KSPL 57 Af 14/2011-51

57 Af 14/2011-51

Krajský so ud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Ale xa nd ra

Krysla a so udc ů JUDr. Jany Da ňko vé a Mgr. Miroslavy Kašpírkové, v právní věc i žalobce

B.Ch., zastoupené ho Mgr. Jindřic he m So jkou, advokátem se sídlem K latovy, Pražská 119/I, proti ža lo va né mu Fina nč nímu ředitelství v Plzni, se sídlem P lzeň, Há lko va 14, o žalo bě proti ro zho dnutí žalovaného ze dne 28.1.2011, č.j. 732/11-1300-401171, takto:

I. Rozhodnutí ža lova né ho ze dne 28.1.2011, čj. 732/11-1300-401171, se zruš uje a věc se vrací k dalšímu říze ní ža lova né mu.

II. Žalovaný je povinen za plat it žalo bc i náklady říze ní v částce 12.904 Kč do třiceti dnů od práv ní moci tohoto ro zsudk u k rukám M gr. Jindřicha So jky, advokáta.

Ža lobc e se ža lobo u domáhal zruše ní rozhodnutí ža lo va né ho ze dne 28.1.2011, čj.

732/11-1300-401171 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změ ně no rozhodnutí

Finančního úřad u v Sušici (dále jen „p rvo insta nč ní o rgán“) ze dne 29.5.2009, čj.

23829/09/13597041526 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým byla ža lobc i za použití pomůcek podle § 31 odst. 5 záko na č. 337/1992 Sb., o správě daní a pop la tk ů, dodatečně vyměřena za zda ňo vac í období 3. čtvrtletí 2006 daň z přidané hod no ty ve výš i 71.691 Kč.

Napadeným rozhodnutím byla dodatečně vymě ře ná daň snížena na částku ve výš i 67.441 Kč, př iče mž daň b yla stano vena doka zo vá ním. pokračování 2 57 Af 14/2011

Ža lobc e ža lob u odůvodnil tím, že z procesního po hled u se ža lo va ný jako správní orgán ve svém rozhodnutí vypořádal s veškerými námitkami žalobce ko nc ipo va nými v rámci odvo lá ní, ale je nutné konstatovat, že nesprávně. Napadené rozhodnutí vyc há ze lo mimo jiné ze skutečnosti, že žalobce v daňovém přiznání k dani z p řidané hod noty za 3. čtvrtletí 2006 nepřiznal uskutečnění dodá vk y firmy pa na Š.B. v souvislosti s vys ta ve ním faktury - kupní cenyč. 162006. Ža lo va ný svůj zá věr o hled ně této fak tury opřel o to, že vys ta ve ním uvedené fak tury deklaroval dodání d ře va. Z procesního po hled u ža lob ce neunesl své důkazní bře me no podle usta no ve ní § 31 odst. 9 záko na o sp rá vě daní a poplatků, a své rozhodnutí postavil na výpo věd i svědka Š. B. a na před lo že nýc h listinných d ůkazech - fak turách. V této souvislosti musí žalobce poukázat na to, že ža lo va ný při svých úva hác h použil po uze část výpovědi uvede né ho svědka a d ůka zy ne hod notil ve vzájemných souvislostech za úče le m objektivního zjiště ní vešk erýc h okolností, což mu žalobce vytýká. Z výpo věd i svědka B. ža lo va ný ve svých úva hác h hod notí po uze tvrze ní, že mu měl žalobce dodat v jarních měsíc íc h roku 2006

11 až 14 fůr dřeva a že mu za tyto dodávky zaplatil. K d ůka zu svědek B. předložil 4 fak tury.

Ža lo va ný při svých úvahách ne hod notil celý obsah svědecké výpo věd i svědka B. Bez hodnocení ža lo va né ho zůstali násled ujíc í části je ho výpo vědi: „po odsouhlasení dodávek dřeva a výše záloh s panem B.Ch. mladším mi pan B.Ch. starší v ystav ov al v mé provozovně

Lužná na moje předtisky daňové doklady faktury se svým razítkem a podpisem“ a „dodací listy přivážel pan B.Ch. mladší, ale ne na každou fůru, záleželo, odkud to dřevo pocházelo“. V reakci na uvedená tvrzení svědecké výpo věd i pa na B. je nutné poukázat na skutečnost, že fak turač. 162006 žád ný podp is ža lobc e neobsahuje. Ža lo va né ho ani nezarazila skutečnost, že svědek B. nebyl schopen p řed lo žit k d ůka zu svých tvrze ní jediný dodací list, i když ve své svědecké výpo věd i tvrd il, že na některé fůr y dodací list e xisto va l. Věro hod no st svědecké výpo věd i snižuje i sk ute č nost, že svědek nebyl schopen jed no znač ně uvést, kolik fůr dřeva a v jak ýc h dnech mu ža lobc e dodal. Veškerá je ho tvrzení jsou v to mto směru obecná a neurčitá.

Ža lo va ný při svých úva hác h ne zhod no til ani obsah dalších fak tur před lo že nýc h svědkem B. v rámci daňo vého říze ní jako d ůka zů. Jed ná se o fakturu - kupní smlouvuč. 42006 a č. 72006.

Tyto fak tury obsahují dva podp isy žalobce, a to jeden podp is u razítka firmy žalobce a druhý u po známk y placeno ho to vě. Naopak fakturač. 162006 neob sa ho va la žád ný podpis žalobce.

Obsah všech fak tur před lo že nýc h svědkem zce la odpovídá sk uteč nos te m, které tvrdil žalobce při své výpo vědi. Žalobce skutečně svědkovi B. dříví dodával. Obchody mezi nimi probíhaly tak, že pan B. si objednal určité množství dříví a žalobce mu na toto množství vystavil fak turu - kupní smlouvu. Toto považoval za objed ná vk u s tím, že až dříví dodal a svědek mu zaplatil, potvrdil v této fak tuře dodatek placeno ho to vě a fakt ur u u razítka firmy a to ho to dodatku podepsal. Takto praxe proběhla zcela bez problémů a poc hyb no stí me zi nimi u fakturč.

42006 a č. 72006, které uvedené ná le žito sti obsahují. Ohledně faktury kupní smlouvyč.

162006 je třeba uvést, že došlo po uze k vystavení této faktury bez jakéhokoliv podpisu žalobce, neboť k žád né dodávce dle této nedo š lo z d ůvodu, že žalobce před dodáním trval na zaplacení fakturyč. 32006. Proto tato faktura neobsahuje žád ný podpis a ne ní na ní uvedeno datum uskutečnění zdanitelného p lně ní. Žalobce dále uvedl, že na svoji obranu předložil v rámci da ňo vé ho řízení rozsudek Okresního soudu v Soko lo vě ze dne 28.5.2008, č.j. 6 T

2/2008-350, a usne se ní Krajského soudu v Plzni ze dne 25.1.2010, č.j. 44 Cm 98/2006-100, kterými prok a zo va l, že objektivně ne mo hl mít k dispozici dřevo na dodávku svědk u B. v srpnu 2006 (fakturač. 162006). Ža lo va ný tyto důkazy zhod no til tak, že z těchto ne ní patrná skutečnost, že dodávku dřeva ne mo hl realizovat. S tímto hodnocením těchto d ůka zů ro vně ž žalobce nesouhlasí. Správce da ně při rozhodnutí o dodatečném platebním výměru vyc há ze l pokračování 3 57 Af 14/2011 právě ze sk uteč no sti, že dřevo od Loketských mě stsk ýc h lesůs.r.o. mě lo tvořit předmět dodávky účto va né fakturouč. 162006. Před lo že ný rozsudek a usne se ní tento závěr jed no znač ně vyvracejí, neboť z jejich od ůvod ně ní vyplývá, že spo le č nost Loketské městské lesys.r.o. neprokázala dodání dřeva, které předmětnými fak tura mi účtovala. Žalobce uza vřel, že trvá na to m, že unesl důkazní bře me no o hled ně prokázání nedodání dřeva pod le fak turyč.

