KSUL 17 Co 31/2024-54

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Berana a soudkyň JUDr. Ivety Hendrychové a JUDr. Jitky Válkové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: IČO zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_006⟫ o 166 207 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 12. 2023, č. j. 30 C 284/2023-25

I. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 12. 2023, č. j. 30 C 284/2023-25, se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 89 409 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 670 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 780 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 759 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl co do částky ve výši 77 998 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 945 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 240 Kč od 24. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 43 043 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 770 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Po skutkové stránce vyšel soud prvního stupně z toho, že žalovaný uzavřel a podepsal se žalobkyní Smlouvou o podnikatelském nájmu věcí movitých číslo Anonymizováno ze dne 9. 2. 2021 a že se týkala pronájmu pásového dopravníku Anonymizováno Anonymizováno hodnota za nájemné ve výši 900 Kč/den bez DPH. Dopravník měl pronajatý od 9. 2. 2021 do 12. 5. 2021, přičemž doba nájmu od 9. 2. 2021 do 30. 4. 2021 byla žalovanému vyúčtována částkami ve výši 21 780 KčAnonymizováno 33 759 Kč a 32 670 Kč vyúčtovaných fakturami AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánohodnota, AnonymizovánoAnonymizováno hodnota a Anonymizováno.Anonymizovánohodnota. Za prokázané soud prvního stupně neměl uzavření smluv Anonymizováno a AnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno, které nebyly opatřeny podpisem žalovaného, ani převzetí věcí (kromě pásového dopravníku) žalovaným či jejich poškození žalovaným.

3. Soud prvního stupně žalobě vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. napadeného rozsudku. S odkazem na § 2316 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) uzavřel, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení sjednaného nájemného podle smlouvy číslo Anonymizováno v celkové výši 88 209 Kč a podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal, neboť míru jejich úspěchu vyhodnotil jako v zásadě rovnocennou.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým rozsudek napadla ve výrocích II. a III.

5. Namítla, že k uzavření smlouvy o podnikatelském nájmu věcí movitých není vyžadována písemná forma a lze ji uzavřít ústně či konkludentně. Uvedla, že podpisem smlouvy Anonymizováno žalovaný prohlásil, že se seznámil s ceníkem žalobkyně, jakož i s jejími všeobecnými obchodními podmínkami, přičemž tyto dokumenty byly volně dostupné na webových stránkách žalobkyně. Následně došlo k uzavření smlouvy o podnikatelském nájmu věcí movitých Anonymizováno, a to ve formě ústní. Jelikož byla smlouva uzavřena v jiné než písemné formě, bylo lze za důkaz o jejím uzavření považovat ve smyslu § 1757 odst. 1 občanského zákoníku předávací protokol ze dne 9. 2. 2021 opatřený podpisy jak žalobkyně, tak žalovaného, z něhož šlo vyčíst smluvní strany, jakož i specifikaci předmětu nájmu. Ačkoli předávací protokol výslovně nespecifikoval výši nájemného, byl s ním žalovaný seznámen, což stvrdil podpisem dříve uzavřené smlouvy Anonymizováno. Obdobné platilo ve vztahu ke smlouvě Anonymizováno. Ve vztahu k závěru o uzavření smluv Anonymizováno a AnonymizovánoAnonymizováno žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 338/2012, a vytkla též nezohlednění procesní (ne)aktivity žalovaného s tím, že napadený rozsudek vyznívá jednostranně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvolání dotčeném rozsahu změnil a žalobě vyhověl, popř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Napadený rozsudek odvolací soud přezkoumal podle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu, vymezeném podaným odvoláním, a to při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání důvodným neshledal.

8. V posuzované věci se nejednalo o žádnou ze situací uvedených v § 205a o. s. ř. a v odvolacím řízení nebylo možné uplatit důkazy, které nebyly navrženy v řízení před soudem prvního stupně.

9. S ohledem na námitky žalobkyně odvolací soud v potřebném rozsahu dokazování zopakoval (§ 213 odst. 2 o. s. ř.), a to jednak předávacím a odevzdávacím protokolem ke smlouvě Anonymizováno ze dne 9. 2. 2021 a předávacím a odevzdávacím protokolem ke smlouvě Anonymizováno ze dne 9. 2. 2021, jichž se dovolávala žalobkyně, a dále smlouvou o podnikatelském nájmu věcí movitých Anonymizováno ze dne 9. 2. 2021. Z provedených důkazů odvolací soud zjistil, že podpisy na smlouvě Anonymizováno i na předávacích protokolech jsou nečitelné a vizuálně odlišné. Vzhledem k tomu nelze (jen) z předávacích protokolů dovodit, že by tyto předávací protokoly podepsal žalovaný, a potažmo ani to, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo (v jakékoli formě) k dohodě o přenechání věcí uvedených v předávacích protokolech ke smlouvě Anonymizováno a Anonymizováno k užívání žalovanému, popř. že tyto věci byly žalovanému, nebo alespoň osobě oprávněné za žalovaného jednat, předány.

10. Nebyla-li prokázána existence dohody účastníků o přenechání věcí uvedených v předávacích protokolech ke smlouvám Anonymizováno a Anonymizováno k užívání žalovanému, nebylo možné dovodit, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy obsahově odpovídající smlouvám Anonymizováno a Anonymizováno, a tudíž ani to, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nájemného ve vztahu ke smlouvám obsahově odpovídajícím smlouvám Anonymizováno a Anonymizováno. Pro absenci zjištění, že věci uvedené v předávacích protokolech k smlouvám Anonymizováno a AnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno, byly žalovanému, popř. osobě oprávněné za žalovaného jednat, předány, nebyl na místě ani závěr o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, ani o odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou na těchto věcech. Napadený rozsudek je tak v zamítavé části věcně správným.

11. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 338/2012, neshledal odvolací soud přiléhavým, neboť důvodem (částečného) zamítnutí žaloby nebylo nezjištění přesného obsahu mezi účastníky uzavřených smluv, ale neprokázání skutečností, z nichž by bylo možné uzavření smluv (bez ohledu na jejich přesný obsah) dovodit.

12. Poukazuje-li žalobkyně na procesní neaktivitu žalovaného, lze jí přisvědčit potud, že v obecné rovině lze procesní (ne)aktivitu účastníků, zejm. jejich v průběhu řízení učiněná vyjádření, zohlednit v rámci hodnocení důkazů (srov. § 132 o. s. ř.). V posuzované věci však byly žalovanému veškeré písemnosti doručovány náhradním způsobem, fakticky se s jejich obsahem neseznámil a z jeho neaktivity proto nebylo možné dovozovat jeho postoj k žalobkyní tvrzeným skutečnostem. Za této situace nelze jen z toho, že soud prvního stupně z neaktivity žalovaného nedovodil existenci žalobkyní tvrzených skutečností, dovozovat jednostrannost závěrů soudu prvního stupně.

13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že žalobkyni se prostřednictvím jejích námitek zpochybnit správnost napadeného rozsudku nepodařilo, odvolací soud jej proto potvrdil (§ 219 o. s. ř.), včetně rozhodnutí o nákladech řízení, které odpovídá výsledku sporu.

14. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který by tak měl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovanému v odvolacím řízení jakékoli náklady vznikly, proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.].