KSPL 64 Co 695/2024-159

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudců JUDr. Jany Vyletové a JUDr. Anny Grimové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 411 424,16 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 22. 7. 2024, č. j. 2 C 305/2023-48

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že se žaloba o zaplacení 219 494,18 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 84 950,30 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 219 494,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z tohoto základu od 29. 7. 2023 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 191 929,98 Kč s úrokem z prodlení (výrok II), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 595,65 Kč (výrok III). Podle odůvodnění rozsudku vyšel ze zjištění, že strany dne 4. 3. 2021 uzavřely smlouvu o dílo v souladu s § 2586 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.), přičemž předmětem smlouvy byl závazek žalované provést generální opravu vozidla Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, RZ SPZ ve lhůtě 6 měsíců ode dne účinnosti smlouvy, tj. nejpozději dne 4. 9. 2021 mělo být dílo zhotoveno a vozidlo předáno zpět žalobkyni. Žalovaná dílo řádně a včas nezhotovila a opravené vozidlo žalobkyni v ujednané lhůtě a ani po dalších výzvách v dodatečné lhůtě nepředala. Žalovaná tím porušila své smluvní povinnosti a žalobkyni v souladu s čl. V. smlouvy vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve smyslu § 2048 o. z., a to ve výši 0,05 % denně z ceny díla ve výši 2 041 807,24 Kč za každý den prodlení (žalované) se zhotovením díla. Byť bylo prokázáno, že marným uplynutím dodatečné lhůty k plnění ve výzvě z 3. 12. 2021 došlo k odstoupení žalobkyně od smlouvy, žalovaná přesto ani poté předmětné vozidlo žalobkyni nepředala. Neučinila tak dobrovolně ani poté, co zdejší soud rozsudkem ve věci sp. zn. 8 C 230/2022 žalované uložil povinnost toto vozidlo žalobkyni vydat. Ze shodných tvrzení účastníků při ústním jednání vyplynulo, že k předání vozidla žalobkyni došlo teprve dne 27. 12. 2022, přičemž vozidlo žalobkyni nepředala žalovaná způsobem ujednaným v čl. II. bodu 2.4 smlouvy, ale bylo předáno společností právnická osoba, a to z iniciativy společnosti právnická osoba. Je tedy zřejmé, že žalovaná pokračovala v porušování své povinnost předat dílo žalobkyni až do 27. 12. 2022 včetně. Žalobkyně po žalované požadovala úhradu smluvní pokuty v celkové výši 411 424,16 Kč za období od 27. 5. 2022 do 4. 7. 2023. Jelikož dle názoru soudu porušování smluvní povinnosti žalované trvalo pouze do okamžiku faktického předání vozidla do dispozice žalobkyně, byť patrně bez ujednaných oprav, shledal soud žalobu důvodnou pouze co nároku na úhradu smluvní pokuty do 27. 12. 2022. Žalované proto uložil povinnost uhradit žalobkyni 219 494,18 Kč představující smluvní pokutu za období od 27. 5. 2022 do 27. 12. 2022 spolu s úrokem z prodlení, na který má žalobkyně právo podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zamítnutí části žaloby odůvodnil soud tím, že smluvní pokuta dle čl. V. smlouvy zjevně podle vůle stran měla sloužit k zajištění včasného zhotovení díla. Pokud žalobkyně v prosinci 2021 od smlouvy o dílo odstoupila, čímž došlo k jejímu zrušení ex tunc, a dne 27. 12. 2022 dostala předmět díla zpět do své dispozice, zanikly i další nároky žalobkyně dle dané smlouvy.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, kterým napadla jeho výrok I, jímž bylo žalobě částečně vyhověno spolu se závislým výrokem o nákladech řízení. Bylo prokázáno, že během realizaci díla se ukázala potřeba přehodnotit některé navrhované opravy, a „bylo průběžně komunikováno o nutnosti“ provedení některých víceprací či méněprací. Z emailu žalované ze dne 27. 