáním odvolacího soudu o odročení ze zdravotních důvodů na straně jejího jednatele požádala, nicméně z vyjádření a zprávy ošetřujícího lékaře opět vyplynulo, že zdravotní stav jednatele žalované mu v účasti u jednání ve skutečnosti nebrání. Odvolací soud zde zohlednil i předchozí účelové předstírání zdravotních překážek, vždy těsně před jednáním soudu. Podle lékaře opět žádné objektivní vyšetření neproběhlo, věc byla řešena podle subjektivního popisu pacienta, navíc jednatel mohl požádat i o vycházky, což neučinil, a při nastavené léčbě by byl k termínu jednání schopen plnohodnotné účasti. Nebyla tedy doložena taková překážka, která by objektivně znemožňovala účast žalované u odvolacího jednání nebo odůvodňovala jeho odročení. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc také projednal v nepřítomnosti žalované, když měl pro rozhodnutí k dispozici obsah spisu, písemná podání účastníků a provedené důkazy. O tom žalovanou i včas vyrozuměl. Opačný postup by za daného stavu neodůvodněně prodlužoval řízení, které z popsaných důvodů trvá již téměř 3 roky, aniž by byl proveden větší počet procesních úkonů.

12. Z hlediska skutkových zjištění odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od skutkového základu zjištěného již soudem prvního stupně. Žalovaná ostatně žádná konkrétní tvrzení, jimiž nově operuje v odvolání, před soudem prvního stupně neuplatnila, nepředložila ani neoznačila žádné důkazy (fotografie, SMS komunikaci a další), jak to nově činí až v odvolání. Taková nová tvrzení a důkazní návrhy, ale nelze v odvolacím řízení s ohledem na princip koncentrace a neúplné apelace akceptovat. K tomu slouží řízení před soudem prvního stupně. Žalovaná o tom byla poučena, byla však procesně pasivní, soustředila se před soudem prvního stupně jen na procesní obstrukce (zdržování) a na nekonkrétní námitky. Žalovaná se „procesně probudila“ až v odvolacím řízení, k tzv. novotám už ale nelze v odvolacím řízení vůbec přihlížet (viz § 118b o.s.ř. a § 205a o.s.ř.). Proto odvolací soud neprovedl žádný z nových důkazů, které žalovaná v odvolacím řízení předložila.

13. Rozhodné skutečnosti celého sporu jsou ve svém jádru jednoduché a převážně nesporné. Nesporné bylo uzavření smlouvy o dílo dne 27.6.2021, zaplacení zálohy 439 000 Kč, uzavření dodatku č. hodnota dne 22.4.2022, včetně tam popsaných etap provádění díla, vydání stavebního povolení dne 23.3.2023, odstoupení žalobců od smlouvy dopisem ze dne 1.6.2023 a dále to, že celá základová deska, hrubá stavba ani stavba na klíč dokončeny nebyly. Sporné bylo zejména právní hodnocení těchto skutečností a procesní význam tvrzení žalované, že před vydáním stavebního povolení byly provedeny některé zemní práce. Odvolací soud však považuje za nutné po zopakování dokazování podle § 213 o.s.ř. vypíchnout konkrétní okolnosti soudem prvního stupně v rozsudku nezdůrazněné, ačkoli z včas předložených důkazů také vyplynuly.

14. Celé dílo mělo být ukončeno „do 12 měsíců po vydání stavebního povolení,“ na jiném místě ale smlouva hovoří o 12 měsících „od termínu zahájení stavby,“ a na jiném zase o tom, že „termín zahájení výstavby je podmíněn předložením souhlasu stavebního úřadu a jeho datu nabytí právní moci.“ Takové ujednání lze vskutku racionálně vyložit jen tak, že lhůta 12 měsíců měla začít běžet až právní mocí stavebního povolení, jak tvrdí i žalovaná, nikoli již vydáním rozhodnutí nebo až od skutečného zahájení prací.

