KSPL 18 Co 192/2025-133

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem adresa Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_004⟫ o vypořádání zaniklého společného jmění bývalých manželů ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. června 2025, č. j. 5 C 265/2024-93,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně z majetku, který měli účastníci ve společném jmění manželů, do výlučného vlastnictví žalobce přikázal osobní automobil tovární značky hodnota v ceně 120 000 Kč, zůstatek na účtu vedeném u název účtu na jméno žalobce ve výši 3,05 EUR, zůstatek na účtu vedeném u Anonymizováno na jméno žalobce ve výši 13 074,58 Kč (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal další osobní automobil tovární značky hodnota v ceně 120 000 Kč, zůstatek na třech účtech vedených u právnická osoba na jméno žalované ve výši 7 461,82 Kč, 26 116,04 Kč a 176,28 Kč, zůstatek na účtu vedeném u název účtu na jméno žalované ve výši 4 555,97 EUR a zůstatek na účtu stavebního spoření vedeném u právnická osoba ve výši 142 654,85 Kč (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 435 698,16 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladu řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství 11. 11. 2011, k rozvodu manželství došlo rozsudkem, který nabyl právní moci 12. ledna 2023. Z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství vyplynulo, že účastníci společně nežili již 2,5 roku. Soud může do vypořádání zaniklého společného jmění manželů zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání, což platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů. Naopak účastníci učinili nesporným, že oba osobní automobily jsou součástí společného jmění, učinili nesporným i způsob jejich vypořádání včetně jejich ceny. Soud proto v souladu se žalobním petitem přikázal do výlučného vlastnictví každého z účastníků jeden osobní automobil v hodnotě 120 000 Kč. Žalobce se zprvu domáhá vypořádání částky 812 000 Kč vynaložené ze SJM na úhradu kupní ceny za nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované. Podáním ze dne 17. 1. 2025 uvedl, že se nejednalo o smlouvu kupní ale darovací. Přesto tetě žalované právnická osoba bylo převedeno ze společných prostředků 600 000 Kč a 140 000 Kč ze stavebního spoření. Uváděl, že se má jednat o vypořádání částky 740 000 Kč, následně upřesnil, že se má jednat o částku 720 000 Kč. Žalovaná souhlasila s tím, že ze společných prostředků bylo na účet její tety právnická osoba připsáno 600 000 Kč. Dále uváděla, že neměla žádné stavební spoření, z něhož by 120 000 Kč tetě vyplatila. Žalobce v účastnické výpovědi uváděl, že 720 000 Kč se zasílalo složenkou na účet tety žalované. Na druhou stranu předkládal výpis z účtu účastníků, kterým dokládal, že z účtu odešlo ve prospěch účtu tety 600 000 Kč. Výpověď žalobce byla nesouladná s jeho žalobními tvrzeními. Soud mohl spolehlivě uzavřít, že částka 600 000 Kč ze společných prostředků účastníků se dostala do dispoziční sféry tety žalované právnická osoba. Žalovaná byla srozuměna s tím, že polovinu této částky vyplatí žalobci. Soud uvěřil výpovědi žalované, že šlo o úhradu jejího výlučného dluhu u tety za bydlení v nemovitosti tehdy v podílovém spoluvlastnictví tety a otce žalované před uzavřením manželství. O zbývajících 120 000 Kč žalovaná ničeho nevěděla a soud při vypořádání tuto částku nezohlednil. K uzavření darovací smlouvy došlo 12. 2. 2014. Žalobce nedotvrdil, kdy 120 000 Kč mělo být předáno právnická osoba, neoznačil řádně důkaz, který by byl způsobilý prokázat výběr částky 120 000 Kč ze stavebního spoření či z jiných společných účtů účastníků a předání této částky právě právnická osoba. Žalobce dále tvrdil, že jeho prací a prací jeho rodiny a též vynaložením společných prostředků na nákup materiálu na rekonstrukci nemovitosti žalované byly její nemovitosti zhodnoceny. Podle znaleckých posudků předmětný dům v době, kdy jej žalovaná nabyla do svého vlastnictví, měl hodnotu 7 900 000 Kč a po veškerých úpravách 12 500 000 Kč, proto rozdíl požadoval vypořádat. Soud prvního stupně odkázal na četnou judikaturu