KSULLI 30 Co 126/2025-86

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Přemyslem Dubem sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha 10 - Strašnice ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 49 914,38 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 38 C 233/2024-60 ze dne 23. září 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v České Lípě č. j. 38 C 233/2024-60 ze dne 23. září 2024 se ve výroku I mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I rozhodl, že žaloba se do částky částka zamítá a výrokem II rozhodl, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení, z částky částka od datum do zaplacení a z částky částka od datum do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši částka.

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky částka s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu 15 měsíců, která nabyla účinnosti dne datum. V této smlouvě byla sjednána smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy ve výši částka za každý kalendářní měsíc i jeho část po dni ukončení dodávky elektřiny do konce doby trvání smlouvy. Pro opakované porušení platebních povinností žalované ukončila žalobkyně dne datum dodávku elektřiny a dne datum pak odstoupila od smlouvy. Žalobkyně smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy vyúčtovala na částku částka za období od datum do datum, tedy 12 měsíců. Z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky částka za cenu odebrané elektřiny od datum do datum, částky částka sestávající z ceny odebrané elektřiny od datum do datum a smluvních pokut za prodlení ve výši částka a taktéž zaplacení smluvní pokuty za prodlení s platbou faktury ve výši částka. Žalobkyně dále požadovala uhradit částky částka; částka a částka z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a částku částka na pojistném za pojištění domácnosti.

3. Soud prvního stupně vyhověl žalobě ohledně všech peněžitých nároků s výjimkou smluvní pokuty ve výši částka, požadované za 12 měsíců nenaplněného trvání smlouvy o dodávce elektřiny v sazbě po částka měsíčně. Požadavek na uhrazení této smluvní pokuty shledal soud prvního stupně nedůvodným. Poukázal v tomto směru na § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále je „o. z.“), taktéž na článek 12 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne datum, o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (dále jen též „směrnice ze dne datum“), podle něhož členské státy zajistí, aby alespoň zákazníkům v domácnostech a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele, a dále na článek 12 odst. 3 směrnice ze dne datum, ze kterého vyplývá, že za předčasné ukončení smlouvy o dodávce elektřiny je možné účtovat smluvní pokutu, ale pouze za podmínky, že smlouva bude uzavřena na dobu určitou s pevnou cenou a výstupní poplatek (smluvní pokuta) musí být přiměřený a odůvodněný, poplatek nesmí být překážkou pro změnu dodavatele a zákazník musí být o výši a podmínkách pokuty informován před uzavřením smlouvy. Uvedl soud prvního stupně, že i přesto, že zákonodárce dosud směrnici ze dne datum neimplementoval celou, což dovodil komparací se zněním slovenského energetického zákona, lze se na směrnici odvolat vzhledem k tzv. přímému účinku norem evropského práva. V tomto ohledu odkázal na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-právnická osoba. v. GK, ze kterého plyne, že v souladu se zásadou eurokonformního výkladu jsou vnitrostátní soudy povinny učinit vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. V souvislosti s tím soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě se jedná o poplatek za ukončení smlouvy zákazníkovi (žalované), který z vlastní vůle, byť nejednáním spočívajícím v přerušení plateb, ukončil odběr elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby. Za situace, kdy dle soudu prvního stupně nedošlo k implementaci směrnice ze dne datum, je obecný soud jediným orgánem veřejné moci, který může spotřebiteli poskytnout ochranu a zajistit, aby mohl bezplatně či bez nepřiměřeného poplatku ukončit smlouvu o odběru energií v souladu se zásadou eurokonformního výkladu. Uzavřel soud prvního stupně dále, že žalobkyně nedokládá přímou hospodářskou ztrátu způsobenou ukončením smlouvy, pouze zavádějícím způsobem zmiňuje předpokládanou spotřebu, taková argumentace ale zcela pomíjí, že účtovaná cena energií neodpovídá a nemůže odpovídat čistému zisku. Připustil, že žalobkyně reagovala na rozhodovací činnost odvolacího soudu ohledně systematického zařazení smluvních pokut novým označením oddílu, jakož i na výhrady o nerovnováze v právech a povinnostech spotřebitele. I nadále však v textu smlouvy používá drobné písmo a stále existuje rozpor mezi vymezením smluvní povinnosti, jejíž porušení má být sankcionováno, a účelem, k němuž má smluvní pokuta sloužit. Koncipování smluvní pokuty je výrazně vychýleno v neprospěch odběratele a smluvní sankce ve prospěch odběratele jsou v porovnání se sankcemi, které může uplatnit dodavatel, neporovnatelně nižší a vůbec se tak neblíží rovnovážnému postavení stran. Soud prvního stupně dále akcentoval i významné zvýšení sazby smluvní pokuty za porušení uvedené povinnosti oproti minulosti na dvojnásobek (ze částka na částka). V souvislosti s argumentací žalobkyně, že jiné obecné soudy žalobkyni takto koncipovanou pokutu přiznávají a soud prvního stupně je v tomto ohledu ve svém rozhodování excesivní, odkázal soud prvního stupně např. na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, či rozhodnutí Městského soudu v Brně v řízeních pod sp. zn. spisová značka a spisová značka, kterými nárok na zaplacení smluvní pokuty nebyl žalobkyni přiznán. Z těchto důvodů soud prvního stupně neshledal nárok na smluvní pokutu ve výši částka po právu. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“¨), když seznal, že žalobkyně měla ve věci 81 % úspěch, a proto uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení snížené na 62 %.

4. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, jímž napadá výhradně zamítavý výrok I a výrok II v části o nákladech řízení. Uvádí, že účastnice ujednaly smluvní pokutu na první straně smlouvy v části „smluvní sankce“ zahrnující případnou náhradu škody vzniklou tím, že zákazník neodebere nasmlouvané množství elektřiny, a to ve výši částka za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy. Oproti tomu zákazník v části smlouvy „prohlášení zákazníka“ výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu. Současně je zákazník poučen, jaké činnosti je žalobkyně nucena konat v souvislosti se smlouvou uzavřenou na dobu určitou a jaké škody žalobkyni vznikají v důsledku ukončení smlouvy před sjednaným datem. Zároveň je ujednání o smluvní pokutě vyváženo obdobnou smluvní pokutou, která zatěžuje žalobkyni v případě neoprávněného přerušení dodávky. V této souvislosti namítá, že soud prvního stupně neodůvodnil, z čeho dovozuje, že dle § 1813 o. z. nerovnováha práv nebo povinností je významná a odporuje požadavku poctivosti. K tomu, aby ujednání o smluvní pokutě bylo zakázané dle § 1813 o. z., je třeba posoudit nejen to, jestli smluvní ujednání zakládá nerovnováhu, ale také to, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem poctivosti a zda je významná. Dle žalobkyně soud prvního stupně pominul, že ujednání o smluvní pokutě je vyvažováno výhodou pro žalovanou v podobě pevné a zvýhodněné ceny elektřiny, a neporovnával práva a povinnosti stran jako celek a dále pominul, že jednání žalobkyně je regulováno a porušením povinností se vystavuje riziku správních sankcí, které násobně převyšují smluvní pokuty. Nesprávně se pak dle žalobkyně soud prvního stupně zabýval otázkou přímé účinnosti směrnice, která na projednávanou věc nedopadá, neboť žalovaná smlouvu neukončila, směrnice nadto smluvní pokutu nezakazuje. Směrnice byla do českého právního řádu implementována, ochrana spotřebitelů před nepřiměřenou sankcí za ukončení smlouvy je dána ust. § 1813 a § 1815 o. z. Mezi stranami byla sjednána měsíční záloha ve výši částka a smluvní pokuta ve výši částka/měsíc. Takový poměr nemůže naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy. K tomu žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Nesouhlasí dále s názorem soudu prvního stupně, že přerušením plateb žalovaná vyjádřila vůli smlouvu ukončit, naopak se jedná o nepoctivé jednání žalované, porušující její smluvní závazky i obecně závazné právní předpisy. Smlouvu ukončila žalobkyně odstoupením od smlouvy. Pokud soud prvního stupně vytýká žalobkyni, že nedoložila hospodářskou ztrátu, která jí v důsledku porušení smlouvy žalovanou vznikla, pak ji měl vyzvat k doplnění tvrzení. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, současně aby žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně navrhuje zrušení výroku I napadeného rozsudku a vrácení věci v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila, jednání odvolacího soudu se neúčastnila a po celou dobu zůstala zcela pasivní.

