KSPL 14 Co 30/2025-50

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudců Mgr. Aleše Fikkera a Mgr. Jany Boškové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 55 332 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 9. 2024, č. j. 19 C 205/2024-33

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 732,40 Kč, a to k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 141,57 Kč, a to k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Napadeným rozsudkem soud vyhověl zcela žalobě o zaplacení 55 332 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 933 Kč (výrok II). Soud prvního stupně přiznal žalobkyni náklady řízení s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž se podle soudu mělo jednat o účelně vynaložené náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 214 Kč a dále odměnu advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif) a paušální náhradu ve výši 900 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že úkony právní služby je třeba hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, přestože kumulovaný předmět řízení celkem přesahuje částku 50 000 Kč. Na základě extrapolace soud prvního stupně dovodil, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje dvojnásobek ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 1 000 Kč za každý z nich.

2. Žalobkyně včas podaným odvoláním brojí proti nákladovému výroku s tím, že žalobkyně je soukromou právnickou osobou, podnikatelem a má právo nechat se zastoupit v řízení advokátem a požadovat náklady vynaložené na právní zastoupení nikoli dle § 14b advokátního tarifu, aplikovaného soudem prvního stupně, a to s odkazem na právní závěry Ústavního soudu, obsažené v usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2309/13 a usnesení ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 3696/13, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2021, č. j. 13 Co 148/2021-112, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2022, č. j. 64 Co 71/2022-34. Podle žalobkyně není žádný relevantní důvod ospravedlňující jakékoli snížení či dokonce úplné nepřiznání náhrady, přitom podle žalobkyně nejsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., a to s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2012, č. j. 26 Co 145/2012-28 a rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2012, č. j. 16 Co 165/2012-21.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Odvolání je zčásti důvodné.

5. Žalobkyně žalobou uplatnila celkem 11 nároků, a to zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo týkající se registrační značky SPZ, Anonymizováno, Anonymizováno (za období od 22. 9. 2022 do 11. 1. 2023), Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno (za období od 25. 10. 2022 do 16. 2. 2023), Anonymizováno, Anonymizováno (za období od 5. 8. 2022 do 5. 10. 2022), Anonymizováno (za období od 12. 1. 2023 do 4. 4. 2023), Anonymizováno (za období od 17. 2. 2023 do 7. 4. 2023) a Anonymizováno (za období od 6. 10. 2022 do 29. 5. 2023). Součet všech nároků na zaplacení příspěvku, uplatněných žalobkyní činí 52 032 Kč. Ve všech případech jednotlivých nároků v rámci mimosmluvní správy pohledávek společnost právnická osoba. zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky s poučením: „Nedojde-li k úhradě dluhu ve stanovené lhůtě, může být přistoupeno k vymáhání pohledávky soudní cestou“. Ve všech případech jednotlivých nároků právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

6. Soud prvního stupně správně přiznal náklady řízení zcela úspěšné žalobkyni podle § 142 o. s. ř. Odvolací soud však nesouhlasí a analogickou aplikací § 14b advokátního tarifu. Ze zařazení § 14b advokátního tarifu je zřejmé, že se jedná o zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení ve vztahu k § 8 upravující tarifní hodnotu a k § 7 upravujícího výši sazby odměny. V případě peněžitého plnění je tarifní hodnotou výše peněžitého plnění (§ 8 odst. 1), v posuzovaném případě částka 52 032 Kč, přičemž k příslušenství v podobě poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva (11 x 300 Kč) se nepřihlíží. Tarifní hodnotě 52 032 Kč odpovídá sazba mimosmluvní odměny dle § 7 advokátního tarifu ve výši 3 220 Kč. Pro sazbu za jeden úkon právní služby stanoví § 14b v odst. 1 advokátního tarifu podmínky pro přiznání snížené odměny oproti § 8 ve spojení s § 7. Těmito podmínkami je podání návrhu na ustáleném vzoru (tzv. formulářová žaloba) uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení v podobě peněžitého plnění, kde tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

7. K zavedení § 14b do právního řádu došlo novelizací advokátního tarifu vyhláškou č. 120/2014 Sb. v návaznosti na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl ÚS 25/12, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb., jímž došlo ke dni 7. 5. 2013 ke zrušení tzv. přísudkové vyhlášky, tedy vyhlášky č. 484/2000 Sb. a od tohoto okamžiku byl advokátní tarif, jediným předpisem, který stanoví sazby odměny advokáta, včetně mimosmluvní odměny. Cílem novely bylo snížit částky, které je povinna nahradit úspěšné straně neúspěšná strana řízení v těch věcech, kde jde o nižší hodnoty peněžitého plnění, o němž je rozhodováno. Šlo o reakci na situaci, kdy zejména v případě tzv. bagatelních pohledávek docházelo k tomu, že byly vedeny soudní spory i v případech, v nichž předmětem sporu byla věc nepatrné hodnoty, což se dělo s vidinou výdělku, neboť žalobce očekával, že výše náhrady nákladů řízení bude vyšší než skutečně vynaložené náklady a tento rozdíl bude pro vítěznou stranu přinášet obchodní zisk a přiznávané náklady byly natolik vysoké, že bylo z principu výhodné se soudit i o předměty plnění nepatrné hodnoty. Vyhlášku č. 484/2000 Sb. Ústavní soud dle bodů 91 - 107 uvedeného nálezu zrušil proto, že náklady právního zastoupení, které byly na jejím základě vypočtené, nepřiměřeně zatěžovaly neúspěšnou stranu řízení zejména v situacích, kdy se hodnota předmětného sporu pohybovala v nižších pásmech, zejména v pásmu bagatelnosti a přiznaná náhrada nákladů byla zjevně nepřiměřená povaze a obsahu sporu, přičemž uvedl, že k takovému jevu dochází zejména v typech občanskoprávních sporů, kde jde o řízení, když proti rozsudku nalézacího soudu není odvolání přípustné (řízení v tzv. bagatelních sporech), o spory zahajované tzv. formulářovou žalobou (jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce), pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, a smluvní vztahy, v nichž je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si občanskoprávní smlouvu s jiným obsahem. Pro budoucí právní úpravu Ústavní soud v nálezu zdůraznil, že stanovení výše odměny by mělo odrážet princip proporcionality, mělo by být přiměřené také ve vztahu k výši vymáhané částky.

