KSULLI 29 Co 279/2024-273

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Bláhové a soudkyň JUDr. Petry Kořínkové a JUDr. Petry Hankové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: město Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o určení vlastnického práva, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 15 C 43/2023-233 ze dne 2. 5. 2024 ve znění opravného usnesením téhož soudu č. j. 15 C 43/2023-252 ze dne 24. 1. 2025

I. Rozsudek okresního soudu se výrocích I a II potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B

1. Shora označeným rozsudkem ve znění opravného usnesení okresní soud výrokem I v plném rozsahu zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá určení, že žalovaná je vlastníkem staveb, které nejsou součástí pozemku parc. č. Anonymizováno – ostatní plocha v k. ú. Jméno žalobce, tj. přístřešku nad bočním vchodem čp. Anonymizováno, Jméno žalobce, chodníku se zábradlím, přístavby na pozemku parc. č. Anonymizováno – ostatní plocha, tj. kočárkárny, přístavby na parc. č. Anonymizováno – ostatní plocha (zřejmě zadní vchod do budovy č. p. Anonymizováno Jméno žalobce). Žalobce žalobní požadavek vystavěl na tvrzení, že uvedené objekty jsou sice na jeho pozemku parc. č. Anonymizováno (respektive na z něj v průběhu řízení oddělených parc. č. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno) v k. ú. Jméno žalobce, avšak jsou ve vlastnictví žalované. To dovozuje z toho, že přístavba kočárkárny na parc. č. Anonymizováno je funkčně i stavebně spojena se stavbou čp. Anonymizováno (budovou polikliniky) ve vlastnictví žalované, s níž má shodnou barvu fasády, byla užívána pro odkládání kočárků zejména pro pediatrii; přístřešek nad částí chodníku a bočním vchodem tvoří součást stavby čp. Anonymizováno a slouží k její lepší obslužnosti; přístavba na parc. č. Anonymizováno, zřejmě zadní vchod do budovy, je spojena s budovou polikliniky a má stejnou barvu omítky; chodník včetně zábradlí vedoucí podél polikliniky do kočárkárny sloužil k lepší obslužnosti bočních vchodů (dříve přímý vstup z kočárkárny do ordinací pediatrie, nyní bezbariérový vstup do budovy). Žalovaná s žalobou nesouhlasí, namítá, že její právní předchůdkyně nabyla vlastnické právo k budově polikliniky na základě privatizačního projektu nestátního zdravotnického zařízení z roku 1992, jeho přílohou č. hodnota je výpis z evidence nemovitostí z datum, z něhož je patrno, že chodník a přístřešek pro kočárky byly od budovy polikliniky odděleny tlustou čarou, a byly tak považovány za samostatnou stavbu v právním smyslu, přístřešek pro kočárky není na mapě zakreslen ani jako součást budovy polikliniky a kupní smlouva žádnou z věcí, které jsou předmětem tohoto řízení, nespecifikuje jako příslušenství budovy polikliniky.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud k důkazu přečetl listiny, a to výpisy z katastru nemovitostí LV č. hodnota a LV č. hodnota pro k. ú. Jméno žalobce, vzájemnou korespondenci účastníků (dopisy z datum, datum, datum a datum) a záznam z jednání datum, rozhodnutí MěNV v Jméno žalobce, odboru výstavby č. j. Výst. Anonymizováno ze dne datum a č. j. Výst. Anonymizováno ze dne datum, technickou zprávu k projektu rekonstrukce čp. Anonymizováno, projektovou dokumentaci a kupní smlouvu o prodeji privatizovaného majetku, a datum provedl místní šetření. Při něm zjistil, že z levé strany budovy čp. Anonymizováno ve směru od Dvořákovy ulice vede chodník z betonových částečně rozbitých dlaždic, po celé délce je umístěno zábradlí a podezdívka. Vede k přístavku opatřenému mříží, který z pravé strany stavebně souvisí s budovou polikliniky, jsou zde troje dveře a jedno okno. Nad chodníkem v prostoru nad vstupními dveřmi do čp. Anonymizováno je přístřešek, z levé strany podepřený kovovými sloupy, ukotvený ke zdi polikliniky. Ze zadní strany budovy je zděný přístavek velikosti cca právnická osoba,5 m, vysoký cca 2,5 m, opatřený uzamčenými plechovými dveřmi. Okresní soud shledal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení, neboť je třeba postavit najisto, kdo je vlastníkem věcí a je oprávněn je držet, disponovat s nimi, čerpat jejich užitky a je zodpovědný za jejich stav. Kočárkárna je dle okresního soudu přístavkem, který byl součástí budovy polikliniky jako věci hlavní v době rekonstrukce původní nemocnice na polikliniku, jak zjistil z technické zprávy z prosince 1970 a projektové dokumentace k rekonstrukci. Je přistavěna k hlavní budově, s níž má společnou boční zeď. Odstraněním kočárkárny by došlo k poškození budovy čp. Anonymizováno coby věci hlavní. Jde proto o součást budovy čp. Anonymizováno dle § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Přístavek na zadní straně budovy má též společnou zeď s budovou polikliniky, mohlo by se jednat o její součást. Přístřešek je stavební prvek budovy čp. Anonymizováno, slouží k zastřešení prostoru vchodu do budovy a jeho odstraněním by došlo k funkčnímu znehodnocení budovy, a je to rovněž součást budovy. Podle judikatury Nejvyššího soudu (odkazuje na rozhodnutí sp. zn. spisová značka) je sice výjimečně možno určit existenci práva k součásti věci hlavní, ale je třeba takto formulovat žalobní petit. Jelikož žalobce žalobou požaduje určení vlastnického práva k těmto předmětům jako samostatným stavbám, nelze bez jeho návrhu určit, že věci jsou ve vlastnictví žalované jako součást věci hlavní, budovy polikliniky ve vlastnictví žalované. Proto v této části žalobě vyhovět nelze. Dále vyšel okresní soud ze zjištění, že chodník se nachází na pozemku žalobce parc. č. Anonymizováno/5 a rozhodnutím právnická osoba v Jméno žalobce, odboru dopravy z datum bylo deklarováno, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Nebylo tvrzeno a prokázáno, že by právní předchůdkyně žalované či žalovaná nabyly chodník jako samostatnou stavbu, a je nesporné, že pozemek parc. č. Anonymizováno (tedy i z něj v průběhu řízení oddělená parc. č. Anonymizováno) zůstal ve vlastnictví právního předchůdce žalobce, nebyl v rámci privatizace společně s budovou polikliniky převeden na právní předchůdkyni žalované. Chodník je tak buď součástí pozemku parc. č. Anonymizováno a jeho vlastníkem je vlastník pozemku, tj. žalobce. Nebo je samostatnou stavbou, která stavebně nesouvisí s budovou polikliniky, a v takovém případě, aby došlo k jeho převodu do vlastnictví žalované, by musel být vymezen v privatizačním projektu a v kupní smlouvě o prodeji privatizovaného majetku, což nebylo prokázáno. Z těchto důvodů výrokem I napadeného rozsudku žalobu zamítl a výrokem II žalobci uložil povinnost do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám jejího zástupce Jméno advokáta B, na náhradu nákladů řízení částku částka [§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] a výrokem III zamítl návrh žalované na náhradu separovaných nákladů řízení.