9. 2021 vyplývá, že žalobkyně byla informována o stavu opravy vozidla, včetně seznamu víceprací, méněprací a náhradních dílů, které bylo nutné odsouhlasit k předání díla. Následně byla žalovaná informována, že budou zkontrolovány jednotlivé položky a bude zasláno stanovisko. Dne 8. 10. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně vyjádření, ve kterém byly některé položky odsouhlaseny, ale podstatná část navrhovaných změn byla odmítnuta a bylo sděleno, že žalobkyně zahájí přípravy k sepisu dodatku ohledně schválených víceprací. Z emailu ze dne 21. 12. 2021 od zástupce žalobkyně pak vyplývá, že v této věci bylo průběžně komunikováno, a to zejména s ohledem na to, že některé opravy vozidla, které nebyly žalobkyní odsouhlaseny, byly shledány jako zcela zásadní pro řádné dokončení generální opravy, resp. bez těchto oprav nebylo možné dílo vůbec řádně dokončit. Nebylo objektivně možné vozidlo řádně předat v souladu se smlouvou a žalovaná nemohla podle čl. II. bodu 4. vyzvat objednatele k převzetí hotového díla v místě plnění (adresa), neboť dílo nebylo dokončené, což však nelze přičítat výlučně k její tíži. Ze smlouvy o dílo pak vyplývá, že k případné změně je nutno uzavřít písemný dodatek ke smlouvě, který, ačkoliv se jej žalobkyně zavázala vyhotovit, nikdy nebyl k podpisu žalované prezentován a veškerá komunikace se již následně omezila pouze a jen na předání vozidla. Skutečnost, že žalovaná již nemá vozidlo k dispozici znamená, že žalovaná nemohla dokončit požadované opravy. Pokud tedy měla smluvní pokuta sloužit jako prostředek k zajištění dokončení díla, tuto funkci již nemůže tato smluvní pokuta zajistit a dle názoru žalované je možno uvažovat nad tím, že tato smluvní pokuta není požadována oprávněně. Pokud vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty k zajištění včasné opravy vozidla, má žalovaná za to, že tento nárok již byl vyřešen v rámci splnění povinnosti, která vyplývá z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 8 C 230/2022-59. Navrhla změnu rozhodnutí a zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadené části rozsudku. Odkazuje na pravomocný rozsudek Okresního soud Plzeň-jih ze dne ze dne 15. 11. 2022, č. j. 8 C 230/2022-59, v němž tamní soud řešil zcela totožnou otázku jako v přezkoumávané věci, lišilo se toliko období, po které žalobkyně nárokovala smluvní pokutu a tím pádem i nárokovaná výše; z titulu překážky věci rozsouzené považuje odvolání za nedůvodné. Žalobkyně nijak nezavinila prodlení s předáním díla. Žalovaná neprokázala, že rozsah díla bylo zapotřebí měnit a že tato skutečnost brání v provedení díla. Ztotožňuje se se závěry soudu uvedenými v bodě 13 odůvodnění rozsudku, podle kterého pokud se v průběhu provádění díla objevila potřeba rozšíření smlouvy, bylo na žalované, aby ihned aktivně se žalovanou jednala o možnosti uzavření dodatku ke smlouvě a současně, že žalovaná neprokázala, že žádala o uzavření dodatku ke smlouvě tak, aby dílo mohla řádně dokončit. Odmítá, že by smluvní pokuta byla nepřiměřená. Výše 0,05% odvíjející se od hodnoty díla je standardním ujednáním, které bylo opakovaně judikaturou posouzeno jako platné ujednání; odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 438/2005. Ohrazuje se proti tvrzení žalované, že dílo bylo skoro dokončeno a stačilo odsouhlasit vícepráce, které by žalovaná provedla do 10 dnů. Poté, co se předmět díla dostal do její dispozice, žalobkyně provedla jeho kontrolu, na vozidle nebylo opraveno téměř nic, bylo ve velmi poškozeném stavu a bylo nutno zadat generální opravu znovu. K tomu nově předložila písemné důkazy – fotografie, smlouvu s novým zhotovitelem.