162006, neboť d ůka zy ko nsta to va né ža lo va ným v rámci jeho odůvodnění toto dok láda jí.

Svědek B. po uze využil d ůvě řivosti ža lob ce, který mu namísto ob jed ná vek vysta vo va l fak tury - kupní smlouvy (jakési pro forma fak tury), které dop lňo va l a řád né da ňo vé doklady (podpis a uvedení zp ůsob u p latb y a datum uskutečnění zd a nite lné ho p lně ní) až v okamžiku dodání dřeva a je ho zap lac e ní. Ze strany ža lo va né ho doš lo k úče lo vé mu posuzování důkazního ma teriá lu a k to mu, že d ůka zu ne hod notil ve vzájemných souvislostech.

Ža lo va ný navrhl zamítnutí ža loby. Ve vyjádření k ža lob ě ža lo va ný uvedl, že v průběhu daňo vé kontroly nabyl správce da ně d ůvod né poc hyb no sti o to m, zd a ža lobce m před lo že ná daňo vá e vide nce b yla vede na úplně, když b ylo zjištěno, že žalobce prokazatelně vystavil fak turuč. 162006 pro odběratele Š.B., PE-PI P ila Lužná, kterou vša k v této da ňo vé evidenci nezachytil. Správce da ně tak unesl své důkazní bře me no ve smyslu usta no ve ní § 31 odst. 8 písm. c) zákona o sp rá vě daní a pop la tk ů, když p roká za l, že o so ulad u da ňo vé evidence žalobce se sk uteč no stí existují vá žné a d ůvod né poc hyby, které vyjádřil ve výzvě ze dne 23. listopadu 2009 a na zák lad ě které tak v souladu s us ta no ve ním § 31 odst. 9 tého ž záko na přešlo důkazní bře me no zpě t na ža lob ce a b ylo na ně m, aby prokázal, že i přes vzniklé pochyby správce daně, vyká za l usk uteč ně ná zdanitelná plnění ve správné výši. Důkazní bře me no tak nesl ža lobc e a ne lze v žád né m případ ě us uzo va t, že bylo povinností jiného subjektu, v daném případě pa na Š.B., který v rámci da né ho řízení vypo vída l jako svědek, jím tvr ze né skutečnosti proka zo va t, když ža lo va ný konstatuje, že svědeckou výpo vě ď pana B. hodnotil v souladu se zásadou vo lné ho hodnocení d ůka zů na lé zajíc í se v usta no ve ní § 2 odst.

3 záko na o správě daní a pop latků. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou pak seznatelné důvody, pro které od vo lací orgán dospěl po zhodnocení všech důkazních prostředků a skutečností, které vyšly najevo jak v průběhu da ňo vé kontroly, tak v rámci od vo lacího ř íze ní, k zá věru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení v so ulad u s us ta no ve ním § 31 odst. 9 záko na o sp rá vě daní a pop la tk ů, tj. neprokázal, že usk uteč ně ná zdanitelná plnění b yla vyká zá na ve správné výši. Ža lo va ný dále uvedl, že skutečnost, že fak turač. 162006 neobsahuje na ro zd íl od žalobcem vysta ve nýc h fak tur pro odběratele pa na

Š.B. č. 42006 a č. 72006 žád ný podpis ža lob ce, sama o sobě neprokazuje, že dodávka dřeva o objemu dek laro va né m na fak tuřeč. 162006 nebyla usk uteč ně na. Bylo p roká zá no, že žalobce v roce 2006 s panem Š.B. obchodo va l, dřevo mu dodával a přeb íra l od ně ho za dodávky dřeva peněžní prostředky, o čemž svědčí i žalob cem vedená da ňo vá evide nce. Žalobce žádným zp ůsobe m ne ro zpor uje, že fakturuč. 162006 vystavil, a tud íž dek laro va l, že plnění na tomto dokladu uve de né se usk ute č nilo tak, jak je zde uvedeno. V případě, že by k dodávce dřeva podle fak turyč. 162006 nakonec vůbec nedo š lo, jak je ža lobce m na mítá no, měl ža lobc e takto vys ta ve ný doklad stornovat. O sk uteč no sti, že by tak da ňo vý subjekt učinil, však nebyly v průběhu daňového řízení zjiště ny žád né listinné d ůka zy. K námitce, že na fak tuřeč. 162006 ne ní uvedeno datum uskutečnění zdanitelného p lně ní, je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že na fak tuřeč. 162006 je uveden datum vystavení dok lad u (30.8.2006), ne lze usuzovat, že tato fak tura neobsahuje datum uskutečnění zda nite lné ho p lně ní, když podle § 28 odst. 2 p ísm. h) záko na č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hod noty, ne mus í být na dok lad u uveden datum pokračování 4 57 Af 14/2011 uskutečnění zdanitelného p lně ní v případě, že se tento ne liš í od data vys ta ve ní dok ladu. K ná mitk á m směřujícím co do hodnocení v ža lobě zmiňo va né ho rozsudku Okresního souduv

Sokolo vě a us nese ní Krajského soudu v Plzni je v pr vé řadě nutné uvést, že žalo vaný dospěl na základě doplnění řízení k zá věru odlišnému od zá věru správce daně, tj. že v daném případě nebyly nap lně ny podmínky pro sta no ve ní da ně podle pomůcek a že daňovou povinnost b ylo mo žnost sta no vit dokazováním. Jak je seznatelné z odůvodnění napade né ho ro zhod nutí, žalobce byl v průběhu od vo lac ího řízení výzvou ze dne 23.11.2009 se zná me nsa na lýzo u sk lado vé evidence provedené správcem daně, pod le které b ylo zjiš tě no, že v roce 2006 nebyly do sk lado vé evidence vůbec za hrnuty nák up y dřeva od Loketských městských lesůs.r.o. v celko vém objemu 406,62 m3 dřeva. Dá le do sk lado vé evidence neb ylo zahrnuto d ře vo, které žalobce poříd il samo výrobo u od pana R. L. v objemu 161 m3 dřeva a dřevo pořízené sa mo výrobo u na S vojších v objemu 200 m3. Ža lobce přitom ve své odpovědi ze dne

