KSPL 13 CO 146/2022-101

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců:; a) jméno příjmení příjmení, narozená dne datum ⟪LB:lb_002⟫ bytem ulice a číslo, PSČ obec a číslo - část obce ⟪LB:lb_003⟫ b) jméno příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_005⟫ oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti; ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému:; příjmení příjmení, narozený dne datum ⟪LB:lb_009⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení částky 259 512 Kč ⟪LB:lb_011⟫ o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 1. 2022, č. j. 13 C 47/2020-60

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

Žalovaný je povinen zaplatit a) žalobkyni částku 129 756 Kč a b) žalobci rovněž částku 129 756 Kč, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a), b) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 138 534,80 Kč k rukám právní zástupkyně žalobců, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku III potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a), b) na nákladech odvolacího řízení částku 25 119,60 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům a), b) částku 259 512 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 190 294 Kč splatnou k rukám právní zástupkyně žalobců rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). A dále výrokem III rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech náhradu nákladů řízení zcela s tím, že o výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci na základě smlouvy o dílo uzavřené dne datum a) žalobkyní jako objednatelem a jméno příjmení, IČO, jako zhotovitelem, za něhož v zastoupení jednal a smlouvu podepsal žalovaný, uhradili ve prospěch účtu specifikovaného ve smlouvě, jehož majitelem je žalovaný, jako zálohu částku 259 512 Kč. Na základě v řízení zpracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví obor, znalce MUDr. jméno jméno vzal soud za prokázané, že jméno příjmení, datum narození a zemřelý datum, trpěl v rozhodné době, tj. v době kdy byla podepsána předmětná smlouva o dílo žalovaným jako zástupcem zhotovitele jméno příjmení, duševní poruchou, která byla diagnostikována jako název název, přičemž v důsledku této duševní poruchy nebyl ve smyslu ust. § 581 občanského zákoníku jméno příjmení schopen předmětnou smlouvu o dílo uzavřít a nebyl rovněž schopen s žalovaným uzavřít ani ústní dohodu o zastoupení a udělit mu plnou moc pro potřebu uzavření předmětné smlouvy o dílo. Takové právní jednání jméno příjmení je absolutně neplatné a vzhledem k tomu, že žalobci na základě absolutně neplatné předmětné smlouvy o dílo plnili, tj. zaplatili zálohu ve výši 259 512 Kč, a v řízení bylo zcela nesporným, že uvedenou částku uhradili na účet, jehož majitelem je žalovaný, je zde bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2993 o. z., na jehož vrácení mají žalobci právo. Proto soud prvního stupně žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost žalobcům a), b) jimi poskytnutou částku, inkasovanou žalovaným na základě neplatné smlouvy o dílo, vrátit. Za nerozhodnou soud považoval námitku žalovaného ohledně té skutečnosti, že na základě předmětné smlouvy o dílo žalovaný plnil, že byly provedeny sjednané práce, a to za stavu, kdy žalovaný v průběhu řízení žádným procesně relevantním způsobem ve smyslu občanského soudního řádu tato svá subjektivní práva vůči žalobcům neuplatnil. Z toho důvodu také soud zamítl (neprovedl) veškeré zbývající důkazní návrhy vztahující se k plnění díla žalovaným, k vadám díla, když uvedené důkazní návrhy směřovaly k prokázání nerozhodných skutečností z hlediska žalobou uplatněného nároku. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. a s ohledem na plný úspěch žalobců v řízení jim přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených, přičemž náklady vyčíslené soudem prvního stupně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 381 Kč a z náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za 9 úkonů právní služby specifikovaných v bodě 22 odůvodnění rozsudku po 14 944 Kč, určené dle § 7 a § 12 odst. 4 a. t., dále z 9 režijních paušálů po 300 Kč a náhrady za ztrátu času za 26 půlhodin po 100 Kč, náhrady cestovného (4 jízdy k jednání soudu obec – okres a zpět) v částce celkem 5 760 Kč, 21 % DPH, dále z náhrady hotových výdajů na vyčerpané záloze za znalecký posudek v částce 5 000 Kč, celkem náklady řízení, které byly uloženy žalovanému zaplatit žalobcům, představovaly částku 190 294 Kč. Výrok III o povinnosti žalovaného k úhradě státem zálohovaných nákladů řízení, jejichž výše bude určena samostatným rozhodnutím, odůvodnil soud prvního stupně odkazem na ust. § 148 o. s. ř., kdy k této povinnosti byl zavázán žalovaný, který byl v řízení procesně neúspěšný, přičemž v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně ještě přesná výše státem zálohovaných nákladů řízení známa nebyla.