3. Proti výrokům I a II rozsudku okresního soudu se odvolal žalobce a navrhl, aby byl v těchto výrocích změněn tak, že žalobě bude vyhověno, popř. aby byl v těchto výrocích zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Namítá, že soud prvního stupně porušil zásadu rovnosti a předvídatelnosti soudního rozhodování. Má za to, že jím zvolený petit je projednatelný. Shledal-li okresní soud, že tomu tak není, tak ho měl o tom poučit. Soud ho opakovaně vyzýval k upřesnění petitu, ke specifikaci nemovitostí, aby nebyly zaměnitelné, aby soudní rozhodnutí mohlo být podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobu dle požadavku soudu doplnil, specifikaci nemovitostí konzultoval s katastrálním úřadem a na základě těchto informací zadal vypracování geometrického plánu k vyčlenění sporných nemovitostí, který požadoval soud. Měl-li soud prvního stupně za to, že se jedná o součást věci, měl o tom účastníky poučit. Žalobce při podání žaloby vycházel z toho, že žalovaná odmítá, že by byla vlastníkem předmětných nemovitostí, opakovaně tvrdila, že je neeviduje a nepotřebuje. Je tak s podivem, že nyní požádala o odkoupení pozemků. Žalobce nadále zastává názor, že specifikované nemovitosti nacházející se na jeho pozemcích nejsou součástí pozemku a jedná se o samostatné stavby. Rozsudek okresního soudu napadá i v části týkající se chodníku se zábradlím, jehož povahou se okresní soud dle něj dostatečně nezabýval. Chodník je samostatnou stavbou, která není součástí pozemku a je funkčně spjata s budovou polikliniky. právnická osoba v Jméno žalobce, odbor dopravy sice v rozhodnutí, z něhož okresní soud vychází, deklaruje, že se na pozemku parc. č. Anonymizováno a Anonymizováno nachází veřejně přístupná komunikace, avšak dle žalobce pouze v rozsahu příjezdové asfaltové cesty mezi budovou polikliniky čp. Anonymizováno a budovou čp. Anonymizováno, nikoli v rozsahu chodníku. Chodník zajišťuje přístup do polikliniky a je jasně vymezen zábradlím. Vylučuje, že by byl veřejnou komunikací, slouží výhradně k obslužnosti polikliniky. Okresní soud se nezabýval zábradlím, které je též samostatnou stavbou nebo součástí chodníku.

