KSPL 61 Co 62/2025-78

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 50 764,50 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 12. 12. 2024, č. j. 9 C 140/2024-52

Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výroku II, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 156 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 26 055,53 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 35 608,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I), co do částky 15 156 Kč žalobu zamítl (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 712 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Výrok I odůvodnil tím, že žalobě vyhověl v rozsahu, kdy byla požadována úhrada za spotřebovanou elektrickou energii a spotřebovaný plyn a dále smluvní pokuta dvakrát 100 Kč, která byla sjednána za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dnů. Výrok II pak soud prvního stupně zdůvodnil tím, že obsahem smluv o odběru elektřiny a dále i obsahem smlouvy o odběru plynu bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 800 Kč jako měsíčního násobku od přerušení nebo ukončení smlouvy do konce sjednaného období trvání smlouvy. Podle názoru soudu prvního stupně s odkazem na judikaturu, včetně judikatury Evropského soudního dvora, dle níž přezkoumat nepřiměřenost náleží soudu z moci úřední (rozsudky Nejvyššího soudu Cpjn 200/2011, sp. zn. 33 Cdo 2151/2021, rozsudek SDEU sp. zn. C-240/98, C- 44/98 ve věci jméno FO Editiorial SA proti Roció Muraciano Quintero a Salvat Editores SA proti José M Sánchez Alcón Pradestovi a další) tato smluvní pokuta je zneužívajícím ujednáním dle § 1814 odst. 1 písm. l) o. z., neboť sankce je nepřiměřená a není možno k ní přihlížet dle § 1815 o. z. Jde o zneužívající ujednání dle § 1813 odst. 1 o. z., kdy výklad sousloví „v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran“ představuje otázku výkladu unijního práva Soudním dvorem Evropské unie již provedenou a nevzbuzující pochybnosti. Podle rozsudku SDEU ze dne 14. 3. 2013 ve věci Mohamed Aziz proti Caixa d’Estalvis de Catalunya, Tarragona i Manresa (Catalunyacaixa), C-415/11, pojem významná nerovnováha“ v neprospěch spotřebitele je třeba posuzovat tak, zda a případně do jaké míry je právní postavení spotřebitele smlouvou zhoršeno ve srovnání s právním postavením, jaké by měl podle platné vnitrostátní právní úpravy a v případě pojmu „v rozporu s požadavkem dobré víry“ je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Ačkoliv v projednávané věci ujednání bylo uzavřeno ve smlouvě a označeno přehledně jako sankce, nelze předpokládat, že by spotřebitel uzavřel smlouvu s vysokou smluvní pokutou (800 Kč měsíčně, 9 600 Kč ročně), pokud by o smlouvě vyjednával sám a nejednalo se o smlouvu formulářovou. První odběr žalovaného po uzavření smlouvy byl za plyn cca 8 měsíců 34 634,35 Kč. Smluvní pokuta 15 200 Kč odpovídá 44 % odběru, při vztahu spotřebitel – podnikatel je toto nepřípustné. Smluvní pokuta je sjednána pouze pokud poruší smlouvu spotřebitel, nikoliv pokud poruší smlouvu podnikatel, což je další argument pro významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy s ohledem na jen částečný úspěch ve věci žalobkyni přiznal náklady řízení v rozsahu 40 %.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to výlučně proti výrokům II a III. Má za to, že sjednaná smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalovaného není nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. Z tohoto ustanovení plyne několik požadavků na smluvní ujednání, které musí být naplněny současně, aby takové ujednání bylo zakázané a absolutně neplatné. Soud prvního stupně však naplnění všech podmínek nezkoumal, neodůvodnil, v čem spatřuje jejich naplnění. Zákazník uzavírá smlouvu dle svých individuálních potřeb, je tedy na něm, zda uzavře smlouvu na dobu určitou či na dobu neurčitou. Výhody smlouvy na dobu určitou je zachování flexibility zákazníka, který může smlouvu kdykoliv ukončit. Protiváhou této flexibility je zpravidla vyšší cena. V případě smlouvy na dobu určitou, jako je tomu v tomto případě, získá zákazník dlouhodobě výhodnější cenu energie a jistotu její neměnnosti po dobu trvání smlouvy. Aby mohl žalobce poskytnout zákazníkovi (žalovanému) neměnnou cenu dodávky plynu na celé smluvní období, musí se zajistit proti pohybu cen energie a směnného kurzu nákupem množství energie odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy 2 nebo 3 let. Pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou a předčasně ji ukončí nebo ji pro neplacení (neoprávněný odběr dle energetického zákona) je nucen ukončit žalobce, zůstává na straně žalobce forwardově nakoupený přebytečný plyn pro zbývající smluvní období takového každého zákazníka. Tuto energii je nutno zpětně prodat do velkoobchodního trhu za aktuální tržní ceny, tedy v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Analogicky je nutné naložit i s původní transakcí na zajištění měnového rizika. Pokud jsou velkoobchodní tržní ceny komodity nižší v okamžiku a předčasného ukončení smluvního vztahu v porovnání s úrovní cen v čase akceptace nabídky, vznikne žalobci škoda, protože nakoupený objem energie bude prodán na trhu se ztrátou. Analogická argumentace platí i pro pohyb směnného kurzu. Vzhledem k tomu, že budoucí vývoj cen není předem znám, proto je toto riziko smluvně ošetření smluvní pokutou jako paušalizovanou náhradou potencionální škody. Otázku výše škody způsobené porušením smluvních povinností a její vázanost na smluvní pokutu vyložil pak Nejvyšší soud ČR rovněž v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4908/2014, který mj. uvádí, že s ohledem na funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody je třeba aby smluvní pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, a musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Mezi další škody vznikající žalobci je třeba zařadit zcela či zčásti marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka o uzavření smlouvy, další částí škody je škoda nepřímá v podobě ušlého zisku (zisková marže nerealizované dodávky), dále se jedná o zvýšené náklady na vývoj a správu IT systému žalobce a náklady personální a administrativní související s nutností řešit neoprávněná ukončení smluv ze strany zákazníků. Jsou-li vyvážená vzájemná práva a povinnosti, nelze nepochybně pominout také výši smluvní pokuty (800 Kč/měsíc) a výši utvrzované povinnosti (hodnotu plnění), představovanou zálohovanými platbami 2 870 Kč/měsíc, sjednanými dle předpokládané spotřeby žalovaného. Reálná průměrná měsíční spotřeba žalovaného byla více než dvojnásobná, cca 6 100 Kč/měsíc. Žalobce v tomto smyslu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007, kterým nebyla jako nepřiměřená posouzena smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. cca 182,5 % ročně. I smluvní pokutu převyšující několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně by bylo možné považovat za přiměřenou, a tudíž v souladu s dobrými mravy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 204/2001 ze dne 9. 8. 2001). Pokud by se soud prvního stupně zabýval otázkou, z jakého důvodu byla smluvní pokuta sjednána, dospěl by k závěru, že smluvní pokuta zajišťovala právě závazek žalovaného setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu. Hodnota zajišťovaného závazku je tak dána hodnotou předpokládané spotřeby, kterou by žalovaný odebral za období, které pro porušení smluvních povinností žalovaného nebylo realizováno, přičemž hodnota předpokládané spotřeby byla vyjádřena sjednanou zálohovou platbou 2 870 Kč/měsíc, tedy 19 nerealizovaných měsíců činí 54 530 Kč. Není důvod poměřovat výši smluvní pokuty s výší nedoplatku ceny za odebraný plyn, jak to činí soud prvního stupně a nadto jej nesprávně označuje za hodnotu realizovaného odběru, která však byla vyšší. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II a III zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a zaváže žalovaného povinností k úhradě náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

