KSPL 64 Co 299/2025-36

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A trvale pobytem Anonymizováno Jméno žalovaného B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 35 218 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu z 6. 1. 2025, č. j. 15 C 217/2024-20

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 27. 1. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 7 718 Kč, úroku ve výši 27,28 % z částky 30 000 Kč od 27. 1. do 26. 4. 2024 a ve výši 14,75 % z částky 30 000 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 2 500 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 3 653 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Soud prvního stupně výrokem I přezkoumávaného rozsudku zamítl žalobu o zaplacení částky 30 000 Kč, 2 905 Kč, 300 Kč a 2 013 Kč, tzn. celkem částky 35 218 Kč, s úrokem ve výši 27,28 % od 27. 1. do 26. 4. 2024 a ve výši 14,75 % od 27. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 27. 1. 2024 do zaplacení, vždy z částky 30 000 Kč, a výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o úvěru č. hodnota z 2. 10. 2023 měla žalobkyně poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč, z toho částku 2 500 Kč jako provizi na účet zprostředkovatele a částku 27 500 Kč na účet žalovaného. Žalovaný měl vrátit úvěr s úroky a poplatky v celkové výši 46 000 Kč formou 40měsíčních splátek po 1 150 Kč, což nesplnil a ani jednu splátku neuhradil. Žalobkyně proto úvěr 26. 1. 2024 zesplatnila a spolu s částkou 30 000 Kč požadovala přiznání částky 300 Kč za tři upomínky z 25. 11. a 26. 12. 2023 a 26. 1. 2024, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (499 Kč/splátka) za prodlení s placením splátek a ve výši 1 408 Kč (0,1 % denně z částky 32 013 Kč za dobu od 27. 1. do 10. 3. 2024), úroku ve výši 2 013 Kč vypočteného do 26. 1. 2024 a dále ve výši 27,28 % ročně od 27. 1. 2024 do 26. 4. 2024 a ve výši 14,75 % od 27. 4. 2024 do zaplacení vždy z částky 30 000 Kč, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení. Po právní stránce soud prvního stupně nárok žalobkyně posoudil podle § 2395 a násl občanského zákona (o. z.) se závěrem, že žalobkyně tvrzení o existenci smlouvy o úvěru, ze které jí měly vzniknout vůči žalovanému uvedené nároky, neprokázala. Poukázal na to, že písemná smlouva není žalovaným podepsána a žádný důkaz o žalobkyní popsaném způsobu uzavření nebyl označen. K důkazu předložený výpis z účtu nic neuvádí o příjemci a účelu platby částky 2 500 Kč V případě částky 27 500 Kč potvrzení o transakci prokazuje jen to, že byla převedena na účet označený jménem a příjmením žalovaného. K identifikaci majitele účtu se žalovaným je však nutno ztotožnit i další osobní údaje, k čemuž důkazy označeny. Pro neunesení důkazního břemene žalobkyní proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovanému žádné náklady nevznikly.

2. Proti rozsudku se žalobkyně včas odvolala. Poukázala na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím samostatného zprostředkovatele právnická osoba adresa, který dokladem totožnosti ověřil osobu žalovaného. Po prověření jeho úvěruschopnosti mu byla zaslána 3. 10. 2023 smlouva opatřená jejím zaručeným elektronickým podpisem a úvěrové podmínky. K uzavření smlouvy bylo nutné, aby žalovaný poslal ze svého účtu na její účet tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy Anonymizováno. Veškeré listiny byly žalovanému zaslány na jeho email e-mail a zároveň mu byly zpřístupněny prostřednictvím tzv. Schránky zákazníka, která mu byla zřízena na internetové adrese https://www.okv.cz/index.php/pro-zakazniky, a do které byl žalovaný povinen se nejméně jedenkrát za sedm kalendářních dnů přihlásit přes individuální přístupové heslo Anonymizováno a přístupové jméno Anonymizováno. K uzavření smlouvy v písemné formě pak došlo v souladu s § 562 odst. 1 o. z. akceptací jejího návrhu žalovaným tzv. verifikační platbou, která umožňovala určit osobu jednajícího a jeho vůli učinit toto právní jednání. Stejně tak bylo podle žalobkyně potvrzeními Anonymizováno z 10. 3. 2024 prokázáno čerpání úvěru. Z těchto důvodů žalobkyně žádala, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil a zůstal stejně jako po celou dobu řízení nečinný.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.