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobců, pokud s nimi v zastoupení pana příjmení sjednal smlouvu ze dne datum na pokrývačské práce na jejich domě v obec číslo okres okres, když podle soudu ve smlouvě o dílo uvedený zhotovitel příjmení nebyl schopen k uzavření právních úkonů souvisejících se smlouvou o provedení díla, když soud tento závěr opírá o znalecký posudek MUDr. jméno jméno, který konstatoval duševní poruchu u živnostníka příjmení. Žalovaný namítal, že nebylo dostatečně objasněno, v jakém zdravotním stavu se pan příjmení v době uzavření smlouvy o dílo nacházel a že soud ani nevzal v úvahu jeho tvrzení, že práce žalovaný odvedl ve standardní kvalitě a do současné doby tyto pokrývačské práce jsou na rodinném domku žalobců umístěny, že byl na ně použit materiál, který byl zakoupen ze složené zálohy. Vytýkal soudu i to, že neprovedl další jím navrhované důkazy k prokázání, že na pokrývačských pracích se podílely další osoby, které pracovaly pro pana příjmení. Dále namítal pochybení soudu, pokud se nezabýval jeho námitkou, že tyto práce a materiál, který se nachází dosud na rodinném domku žalobců, je nutné zohlednit při zjišťování výše bezdůvodného obohacení. Rozporné s dobrými mravy by podle žalovaného bylo, aby tato skutečnost zůstala nevyřešena, když práce na rodinném domku byly prováděny po podpisu smlouvy o dílo do doby, než žalobci od této smlouvy odstoupili, tj. do datum. Žalovaný zdůraznil, že v době, kdy podepisoval on za pana příjmení smlouvu o dílo, bylo žalobcům známo, že tuto podepisuje v zastoupení pana příjmení, žalovaný také ve vztahu k znaleckému posudku a výslechu znalce z oboru psychiatrie MUDr. jméno uváděl, že pan příjmení sice neměl zájem se pohybovat po střeše, ale veškeré práce s ním byly konzultovány. Dle žalovaného pan příjmení fungoval při provádění dozoru, kdy smlouvu nepodepsal, ale jednalo se o klasickou smlouvu, kterou opakovaně v minulosti podepisoval a také ze strany a) žalobkyně při projednání smlouvy nebyly vznášeny proti osobě žalovaného jako zástupce pana příjmení žádné námitky. Dále v odvolání žalovaný konstatoval, že sice od roku 2000 on není veden v živnostenském rejstříku jako živnostník z důvodu ukončení podnikatelské činnosti, ale na podnikání pana příjmení se podílel jako rodinný příslušník. Namítal dále, že znalec při učinění závěrů o nezpůsobilosti pana příjmení vycházel z lékařských zpráv z roku 1998, přičemž zcela pominul, že v roce 2008 byl pan příjmení v takovém stavu, že řídil osobní vozidlo, že podal žalobu na rozvod manželství, že prodával nemovitost a v rámci těchto právních úkonů nebyla nikdy vznesena námitka vůči jeho osobě, že by k nim nebyl právně způsobilý. Z důvodu úmrtí pana příjmení neměl znalec možnost tohoto osobně prohlédnout, zjistit, v jakém zdravotním stavu se v době uzavírání smlouvy o dílo nacházel. Žalovaný je tak přesvědčen, že soud neměl dostatek podkladů k tomu, aby rigorózně a jednoznačně sám po zhodnocení uvedených skutečností týkajících se zdravotního stavu pana příjmení konstatoval, že tento byl právně nezpůsobilý k uzavření smlouvy o dílo prostřednictvím zmocněné osoby. Dále se žalovaný vymezil i proti výroku o nákladech řízení. Zdůraznil, že sám nikdy neměl úmysl se na úkor někoho obohacovat, sám není odborně způsobilý, aby posoudil zdravotní stav pana příjmení a z toho učinil příslušné závěry, a proto považuje za nespravedlivé, aby měl nést náklady řízení, když v minulosti navrhoval žalobcům, že dílo dokončí, případně provede opravy vad, na které budou poukazovat. Navrhl zrušení napadeného rozsudku, vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení a provedení důkazů žalovaným navrhovaných.

4. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadeného rozsudku, který považují za věcně a právně správný. Poukázali na to, že obsahem odvolání žalovaného je v podstatě polemika se závěry znaleckého posudku zpracovaného soudním znalcem MUDr. jméno jméno dne datum. Tento znalecký posudek, který je v soudním řízení důkazem, byl proveden k prokázání tvrzení žalobců stran toho, že pan příjmení nemohl zmocnit žalovaného k uzavření obchodní smlouvy (smlouvy o dílo) a stejně tak nebyl pan příjmení způsobilý k tomu, aby takovou smlouvu uzavřel. Dle přesvědčení žalobců znalecký posudek a jeho závěry jsou správné a není dán důvod, aby byly tyto závěry zpochybňovány tvrzeními žalovaného. K námitkám žalovaného do zpracovaného znaleckého posudku byl v řízení soudem prvního stupně znalec příjmení jméno slyšen a ten zodpověděl všechny dotazy žalovaného a jeho námitky či domněnky vyvrátil. Argumentace žalovaného ohledně toho, že nesouhlasí se závěry znaleckého posudku MUDr. příjmení, kromě toho, že není založena na žádných objektivních skutečnostech, ale jen na tvrzení žalovaného, tak není nijak relevantní. Navíc žalovaný sám v řízení před soudem prvního stupně uváděl, že neměl vystavenou žádnou plnou moc, kterou by jej pan příjmení zmocnil k uzavření smlouvy. Sám žalovaný v řízení před soudem prvního stupně uvedl, že on smlouvu o dílo za sebe neuzavřel a že mezi účastníky ani neexistoval žádný jiný vztah, který by zakládal povinnost žalobců cokoliv hradit žalovanému. Naopak v řízení před soudem prvního stupně žalovaný vždy tvrdil, že jednal za pana příjmení, který byl zcela zdráv a schopen podnikání. Dle názoru žalobců ale žalovaný sám musel vědět, jaký je skutečný zdravotní stav pana příjmení, a také musel si být vědom toho, že pan příjmení není schopen vykonávat živnost a ani kohokoliv, včetně žalovaného, zmocnit k tomu, aby za něj obchodní smlouvy uzavíral. Nesporným pak v řízení bylo to, že žalovaný přijal od žalobců finanční částku 259 512 Kč, přijal tedy plnění bez právního důvodu, je povinen je žalobcům vydat. Pokud žalovaný až v odvolání nově tvrdí, že to byl on sám, kdo provedl práce ve standardní kvalitě, pak nejde o tvrzení relevantní, neboť žalovaný s žalobci žádnou smlouvu neuzavřel, toto nové tvrzení je dle žalobců pouze účelovým tvrzením žalovaného, které však není nijak relevantní pro dané řízení, pokud žalovaný od počátku tvrdil, že jednal vždy jen a pouze jako zmocněnec pana příjmení. Navrhli potvrzení napadeného rozsudku a přiznání žalobcům náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení, přihlédl k obsahu odvolání žalovaného i vyjádření žalobců k podanému odvolání a poté, kdy žalobci po poučení odvolacím soudem ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. z důvodu, že mezi žalobci, kteří jsou v příbuzenském poměru bratr a sestra, nemůže existovat majetkové společenství ve formě společného jmění manželů, a tudíž jimi uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení nelze uplatňovat jako solidární pohledávku ale jen jako pohledávku oddělenou, navrhli změnu žaloby vycházející z toho, že žalobci, kteří jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, které se neplatná smlouva o dílo týkala, a každý z nich se na platbě zálohy podílel v rozsahu ½, tak, aby žalovaný zaplatil z celkové částky bezdůvodného obohacení ve výši 259 512 Kč každému z žalobců polovinu této částky, tj. a) žalobkyni částku 129 756 Kč a b) žalobci rovněž částku 129 756 Kč, a odvolací soud změnu žaloby usnesením ze dne datum připustil, dospěl odvolací soud po projednání věci k závěru, že odvolání žalovaného, a to do věci samé, tj. uložení povinnosti žalovanému zaplatit každému z žalobců částku 129 756 Kč, není důvodné. Důvodným odvolání žalovaného shledal pouze částečně do výroku o nákladech řízení, pokud šlo o výpočet jejich výše.

6. Soud prvního stupně správně a v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav a správně jej také co do základu právně posoudil. S jeho závěry o povinnosti žalovaného vydat žalobcům bezdůvodné obohacení v celkové částce 259 512 Kč, kterou od žalobců inkasoval, se odvolací soud ztotožňuje.

