KSUL 14 CO 26/2022-50

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 14 270 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 11. 2021, č. j. 39 C 300/2021-24,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni další částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 968 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále jen„ okresní soud“ či„ soud prvého stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do zaplacení částky 6 900 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem„ z prodlení“ ve výši 9 655,59 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 839,02 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 839,02 Kč od datum do datum a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 276,88 Kč zamítl (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované téhož dne poskytla částku 12 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 12 000 Kč spolu s poplatky v souhrnné výši 8 880 Kč, tvořenými jednak poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, dále poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, úrokem ve výši 1 680 Kč a částkou na životní pojištění ve výši 290 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 365 Kč. Žalovaná na dluh podle tvrzení žalobkyně uhradila celkem částku 6 900 Kč Okresní soud vzal dále za prokázané, že pohledávka ze smlouvy byla dne datum postoupena žalobkyni, ta pak žalovanou vyzvala k úhradě spolu s oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo na poštu podáno dne datum, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Ohledně poměrů žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze zákaznické karty, z níž plyne, že žalovaná je svobodná, pracuje s příjmem 14 700 Kč měsíčně; ostatní příjmy domácnosti činí nespecifikované zdroje ve výši 15 100 Kč, výdaje domácnosti jsou 12 900 Kč.

3. Po právní stránce soud prvého stupně s odkazem rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum (číslo případu C – číslo), dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitelka nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované coby spotřebitelky splácet spotřebitelský úvěr, neboť toto posouzení založila na částečných a nedostačujících zjištěních, nadto nedokládajících, že by žalovaná byla schopna zápůjčku pravidelně splácet. Porušení této povinnosti považoval okresní soud v souladu s ustanovením § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) za důvod absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce.

4. Nárok žalobkyně proto okresní soud posoudil coby pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § číslo odst. 2 a § 2993 o. z. Protože žalovaná uhradila podle závěru soudu prvého stupně 6 900 Kč, obohatila se na úkor žalobkyně v rozsahu částky 4 100 Kč, kterou okresní soud uložil žalované zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., běžícího od datum, kdy se žalovaná s plněním předmětného dluhu ocitla v prodlení (po uplynutí 10 dnů od doručení výzvy podané na poštu datum).

5. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně úspěšné žalované, jíž by právo na náhradu nákladů řízení zásadně náleželo, v řízení žádné náklady nevznikly.

6. Proti tomuto rozsudku, jeho zamítavému výroku II., podala odvolání žalobkyně, a to pouze v rozsahu částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení. Žalobkyně nebrojila proti posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, namítala však, že okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, podle kterého z částky 12 000 Kč zbývá po (nesporném) zaplacení částky 6 900 Kč jen 4 100 Kč. Žalovaná po postoupení pohledávky do podání žaloby již neuhradila ničeho, a je proto zřejmé, že k úhradě zbývá nikoliv 4 100 Kč, nýbrž 5 100 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadenou část výroku II. tak, že žalované uloží povinnost k úhradě další částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku spolu s náklady odvolacího řízení.

7. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění /dále jen o. s. ř./), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v mezích uvedených v § 212 a 212a o. s. ř., bez nařízení jednání při splnění podmínek uvedených v § 214 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.

9. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl toliko výrok II. (ve výše uvedeném rozsahu), žalobkyní výslovně napadený, spolu s výrokem III., jenž je na napadeném výroku obsahově závislý (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Výrok I., odvoláním žalobkyně nedotčený, a odvoláním nenapadená část výroku II., předmětem odvolacího přezkumu nebyly a nabyly samostatně právní moci.

10. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 14 270 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč. V žalobě žalobkyně mj. uvedla, že žalovaná uhradila na úvěr 6 900 Kč; poslední platba proběhla datum, k platbám na pohledávku nedošlo ani po jejím postoupení. Návrhu žalobkyně bylo vyhověno elektronickým platebním rozkazem ze dne datum, který byl pro nedoručitelnost žalované zrušen. Okresní soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků dne datum.

11. Odvolací soud v prvé řadě předesílá, že otázka (ne) platnosti předmětné smlouvy o zápůjčce již byla mezi účastníky tohoto řízení závazně vyřešena, v tomto rozsahu se tak jedná o věc rozhodnutou a odvolací soud není oprávněn tuto předběžnou otázku ve sporu mezi týmiž účastníky opětovně zkoumat (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4778/2009 ze dne 22. června 2011, dostupný na webová adresa). Odvolací soud tak shodně se soudem prvého stupně vychází ze závěru, že pohledávka žalobkyně je pohledávkou z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a následujících o. z., přičemž již bylo zmíněno, že žalobkyně proti tomuto závěru okresního soudu ničeho nenamítá.

12. Jde-li o námitku odvolatelky napadající závěr okresního soudu, podle kterého z částky 12 000 Kč odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům, zbývá po úhradě 6 900 Kč zaplatit 4 100 Kč, je zjevné, že tento je nesprávný.

13. Lze proto uzavřít, že odvolací námitka žalobkyně je důvodná a správný je skutkový závěr, podle kterého z poskytnuté částky 12 000 Kč zbývá k úhradě 5 100 Kč celkem (z čehož již bylo žalobkyni 4 100 Kč přiznáno), přiznat tak zbývá 1 000 Kč, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení běžícího od datum, ohledně nějž v podrobnostech odkazuje odvolací soud na správné odůvodnění okresního soudu vztahující se k úroku z prodlení z již přiznané částky 4 100 Kč.

14. Odvolací soud z uvedeného důvodu změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok II. v napadeném rozsahu tak, že žalobě vyhověl též co do částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.

15. V odvolacím řízení je úspěch zcela na straně žalobkyně, které tak podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží právo na náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto jsou představovány odměnou za právní zastupování za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 500 Kč (tarifní hodnota 1 000 Kč) podle § 7 a § 8 odst. 1 AT, spolu s jednou paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 AT a náhradou za 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 168 Kč, dále jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z odvolání ve výši 1 000 Kč Celkem tedy žalobkyni vzniklé náklady odvolacího řízení činí 1 968 Kč Tyto uložil odvolací soud zaplatit žalované v zákonné lhůtě 3 dnů počítané od právní moci rozsudku a určené podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž platební místo určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v obec prostřednictvím Okresního soudu v Mostě, jestliže Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na provedení výkonu rozhodnutí nebo exekučním návrhem.