KSPL 10 Co 154/2026-76

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného adresa Datum narození žalovaného Horákem sídlem Adresa advokáta B adresa ⟪LB:lb_006⟫ o 51 909,76 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_007⟫ k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 3. 2026, č. j. 10 C 138/2025-31

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na účet jeho zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 8 784,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 51 909,76 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce požadoval zaplatit jako nedoplatek na závěrečnou fakturu č. hodnota na základě smlouvy o dílo na vodoinstalační práce v rodinném domě ve adresa. Žalovaný namítl, že tato faktura byla z většiny vystavena neoprávněně, vyúčtovaná suma přesahovala dohodnutou cenu, proto na ni uhradil jen částku 7 000 Kč, která zahrnovala doplatek ceny 1 829,36 Kč a částku 5 170,64 Kč zaplacenou z dobré vůle. Soud prvního stupně rozhodl ve věci bez žalobcovy účasti na jednání, protože se žalobce bez omluvy nedostavil, a nemohl tak být ani poučen podle ust. § 118a o. s. ř. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobce v e-mailové korespondenci ocenil dílo částkou 251 494 Kč a později vystavil tři faktury na 120 000 Kč, 129 664,64 Kč a 58 909,76 Kč. První dvě faktury žalovaný zřejmě řádně proplatil, ale na poslední zaplatil jen částku 7 000 Kč, proto jej žalobce vyzval k doplacení zbytku ve výši 51 909,76 Kč. Z těchto důkazů soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo na realizaci kotelny ve adresa za cenu 251 494 Kč, resp. na částku 251 504 Kč podle součtu všech žalobcem uváděných položek. Po provedení dohodnutých prací žalobce vyúčtoval žalovanému celkem 308 574,40 Kč, ale žalovaný uhradil jen částku 256 664,64 Kč. Smlouva o dílo byla uzavřena platně ve smyslu ust. § 2586 o. z. s platnou dohodou o ceně, žalobce žalovaného v e-mailové korespondenci ujistil, že v ceně je zahrnuto vše pro provedení daného díla, a následně neoznámil podle ust. § 2612 odst. 1 o. z. bez zbytečného odkladu potřebu podstatného navýšení ceny, ačkoli zvýšení ceny představovalo více než 20 % původně ujednané částky. Vzhledem k tomu, že žalobce podle uvedeného ustanovení nepostupoval, nevzniklo mu právo na zaplacení navýšené ceny. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům by žaloba neměla naději na úspěch ani v případě, že by se žalobce k jednání dostavil a byl poučen.

2. Žalobce ve včasném odvolání namítl, že řízení bylo zatíženo zásadní vadou, když soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobcův zástupce totiž neobdržel předvolání k jednání, které mu sice mělo být zasláno v jedné datové zprávě spolu s odporem žalovaného proti platebnímu rozkazu, ale doručeno mu nebylo. Žalobcův zástupce by se samozřejmě jednání účastnil, kdyby mu bylo doručeno předvolání. Jako dlouholetý advokát nikdy jednání nezmeškal, nebo se k němu nedostavil bez předchozí omluvy. Soud má k dispozici i telefonické spojení, které běžně využívá, ale v tomto případě tak neučinil. Žalobce by se rozhodně k jednání ve vlastním zájmu dostavil, ale nebyl k němu předvolán. Z internetu později zjistil, že není výjimečné, když přílohy datové zprávy nedojdou adresátovi, někdy se tak stane kvůli překročení velikostního limitu, použití nepovoleného formátu nebo proto, že systém vyhodnotil zprávu jako rizikovou a z bezpečnostních důvodů ji smazal. Nyní nelze prokázat, kde popsaná chyba vznikla. Žalobce byl postupem soudu prvního stupně zbaven možnosti prokázat svůj nárok, ačkoliv měl k dispozici dostatek důkazů. Napadený rozsudek by tak měl být zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný považoval rozsudek za věcně správný, soud prvního stupně se v odůvodnění vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi a věc posoudil v souladu s právními předpisy i související judikaturou. Ke způsobu doručení předvolání žalobcovu zástupci se žalovaný nemohl vyjádřit, ale měl za to, že v řízení byly splněny veškeré procesní předpisy. Případný nedostatek v doručování by neměl jít k tíži žalovaného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání nebylo možno považovat za opodstatněné.

