KSPL 60 Az 58/2020-27

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci žalobkyně: nezletilá E. M., narozená dne X, zastoupena matkou A. S., narozenou dne X, státní příslušnice X, obě bytem P., proti žalovanému:

Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovanéhoč. j. OAM-104/LE-LE05-LE05-2020 ze dne 10. 11. 2020, takto:

Žaloba se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně dne 10. 9. 2020 podala prostřednictvím své matky žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žádost odůvodnila potřebou operace rozštěpu patra, která je finančně nákladná. Matka žalobkyně se navíc rozešla s manželem, takže zůstane sama na celou domácnost složené z žalobkyně a dvou dětí.

Žalovaný zamítl žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákonač. 325/1999 Sb., o azylu. V průběhu správního řízení vyplynulo, že důvodem žádosti byla úhrada operačního zákroku u žalobkyně z veřejného pojištění. Jedná se o odstranění vrozeného rozštěpu patra. Tato skutečnost nesouvisí s bezpečností situací v zemi původu žalobkyně, tj. v X. V jejím případě tedy lze X nadále pokládat za bezpečnou zemi původu podle vyhláškyč. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců. Operace rozštěpu patra se v X provádí a na doporučení praktického lékaře je specializovaná lékařská péče hrazena z Fondu zdravotního pojištění.

Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou. V ní namítala, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav, když nevzal do úvahy všechny rozhodné skutkové okolnosti, a to především ve vztahu k institutu humanitárního azylu. Ten může žalovaný udělit z důvodu zdravotního stavu žadatele. Žalovaný však pochybil, když důkladně nezkoumal zdravotní stav žalobkyně, ačkoli ta na něj ve svém tvrzení odkázala a nadto vlastní potíže doložila lékařskými zprávami. Napadené rozhodnutí neobsahuje srozumitelné odůvodnění, proč žalovaný neaplikoval § 14 zákona o azylu. Podle žalobkyně se při zamítnutí azylových žádostí pro zjevnou nedůvodnost posuzuje splnění podmínky pro udělení humanitárního azylu. Závěrem žaloby poukázala na nedostatečnou možnost léčby rozštěpu patra vXs tím, že správní spis vůbec neobsahuje informace o možnostech léčby.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že u zjevně nedůvodných žádostí nehodnotí důvody pro udělení humanitárního azylu. Zákon o azylu v § 16 odst. 3 totiž ustanovení o humanitárním azylu výslovně vylučuje z posouzení.

V replice žalobkyně vytkla žalovanému, že se podrobně nezabýval zásahem do jejího rodinného a soukromého života, jakkoli ho k tomu zavazuje čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zohlednit měl konkrétně, že žalobkyně ve své vlasti nemá již příbuzné a oba rodiče žijí po léta v České republice. Důvody pro neudělení humanitárního azylu nejsou totožné s důvody pro uznání té které země za bezpečnou. Zdravotní stav žadatele tedy s bezpečností země původu nemusí vůbec souviset. Posouzení věci Žaloba není důvodná.

Napadené rozhodnutí je založeno na uplatnění § 16 odst. 2 a 3 zákona o azylu, podle nichž se jako zjevně nedůvodná zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

Žalobkyně nezpochybnila, že přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu. Netvrdila ani, že by prokázala, že X v jejím případě nelze za takovou zemi považovat. Jedinou námitkou jdoucí tímto směrem je tvrzení, že spis neobsahuje informace o lékařské péči v X. To ovšem zjevně neodpovídá skutečnosti, a nehledě na to žalobkyně sama uvedla, že operace rozštěpu patra jsou v X prováděny (srov. č. l. 12, 27–30 správního spisu). Napadené rozhodnutí tak soud přezkoumal jen v té otázce, zda se žalovaný měl zabývat možným udělením humanitárního azylu či doplňkové ochrany.

Žalovaný se po právu nezabýval možností udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany, protože toto posouzení je výslovně vyloučeno první větou § 16 odst. 3 zákona o azylu v případě humanitárního azylu a druhou větou § 16 odst. 3 zákona o azylu v případě hrozby vážné újmy a s ní související doplňkové ochrany. Humanitární azyl je čistě národní úpravou na zákonné úrovni, takže jeho použití může být zákonem zároveň i vyloučeno. Urychlení řízení u doplňkové ochrany pak je možné podle čl. 31 odst. 8 písm. b) a čl. 32 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU.

Pro přezkum napadeného rozhodnutí jsou nevýznamné námitky v replice, podle nichž žalovaný neposoudil doplňkovou ochranu ve vztahu k vážné újmě podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, tedy mezinárodním závazkům ČR představovaným čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jde o nový žalobní bod uplatněný po lhůtě k podání žaloby, tedy žalobní bod opožděný (§ 71 odst. 2 in fine soudního řádu správního).

V obecné rovině lze se žalobkyní souhlasit v tom, že důvody pro udělení humanitárního azylu i doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1, 2 písm. d) zákona o azylu vůbec nemusí souviset se zemí původu (srov. ovšem rozsudek NSS č. j. 2 Azs 114/2018-30 ze dne 3. 5. 2018, č. 3751/2018 Sb. NSS, podle něhož občanu Ruské federace kuriosně nemůže být poskytnut humanitární azyl, protože mu údajně politicky motivované trestní stíhání hrozí pouze v USA, nikoliv v Ruské federaci). Neposouzení těchto důvodů jen proto, že země původu je bezpečná, tak je logicky odůvodnitelné pouze částečně (srov. důvody rozsudků KS v Plznič. j. 60 Az 75/2019-33 ze dne 9. 10. 2020 a č. j. 60 Az 75/2019-81 ze dne 31. 3. 2021). Nemění to ovšem nic na výše uvedeném, tedy že posouzení humanitárního azylu může být vyloučeno zákonem, což se i stalo, a mezinárodní závazky ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu žalobkyně uplatnila opožděně. Závěr

Rozhodnutí žalovaného tedy netrpí vytýkanými vadami řízení a jeho právní úvahy jsou v souladu se zákonem. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta prvnís. ř. s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. Plzeň 23. dubna 2021 Mgr. Jan Šmakal, v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.