4. V projednávané věci soud prvního stupně nejdříve vydal elektronický platební rozkaz dne 16. 4. 2024, č. j. EPR 95729/2024-6, jímž žalobě v plném rozsahu vyhověl, ten ale usnesením ze dne 10. 6. 2024, č. j. EPR 95729/2024-10, zrušil, neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou a následně při jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, rozhodl napadeným rozsudkem, v němž však dospěl k závěru, že žaloba v plném rozsahu důvodná není.

5. Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí popsal, jaký skutkový stav má za prokázaný, přičemž odvolací soud se s jeho skutkovými závěry ztotožňuje. Je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena jednak smlouva o odběru elektřiny a jednak smlouva o odběru plynu. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku přiznal žalobkyni částky představující dlužnou cenu za odebrané energie a dále přiznal i smluvní pokuty sjednané ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou přesahující 10 dnů, ale nepřiznal smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, která byla požadována v původní výši 15 200 Kč a následně na tuto částku byla započtena platba 44 Kč, takže požadována byla částka 15 156 Kč. Jednalo se o smluvní pokutu sjednanou jako násobek částky 800 Kč a počtu kalendářních měsíců včetně započatých a nedokončených měsíců následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky do konce sjednané doby trvání smlouvy. Pokud však soud prvního stupně dospěl k závěru, že takovéto ujednání o smluvní pokutě je dle § 1814 odst. 1 písm. l) o. z. zneužívajícím ujednáním a proto dle § 1815 o. z. nelze k němu přihlížet, odvolací soud se s tímto názorem neztotožňuje.

6. Smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu § 2048 o. z. a aby se k takovému smluvnímu ujednání jako zneužívajícímu nepřihlíželo, muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle odvolacího soudu tak tomu v projednávané věci ale není, neboť závazek žalovaného jako spotřebitele odebírat plyn po sjednanou dobu a platit za sjednané dodávky plynu úhrady, jehož nesplnění bylo smluvní pokutou sankcionováno, je kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Lze souhlasit s námitkou žalobkyně, že právě ve vztahu k ceně dodávané komodity je spotřebitel zvýhodněn, takže na druhou stranu jej potom tíží závazek, že bude komoditu odebírat po sjednanou dobu. Ujednání proto odvolací soud neshledává zneužívajícím, když nezpůsobuje významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, neboť je na uvážení spotřebitele, zda uzavře smlouvu se závazkem odebírat energie po sjednanou dobu, nebo bez takového závazku, tj. na dobu neurčitou s možností ukončení smluvního vztahu bez jakékoliv sankce, ale potom také s rizikem placení vyšší ceny za dodávané energie.