4. Žalovaná navrhla, by byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Uvedla, že žalobce v odvolání nespecifikuje, v čem je rozhodnutí okresního soudu nesprávné, vyjadřuje se pouze k cestě. Plete si neurčitost petitu, která vede k neprojednatelnosti žaloby, právě proto okresní soud činil kroky k tomu, aby bylo žalobu možné projednat. Okresní soud však nemá povinnost navádět účastníka, jak má konstruovat žalobní návrh, tím by porušil princip rovnosti zbraní.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení předcházejícího jeho vydání v rozsahu napadeném odvoláním žalobce (tj. vyjma výroku III) a odvolání neshledal důvodným.

6. Okresní soud z řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. vyhodnocených důkazů zjistil v potřebném rozsahu skutkový stav, z něhož i odvolací soud vychází. Bylo takto objasněno z výpisů z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro k. ú. Jméno žalobce ve stavu k datum a datum, že žalobce byl k datum evidován jako vlastník pozemku parc. č. Anonymizováno, z něhož byly následně vyděleny pozemky parc. č. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno, takže nyní je evidován jako jejich vlastník. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro k. ú. Jméno žalobce zjistil, že žalovaná je evidována jako vlastník pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba Jméno žalobce čp. 385, občanská vybavenost. Při místním šetření datum zjistil, že jde o budovu polikliniky. Z její levé strany ve směru z Dvořákovy ulice vede k přístavku opatřenému mříží chodník z betonových dlaždic, po jehož délce je umístěno zábradlí s podezdívkou. Přístavek stavebně souvisí s budovou polikliniky, má s ní společnou jednu zeď, a vedou z něj do budovy polikliniky troje dveře a jedno okno. Nad bočním vchodem do polikliniky je vybudován přístřešek, který je z levé strany podepřen kovovými sloupy a současně je upevněn do zdi polikliniky. Ze zadní strany budovy se nachází zděný přístavek velikosti cca právnická osoba,5 m, vysoký 2,5 m, opatřený uzamčenými plechovými dveřmi.

7. V 70. letech minulého století probíhala rekonstrukce budovy čp. 385, kdy došlo k její přestavbě z nemocnice na polikliniku. To vyplývá z rozhodnutí Odboru výstavby MěNV v Jméno žalobce č. j. výst. Anonymizováno ze dne datum, jímž bylo rozhodnuto o přípustnosti právnická osoba domu čp. Anonymizováno, a z kolaudačního rozhodnutí téhož úřadu č. j. výst. Anonymizováno ze dne datum, jímž bylo povoleno užívání stavby s platností od prosince 1977. Z technické zprávy k projektu rekonstrukce objektu čp. 385 ve Dvořákově ulici na územní polikliniku v Jméno žalobce okresní soud zjistil, že v ní je na straně 9 zmíněno, že kočárkárna bude obložena kabřincem a nad ní a vstupní deskou bude provedena krytina plechová, a na výkresu č. hodnota projektové dokumentace vztahující se k rekonstrukci je přístavba kočárkárny zachycena.