5. Podle obsahu spisu se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota z 2. 10. 2023, na základě které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na jeho bankovní účet č. č. účtu u právnická osoba. uvedený v záhlaví smlouvy a částku 2 500 Kč jako provizi na účet zprostředkovatele č. č. účtu uvedený na straně 6 smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 27,28 % ročně a RPSN ve výši 39,20 %. Žalovaný se zavázal splatit celkovou cenu úvěru ve výši 46 000 Kč formou 40měsíčních splátek po 1 150 Kč počínaje 20. 11. 2024, což podle žalobních tvrzení nesplnil, proto žalobkyně úvěr ke dni 26. 1. 2024 zesplatnila a k tomuto dni vyčíslila dluh žalovaného včetně smluvních pokut a nákladů za upomínky. Po zrušení elektronického platebního rozkazu z důvodu jeho nedoručení žalovanému a převedení spisu z aplikace EPR do rejstříku C soud prvního stupně nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, při něm provedl část žalobkyní předložených důkazů – smlouvu o úvěru, potvrzení Anonymizováno z 10. 3. 2024 o provedení transakce z 3. 10. 2023 a potvrzení Anonymizováno k částce 1 Kč, a žalobu pro neunesení důkazního břemene žalobkyní zamítl.

6. S takovým zjištěním a právním posouzením se však odvolací soud neztotožňuje. Podotýká, že podle rozsudku Nejvyššího soudu z 1. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 451/2000 mohl důkaz listinou hodnotit jinak a dojít i k jiným skutkovým závěrům, než soud prvního stupně, aniž jej znovu provedl při odvolacím jednání. V této věci nelze přehlédnout, že žalobkyně v žalobě jasně uvedla, že k uzavření smlouvy v písemné formě došlo zasláním jejího návrhu opatřeného jejím zaručeným elektronickým podpisem žalovanému a akceptací tohoto návrhu v podobě tzv. verifikační platby 1 Kč na její účet. K tomu doložila smlouvu o úvěru č. hodnota a potvrzení Anonymizováno z 3. 10. 2023 o provedení transakce. Za této situace je závěr soudu prvního stupně, že smlouva nebyla v písemné formě uzavřena, neboť není žalovaným podepsána, neudržitelný.

7. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

8. Zmíněným jiným právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále „ZoSVD“), který v § 7 uvádí, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. právnická osoba tedy znamená, že i prostý elektronický podpis má stejné právní účinky jako vlastnoruční podpis jednající osob. Za jiný elektronický podpis je přitom třeba považovat i elektronický podpis ve smyslu článku 3 bod 10 Nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014 z 23.7.2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu („nařízení eIDAS“), podle kterého jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

9. V projednávané věci podle čl. XII. bod 1, druhá odrážka mohlo dojít k uzavření smlouvy o úvěru v písemné formě elektronicky třemi způsoby: 1) tak, že zákazník smlouvu zašle do datové schránky poskytovatele úvěru nebo 2) provede tzv. verifikační platbu 1 Kč ze svého účtu na účet poskytovatele pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru nebo 3) tzv. bankovní identitou. Pokud tedy byl žalovanému na jeho email a stejně tak do Schránky zákazníka (obojí uvedené v záhlaví smlouvy) zaslán žalobkyní 3. 10. 2023 návrh smlouvy a žalovaný následně ze svého účtu provedl pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy na účet žalobkyně tzv. verifikační platbu 1 Kč, došlo tím k uzavření smlouvy o úvěru v písemné formě elektronickými prostředky. Se soudem prvního stupně, který zjevně považuje za písemnou formu pouze formu listinnou (přestože podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jejího obsahu a určení jednající osoby), a který proto z chybějícího podpisu žalovaného na smlouvě dovodil, že k jejímu uzavření nedošlo, proto nelze souhlasit. K tomuto nepochopení však přispěla sama žalobkyně tím, že i ona v čl. XII činí nesprávně rozdíl mezi smlouvou v písemné formě a smlouvou ve formě elektronické s tím, že v prvním případě je k jejímu uzavření třeba, aby podpisy smluvních stran byly na téže listině. Názor soudu prvního stupně, že smlouva nebyla uzavřena, se navíc příčí dalším důkazům, kterým je zejména potvrzení Anonymizováno z 10.3.2024 o provedení transakce z 3. 10. 2023 jednoznačně prokazující, že z účtu žalobkyně č. č. účtu byla pod variabilním symbolem var. symbol převedena částka 27 500 Kč na účet žalovaného č. č. účtu a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele č. č. účtu. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobkyně uzavření smlouvy se žalovaným v souladu s § 2395 o. z. prokázala.

