KSPL 14 Co 111/2026-43

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Boškové a JUDr. Viktora Vaške ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 16 303 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_007⟫ na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 3. 2026, č. j. 15 C 288/2025-32

I. Výrok II rozsudku soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 615 Kč.

II. Na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.

1. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 303 Kč a 600 Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně v téže lhůtě náklady řízení ve výši 2 010 Kč (výrok II). Pokud jde o náklady řízení, přiznal žalobkyni jejich náhradu ve výši soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby po 400 Kč, provozní výdaje zástupkyně v paušální výši po 100 Kč za dva úkony a 21 % DPH ze součtu odměny advokáta a náhrady hotových výdajů. Náklady spojené s předžalobní výzvou zástupkyně žalobkyně, které žalobkyně žádala nahradit, považoval za úkon neúčelný v situaci, kdy k dobrovolnému splnění pod hrozbou soudního uplatnění nároku již předtím žalobkyně vyzývala žalovaného opakovaně, a to upomínkami ze dne 15. 4., 12. 5. a 8. 7. 2025. „Již jimi lze mít účel předžalobní výzvy za splněný, a proto zasílání další výzvy je neúčelným navyšováním nákladů daného řízení, když již bylo nepochybné, že žalovaný dobrovolně plnit nehodlá. Ustanovení § 142 o. s. ř. sleduje především ochranu majetkových zájmů dlužníků (žalovaných) před neúčelným navyšováním nákladů řízení“. Soud prvního stupně v této souvislosti poukázal také na obdobné odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2026, č. j. 14 Co 270/2024–26.

2. Žalobkyně se proti výroku o náhradě nákladů řízení odvolala a žádala, aby jí byla přiznána odměna za úkon právní služby spočívající v předžalobní výzvě. Argumentuje tím, že výzva k plnění sepsaná a zaslaná advokátem má na dlužníky zcela jiný psychologický efekt než výzva sepsaná a zaslaná pouze samotným věřitelem; mnozí dlužníci se totiž brání placení do doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. Opakované upomínání naopak svědčí o dobré vůli žalobkyně vyřešit spor mimosoudní cestou. Navíc požaduje nahradit náklady pouze za jednu konkrétní předžalobní výzvu. Je-li možné se nechat zastoupit advokátem a jedná se o legitimní a ústavně zaručené právo, je třeba také dovodit, že žalobkyni za takové zastoupení náleží náhrada nákladů, a to včetně zaslání předžalobní výzvy, a to bez ohledu na to, zda dlužník již předtím upomínán byl. Neúčelnou by mohla být taková výzva pouze v situaci, kdy by sám advokát tuto výzvu zasílal opakovaně.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Z obsahu spisu vyplývá, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu 13. 10. 2025 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení příspěvků za nepojištěná vozidla, a to ve výši 6 280 Kč a 10 623 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný byl v období od 19. 9. 2024 do 19. 12. 2024 vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla reg. zn. SPZ a 5. 12. 2024 do 25. 3. 2025 v období od 1. 8. 2023 do 5. 2. 2024 vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla reg. zn. SPZ, neměl však k nim uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti z jejich provozu. Podání žaloby předcházela výzva žalobkyně k úhradě příspěvku ze dne 23. 1. 2025, jíž byl žalovaný vyzván k zaplacení 6 280 Kč do 60 dnů od doručení (viz výzvu na č. l. 12 spisu) a výzva žalobkyně k úhradě příspěvku ze dne 17. 4. 2025, jíž byl žalovaný vyzván k jeho zaplacení ve výši 10 323 Kč do 60 dnů od doručení (viz výzvu č. l. 17). Jelikož příspěvky ve stanovené lhůtě neuhradil, žalobkyně mu zaslala upomínky, v níž jej vyzvala k úhradě v dodatečné lhůtě. Příspěvky nebyly uhrazeny ani v této lhůtě, a proto žalobkyně předala pohledávku k vymáhání společnosti právnická osoba., která výzvami ze dne 12. 6. 2025 a 1. 8. 2025 jménem žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částek 6 378 Kč, resp. 10 705 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. Naposledy – počtvrté – byl žalovaný vyzván k úhradě příspěvku předžalobními upomínkami ze dne 8. 8. 2025 (částka 6 509 Kč) a 12. 9. 2025 (částka 6 378 Kč), sepsanými zástupkyní žalobkyně a zaslanými žalovanému.

5. Odvolání je důvodné.

6. Odvolacího soud i nadále zastává stanovisko (prezentované například v jeho rozhodnutí ze dne 6.1. 2025, č. j. 14 Co 270/2024-26, na něž odkazuje ve svém rozhodnutí soud prvního stupně), že i na náklady spojené se sepsáním a zasláním výzvy k plnění dopadá kritérium účelnosti, vztažené k náhradě nákladů řízení a zakotvené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.; náhradu těchto nákladů lze tudíž žalovanému uložit jen za podmínky, že byly potřebné k účelnému uplatňování práva. Odvolací soud také neshledává důvod, aby za účelně vynaložený náklad ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo považováno více výzev k plnění než jedna. Změnil však své stanovisko ohledně posouzení, která výzva to má být, a přiklonil se tak k názoru dalších senátů Krajského soudu v Plzni.

7. Nyní má odvolací soud za to, že žalobkyni nelze vyčítat, že se pokusila o doručení předžalobní výzvy i prostřednictvím advokáta. Tím se snažila dosáhnout větší informovanosti žalovaného o jeho dluzích a snažila se poskytnout mu širší a delší prostor pro mimosoudní vyřešení věci. Nelze bez dalšího odmítnout ani argumentaci žalobkyně, že až výzva zaslaná advokátem má větší psychologický efekt ve vztahu k jejím dlužníkům. Taková výzva je zpravidla skutkově i právně obsáhleji odůvodněna než výzva učiněná dlužníkem samotným (byť to nemusí být pravidlem). Ani skutečnost, že na základě předchozích výzev nebylo plněno, ještě samo o sobě neznamená, že následující výzvu advokáta lze vždy posoudit jako neúčelnou. Lze též jednoduše říci, že odvolací soud nevidí důvod, proč by měla mít žalobkyně nižší náhradu jenom proto, že výzev učinila více; koneckonců předchozí výzvy si lze odmyslet.

8. Tedy žalobkyni je možné přiznat zásadně náhradu pouze za jednu předžalobní výzvu. S tím ostatně souhlasí ve svém rozhodnutí soud prvního stupně, a i samotná žalobkyně ve svém odvolání. Sám soud prvního stupně tedy jednu výzvu za účelnou považuje, byť za ni náhradu nepřiznal.

9. Při výběru, která z výzev bude žalobkyni v náhradě nákladů řízení zaplacena, odvolací soud upřednostnil výzvu učiněnou advokátem. Jde o výzvu poslední (nejbližší k datu podání žaloby), nejkvalifikovaněji odůvodněnou, u níž lze akceptovat tvrzení žalobkyně o možném větším psychologickém efektu.

10. Tedy v posuzované věci měla být přiznána žalobkyni na náhradu nákladů řízení podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu i odměna a náhrada hotových výdajů ještě za (třetí) úkon právní služby, a to sepis předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Celkovou odměnu za řízení před soudem prvního stupně je proto třeba zvýšit a žalobkyni tak náleží za řízení před soudem prvního stupně o 605 Kč více (odměna 400 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 105 Kč).

11. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku týkajícím se náhrady nákladů řízení změnil.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení odpovídá návrhu žalobkyně uvedenému v jejím odvolání.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.