7. Žalobci podanou žalobou, ve znění její změny připuštěné odvolacím soudem při jednání dne datum, se domáhali po žalovaném zaplacení částky 129 756 Kč pro každého z žalobců, celkem částky 259 512 Kč, kterou inkasoval žalovaný na svůj účet a kterou žalobci hradili jako zálohu podle smlouvy o dílo uzavřené dne datum a) žalobkyní jako objednatelem a zhotovitelem díla jméno příjmení, v zastoupení kterého jednal a smlouvu podepsal žalovaný. Předmětem díla byly pokrývačské práce na rodinném domě žalobců v adresa, okres okres. V řízení bylo zcela nesporným, že v předmětné smlouvě o dílo jako zhotovitel byl označen jméno příjmení – pokrývačství, IČO, s tím, že jej zastupuje jméno příjmení (žalovaný). Dále zcela nesporným bylo, že na účet uvedený v článku II, bod 2 smlouvy, jehož majitelem je žalovaný jméno příjmení, uhradili žalobci zálohu ve výši celkem 259 512 Kč. Žalobci se vrácení uvedené částky, prokazatelně inkasované žalovaným, pak domáhali z důvodu, že teprve v průběhu provádění prací, které vykazovaly vady a za které měl odpovídat zhotovitel jméno příjmení, dodatečně zjistili, že jméno příjmení v důsledku zdravotního stavu (psychická porucha typu označení) nebyl schopen jednak živnostenské činnosti a jednak ani jakékoliv činnosti jiné, uplatnili nárok na vrácení poskytnuté částky z titulu bezdůvodného obohacení po žalovaném. Obrana žalovaného v řízení spočívala v tom, že není ve sporu pasivně legitimován, neboť měl za to, že došlo platně k uzavření smlouvy o dílo, kterou žalovaný podepsal z pověření pana příjmení, jehož byl spolupracovníkem, a podle uvedené smlouvy o dílo, na které byla uhrazena uvedená záloha, o níž potvrdil, že byla zaplacena na jeho účet, také dle žalovaného probíhaly práce a dle žalovaného před dokončením díla došlo k zastavení prací na střeše z vymyšlených důvodů. Žalovaný potvrdil, že on sám smlouvu o dílo s a) žalobkyní neuzavíral, že nedisponuje živnostenským oprávněním a že ji podepisoval za pana příjmení. Dále, pokud jde o skutková zjištění, z obsahu spisu vyplývá, že žalobci se původně v předcházejícím soudním řízení domáhali vrácení zaplacené zálohy ve výši 259 512 Kč po označeném zhotoviteli díla jméno příjmení s argumentací, že a) žalobkyně pro vady díla a podstatné porušení smlouvy o dílo od této smlouvy odstoupila, přičemž v uvedeném soudním řízení bylo na základě lékařských zpráv o zdravotním stavu jméno příjmení z února a března rok zjištěno, že jméno příjmení jevil známky psychického onemocnění s poklesem všech psychických funkcí, proto z toho důvodu vzali žalobu na vrácení zaplacené zálohy proti jméno příjmení zpět a nárok uplatnili v daném řízení po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného v důsledku plnění žalobců na základě neplatné smlouvy o dílo.

8. Soud prvního stupně se tedy v daném řízení zcela správně zabýval posouzením, zda jméno příjmení, označený jako zhotovitel ve smlouvě o dílo ze dne datum, byl schopen s ohledem na svůj zdravotní stav předmětnou smlouvu o dílo uzavřít, případně zda byl schopen s žalovaným uzavřít ústní dohodu o zastoupení a udělit mu plnou moc pro potřebu uzavření předmětné smlouvy o dílo. Jde o otázku odbornou, a proto také zcela správně za tím účelem soud prvního stupně k zodpovězení uvedené otázky ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. jméno příjmení, který podal znalecký posudek, jehož závěry také potvrdil v rámci výslechu znalce při jednání soudu prvního stupně. Ze závěrů učiněných znalcem ohledně posuzované osoby jméno příjmení, narozeného datum a zemřelého datum, kdy znalec vycházel ze všech dostupných lékařských zpráv a zdravotních záznamů, citovaných ve znaleckém posudku, které ohledně zdravotního stavu jméno příjmení byly k dispozici, pak jednoznačně vyplývá, že jméno příjmení byl k rozhodnému datu, tj. měsíc rok, schopen pouze jednoduché činnosti pod dohledem, měl těžší psychickou poruchu typu označení. Znalec konstatoval, že u jméno příjmení byla diagnostikována název onemocnění, která se vyznačuje celkovou poruchou intelektových funkcí a paměti, kdy je porušena soudnost a abstraktní myšlení. Dle závěru znalce jméno příjmení ke dni datum s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl schopen předmětnou smlouvu o dílo uzavřít díky své duševní poruše, přičemž dle znalce nelze vyloučit, že jméno příjmení mohl souhlasit s tím, aby v jeho zastoupení žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu o dílo, ale vzhledem k popsané duševní poruše tento projev nesplňoval všechny náležitosti vůle.

