KSULLI 35 Co 284/2023-391

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobkyně Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, bytem, Mimoň, Mírová 120, zastoupené advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0, proti žalovaným 1) Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0, 2) Jméno zainteresované osoby 2/0Datum narození zainteresované osoby 2/0Adresa zainteresované osoby 2/0, 3) Ing. Jméno zainteresované osoby 3/0Datum narození zainteresované osoby 3/0Adresa zainteresované osoby 2/0, zastoupeným advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0, o určení vlastnictví k majetku v pozůstalosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 13 C 69/2018-364 ze dne 5. 10. 2023, takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému z žalovaných náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů k rukám advokáta Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti ¾ z celku na pozemku st. parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno (objekt bydlení), pozemku st. parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (garáž), pozemku st. parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (garáž), pozemku parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, a pozemku parc. č. 259/2 v katastrálním území jméno FO u jméno FO (výrok právnická osoba odůvodnění vysvětlil, že žalobkyně opírala svou žalobu o tvrzení, podle kterého jí byly předmětné pozemky odkázány vlastnoruční závětí sepsanou dne datum zůstavitelkou jméno FO, zemřelou datum. Žalobkyně tvrdila, že sice věděla o existenci závěti, nevěděla však, kde se nachází, a proto jí nemohla předložit v průběhu řízení o pozůstalosti. V pozůstalostním řízení pak bylo usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. spisová značka ze dne datum potvrzeno, že pozůstalost včetně označených nemovitostí nabývají do spoluvlastnictví rovným dílem (každý v rozsahu 1/3) žalovaní vnuci zůstavitelky. S poukazem na § 1643 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého by se z pozůstalosti mělo dostat dětem zůstavitele jako nepominutelným dědicům alespoň ¼ zákonného dědického podílu, dovozuje žalobkyně, že každému z žalovaných mělo by se dostat podílů na nemovitostech o velikosti 1/12 a žalobkyně nabyla by dle závěti spoluvlastnický podíl o velikosti ¾. Žalovanými byla v řízení zpochybněna pravost žalobkyní předložené závěti, a proto se okresní soud (vázán názorem dovolacího soudu obsaženým v rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum) zabýval primárně právě touto otázkou. Protože posudek soudem ustanovené znalkyně tituly před jménem jméno FO a posudek tituly před jménem jméno FO předložený žalobkyní přinesly zcela odlišné závěry (první posudek pravost závěti vyvracel, druhý potvrzoval), ustanovil okresní soud k podání revizního znaleckého posudku Kriminalistický ústav Policie České republiky. Tento znalecký ústav popsal vady obou posudků, spočívající především v tom, že byla nesprávně vyhodnocena použitelnost tzv. srovnávacího materiálu (jiných textů psaných zůstavitelkou) a uzavřel, že na základě dosud předloženého srovnávacího materiálu nelze rozhodnout, zda zůstavitelka jméno FO byla pisatelkou závěti ani, zda je závěť opatřena pravým podpisem zůstavitelky. Okresní soud pak v odůvodnění naznačil, že pochybnosti o pravosti závěti vyvolávala i skutečnost, že žalobkyně „o existenci závěti začala hovořit až poté, co byla žalovanými vyzvána k vystěhování z předmětných nemovitostí“. Žalobkyně, kterou tížilo důkazní břemeno, proto byla vyzvána k předložení dalšího srovnávacího materiálu. Protože žalobkyně takový materiál nepředložila a neoznačila ani jiný důkaz pravosti závěti, uzavřel okresní soud, že žalobkyně neprokázala, že předloženou závěť zůstavitelka vlastnoručně sepsala a následně podepsala. Žalobu proto zamítá a neúspěšné žalobkyni ukládá, aby každému z žalovaných nahradila na nákladech řízení částka a všem žalovaným oprávněným společně a nerozdílně částka (výrok II). Žalobkyni je rovněž uloženo nahradit náklady placené v řízení státem, a to ve výši částka (výrok III).

