KSULLI 35 Co 14/2024-228

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený JUDr. Petrem Brabcem, nar. Anonymizováno bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 595 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 111 C 7/2022–157 ze dne 1. 11. 2023

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od datum do zaplacení

II. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni k rukám advokáta tituly před jménem právnická osoba náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice náhradu nákladů placených v řízení státem, a to ve výši částka u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a ve výši částka u Krajského soudu v adresa.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částka s příslušenstvím, výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III uložil žalobkynini povinnost nahradit státu u okresního soudu jím hrazené náklady ve výši částka.

2. Domáhala se žalobkyně uvedené částky jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného s tím, že částka představuje kupní cenu zaplacenou na základě kupní smlouvy, od níž žalobkyně pro podstatné vady předmětu koupě, použitého automobilu, odstoupila. Okresní soud se po zrušení jeho předchozího rozhodnutí usnesením odvolacího soudu č. j. spisová značka z datum zaměřil na otázku akcentovanou zrušovacím rozhodnutím. Zabýval se tedy absencí povinného štítku výrobce v době uzavření kupní smlouvy, kterou odvolací soud měl za zásah do identifikátoru vozidla znamenající nezpůsobilost vozidla proto provoz na pozemních komunikacích, a tedy i podstatné porušení smlouvy umožňující od smlouvy odstoupit. Vyšel z toho okresní soud, že ostatní závady, jichž vozidlo vykazovalo celou řadu, nebránily jeho bezpečnému provozu a byly zjistitelné běžnou prohlídkou. Z fotodokumentace pořízené při technické prohlídce vozidla pak zjistil, že vedle VIN vyraženého na karoserii a na čelním skle bylo vozidlo opatřeno obdélníkovým samolepícím štítkem černé barvy, obsahujícím vyražené údaje v německém jazyce o držiteli vozidla, hmotnostech vozidla, zatížení celkovém a na nápravy, délce vozidla a číslu podvozku, štítek dále obsahoval logo a název výrobce vozidla. Po právní stránce věc posoudil dle přílohy 1 vyhlášky č. 211/2018 Sb., o technických prohlídkách vozidel. Z předpisu dovodil, že jako vážná závada na vozidle má být nedostatek předepsaných údajů na povinném štítku výrobce hodnocen až tehdy, pokud na něm absentuje buď označení výrobce nebo VIN kód (výrobní číslo podvozku). Byť se tedy štítek na vozidle umístěný odchyloval od požadavků nařízení Komise (EU), neboť neobsahoval údaj o schválení typu vozidla a údaje nebyly uvedeny ve stanoveném pořadí, ostatní údaje, jež představují nezbytné minimum náležitostí pro posouzení způsobilosti vozidla, na něm byly uvedeny. Tomu odpovídá i závěr z technické prohlídky, že výrobní štítek je sice nestandardní, nepředstavuje to však závadu na vozidle. Uzavřel proto okresní soud, že vozidlo bylo vybaveno štítkem výrobce splňujícím podmínky, aby mohlo být vozidlo shledáno způsobilým provozu, a proto netrpělo závadou bránící jeho užívání. Neshledal proto odstoupení od kupní smlouvy důvodným a žalobu zamítl.

3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolala žalobkyně. Rekapituluje svá tvrzení od počátku sporu s tím, že ač vozidlo bylo inzerováno a prodáváno s tvrzením o velmi dobrém stavu s nízkým kilometrovým průběhem, trpělo celou řadou vad, na něž nebyla žalobkyně upozorněna. Následná kontrola ve značkovém autoservisu i znalecký posudek potvrdily, že vozidlo je nejspíše po rozsáhlé havárii. Mimo jiné bylo potvrzeno, že vozidlo k okamžiku tzv. dovozové technické kontroly bylo opatřeno jen štítkem odlišného provedení, černé barvy, umístěným jinde a s jinými údaji, nikoli tedy originálním štítkem výrobce. Ten je přitom identifikátorem vozidla a povinnost, aby jím bylo vozidlo opatřeno, jakož i jeho náležitosti, stanoví přímo aplikovatelné nařízení Komise (EU), jemuž nelze nadřazovat vnitrostátní úpravu. V opačném případě vozidlo není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Bylo žalobkyni v souladu se závěry znalce potvrzeno společností jméno FO Česká republika, kde je povinný štítek výrobce na vozidle umístěn (pravý přední A sloupek dveří), jak má (v souladu s nařízením) vypadat a co musí obsahovat a že černý štítek není štítkem výrobce, nýbrž nejspíš štítkem „nástavbáře“ z německy mluvících zemí, který tam je navíc. Navrhuje proto žalobkyně, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

4. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen. Tvrzení žalobkyně jsou převážně spekulativní. Ze znaleckého zkoumání naopak vyplynulo, že nelze stanovit, které nedostatky na vozidle existovaly v době koupě. Pokud existovaly již tehdy, byly zjistitelné při prohlídce automobilu. Odstoupit od smlouvy lze leda pro podstatné porušení smlouvy, čímž se u prodeje ojetého vozidla rozumí vada, v důsledku níž je vozidlo technicky nezpůsobilé provozu. Není takovou vadou ani případná absence stříbrného štítku. Ten je samolepící a při jeho zničení lze objednat náhradní u výrobce. Žalovaný není odborníkem a neví, jak má štítek vypadat, jakou má mít barvu a kde má být umístěn. Z dovozové STK pak vyplynulo, že vozidlo je způsobilé k provozu a vyhovuje z hlediska evidenční kontroly. Převzala si žalobkyně protokol o technické prohlídce, v němž je uvedeno, že vozidlo je opatřeno nestandardním výrobním štítkem. Přisuzuje-li štítku takovou vážnost, mohla to žalobkyně řešit při koupi či přihlášení vozidla, popřípadě si může náhradní štítek u výrobce objednat. O tom, zda je vozidlo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, rozhoduje stanice technické kontroly, která je v daném případě způsobilým shledala, jedno na základě jakého štítku.

5. Odvolací soud napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení přezkoumal, a poté dospěl k závěru, že okresní soud správně zjistil skutkový stav, ten však nesprávně posoudil po stránce právní a jsou zde proto důvody pro změnu napadeného rozhodnutí.

6. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje nárok na vrácení kupní ceny, kterou žalobkyně zaplatila na základě kupní smlouvy, od níž pro její podstatné porušení odstoupila. Okresní soud řádně provedeným dokazováním objasnil a vychází z těchto správných a pro posouzení věci dostatečných zjištění i odvolací soud, že uzavřeli účastníci dne datum kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej motorového vozidla jméno FO za kupní cenu částka, převzala žalobkyně vozidlo a kupní cenu zaplatila. Před prodejem žalovaný zajistil dne datum technickou prohlídku před registrací vozidla, kdy vozidlo bylo shledáno pro provoz způsobilé. V protokolu, jenž žalobkyni sloužil k přihlášení vozidla, byla uvedena poznámka, že vozidlo je opatřeno nestandardním výrobním štítkem. Dopisem z datum vytknula žalobkyně vady vozidla žalovanému, kdy za jednu z vad označila i „chybějící štítky VIN“ a výslovně v dopise uvedla, že takové vozidlo není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Dopis obsahuje odstoupení od kupní smlouvy pro v něm označené vady a byl žalovanému datum doručen.

7. Správně rovněž okresní soud zjistil, že na fotografiích kompletní, při technické prohlídce povinně pořizované, fotodokumentace je vedle VIN zachycen jen černý samolepící štítek s mechanicky vyraženými údaji, a to o držiteli vozidla, o hmotnostech vozidla, o zatížení celkovém a na nápravy, o délce vozidla a o číslu podvozku, štítek dále obsahuje logo a název výrobce vozidla. Jiný štítek či identifikátor vozidla již na fotografiích zobrazen není. V odvolacím řízení bylo doplněno dokazování jen o potvrzení autenticity a úplnosti fotodokumentace z technické prohlídky, jak byla pořízena.

8. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

9. Dle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

10. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

11. Podle § 2106 odst. 1 je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy.

12. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

13. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, lze na pozemních komunikacích provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle tohoto zákona. Podle § 37 odst. 1 písm. d) tohoto zákona je silniční vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN.

14. Podle čl. 2 nařízení Komise (EU) č. 19/2011 ze dne datum, účinného od datum (dále též jen nařízení), je „povinným štítkem výrobce“ štítek nebo tabulka připevněná na vozidlo výrobcem, na které jsou uvedeny základní technické údaje nezbytné k identifikaci vozidla a která uvádí pro informaci příslušných orgánů nezbytné informace týkající se maximálních přípustných hmotností. Dle bodu 1.1. Přílohy I nařízení každé vozidlo musí být vybaveno povinným štítkem výrobce; dle bodu 1.2. povinný štítek výrobce musí být připevněn výrobcem vozidla nebo jeho zástupcem. Dle bodu 2.1. Přílohy I nařízení následující údaje musí být nesmazatelným způsobem uvedeny na povinném štítku výrobce v uvedeném pořadí: a) jméno společnosti výrobce, b) úplné číslo schválení typu vozidla, c) identifikační číslo vozidla, d) maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla, e) maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy, f) maximální technicky přípustná hmotnost na každou nápravu v pořadí zpředu dozadu.

15. Již v předchozím zrušovacím rozhodnutí (č. j. spisová značka z datum) odvolací soud vyšel z toho, že skutečnost, že u technické prohlídky nebyla vytknuta vážná závada spočívající v absenci povinného štítku výrobce, bez dalšího nezbavuje soud povinnosti vypořádat se s otázkou, jaké důsledky má tento nedostatek na způsobilost provozování vozidla na pozemních komunikacích.

16. Plyne z citovaných ustanovení zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, že provozovat lze na pozemních komunikacích jen technicky způsobilé vozidlo, přičemž technicky nezpůsobilé je vozidlo i tehdy, bylo-li zasaženo do jeho identifikátorů. Podmínku technické způsobilosti musí vozidlo splňovat kdykoli, kdy je provozováno. Byť technická prohlídka slouží k ověření technické způsobilosti vozidla pro provoz na pozemních komunikacích, jestliže je vozidlo k určitému okamžiku objektivně k provozu nezpůsobilé, nemůže na tom nic změnit, že tzv. prošlo technickou prohlídkou (nebyly na něm shledány vážné či nebezpečné závady bránící provozu na pozemních komunikacích).

17. Přímo aplikovatelné nařízení Komise (EU) potom stanoví jako jeden z povinných identifikátorů vozidla i povinný štítek výrobce, jeho podobu a nezbytné údaje na něm. Nemůže uvedenou závaznou a přímo použitelnou úpravu práva Evropské unie modifikovat (ve smyslu zmírňovat tam uvedené požadavky) vnitrostátní podzákonný právní předpis v podobě vyhlášky, jak naznačuje okresní soud, podle nějž vyžaduje-li vyhláška č. 211/2018 Sb., o technických prohlídkách vozidel „vždy alespoň označení výrobce a VIN“, nelze případnou absenci ostatních údajů hodnotit jako závažnou závadu a vozidlo tudíž za nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.

18. Již z důkazu znaleckým posudkem jméno FO a jeho slyšení vyplynulo, že vozidlo povinným výrobním štítkem nebylo opatřeno, tento na pravém sloupku (rámu) dveří vůbec nebyl. Uzavřel však okresní soud, že za povinný štítek výrobce lze považovat štítek vyfocený při technické prohlídce, v poznámce protokolu o technické prohlídce označený jako „nestandardní“ (dále jen černý štítek). Tak tomu však není. Černý štítek jednak neodpovídá vzoru povinného štítku výrobce podle bodu 5.1 přílohy č. I a dodatku nařízení, jednak na něm zcela absentuje údaj o úplném čísle schválení typu vozidla (bod 2.1 písm. b) přílohy I nařízení). Ten je přitom jedním ze stěžejních údajů povinného štítku výrobce, neboť nařízení bylo přijato k provedení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 týkajícího se požadavků pro schvalování typu vozidel z hlediska způsobů identifikace vozidel. Ostatně, že nemůže jít o povinný štítek „výrobce“ plyne logicky již z toho, že na černém štítku jsou vyraženy mimo jiné i údaje o majiteli vozidla. Povinný výrobní štítek je přitom neměnný po celou dobu existence vozidla, bez ohledu na jeho držitele, naopak výrobce pravidelně nemá v době opatření vozidla povinným štítkem údaje o jeho budoucím vlastníku či držiteli k dispozici.

