KSPL 18 Co 250/2024-47

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o 17 811,21 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 9. 2024, č. j. 8 C 199/2024-24

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 3 274,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem vyhověl žalobě o zaplacení částky 5 811,21 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 12 000 Kč (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že strany uzavřely smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu, na základě nichž žalobkyně dodávala žalovanému tyto komodity a ten se za jejich odběr zavázal platit sjednanou cenu. Jelikož žalovaný nezaplatil za odebranou elektřinu v období od 11. 4. 2023 do 15. 5. 2023 částku 3 355,72 Kč, a za odebraný plyn v období od 13. 4. 2023 do 12. 6. 2003 částku 2 455,49 Kč, uložil soud prvního stupně tyto částky žalovanému zaplatit společně se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu o zaplacení částky 12 000 Kč, která představuje smluvní pokutu 800 Kč měsíčně za dobu 15 měsíců, však byla zamítnuta s odůvodněním, že žalobkyně požaduje smluvní pokutu za situace, kdy sama využila práva od smlouvy odstoupit. Takové ujednání považoval soud za neplatné, jelikož nárok na zaplacení smluvní pokuty se neodvíjí od porušení povinnosti žalovaným, ale od využití práva žalobkyně na odstoupení od smlouvy. Soud pak odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 111/2004.

3. Proti výrokům II a III rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně, která nesouhlasila s argumentací ve vztahu k ujednání o smluvní pokutě a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, č. j. 23 Cdo 1192/2019–121, podle něhož aktuální právní úprava smluvním stranám nebrání, aby vznik práva na zaplacení smluvní pokuty kromě porušení povinnosti dlužníkem vázaly i na odstoupení od smlouvy věřitelem.

4. Odvolací soud rozhodl bez toho, aniž by nařídil odvolací jednání (§ 214 odst. 2 o. s. ř.), jelikož žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila a souhlas žalovaného se předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Zamítl-li soud prvního stupně nárok na zaplacení smluvní pokuty s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 33 Odo 111/2004 ze dne 31. 8. 2004, nebyl takový odkaz správný. Předmětné rozhodnutí totiž vychází z právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Na novou úpravu účinnou od 1. 1. 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (o. z.) reagovala i judikatura, na kterou žalobkyně správně odkazuje. V rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 z 30. 10. 2019, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2020, totiž dovolací soud dospěl k závěru, že ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení povinnosti na další právní skutečnost, kterou je odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, není zakázáno. Jednalo se o situaci, kde stejná žalobkyně se domáhala krom jiného i zaplacení smluvních pokut požadovaných na základě ujednání ve smlouvě pro případ, že žalobkyně oprávněně odstoupí z důvodu opakovaného porušení platebních povinností na straně odběratele. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí připomněl, že v o. z. se klade důraz na dispozivitu právních norem dle § 1 odst. 2 o. z. a zároveň zákon klade v § 574 o. z. důraz na přednost interpretace právních jednání spíše jako platných, nežli jako neplatných. Ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti i na další právní skutečnosti, a to na odstoupení od smlouvy, tak není zakázáno a je platné.

7. V posuzovaném případě soud prvního stupně zjistil, že strany si sjednaly pro případ, že zákazník mimo jiné učiní bez souhlasu žalobkyně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou, smluvní pokutu ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc následující po dni ukončení dodávky do konce doby trvání smlouvy. Soud také zjistil, že 26. 4. 2023 zadal obchodník s elektrickou energií elektronicky žádost o změnu dodavatele pro žalovaného a z toho důvodu tak ke dni 15. 5. 2023 byla ukončena dodávka elektřiny žalovanému. Žalobkyně následně odstoupila od smlouvy a vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaný pak písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty.

8. Dospěl-li soud k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 12 000 Kč není důvodný, nebyl jeho závěr správný, jelikož, jak vyplynulo již z jeho skutkových zjištění, žalovaný porušil svou smluvní povinnost, kdy na základě jeho projevu vůle došlo k předčasnému ukončení smlouvy uzavřené s žalobkyní na dobu určitou, v důsledku čehož žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 800 Kč měsíčně, tedy v souhrnné výši 12 000 Kč za 15 měsíců, během nichž měla smlouva ještě trvat. Ujednání o smluvní pokutě tak bylo sjednáno v souladu s § 2048 o. z. a nic na jeho platnosti nemění ani další ujednání stran o tom, že žalobkyni v případě porušení povinností ze strany žalovaného vzniklo právo na odstoupení od smlouvy. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč tak byl důvodný a v souladu nejen se zákonem, ale i zmíněnou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. i s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2070/2018 ze dne 18. 3. 2020, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/2021).

9. Odvolací soud proto ve výroku II v souladu s § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadené rozhodnutí, a to tak, že i žalobě o zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 000 Kč vyhověl.

10. Jelikož žalobkyně byla zcela úspěšná se svým nárokem, má v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v plné výši, a proto odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o těchto nákladech. Ty byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 300 Kč v souladu s § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, třemi režijními paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH v sazbě 21 % z obou těchto částek a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a jelikož žalobkyně byla plně úspěšná se svým odvoláním, má právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem odvolacího řízení byl nárok na zaplacení částky 12 000 Kč, a proto má žalobkyně právo na náhradu nákladů v podobě jednoho úkonu právní služby advokáta v částce 1 580 Kč (za podané odvolání) v souladu s § 11 písm. k) ve spojení s § 7 advokátního tarifu a jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH v sazbě 21 % z obou těchto částek a zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč.

12. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.