9. Pokud tedy soud prvního stupně na základě závěrů znaleckého posudku potvrzených znalcem i v rámci jeho výslechu při jednání uzavřel, že jméno příjmení trpěl duševní poruchou, která byla diagnostikována jako název onemocnění, kdy v důsledku této duševní poruchy nebyl jméno příjmení ve smyslu ust. § 581 občanského zákoníku schopen předmětnou smlouvu o dílo uzavřít a rovněž nebyl schopen s žalovaným uzavřít ani ústní dohodu o zastoupení a udělit mu plnou moc pro potřebu uzavření předmětné smlouvy o dílo, a tudíž se jedná o absolutně neplatné právní jednání jméno příjmení, tedy absolutně neplatnou smlouvu o dílo, na základě níž žalobci plnili ve prospěch žalovaného, a proto jde na straně žalovaného o plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, k jehož vydání je povinen žalovaný, je jeho závěr správný, zcela korespondující s výše popsaným skutkovým zjištěním. A správně pak také soud prvního stupně při právním posouzení žalobou uplatněného nároku vycházel z ust. § 2993 občanského zákoníku.

10. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Pokud žalovaný v řízení před soudem prvního stupně a následně i v odvolání poukazoval na to, že byly práce pro žalobce na základě uzavřené smlouvy o dílo provedeny a žalovaným z inkasované zálohy nakoupen materiál na zhotovení díla, který je zabudován na domě žalobců, a v odvolání ve vztahu k této argumentaci uvedl, že nezohlednění této skutečnosti znamená, že napadené rozhodnutí je rozporné s dobrými mravy, pak takovou námitku odvolací soud nemohl a také neshledal důvodnou.

12. Jak shora uvedeno, na vydání bezdůvodného obohacení dopadá právní úprava ust. § 2993 občanského zákoníku, která je účinná od 1. 1. 2014. Tato právní úprava účinná od 1. 1. 2014 je totiž odlišná od předchozí úpravy podle občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 v tom směru, že při uplatnění žalobního návrhu na vydání plnění z neplatné smlouvy, není nutné (s rizikem zamítnutí žaloby) vyjádřit v petitu navrženého rozhodnutí podmíněnost práva žalobce na vydání (vrácení) jím poskytnutého plnění, oproti povinnosti vydat straně žalované jako protiplnění to, co žalobce ze zrušené či neplatné smlouvy nabyl. Judikatura vztahující se k předchozí právní úpravě (§ 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013) vyžadovala, aby podmíněnost žalobního požadavku splněním vzájemné restituční povinnosti vyjadřoval přímo petit žaloby, přičemž opomenutí tohoto aspektu při formulaci žaloby (o němž podle Nejvyššího soudu nebylo možné účastníky poučit na základě § 5 o. s. ř.) mělo za následek zamítnutí žaloby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1405/2004, sp. zn. 23 Cdo 2325/2013, 28 Cdo 364/2018). Naproti tomu nová právní úprava, tj. občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 a jeho ust. § 2993, který na daný právní vztah účastníků s ohledem na jeho vznik v roce rok dopadá, předpokládá, že soud bude k oboustrannosti plnění na základě předmětné smlouvy přihlížet toliko v případě uplatnění námitky vzájemného plnění ze strany žalovaného. Žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení hodnot poskytnutých na základě oboustranně zavazující neplatné smlouvy, proto nemusí v žalobním petitu podmiňovat povinnost, která by měla být uložena žalovanému souběžným vydáním plnění poskytnutého podle smlouvy žalovaným. Žalobce může požadovat vydání bezdůvodného obohacení žalovaným a teprve uplatní-li žalovaný opodstatněnou námitku vzájemného plnění, promítne soud v případě shledání žalobou uplatněného nároku důvodným danou skutečnost do svého výroku, aniž by žalobce musel měnit žalobu a uzpůsobovat petit této obraně ze strany žalovaného. V režimu občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 je totiž ponecháno výlučně na straně, vůči níž je nárok z bezdůvodného obohacení před soudem uplatňován, zda namítne vzájemnost plnění a musí tak učinit i procesně relevantním způsobem tak, že bude„ námitku vzájemnosti“ kvantifikovat (k tomu srovnej: HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Komentář. Závazkové právo: zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2014 PETROV, J. VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník: komentář: 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019).