8. Mezi účastníky není sporu o tom, že k privatizaci budovy polikliniky čp. 385 a pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. Jméno žalobce právní předchůdkyní žalované došlo v 90. letech. K tomu žalovaná předložila kupní smlouva o prodeji privatizovaného majetku (byť bez podpisů), kde jako převádějící je uveden právnická osoba a jako přejímající (kupující) společnost SALAEGRO A. J. právnická osoba. Přílohou č. hodnota této smlouvy je výpis z evidence nemovitostí LV č. hodnota, kde je uvedena toliko budova čp. 385 a pozemek parc. č. 264/1 o výměře 1702 m2; jiné nemovitosti na tomto výpisu ani ve smlouvě samotné uvedeny nejsou a není v těchto listinách vyjádřena vůle převádět s nemovitostmi jakékoliv příslušenství.

9. Z již zmíněných listin vztahujících se k rekonstrukci budovy čp. 385 vyplývá, že přístavba kočárkárny byla vybudována v 70 letech minulého století v průběhu této rekonstrukce, a lze dovodit, že v té době byl vybudován i přístup do kočárkárny, tj. chodník se zábradlím, na přístavbu kočárkárny navazující, se zastřešením bočního vchodu a přístavkem v zadní části budovy, když jiné důkazy k tomuto účastníky předloženy nebyly. Správně proto okresní soud v právním posouzení otázky, zda jde o samostatné věci v právním smyslu nebo o součásti či příslušenství jiné věci hlavní, aplikoval příslušná ustanovení tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“); viz přechodné ustanovení v § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.

10. Podle § 119 dost. 2 obč. zák. nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

11. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Podle § 120 odst. 2 obč. zák. stavba není součástí pozemku.

12. Podle § 121 odst. 1 obč. zák. příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

13. Z citovaných ustanovení okresní soud vycházel a správně uzavřel, že budova polikliniky čp. 385 byla v 70 letech minulého století nemovitou věcí a nebyla součástí pozemku parc. č. Anonymizováno, byla tedy samostatnou věcí v právním smyslu (§ 119 odst. 2, § 120 odst. 2 obč. zák.). Správně se zaměřil na objekty vymezené v žalobě a jejich stavebnětechnické a funkční propojení s budovou čp. Anonymizováno v době jejich vzniku. U přístavby na pozemku parc. č. Anonymizováno vychází ze zjištění (učiněného při místním šetření), že tato je stavebně propojená s budovou čp. Anonymizováno, s níž má společnou jednu stěnu a shodnou omítku a do budovy polikliniky z ní vedou troje dveře a jedno okno. Bylo též z technické zprávy objasněno, že tato přístavba byla vybudována proto, aby sloužila jako přístřešek pro odkládání kočárků pacientů pediatrických ordinací, do nichž se vstupovalo právě dveřmi z tohoto přístřešku. Přístavek v zadní části budovy na parc. č. Anonymizováno má základy o rozměrech toliko cca 2 m x 2,5m, výšku cca 2,5 m a přiléhá k budově polikliniky, s níž má rovněž stejnou omítku. Okresní soud tedy správně vychází z toho, že i tento objekt je s budovou polikliniky stavebně spojen a s ohledem na jeho nepatrný rozměr logicky usuzuje i na jeho funkční propojenost s touto budovou v době jeho vzniku. Obdobně je tomu u přístřešku nad bočním vchodem do budovy čp. 385, neboť tento je toliko stavebním prvkem budovy sloužícím k zastřešení vchodu, a tedy ke komfortnějšímu užívání budovy. Okresní soud tak zcela správně uzavřel, že uvedené objekty jsou s budovou polikliniky stavebně a funkčně propojené a jejich odstraněním by došlo k (zejména funkčnímu) znehodnocení budovy čp. Anonymizováno, jejíž užívání by se tím ztížilo. Nešlo tudíž v době vzniku těchto objektů o samostatné věci v právním smyslu, ale o součásti budovy čp. Anonymizováno.

14. Okresní soud tudíž správně vychází z toho, že došlo-li v 90. letech minulého století v rámci privatizace k prodeji budovy polikliniky a pozemku parc. č. Anonymizováno právní předchůdkyni žalované společnosti Anonymizováno. právnická osoba. (jak zjistil z předložené kupní smlouvy), tak stejný osud jako budova polikliniky (coby věc hlavní) sdílely i její součásti, tj. i přístavba kočárkárny na parc. č. Anonymizováno, přístavek v zadní části budovy na parc. č. Anonymizováno a přístřešek nad bočním vchodem do budovy čp. Anonymizováno. Na tom nic nemění to, že tyto objekty v kupní smlouvě ani její příloze č. hodnota nejsou výslovně zmíněny, neboť součásti věci vždy sdílejí osud věci hlavní.