10. Vzhledem k tomu, že na straně dlužníka smlouvu uzavřel spotřebitel, je však třeba aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ). Pokud se jedná o otázku o ne/prověření úvěruschopnosti žalovaného, kterou se soud prvního stupně s ohledem na jeho nesprávný názor nezabýval, odvolací soud doplnil dokazování o žalobkyní předložené důkazy. Z nich zjistil, že žalovaný v četném prohlášení z 2. 10. 2023 ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má čistý příjem cca 25 000 Kč u zaměstnavatele Anonymizováno Anonymizováno., což dokládal výplatními lístky za 7, 8/2023. Dále uvedl, že jeho výdaje za nájemné jsou 7 000 Kč a že žádnou zápůjčku u jiné společnosti nemá a není v insolvenci. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně pak zvažovala celkové příjmy domácnosti žalovaného, a náklady na bydlení, na kterých se s přítelkyní podílí každý cca polovinou a po ověření údajů žalovaného v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidence exekucí, a po zohlednění životního minima ve výši 4 860 Kč a nezabavitelné částky ve výši cca 12 400 Kč vyhodnotila tzv. scoring žalovaného jako vyhovující. Tyto důkazy prokazují, že žalobkyně v souladu s § 86 ZSÚ, podle kterého má poskytovatel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, prověřila schopnost žalovaného peněžní prostředky splácet. Nespoléhala tedy jen na údaje, které jí sdělil, ale také si je řádně prověřila. Pokud nakonec shledala, že žalovanému může úvěr ve výši 30 000 Kč poskytnout, neboť jeho poměry mu dovolují ze mzdy provádět splátky po dobu 40 měsíců, postupovala podle odvolacího soudu s odbornou péčí a v tomto směru jí nelze nic vytknout.

11. Na druhé straně však nelze přehlédnout ve smlouvě obsažené povinnosti žalovaného. Úrok sice podle smlouvy činil jen 27,28 % ročně, ve skutečnosti byl ale ve výši 39,02 % ročně, neboť je třeba vycházet z veškerých nákladů úvěru včetně sjednané provize. Otázkou nepřiměřeného úroku u spotřebitelských úvěrů se Nejvyšší soud opakovaně zabýval a dovodil, že za nepřiměřený se považuje úrok přesahující trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. V situaci, kdy v době uzavření smlouvy činila průměrná úroková sazba podle databáze Anonymizováno u spotřebitelských úvěrů domácností 8,71 % ročně, sjednaný skutečný úrok ji převyšuje 4,5krát. Třebaže nepřiměřeně výše úroku sama o sobě nemusí být důvodem k posouzení smlouvy jako rozporné s dobrými mravy, je třeba v tomto případě přihlédnout i k dalším ujednáním smlouvy. Jedná se zejména čl. IV bod 2 upravující smluvní pokuty za totožné porušení povinností žalovaného. Podle jeho písm. a) a b) tak byl žalovaný povinen za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením splátky úvěru či její části, zaplatit z ní smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a zároveň v případě zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Kromě toho byl podle písm. c) povinen zaplatit za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením měsíční splátky, smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Splatnost smluvních pokut přitom byla dohodnuta bez výzvy. Smlouva rovněž postrádala zákonné omezení souhrnu smluvních pokut stanovené § 122 odst. 3 ZSÚ. V čl. IV bod 4 písm. a) a b) pak byla ještě uvedena další povinnost žalovaného pro případ prodlení uhradit za každou upomínku částku 100 Kč. Počet upomínek přitom nebyl omezen a mohl se v budoucnu měnit. Nelze také pominout, že podle čl. IV bodu 5 měly být platby započteny na pohledávku žalobkyně bez ohledu na to, na jaký závazek žalovaný plní.