13. Z obsahu spisu je nepochybné, že žalovaný žádnou námitku vzájemnosti ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku žádným procesně relevantním způsobem, tj. postupem dle o. s. ř., neuplatnil, ač soudem při jednání dne datum byl upozorněn na to, že civilní sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, to znamená, že je na žalobci, případně na žalovaném, zda a jaké nároky jsou předmětem řízení, kdy soud z úřední povinnosti neprovádí zjišťování materiální pravdy skutečného stavu věci (viz protokol o jednání ze dne datum - č.l. 53 spisu).

14. Za daného stavu, kdy žalobci uplatnili po žalovaném nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které odpovídá jimi zaplacené záloze na základě absolutně neplatné smlouvy o dílo, a kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobci na vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném mají nárok, přičemž žalovaný procesně relevantním způsobem námitku vzájemnosti, kterou navíc ani nijak nekvantifikoval, v řízení neuplatnil, je rozhodnutí soudu prvního stupně, ukládající žalovanému povinnost žalobcům toto bezdůvodné obohacení vydat, správné. Odvolací soud však s ohledem na změnu petitu žaloby, jak výše popsáno, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení po žalovaném nemohl být žalobci uplatňován jako solidární pohledávka s ohledem na neexistenci jejich majetkového společenství, přistoupil ke změně rozsudku soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 o.s.ř., tak, že žalobě ve znění připuštěné změny petitu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit každému z žalobců polovinu celkové částky poskytnutého bezdůvodného obohacení, tedy každému z žalobců částku 129 756 Kč, a to ve stejné lhůtě určené soudem prvního stupně (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. Podle § 224 odst. 2 o. s. ř. pak znovu rozhodoval odvolací soud i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, kdy shodně jako soud prvního stupně shledal nárok žalobců na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení důvodným, neboť žalobci byli ve sporu co do věci samé zcela procesně úspěšní (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud však provedl přepočet nákladů ve vztahu k nákladům za právní zastoupení žalobců advokátkou, kdy s ohledem na skutečnost, že správně měla být uplatněna jako pohledávka na bezdůvodném obohacení pro každého z žalobců uplatněna částka 129 756 Kč, pak odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 129 756 Kč činí částku 6 300 Kč. Při zastupování dvou osob, šlo o odměnu pro každého z žalobců sníženou o 20 %, tj. částku 5 040 Kč (§ 7, § 12 odst. 4 a. t.). Dohromady za jeden úkon právní služby pro oba žalobce činí tak odměna 10 080 Kč. Za 9 úkonů právní služby učiněných advokátkou žalobců v řízení před soudem prvního stupně (přesně specifikovaných v odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 22) jde o částku 90 720 Kč, dále mezi účelně vynaložené náklady náleží soudem prvního stupně uvedené a specifikované částky: 2 700 Kč za 9 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné ve výši 5 760 Kč a ztráta času ve výši 2 600 Kč. Tedy celkem na nákladech řízení za právní zastoupení žalobců před soudem prvního stupně jde o částku 101 780 Kč zvýšenou o 21 % DPH, tedy o částku 123 153,80 Kč, spolu s připočtením soudního poplatku zaplaceného žalobci ve výši 10 381 Kč a zálohy ve výši 5 000 Kč jde o náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 138 534,80 Kč, které byly uloženy žalovanému, aby je zaplatil žalobcům, a to k rukám právní zástupkyně žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

16. Ve zbývající části, tj. ve výroku III o povinnosti žalovaného k úhradě státem zálohovaných nákladů řízení zcela s tím, že o jejich výši a splatnosti bude následně rozhodnuto samostatným usnesením, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když povinnost žalovaného k úhradě státem zálohovaných nákladů řízení vychází z ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., tedy procesního neúspěchu žalovaného ve věci.

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení pak vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. úspěchu žalobců ve věci samé v odvolacím řízení, a žalobcům náleží náhrada nákladů za právní zastoupení advokátkou, a to za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného a účast při odvolacím jednání) po 10 080 Kč, dále 2 režijní paušály po 300 Kč ke každému z těchto úkonů, včetně DPH, celkem 25 119,60 Kč. Také lhůta k jejich zaplacení byla žalovanému určena rovněž třídenní zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a jejich splatnost k rukám zástupkyně žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je za splnění předpokladů dle ust. § 237 o. s. ř. přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu prvního stupně.