15. S účinností od datum zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), do českého právního řádu zavedl zásadu, že trvalé stavby se stávají součástí pozemku (superficies solo cedit), vyjádřenou v § 506 odst. 1 o. z. (podle kterého je součástí pozemku prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení /dále jen „stavba“/ s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech). V § 3054 až § 3061 o. z. jsou upravena přechodná ustanovení ve vztahu k pozemkům a stavbám zřízeným před účinností tohoto zákona.

16. Podle § 3054 o. z. stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo ke stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

17. Podle § 3059 o. z. je-li stavba zřízena na několika pozemcích, použije se § 3056 - § 3058 jen ve vztahu k pozemku, na němž je převážná část stavby. Stane-li se stavba součástí tohoto pozemku, použije se ve vztahu k pozemkům, na něž části stavby přesahují, ustanovení o přestavku.

18. Citované ustanovení § 3059 tedy vychází z toho, že nachází-li se stavba k datum na některém z pozemků z převážné části, stane se součástí tohoto pozemku, jeli stavba a tento pozemek ve vlastnictví téže osoby, a ve vztahu k přesahům stavby na další pozemky se použijí ustanovení o přestavku potud, že jejich podmínky splněny buď budou anebo nebudou, ale i v takovém případě je stavba součástí pozemku, na kterém převážně leží (tím je dosaženo naplnění superficiální zásady ve vztahu ke stavbě a pozemku, na němž se stavba z převážné části nachází).

19. Z toho pro projednávanou věc vyplývá, že byla-li budova polikliniky čp. Anonymizováno k datum ve vlastnictví téže osoby jako pozemek parc. č. Anonymizováno, na němž se z převážné části nachází, pak k datum přestala být samostatnou věcí v právním smyslu a stala se součástí pozemku parc. č. Anonymizováno, a to bez ohledu na to, že přesahovala předmětnými objekty na pozemek parc. č. Anonymizováno (nyní na pozemky parc. č. Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno). O tom, že tomu tak je, svědčí již zmíněný výpis z katastru nemovitostí LV č. hodnota pro k. ú. Jméno žalobce, kde jako vlastník pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je stavba Jméno žalobce, čp. Anonymizováno, občanská vybavenost, je evidována žalovaná. Z uvedeného vyplývá, že v žalobě označená přístavba kočárkárny na parc. č. Anonymizováno, přístavba na parc. č. Anonymizováno i přístřešek nad bočním chodem do budovy čp. Anonymizováno nad parc. Anonymizováno jsou (stejně jako budova polikliniky čp. Anonymizováno) od datum součástí pozemku parc. č. Anonymizováno1, který je ve vlastnictví žalované.

20. Odvolací soud dodává, že se nezabýval tím, zda jsou či nejsou ve vztahu k pozemkům parc. č. Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno naplněny podmínky ustanovení o přestavku ve smyslu shora citovaného § 3059 o. z. (tuto otázku neřešil), neboť nebyla pro posouzení projednávané věci podstatná.

21. Judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. spisová značka ze dne datum) dospěla k závěru, že na určení vlastnického práva k součásti věci není naléhavý právní zájem, neboť součást věci není samostatnou věcí v právním smyslu, a tudíž k ní nelze odděleně uplatňovat vlastnické právo. Tento závěr se neuplatní za předpokladu, že se účastník domáhá určení vlastnického práva k tomuto předmětu (součásti) coby součásti věci hlavní. Žalobní petit je však v takovém případě nutno formulovat tak, že se účastník domáhá určení vlastnického práva k předmětu, který není věcí v právním slova smyslu, jakožto (coby) součásti věci hlavní.

22. Ve shodě s uvedenou judikaturou okresní soud uzavřel, že žaluje-li žalobce na určení vlastnického práva k uvedeným objektům, které nejsou samostatnou věcí v právním smyslu, aniž by v žalobě zároveň vymezil, že jde o určení vlastnického práva k těmto objektům coby součástem věci hlavní (a které věci hlavní), pak nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Z tohoto důvodu nelze požadavku na určení vlastnického práva žalované k přístavbě kočárkárny na parc. č. Anonymizováno, přístavbě na parc. č. Anonymizováno a přístřešku nad bočním vchodem nad pozemkem parc. č. Anonymizováno vyhovět.