2. Proti rozsudku se včas odvolala žalobkyně. V odvolání okresnímu soudu vytýká část odůvodnění, v němž poukázal na to, že „o existenci závěti začala hovořit až poté, co byla žalovanými vyzvána k vystěhování“. Podle žalobkyně ji nelze klást k tíži, že zcela standardně předložila závěť až při jednání soudu. Nedostatečně podloženým a odůvodněným je podle žalobkyně závěr okresního soudu, že v řízení neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně má za to, že okresní soud neobjasnil „jakým způsobem žalobkyně neusnesla důkazní břemeno“ a „nezabýval se závěry revizního znaleckého posudku“. Proto žalobkyně navrhovala, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

3. Žalovaní navrhovali potvrzení rozsudku. Podle žalovaných provedl okresní soud veškeré nezbytné důkazy a rozhodl v souladu se zjištěným skutkovým stavem zahrnujícím i závěry znaleckého posudku vypracovaného Kriminalistickým ústavem Policie České republiky. Naznačují žalovaní, že žalobkyně podává odvolání bez věcných důvodů, pouze proto, aby oddálila výsledek dosud přerušeného řízení o vyklizení předmětných nemovitostí. Žalovaní se ztotožňují se závěrem okresního soudu o tom, že zpochybňuje pravost závěti chování žalobkyně, která se přes výzvu soudního komisaře k projednání dědictví a prezentaci závěti nedostavila, před podáním žaloby odmítala originál závěti předložit znalci či k nahlédnutí žalovaným a závěť předložila až v tomto řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem. Žalovaní dále upozorňují na to, že žalovaná se přes své výhrady k rozsahu dokazování ani nedostavila k ústnímu jednání před soudem dne datum, při kterém bylo dokazování ukončeno. Za „zmatečnou“ považují žalovaní námitku žalobkyně, že se okresní soud nezabýval závěry revizního znaleckého posudku, neboť v odst. 10 odůvodnění, je posudek podrobně okresním soudem vyhodnocen včetně znaleckým ústavem přijatého závěru o tom, že o pravosti závěti nelze jednoznačně rozhodnout. Správný a souladný např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka je podle žalovaných závěr, že žalobkyně pravost závěti neprokázala, tudíž nelze uzavřít, že se jako závětní dědic stala vlastníkem předmětných nemovitostí.

4. Odvolací soud ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení, přičemž dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 o. s. ř.

5. Pokud jde o skutkové okolnosti vztahující se k meritorním výrokům, byly tyto objasněny okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů správně a zcela dostatečně. jméno FO shodě s okresním soudem lze po skutkové stránce shrnout, že žalobkyně byla přítelkyní jméno FO, dne datum zemřelého otce žalovaných a syna zůstavitelky jméno FO, zemřelé datum. Žalobkyně bydlela se zůstavitelkou v rodinném domě č. p. 42 ve jméno FO a zůstavitelce byla před smrtí nápomocna. Jako osoba žijící se zůstavitelkou, byla žalobkyně v řízení o pozůstalosti po jméno FO vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. spisová značka, pověřenou notářkou tituly před jménem jméno FO marně volána k předběžnému šetření o pozůstalosti. Předběžné šetření pak provedeno bylo s žalovaným Jméno zainteresované osoby 1/0. S ohledem na skutečnost, že v řízení o pozůstalosti nebyla předložena listina, kterou by zůstavitelka pořídila pro případ smrti ve prospěch jiné osoby, jednal soud v pozůstalostním řízení jako s dědici pouze s žalovanými, jedinými vnuky zůstavitelky. Usnesením č. j. spisová značka ze dne datum pak schválil dohodu žalovaných, podle které žalovaní dědictvím po zůstavitelce nabývají do spoluvlastnictví rovným dílem (každý v rozsahu 1/3) mimo jiné pozemek st. parc. č. hodnota se stavbou č. p. 42, pozemek st. parc. č. hodnota s garáží, pozemek st. parc. č. hodnota s garáží, pozemek parc. č. 259/1 a pozemek parc. č. 259/2 v katastrálním území jméno FO u jméno FO (dále též „nemovitosti“). Usnesení nabylo právní moci datum.

