KSPL 18 Co 44/2024-126

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne 28. 4. 1957 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená dne 26. 3. 1974 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 13. 11. 2023, č. j. 5 C 87/2023-104,

Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem kulovnice opakovací ČZ 550 American, výrobní číslo A468453468453 včetně příslušenství v podobě optického zaměřovače a puškohledu. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady prvostupňového řízení ve výši částka a náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud určil, že žalobce je vlastníkem kulovnice specifikované ve výroku I a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení částka ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že není přiléhavý výklad zákona o zbraních a střelivu, podle něhož musí dojít k nabytí vlastnictví, aby mohlo dojít k převodu zbraně. Správní převod zbraně nemusí být spojen s převodem vlastnictví, kdy zbraň může být převedena i z důvodu, že ji může držet pouze majitel zbrojního průkazu, tedy v situaci, kdy o něj vlastník zbraně přijde a může ji proto převést a předat do držení někomu, kdo zbrojní oprávnění vlastní. V tomto případě je darování vázáno na zápis do veřejného seznamu, a proto by případná darovací smlouva musela být sepsána písemně. Soud dospěl k závěru, že žalobce je nadále vlastníkem předmětné zbraně. Žalovaná je toliko oprávněna se zbraní nakládat, neboť má příslušné zbrojní oprávnění.

2. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, v němž namítla, že soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění ohledně obsahu vůle obou účastníků projevené v souvislosti s převodem předmětné zbraně a její registrací podle oznámení o nabytí vlastnictví zbraně žalovanou ze dne datum, pokud dovodil, že vůlí účastníků bylo toliko převést držbu, nikoli vlastnické právo ke zbrani na žalovanou. Toto zjištění se však na základě provedených důkazů i v kontextu relevantních ustanovení zákona č. 119/2022 Sb. nelze učinit. Žalovaná dále zdůrazňuje, že žalobci byl odňat zbrojní průkaz ke dni datum v důsledku odsouzení pro přečin nedovoleného ozbrojování. Poté odevzdal zbraň příslušnému policejnímu útvaru, přičemž po určitém čase uzavřel s panem jméno FO komisní smlouvu, na jejímž základě se zbraň dostala do jeho dispozice. Žalovaná je držitelkou zbrojního průkazu od roku 2019. adresa byla na ni registrována ve smyslu § 41 zákona o zbraních se souhlasem žalobce na základě oznámení o nabytí vlastnictví zbraně a předložení zbraně příslušnému útvaru policie ze strany žalované. Současně pan jméno FO, coby držitel zbrojní licence, provedl se souhlasem účastníků odpovídající změnu v centrálním registru zbraní elektronicky dálkovým přístupem dle § 73a odst. 4 zákona o zbraních. Žalovaná pak odkázala na skutečnosti zjištěné z výpovědi svědka jméno FO v kontextu s její výpovědí a příslušných ustanovení zákona o zbraních. Registrace zbraně na její osobu tak, jak byla se souhlasem účastníků provedena, je úkonem, který zákon o zbraních spojuje pouze a jen s nabytím vlastnického práva. K tomu došlo v době, kdy byla za souhlasu a osobní účasti obou účastníků u pana jméno FO provedena registrace zbraně na žalovanou a zbraň byla žalované odevzdána. Stavu, kdy zbraň byla poté uložena v domě, v němž společně účastníci žili, odpovídá jediné právem aprobované jednání žalobce, a to že převedl vlastnictví ke zbrani na žalovanou coby jiného oprávněného držitele zbrojního průkazu dle § 64 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. Pokud by si žalobce hypoteticky „ponechal“ vlastnické právo ke zbrani po jejím odevzdání dne datum žalované, porušoval by bez dalšího § 64 odst. 1 zákona o zbraních. Žalovaná nadále tvrdí, že jejím úmyslem, tedy vážnou vůlí, bylo nabýt dle dohody se žalobcem bezúplatně vlastnické právo ke zbrani, jak k tomu směřovaly veškeré účastníky učiněné kroky. Z provedeného dokazování vyplývá, že to bylo i vůlí žalobce, přičemž ani případná vnitřní výhrada žalobce, která nebyla žalované zřejmá, nemá na platnost darování zbraně v její prospěch žádný vliv. Soud dále dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že darovací smlouva ke zbrani by musela mít písemnou formu dle § 2057 odst. 1 o. z. Nalézací soud neuvádí, o jaký veřejný seznam se má jednat, avšak dle žalované se zbraň do žádného veřejného seznamu nezapisuje. Centrální registr zbraní dle § 73a odst. 1 zákona o zbraních představuje „neveřejný informační systém veřejné správy podle zvláštního právního předpisu sloužící k výkonu státní správy a k dalším úkonům v oblasti zbraní, střeliva a munice“. Není tak naplněna hypotéza uvedeného zákonného ustanovení a darovací smlouva nemusí mít obligatorně písemnou formu. Lze ji tedy uzavřít ústně i konkludentně. Tato skutečnost vyplývá i ze zvláštních ustanovení zákona o zbraních, kdy registraci zbraně provádí příslušný útvar policie na základě oznámení o nabytí vlastnictví ke zbrani a předložení zbraně. Předložení písemné smlouvy zákon nevyžaduje. Nalézací soud se dále mýlí v úvaze, že vlastník zbraně, který přijde o zbrojní průkaz, může tuto zbraň toliko předat do držení někomu, kdo zbrojní oprávnění vlastní a ponechat si vlastnické právo. Tato úvaha je opětovně v rozporu s § 64 odst. 1 zákona o zbraních. Zde uvedený výčet povinností držitele zbrojního průkazu po zániku jeho platnosti je taxativní a nelze jej výkladem rozšiřovat, jak učinil ve své právní úvaze nalézací soud. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek, poté co zopakuje některé důkazy, a zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem předmětné zbraně. Dále nechť je žalobci uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobce se k odvolání žalované písemně vyjádřil tak, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a věc správně právně posoudil. V řízení před soudem nebylo prokázáno, že by žalobce měl v úmyslu převést vlastnické právo ke zbrani na žalovanou. Žalobce takový úmysl výslovně popřel. Žalovaná nebyla vůbec schopna uvést a neuvedla, jakou formou údajně mělo dojít k jí tvrzenému převodu vlastnického práva ke zbrani ze žalobce na ni, tedy zda se mělo jednat o darování, koupi či snad směnu, a kdy přesně se tak mělo stát. Z provedeného dokazování zejména z výpovědi svědka jméno FO jednoznačně vyplynulo, že skutečná vůle žalobce byla taková, aby o zbraň nepřišel, aby mu zbraň zůstala. Z toho důvodu byla zbraň nabízena k prodeji za vyšší než obvyklou cenu, aby byla malá pravděpodobnost, že si ji někdo koupí, a formálně registrována na žalovanou, která byla tehdy partnerkou žalobce, kdy účastníci žili ve společné domácnosti. Vůlí obou účastníků bylo dosáhnout formálního zápisu v registru zbraní na žalovanou, nikoli však skutečný převod vlastnického práva. Takovouto praxi formálních zápisů v registru zbraní potvrdil i svědek jméno FO. Zákon o střelných zbraních je právní normou veřejného práva a na základě něj nedochází k převodu vlastnického práva ke zbraním. Převod vlastnického práva primárně upravují právní normy soukromého práva, zejména občanský zákoník. Odkazuje-li žalovaná na formulář sloužící k registraci zbraně na její osobu, ten je pouze důkazem o tom, že žalobce měl v úmyslu, aby zbraň byla dočasně registrována na žalovanou. Z provedeného dokazování a z hlasových zpráv plyne, že žalovaná o zbraň nemá zájem, že se necítí být jejím vlastníkem. Rozsudek nespočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť pro úvahu, zda došlo k převodu vlastnického práva ke zbrani, je rozhodující vůle účastníků, respektive vůle žalobce k darování, nikoli forma případného příslušného právního jednání (darovací smlouvy). Darovací smlouva mezi účastníky vůbec uzavřena nebyla pro nedostatek vůle přinejmenším na straně žalobce, a proto je její forma nerozhodná. Soud prvního stupně správně vyložil příslušná ustanovení zákona o zbraních i občanského zákoníku, a z těchto důvodů žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval některé důkazy provedené soudem prvního stupně a navržené žalovanou v jejím odvolání, přičemž nepovažoval za nutné zopakovat důkaz účastnickým výslechem žalované ani svědeckou výpovědí jméno FO, neboť k řádnému zjištění skutkového stavu a jeho právnímu posouzení skutková zjištění případně učiněná z jejich výpovědí nejsou nezbytná.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 8. 2016, č. j. 6 T 220/2013-766 odvolací soud zjistil, že obžalovaný Jméno zainteresované osoby 0/0, narozen datum, byl uznán vinným ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři měsíce s odkladem na jeden rok. Žalovanému byly zabrány tři zbraně specifikované ve výroku trestního rozsudku.

6. Z oznámení o nabytí vlastnictví zbraně ze dne datum a dále z elektronické podoby tohoto oznámení odvolací soud zjistil, že žalovaná jako osoba nabývající vlastnictví zbraně - zakázaného doplňku zbraně převedla zbraň kulovnici opakovací CZ 550 AMERICAN, výrobní číslo A468453 jméno FO, sídlem adresa, jméno FO, IČO IČO, číslo zbrojní licence CF113155.