6. Odvolací soud dle ustanovení § 214 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu (§ 212 o. s. ř.) a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání konaném v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. Při jednání odvolací soud přistoupil k dokazování listinami v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř., konkrétně smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum, oznámením o přerušení dodávky ze dne datum, oznámením o zahájení realizace přerušení dodávky ze dne datum a odstoupením od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

7. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum (dále jen též „smlouva“) vyplývá, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa, adresa. Žalovaná se oproti tomu zavázala žalobkyni zaplatit za dodanou elektřinu stanovenou cenu. Požadovaný termín zahájení dodávky, tj. účinnost smlouvy, byl sjednán ke dni datum a smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce trvání 15 měsíců. Text smlouvy je obsažen na jednom listu, jehož první strana obsahuje obecná ujednání, která jsou rozdělená do částí a druhá strana smlouvy ve formě formuláře pak obsahuje konkrétní údaje o obchodníkovi, zákazníkovi, způsobu platby, odběrném místě, cenovém tarifu, datu zahájení dodávky a podpisy smluvních stran. V části smlouvy nazvané jako „smluvní sankce“ je uvedeno, že strany utvrzují řádné splnění významných povinností dle smlouvy pokutami. V této části je dále ujednáno, že zákazník je povinen žalobkyni uhradit pokutu určenou jako násobek částky částka pro kat. Domácnost a počtu kalendářních měsíců, vč. započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy, a to pokud zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost dle smlouvy, nebo způsobí nemožnost dodávky ze strany žalobkyně, nebo učiní bez souhlasu žalobkyně či bez důvodu na její straně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle smlouvy. V části smlouvy nazvané jako „prohlášení zákazníka“ je pak uvedeno, že zákazník prohlašuje, že si je vědom, že žalobkyně zajistí elektřinu pro skupinu zákazníků, do níž spadá, na základě smluvních a zákonných povinností v předstihu na příslušné období trvání smlouvy na základě tzv. důvodně předpokládané spotřeby; ačkoli se nejedná o odběrovou povinnost, na straně žalobkyně vzniká legitimní očekávání, že zákazník v závislosti na faktorech ovlivňujících spotřebu příslušné množství elektřiny odebere. Dále tato část obsahuje prohlášení zákazníka, že si je vědom že z této smlouvy benefituje jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu oproti variantě smlouvy na dobu neurčitou, je však zavázán k pokutě s funkcí náhrady škody, pokud z důvodů na jeho straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy či ukončení dodávky od žalobkyně a dále si je vědom, že v případě porušení jeho závazků ze smlouvy, který způsobí její předčasné ukončení či ukončení dodávky, může žalobkyni vzniknout škoda zejména v důsledků kolísání cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu vč. zajištění měnového rizika, marně vynaložených akvizičních/provozních nákladů a dodatečných administrativních nákladů.

8. V oznámení o přerušení dodávky ze dne datum žalobkyně upozorňuje žalovanou, že eviduje dluh za elektřinu ve výši částka sestávající z nezaplacené zálohy za duben 2023 a faktury splatné dne datum. Vyzývá dále žalovanou k provedení úhrady, přičemž k tomuto je žalované poskytnuta dodatečná lhůta do datum a žalovaná je informována, že úhradou dlužné částky v tomto termínu se vyhne přerušení dodávky elektřiny ze strany provozovatele distribuční soustavy a ukončení smlouvy ze strany žalobkyně.

9. Z oznámení o zahájení realizace přerušení dodávky ze dne datum vyplývá, že žalobkyně informuje žalovanou, že stále neobdržela úhradu dluhu za elektřinu, a proto žalobkyně požádala provozovatele distribuční soustavy o přerušení dodávky elektřiny. Dále žalobkyně oznamuje žalované, že po přerušení dodávky odstoupí od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny.

10. V odstoupení od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum sděluje žalobkyně žalované, že i přes opakované upomínky žalovaná neuhradila pohledávky žalobkyně vůči ní a proto na základě příslušných ustanovení obchodních podmínek sdružených služeb dodávky elektřiny žalobkyně odstupuje od smlouvy o sdružených služeb dodávky elektřiny, kterou s žalovanou uzavřela, přičemž tato smlouva zanikne dnem doručení tohoto odstoupení žalované, nestanoví-li obchodní podmínky pro případ nepřevzetí odstoupení zákazníkem jinak. Jako důvod odstoupení žalobkyně uvedla opakované porušení platebních povinnosti vyplývajících ze smlouvy ze strany žalované.

