KSULLI 30 Co 56/2024-90

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Romana Flanderky ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Správa služeb hlavního města Prahy, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky 88 300 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 11 C 153/2023-46 ze dne 25. října 2023

I. Rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. spisová značka ze dne datum se v části výroku I, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a dále v části výroku III, jíž bylo žalované uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO, potvrzuje.

II. V částech výroků I a III o lhůtě k plnění se napadený rozsudek mění tak, že lhůta ke splnění povinností uložených ve výrocích I a III napadeného rozsudku činí tři měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II vyslovil, že co do částky částka a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení se žaloba zamítá. Výrokem III uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci napadeného rozsudku k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO. Rozhodl tak o žalobě, jíž žalobkyně požadovala po žalované zaplacení pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od datum do zaplacení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne datum žalobkyně provedla odtah motorového vozidla RZ SPZ tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu č. hodnota. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovanou, která byla v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, ohledně uhrazení dluhu, tvořeného částkou částka za první až třetí den střežení (parkovné), částkou částka parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a částka parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky činila částka. Za relevantní soud prvního stupně nepovažoval tvrzení žalované, že již není vlastníkem předmětného vozidla. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná byla ke dni nucené manipulace s vozidlem jeho provozovatelem, kdy vozidlo bylo v souladu se zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), na pokyn strážníka městské policie odtaženo. Žalovaná je tak povinna k úhradě ceny za nucený odtah a za služby parkoviště určeného ke střežení vozidla, přičemž konkrétní ceny byly stanoveny nařízením Rady hl. města Prahy ze dne právnická osoba. 2013. Žalobkyně požadovala zaplacení pohledávky za období od datum (převzetí vozidla na střeženém parkovišti) do 30. 11 2022.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání mířící proti výrokům I a III. Nebyla si vědoma toho, že nedošlo k provedení změny o vlastníkovi a provozovateli vozidla. Tuto skutečnost zjistila až v roce 2021. Na e-mailovou korespondenci žalobkyně odpovídala, ale jelikož neobdržela další pokyny, považovala věc za vyřízenou. Žalovaná dále uváděla, že pobírá pouze nízký starobní důchod, nemá majetek a „vyplacení“ odtaženého vozidla je mimo její možnosti. Doplnila, že soud sice využil moderace a nárok žalobkyně snížil o 20 %, nepřihlédl však k majetkovým poměrům žalované, v důsledku čehož přistoupil k vydání nezákonného rozhodnutí. Navrhovala proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a nárok žalobkyně snížil s přihlédnutím k osobním a majetkovým poměrům žalované.

3. K podanému odvolání se písemně vyjádřila žalobkyně. Uvedla, že tvrzení žalované o prodeji vozidla nebyla prokázána. Její pasivní legitimace v řízení byla dána, neboť jako provozovatel předmětného vozidla je zapsána v evidenci vozidel žalovaná. Žalobkyně dále uváděla, že žalovaná částka byla vypočtena zcela v souladu s nařízením č. hodnota z r. 2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které je přílohou usnesení Rady hl. m. č. hodnota ze dne právnická osoba. 2013. Tato částka je tak výsledkem výpočtu jednotlivých sazeb za odtah a parkovné za každý den, kdy je vozidlo umístěno na odtahovém parkovišti, a to v souladu s výše uvedeným nařízením. Soud prvního stupně při svém rozhodování přesto přistoupil k moderaci takto vypočtené částky. Žalobkyně tvrdila, že pokud soud prvního stupně moderoval žalovaný nárok, pak bylo přihlédnuto právě k situaci žalované, jejímu věku a jí tvrzeným okolnostem nakládání s předmětným vozidlem. Žalobkyně proto označila odvolání žalované jako nedůvodné a navrhla, aby odvolací soud v odvoláním dotčeném rozsahu napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. v mezích dle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalovaná v podaném odvolání – dávajíc najevo, že si je vědoma dopadů zákonné úpravy dané problematiky na situaci, v níž se pro nesplnění povinnosti ohlásit změnu v osobě vlastníka vozidla ocitla - omezila svou argumentaci v podstatě na tvrzení, že soud prvního stupně nepřihlédl k jejím majetkovým poměrům a nárok žalobkyně proto moderoval nedostatečně.

6. Podle § 2953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

7. Citované ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, lze-li je podřadit pod pojem „důvodů zvláštního zřetele hodných“. V občanském zákoníku ani v jiných občanskoprávních předpisech není tento pojem definován a pro posouzení, zda jsou v konkrétním případě takové důvody dány, zákon přináší pouze příkladmá hlediska, soud proto může v odůvodněných případech použít moderační právo i na základě jiných okolností. Zákon tedy nestanoví všechna kritéria, jimiž je naplněn pojem „důvody zvláštního zřetele hodné“ a jimiž je třeba poměřovat přiměřenost snížení náhrady, ani nevyžaduje, aby všechna demonstrativně vyjmenovaná hlediska byla naplněna (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, Soubor C 5797).

8. V obecné rovině není vyloučeno, že z pohledu zákonné úpravy podmínek moderačního práva soudu podle ustanovení § 2953 o. z. všechna hlediska v něm demonstrativně uvedená nemusí být zvažována, jestliže nejsou ve srovnání s jinými okolnostmi pro posouzení daného případu podstatná (významná), a nestávají se tudíž součástí hypotézy právní normy. Na druhé straně zákonem označená hlediska jsou bezpochyby typickými, nejčastějšími a zpravidla nejpodstatnějšími důvody, zakládajícími moderaci. Ukládá-li zákon v první řadě, aby bylo zvažováno, jak ke škodě došlo, dává soudu prostor k posouzení všech v úvahu přicházejících okolností, které se vyskytly v souvislosti se škodní událostí a které je třeba zohlednit podle míry relevance, jež jim lze z pohledu moderačního oprávnění soudu přisuzovat. Jde zároveň o zcela logické hledisko, neboť v různorodých životních situacích může škoda vzniknout za specifických okolností, které sice nemusí mít vliv na vznik odpovědnosti, avšak právě z jejich pohledu může požadavek na plnou náhradu škody vyznívat jako nepřiměřeně přísné či tvrdé opatření. Protože smyslem moderačního práva je především odstranění tvrdosti dopadu povinnosti k náhradě škody do poměrů osoby, která za ni odpovídá, důvodně zákon zmiňuje výslovně i majetkové poměry zúčastněných fyzických osob.