7. Ze sdělení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál ze dne datum, adresovaného Okresnímu soudu adresa-sever, bylo zjištěno, že průkaz MT934484 byl dne datum vydán ke shora uvedené zbrani, která byla registrována na osobu žalované. adresa byla na uvedenou osobu převedena ze zbrojní licence firmy jméno FO. Vystaveno oznámení o nabytí zbraně dne datum. V době podání zprávy byla zbraň v komisním prodeji na knize firmy jméno FO. Totožný útvar Policie ČR soudu prvního stupně sdělil, že žalobce byl držitelem zbrojního průkazu od roku 2001 do datum, kdy mu byl rozhodnutím odňat. Zbrojí průkaz pod číslem AL4200 si převzal dne datum s dobou platnosti do datum.

8. Z e-mailu žalované žalobci ze dne 15. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná se považuje za osobu odpovědnou za předmětnou zbraň, neboť je napsaná na její osobu. Dle zákona o zbraních je povinna zajistit v případě vlastnictví dvou a více zbraní jejich bezpečné uložení tak, aby k nim neměla přístup jiná osoba. To v tuto chvíli žalovaná nesplňuje a nechce se vystavit tomu, že se může cokoliv stát. Navrhla proto žalobci, aby si do úterý zařídil přepis zbraní na sebe či kohokoli jiného nebo je bude muset žalované vydat. Žalovaná je chce mít u sebe pod kontrolou. Pokud si žalobce vyřizuje zbrojní průkaz, jistě pro něj nebude problém do konce roku zařídit přepis zbraně na svoji osobu a žalovaná mu ráda zbraně vydá, neboť je nepotřebuje. Byla to její dobrá vůle, napsat zbraně na sebe. Netušila, jakému riziku se vystavuje. Uzavřením smlouvy o obstarání prodeje zbraně (komisní prodej) s firmou jméno FO dne datum žalovaná nabídla k prodeji předmětnou zbraň za prodejní cenu 27 000 Kč, a to do 20. 10. 2023. Po tomto datu měla být zbraň u prodejce uskladněna za příslušný poplatek.

9. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozhodnutí a po zhodnocení zopakovaných důkazů spolu se vším, co v předmětné věci vyšlo najevo, dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

10. V přezkoumávané věci soud prvního stupně nesprávně vyložil příslušná ustanovení zákona č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu (dále jen,,zákon o zbraních“) ve spojení s § 2055 a následujících o. z.

11. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobci byl odňat zbrojní průkaz ke dni 10. 3. 2017 v důsledku odsouzení dle shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech: Žalobce byl tehdy vlastníkem předmětné kulové zbraně na základě kupní smlouvy uzavřené dne 3. 10. 2011 s jméno FO. Po pozbytí platnosti zbrojního průkazu žalobce odevzdal zbraň příslušnému policejnímu útvaru a po určitém čase uzavřel komisní smlouvu s panem jméno FO, na jejímž základě se zbraň dostala do jeho dispozice. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné.

12. Od roku 2019 je držitelkou zbrojního průkazu žalovaná, kdy na základě oznámení o nabytí vlastnictví zbraně ze dne 25. 4. 2019 byla zbraň na žalovanou registrována ve smyslu § 41 zákona o zbraních. Registrace každé zbraně byla zavedena již zákonem č. 288/1995 Sb. K předmětné zbrani byl dne 6. 5. 2019 vydán průkaz MT934484 s tím, že zbraň byla na žalovanou převedena ze zbrojní licence firmy jméno FO, adresa, jméno FO. Registrace zbraně se provádí na základě předložení oznámení o nabytí vlastnictví zbraně podle § 42 zákona a fyzického předložení zbraně. Dokladem o registraci je průkaz zbraně, který požívá ochrany veřejné listiny. Se souhlasem žalobkyně i žalovaného, jak zjistil soud prvního stupně, svědek jméno FO, coby držitel zbrojní licence, provedl odpovídající změnu v centrálním registru zbraní elektronickým dálkovým přístupem (§ 73a odst. 4 zákona o zbraních). Soud prvního stupně dále z výpovědi svědka zjistil a žádný z účastníků toto ve svých podáních po vyhlášení rozsudku nezpochybnil, že za ním přišli oba účastníci s tím, že chtějí zbraň převést z žalobce na žalovanou. V řízení bylo též zjištěno, že po registraci na žalovanou byla zbraň uložena v trezoru v domě, v němž účastníci žili ve společné domácnosti v partnerském vztahu. Je nepochybné, že žalobce v souvislosti s převodem zbraně na žalovanou nepožadoval žádnou úplatu.