7. Z hlediska úvahy o tom, zda jde o ujednání zneužívající či nikoliv, lze dle názoru odvolacího soudu také souhlasit s námitkou žalobkyně, že pokud dojde k předčasnému ukončení smlouvy uzavřené s odběratelem v důsledku opakovaného porušení jeho platebních povinností, nasmlouvané množství plynu, které je žalobkyně nucena pro odběratele rezervovat, zůstane nevyužito, čímž jí může vzniknout škoda, kterou s ohledem na sjednání smluvní pokuty po odběrateli (žalovaném) s ohledem na ustanovení § 2050 o. z. již nemůže požadovat.

8. Rovněž ani ve skutečnosti, že uzavřená smlouva je de facto smlouvou formulářovou a její obsah není ohledně ujednání o výši smluvní pokuty výsledkem individuálního vyjednávání smluvních stran, odvolací soud neshledává zneužívající povahu ujednání o smluvní pokutě, neboť s ohledem na předmět smluvního plnění žalobkyně, která dodává energie řadě odběratelů, je logické, že smluvní podmínky se svými odběrateli sjednává v zásadě stejné, ale především je nutno hodnotit samotný obsah smluvních ujednání a z nich vyplývající obsah práv a povinností pro obě strany, tzn. zda se jedná o vyváženou smlouvu, která nezpůsobuje významnou nerovnováhu práv nebo povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Jak již bylo uvedeno, taková nerovnováha dle názoru odvolacího soudu v daném případě nevznikla. Navíc žalobkyně není jediným dodavatelem energií v České republice, přičemž výběr dodavatele energií byl na vůli žalovaného.

9. Výši smluvní pokuty, tj. 800 Kč za každý měsíc, po který není plyn žalobkyní žalovanému ve smluveném období dodáván z příčiny na straně žalovaného, tj. z důvodu porušení smluvních povinností, lze podle názoru odvolacího soudu považovat za zcela přiměřenou i s ohledem na výši sjednaných měsíčních záloh (2 870 Kč měsíčně), což za 19 nerealizovaných měsíců představuje částku 54 530 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržel platební povinnosti, k nimž se ve smlouvě zavázal, a z tohoto důvodu došlo k ukončení smluvního vztahu, vzniklo žalobkyni v souladu se smluvním ujednáním dle § 2048 odst. 1 o. z. právo na úhradu smluvní pokuty za 19 měsíců zbývajících do ukončení smluvního vztahu celkem v částce 15 200 Kč, a jelikož žalobkyně započetla na uvedenou pohledávku platbu ve výši 44 Kč, takže požadovala dále zaplatit 15 156 Kč, odvolací soud žalobkyni tuto částku jako smluvní pokutu přiznal a tímto způsobem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupě v napadeném výroku II.

11. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, takže má právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. Náklady řízení tvoří zaplacené soudní poplatky ve výši ve výši 2 031 Kč (za žalobu) a 1 000 Kč (za odvolání) a dále náklady zastoupení představované mimosmluvní odměnou zástupce v plné výši za 3 úkony právní služby (za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zastoupení při jednání před soudem prvního stupně) po 3 140 Kč dle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), kdy odměna byla počítána z tarifní hodnoty 50 764,50 Kč, dále mimosmluvní odměnou v poloviční výši (1 570 Kč) za sepis jednoduché předžalobní výzvy (obsahující sice skutkový, nikoliv však právní rozbor) a mimosmluvní odměnou za dva úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení (za sepis odvolání a zastoupení při jednání odvolacího soudu) po 1 740 Kč, kdy odměna byla stanovena z tarifní hodnoty 15 156 Kč. Náklady zastoupení také tvoří paušální náhrada hotových výdajů podle počtu úkonů právní služby, tj. čtyřikrát částka 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a dvakrát částka 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále cestovné osobním automobilem Škoda Octavia, RZ SPZ, ze sídla zástupce k jednání odvolacího soudu a zpět celkem ve výši 1 558,40 Kč [při ujetí vzdálenosti 220 km, při průměrné spotřebě vozidla 3,7 l motorové nafty na 100 km, při ceně paliva 34,70 kč za 1 litr dle § 4 písm. c) vyhl. č. 475/2024 Sb. a při sazbě základní náhrady 5,80 Kč za každý ujetý km dle § 1 písm. b) téže vyhlášky], dále náhrada za ztrátu času stráveného cestou k jednání soudu a zpět ve výši 900 Kč, tj. za 6 započatých půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, a konečně náklady také tvoří částka 3 995,96 Kč odpovídající 21% sazbě DPH, kterou je zástupce jako plátce této daně povinen z odměny a náhrad odvést správci daně.

13. Náklady vzniklé žalobkyni za řízení před soudy obou stupňů tak celkem činí částku 26 055,36 Kč, jejíž zaplacení odvolací soud uložil žalovanému k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.