12.12.2009 na uvede no u výzvu správce da ně uvedl, že do sk lado vé e vide nce nebyly za hrnuty nák up y od Loketských městsk ýc h les ů s.r.o., neboť se jed na lo o přímý prodej. Loketské městské lesys.r.o. s ice pro žalobce vystavily faktury Č. 2006028, 2006029, 2006035,

2006044, 2006053, 2006055, 2006061, 2006063, 2006064, 2006073, 2006074, 2006077,

2006087, 2006091, 2006094, 2006101, 2006103, 2006104, 2006111 v celko vém objemu

406,62 m3 dřevní hmo ty, ale u fakturč. 2006073, 2006074, 2006077,2006087, 2006091,

2006094, 2006101, 2006103, 2006104, 2006111 neb ylo podle tvrzení žalobce dodáno požado va né množství dřeva, přestože byly výše uvedené faktury vys ta ve ny. Z uvede né ho je zřejmé, že skladová evidence neb yla ved e na žalobcem tak, aby zac hyco va la skutečný pohyb dřevní hmo ty v roce 2006 a mo hla být tak osvědčena jako důkaz svědčící o nák up u a prodeji dřevní hmo ty rea lizo va né m v roce 2006. Žalo vaný dospěl k zá věru, že skutečnosti uvedené v usne se ní Krajského soudu v Plzni a rozsudku Okresního soudu v Soko lo vě samy o sobě jed no znač ně neprokazují, že by ža lob ce dřevní hmot u o objemu 391 m3 ne mo hl realizovat tak, jak dek laro val na jím vystavené faktuřeč. 162006.

Při jednání účas tníc i setrva li na svých do savad ních tvrze ních.

V so ulad u s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vyc há ze l so ud při pře zko umá ní nap ade nýc h rozhodnutí ze sk utko vé ho a právního s ta vu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadená rozhodnutí přezkoumal v me zíc h ža lob ních bodů up latně nýc h v ža lobě.

Před měte m sporu mezi účas tník y říze ní bylo, zda se uskutečnilo či neuskutečnilo zdanitelné p lně ní v rozsahu uvedeném na faktuřeč. 162006, na které byl jako dodavatel označen ža lob ce, jako odběratel „PEPI PILA LUŽINA ŠTEFAN Baláž“ a v ko lo nce ná ze v, množství a ro zsa h p lně ní uvedeno „dřevo 391 m2“, v ko lo nce výše ceny v Kč bez DPH „1100“, v ko lo nce sa zba DPH v % „19%“, v ko lo nce DPH v Kč „60800“ a v ko lo nce Kč celkem vče tně DPH „380.800“.

Ža lo va ný vod ůvod nění napadeného rozhodnutí na s tra ně 12 uvedl, že „odvolací orgán uvádí, že v protokolu o výslechu svědka bylo panem Š.B. potvrzeno) že fakturované dřevo o objemu 391 m3 mu bylo daňovým subjektem skutečně dodáno) toto dřevo mu bylo naváženo postupně synem daňového subjektu, panem B.Ch. mladším, v jarních měsících roku 2006 a že se jednalo asi o 11 až 14 fůr (podle délky kulatiny), toto dřevo bylo i zaplaceno. Protokol o výslechu svědka je nutné považovat za listinu, která je zvláštními předpisy prohlášena za pokračování 5 57 Af 14/2011 veřejnou, potvrzující pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li prokázán opak. Z důkazních prostředků získaných v rámci daňové kontroly i odvolacího řízení žádným způsobem nebylo zjištěno, že by k dodávkám dřeva tak, jak je deklarováno na vystaveném dokladuč. 162006, a k jeho úhradě panu Š.B. nedošlo. Daňový subjekt žádným způsobem nerozporuje, že dokladč. 162006 vystavil, a tudíž deklaroval, že plnění na tomto dokladu uvedené se uskutečnilo tak, j ak je zde uvedeno. K jeho námitkám, že fakturač. 162006 ve své podstatě nahrazovala pro forma fakturu na budoucí dodávku dřeva a k dodávce dřev a dle této faktury nakonec vůbec nedošlo, je třeba uvést, že v průběhu daňového řízení nebyly zjištěny žádné listinné důkazy svědčící o této skutečnosti, např. že by daňový subjekt z důvodu neuskutečnění plnění tento vystavený doklad následně stornoval“. Na straně 13 napade né ho rozhodnutí k výpo věd i svědka Ch. mladšího uvedl, že „touto svědeckou výpovědí nebylo žádným způsobem prokázáno, že by daňový subjekt uskutečnil v r. 2006 prodej dřev a panu

Š.B. pouze v tak ov ém rozsahu, který vykázal ve své daňové evidenci“. Na straně 14 napade né ho rozhodnutí ža lo va ný uvedl, že „po zhodnocení všech důkazních prostředků a skutečností, které vyšly najevo jak v průběhu daňové kontroly, tak v rámci odvolacího řízení, dospěl odvolací orgán k závěru, že daňový subjekt neunesl své důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení stanovené v ustanovení § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, když nepředložil žádné věrohodné důkazní prostředky prokazující, že uskutečněná zdanitelná plnění byla daňovým subjektem vykázána ve správné výši. Finanční ředitelství v Plzni k další námitce daňového subjektu uvedené v souvislosti s ustanovením § 13 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty sděluje, že lze souhlasit s daňovým subjektem v tom smyslu, že dle tohoto ustanovení se dodáním zboží pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník, přičemž toto lze považovat za podmínku, aby se v daném případě jednalo o zdanitelné plnění. K tomuto je však nutné uvést, že z výše uvedeného zhodnocení všech důkazních prostředků a skutečností vyplývá, že nebylo prokázáno, že by dodání dřeva o objemu 391 m3 uvedené na dokladuč. 162006 panu Š.B. nebylo uskutečněno, a tudíž že by na tento subjekt nepřešlo právo nakládat s tímto zbožím jako vlastník. Odvolací orgán s ohledem na uvedené dospělo k závěru, že nebylo prokázáno, že v daném případě nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak daňový subjekt deklaroval na jím vystaveném dokladuč. 162006 ze dne 30. srpna 2006, tj. že nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění v celkové částce včetně DPH ve výši 380.800 Kč, z toho 19 % DPH ve výši 60.800 Kč“. Na straně 15 napade né ho rozhodnutí ža lo va ný uvedl, že „ve věci námitky uvedené ve vyjádření daňového subjektu ze dne 3. ledna 2011 týkající se svědecké výpovědi pana B. je třeba uvést, že pan B. do protokolu čj. 53932109/160930/2890 skutečně sdělil, že po odsouhlasení dodávek dřev a a výše záloh s panem B.Ch. mladším mu pan B.Ch. starší (tj. daňový subjekt) v ystav ov al v jeho provozovně Lužná na jeho předtisky daňové doklady - faktury se svým razítkem a podpisem. Tato skutečnost v šak sama o sobě neprokazuje, že v případě, kdy fakturač. 162006 nebyla podepsána, nebyla dodávka dřeva o objemu deklarovaném na této faktuře uskutečněna. Daňový subjekt s panem B. v r. 2006 obchodoval, dříví mu dodával a přebíral od něho za dodávky dříví peněžní prostředky, o čemž svědčí i daňovým subjektem vedená daňová evidence. Daňový subjekt žádným způsobem nerozporuje, že dokladč. 162006 vystavil, a tudíž deklaroval, že plnění na tomto dokladu uvedené se uskutečnilo tak, jak je zde uvedeno. V případě, že by k dodávce dřeva dle této faktury nakonec vůbec nedošlo, měl daňový subjekt takto vystavený doklad stornovat. O skutečnosti, že by tak daňový subjekt učinil, však nebyly v průběhu daňového řízení zjištěny žádné listinné důkazy“. pokračování 6 57 Af 14/2011