5. Odvolací soud se primárně zabýval namítanou procesní vadou a v té souvislosti zkoumal obsah doručenky datové zprávy č. hodnota, kterou měl být žalobcovu zástupci doručován odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu a předvolání k jednání na 17. 3. 2026. Na doručence byly doručované písemnosti identifikovány jako „č. listu 14, J 17/3, odpor žalovaného“, s umístěním „JEDNÁNÍ“ a lhůtou 17. 3. 2023, v kolonce „doručované písemnosti“ bylo uvedeno „odpor proti platebnímu rozkazu.pdf a vzor 24 - předvolání Jméno advokáta A na 17. 3. 2026.pdf“. Adresátem byl žalobcův zástupce, datová zpráva byla odeslána i doručena dne 13. 2. 2026.

6. Odvolací soud pro úplnost porovnal obsah této doručenky s doručenkou datové zprávy adresované zástupci žalovaného, kterou mu bylo zasíláno předvolání k jednání. Zde byla doručovaná písemnost identifikována jako „J 17/3“, s umístěním JEDNÁNÍ a lhůtou 17. 3. 2026, v kolonce „doručované písemnosti“ bylo uvedeno „vzor 24 – předvolání tituly před jménem Jméno advokáta B na 17. 3. 2026.pdf“. Tato zpráva byla rovněž odeslána i doručena dne 13. 2. 2026.

7. Odvolací soud se obrátil na právnická osoba (DIA), kterou požádal o poskytnutí údajů z informačního systému datových schránek o tom, jaké přílohy byly odeslány a jaké přílohy byly doručeny s předmětnou datovou zprávou. DIA mu však sdělila, že by požadované informace mohla poskytnout pouze orgánům činným v trestním řízení na základě ust. § 88a zákona o trestním řízení soudním, a doplnila, že obsah datových zpráv, včetně počtu a obsahu příloh, je výlučně záležitostí odesílatele a adresáta, a žádná třetí strana, ani správce datových schránek, nemá k těmto informacím přístup.

8. Odvolací soud pak vrátil spis soudu prvního stupně k provedení šetření, jaké konkrétní listiny byly skutečně odeslány žalobcovu zástupci předmětnou datovou zprávou, zda mu byl zaslán jen odpor, nebo i předvolání k jednání. Soud prvního stupně k tomu poskytl odvolacímu soudu výpis detailu datové zprávy z e-Výpravny, podle něhož byly k datové zprávě přiloženy dva dokumenty, oba ve formátu PDF, a to odpor proti platebnímu rozkazu a předvolání k jednání. Velikost datové zprávy činila 0,36 MB.

9. Odvolací soud na to vyzval žalobce, aby označil důkazy k namítané procesní vadě v doručování. Žalobce k tomu předložil archivní doručenku předmětné datové zprávy, která obsahovala stejné označení předmětu jako doručenka založená ve spise, tedy „J 17/3, odpor žalovaného“. Žalobce dál připojil výstup z internetu, zřejmě zpracovaný umělou inteligencí, z něhož vyplynulo, že zprávy bývají často doručovány bez přílohy kvůli překročení velikostního limitu (max. 100 MB), použití nepovoleného formátu nebo kvůli tomu, že systém zprávu vyhodnotil jako rizikovou a z bezpečnostních důvodů přílohu smazal. Pokud soud odeslal datovou zprávu s přílohou, ale advokátovi přišla prázdná, chyba spočívá v technickém zpracování interní spisovou službou jedné ze stran. Nejčastěji to bývá chyba na straně advokátního softwaru, někdy dochází i k chybě na straně soudu, kdy zpráva odejde jako prázdná obálka.

10. Odvolací soud vyhodnotil průběh doručování předmětné datové zprávy ze strany soudu prvního stupně tak, že v postupu při doručení nedošlo k namítanému pochybení. Podle výpisu ze systému soudu prvního stupně byla zpráva reálně odeslána s oběma přílohami, tedy s odporem proti platebnímu rozkazu i s předvoláním k jednání. Zjevně se tu nejednalo o nadlimitní objem zprávy, ani o nebezpečnou přílohu nebo nevhodný formát, nedošlo ani k odeslání prázdné obálky, když jedna příloha žalobcovu zástupci nesporně byla doručena. Chybě u odesílajícího soudu tedy nic nenasvědčovalo.