23. Nedůvodnou shledal odvolací soud námitku žalobce, že měl-li okresní soud (po provedeném místním šetření a po projednání věci) za to, že se jedná o součást věci, měl účastníky o tomto poučit. Poučovací povinnost soudu je totiž občanským soudním řádem koncipovaná jako povinnost soudu poučit účastníky o jejich procesních právech a povinnostech (§ 5 o. s. ř.), tj. o tom, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy, popř. jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procení účinky. Je-li však žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, není důvodem k postupu podle § 5, § 43 o. s. ř. okolnost, že žalobě nelze vyhovět, protože nemá oporu v hmotném právu. Z uvedeného plyne, že okresní soud nepochybil, pokud žalobce vyzýval k tomu, aby v žalobě označené objekty specifikoval tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými, neboť bez toho by žaloba nebyla projednatelná. Nebylo však jeho povinností poučovat žalobce o tom, zda předmětné objekty jsou součástí věci hlavní a které věci hlavní, neboť by šlo o poučení o hmotném právu (o jeho aplikaci na daný případ), a takové poučení soud účastníkům dávat nemůže. Žalobce se žalobou domáhá určení vlastnického práva žalované k uvedeným objektům coby samostatným věcem v právním smyslu. Byť poukazuje na jejich stavebně technické a funkční propojení a s budovou čp. Anonymizováno, přesto ze skutkových tvrzení dovozuje, že jde o samostatné věci v právním smyslu, a tomuto odpovídá i petit žaloby. Odvolací soud zástupce žalobce při odvolacím jednání upozornil na toto tvrzení o stavebnětechnickém a funkčním propojení objektů s budovou polikliniky na parc. č. Anonymizováno a vyzval ho, aby se jednoznačně vyjádřil, zda uvedené předměty v žalobě označené považuje žalobce za samostatné věci v právním smyslu a proč, nebo zda je považuje za součást jiné věci hlavní a které a z jakých důvodů. Žalobce i poté setrval na tom, že se jedná o samostatné věci v právním smyslu. Tomuto jeho (byť nesprávnému) závěru odpovídá jím v žalobě zvolený petit, a tedy v žalobě není logický rozpor mezi odůvodněním žaloby a jejím petitem. Žaloba tak netrpí vadami a je projednatelná. Proto nebyl důvod, aby okresní soud vyzýval žalobce k opravě žaloby (§ 43 o. s. ř.). Je totiž na žalobci, jaký petit (žalobní požadavek) k ochraně svých práv zvolil, a netrpí-li žaloba vadami, které by způsobovaly její neprojednatelnost, nemůže soud do volby petitu zasahovat (poučovat žalobce o tom, jaký petit má k ochraně svých práv zvolit, aby byl v řízení úspěšný), neboť by tím porušil rovnost procesních stran (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 37/2000 ze dne datum, na které odkázal již okresní soud).

24. Ve vztahu k chodníku se zábradlím na parc. č. Anonymizováno okresní soud správně vychází z ustálené judikatury, podle níž v poměrech občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. komunikace (tedy i chodník včetně zábradlí) buď naplňují pojmové znaky stavby jako věci nemovité dle § 118 odst. 1 obč. zák., a pak jsou považovány za samostatné věci v právním smyslu. Nebo tyto komunikace jako výsledek stavební činnosti nesplňují pojmové znaky stavby jako věci nemovité, a pak se jedná o součást pozemku (§ 120 odst. 1 obč. zák), a vlastníkem takové komunikace je vlastník pozemku (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2280/18 ze dne datum).

25. Z toho pro projednávanou věc vyplývají dvě možnosti. Buď chodník včetně zábradlí na parc. č. Anonymizováno nenaplňuje znaky stavby jako věci nemovité podle § 118 obč. zák., a tedy nebyl (a není) samostatnou věcí v právním smyslu, ale toliko součástí pozemku parc. č. Anonymizováno (původně Anonymizováno) podle § 120 odst. 1 obč. zák., a v takovém případě sdílí osud tohoto pozemku coby jeho součást. V takovém případě nebylo a není možno jej samostatně (bez pozemku, jehož je součástí) převádět. Na tom nic nemění ani skutečnost, že chodník slouží jako přístupová cesta do budovy polikliniky. Mezi účastníky přitom není sporu o tom, že pozemek parc. č. Anonymizováno (ani jeho část, na níž leží chodník se zábradlím) předmětem privatizace v 90 letech minulého století nebyl, není uveden v kupní smlouvě o prodeji privatizovaného majetku ani v její příloze č. hodnota (jak z ní okresní soud zjistil) a jako jeho vlastník je evidován v katastru nemovitostí žalobce.