6. Dále bylo v řízení objasněno, že dopisem ze dne datum, doručeným žalobkyni datum, žalovaní - s poukazem na své vlastnické právo a bezdůvodné užívání nemovitostí žalobkyní - vyzývají žalobkyni k vyklizení nemovitostí. Následně žalobkyně prostřednictvím svého zástupce v dopise z datum sděluje žalovaným, že nalezla ručně psanou závěť ze dne datum, podle které jí zůstavitelka předmětné nemovitosti odkázala. Žalobkyně dovozuje, že jí z této závěti svědčí dědické právo a vyzývá žalované, aby jí buď „převedli“ spoluvlastnický podíl na nemovitostech o velikosti ¾ nebo, aby jí poskytli peněžitou náhradu ve výši částka. K výzvě přikládá žalobkyni fotokopii závěti. Podle ručně psaného textu odkazuje zůstavitelka žalobkyni „svůj dům ve jméno FO č. hodnota“, k němuž „patří pozemek a obě garáže“. Listina má být zůstavitelkou sepsána a podepsána „jméno FO datum“. Žalovaní v reakci na tuto výzvu v dopise z datum poukazují na to, že žalobkyně jim sice během dědického řízení sdělila „že babička něco napsala, ale asi to nebude mít žádnou váhu“, avšak přes opakované výzvy žádnou listinu v dědickém řízení nepředložila. Že disponuje závětí, sdělila žalovaným poprvé až datum. V okolnostech objevení závěti a skutečnosti, že žalobkyně předkládá pouze fotokopii listiny, spatřují žalovaní důvod, pro který odmítají bez případného znaleckého zkoumání uznat závěť za pravou. V tomto postoji pak setrvávají žalovaní i po podání žaloby.

7. Při neshodě účastníků o pravosti žalobkyní předkládané závěti, je tato otázka nejprve posuzována za pomoci soudem ustanovené znalkyně z oboru písmoznalectví tituly před jménem jméno FO. Ta v písemném posudku č. 39/1491/19 ze dne datum, jakož i ve své výpovědi před soudem dne datum, dochází k závěru, že listinu, která má obsahovat závěť zůstavitelky, nenapsala tatáž osoba jako jí zkoumaný materiál psaný zůstavitelkou a dále k závěru, že je více pravděpodobné, že závěť neobsahuje pravý podpis zůstavitelky. Naproti tomu žalobkyní v řízení předložený posudek vypracovaný znalkyní tituly před jménem jméno FO, CSc, dne datum přijímá na základě téhož srovnávacího materiálu závěr, že zůstavitelka byla pisatelkou závěti a podpis na závěti je jejím pravým podpisem.

8. K podání tzv. revizního posudku okresním soudem ustanovený Kriminalistický ústav Policie České republiky pak ve svém posudku č. KU-5026-6/ČJ-2022-2306DF ze dne datum dochází k závěru, že znalecké posudky tituly před jménem jméno FO i tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem obsahují vady spočívající v nesprávném vyhodnocení znaků v rámci analýzy a komparace sporných materiálů se srovnávacími materiály a nesprávné vyvození závěru. U znalkyně tituly před jménem jméno FO spatřoval pochybení rovněž v nesprávném vyhodnocení využitelnosti srovnávacích materiálů. Znalecký ústav zároveň uzavřel, že „především z důvodu nepřiměřené časové vazby“ srovnávacího materiálu (čtyř starších pohlednic, z nich dvě jsou datovány roky 1960 a 1988) „nelze rozhodnout“, zda zůstavitelka byla pisatelkou sporné závěti a zda je závěť opatřena pravým podpisem zůstavitelky. Zjištěné znaky písma totiž poskytují stejnou oporou jak hypotéze, že jde o napodobeninu psaného projevu (podpisu) zůstavitelky, tak hypotéze, že jde o „vlastnoruční, případně nevědomě komolený“ psaný projev (podpis) zůstavitelky.

9. Shora uvedené závěry znaleckého zkoumání s přihlédnutím k nedostatku jiných skutečností a důkazů, které by svědčily či mohly svědčit tvrzení žalobkyně o pravosti předkládané listiny obsahující text závěti zůstavitelky jméno FO, okresní soud zcela správně vyhodnotil tak, že v řízení nebylo prokázáno, že jde o listinu sepsanou vlastní rukou zůstavitelky a opatřenou jejím podpisem.