11. Odvolací soud také nepřehlédl, že podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, a podle jeho prováděcí vyhlášky č. 194/2009 Sb. dochází k automatickému mazání datových zpráv z datových schránek až po uplynutí 90 dnů od jejich doručení. Předmětná datová zpráva byla doručena dne 13. 2. 2026, a lhůta 90 dnů tak uplynula až 14. 5. 2026, zatímco rozsudek soudu prvního stupně byl doručen 14. 4. 2006 a odvolání bylo podáno 19. 4. 2006, tedy v době, kdy zpráva ještě nebyla automaticky smazána a měl by být dohledatelný její obsah včetně příloh. Žalobce při podání odvolání zřejmě mohl svá tvrzení podložit, ale po uplynutí 90 dnů se v důsledku smazání zprávy ocitl v důkazní nouzi. Pozdější náprava tohoto stavu již nebyla možná, protože po automatickém smazání nelze (bez datového trezoru) zprávu ani její přílohy obnovit.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i z pohledu případných nenamítaných vad, ale neshledal, že by soud prvního stupně při rozhodnutí ve věci pochybil. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, neposkytl sice žalobci poučení podle ust. § 118a o. s. ř., ale tuto skutečnost mu nelze klást k tíži, když jeho postup nebyl zatížen procesní vadou vytýkanou v odvolání. Hodnocení provedených důkazů odpovídalo ust. § 132 o. s. ř., soud prvního stupně nepochybil ani při vytváření skutkového závěru a z provedeného dokazování vyvodil správné právní závěry. Odůvodnění rozsudku vyhovělo požadavkům upraveným v ust. § 157 odst. 2 o. s. ř.

13. Závěr soudu prvního stupně o platném uzavření smlouvy o dílo byl správný. Dohoda o podstatných náležitostech smlouvy podle ust. § 2586 o. z. (předmět plnění a cena) vyplývala z e-mailové korespondence předložené žalovaným, kterou žalobce nesporoval, a sám ani netvrdil jinou cenu a neprokazoval jinou dohodu. Mezi stranami nebylo sporné, že žalobce dílo dokončil a předal žalovanému, a v důsledku toho mu pak vzniklo právo na zaplacení dohodnuté ceny ve smyslu ust. § 2586 odst. 2 a § 2610 odst. 1 o. z.

14. Žalobce při fakturaci překročil dohodnutou cenu, ale v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by došlo ke změně dohody o ceně anebo že tu vznikla potřeba navýšení ceny ve smyslu ust. § 2612 odst. 1 o. z. Z obsahu předmětné faktury se nejevilo, že by v ní byly účtovány vícepráce nebo materiál nad rámec ujednaného díla, nicméně celková vyúčtovaná částka evidentně přesáhla dohodnutou cenu. Žalobce ale měl podle ust. § 2610 odst. 1 obch. zák. právo na úhradu ceny jen v dohodnuté výši, a bez dalšího mu nevzniklo právo požadovat zaplacení čehokoli nad její rámec. Žalobce netvrdil žádný zákonný ani smluvní důvod zvýšení ceny, ani netvrdil a neprokazoval řádně sjednanou změnu dohody stran.

15. Jednostranné navýšení ceny konečnou fakturou nezaložilo nárok na doplatek, žalovaný byl povinen zaplatit jen sjednanou cenu, případně cenu zvýšenou za podmínek stanovených zákonem nebo smlouvou. Ani případné vícepráce by nevedly ke vzniku nároku na úhradu vyšší ceny, neboť je nelze požadovat jako bezdůvodné obohacení. Plnění z titulu víceprací beze změny uzavřené smlouvy není bezdůvodným obohacením objednatele na úkor zhotovitele, protože nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací (incidenční spisová značka).

16. Odvolací soud pro úplnost doplňuje, že ve věci nebyl prostor pro posouzení částečné úhrady sporné faktury jako uznání zbytku dluhu podle ust. § 2054 odst. 2 o. z. Žalobce svůj nárok na uznání dluhu nestavěl, a kromě tvrzení o částečném zaplacení faktury netvrdil žádné další skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že žalovaný částečným plněním uznal i zbytek pohledávky. Za takové situace nebylo na místě vycházet z procesních důsledků spojených s uznáním dluhu.

17. Soud prvního stupně tady rozhodl ve věci správně a jeho postup nebyl zatížen namítanou procesní vadou, proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalovanému. Náklady na jeho straně v celkové výši 8 784,60 Kč zahrnovaly dva úkony právní služby po 3 180 Kč, dva režijní paušály po 450 Kč a DPH 1 524,60 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.