KSULLI 29 Co 150/2025-120

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kupkové a Mgr. Heleny Bláhové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha-Malá Strana ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o 236 474,24 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 92 C 142/2024-81 ze dne 19. 12. 2024,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I zamítajícím žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky částka od datum do zaplacení potvrzuje.

II. V části výroku I zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

2. Z odůvodnění vyplývá, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dále jen „banka“), byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Žalovaný však uhradil pouze 10 splátek po částka a jednu ve výši částka, tj. celkem částka. Banka proto úvěr dne datum zesplatnila. Následně banka pohledávku za žalovaným postoupila s účinností ke dni datum na společnost právnická osoba. a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. Postoupení pohledávek postupitel žalovanému vždy oznámil. Žalobkyně podanou žalobou nárokovala po žalovaném úhradu částky částka s příslušenstvím. Okresní soud měl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru částku částka, že žalovaný bance vrátil toliko částka a že se věřitelkou pohledávky za žalovaným stala žalobkyně. Okresní soud konstatoval, že se k nařízenému soudnímu jednání žádný z účastníků ani zástupce žalobkyně nedostavil, že žalobkyně neoznačila důkazy, které by prokazovaly, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila a zhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, když porovnáním zjištěných příjmů a výdajů bylo možné dospět k jedinému závěru, a to, že žalovaný úvěruschopný nebyl. Nad to bylo dle okresního soudu zcela rezignováno na zjišťování a prověřování výdajů na bydlení žalovaného. Uzavřel proto, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“), uzavřená smlouva o úvěru je tudíž podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, a žalobkyni tak náleží pouze právo na vrácení jistiny, resp. její dosud nesplacené části ve výši částka. Ve zbývající části shledal žalobu nedůvodnou. Splatnost závazku okresní soud určil s odkazem na § 87 odst. 2 z. s. ú. ve spojení s § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. podle spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran v délce tří dnů, když žalovaný zůstal nečinný a k současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal.

3. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti části výroku I zamítající žalobu v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a výroku II, kterým nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů soudního řízení, se odvolala žalobkyně. Namítala, že nárok žalobkyně na přiznání úroků z prodlení vyplývá přímo z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši částka, žalovaný ji řádně a včas nesplácel, proto se ocitl dle § 1968 o. z. s jejím plněním v prodlení. Podle § 1958 odst. 2 o. z. pak může věřitel požadovat po dlužníkovi plnění ihned a dlužník je poté povinen věřiteli dluh splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k plnění novému věřiteli (tj. žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky, které mu bylo odesláno dne datum. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí stanovené desetidenní lhůty se žalovaný dostal ode dne datum s plněním do prodlení. Od tohoto data žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení, a to minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Dle žalobkyně tedy povinnost vrátit poskytnutou jistinu nevznikla žalovanému až rozhodnutím okresního soudu, ale již na základě uvedené výzvy. Žalovaný byl následně upomínán o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne datum. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaný ani netvrdil, a tudíž ani neprokazoval, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Navrhl tedy, aby byl rozsudek okresního soudu v napadené části změněn tak, že žalobě bude v uvedeném rozsahu vyhověno a žalobkyni přiznána náhrada nákladů soudního řízení před soudy obou stupňů. K dotazu odvolacího soudu žalobkyně potvrdila, že žalovaný na žalovanou pohledávku od rozhodnutí okresního soudu ničeho neuhradil.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně do výroku II není důvodné a do výroku I jen částečně.

6. V prvé řadě odvolací soud shledal správným procesní postup okresního soudu, zabýval-li se nejprve otázkou své mezinárodní pravomoci k projednávání a rozhodnutí věci za situace, kdy žalovaný je cizí státní příslušník. Okresní soud správně postupoval dle smlouvy uzavřené v Kyjevě dne datum mezi Českou republikou a Ukrajinskou republikou o právní pomoci v občanských věcech ve znění Protokolu uzavřeného v Praze dne datum mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterou se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, publikované ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 123/2002. Podle čl. 48 odst. 5 uvedené smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. V daném případě měl žalovaný v době zahájení řízení pobyt na území České republiky, pravomoc českých soudů rozhodovat v dané věci je proto dána.