dovolacího soudu, v níž Nejvyšší soud vycházel z významu a funkce svazku manželského, v němž si mají manželé navzájem pomáhat a za takovou pomoc lze považovat práci manžela při rekonstrukci domu druhého manžela. Soud se nezabýval tím, zda žalobce svojí osobní prací se podílel na rekonstrukci domu žalované. Zamítl proto k prokázání prací žalobce při rekonstrukci domu žalované návrhy důkazů žalobce na svědecké výpovědi. Žalobce rovněž tvrdil, že byly vynaloženy společné finanční prostředky na nákup materiálu na rekonstrukci domu žalované. Je proto třeba tvrdit a prokázat, jaké konkrétní investice byly do nemovitosti realizovány a že tyto investice byly hrazeny z prostředků SJM. Žalobce byl poučen v intencích § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Na výzvu nebylo přiléhavě reagováno. Žalobce pouze předložil potvrzení na 600 000 Kč datované 17. 2. 2025 a opětovně odkázal na dva již předložené znalecké posudky. Pokud absentovalo tvrzení k otázce investic, bylo bezpředmětné k absentujícímu tvrzení provádět důkazy. Soud proto důkazní návrhy žalobce k této otázce zamítl. Účastníci dále učinili předmětem vypořádání zůstatky na svých účtech. Zůstatky na účtech byly přikázány tomu z účastníků, na jehož jméno daný účet byl veden. Žalobce označil k vypořádání též stavební spoření na jméno žalované. Ke dni 12. 1. 2023 spoření vykazovalo částku 142 654,85 Kč, když dne 7. 3. 2023 naspořená částka ve výši 142 909,75 Kč byla vyplacena. Soud zůstatek na účtu ke dni 12. 1. 2023 ve výši 142 654,85 Kč přikázal do výlučného vlastnictví žalované. Žalovaná se dále domáhala, aby v rámci vypořádání společného jmění byly zohledněny splátky úvěru, kdy žalobce za trvání manželství bez souhlasu a vědomí žalované uzavřel smlouvu o úvěru. Soud jako součást společného jmění nevzal do úvahy dluh z této úvěrové smlouvy ze dne 30. 9. 2022 za použití § 710 písm. b) o. z. Na druhou stranu zohlednil, že ze společných prostředků na tento výlučný dluh žalobce za trvání manželství žalobce uhradil dvě splátky v souhrnné výši 5 351,32 Kč. Soud dále zamítl důkazní návrh na provedení výpisů ze všech účtů, jež byly předmětem vypořádání společného jmění od roku 2011 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, neboť tento důkaz byl učiněn po koncentraci řízení, a navíc za situace, kdy nebylo zřejmé, jaká dosud prezentovaná tvrzení by měla být daným důkazem podpořena či vyvrácena. Soud proto z majetku, který měli účastníci ve společném jmění, do výlučného vlastnictví žalobce a žalované přikázal věci a hodnoty uvedené ve výroku rozsudku. Při vypořádání společného jmění manželů vyšel ze stejného podílu obou účastníků. Celková hodnota společného jmění činila 543 048,75 Kč, každému z účastníků tak náleží podíl 271 524,37 Kč. Žalovaná při vypořádání získala majetek v hodnotě 409 898,20 Kč a žalobce v hodnotě 133 150,55 Kč. Žalovaná by měla na vyrovnání podílu žalobci vyplatit 138 373,82 Kč. K této částce je však třeba připočítat polovinu částky 600 000 Kč, to je 300 000 Kč, představující to, co ze společných prostředků bylo vynaloženo na výhradní majetek – dluh žalované vůči tetě právnická osoba, čímž soud dospěl k částce 438 373,82 Kč. Od této částky bylo třeba odečíst polovinu částky 5 351,32 Kč (výhradní dluh žalobce uhrazený z prostředků v SJM). Soud proto uložil žalované povinnost vyplatit žalobci na vypořádání jeho podílu 435 698,16 Kč. O nákladech řízení účastníků rozhodoval ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 59/23.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. V následném odůvodnění zdůraznil, že žalovaná od počátku manipulovala s finančními prostředky, které vydělával pouze žalobce. Proto žalobce navrhl důkaz vyžádat od peněžních ústavů všechny účty od uzavření manželství až do rozvodu manželství účastníků, kde by bylo možné přesněji zjistit, jakým způsobem nakládala žalovaná s finančními prostředky, které sama nevydělala. Soud tomuto návrhu nevyhověl, aniž by toto odůvodnil. Žalovaná v době, kdy měla pět dětí fakticky po sobě, mnoho let nepracovala a jediným zdrojem příjmu pro rodinu byl právě výdělek žalobce. Z jeho finančních