Soud považuje nejp r ve za nutné vyjasnit otázku, za jak ýc h okolností byl ža lo va ný žalobci oprávněn dodatečně žalobci doměřit daň z přidané hod no ty z plnění dek la ro va né ho fak turo u č. 162006. Na zák lad ě shora c ito va nýc h částí odůvodnění napad e né ho rozhodnutí lze totiž nab ýt do jmu, že ža lo va ný tuto otá zk u, která předchází vlastnímu hodnocení d ůka zů, ne zodpo vědě l správně.

Pro danou věc je zásadní, že da ňo vá povinnost byla stano vena dokazováním. Ža lo va ný v od ůvod ně ní napadeného rozhodnutí tuto sk uteč nos t také výs lo vně potvrdil, když uvedl, že „odvolací orgán dále uvádí, že v daném případě však nebyla splněna třetí podmínka pro použití náhradního způsobu stanovení daně podle pomůcek, a to, že daňovou povinnost nelze stanovit dokazováním“.

Před měte m da ně z přida né hod noty je krom jiné ho dodání zbo ží za úp latu osobou povinnou k dani v rámci usk uteč ňo vá ní ekonomické č innos ti, s místem p lně ní v tuze msku, jak vyplývá z usta no ve ní § 2 odst. 1 záko na o dani z přidané hod noty.

Byla-li daňová povinnost sta no ve na dokazováním, je ne zb ytné, aby zde byly takové důkazy, na zák ladě nic hž je nutné dospět k zá věru, že došlo k usk ute č ně ní zdanitelného plnění. V p řípadě žalobce, že panu Ba lá žo vi b ylo za 380.800 Kč vče tně DPH žalobcem dodáno 391 m3 dřeva.

Z po hled u to ho to jed no znač né ho závěru je nepodstatné, zda žalobce unesl či ne unes l své důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků, podle kterého daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúč to vá ní nebo k jejichž průkazu byl správcem da ně v průběhu da ňo vé ho řízení vyzván. Je tomu tak z to ho d ůvodu, že i příp ad né neunesení důkazního bře me ne daňovým subjektem sa mo o sobě neprokazuje, že k usk uteč ně ní zd a nite lné ho plnění došlo. I za situace ne unese ní důkazního bře me ne podle § 31 odst. 9 zákona o správě daní a pop latk ů je ne zb ytné trva t na to m, aby zd e byly takové d ůka zy, na základě nic hž je nutné dospět k zá vě ru, že došlo k uskutečnění zda nite lné ho p lně ní. Dospěl-li ža lo va ný tud íž v od ůvod ně ní napade né ho rozhodnutí k zá vě ru, že ža lobc e své důkazní bře me no ne unesl, byl oprávněn dodatečně žalobci doměřit daň z p řidané hod no ty z p lně ní deklarovaného fakturouč. 162006 po uze te hd y, pokud by provedenými d ůka zy b ylo jed no znač ně prokázáno, že panu B. b ylo za

380.800 Kč včetně DPH ža lobce m dodáno 391 m3 dřeva.

V tomto směru jsou inspirativní ro zsudk y Nejvyššího správního soudu ze dne

2.12.2009, č.j. 1 Afs 109/2006-160, a č.j. 1 Afs 43/2006-150 ( rozsudky Nejvyššího správního soud u jsou dostupné na www.nssoud.cz). V obou rozsudcích Nejvyšší správní so ud dospěl k zá vě ru, že „konečně lze souhlasit s žalobkyní, že z ustanovení daňového řádu nevyplývá, že by unesení důkazního břemene bylo spojeno pouze s přímými důkazy. Je možné si jistě představit, že by poskytnutí zdanitelného plnění bylo prokázáno i důkazy nepřímými; avšak z důkazů předložených v daňovém řízení lze vyvodit maximálně závěr, že dodání předmětné dokumentace ze strany společnosti … nelze zcela vyloučit. Nicméně pokud žalobkyně chce uplatnit nárok na daňový odpočet, nestačí pouze prokázat, že existenci zdanitelného plnění nelze vyloučit, ale je nutné prokázat to, že ke zdanitelnému plnění opravdu došlo“. Ač se c ito va né rozsudky zab ýva jí situací, kdy da ňo vý subjekt prokazuje uskutečnění zdanitelného pokračování 7 57 Af 14/2011 plnění, aby do lo žil oprávněnost up la tně né ho ná rok u na da ňo vý odpočet, je závěr Nejvyššího správního soudu aplikovatelný i na nyní souzený příp ad. I zde totiž bylo nutné prokázat uskutečnění zdanitelného p lně ní. Bylo-li by po vyhodnocení v řízení provedených d ůka zů mo žné učinit toliko závěr o to m, že uskutečnění zdanitelného p lně ní nelze vylo uč it, ne mo hl by ža lo va ný v případě ža lob ce přistoupit k doměření daně.

Na tomto místě je potřebné od mítno ut závěry ža lo va né ho uvedené v napadeném rozhodnutí o tom, že „nebylo prokázáno, že by dodání dřeva o objemu 391 m3 uvedené na dokladuč. 162006 panu Š.B. nebylo uskutečněno“ či že „nebylo prokázáno, že v daném případě nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak daňový subjekt deklaroval na jím vystaveném dokladuč. 162006 ze dne 30. srpna 2006, tj. že nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění v celkové částce včetně DPH ve výši 380.800 Kč, z toho 19 % DPH ve výši 60.800 Kč“.

Předně je ne zb ytné konstatovat, že v žád né m případě neplatí jakási presumpce uskutečnění zdanitelného p lně ní, tj. že na le zne-li se faktura, nedojde k do měření da ně z přidané hod noty po uze v tom případě, pokud daňový subjekt prokáže, že k uskutečnění zdanitelného plnění ve sk uteč no sti nedošlo. Nejvyšší správní so ud v bodech 42 až 44 rozsudku ze d ne 27.1.2012, č.j. 8 Afs 44/2011 – 103, uvedl, že „rovněž k vlastní otázce prokazování nároku na odpočet daně z přidané hodnoty se Nejvyšší správní soud vyjadřuje konstantním způsobem. Zastáv á stanovisko, že jakkoliv z § 73 odst. 1 zákona o DPH vyplývá, že prokazování nároku na odpočet daně je prvotně záležitostí dokladovou, je současně třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním. Proto ani doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemusí být podkladem pro uznání nároku na odpočet, není-li zároveň prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo, resp. došlo tak, jak je v dokladech deklarováno, či nejsou-li splněny další zákonné podmínky pro jeho uplatnění.