7. Pokud jde o skutková zjištění, vycházel odvolací soud z toho, co bylo na základě řádně provedených a v souladu s pravidly danými v § 132 a násl. o. s. ř. vyhodnocených důkazů objasněno již okresním soudem. Pro přehlednost odvolací soud nad rámec odůvodnění napadeného rozsudku doplňuje, že žalobkyně požadovala žalobou přiznání částky ve výši částka spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaném ke dni datum ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení.

8. V právním hodnocení skutkových zjištění okresní soud správně uzavřel, že závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený smlouvou o úvěru ze dne datum podléhá režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zároveň, s ohledem na povahu účastníků, režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ve vztahu k občanskému zákoníku představuje normu speciální.

9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 věty prvé a třetí z. s. ú. ve znění účinném do datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 z. s. ú. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. S ohledem na objasněné okolnosti uzavírání dané smlouvy o úvěru shledává odvolací soud správný závěr okresního soudu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy v souladu s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1, 2 z. s. a že je proto nutno považovat tuto smlouvu dle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. za neplatnou. Proti těmto závěrům žalobkyně ani v odvolání ničeho nenamítala. Pokud při jednání poukazovala na pasivitu žalovaného v daném řízení, pak lze doplnit, že dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v tomto směru lze odkázat na rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C -679/18 OPR-Finance dostupný na http://eur-lex.europa.eu).

13. Neplatnost smlouvy, jak vyplývá ze závěrů Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum (dostupných na https://www.nsoud.cz/), nese s sebou na straně žalovaného dle § 87 odst. 2 věty třetí z. s. ú. povinnost vrátit (pouze) peníze mu na základě této neplatné smlouvy poskytnuté. To, že žalovaný má peníze vrátit „v době přiměřené“ jeho možnostem, odlišuje postavení žalovaného jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 o.z. Povinnost žalovaného, respektive splatnost jeho závazku tak není vázána na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. (jak se mylně domnívá žalobkyně), nýbrž musí být určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Dokud zde není takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o.z.), a nelze tudíž žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 o.z.).

14. V projednávané věci přitom účastníci řízení netvrdí, že by taková dohoda o splatnosti byla mezi nimi či mezi žalovaným a právní předchůdkyni žalobkyně uzavřena, a nic takového nevyplývá ani z obsahu spisu a dosud provedených důkazů. Z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka plyne, že k určení „přiměřené doby“ soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě „na určení doby plnění“, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Ve druhém z případů proto lze na určení doby nahlížet jako na sui generis určení lhůty k plnění.

15. Ve shodě se shora uvedeným okresní soud postupoval, když výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tím byla splatnost povinnosti žalovaného (poprvé) soudem určena. Z doručenek ve spise vyplývá, že rozsudek okresního soudu byl zástupci žalobkyně doručen dne datum a žalovanému dne datum (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalovaný proti rozsudku odvolání nepodal a odvolání žalobkyně směřuje jen proti části výroku I zamítajícím žalobu v nároku na přiznání úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, nabyl rozsudek okresního soudu ve výroku I v části přiznané jistiny ve výši částka a ohledně zamítnutí nároku na přiznání jistiny ve výši částka (částka – částka), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka ode dne datum do datum a z částky částka ode dne datum do zaplacení a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, dne datum právní moci a je jím tak vázán i odvolací soud v tomto odvolacím řízení (§ 159, § 159a odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud tedy vychází z toho, že podle § 87 z. s. ú. je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jistinu, resp. její dosud nesplacenou část ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy do datum. Tato povinnost se stala splatnou až dne datum.