4. Odvolací soud přezkoumal v odvoláním dotčeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání žalované shledal opodstatněným.

5. Předmětem řízení byla v posuzované věci před soudem prvního stupně pohledávka žalobkyně za zaplacení smluvní pokuty, které se žalobkyně domáhala ve výši 411 424,16 Kč, stanovené sazbou 0,05 % z (ceny díla) 2 041 807,24 Kč denně za dobu od 27. 5. 2022 do 4. 7. 2023. Splatnost pohledávky podle tvrzení žalobkyně nastala dne 28. 7. 2023; od následujícího dne žalobkyně požaduje úrok z prodlení 15% ročně. V odvolacím řízení je předmětem řízení již pouze smluvní pokuta ve výši 219 494,18 Kč za dobu od 27. 5. 2022 do 27. 12. 2022, rovněž s 15% p.a. úrokem z prodlení od 29. 7. 2023 do zaplacení. Žalobkyně jako právní důvod své pohledávky uvádí čl. V odst. 5.1 smlouvy o dílo, kterou s žalovanou uzavřela dne 4. 3. 2021 (dále též jen smlouva o dílo), v němž si účastníci sjednali smluvní pokutu k tíži žalované pro případ jejího prodlení se splněním povinnost provést dohodnuté dílo dle čl. II, odst. 2.1, 2.3 a 2.4. smlouvy.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a jeho zjištění, k nimž dospěl ohledně skutkových okolností, které jsou pro rozhodnutí věci právně významné, má odvolací soud zásadně za správná. Ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav změny, odvolací soud pouze pro jeho doplnění zopakoval důkaz mezi účastníky uzavřenou smlouvou o dílo a dopisem žalobkyně z 3. 12. 2021. Proto, i vzhledem k výše provedenému resumé, postačí shrnout, že i odvolací soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli v písemné formě smlouvu o dílo, kterou se žalovaná jako zhotovitel zavázala pro žalobkyni provést dílo, jímž byla generální oprava vozidla žalobkyně (Anonymizováno) Anonymizováno Anonymizováno, reg. zn. SPZ, a to za účastníky dohodnutou cenu díla ve výši 2 041 807,24 Kč (včetně DPH). Žalovaná se zavázala provést dílo do 6 měsíců od účinnosti smlouvy (čl. 2.1 smlouvy o dílo), která nastala v souladu s čl. 7.7 a shodného vyjádření účastníků dne 4. 3. 2021; dílo tak mělo být provedeno do 4. 9. 2021. Žalobkyně nebyla v prodlení s odevzdáním vozidla žalované k provedení sjednané opravy – vozidlo jí odevzdala dne 15. 3. 2021. Žalovaná svou povinnost provést dílo nesplnila, a to ani poté, co byla žalobkyní opakovaně upomenuta a co jí žalobkyně upozornila na své právo odstoupit od smlouvy (dopisem z 8.9. 2021). Dopisem ze dne 3. 12. 2021, který byl žalované doručen dne 6. 12. 2021, žalobkyně znovu upozornila žalovanou na její prodlení, znovu ji vyzvala k předání díla s tím, že pokud žalovaná tuto povinnost nesplní ve lhůtě 10 dnů od doručení dopisu, žalobkyně s odkazem na ust. § 1978 o. z. od smlouvy odstupuje. Žalovaná dílo neprovedla a žalobkyni nepředala, vozidlo se do dispozice žalobkyně dostalo (bez přičinění žalované) až dne 27. 12. 2022, a to ve stavu, který neodpovídal provedení dohodnuté opravy.

7. Ve věci vedené mezi stejnými účastníky u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 8 C 230/2022 se žalobkyně úspěšně proti žalované domohla vydání rozsudku (ze dne 15. 11. 2022, č. j. 8 C 230/2022-59, právní moc 7. 1. 2023), jímž bylo žalované uloženo jednak vydat žalobkyni předmětné vozidlo do tří dnů od právní moci rozsudku a také zaplacení smluvní pokuty dle čl. 5.1. smlouvy o dílo za prodlení žalované s provedením díla v době od 5. 9. 2021 do 27. 5. 2022 ve výši 270 538,50 Kč. Přisouzený nárok žalobkyně vymezila shodně jako v nyní projednávané věci, vztahoval se však k jiné (předchozí) době prodlení žalované.

8. Pokud jde o právní závěry soudu prvního stupně, odvolací soud s nimi souhlasí potud, že účastníky uzavřená smlouva je platnou smlouvou o dílo dle ust. § 2586 a násl. o. z., z níž žalované vznikl závazek provést dílo – generální opravu vozidla, a to do 4. 9. 2021, v kteréžto lhůtě byla žalovaná podle § 2604 o. z. povinna dílo dokončit a předat žalobkyni; s plněním této povinnosti se následujícího dne, t.j. 5. 9. 2021 dostala do prodlení. Ujednání obsažené v čl. 5.1. smlouvy o dílo má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za platně sjednanou smluvní pokutu dle ust. § 2048 a násl. o. z., kterou účastníci utvrdili povinnost žalované provést dílo v ujednaném čase. Utvrzenou povinností, za jejíž porušení je žalovaná smluvní pokutou sankcionována, je právě její povinnost provést dílo dle č. 2.právnická osoba. a 2.4. smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je určité, dohodnutou denní sazbu nelze mít za nepřiměřenou významu zajišťované povinnosti a v řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, pro které by je bylo možné shledat odporující dobrým mravům. Obrana žalované spočívající v tvrzení, že opravu nebylo možné dokončit, neboť žalobkyně nepřistoupila k uzavření dodatku smlouvy, je dílem logický nonsens, dílem neprokázaná. Žalobkyně, jako kterýkoliv jiný účastník smluvního závazku, nemá povinnost uzavřít jeho novaci, pokud se k takovému právnímu jednání nezavázal. Neuzavření dodatku ke smlouvě, jímž mělo být dohodnuto provedení dalších, dle žalované původně nepředpokládaných oprav, má za následek pouze to, že se obsah povinností žalované nezměnil a měl se plnit podle uzavřené smlouvy. Tvrdí-li tím žalovaná, že po uzavření smlouvy vyšly najevo okolnosti, pro které bylo provedení díla objektivně nemožné, pak takové okolnosti neprokázala a v podstatě ani dostatečně konkrétně nevylíčila.