Pokud daňový subjekt před správcem daně uplatňuje nárok na odpočet daně, je k jeho výzvě povinen uplatněný nárok jednoznačně prokázat (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, čj. 1 Afs 10/2010 - 71, ze dne 28. 2. 2008, čj. 9 Afs 93/2007 - 84).

Platí tedy, že daňový doklad není sám o sobě pouk ázk ou na vznik nároku na odpočet daně.

Aby mu mohla být přisouzena důkazní hodnota ve smyslu § 73 odst. 1 zákona o DPH, musí věrně zobrazovat faktickou stránku věci, tj. přijetí zdanitelného plnění. Daňový subjekt přitom musí v daňovém řízení prokázat nejen to, zda došlo k faktickému uskutečnění zdanitelného plnění, ale i to, zda toto plnění uskutečnila osoba – plátce daně, jež je jako posk ytov atel tohoto plnění uvedena v dokladu, který daňový subjekt jako důkaz k prokázání tvrzeného právního stav u předkládá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2005, čj. 5 Afs 188/2004 - 63). Vzniknou-li správci daně pochybnosti o správnosti údajů na tomto dokladu, resp. pochybnosti o uskutečnění zdanitelného plnění či naplnění jiných zákonných podmínek pro uplatnění odpočtu daně, ztrácí daňový doklad důkazní hodnotu předvídanou v § 73 odst. 1 zákona o DPH a nárok na odpočet daně je třeba prokazovat dalšími způsoby předvídanými daňovým řádem (srov. shora zmíněný rozsudek čj. 1 Afs 10/2010 - 71)“. Ač se závěry

Nejvyššího správního soudu vztahují k p roka zo vá ní nároku na odpočet daně, ne ní žád ný důvod pro jejich neap liko va te lno st na nyní souzený případ. I zde e xisto va ly objektivní pochybnosti o tom, zda k uskutečnění zd a nite lné ho plnění ve skutečnosti došlo či nikoli, a proto se za této situace neb ylo mo žné spokojit s tím, že k prokázání usk uteč ně ní zdanitelného plnění postačuje toliko doklad, tj. fakturač. 162006. Faktura tak sice určila rámec pokračování 8 57 Af 14/2011 dokazování, tj. zda bylo či neb ylo panu B. za 380.800 Kč včetně DPH žalobcem dodáno 391 m3 dřeva, avšak při existenci po c hyb nosti o správnosti úda jů na této fak tuře uvede ných, ztratila faktura svoji důkazní hod no tu. Z tohoto pohledu je zce la nepodstatné, zda žalobce tuto fak turu sto rno val či nikoli, neboť i když ji nesto rno va l, ne mo hlo být to uto fak turo u zdanitelné plnění p roká zá no. Existenci zdanitelného plnění bylo ne zb ytné prokázat jinými d ůka zy v souladu s us ta no ve ním § 31 odst. 1 až 4 záko na o sp rá vě daní a pop la tk ů.

Jak již bylo uved e no shora, lze daň z p řidané hod noty doměřit po uze te hd y, pokud bude provedenými d ůka zy jed no znač ně prokázáno, že k usk uteč ně ní zdanitelného plnění došlo. C itované zá věry ža lo va né ho jsou za lo že ny na neprokázání negativního tvrze ní.

Skutečnost, že k uskutečnění plnění nedošlo, tj. ne ga tivní tvrze ní však prokázat nelze. Již z této skutečnosti ne ní mo žné z neprokázání negativního tvrze ní ze strany da ňo vé ho subjektu cokoli do vo zo vat. Je sa mo zřejmě mo žné po daňo vé m subjektu požadovat, aby nastínil svoji pozitivní ve rzi reality, a tuto pak v souladu s ustanovením § 31 odst. 9 záko na o správě daní a poplatků prokázal. Avšak i v případě, že by da ňo vý subjekt tuto svoji pozitivní verzi reality neprok á za l, neb ylo by mo žné přisto up it k do měření da ně z p řidané hod noty, neboť tato není vá zá na na unesení či neunesení břemene tvrzení a bře me ne důkazního ze strany da ňo vé ho subjektu, nýbrž na objektivní stav existence důk a zů jednoznačně potvrzujíc íc h, že k uskutečnění zdanitelného plnění do šlo.

Da lší pro rozhodnutí věc i podstatnou otázkou je, na kom v daňovém řízení le že lo bře me no důkazní k prokázání tvrze ní, že k uskutečnění zdanitelného p lně ní doš lo tak, jak b ylo dek laro vá no na faktuřeč. 162006.

Nejvyšší správní so ud v bodech 38 již c ito va né ho rozsudku ze dne 27.1.2012, č.j. 8

Afs 44/2011 – 103, uvedl, že „Nejvyšší správní soud se k otázce rozložení důkazního břemene v daňovém řízení již opakovaně vyjádřil. Ustáleně přitom judikuje, že daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, nese tedy břemeno tvrzení, ale také povinnost toto své tvrzení doložit, tj. nese i břemeno důkazní.

Daňový subjekt má povinnost prokazovat k výzvě správce daně jen ty skutečnosti, které sám tvrdí (nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 38/95, všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)“. So ud se se závěrem Nejvyššího správního so ud u, o sta tně i závěrem Ústavního soudu v něm uvede né m zce la ztotožňuje.

Bře me no důkazní zásadně tíží to ho, kdo ne se bře me no tvrze ní. Kdo však v nyní souzené věc i tvrdil, že doš lo k usk uteč ně ní zdanitelného p lně ní tak, jak je uvedeno na fak tuřeč. 162006? Byl to ža lobce nebo ža lo va ný? Na tuto otázku lze na lé zt odpověď přímo v od ůvod ně ní nap ade né ho rozhodnutí, kde ža lo va ný uvedl, že „odvolací orgán dále uvádí, že v daném případě však nebyla splněna třetí podmínka pro použití náhradního způsobu stanovení daně podle pomůcek, a to, že daňovou povinnost nelze stanovit dokazováním“. Byl to tud íž ža lo va ný, kdo své rozhodnutí za lo žil na tvrze ní, že ve sk ute č nosti doš lo k uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak je uved e no na faktuřeč. 162006, niko li ža lobce, který na ro zd íl od ža lo va né ho tvrdil, že k uskutečnění zdanitelného p lně ní nedošlo. Le že lo-li břemeno tvrzení na ža lo va né m, le že lo na něm i bře me no d ůka zní. pokračování 9 57 Af 14/2011

Ža lobc e předestřel svoji skutkovou verzi reality o to m, jakým zp ůsobe m probíhal smluvní vzta h s panem B. Učinil tak již v průběhu da ňo vé ho ř ízení, když do protokolu o svědecké výpo věd i pa na B. ze dne 7.9.2009 uvedl: „uvádím, že mi pan Š. B. v r. 2006 uhradil fakturuč. 42006 v celkové částce 134.886 Kč a fakturuč. 72006 v celkové částce 302.159 Kč.