9. Smyslem tzv. moderačního práva soudu je zmírnění dopadu povinnosti k náhradě škody na škůdce tam, kde by uložení povinnosti v plném rozsahu představovalo s přihlédnutím ke všem okolnostem přílišnou tvrdost. Východiskem tohoto ustanovení je úvaha, že v některých případech zvláštního zřetele hodných, kdy došlo k neúmyslnému způsobení škody, by uložení povinnosti nahradit škodu v plném rozsahu bylo v rozporu s preventivními i reparačními účinky odpovědnosti za škodu a principy spravedlnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11/2008 s. 412).

10. Moderační (zmírňovací) právo umožňuje soudu určit výši náhrady škody nižší částkou, než je její skutečný rozsah tak, aby přiznaná náhrada škody vyjadřovala to, co v konkrétním případě lze po škůdci spravedlivě požadovat. Jde o přiměřené snížení vyjadřující proporcionalitu, která je s přihlédnutím k okolnostem případu a dalším zákonným důvodům spravedlivá jak z pohledu oprávněného nároku poškozeného, tak vzhledem k osobním a majetkovým poměrům škůdce, vůči němuž by povinnost k náhradě neměla být nepřiměřenou tvrdostí s likvidačním dopadem do jeho majetkové sféry, jež by jej a jeho rodinu bezprostředně existenčně ohrožovala. Je tedy třeba uvážit zejména jeho rodinné a majetkové poměry i celkově jeho způsobilost v rámci svého života hradit uložené plnění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněné pod č. 39/2018 Sb. rozh., část trestní). Zároveň je třeba zvažovat, zda lze na poškozeném spravedlivě žádat, aby se spokojil se sníženou náhradou škody.

11. V dané věci soud prvního stupně nárok žalobkyně moderoval o 20 %. Své rozhodnutí přitom pečlivě odůvodnil. Prezentovaný právní názor podpořil odkazy na relevantní právní úpravu i judikaturu a zabýval se specifickými okolnostmi případu. Odvolací soud zároveň neshledal v úvahách prezentovaných soudem prvního stupně žádné vybočení. Samy majetkové poměry žalované v podobě, jež byla v odvolacím řízení zjištěna (viz bod 13 odůvodnění), neopodstatňují přijetí závěru o tom, že soud prvního stupně pochybil, když určil výši náhrady škody za využití svého moderačního práva jím přisouzenou částkou. Za této situace pak odvolací soud nepřistoupil k další změně výše nároku žalobkyně.

12. Pro úplnost odvolací soud dodává, že skutkově obdobnou věc řešil již Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 769/21 ze dne datum. Konstatoval přitom, že, „uváděla-li stěžovatelka, že je postižena tím, že nabyvatel vozidla nedokončil jeho registraci, pak lze poukázat na § 8a zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, který nabízí možnosti postupu v případě, kdy dosavadní nebo nový vlastník neposkytuje dostatečnou součinnost. Z toho, že se stěžovatelka bez dalšího spoléhala, resp. důvěřovala na řádné provedení registrace vozidla jeho nabyvatelem, nelze dovozovat nějaké mimořádné důvody, které by měly vést ke zproštěn její odpovědnosti vyplývající z § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu. Naopak jako podnikatelka působící v oboru prodeje vozidel si mohla, měla být vědoma možných komplikací a případných negativních následků souvisejících s neprovedením registrace vozidla. Bylo především na stěžovatelce, aby při převodu vlastnického práva k vozidlu a ideálně ještě před ním, jednala přiměřeně odpovědně a obezřetně tak, aby mohla splnit svou zákonnou povinnost, požádat o zápis změny vlastníka se všemi náležitostmi a vyhnula se tak případným negativním důsledkům spojeným s tím, že údaj v registru silničních vozidel neodpovídá skutečnosti. Pokud tedy žalovaná podniká v silniční dopravě, jak vyplývá mimo jiné i z jejího daňového přiznání, není možné, aby se dovolávala nedostatku informací týkajících se odtahů motorových vozidel.

13. S ohledem na namítanou nepříznivou majetkovou situaci žalované doplnil odvolací soud dokazování o oznámení o zvýšení starobního důchodu žalované ze dne datum na částka a daňové přiznání žalované za zdaňovací období roku 2022 pro částku částka. Ač z výše uvedených důvodů nepřistoupil k dalšímu snížení nároku žalobkyně, změnil podle § 220 o. s. ř. v části výroku I a III o lhůtě k plnění délku lhůty ke splnění povinností uložených ve výrocích I a III napadeného rozsudku ze tří dnů na tři měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

14. Jelikož odvolací soud považoval napadený rozsudek za věcně správný, potvrdil jej podle § 219 o. s. ř. v části výroku I, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a dále v části výroku III, jíž bylo žalované uloženo nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO.

15. Odvolací soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v souvislosti s cestou realizovanou dne datum, tedy náhrada za 220 ujetých km v částce částka (částka za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb, při průměrné spotřebě 8,7 l/100 km, částka/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce částka podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy částka.

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).