12. Takový nevyvážený závazkový vztah, kde navíc na jedné straně vystupovala slabší strana – spotřebitel, je třeba podle odvolacího soudu hodnotit jako nemravný, a proto absolutně neplatný ve smyslu § 580 o. z. Nerovnováha vzájemných práv a povinností je v úvěrové smlouvě natolik výrazná, že tím mohlo dojít k poškozování práv žalovaného. Zároveň je třeba přihlédnout k povaze žalobkyně - společnosti podnikající v oblasti uzavírání spotřebitelských úvěrů obsahu obdobného jaký byl v tomto případě, což je podstatou jejího podnikání. Takovému úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, tak nelze přiznat soudní ochranu.

13. Z toho důvodu odvolací soud právní vztah mezi účastníky založený neplatnou smlouvou posoudil podle § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení. Ani v tomto případě nelze dát soudu prvního stupně za pravdu, že žalobkyně poskytnutí částky 27 500 Kč žalovanému neprokázala. Důkazem prokazujícím toto tvrzení je potvrzení Anonymizováno z 10. 3. 2024 o provedení transakce, z něhož jednoznačně plyne, že 3. 10. 2023 byla z účtu žalobkyně č. č. účtu převedena částka 27 500 Kč na účet žalovaného č. č. účtu. Argumentaci soudu prvního stupně, že k identifikaci majitele účtu se žalovaným bylo nutné ztotožnit další osobní údaje, odvolací soud nesdílí. Pokud tím hodlal naznačit, že účet mohl patřit jinému jméno FO odlišnému od žalovaného, nelze s tím souhlasit. V situaci, kdy se jedná o číslo účtu uvedené spolu s dalšími osobními údaji žalovaného jako je datum narození, rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, emailová adresa a název zaměstnavatele, ve smlouvě o úvěru, jedná se jednoznačně o účet žalovaného, na který 3. 10. 2023 obdržel od žalobkyně částku 27 500 Kč.

14. Odvolací soud z toho důvodu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok I rozsudku v této části změnil a žalobkyni přiznal částku 27 500 Kč spolu s úrokem z prodlení od 27. 1. 2024 souvisejícího s předžalobní výzvou k plnění, kterou byl zároveň úvěr zesplatněn, až do zaplacení. Přiznání úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z. a jeho výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části výroku I, kterým byla žaloba zamítnuta v částce 7 718 Kč (2 500 Kč + 2 905 Kč + 300 Kč + 2013 Kč) se specifikovaným příslušenstvím odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k částce 35 218 Kč žalobou uplatněné s úrokem vypočteným k datu vyhlášení rozsudku ve výši 8 746 Kč, a částce rozsudkem přiznané, činí úspěch žalobkyně 62 % a úspěch žalovaného 38 %. Žalobkyni proto bylo přiznáno 24 % nákladů, které jí v řízení vznikly. Za řízení před soudem prvního stupně činí 9 940 Kč a zahrnují soudní poplatek ve výši 1 409 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), z toho první 2 po 2 460 Kč a třetí ve výši 1 230 Kč a tři režijní paušály po 300 Kč podle § 7, bod 5, § 11 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. V odvolacím řízení se jedná o náhradu jeden úkon právní služby (sepis odvolání) ve výši 2 460 Kč, režijní paušál ve výši 450 Kč, 21 % DPH ve výši 611 Kč a soudní poplatek ve výši 1 761 Kč. Z celkových účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 15 222 Kč tak byla žalobkyni přiznána částka 3 653 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává u Nejvyššího soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od jeho doručení.