Na těchto fakturách jsem uváděl formulaci placeno hotově + parafu potvrzující zaplacení těchto faktur. Fakturač. 32006 v celkové částce 89.502 Kč mi p. B. uhrazena nebyla, ale fakturovaná dodávka dřev a se z mé strany uskutečnila. Fakturuč. 162006 v celkové částce

380.800 Kč jsem sice vystavil, ale dřevo (podle mě) p. B. dodáno nebylo a tudíž nebylo ani panem B. zaplaceno (k dodávce dřeva mělo dojít, ale nedošlo). Z toho důvodu jsem tuto fakturu ani nepodepsal“. Ža lobce dá le uvedl: „pod formulací placeno hotově na fakturáchč.

42006 a 72006 jsem potvrzoval úhrady těchto faktur panem Š.B. Na fakturáchč. 32006 a

162006 jsem tuto formulaci „placeno hotově“ + parafu neuvedl, jelikož jsem je nedostal od pana Š.B. zaplaceny“.

Skutko vo u verzi reality předestřenou žalobcem potvrzuje obsah žalobcem zmíněných fak tur. Fakturyč. 42006 a č. 72006 byly označeny slovy „DAŇOVÝ DOKLAD – FAKTURA

– KUPNÍ SMLOUVA“ a byl na nich krom otisku razítka žalobce a je ho podp isu připo je n úda j „p lace no hotově“ a k němu připojen další podpis žalobce. Fakturač. 32006 b yla také označena slovy „DAŇOVÝ DOKLAD – FAKTURA – KUPNÍ SMLOUVA“ a byl na ní umístěn otisk razítka ža lob ce a je ho podpis. Na ro zd íl od předchozích dvou faktur na ní však nebyl uveden úda j „p lace no hoto vě “ a ani k ně mu nebyl připojený další podp is žalobce. Na sporné fak tuřeč. 162006 byl umístěn toliko otisk razítka žalobce.

Svědek B. při své svědecké výpo věd i dne 7.9.2009 uvedl: „dřevo v celkovém objemu

391 m3 mi bylo skutečněp. B.Ch. v r. 2006 dodáno. Dřevo mi bylo naváženo postupně synemp. B.Ch., jednalo se cca 11-14 fůr (podle délky kulatiny). Dodávky dřev a se uskutečnily v jarních měsícíchr. 2006. Dodací listy přiváželp. B.Ch. mladší, ale ne s každou fůrou, záleželo, odkud to dřevo pocházelo. Pokud bylo nakoupenop. B.Ch. mladším v nějak é firmě, tak mi byl předán dodací list vystavený touto firmou a pokud se jednalo o dřevo vyrobené samovýrobou, dodací list na dodávku dřeva mi vystaven nebyl. Předání a převzetí dřev a jsme si zapisovali do sešitku, já do svého a p. B.Ch. mladší do svého. Dále uvádím, že veškeré transakce (co se týče obchodního styku mezi mnou a p. B.Ch. starším) se kromě vydávání faktur uskutečňovaly mezi mnou a p. B.Ch. mladším. Panu B.Ch. mladšímu jsem platil i zálohy na budoucí nákup dřeva. Na tyto platby jsme si žádné stvrzenky nevystav ov ali. Po odsouhlasení dodávek dřeva a výše záloh s p. B.Ch. mladším mi p. B.Ch. starší vystavoval v mé provozovně Lužná na moje předtisky daňové doklady – faktury se sv ým razítkem a podpisem. Ano, fakturuč. 162006 jsem obdržel od pana B. Ch. staršího v okamžiku, kdy j sem mu uhradil zbývající částku za dodávku dřeva o objemu 391 m3 (fakturuč. 162006 jsem platil předtím již zálohově při dovozu jednotlivých fůrp. B.Ch. mladšímu. Na doplatek fakturyč. 162006 jsme si rovněž žádnou stvrzenku o předání a převzetí peněz nevystavili, p. B.Ch. starší uvedl na faktuře jako formu úhrady placeno hotově“. K hod nocení svědecké výpo věd i pa na B. ža lo va ným je ne jpr ve ne zb ytné poukázat na to, tato svědecká výpověď ne ní žádným zp ůsobe m nad řa ze na jiným důkazům z to ho d ůvodu, že byla uč ině na do protokolu, který je veře jno u lis tinou. Lze so uhla sit se ža lo va ným v tom, že „veřejná listina potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li pokračování 10 57 Af 14/2011 prokázán opak“. Tato skutečnost v p řípadě svědecké výpo věd i potvrzuje, co svědek při své svědecké výpo věd i uvedl, a to do té doby, než bude e ve ntuá lně prokázáno, že uvedl ve skutečnosti něco jiného, avšak rozhodně nepotvrzuje, že to, co svědek uvedl, je pravda. Opačný přístup by ved l k absurdním d ůs ledk ům. Například v nyní souzeném p řípadě je v protokolu o svědecké výpo věd i zachycena jak sk utko vá ve rze předestřená svědkem B., tak ve vztahu k ní ro zpor ná sk utko vá ve rze předestřená ža lobcem. Pokud by mě lo platit, že to, co oba do protokolu uvedli, je pravda, stály by ved le sebe dvě vzájemně nes luč ite lné skutkové verze, jedna, že došlo k uskutečnění zdanitelného p lně ní a druhá, že nedoš lo k uskutečnění zdanitelného p lně ní. Každou by přitom b ylo nutné po va žo vat za p ra vd ivou. Za této situace by nebylo vůbec mo žné v neprospěch žalobce ko ns tato va t, že bylo jednoznačně prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění do šlo. Ač so ud respektuje zásadu, že každé da ňo vá řízení týkající se rozdílných daňo vých subjektů jsou samostatná a na sobě ne zá vis lá, nelze přehlížet, že v nyní so uze né m případě proti sobě stojí d va s ub jekty, přičemž každý z nic h má potenciální zájem na prokázání je ho skutkové ve rze p řípadu. Aniž by so ud cokoli před jímal, po uze pro ná zo rnost uvádí, že dodavatel může mít za určitých okolností záje m na to m, aby neb ylo p roká zá no uskutečnění zdanitelného p lně ní, neboť za této situace mu nemůže být do měřena daň z přidané hod noty, odběratel naopak může mít zájem na tom, aby b yla prokázána e xis te nce zdanitelného p lně ní a platba za ni, aby byl prokázán je ho nárok na odpočet daně z přidané hod noty nebo so učas ně či výlučně po níže n da ňo vý zák lad da ně z příjmů o vyna lo že ný výdaj. Při vědomí to ho je ne zb ytné pečlivě hodnotit ve věc i provedené d ůka zy a pečlivě vážit čí sk utko vá ve rze byla prokázána a čí skutková ver ze nikoli. V daňovém říze ní bylo ne zb ytné zjis tit, zda k uskutečnění zdanitelného plnění došlo či nedošlo. Závěr o to m, že k uskutečnění zda nite lné ho plnění došlo, by neměl mít jiný dopad než te n, že dodavateli b ude doměřena daň z přidané hod noty a odběrateli b ude za splnění ostatních podmínek akceptován up latněný odpočet da ně z př ida né hod noty a ponížení daňo vé ho základ da ně z p říjmů o vyna lo že ný výdaj. Naopak závěr o to m, že k uskutečnění zdanitelného p lně ní nedošlo, by neměl mít jiný dopad než ten, že dodavateli neb ude do měřena daň z přidané hod noty a odběrateli neb ud e akceptován up latněný odpočet da ně z přidané hod noty a ponížení da ňo vé ho základ da ně z příjmů. Již z mo žné e xis te nce ro zpo rnýc h zá jmů doda va te le a odběratele ne lze vés t říze ní takovým zp ůsobem, že v daňovém řízení týkajícího se dodavatele bud e provedena svědecká výpověď odběratele potvrzující uskutečnění zda nite lné ho plnění a dodavateli do měřena daň z přidané hod no ty, a obdobným způsobem v daňovém říze ní týkajícím se odběratele provedena svědecká výpověď dodavatele vyvracející uskutečnění zdanitelného p lně ní a odběrateli neb ude akceptován nárok na da ňo vý odpočet da ně z přid ané hod noty a ponížení daňo vé ho zák lad u da ně z p říjmů. Svědecká výpověď pa na B. proto ne mo hla mít bez dalšího vyšší důkazní sílu než vyjádření ža lobce. Pokud by se na nyní so uzeno u věc nahlíželo z pohledu da ňo vé ho řízení týk ajíc ího se pana B., bylo by zde je ho tvrze ní, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo a proti němu by stála svědecká výpověď ža lobce, že k usk uteč ně ní zdanitelného plnění nedo š lo. pokračování 11 57 Af 14/2011 Současně by zde nebyl žád ný příjmový doklad potvrzující, že pan B. ža lobc i zaplatil postup ně či vcelku částku ve výš i 380.800 Kč včetně DPH, žád ný dodací list či zá zna m v panem B. tvrze né m sešitku, do kterého mě lo být zap iso vá no předání a převzetí dřeva, či žád ný jiný důkaz dokládající dodání dřeva a zaplacení částky 380.800 Kč vče tně DPH. Tvrdit za této s it uace, že b ylo prok á zá no usk uteč ně ní zdanitelného p lně ní, by bylo ne mo žné. Vrátí- li se so ud nyní k da ňo vé mu řízení týkajícímu se ža lobce, je ne zb ytné konstatovat, že závěr ža lo va né ho o tom, že bylo jed no znač ně p roká zá no, že došlo k uskutečnění zdanitelného p lně ní, tj. proká zá ní, že b ylo panu B. za 380.800 Kč včetně DPH žalobcem dodáno 391 m3 d ře va, je v ne jmírně jš ím případě předčasný. Jak již bylo uved e no shora, skutkovou verzi předestřenou žalobcem po tvrzuje obsah fak turč. 42006, 72006, 32006 a 162006. Není tud íž správný závěr ža lo va né ho o to m, že k ná mitk á m ža lobc e o to m, „že fakturač. 162006 ve své podstatě nahrazovala pro forma fakturu na budoucí dodávku dřeva a k dodávce dřeva dle této faktury nakonec vůbec nedošlo, je třeba uvést, že v průběhu daňového řízení nebyly zjištěny žádné listinné důkazy svědčící o této skutečnosti, např. že by daňový subjekt z důvodu neuskutečnění plnění tento vystavený doklad následně stornoval“. Ža lo va ný se dále ve své podstatě vůbec ne zab ýva l hod noc e ním ro zpo ru ve svědecké výpo věd i pana B. s obsahem zmíněných faktur, resp. jeho výpo věd í o to m, že „po odsouhlasení dodávek dřeva a výše záloh s p. B.Ch. mladším mi p. B.Ch. starší v ystav ov al v mé provozovně Lužná na moje předtisky daňové doklady – faktury se sv ým razítkem a podpisem“, když na fakturáchč. 42006 a č. 72006 se nac há ze jí dva podpisy ža lob ce, na fak tuřeč. 32006 podp is jeden a na fak tuřeč. 162006 dokonce podp is žád ný. Ža lo va ný tyto rozpory ne vyhod no til v tom smyslu, zda i za této situace lze při nee xiste nc i jiného d ůka zu (tj. příjmo vé ho dokladu potvrzujícího, že pan B. žalobci zaplatil po stup ně či vce lk u částku ve výš i 380.800 Kč včetně DP H, dodacího listu či zá zna mu v panem B. tvrzeném sešitku, do kterého mě lo b ýt zap iso vá no předání a převzetí dřeva, či jiného důk a zu dok láda jíc ího dodání dřeva a zaplacení částky 380.800 Kč včetně DPH) po uze na zák ladě svědecké výpo věd i pa na B. dospět k zá vě ru, že b ylo jednoznačně prokázáno uskutečnění zdanitelného p