16. Z uvedeného tedy vyplývá, že okresní soud správně vycházel z toho, že ke dni jeho rozhodnutí (datum) nebyla uvedená povinnost ještě splatnou, proto žalovaný nemohl být v prodlení s jejím plněním (§ 1968 o.z.), a proto požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení správně zamítl. Pro rozsudek odvolacího soudu je však rozhodující stav v době jeho vyhlášení dne datum (§ 154 odst. 1, § 211 o.s.ř.), a proto odvolací soud přihlíží k tomu, že v průběhu odvolacího řízení se uvedená povinnost žalovaného stala dne datum splatnou (jde o přípustnou novou skutečnost podle § 205a písm. f/ o.s.ř.). Žalobkyně přitom tvrdí, že jí žalovaný po vydání napadeného rozsudku ničeho nezaplatil. Ani žalovaný netvrdí, že by tomu tak bylo. Proto odvolací soud uzavírá, že od datum je žalovaný v prodlení s plněním uvedené povinnosti, a žalobkyně tak má vůči němu podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne datum do zaplacení, avšak toliko právě z částky částka, odpovídající rozdílu mezi částkou částka (kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytla) a částkou částka (kterou žalovaný žalobkyni vrátil).

17. Pokud jde o výši přiznaného úroku z prodlení, je nutno vyjít z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Činila-li k prvému dni prvního kalendářního pololetí 2025 (v němž dne datum došlo k prodlení žalovaného) reposazba stanovená Českou národní bankou 4 %, má žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení z částky částka ode dne datum do zaplacení ve výši 12 % ročně (tj. ve výši repo sazby 4 % zvýšené o 8 procentních bodů). Proto požaduje-li žalobkyně z částky částka za období od datum do zaplacení úrok z prodlení 15 %, tj. o 3 % vyšší, není její požadavek v rozsahu 3 % důvodný a ohledně něj byla žaloba správně zamítnuta.

18. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy odvolací soud rozsudek okresního soudu v části výroku I zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % (rozdíl mezi požadovanou výší 15 % a zákonnou výší 12 %) ročně z částky částka od datum do zaplacení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a v části výroku I zamítající žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované tuto povinnost uložil, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

19. Jelikož odvolací soud rozsudek okresního soudu částečně změnil, rozhodl nově o nákladech řízení u okresního soudu a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Pro posouzení otázky, zda a který z účastníků má v projednávané věci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, je podle § 142 odst. 1, 2 o.s.ř. rozhodující míra jejich úspěchu ve věci samé, kterou je však třeba posuzovat s ohledem na celý předmět řízení včetně příslušenství. Žalobkyně tak měla v řízení před okresním soudem úspěch co do jí přisouzené částky částka. Oproti tomu žalovaný byl v řízení úspěšný co do zamítnutého požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, který ke dni vyhlášení rozsudku dne datum činil částka, a (s ohledem na následný výsledek odvolacího řízení) úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, který činil částka, tj. v součtu částka. Celkem tedy žalobkyně nárokovala ke dni vyhlášení rozsudku okresního soudu částku částka, kdy žalobkyně byla úspěšná z 44,8 % a žalovaný z 55,2 %. Z toho je zřejmé, že v řízení u okresního soudu byl procesně úspěšnější žalovaný a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů v rozsahu 10,4 % (55,2 % - 44,8 %). V odvolacím řízení pak byl předmětem toliko požadavek žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, z čehož žalobkyně měla úspěch co do úroku z prodlení 12 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení. Ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (datum) tedy žalobkyně v odvolacím řízení uplatňovala přiznání částky částka a úspěšná byla v částce částka. Žalobkyně byla úspěšná z 27 % a žalovaný z 73 %. Z toho je zřejmé, že v odvolacím řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, proto by měl podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení i před krajským soudem.

20. V řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení byl tedy procesně úspěšnější žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2, § 224 odst. 1 o. s. ř. příslušelo právo na náhradu nákladů, žádné však nevynaložil. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, podané u Okresního soudu v Liberci do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku, je vyjma výroku o nákladech řízení přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel musí být až na výjimky stanovené § 241 o.s.ř. zastoupen advokátem.