prostředků byl také kupován stavební materiál na rekonstrukci domu č. p. 33 v adresa ulici v adresa. Žalobce tedy vydělával i na stavební materiál a fakticky svou vlastní fyzickou prací postupně zhodnotil nemovitost žalované. Soud nevzal do úvahy odhad tržní hodnoty nemovité věci v době před rekonstrukcí a po rekonstrukci s tím, že odhad nelze považovat za znalecký posudek, neboť tituly před jménem jméno FO není soudním znalcem. tituly před jménem jméno FO však měl vydáno živnostenské oprávnění na oceňování majetku pro věci nemovité. Až při posledním jednání soud upozornil, že zmíněné odhady nejsou pro soud relevantní. Pokud soud prvního stupně dovodil, že žalobce měl doložit, jaký konkrétní materiál na opravu nemovitostí žalované měl být zakoupen a kdy, pak žalobce doplnil, že v době provádění rekonstrukce nemyslel na to, že si má schovávat všechny účtenky od zakoupení materiálu a nemyslel na to, jakou práci a v který den provedl. Žalobce v domě v adresa ulici Anonymizováno opravil všechny byty, které byly neobyvatelné. Pouze ve dvou bytech se dalo skromně bydlet. Zbývající byty byly žalobcem zrekonstruovány. Pokud žalovaná tvrdila, že se opravy prováděly z nájmu, který dostávala, nutno říci, že nájem pobírala žalovaná pouze z jednoho bytu, to je 5 000 Kč měsíčně. Teprve poté, co žalobce byty opravil, bylo nájemné skutečně větší než 5 000 Kč. Žalobce nesouhlasí s tím, že nebyly vyslechnuti navržení svědci, aniž toto soud odůvodnil. Žádný zákon nestanoví, že by manžel, který rekonstruuje celou nemovitost manželky a tím ji zhodnotí a přitom vynaloží na materiál na tuto rekonstrukci společné finanční prostředky, že by toto mělo být považováno za obyčejnou pomoc jednoho manžela druhému manželovi. Žalobce zhodnotil nemovitosti žalované o několik milionů a následně se žalovaná s manželem rozvedla bez jakéhokoli důvodu, což je nepřijatelné a nemorální. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že žádný svůj účet nezatajila a s žádnými finančními prostředky nemanipulovala. Ze strany žalobce se jedná o nepravdivé, ničím neprokázané tvrzení. Stejné platí o tvrzení žalobce o tom, že žalovaná řadu let nepracovala a že materiál na rekonstrukci domu byl nakupován z jeho prostředků. Žalovaná, přestože byla na rodičovské dovolené s pěti nezletilými dětmi účastníků, o tyto se řádně starala, pracovala navíc jako pokojská v SRN na zkrácený úvazek (v letech 2011–2012). Čtyři děti se účastníkům narodily před uzavřením manželství, v roce 2003 syn jméno FO, v roce 2004 dcera jméno FO a v roce 2005 dcera jméno FO a v roce adresa, až poslední syn jméno FO se narodil 14 měsíců po uzavření manželství dne 17. 1. 2013. Žalobci se nelíbilo, že žalovaná pracovala o víkendech a bezdůvodně na žalovanou žárlil. Žalovaná se proto vrátila do práce v České republice, kde pracovala jako lepička sedadel do letadel až do roku 2018. Pro onemocnění s tenisovým loktem musela pracovní poměr ukončit. Od roku 2019 nastoupila žalovaná zpět do práce v SRN. Dotčené nemovitosti užívali účastníci společně se svými dětmi, a to bezplatně minimálně od roku 2002, to je cca 10 let před manželstvím, kdy navíc tyto nemovitosti byly ve vlastnictví třetích osob (otce žalované a její tety). Žalobce opomenul ke svému tvrzení, že prováděl rekonstrukci domu a půdní vestavbu, uvést, že se tak dělo právě v době před uzavřením manželství účastníků, což konečně i v rámci své účastnické výpovědi dne 24. 3. 2025 výslovně zčásti potvrdil. K otázce jakéhosi zhodnocení domu prací žalobce a jeho rodiny se žalovaná ztotožňuje s právním názorem prvoinstančního soudu, který je v souladu s judikaturou vyšších soudů. Navíc k žádnému zhodnocení nemovitostí v průběhu manželství, a to jak osobní prací žalobce, tak z prostředků SJM, nikdy nedošlo. Žalobce v tomto ohledu po opakovaném poučení soudu svá tvrzení nedoplnil ani neprokázal. Žalovaná se ohradila vůči tomu, že se chová nemorálně. Od počátku je to právě žalobce, který neustále vymýšlí nepravdy a žalovanou dehonestuje. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, aby žalobci byla uložena povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

4. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a. o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobce i k vyjádření žalované k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného skutkového stavu dovodil i zcela odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje. Na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně tak je možno pro stručnost plně odkázat.

6. V přezkoumávané věci se žalobce žalobou ze dne 20. 12. 2024 domáhá vypořádání společného jmění účastníků po rozvodu jejich manželství ke dni 12. ledna 2023.

7. Účastníci učinili předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů dva osobní automobily, zůstatky na označených účtech vedených na jména účastníků a vnosy ze společných prostředků do výlučného vlastnictví účastníků.

8. Pokud jde o dva osobní automobily tovární značka hodnota, každý v hodnotě 120 000 Kč a zůstatky na označených účtech vedených na jméno žalobce a žalované, v tomto směru nebylo mezi účastníky žádného sporu. Soud prvního stupně správně v souladu s návrhem účastníků tak přikázal každému z nich jeden osobní automobil a zůstatky na účtech přikázal tomu z účastníků řízení, na jehož jméno daný účet byl veden. Soud prvního stupně správně zamítl důkazní návrh žalobce učiněný po koncentraci řízení, aby soud vyžádal výpisy z účtů od uzavření manželství účastníků až po rozvod manželství. Pokud se odhlédne od skutečnosti, že tento důkaz byl učiněn v rozporu s koncentrací řízení, pak soud prvního stupně též správně uzavřel a přiléhavě odůvodnil, že provedení tohoto důkazu a zjištění, kdo z účtu a kdy čerpal při absenci odpovídajících tvrzení, by navíc bylo irelevantní.

9. Jádrem sporu mezi účastníky byly žalobcem obecně tvrzené vnosy ze společných prostředků do nemovitosti žalované v adresa. Žalobce zprvu tvrdil, že tuto nemovitost žalovaná získala kupní smlouvou. Z důkazního řízení před soudem prvního stupně však vyplynulo, že nemovitosti žalovaná získala darovací smlouvou ze dne 12. 2. 2014, když jako dárci byli označeni otec žalované a teta žalované. Nelze přehlédnout, že účastníci nemovitost užívali již od roku 2002, tedy dávno před uzavřením manželství. Žalovaná nezpochybnila, že v souvislosti s darovací smlouvou ze společných prostředků uhradila tetě právnická osoba částku 600 000 Kč, která měla zohlednit užívání nemovitosti účastníky cca od roku 2002. Žalovaná také byla ochotna polovinu této částky žalobci vyplatit. Existenci další částky ve výši 120 000 Kč, které dle žalobce měly být ze společných prostředků předány právnická osoba, se žalobci prokázat nepodařilo; k této částce také soud prvního stupně při vypořádání správně nepřihlédl.