lně ní. Ža lo va ný po uze uvedl, že „tato skutečnost však sama o sobě neprokazuje, že v případě, kdy fakturač. 162006 nebyla podepsána, nebyla dodávka dřeva o objemu deklarovaném na faktuře uskutečněna“. Takovéto vypořádání se je nedostatečné, když z neprokázání negativní skutečnosti nelze nic dovozovat a k prokázání uskutečnění zdanitelného p lně ní je potřeba jed no znač nýc h d ůka zů, jak již b ylo uvedeno shora. Podle § 2 odst. 3 záko na o sp rá vě daní a pop latk ů hod notí při rozhodování správce daně d ůka zy pod le své úvahy, a to každ ý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzá je mné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém říze ní vyš lo na je vo. Správce daně dbá, aby skutečnosti ro zhod né pro správné sta no ve ní da ňo vé povinnosti byly zjištěny co ne júp lně ji, a ne ní v tom vázán jen návrhy daňo vých s ubjek tů. Vžd y však provede na vrže né důkazní prostředky, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. O provádění svědecké výpo věd i správce da ně daňo vý subjekt včas vyrozumí, ne hro zí-li nebe zp eč í z prod le ní (§ 31 odst. 2 záko na o správně dani a poplatků. Ža lo va ný se dopustil porušení těchto procesních us ta no ve ní, když d ůka zy ne hod notil v jejich vzájemné souvislosti a současně nezjistil pokračování 12 57 Af 14/2011 skutečnosti rozhodné pro správné sta no ve ní da ňo vé povinnosti co nejúplněji. To to procesní pochybení mo hlo mít vliv na záko nno st napade né ho rozhodnutí, když teprve na základě správného hodnocení d ůka zů a možnosti učinit jednoznačný závěr o tom, že došlo k uskutečnění zdanitelného p lně ní, bylo mo žné od vo lání žalobce nevyhovět. Soud ne shleda l d ůvod no u ná mitk u žalobce o to m, že rozsudkem Okresního soudu v Soko lo vě ze d ne 28.5.2008, č.j. 6 T 2/2008-350, a usnesením Krajského soud u v Plzni ze dne 25.1.2010, č.j. 44 Cm 98/2006-100, v daňovém řízení prok á za l, že „objektivně nemohl mít k dispozici dřevo na dodávku sv ědk u B. v srpnu 2006 (fakturač. 162006)“. Ve zmíněném rozsudku bylo uvedeno, že „ze založených faktur dodavatele Loketské městské lesy, s.r.o. bylo zjištěno, že opakovaně v únoru a březnu 2006 dodávaly dřevní hmotu B.Ch. staršímu, tyto faktury pak nejsou opatřeny dodacími listy podepsanými odběratelem a dodavatelem, dodací listy obsahují pouze podpisy dodavatele, tedy Ing. B. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by obžalovaný provedl deset odběrů od společnosti Loketské městské lesys.r.o. v období od 24.2.2006 do 27.3.2006 a tyto neuhradil. Je skutečností, že mezi B.Ch. starším a společností Loketské městské lesy, s.r.o. byla uzavřena smlouva o odběru dřeva, přepravu dřevní hmoty zajišťoval obžalovaný, ale žádný listinný důkaz ani svědecká výpověď nepotvrdily, že by uvedené odběry byly fakticky realizovány, chybu zaměstnance společnosti Loketské městské lesy, s.r.o. Ing. R. B. nelze přičítat k tíži obžalovaného, s ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že je nutno obžalovaného obžaloby pod bodem 1 zprostit, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je žalovaný stíhán“. Z ro zsudk u vyplývá, že nebylo prokázáno, že syn ža lobce provedl od Loketské městské lesy, s.r.o. v období od 24.2.2006 do 27.3.2006 deset odběrů dřeva a tyto neuhradil, nikoli, že žalobce ne mo hl mít k dispozici dře vo k je ho dodání panu B. V této souvislosti je ne zb ytné upozornit na tu skutečnost, že ža lob ce nijak ne zpoc hyb ňo va l sk ute č nosti mu vytčené ža lo va ným uvedené v prvním a druhém odstavci na s tra ně 15 napade né ho rozhodnutí o neprůkaznosti je ho sk lado vé e vide nce. Ne lze si tud íž učinit ko mp le xní představu o množství dřeva, které měl žalobce k dispo zici. Na základě to ho ne lze učinit závěr, že žalobce v rozhodném období ned ispo no va l dostatečným množstvím dřeva k je ho dodání panu B. Zmíněným usnesením b ylo zas ta ve no řízení ve věci ža lobce Loketských městsk ýc h lesůs.r.o. proti ža lo va ným ža lobc i a je ho syno vi o zap lace ní částky ve výš i 215.167 Kč, a to pro zp ětvze tí ža loby. Ze zpětvzetí ža lob y ze dne 16.12.2009 pak vyplývá, že žaloba b yla vza ta zpě t „po probrání věci s klientem a vzhledem k důkaznímu stav u případu“. Tyto listiny dokládají, že došlo k zastavení řízení z d ůvod u jejího zpětvzetí, niko li skutečnost, že žalobce v rozhodném období ned ispo no va l dostatečným množstvím dřeva k je ho dodání panu B. Vzhledem k to mu, že žaloba b yla d ůvod ná, so ud napadené rozhodnutí zrušil pro vad y říze ní (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). S o hlede m na zr uše ní napade né ho ro zhod nutí, so ud současně vyslovil, že se věc vrací ža lo va né mu k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je v dalším říze ní vázán právním ná zo re m, který soud vyslovil ve zruš ujíc ím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). pokračování 13 57 Af 14/2011 Soud nepro ved l žalobcem na vrže ný důkaz svědeckou výpo věd í pa na Ch. mladšího, neboť provedení to ho to d ůka zu nebylo potřebné k posouzení důvodnosti ža loby. Ža lobc e měl ve věc i plný úspěch, a proto mu so ud p řiznal v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na ná hrad u nák lad ů řízení před so udem. Nák lad y řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výš i 2.000 Kč a v od mě ně advokáta za 4 úkony právní služby, a to za jeden úko n právní služb y podle § 11 odst. 1 p ísm. a), dva úkony právní služby pod le § 11 odst. 1 p ísm. d), když advokát jménem žalobce podal žalobu a vyjádřil se k výzvě soudu podle § 51 s.ř.s. Pod le § 9 odst. 3 p ísm. f) a § 7 bod 5. vyhláškyč. 177/1996 Sb., činí sazba za jeden úko n právní služb y ve věcech ža lob projed ná va nýc h podle so ud ního řádu správního částku 2.100 Kč. Za úko n právní služby spočívající ve vyjádření k výzvě soudu pod le § 51 s.ř.s. so ud vyc há ze l z odměny s níže né pod le § 12 odst. 2 advokátního tarifu o polovinu.