15. K tomu odvolací soud podle § 213 o.s.ř. dále dokazování doplnil a z předloženého správního rozhodnutí zjistil, že skutečně bylo vydáno 23.3.2023, nicméně právní moci nabylo až 16.5.2023, jak tvrdila žalovaná již před soudem prvního stupně (včas), aniž by to soud prvního stupně ověřil. O tomto datu ale žalovaná tím pádem věděla, oba termíny se ostatně probíraly již při prvním jednání před soudem prvního stupně, žalovaná sama touto informací operovala na svou obranu, nebylo tedy potřebné vyžadovat předávací protokol, SMS zprávu, e-mail apod., jak žalovaná nově navrhuje. Je vyloučeno, že by žalovaná o vydání stavebního povolení k uvedenému datu tehdy informována nebyla, jak nyní nově tvrdí, nebo že by jí poté už nebylo umožněno v provádění díla pokračovat, jak také nově tvrdí. Žalovaná ostatně nic konkrétního v tomto směru před soudem prvního stupně netvrdila, jak shora uvedeno. Nic konkrétního také v tomto směru nenamítala proti odstoupení žalobců od smlouvy. Včas, před soudem prvního stupně, neuvedla nic o tom, že by se tehdy domáhala možnosti dílo provést (vstoupit na staveniště) apod. Proto se odvolací soud již podrobněji nezabýval tím, kde žalovaná informaci o vydání stavebního povolení získala, zda skutečně žalobce zastupovala ve stavebním řízení nebo jeho části, jak i sama připouští (že s tím tehdy pomáhala). Pokud navíc žalovaná nyní nově tvrdí, že provádění díla tehdy iniciovala a že jen žalobci k tomu neposkytli potřebnou součinnost, musela mít logicky již tehdy povědomost, že stavební povolení již právní moci nabylo a že zahájení prací v tomto směru nic nebrání. V konečném důsledku žalovaná sama potvrzuje to, co vyplynulo již před soudem prvního stupně, že o stavebním povolení ve skutečnosti věděla, pouze nově tvrdí, že práce jí nebyly umožněny ze strany žalobců. K této novotě ale přihlížet nelze (viz výše).

16. Pro posouzení věci je dále významné, že smlouva o dílo a následný dodatek upravovaly plnění po etapách. První etapa, na kterou se podle smluvního mechanismu bezprostředně vázala zaplacená záloha, nespočívala jen v obecném zahájení stavebních příprav, ale i v převzetí staveniště a dokončení základové desky. K tomu nepochybně nedošlo. Nesporně byla provedena jen část zemních prací, konkrétně blíže neurčené zaměření stavby a stržení ornice a příprava základů, již před vydáním stavebního povolení. Z těchto prací nelze dovodit, že by byla splněna etapa základové desky nebo že by žalovaná splnila podstatnou část plnění, na které byla záloha poskytnuta, naopak.

17. Z hlediska dohodnutých lhůt je třeba připomenout, že jakkoli bylo provedení celého díla vázáno na neznámé datum právní moci stavebního povolení, strany s tím tak počítaly a podle toho také převážně postupovaly (viz výše), konkrétní etapy byly ve smlouvě, resp. v jejím dodatku vymezeny konkrétními daty, naposledy tak, že od 15.5.2022 do 15.6.2022 mělo dojít k zahájení stavby, převzetí staveniště a dokončení základové desky, od 1.7.2022 do 1.11.2022 mělo dojít k dokončení hrubé stavby včetně střechy a do 15.5.2023 (tedy stále do 12 měsíců, dle hlavního ujednání) již mělo dojít „k dokončení celé stavby na klíč podle projektové dokumentace.“ Takové ujednání lze podle názoru odvolacího soudu vyložit jen tak, že strany považovaly za rozhodnou (v návaznosti na posuvnou lhůtu k provedení celého díla) jen délku jednotlivých etap, nikoli konkrétní data, která ostatně posouvali podle předpokládaného data právní moci stavebního povolení, byť konkrétní datum právní moci stavebního povolení již dalším písemným dodatkem nezohlednili. Takto došlo k dalšímu posunu cca o jeden rok, aniž by kvůli tomu mělo dojít ke změně či ukončení smlouvy. O tom také nebyl spor. Pokud tedy první etapa díla měla být ukončena za 1 měsíc (původně 28.6.2021 až 20.7.2021, následně 15.5.2022 až 15.6.2022), pak po právní moci stavebního povolení dne 16.5.2023 připadl konec lhůty pro první etapu na 16.6.2023. Současně lze uzavřít, že tyto etapy byly pro strany zásadní, pokud byly opakovaně vymezovány a na jejich konkrétní provedení měly být podle smlouvy postupně placeny zálohy, byť zůstalo jen u první z nich (ve výši 439 000 Kč).

18. Skutkově je třeba dále zdůraznit, že žalovaná před soudem prvního stupně (a ani v odvolání) nikde nevymezila, jakou konkrétní částku požaduje zohlednit za práce provedené před vydáním stavebního povolení, po celou dobu jen mlžila o tom, jaké práce (druhově) to mají být, aniž by bylo dále vymezeno, o jaké práce přesně jde, zda byly sjednány, zda byly pro žalobce dále využitelné apod. Tím v zásadě tuto dílčí procesní obranu zhatila (viz níže), svou neúčastní před soudem prvního stupně pak zhatila i případnou možnost poučení podle § 118a o.s.ř.