19. Lze uzavřít, že černý štítek není povinným štítkem výrobce dle nařízení a ani co do svého obsahu takovému štítku neodpovídá. Není potom správný (právní) závěr okresního soudu, že obsahuje-li na vozidle umístěný černý štítek označení výrobce a VIN, právní úpravě vyhoví a vozidlo není možno hodnotit jako nezpůsobilé provozu. Takový závěr je totiž založen na nesprávné úvaze, že se vnitrostátní podzákonný předpis prosadí před přímo aplikovatelným nařízením Komise (EU).

20. Odkázal již minule odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu z datum pod sp. zn. spisová značka, v němž bylo vysvětleno, že silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud byly na vozidle provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například VIN. Jedná se o porušení smlouvy podstatné, tedy o takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala.

21. Nemá odvolací soud důvod odchýlit se od zaujatého závazného právního názoru (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), podle nějž vadu předmětu prodeje spočívající v absenci povinného štítku výrobce, jako jednoho z povinných identifikátorů vozidla, je třeba ve smyslu § 2002 o. z. ve spojení s § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. považovat za porušení smlouvy podstatné, tedy takové porušení povinnosti prodávajícího, o němž prodávající jako strana porušující smlouvu, již při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Dává takové porušení smlouvy právo kupujícímu od smlouvy odstoupit a požadovat po prodávajícím vrácení kupní ceny. Nelze totiž předpokládat, že by žalobkyně uzavírala kupní smlouvu k pořízení motorového vozidla, které je tak vadné, že není způsobilé provozu na pozemních komunikacích. Jinými slovy, obvyklým účelem motorového vozidla je ve smyslu § 2095 o. z. provozovat jej na pozemních komunikacích, nikoli pouze vlastnit (úředně) neprovozuschopné vozidlo.

22. Bylo přitom kompletní fotodokumentací pořízenou při technické prohlídce ze datum za účelem zápisu silničního vozidla do registru silničních vozidel prokázáno, že již před prodejem vozidla žalobkyni k okamžiku technické prohlídky na vozidle povinný štítek výrobce absentoval. Je totiž povinností provozovatele stanice technické kontroly podle § 48a zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a § 12 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 211/2018 Sb., o technických prohlídkách vozidel, předat do informačního systému technických prohlídek mimo jiné i snímek výrobního štítku vozidla s VIN. Je potom zřejmé, že jediným štítkem na vozidle umístěným byl na fotografiích zachycený černý štítek. Jiný, tedy ani povinný štítek výrobce podle nařízení, na vozidle umístěn nebyl. Bylo proto prokázáno, že žalobkyní vytknutá vada spočívající v absenci povinného štítku výrobce se na vozidle nevyskytla později až po uzavření kupní smlouvy, nýbrž zde byla již v době prodeje vozidla.

23. Poskytl tedy žalovaný žalobkyni vadné plnění, přičemž vada existující na předmětu prodeje představuje porušení smlouvy ze strany prodávajícího podstatným způsobem, jestliže zakládá technickou nezpůsobilost vozidla pro provoz na pozemních komunikacích, a tedy nemožnost jej užívat k obvyklému účelu ve smyslu § 2095 o. z. Vzniklo proto žalobkyni právo dle § 2002 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2106 odst1 písm. d) o. z. od smlouvy odstoupit. Uvedené právo žalobkyně dopisem z datum využila, mimo jiné i vadu spočívající v absenci povinného štítku výrobce žalovanému vytkla a od smlouvy odstoupila (zvolila konkrétní nárok z vad).