26. Nebo chodník se zábradlím naplňuje znaky stavby, a pak šlo o věc nemovitou podle § 118 obč. zák., a tedy o samostatnou věc v právním smyslu. Pak ale jen z funkční souvislosti chodníku s budovou čp. 385 (jen z toho, že sloužil a slouží k přístupu do budovy čp. 385 ve vlastnictví žalované) nelze dovodit, že by žalovaná byla vlastníkem tohoto chodníku se zábradlím, pokud jí k nabytí vlastnického práva k chodníku se zábradlím nesvědčí jakýkoliv nabývací titul. I kdyby totiž chodník byl v minulosti příslušenstvím budovy čp. 385 (tedy náležel vlastníku budovy čp. 385 a byl jím určen k tomu, aby byl s touto budovou trvale užíván), nelze pominout, že příslušenství je samostatným předmětem právních vztahů a právní úkony týkající se věci hlavní se bez dalšího nevztahují na příslušenství (pokud to v nich není výslovně uvedeno). Žalobce přitom netvrdí, že by zde takový způsobilý nabývací titul byl, a nic takového nevyplývá ani z provedených důkazů. V kupní smlouvě o prodeji privatizovaného majetku a její příloze č. hodnota (jak z ní okresní soud zjistil) chodník se zábradlím není uveden a rovněž není ve smlouvě ujednání o tom, že by se společně s budovou polikliniky čp. 385 převádělo jakékoliv její příslušenství. Smlouva tedy neobsahuje projev vůle smluvních stran učinit předmětem převodu předmětný chodník se zábradlím ani jakékoliv příslušenství převáděných nemovitostí. Na základě této smlouvy tedy k převodu chodníku se zábradlím nedošlo.

27. Žalobce byl při jednání datum okresním soudem upozorněn, na to, že netvrdí skutečnosti, z nichž by (pokud by byly prokázány) bylo možno dovodit, že žalovaná nabyla chodník se zábradlím do svého vlastnictví, byl v tomto směru poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení, povinnosti důkazní a následcích jejího nesplnění a byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě v tomto skutková tvrzení doplnil a označil k nim důkazy. Žalobce přesto tvrzení o existenci jakéhokoliv způsobilého nabývacího titulu žalované k chodníku se zábradlím nedoplnil, a tedy neunesl v tomto směru břemeno tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Okresní soud proto správně žalobu i v tomto požadavku jako nedůvodnou zamítl.

28. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek okresního soudu, jímž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně rovněž správného výroku II, jímž byla procesně neúspěšnému žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zaplatit úspěšné žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši částka; ohledně výše této náhrady, jejích jednotlivých položek a jejich právního posouzení odvolací soud (pro stručnost rozhodnutí) odkazuje na vyčerpávající a správné odůvodnění rozsudku okresního soudu (bod 17.).

29. Ve výroku III zamítajícím návrh žalované na úhradu separovaných nákladů nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, proto v tomto výroku zůstal nedotčen a již nabyl právní moci.

30. V odvolacím řízení zcela neúspěšný žalobce je podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) zaplatit úspěšné žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka. To zahrnuje odměnu zástupce žalované (advokáta) za 1 úkon právní služby – účast u odvolacího jednání datum – ve výši částka (počítanou z tarifní hodnoty částka) dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů částka za tento úkon právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu cestovních nákladů částka dle § 157 odst. 3, 4 písm. b), § 158 odst. 1, 3, 4 zákona č. 262/2006 Sb. (za cestu zástupce žalované z jeho sídla v Olomouci do Liberce a zpět, při vzdálenosti celkem hodnota km, vozem Jaguár XE reg. zn. SPZ s průměrnou spotřebou 7 l/100 km, benzinu v ceně částka/l a při náhradě částka/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhradu za ztrátu času zástupce žalované na cestě ve výši částka dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za 16 půlhodin po částka) a částku částka odpovídající DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (21 % z částky částka).

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Lze proti němu podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky u Okresního soudu v České Lípě. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být až na výjimky stanovené v § 241 o. s. ř. zastoupen advokátem.