11. Podle § 2048 věty prvé o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel, a na závazky z nich vzniklé.

13. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

14. Podle § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

15. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejichž smyslem je zajištění splnění povinností, představujících obsah závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Při porušení smluvní povinnosti stíhá dlužníka nepříznivým následkem v podobě vzniku povinnosti k úhradě další peněžité částky (sankční charakter).

18. V projednávané věci byla mezi žalobkyní a žalovanou platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu určitou 15 měsíců. Žalovaná svoji povinnost včas a řádně hradit zálohy za dodávanou komoditu neplnila, což bylo důvodem pro přerušení dodávky elektřiny a následně pro odstoupení žalobkyně od smlouvy, a tedy předčasného ukončení smluvního vztahu účastníků.

19. V daném případě povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu za porušení povinnosti odebírat nasmlouvané množství elektřiny do konce doby trvání smlouvy vychází z uzavřené smlouvy. Účastníci si ujednali vznik práva na smluvní pokutu jen ve vazbě na porušení smluvní povinnosti, aniž by bylo toto právo zároveň vázáno na odstoupení žalobkyně od smlouvy. Obecně je takové ujednání, které váže vznik práva na zaplacení smluvní pokuty na porušení povinnosti zákazníkem a zároveň na ukončení dodávky obchodníkem, možné (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum). Ve vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem však musí být dostatečně srozumitelné a transparentní.

20. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s dobrými mravy znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za taková se považují mimo jiné ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy (typicky obchodní podmínky, na něž smlouva pouze odkazuje). Stěžejní ochranou spotřebitele v případě sjednávání smluv je informační povinnost kladená na dodavatele (podnikatele). Spotřebitel by měl být natolik informován, aby byl schopen se kvalifikovaně rozhodnout, zdali uzavře smlouvu či nikoliv.

21. Je třeba zdůraznit, že v předmětné věci je ujednání o smluvní pokutě obsaženo na jedné ze dvou stran smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě není nikterak skrýváno, je součástí smlouvy samotné a je systematicky zařazeno do oddílu „smluvní sankce“. V části smlouvy „prohlášení zákazníka“ je taktéž obsaženo vysvětlení důvodů a významu tohoto zajišťovacího institutu. Nelogičností či nepřehledností text smlouvy netrpí. jméno FO zjevné, že při běžné opatrnosti neměla ujednání na první straně smlouvy, jejíž text není nijak rozsáhlý, žalované coby spotřebitelce uniknout. Z ničeho nevyplynulo, že by jí nebyla dána objektivní možnost seznámit se plně s obsahem smlouvy. Ujednání stran o smluvní pokutě je srozumitelné a určité.

22. Jde-li o obsah samotného ujednání o smluvní pokutě ve výši částka za každý měsíc nenaplněného trvání smlouvy sjednané na dobu určitou, a to pro opakované porušení povinnosti zákazníka související s dodávkou, to nenaplňuje kritéria stanovená v § 1813 o. z., neboť v jeho důsledku ve smluvním vztahu účastníků významná nerovnováha nenastává. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejichž smyslem je zajištění splnění povinností, představujících obsah závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Má zároveň sankční charakter, neboť při porušení smluvní povinnosti stíhá dlužníka nepříznivým následkem v podobě vzniku povinnosti k úhradě další peněžité částky. Přiměřenost smluvní pokuty byla posouzena s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval vzájemným poměrem mezi původní a sankční povinností. V úvahu bylo třeba rovněž vzít výši smluvní pokuty, která žalobkyni alespoň částečně nahrazuje škodu, vzniklou nedodržením smluvních podmínek ze strany žalované, v souvislosti s tím, že žalobkyně jako obchodník s elektřinou je povinna zajistit dostatečnou kapacitu pro všechny zákazníky s náležitým předstihem (tedy nakoupení elektřiny pro všechny její zákazníky). Uzavřením smlouvy na dobu určitou měla žalovaná zaručenou neměnnost ceny za dodávku elektřiny po dobu 15 měsíců. Zbývá dodat, že vycházejíc z poznatků získaných vlastní rozhodovací činností v obdobných právních věcech, sazba smluvní pokuty částka za každý měsíc nerealizované smlouvy sice představuje dvojnásobné zvýšení sazby oproti té, jež bývala žalobkyní a jejími zákazníky dohodnuta ve smlouvách uzavřených v předcházejícím období. Je však skutečností všeobecně známou, že nejpozději od jarních měsíců roku 2022 došlo k významnému růstu cen elektřiny.

