KSPL 10 Co 185/2026-46

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o 22 241,52 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_007⟫ k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chebu, ze dne 30. 3. 2026, č. j. 15 C 24/2026-24

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je po povinna zaplatit žalobci částku 10 987,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 16. 8. 2023 do zaplacení a částku 11 253,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 22. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na účet jeho zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 13 957,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení postoupených pohledávek ve výši 10 987,70 Kč z vyúčtování elektřiny za období od 12. 3. do 20. 7. 2023 a ve výši 11 253,82 Kč z vyúčtování dodávky plynu za období od 22. 3. do 2. 8. 2023. Obě služby byly poskytnuty do odběrného místa na adrese adresa na základě smluv o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu ze dne 9. 3. 2023. Soud prvního stupně věc projednal bez přítomnosti účastníků na jednání, žalobce se z účasti omluvil, a nemohl tak být poučen podle ust. § 118a o. s. ř. Soud dovodil z listinných důkazů, že dodávky nebyly řádně vyúčtovány, a pohledávky se proto nestaly splatnými. Vyúčtováním je nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění. Skutkový závěr o řádném vyúčtování nedoplatků nebylo možno učinit již pro neúplnost žalobních tvrzení, z nichž neplynulo, zda byla vyúčtování doručena žalované. Předžalobní výzva ani žaloba žádné vyúčtování neobsahovaly. Cena měla být vyúčtována podle poskytnutého rozsahu služeb, ale žalobci se nepodařilo prokázat tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění, když žádný z listinných důkazů neměl ve vztahu k této významné skutečnosti potřebnou důkazní sílu. Smlouvy neobsahovaly konkrétní částky k placení, a faktury prokázaly jen to, že postupitel vystavil příslušný účetní doklad. Faktury neměly charakter veřejné listiny, aby bylo možno vycházet ze správnosti jejich obsahu, proto bylo nutno prokázat správnost účtované ceny jako každý jiný údaj na soukromé listině, jenž není potvrzen protistranou ve smyslu ust. § 565 o. z. Průkaznost nelze dovodit z toho, že příjemce má možnost reklamovat případné chyby či vyjádřit nesouhlas s vyúčtováním, pasivita žalované neznamenala konkludentní vyjádření souhlasu. Soud neměl pochybnosti o tom, že žalovaná od postupitele odebírala elektřinu a plyn, neboť odběrné místo bylo připojeno k odběru a žalovaná se k placení zavázala, ale nebylo zjištěno, že by došlo k dodávkám v uváděném množství. Dalším důvodem pro zamítnutí žaloby bylo neprokázání aktivní věcné legitimace. Postupní smlouva byla sjednána dříve, než vznikly žalované pohledávky, a jen obecně odkazovala na budoucí smluvní dokumenty. Předávací protokol o postoupení pohledávek, jehož součástí je i výčet postupovaných pohledávek, byl podepsán elektronicky osobou, která se neshodovala s tím, kdo sjednal za postupitele smlouvu o postoupení pohledávek, a neodpovídal ani oprávněné osobě podle článku X. odst. 8 této smlouvy. Vadné bylo i oznámení o postoupení pohledávky, neboť oznámení měl provést postupník, ale plná moc byla podepsána ještě před vznikem postupované pohledávky. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