10. Protože je ve smyslu věty první § 565 o. z. na žalobkyni, která předkládá soudu listinu mající povahu listiny soukromé, v jejímž obsahu spatřuje podklad žalobou uplatněných práv, aby prokázala její pravost a za tím účelem předložila či označila důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a protože žalobkyni v tomto směru byl v řízení před soudem prvního stupně dán dostatečný prostor - minimálně při posledním jednání okresního soudu dne datum, kdy byl prováděn důkaz posudkem znaleckého ústavu a žalobkyně (byla-li by přítomna) mohla po případném poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. reagovat na procesní situaci označením dalších důkazů - prosadí se závěr, že žalobkyně „neunesla důkazní břemeno“. Tento závěr obstojí i bez (nepřiléhavé) úvahy okresního soudu o tom, že věrohodnost „závěti“ snižuje skutečnost, že byla žalobkyní předložena až po skončení pozůstalostního řízení s tvrzením jejího dodatečného objevení.

11. Přitom, nebyla-li v řízení prokázána pravost předložené „závěti z datum“ jako důvodu dědění předmětných nemovitostí žalobkyní, a jiný důvod nabytí nemovitostí z objasněných skutečností ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, není možné uzavřít a rozsudkem ve vztahu k žalovaným deklarovat, že žalobkyně je vlastníkem či spoluvlastníkem předmětných nemovitostí. Již proto nemůže být předmětná žaloba, mající povahu žaloby na ochranu (oprávněného) dědice (petitio hereditatis) ve smyslu § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, úspěšná.

12. Nad to odvolací soud s poukazem na 1654 odst. 1 o. z. vysvětlil již v usnesení č. j. spisová značka ze dne datum, a jeho právní závěry v tomto směru nebyly dovolací soudem revidovány, neobstojí předmětná žaloba již proto, že podle v ní obsažených tvrzení bylo by možné (za předpokladu, že by byl soudem přijat závěr o pravosti, platnosti a zamýšlených účincích závěti) dovozovat nabytí a existenci výlučného vlastnictví předmětných nemovitostí žalobkyní. Nikoli však existenci v petitu žaloby vymezeného podílového spoluvlastnictví s žalovanými, ve kterém by žalobkyně měla podíl o velikosti ¾. Domáhá se tak žalobkyně předmětnou žalobou určení, že je zde právo s jiným zákonným obsahem, než jí podle žalobních tvrzení může svědčit. Navíc, bez současného deklarování existence a velikosti spoluvlastnických podílů žalovaných, zůstal by právní poměr jednotlivých účastníků k nemovitostem nejistým, neboť případný pozitivní rozsudek nedával by svým výrokem jasnou odpověď na otázku velikosti spoluvlastnických podílů ostatních spoluvlastníků a nemohl by v tomto směru být podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí. adresa by proto bylo možné dovozovat ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení spoluvlastnictví žalobkyně.

13. Ze shora uvedeného plyne že okresní soud rozhodl věcně správně, když žalobu zamítl. Proto odvolací soud dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek potvrdil, a to závislých nákladových výroků II a III, které se opírají o správné užití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř. a úplný výčet nákladů vynaloženými v předchozím řízení žalovanými, resp. placenými státem. Pro stručnost odvolací soud na zevrubné odůvodnění těchto výroků, tak jak je obsaženo v napadeném rozsudku, odkazuje.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým odvoláním zcela neúspěšná, a proto je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení. Těmito náklady jsou odměna zástupce žalovaných v celkové výši částka za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) ve výši částka u každého ze 3 žalovaných dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. d) a písm. g) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („AT“), hotové výdaje zástupce spojené se dvěma úkony právní služby v paušální výši celkem částka (§ 13 odst. 4 AT), výdaje na cestu zástupce k jednání odvolacího soudu ze sídla zástupce a zpět (celkem hodnota km) vozidlem zn. Škoda Kodiaq s průměrnou spotřebou 0,06 l nafty na 1 km ve výši částka (dle § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhrada za čas 6 půlhodin promeškaný na cestě ve výši částka (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 AT) a náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb. ve výši částka (21% z částka dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem částka, na každého z žalovaných tak připadá částka, které je žalobkyně povinna zaplatit rovněž v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti rozsudku lze podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může se oprávněný domoci plnění v řízení o výkon rozhodnutí či v řízení exekučním.