23. Na rozdíl od soudu prvního stupně tak odvolací soud dospěl k závěru, že ve smlouvě byla jejími stranami platně sjednána smluvní pokuta podle § 2048 o. z. pro případ předčasného ukončení dodávky žalobkyní z důvodu opakovaného porušení platebních povinnosti žalovanou. Odvolací soud příslušná ujednání shledává srozumitelnými i přiměřenými s tím, že sjednaná smluvní pokuta nezakládá výraznou nerovnováhu stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z.

24. Náhled soudu prvního stupně na přerušení plateb ujednaných mezi účastníky příslušnou smlouvou jako na vyjádření vůle žalované ukončit odběr elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby odvolací soud naprosto nesdílí. Podle čl. 12 odst. 3 směrnice ze dne datum (na niž odkazuje soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí) je možné účtovat smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy o dodávce elektřiny, ale pouze za určitých podmínek: smlouva musí být na dobu určitou s pevnou cenou, výstupní poplatek (smluvní pokuta) musí být přiměřený a odůvodněný, zákazník musí být o výši a podmínkách pokuty informován před uzavřením smlouvy, poplatek nesmí být překážkou pro změnu dodavatele. V projednávané věci však žalovaná neprojevila vůli ukončit dodávku elektrické energie od žalobkyně ani změnit dodavatele. Nic takového z provedených důkazů nevyplynulo. Nelze to dovodit jen ze skutečnosti, že nezaplatila zálohy a faktury, neboť to samo o sobě (bez dalšího) neznamená, že by chtěla (měla vůli) ukončit dodávku či změnit dodavatele, pokud současně neučinila jakýkoliv jiný krok, který by k tomu směřoval. Pozastavení plateb ze strany žalované tak nepředstavuje (ani konkludentní) projev vůle, který by směřoval k ukončení dodávky či změně dodavatele. Jde toliko o opakované porušení ze smlouvy vyplývající platební povinnosti žalovanou, které následně vedlo k tomu, že žalobkyně před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy ukončila dodávku elektrické energie do smluveného odběrného místa. Právní předpisy ani uvedená směrnice přitom nezakazují ujednání smluvní pokuty pro takový případ.

25. Co se týče poukazu soudu prvního stupně na výše uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze či na výše specifikovaná rozhodnutí Městského soudu v Brně, pak je třeba uvést, že těmito rozhodnutími není soud prvního stupně ani zdejší odvolací soud vázán, když ke sjednocení soudní praxe je povolán Nejvyšší soud. Lze pak také odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka či na rozsudky zdejšího odvolacího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, ze dne datum, č. j. spisová značka, nebo ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž bylo žalobkyni právo na zaplacení stejně koncipované smluvní pokuty přiznáno.

26. Odvolací soud uzavírá, že jelikož žalovaná opakovaným porušením platební povinnosti (nezaplacením zálohy za měsíc duben 2023 a nezaplacením faktury splatné dne datum) způsobila nedodržení sjednané doby trvání smlouvy, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu dle § 2048 o. z. Její výše se odvíjí od počtu měsíců, jež měly uplynout po dni ukončení dodávky do konce sjednané doby trvání smlouvy, a sjednané výše částka měsíčně. V daném případě se jedná o 12 měsíců (smlouva byla účinná od datum, k ukončení dodávky došlo dne datum, doba trvání smlouvy byla sjednána do datum). Odvolací soud nezjistil žádné další skutečnosti, které by odůvodňovaly přijetí závěru, že přiznání nároku na smluvní pokutu v uvedené výši je v rozporu s principy ochrany slabší strany a že by proto mělo být opodstatněno narušení zásady autonomie vůle a rovnosti stran soukromoprávního vztahu kogentní ochranou spotřebitele. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni částku částka (tj. za 12 měsíců nedodržení trvání smlouvy po částka). Smluvní pokuta byla žalované řádně vyúčtována a žalovanou nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by byla žalobkyni uhrazena.