24. Nemůže se současně v daném případě uplatnit úprava ustanovení § 2103 o. z. vylučující práva kupujícího z vadného plnění, jde-li o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. Je tomu tak proto, že obdržela s vozidlem žalobkyně i protokol o jeho technické prohlídce, podle nějž bylo vozidlo k provozu technicky způsobilé a opatřené, byť nestandardním, výrobním štítkem. Nezahrnuje „obvyklá pozornost“ kupujícího, který není podnikatelem, jehož předmětem výdělečné činnosti by byla koupě a prodej, popřípadě opravy motorových vozidel, vědomost o podobě a umístění identifikátorů vozidla, či povinnost si uvedené informace zjišťovat za situace, kdy bylo vozidlo úspěšně podrobeno tzv. evidenční technické kontrole. Naopak ale nezbavuje povinnosti žalovaného jako prodávajícího dle § 2095 o. z. a § 2099 odst. 1 o. z. předat předmět koupě bez vad (zejména představujících podstatné porušení smlouvy) to, že i on (podle svých tvrzení rovněž laik) vycházel z výsledku technické prohlídky a měl vozidlo za provozuschopné, ač nebylo. Jestliže je rozhodné, zda v době prodeje bylo vozidlo technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, bez významu je skutečnost, jak jednoduché či naopak složité je opatřit si náhradní povinný štítek výrobce, či skutečnost, že jde (v souladu s nařízením) „jen o samolepící štítek“.

25. Protože žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila v souladu se zákonem, ruší se dle § 2004 odst. 1 o. z. závazky z ní od počátku a strany jsou povinny si vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Nastupuje tak režim § 2993 o. z. dle nějž, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Má proto právo žalobkyně na vrácení celé zaplacené kupní ceny ve výši částka. Protože žalovaný vzájemné plnění ve smyslu citovaného ustanovení nenamítl, není vrácení kupní ceny ničím podmíněno.

26. Důvodným je potom i požadavek na úroky z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z dlužné částky od datum do zaplacení odpovídající § 1968, § 1970 a § 1958 odst. 2 o. z., a pokud jde o výši § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., jestliže byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do sedmi dnů od obdržení výzvy dopisem doručeným mu datum.

27. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobě jako důvodné zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. povinnost zaplati žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od datum do zaplacení.