19. Po právní stránce je třeba vycházet z § 2586 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2604 o.z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. Podle § 2606 o. z. se dílo může odevzdávat a přebírat i po částech, je-li tak sjednáno nebo plyne-li to z povahy díla, a podle § 2610 odst. 1 o.z. vzniká právo na zaplacení ceny díla provedením díla; je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení. Z toho plyne, že ani u díla prováděného po etapách nevzniká zhotoviteli právo na cenu či na ponechání zálohy jen tím, že byly provedeny dílčí přípravné práce, pokud nebyla dokončena a předána příslušná sjednaná část díla nebo pokud zhotovitel neprokáže samostatný majetkový prospěch objednatele po zániku smlouvy.

20. Podle § 1968 o.z. dále platí, že dlužník je v prodlení, neplní-li svůj dluh řádně a včas, přičemž za prodlení neodpovídá, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1977 o.z. platí, že poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu. U nepodstatného porušení přichází odstoupení zpravidla až po marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty podle § 1978 o.z., přičemž § 1979 o.z. upravuje důsledky dodatečné lhůty, která je nepřiměřená nebo nebyla dostatečně určena. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3823/2023, uveřejněného pod č. 15/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

21. Podle § 2001 o.z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon, a podle § 2002 o.z. může věřitel odstoupit od smlouvy i při jiném podstatném porušení smlouvy.

22. V projednávané věci byla žalovaná v prodlení s plněním podstatné povinnosti. Nelze přehlížet, že zaplacená záloha byla spojena s plněním, které mělo vést až k dokončení základové desky. Tato první dohodnutá stavební etapa nebyla ve sjednaném termínu dokončena. Podle shora popsaných závěrů měla být dokončena nejpozději do 16.6.2023, což se nestalo. Jestliže ani po vydání stavebního povolení, o kterém věděla, žalovaná nepokračovala v pracích tak, aby byla provedena alespoň první sjednaná etapa, jde o prodlení, které se dotýkalo samotného účelu smlouvy. Žalobci uzavřeli smlouvu za účelem výstavby rodinného domu, nikoli za účelem provedení izolovaných zemních prací bez další návaznosti. Za těchto okolností bylo odstoupení žalobců od smlouvy podle § 1977 a násl. o.z. důvodné, byť bylo realizováno již dne 1.6.2023, tedy ještě dříve, než k prodlení skutečně došlo. Žalovaná ale nezahájila provádění díla ani následně.

23. Ani případná úvaha o nepodstatném porušení smlouvy by tedy nemohla vést k jinému výsledku. Žalovaná byla po vydání stavebního povolení nečinná a z provedených důkazů již před soudem prvního stupně neplyne, že by žalobci byli v prodlení se součinností, které by plnění žalované znemožňovalo. Naopak žalobci dopisem ze dne 1.6.2023 výslovně uplatnili odstoupení a současně požadovali vrácení zálohy, žalované tedy muselo být zřejmé, že její další nečinnost není a nebude akceptována, žalovaná přesto práce nezahájila a nebrojila ani proti prezentovaným důvodům odstoupení, jak se nyní nově v odvolacím řízení nově snaží. Lze tedy uzavřít, že účinky odstoupení od smlouvy nastaly až ke dni 16.6.2023.

24. Odstoupením od smlouvy se podle § 2004 odst. 1 o.z. závazek zásadně zrušuje od počátku. Podle § 2005 odst. 2 o.z. nejsou odstoupením dotčena mimo jiné práva na zaplacení smluvní pokuty, úroku z prodlení, náhrady škody nebo ujednání, která mají podle své povahy trvat i po odstoupení. V této věci ale účastníci netvrdili takové ujednání, které by upravovalo vypořádání zálohy po odstoupení od smlouvy odchylně od zákonného režimu. Platí proto obecné pravidlo, že právní důvod pro poskytnutí zálohy po platném odstoupení odpadl a žalobci se mohou domáhat jejího vrácení jako vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991, § 2993 a § 2999 o.z. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého platným odstoupením vzniká okamžikem odpadnutí právního důvodu, tedy okamžikem účinků odstoupení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1966/2020 nebo 24 Cdo 430/2023).