2. Žalobce ve včasném odvolání namítl, že v žalobě byly zcela konkrétně tvrzeny rozhodné skutečnosti, a to jak k samotné existenci smluvního vztahu, tak i k vyúčtování obou nároků. Tato tvrzení byla navíc od počátku podložena listinnými důkazy, zejména smlouvami a vyúčtováními. Ve vyúčtováních byly uvedeny všechny potřebné údaje, včetně údaje o počátečním a konečném stavu měřidla, i o výši a splatnosti nedoplatku. Soud prvního stupně ale skutkový stav posoudil tak, jako by splatnost pohledávek návrhu vůbec nebyla tvrzena, což neodpovídalo obsahu žaloby. Správný nebyl ani skutkový závěr, podle něhož žalobce neprokázal rozsah poskytnutého plnění. Ve vyúčtováních byly uvedeny zcela konkrétně všechny potřebné údaje, žalobce předložil listiny, které v běžném obchodním styku zachycují rozsah odběru a výši vyúčtování. Skutečnost, že jde o listiny soukromé, neznamená, že mají nulovou důkazní hodnotu, soud by je měl hodnotit v souvislosti se smlouvami, upomínkami a ostatními navazujícími důkazy. Prokázána byla i aktivní věcná legitimace. Neúčast žalobce u jednání nemohla legitimizovat zamítavé rozhodnutí založené na přísném procesním formalismu, zvláště když žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a proti žalobě nevznesla žádnou konkrétní obranu. Soud samozřejmě nebyl vázán pasivitou žalované natolik, že by musel žalobě automaticky vyhovět, neměl by však bez dalšího budovat zamítavé rozhodnutí na konstrukcích, které fakticky nahrazují chybějící procesní obranu žalované, aniž by přitom poskytl žalobci reálný prostor reagovat na to, v čem je spatřován nedostatek žalobních tvrzení.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal, že odvolání bylo podáno důvodně.

4. Z obsahu žaloby vyplývá, že se žalobce domáhá zaplacení vyúčtování dodaných služeb a energií s tvrzením, že žalovaná uzavřela dne 9. 3. 2023 se společností právnická osoba příslušné smlouvy o dodávkách energií, dodavatel jí podle těchto smluv dodával sjednané plnění do odběrného místa adresa, a následně vyúčtoval dodané služby. Dodavatel takto vystavil za dodávku elektřiny fakturu č. hodnota, v níž vyúčtoval částku 10 987,70 Kč za spotřebu 1,185 MWh ve fakturačním období od 12. 3. 2023 do 20. 7. 2023. Tento dluh se stal splatný 15. 8. 2023, ale žalovaná jej neuhradila. Dodavatel dál vyúčtoval dodávku plynu fakturou č. hodnota na částku 11 253,82 Kč za spotřebu 3,018 MWh ve fakturačním období od 22. 3. 2023 do 2. 8. 2023, splatnost tohoto dluhu nastala 21. 8. 2023, ale k jeho úhradě nedošlo. Žalobce se stal věřitelem žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2017, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 3. 9. 2025. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.

5. Z listin připojených k žalobě se podává, že žalovaná s dodavatelem energií uzavřela shora uvedené smlouvy, podle kterých jí byl dodavatel povinen dodávat plyn a elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaná se zavázala hradit za uvedené dodávky platby podle ceníku řádně a včas. Ke smlouvám náležely všeobecné obchodní podmínky a ceníky. Dodavatel energií vyúčtoval žalované dodávku plynu i elektřiny shora citovanými fakturami, z nichž vyplývaly zcela konkrétní údaje o začátku a konci fakturačního období, o počátečním a koncovém stavu měřidla, o celkové spotřebě, o jednotlivých cenových tarifech a o celkové ceně včetně její splatnosti. Dodavatel energie žalovanou upomenul o zaplacení dluhu.

6. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena mezi dodavatelem a žalobcem dne 13. 10. 2017, podle jejího obsahu šlo o postoupení pohledávek, které měly vzniknout v budoucnu v celkové nominální hodnotě 40–70 000 000 Kč. Pohledávky se měly postupovat měsíčně v dílčích souborech. Ve smlouvě byly dohodnuty konkrétní podmínky postoupení včetně toho, že jednotlivé pohledávky, uvedené v dílčích předávacích protokolech, přecházely na postupníka vždy až po uhrazení kupní ceny. Kupní cena byla zaplacena dne 29. 5. 2025, postupitel v zastoupení postupníkem oznámil žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 3. 9. 2025.

7. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl při jediném jednání, a to za neúčasti obou procesních stran. Žalovaná byla od počátku řízení zcela pasivní a k jednání se bez omluvy nedostavila, žalobce svou neúčast předem omluvil s poukazem na procesní hospodárnost. Soud prvního stupně při jednání přečetl všechny listinné důkazy připojené k žalobě a na jejich základě vydal napadený rozsudek.

8. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně sice provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, ale provedené důkazy nezhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř., a v důsledku toho ani neposoudil věc správně po právní stránce. Soud prvního stupně také pochybil, když sám, bez procesní obrany žalované a bez podkladu v provedeném dokazování, zpochybnil správnost údajů o počátečních a konečných stavech měřidel, obsažených v obou vyúčtováních dodávek energií, a došel tak k závěru o neprokázání pohledávek a o jejich nesplatnosti.

9. Ve sporném řízení soud po důkazech nepátrá, ani do řízení bez podkladu ve spisu nevnáší další skutečnosti (28 Cdo 2007/2023). Hodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. nemůže být výrazem libovůle, a jestliže soud vychází ze skutečností, které z provedených důkazů nevyplynuly ani nevyšly v řízení najevo jinak, pak jeho skutkový závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Pasivita žalované neznamenala, že by žalobní skutková tvrzení bylo možno pokládat za prokázaná či za nesporná ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. (21 Cdo 5063/2017). Soud ale nemohl bez opory v provedených důkazech nebo v jinak zjištěných skutečnostech sám konstruovat skutkové pochybnosti a na jejich základě vytvářet za žalovanou její procesní obranu.

10. Žalobce předložil k prokázání svého nároku smluvní dokumentaci, vyúčtování za dotčená období a další listiny osvědčující vznik a splatnost uplatněné pohledávky. Z těchto listin vyplývaly údaje o počátečním a konečném stavu měřidel, z nichž bylo odvozeno vyúčtované množství dodané energie. Žalovaná nerozporovala tato tvrzení ani správnost předložených listin, a ani z obsahu spisu nevyšly najevo žádné konkrétní okolnosti, které by zakládaly rozumné pochybnosti o správnosti vyúčtování a o správnosti zaznamenaných stavů měřidel. Za této situace nebyl dán procesní podklad k tomu, aby soud prvního stupně z vlastní iniciativy nahrazoval chybějící obranu žalované a pouze na základě vlastních hypotetických úvah odmítl žalobcovu skutkovou verzi.

11. Soud prvního stupně také bez procesní obrany žalované zpochybňoval platnost a důsledky postupní smlouvy, a v tomto případě tak dokonce činil nad rámec námitek, které by žalované jako postoupené dlužnici příslušely. Z dlouhodobě ustálené judikatury, použitelné i pro aktuální právní úpravu, vyplývá, že z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi není rozhodná platnost smlouvy o postoupení pohledávky, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. V takovém případě není dlužník oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky a jeho závazek zaniká splněním postupníkovi, i když smlouva o postoupení pohledávky z jakéhokoli důvodu neexistuje nebo je neplatná. Otázku, zda byla pohledávka skutečně postoupena a zda bylo postoupení platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem, proto také postupitel nemusí dlužníkovi prokazovat, že k postoupení došlo, a dlužník není oprávněn namítat neplatnost postupní smlouvy. Námitka neplatnosti postupní smlouvy dlužníkovi vůči postupníkovi nepřísluší, s výjimkou případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení (20 Cdo 484/2022).

12. Oznámení o postoupení provedl postupník v plné moci za postupitele, šlo tedy o postupitelovo právní jednání ve smyslu ust. § 441 o. z. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno řádně, v důsledku toho nebyla oprávněna požadovat prokázání postupní smlouvy a namítat její neplatnost, a tím méně to za ni mohl učinit soud prvního stupně, aniž by porušil procesní zásady rovnosti stran a kontradiktornosti soudního řízení. Ostatně pro úplnost lze upozornit, že podle ust. § 1887 o. z. je při postoupení souboru pohledávek přípustné i postoupení budoucích pohledávek. Argumentace soudu prvního stupně k platnosti cesní smlouvy proto postrádala opodstatnění i z pohledu právní úpravy.