28. Protože byl napadený rozsudek změněn, bylo třeba rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). S ohledem na výsledek řízení byla v celém rozsahu úspěšná žalobkyně, jež proto má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. (v odvolacím řízení za užití § 224 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu všech svých v řízení účelně vynaložených nákladů. Náleží proto žalované za řízení před soudy obou stupňů náhrada za právní zastoupení v rozsahu 10 úkonů právní služby s mimosmluvní odměnou v plné výši a 4 úkony právní služby s odměnou ve výši jedné poloviny. Odměna za úkony právní služby v plné výši náleží podle § 11 odst.1 písm. a), písm. d) a písm. g) a písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) za převzetí a přípravu zastoupení (1), sepis žaloby (1), účast u jednání okresního soudu ve dnech datum, 5. 1. 20023 a datum (3), sepis prvního odvolání (1), účast u odvolacího jednání dne datum (1), účast u jednání okresního soudu dne datum (1), sepis druhého odvolání (1), účast u jednání odvolacího soudu dne datum (1). Odměna v poloviční výši podle § 11 odst. 2 písm. f) a písm. h) AT pak za úkony spočívající v jednoduché výzvě k plnění (1) a třech účastech u jednání konaných jen za účelem vyhlášení rozhodnutí (3). Protože se nahrazují jen náklady v řízení účelně vynaložené, další žalobkyní vyúčtované náklady jí nahradit nelze. Předně předžalobní výzva neobsahovala i právní rozbor, šlo proto jen o jednoduchou výzvu k plnění, za níž náleží odměna jen v poloviční výši. Nelze dále přiznat náhradu odměny za poradu s klientem před podáním odvolání, neboť ta je logickou a imanentní součástí samotného úkonu – odvolání, za nějž již náhrada poskytnuta byla. Nepřísluší rovněž náhrada za sepis replik ke stanoviskům žalovaného, a to ani před okresním soudem, ani v řízení odvolacím. Za další vyjádření ve věci samé lze přiznávat náhradu odměny tam, kde uvedená tvrzení nemohla být s ohledem na podstatnou změnu skutkového stavu v průběhu řízení zjištění již obsahem předešlých podání. Podáním z datum žalobkyně reaguje na vyjádření žalovaného k žalobě bezprostředně před nařízeným jednáním. Není takto vynaložený náklad účelným, neboť k projednání věci slouží jednání. Nelze přiznat náhradu ani za závěrečný návrh z datum, jestliže se následně konalo jednání, jehož jediným obsahem bylo právě čtení závěrečných návrhů. Nelze přiznat za totéž odměnu dvakrát. Neúčelnými byly i repliky vždy k vyjádření žalovaného k podanému odvolání, jestliže se následně konalo odvolací jednání, při němž mohla žalobkyně své stanovisko uvést. Odměna za jeden úkon právní služby pak z tarifní hodnoty částka činí dle § 8 odst. 1 AT částka. Proto přísluší žalobkyni náhrada odměny jejího právního zástupce ve výši částka. K tomu náleží náhrada hotových výdajů advokáta v paušální výši po částka za uvedených 14 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 AT, celkem částka. Náleží dále žalobkyni náhrada za cestovné a cestami promeškaný čas advokáta za 5 cest z adresa a zpět (vždy 200 km) a 4 cesty z adresa a zpět (rovněž vždy 200 km) k jednání soudu. Celkem činí náhrada cestovného za uvedené cesty částka a je vypočtena vždy pro jednotlivé období dle příslušné vyhlášky č. 237/2022 Sb., č. 467/2022 Sb., č. 85/2023 Sb., č. 191/2023 Sb. a č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě použitého vozidla 7,9 l motorové nafty na 100 km dle technického průkazu. Za čas promeškaný cestou potom přísluší náhrada ve výši částka za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a) AT, v daném případě celkem částka za 9 cest tam i zpět vždy po 6 započatých půlhodinách. Náleží dále žalobkyni náhrada za zaplacené soudní poplatky, a to za žalobu ve výši částka a v téže výši i za odvolání, celkem částka. Konečně žalobkyně vynaložila částka, jak dokládá vyúčtováním znalečného fakturou č. hodnota, na vypracování znaleckého posudku, jenž na podporu svých tvrzení v řízení předložila, bylo jím provedeno dokazování (§ 127a o.s.ř.) a soud z jeho závěrů vycházel. Protože byl uvedený náklad vynaložen žalobkyní sice ještě před zahájením řízení, ale v bezprostřední souvislosti s ním (v rámci přípravy podkladů pro žalobu), a současně vyúčtovaná a zaplacená výše odměny znalce se nijak nevymyká z rámce znalečného za obdobné úkony běžně hrazené a vypočtené dle zák. č. 254/2019 Sb., a vyhl. č. 504/2020 Sb., lze považovat takto vynaložený náklad (na důkaz ve smyslu § 137 odst.1 o.s.ř.) za účelný, za nějž žalobkyni náleží náhrada. Celkem proto činí žalobkyní účelně vynaložené náklady v řízení před soudy obou stupňů částka.

29. Odvolací soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši částka.

30. Podle § 148 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Uložil proto soud žalovanému, jenž byl ve sporu zcela neúspěšným, povinnost ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. nahradit státu, a to vždy u soudu, který je vynaložil, jím z rozpočtových prostředků placené náklady na znalečné, a to ve výši částka Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou a částka Krajskému soudu v adresa.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, je vyjma výroku o nákladech řízení přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o.s.ř. zastoupen advokátem.