25. To však neznamená, že by zhotovitel po odstoupení od smlouvy nemohl proti nároku objednatele na vrácení zálohy uplatnit vlastní obranu nejen ve vztahu k trvání smlouvy (viz výše), ale i ve vztahu k výši takto vzniklého obohacení. Podle § 2993 o.z. platí, že byla-li povinnost plnit z neplatného nebo zrušeného závazku, má každá strana právo požadovat, aby jí druhá strana vydala, co podle závazku plnila; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. U stavebních prací tedy může zhotovitel namítat, že objednateli již poskytl plnění, které má pro objednatele majetkovou hodnotu, a že tato hodnota má být při vypořádání zohledněna (viz též § 2999 o.z.)

26. Taková námitka však musí být procesně určitá. Zhotovitel nemusí svůj nárok formálně započíst podle § 1982 a násl. o.z. a nemusí jej uplatnit vzájemným návrhem (viz § 97 o.s.ř.), pokud se domáhá pouze snížení nároku objednatele (viz § 98 o.s.ř.). Musí však alespoň namítnout konkrétní vzájemné plnění podle § 2993 o.z. a tvrdit rozhodné skutečnosti umožňující posoudit, co konkrétně objednatel získal, v jakém rozsahu, v jaké kvalitě, zda je plnění využitelné, zda má vady nebo je neúplné, tedy jaký skutečný konkrétní majetkový prospěch tím objednateli vznikl a v jaké konkrétní hodnotě má tedy být nárok objednatele na vrácení zálohy snížen. Nestačí obecné tvrzení, že nějaké práce byly provedeny (např. nějaká skrývka zeminy, výkop základů či jejich částí apod.), ani obecný poukaz na nějaké náklady zhotovitele či procento rozpracovanosti bez vazby na konkrétní využitelný prospěch pro objednatele, který zhotovitel tvrdí a odečítá.

27. Tomu odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu. Podle rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2693/2021 nebo sp. zn. 23 Cdo 3269/2023 proti právu objednatele na vrácení záloh po odstoupení od smlouvy o dílo může stát právo zhotovitele na vydání majetkového prospěchu odpovídajícího tomu, co by objednatel musel v daném místě a čase vynaložit na opatření obdobného plnění, přičemž je třeba přihlédnout i k vadám, které skutečný prospěch snižují. Podle rozsudku sp. zn. 23 Cdo 2925/2021 není rozhodující náklad zhotovitele, nýbrž skutečný majetkový prospěch objednatele, včetně využitelnosti, vadnosti a neúplnosti plnění; vadné nebo neúplné plnění může mít pro objednatele i nulovou hodnotu. Z rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněného pod č. 98/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, plyne, že synallagmatická povaha vracení plnění podle § 2993 o. z. se prosadí jen ke konkrétní námitce žalovaného, přičemž u peněžitých plnění soud následně přiznává jen výsledné saldo. Rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3609/2022, uveřejněné pod č. 92/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak zdůrazňuje, že toto vzájemné zúčtování není započtením.

28. Ve světle těchto závěrů nemůže obstát ani ta část obrany žalované uplatněná včas již před soudem prvního stupně. Žalovaná totiž ani před soudem prvního stupně (a ani v odvolacím řízení) dostatečně nevymezila, v jakém konkrétním rozsahu má být její případná vzájemná pohledávka z bezdůvodného obohacení zohledněna a z jakého důvodu. Neoznačila konkrétní ocenění provedených zemních prací, nevymezila, zda byly provedeny jejím nákladem, v jaké kvalitě, zda jsou pro žalobce využitelné v dalším stavebním procesu a v jaké částce by tedy měly snížit nárok žalobců. Z pouhého zjištění, že na pozemku byla stržena ornice a proveden výkop základů, nelze bez dalšího dovodit majetkový prospěch žalobců v určité peněžní hodnotě. Takový závěr by soud nemohl učinit ani jako odhad, neboť by tím za žalovanou nahrazoval její povinnost tvrzení a důkazní povinnost podle § 101 a § 120 o.s.ř.

29. Pokud žalovaná k jednání před soudem prvního stupně nepřišla bez omluvy, sama se připravila o možnost reagovat na průběh dokazování a případně být poučena podle § 118a o.s.ř. o potřebě doplnit konkrétní tvrzení a důkazy k námitce vzájemného plnění. Poučovací povinnost soudu nemůže být chápána jako povinnost soudu vyhledávat za nepřítomného účastníka jeho možnou hmotněprávní obranu nebo konstruovat za něj pohledávku z bezdůvodného obohacení. Účastník, který se bez omluvy nedostaví k jednání, nese riziko, že v jeho nepřítomnosti bude věc projednána a rozhodnuta na základě tvrzení a důkazů, které jsou soudu k dispozici.