9. Odvolací soud ale nemůže souhlasit s tím, jak se soud prvního stupně po právní stránce vypořádal se zjištěním, že žalobkyně dopisem z 3. 12. 2021 s účinky ke dni 16. 12. 2021 od smlouvy o dílo odstoupila pro prodlení žalované s provedením díla. K takovému postupu žalobkyni opravňuje § 1977 o. z. resp. ust. § 1978 o. z. kterého se žalobkyně dovolala, a podle kterého zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Žalobkyně nepochybně žalované poskytla přiměřenou lhůtu ke splnění jejího závazku a pokud jej žalovaná nesplnila, což je v řízení nesporné, žalobkyni vzniklo právo od smlouvy odstoupit, což také učinila. Odstoupením od smlouvy, jak soud prvního stupně poznamenal, došlo ke zrušení smlouvy od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.). Soud prvního stupně pominul, že po zrušení smlouvy zanikl i závazek žalované provést dílo, tudíž žalovaná nadále po 16. 12 2021 nebyla v prodlení s plněním povinnosti, jejíhož porušení se smluvní pokuta dle čl. 5.1. týká. Tvrdí-li žalobkyně, že žalovaná, které měla až do 27. 12. 2022 vozidlo ve své faktické moci, mohla i poté, co žalobkyně od smlouvy odstoupila, dílo provést, a její prodlení s plnění této povinnosti tak trvalo, mýlí se. Žalovaná sice možná mohla fakticky provést žalobkyní požadovanou opravu vozidla, ovšem nikoliv splnit svůj závaz provést dílo dle smlouvy, neboť tento závazek již neexistoval. Závazek žalované provést dílo zanikl, namísto něj žalované vznikla povinnost odevzdat žalobkyni vozidlo, jakožto věc, kterou od žalobkyně převzala k provedení díla, a po zrušení smlouvy žalovaná nemá právní důvod s věcí nakládat. Splnění této povinnosti není utvrzeno smluvní pokutou, která je ujednána v čl. 5.1 smlouvy o dílo a jejíhož zaplacení se žalobkyně v řízení domáhá. Stejně tak se žalobkyně mýlí, pokud má to, že na úhradu smluvní pokuty za dobu, která je předmětem tohoto řízení, má právo podle ust. § 2005 odst. 2 o.z., které stanoví, že odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty. Toto ustanovení cílí na právo požadovat zaplacení smluvní pokuty, na kterou věřiteli již právo vzniklo, neboť dlužník předtím, než se odstoupení od smlouvy stalo účinným, porušil povinnost, která byla smluvní pokutou utvrzena. V poměrech věci žalobkyni nezaniklo právo za zaplacení smluvní pokuty za dobu od 5. 9. 2021 do 16. 12 2021 včetně. Smluvní pokuta za tuto dobu není předmětem řízení v nyní přezkoumávané věci a žalobkyni byl nárok na její zaplacení již přiznán ve shora zmíněné věci 8 C 203/2022. Za dobu po 16. 12. 2021 již žalobkyně právo na smluvní pokutu nevzniklo, protože po tomto dni již netrval dluh žalované, k jehož nesplnění se sjednaná smluvní pokuta váže. Žaloba je tak v celém svém rozsahu neopodstatněná.

10. Veden sdělenými důvody odvolací soud, který mohl vyjít z dostatečně zjištěného skutkového stavu, jenž byl ale soudem prvního stupně nesprávně právně posouzen, v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I změnil tak, že se žaloba zamítá.

11. Jelikož odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, která tak má proti žalobkyni právo na úplnou náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila k obraně svého práva. Ty sestávají ze žalovanou zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 970 Kč, z odměny zástupce žalované za celkem 4 úkony právní služby poskytnuté jí jejím zástupcem v řízení před soudem prvního stupně ve výši 9 980 Kč (předmět řízení 411 424,16 Kč), 2 úkonů právní služby poskytnutých žalobkyni v odvolacím řízení po 9 180 Kč, 5 režijních paušálů zástupce žalované po 300 Kč a 1 režijního paušálu ve výši 450 Kč, cestovních výdajů a náhrady promeškaného času v celkové výši 1 102 Kč a odpovídající DPH. V součtu činí náklady žalované v řízení celkem 84 950,30 Kč a v této výši odvolací soud žalobkyni uložil náklady řízení žalované nahradit.

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. O přípustnosti dovolání je oprávněn rozhodovat pouze dovolací soud. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.