13. Výtky soudu prvního stupně k nedostatku zmocnění osob, které podepisovaly postupní smlouvu včetně související dokumentace, rovněž neměly potřebnou relevanci. I kdyby došlo k podpisu listin neoprávněnou osobou, jak bez dostatečného podkladu dovozoval soud prvního stupně, neměla by tato skutečnost za následek neplatnost smluv, ale pouze nevázanost právním jednáním. Právo uplatnit výhradu nevázanosti právním jednáním učiněným za jiného osobou, která k tomu neměla oprávnění, by však svědčilo pouze té osobě, za niž bylo jednáno, a to při všech způsobech zastoupení (23 Cdo 3983/2016). Žalobce se takových skutečností nedovolal a žalovaná by tak učinit nemohla, když nebyla smluvní stranou smlouvy o postoupení, a jako postoupená dlužnice ani nemohla platnost této smlouvy zpochybnit. Za této situace pak nebylo na soudu prvního stupně, aby se zabýval způsobem podepisování uvedených listin a dovozoval z nich důsledky pro uplatněný nárok.

14. Soud prvního stupně sice správně akcentoval potřebu řádného oznámení postoupení pohledávky, protože vzhledem k principu ochrany dlužníka zůstala notifikační povinnost nezbytnou podmínkou k nástupu účinku postoupení vůči postoupenému dlužníkovi i v poměrech současných právních předpisů, třebaže ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku neobsahuje výslovný příkaz postupitele oznámit postoupení pohledávky dlužníkovi (20 Cdo 1911/2022). Z obsahu smluvní dokumentace ale nesprávně dovodil, že notifikace nebyla provedena řádně, když ji učinil postupník za postupitele na základě plné moci podepsané před vznikem postoupených pohledávek. Soud neměl k napadení plné moci relevantní důvod ani prostor, když postupitel, který se řízení ani neúčastnil, nezpochybnil žalobcovo jednání v plné moci. Navíc z právní úpravy neplyne, že by udělení plné moci před vznikem pohledávky bylo překážkou řádného zmocnění nebo vedlo k vadám notifikace; naopak udělení plné moci před vykonáním zamýšleného právního jednání v zastoupení je běžný a přirozený postup, který vychází z ust. § 436 a násl. o. z. Smlouvou upravený způsob notifikace vyhověl ust. § 1882 o. z., postupitel v zastoupení postupníkem provedl řádnou notifikaci, a účinky postoupení tak vůči žalované nastaly.

15. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy nebylo správné a jeho závěry neměly oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud na základě obsahu žaloby a listinných důkazů založených ve spisu shledal, že žalobce unesl břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně vzniku, výše a splatnosti sporných pohledávek, prokázal i svou aktivní legitimaci, a proto mu žalovaná byla povinna zaplatit cenu za dodanou komoditu podle ust. § 2079 o. z. a ust. § 50 a § 72 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích.

16. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů změnil napadený rozsudek podle ust. § 220 o. s. ř. a uložil žalované povinnost uhradit dlužné částky včetně příslušenství ve smyslu ust. § 1970 o. z.

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšnému žalobci. Náklady na jeho straně v celkové výši 13 957,80 Kč zahrnovaly za řízení před soudem prvního stupně soudní poplatek 890 Kč, tři úkony právní služby po 2 020 Kč a tři režijní paušály po 350 Kč a za odvolací řízení soudní poplatek 1 113 Kč, jeden úkon právní služby po 2 020 Kč a jeden režijní paušál po 450 Kč. K nákladům náležela ještě DPH ve výši 2 074,80 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.