10. Žalobce dále tvrdil, že jeho prací a prací jeho rodiny a též vynaložením společných prostředků na nákup materiálu na rekonstrukci nemovitosti žalované došlo ke zhodnocení nemovitosti v adresa. Dokládal, že v době, kdy žalovaná nabyla nemovitosti do svého vlastnictví, nemovitost měla hodnotu 7 900 000 Kč, po veškerých opravách pak hodnotu 12 500 000 Kč a domáhal se vypořádání rozdílu mezi uvedenými hodnotami.

11. Soud prvního stupně správně poukázal na judikaturu vyšších soudů, v nichž Nejvyšší soud vycházel z významu a funkce svazku manželského, v němž si mají manželé navzájem pomáhat a za takovou pomoc lze považovat práci manžela při rekonstrukci domu druhého manžela (§ 742 o. z.). Žalobce dále tvrdil, že byly vynaloženy společné finanční prostředky na nákup materiálu na rekonstrukci domu žalované. Žalovaný byl soudem prvního stupně správně poučen dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby uvedl, v jaké výši a kdy bylo ze společných prostředků investováno do nemovitosti žalované a aby prokázal, že tyto prostředky byly prostředky společnými. Žalovaný své tvrzení neupřesnil, a proto soud prvního stupně k otázce investic pro chybějící tvrzení nemohl provádět důkazy. V této souvislosti nelze přehlédnout, že z důkazního řízení před soudem prvního stupně vyplynulo, že rekonstrukce nemovitosti žalované probíhala již v době před uzavřením manželství, kdy nemovitost ani nebyla ve vlastnictví žalované.

12. Soud prvního stupně k návrhu žalované rovněž správně zohlednil splátky úvěru, kdy žalobce za trvání manželství bez souhlasu a vědomí žalované uzavřel smlouvu o úvěru. Dluh, který žalobce převzal úvěrovou smlouvou uzavřenou 30. 9. 2022 v době, kdy již účastníci společně nehospodařili, není součástí společného jmění, jak správně dovodil soud prvního stupně v souladu s § 710 písm. b) o. z. Za trvání manželství žalobce uhradil ze společných prostředků účastníků dvě splátky v souhrnné výši 5 351,32 Kč, při vypořádání proto k této částce soud prvního stupně správně přihlédl dle § 742 odst. 1 písm. b) o. z. Soud prvního stupně také nepochybil, pokud při vypořádání společného jmění manželů vyšel ze stejného podílu obou účastníků, neboť v řízení nebyly tvrzeny ani prokázány skutečnosti, které by odůvodňovaly disparitu podílů účastníků. Celková hodnota společného jmění činila částku 543 048,75 Kč, kdy každému z účastníků náleží podíl ve výši 271 524,37 Kč. Žalovaná při vypořádání získala majetek v hodnotě 409 898,20 Kč, žalobce v hodnotě 133 150,55 Kč. Soud prvního stupně správně zvažoval, že žalovaná by tak měla na vyrovnání podílu žalobce vyplatit 138 373,82 Kč. K této částce správně připočítal polovinu částky 600 000 Kč, to je 300 000 Kč, představující, co ze společných prostředků bylo vynaloženo na výhradní majetek – dluh žalované vůči tetě právnická osoba, čímž dospěl k částce 438 373,82 Kč. Správně ještě od této částky odpočetl polovinu částky 5 351,32 Kč (splátky výhradního dluhu žalobce ze společných prostředků). Nepochybil, pokud žalované uložil povinnost na vypořádání podílu žalobce uhradit mu částku 435 698,16 Kč v přiměřené prodloužené lhůtě dvou měsíců, aby žalovaná byla schopna zajistit si prostředky na úhradu vypořádacího podílu.

13. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení, který koresponduje se stanoviskem pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS st. 59/23.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto shodně s odkazem na citované stanovisko pléna Ústavního soudu, z něhož vyplývá, že řízení o vypořádání společného jmění manželů má povahu typu judicium duplex, kdy soud nebyl vázán navrženým způsobem vypořádání. Nebyly shledány výjimečné okolnosti, jež by byly v odvolacím řízení důvodem k nerespektování uvedeného stanoviska pléna Ústavního soudu a k odchýlení se od ustálené judikatury.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.