Nejedná se o úkon, který by byl svojí náročností srovnatelný např ík lad se sepisem ža loby, a proto má so ud za to, že od mě na ve výš i odpo vída jíc í jed né polovině odměny za sep is žalob y je ná hrado u za tento úko n dos tač ující. Na od mě ně advokáta so ud ža lobc i přiznal celkem částku ve výši 7.350 Kč. Pod le § 13 odst. 3 advokátního tarifu má advokát za jeden úko n právní služby nárok na paušální částku ve výš i 300 Kč. Ad voká t ve věc i učinil celkem čtyři úko ny, a proto so ud přiznal žalobci částku ve výš i 1.200 Kč. Náklad y říze ní dá le spočívají ná hr adě jízdních výdajů. Jízd ní výdaje podle § 157 odst. 3 záko na č. 262/2006 Sb. spočívají v základní náhradě za každý 1 km jízd y a ná hr adě výdajů za spotřebovanou po ho nno u hmotu.

Podle § 1 p ísm. b) vyhlá šk y č. 429/2011 Sb., o změ ně sazby základní náhrady za používání s ilnič níc h mo toro výc h vozidel a stravného a o stanovení průmě rné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, činí sa zba základní ná hrad y za používání silničních mo toro výc h vozidel u osob níc h silničních mo toro výc h vo zide l 3,70 Kč. Advokát uskutečnil cestu K latovy - Plzeň a zpět v dé lce 86 km. Sa zba zák lad ní náhrady proto činí 318 Kč.

Náhrada výdajů za spotřebovanou po ho nno u hmotu, při průměrné spotřebě 7,2 litru mo toro vé na fty na 100 km, jak vyplývá z fo tokop ie technického průkazu použitého moto ro vé ho vo zidla, výše průměrné ceny za 1 litr, tj. 34,70 Kč u mo toro vé na fty (§ 4 p ísm. c) vyhláškyč.

377/2010 Sb.), při uje tí 86 km (spotřebováno 6,3 litru moto ro vé na fty) činí 219 Kč. Vzhled emk to mu, že zá stupce m žalobce je advokát, který je plátcem da ně z p řidané hod noty, zvyšují se nák lad y řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně z přidané hod noty činí 1.817 Kč, nák lad y řízení tedy včetně da ně z p řidané hod noty činí částku ve výši 12.904 Kč. Lhůtu k plnění určil so ud podle § 160 odst. 1 záko na č. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění určil so ud v so ulad u s § 149 odst. 1 zákonač. 99/1963 Sb. ve spojení s § 64 s.ř.s.

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týd nů po je ho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního so ud u. Lhůta je zac ho vá na, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soud u v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní so ud (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

V Plzni dne 30. k větna 2012 M gr. Alexandr Krysl, v. r. předseda senátu Za správnost vyho to ve ní: He le na Ko váříko vá