13. Dle § 64 odst. 1 zákona o zbraních držitel zbrojního průkazu, zbrojní licence nebo zbrojního průvodního listu pro trvalý vývoz zbraně nebo střeliva je povinen do šesti měsíců ode dne následujícího po dni zániku jeho platnosti:

a) převést vlastnictví ke zbrani kategorie právnická osoba, B nebo C nebo střeliva do této zbraně na jiného oprávněného držitele,

b) požádat příslušný útvar policie o povolení ke znehodnocení nebo výrobě řezu zbraně shora uvedených kategorií nebo předat ke znehodnocení, zničení nebo výrobě řezu střeliva osobě, která je k této činnosti oprávněná,

c) požádat příslušný útvar policie o předání zbraně shora uvedených kategorií nebo střeliva do této zbraně podnikateli v oboru zbraní a střeliva za účelem jejího prodeje nebo úschovy,

d) požádat příslušný útvar policie o jejich předání k úřednímu zničení.

14. Z důkazů provedených odvolacím soudem s přihlédnutím ke zjištěním učiněným soudem prvního stupně je nutno dovodit, že žalobce ve vztahu k žalované postupoval ve smyslu § 64 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, kdy v předchozí době využil způsobu citovaného v § 64 odst. 1 písm. c). Žádné jiné taxativně vypočtené způsoby, jakými se v souladu se zákonem musel chovat poté, co mu byl odebrán zbrojní průkaz, žalobce nevyužil nebo to alespoň netvrdil. Ať už byl žalobcův skutečný úmysl jakýkoli, jak se neúspěšně snažil prokázat v nalézacím řízení, nutno dovodit, že právně jednal přesně podle shora citovaného zákonného ustanovení, což v rámci schůzky u jméno FO dne 25. 4. 2019 vyvolalo právní následek (§ 545 o. z.) v podobě darování zbraně žalované dle § 2055 odst. 1 o. z., jelikož jí bezplatně převedl vlastnické právo k věci v souladu s jednáním aprobovaným zákonem o zbraních poté, co jeho zbrojní průkaz pozbyl platnosti, kdy po určitou dobu se předmětná zbraň nacházela u příslušného policejního útvaru a dále v dispozici jméno FO. Vznikl tak závazek ve smyslu § 1789 o. z. ze smlouvy uzavřené mezi účastníky, kdy strany projevily vůli řídit se jejím obsahem (§ 1724 odst. 1 o. z.). Na tom nemění nic skutečnost, že zákon o zbraních a střelivu je právní normou veřejného práva, jak namítá žalobce. Ke vzniku závazku totiž došlo dle právní normy práva soukromého.

15. I z důkazů provedených odvolacím soudem (stejně jako z tvrzení učiněných před soudem prvního stupně) je navíc zřejmé, že žalovaná se považuje za vlastníka zbraně na základě darovací smlouvy uzavřené mezi účastníky, jako její vlastník pak v roce 2022 uzavřela smlouvu o komisním prodeji.

16. Odvolací soud nesouhlasí ani s dalším právním závěrem soudu prvního stupně, že případná darovací smlouva by musela být mezi účastníky uzavřená písemně ve smyslu § 2057 odst. 1 o. z. Centrální registr zbraní ve smyslu § 73 a odst. 1 zákona o zbraních však není takovým veřejným seznamem, do kterého by mohla mít přístup každá oprávněná fyzická osoba, ale nepřetržitý přístup k informacím z tohoto registru mají pouze orgány a složky uvedené v § 73a odst. 9 zákona o zbraních. Ani příslušný útvar policie registrující zbraň (§ 41 odst. 2) nevyžaduje předložení jakékoli písemné smlouvy. Vyžaduje toliko oznámení o nabytí vlastnictví ke zbrani a předložení zbraně. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že darovací smlouva ohledně předmětné zbraně nemusela mít obligatorně písemnou formu, bylo možno ji uzavřít ústně i konkludentně, kdy projev vůle je učiněný i jiným způsobem než slovně (tedy ne ústně nebo písemně).

17. Žalovaný nemůže být se svojí žalobou úspěšný, neboť neprokázal, že mu nadále svědčí vlastnické právo ke zbrani. Vzhledem k uvedenému odvolací soud ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že žalobu o určení vlastnictví zamítl.

18. Jelikož odvolací soud změnil napadený rozsudek, dle § 224 odst. 2 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., má úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení, které představuje odměna za zastoupení advokátem za 7 úkonů právní služby dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, nahlédnutí do spisu, písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 31. 7. a 9. 11. 2023, účast na jednání před Okresním soudem Plzeň-sever dne 6. 9., 16. 10. a 13. 11. 2023). Zástupci žalované dále náleží 7 režijních paušálu pod 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 4 116 Kč, celkem 23 716 Kč.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť i v tom byla žalovaná plně úspěšná. Tyto náklady představuje odměna za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby po 2 500 Kč (podání odvolání, účast u odvolacího jednání), 2 režijní paušály po 300 Kč, DPH ve výšiAnonymizováno1 176 Kč, celkem 6 776 Kč. Žalobce je povinen nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v běžné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.