27. S ohledem na shora uvedené odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dní od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.

28. V důsledku změny napadeného rozhodnutí bylo třeba v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Žalobkyně byla ve vztahu k předmětu řízení v obou jeho stupních zcela úspěšná a má proto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

29. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně zastoupena advokátem. Náklady řízení sestávají ze třech úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, zaslání předžalobní výzvy), za které náleží odměna za každý úkon právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), ve znění účinném do datum, ve výši částka a paušální náhrada výdajů v celkové výši částka (§ 14 odst. 5 písm. a) a. t.). K tomu náleží podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. odměna za jeden úkon právní služby (účast na jednání soudu prvního stupně dne datum) ve výši částka podle § 7 bod 5. a. t. (vycházeno z tarifní hodnoty částka) a paušální náhrada výdajů ve výši částka podle § 13 odst. 4 a. t. Advokát žalobkyně má též nárok na náhradu cestovného za jedno soudní jednání. Sídlo advokáta je v Praze a cestě do adresa a zpět tak odpovídá vzdálenost 220 km. Dle technického průkazu vozidla použitého k přepravě šlo o vozidlo typu jméno FO jméno FO používající jako palivo naftu s kombinovanou spotřebou 3,7 l/100 km. Žalobkyni náleží náhrada cestovného ve výši částka (sazba dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.). Advokát žalobkyně má nárok i na náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. ve výši částka za jednu půlhodinu, a to v rozsahu šesti půlhodin za cestu na soudní jednání a zpět, tj. částka. Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, náleží mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada sazby DPH z těchto částek ve výši celkem částka (tj. 21 % z částka) a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši částka. Celkem žalobkyni na náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně náleží částka.

30. Odvolací soud odměnu a náhradu hotových výdajů za tři výše uvedené úkony právní služby zástupci žalobkyně přiznal dle § 14b a. t., neboť se jedná o případ, kdy žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů v řízení zahájeném návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jehož předmětem bylo peněžité plnění, a tarifní hodnota nepřevýšila částka.

31. V odvolacím řízení žalobkyni vznikly náklady, jež jsou tvořeny odměnou advokáta za dva úkony právní služby, a to ve výši částka za každý úkon (odvolání ze dne datum a účast na jednání odvolacího soudu dne datum podle § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t.) vycházeno z tarifní hodnoty částka a dvěma paušálními náhradami hotových výdajů zástupce žalobkyně v celkové výši částka dle § 13 odst. 4 a. t. (tj. částka za podané odvolání ve znění a. t. účinného do datum a částka za účast na jednání odvolacího soudu ve znění a. t. účinného od datum). Advokát žalobkyně má též nárok na náhradu cestovného za jedno soudní jednání. Cestě z adresa nad Nisou do Liberce a zpět tak odpovídá vzdálenost 24 km. Dle technického průkazu vozidla použitého k přepravě šlo o vozidlo Hyundai Tucson používající jako palivo benzín s kombinovanou spotřebou 7,5 l/100 km. Žalobkyni náleží náhrada cestovného ve výši částka (sazba dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.). Advokát žalobkyně má nárok i na náhradu za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. ve znění účinném od datum ve výši částka za jednu půlhodinu, a to v rozsahu dvou půlhodin za cestu na soudní jednání a zpět, tj. částka. Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, náleží mu podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada sazby DPH z těchto částek ve výši celkem částka (tj. 21 % z částka). Žalobkyně dále na výzvu soudu prvního stupně uhradila soudní poplatek za odvolání ve výši částka. Soud prvního stupně však vyčíslil výši soudního poplatku nesprávně, když předmětem odvolacího řízení je toliko peněžité plnění ve výši částka a soudní poplatek za odvolání tedy v dané věci dle položky 22 sazebníků poplatků činí částka. Takto správně určená výše soudního poplatku se pak taktéž stává nákladem žalobkyně, ohledně přeplatku soudního poplatku je třeba postupovat podle § 10 ve spojení s § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů za řízení před odvolacím soudem náleží 6 146, částka.

32. adresa plnění a lhůta k plnění celkové částky přiznané žalobkyni za oba stupně řízení ve výši částka byly odvolacím soudem určeny v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).