8. Odvolací soud pokládá soudem prvního stupně zvolenou analogii § 14b za nepřípustnou, protože předpoklady pro ni nejsou splněny. Není zde totiž tzv. protiplánová mezera v právním řádu. Stanovení peněžité hranice jakožto skutkového předpokladu právní normy je vědomým rozhodnutím normotvůrce, které jasně počítá s vyloučením věcí mimo tuto hranici. Vyjadřuje jeho úvahu o rozdílné společenské závažnosti různých věcí a tato úvaha je zásadně v jeho kompetenci. Takovéto rozlišování je v určitých oblastech právního řádu – včetně úpravy výše odměny advokáta – běžné, a proto je ani nelze považovat za rozporné s hodnotami a principy právního řádu.

9. Argumentace žalobkyně uplatněná v odvolání s odkazem na tam uvedená rozhodnutí není přiléhavá, stejně tak argumentace ohledně § 150 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí bylo argumentačně postavené na jiné úvaze.

10. Při stanovení konkrétní výše nákladů řízení zastoupené žalobkyně odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobkyně, která měla úspěch v řízení o splnění povinnosti, má vůči žalovanému podle § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v zásadě jen tehdy, jestliže žalovanému nejméně sedm dnů před zahájením řízení zaslala výzvu k plnění. Zasláním výzvy se má zabránit zneužívání drobných pohledávek ke generování nákladů řízení ve sporech proti dlužníkům, kteří nemají v každou chvíli povědomost o svých pohledávkách a jsou překvapeni tím, že věřitel přikročil rovnou k soudnímu vymáhání pohledávky. Jelikož zaslání výzvy k plnění je předpokladem práva žalobce na náhradu nákladů řízení, pak náklady na sepis a zaslání výzvy tvoří součást nákladů řízení a spolu s ostatními náklady řízení jsou žalovanému ukládány k náhradě v rozhodnutí, jimž se řízení končí, podle § 151 odst. 1 o. s. ř. (viz Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, C. H. Beck Praha 2021, str. 696, marg. č. 5).

11. Na náklady spojené se sepsáním a zasláním výzvy k plnění také dopadá kritérium účelnosti, vztažené k náhradě nákladů řízení (viz § 142 odst. 1 o. s. ř.); náhradu těchto nákladů lze žalovanému uložit jen za podmínky, že byly potřebné k účelnému uplatňování práva. Účelně vynaloženými náklady jsou pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla u soudu řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo. Náklady, které nezbytné nebyly a bez jejichž vynaložení by procesní strana u soudu beztak ochrany svého ohroženého nebo porušeného subjektivního práva bez větších problémů docílila, za účelné považovat a protistraně k náhradě uložit nelze (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, a ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3768/14, nebo jeho usnesení ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1859/15).

12. Na rozdíl od soudu prvního stupně a žalobkyně odvolací soud neshledává důvod pro to, aby za účelně vynaložený náklad ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo považováno zaslání více výzev k plnění než jedna. Účel požadavku na zaslání výzvy k plnění splní první výzva, ve které je dlužník upozorněn na existenci splatného a neuhrazeného dluhu, a nesplní-li dluh ani poté, může věřitel bez dalšího přikročit k soudnímu vymáhání pohledávky.

13. V souzené věci byl žalovaný vyzýván k úhradám jednotlivých příspěvků společností právnická osoba. s upozorněním na možnost soudního vymáhání a poté ještě předžalobními výzvami právní zástupkyně žalobkyně. Proto se odvolací soud domnívá, že předžalobní upomínky sepsané právní zástupkyní žalobkyně nejsou účelně vynaloženým nákladem řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení před soudem prvního stupně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 214 Kč a náklady za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby, a to za převzetí zastoupení a sepis žaloby (2 x 3 220 Kč) podle § 8 ve spojení s § 7 a 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu a dvou paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tak náklady na zastoupení advokátem činí 7 040 Kč, s 21 % DPH pak 8 518,40 Kč.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. Žalobkyně v odvolání požadovala na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 15 427,20 Kč, bylo jí však přiznáno 8 518,40 Kč; v odvolacím řízení měla úspěch v rozsahu 55 % a má proto právo na náhradu 10 % nákladů odvolacího řízení. Ty spočívají v odměně advokáta za zastoupení při jednom půl úkonu právní služby (sepis odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) ve výši 0,5 x 1 740 Kč = 870 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 15 427,20 Kč, kterou právní zástupkyně žalobkyně požadovala přiznat v odvolacím řízení), a v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Celkem náklady činí 1 170 Kč, spolu s 21 % DPH pak 1 415,70 Kč, přičemž z této částky 10 % činí 141,57 Kč.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.