30. K námitce, že žalobci sami svou nečinností nebo nedostatečnou komunikací zabránili pokračování stavby, odvolací soud uvádí, že tato obrana zůstala v rovině obecného tvrzení, navíc opožděného, takže k němu odvolací soud ani nemohl přihlížet, jak shora uvedeno (viz § 205a o.s.ř.). Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobci po vydání stavebního povolení neposkytli nezbytnou součinnost, bez níž žalovaná objektivně nemohla pokračovat. Naopak, ze zjištěného stavu již před soudem prvního stupně vyplývá, že žalovaná o vydání stavebního povolení věděla, přesto poté neprovedla ani první sjednanou stavební etapu, o nedostatku potřebné součinnosti netvrdila nic. Zákonná úprava prodlení v § 1968 o.z. sice vylučuje odpovědnost dlužníka za prodlení, nemohl-li plnit v důsledku prodlení věřitele, pro takový závěr však v této věci nebyl zjištěn dostatečný skutkový podklad.

31. Z uvedených důvodů je závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalované vrátit žalobcům celou přijatou zálohu ve výši 439 000 Kč správný.

32. Důvodná je pouze korekce části příslušenství, protože soud prvního stupně přiznal zákonný úrok z prodlení již od 1.6.2023, aniž by správně zohlednil okamžik, kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení poté, co smlouva zanikla (až 16.6.2023). Odstoupení od smlouvy ze dne 1.6.2023 totiž samo o sobě neznamená, že žalovaná byla téhož dne již v prodlení s vrácením celé částky, jak dovodil soud prvního stupně. Pro počátek prodlení je rozhodné, kdy byla žalovaná k vrácení plnění poprvé vyzvána po ukončení smlouvy (po vzniku bezdůvodného obohacení) a kdy marně uplynula lhůta k plnění. Z předžalobní výzvy ze dne 30.6.2023 vyplývá, že žalovaná měla plnit do 14.7.2023. Do prodlení se proto dostala dnem 15.7.2023. Výše úroku z prodlení se řídí § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; v rozhodném druhém pololetí roku 2023 činila repo sazba České národní banky k prvnímu dni pololetí 7 %, a zákonný úrok z prodlení proto činí 15 % ročně. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do úroku z prodlení za dobu od 1.6.2023 do 14.7.2023 zamítl, jinak ale výrok I. potvrdil v upřesněném znění tím, že konkrétně specifikoval též procentní sazbu „zákonného úroku z prodlení,“ což soud prvního stupně nesprávně pominul.

33. V návaznosti na změnu výroku ve věci samé, byť jen v nepatrné části příslušenství, rozhodl odvolací soud znovu i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalobci byli ve věci samé plně úspěšní a jejich neúspěch se týká jen dílčí nepatrné části příslušenství, která nemá samostatný nákladový význam. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. jim proto náleží plná náhrada nákladů řízení.

34. Náklady řízení před soudem prvního stupně tvoří soudní poplatek 21 950 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 16 096 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění do 31.12.2024, při tarifní hodnotě 439 000 Kč a při společném zastupování dvou žalobců, což soud prvního stupně nesprávně pominul. Zástupce žalobců provedl v prvním stupni celkem 4 úkony (převzetí věci, podání žaloby, účast u jednání a písemný závěrečný návrh k jednání, kterého se osobně již neúčastnil), tedy 4x 16 096 Kč, k tomu náleží čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31.12.2024, tedy 1 200 Kč. Jiné náklady k náhradě uplatněny nebyly ani nevyplývají z obsahu spisu. Celkem činí náklady řízení žalobců před soudem prvního stupně 87 534 Kč, neboť zástupce žalobců není plátcem DPH. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobcům k rukám jejich právního zástupce do 3 dnů (viz § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o.s.ř.). Žádné důvody k odepření či snížení náhrady nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. Náklady odvolacího řízení tvoří mimosmluvní odměna advokáta za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu) při tarifní hodnotě 439 000 Kč, nicméně podle advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025, tedy ve výši 10 060 Kč za jednoho ze zastoupených žalobců, u něhož se náhrada nově nesnižuje, a náhrada ve výši 8 048 Kč za druhého (snížená o 20 %). K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů zvýšená na 450 Kč. Jiné náklady k náhradě uplatněny nebyly ani nevyplývají z obsahu spisu, písemné vyjádření žádnou argumentaci neobsahuje, takže nejde o samostatný úkon právní služby. Celkem činí náklady odvolacího řízení 18 558 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobcům k rukám jejich právního zástupce do 3 dnů (viz § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o.s.ř.). Žádné důvody k odepření či snížení náhrady nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu Praha–východ.