KSULLI 30 Co 500/2024-198

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudců Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce Mgr. Janem Zrnovským sídlem nám. Dr. E. Beneše 4/12, 460 07 Liberec III - Jeřáb ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: ⟪LB:lb_005⟫ 1) Jméno žalované A., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B, narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 312 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání druhého žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 13 C 450/2022-143 ze dne 20. 6. 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. spisová značka ze dne datum se ve výrocích I a III ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným potvrzuje.

II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částka, žalovaném č. hodnota s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky ode dne datum do zaplacení a žalovanému č. hodnota s ročním úrokem z prodlení ve výši 15 % ode dne datum do zaplacení, s tím, že v rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost plnit druhému ze žalovaných, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem II zamítl žalobu co do ročního zákonného úroku z prodlení ve výši 5 % ze žalované částky ve vztahu k žalovanému č. hodnota ode dne datum do zaplacení a výrokem III uložil žalovaným povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhá po žalovaných zaplacení částky částka s úrokem z prodlení, a to tak, že v rozsahu plnění jednoho z nich zaniká povinnost plnit druhému ze žalovaných. Uplatněný nárok opírá žalobce o tvrzení, že mezi žalobcem a prvním žalovaným byla dne datum uzavřena kupní smlouva, na základě které převedl žalobce do vlastnictví prvního žalovaného bytové jednotky č. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno nacházející se v bytovém domě na adrese adresa a bytové jednotky č. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno nacházející se v bytovém domě na adrese adresa a dále pozemky parc. č. Anonymizováno a Anonymizováno, vše v k. ú. adresa, a to za celkovou kupní cenu částka, kterou se první žalovaný zavázal uhradit do datum. Pro případ prodlení s úhradou kupní ceny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 % z kupní ceny. Protože k úhradě kupní ceny nedošlo, domáhá se žalobce úhrady sjednané smluvní pokuty. Druhý žalovaný vzal na sebe písemným prohlášením v kupní smlouvě povinnost zaplatit tuto částku, pokud tak neučiní první žalovaný. K úhradě smluvní pokuty byl první žalovaný vyzván dopisem z datum s tím, aby ji uhradil do datum, a protože ji neuhradil, vyzval žalobce dopisem ze dne datum k její úhradě rovněž druhého žalovaného, a to ve lhůtě do datum. Druhý žalovaný na svoji obranu uvádí zejména, že kupní smlouvu podepsal pouze jako předseda prvního žalovaného, o existenci ručitelského prohlášení věděl, ale neprojevil vůli ručitelský závazek přijmout, tomu odpovídá i ověřovací doložka, podle které byla prohlášena pravost pouze u jednoho podpisu. Dále se brání tím, že před uplatněním nároku vůči ručiteli měl žalobce prvnímu žalovanému zaslat dvě výzvy, a to jednak k zesplatnění smluvní pokuty, jednak výzvu s poskytnutím přiměřené lhůty k plnění. Až v případě jejího marného uplynutí měla být zaslána výzva druhému žalovanému. Podle druhého žalovaného však žalobce nedoručil žalovaným žádné z uvedených výzev, přičemž není ani zřejmé, co mělo být obsahem zásilek, ke kterým žalobce předložil podací lístky. Druhému žalovanému měla být navíc zásilka zasílána na adresu, na které se nezdržoval. Protože pohledávka nebyla včas zesplatněna, došlo k promlčení žalobcova nároku. Obrana druhého žalovaného dále spočívá v tvrzení, že žalobce nese vinu na neuhrazení kupní ceny, když lhůta k její úhradě byla stanovena s ohledem na proces vyřízení dotace, jejímž prostřednictvím měla být uhrazena kupní cena. V průběhu kompletace podkladů bylo zjištěno, že žalobce zatajil prvnímu žalovanému černou stavbu na pozemku, který byl součástí smlouvy – jednalo se o čistírnu odpadních vod postavenou bez stavebního povolení, která zmařila proces získání dotace, což vedlo k nemožnosti uhradit kupní cenu.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že druhý žalovaný kupní smlouvu podepsal nejen jako statutární orgán prvního žalovaného, ale také jako ručitel. K tomuto závěru dospěl především porovnáním několika vyhotovení kupní smlouvy, k důkazu provedl kopii kupní smlouvy i její originál, který žalobce předložil v průběhu řízení, také si vyžádal kupní smlouvu od vedlejšího účastníka – advokáta tituly před jménem jméno FO. Pokud by totiž žalobce zfalšoval podpis druhého žalovaného za ručitele na svém vyhotovení kupní smlouvy, nebylo by podepsáno ani vyhotovení smlouvy vedlejšího účastníka, avšak i ten disponuje kupní smlouvou obsahující podpis druhého žalovaného nejen jako statutárního orgánu prvního žalovaného, ale také jako ručitele. Ke zfalšování podpisu ručitele by tak muselo dojít nezávisle na sobě na dvou vyhotoveních kupní smlouvy, které jsou v držení dvou různých osob, a přitom by podpis musel vypadat zcela shodně. Takový závěr by byl podle soudu prvního stupně absurdní, zvláště za situace, kdy vedlejší účastník nemá žádnou motivaci k takovému jednání. V kupní smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 % z kupní ceny částka, pokud k její úhradě nedojde do datum, mezi účastníky přitom nebylo sporu, že k úhradě kupní ceny nedošlo. Smluvní pokuta byla splatná na výzvu. V kupní smlouvě se druhý žalovaný zavázal uhradit tento závazek za prvního žalovaného, pokud svůj závazek první žalovaný nesplní. Již datum byla zaslána výzva k úhradě smluvní pokuty ve lhůtě 14 dnů od doručení, dále byl první žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty výzvou odeslanou na adresu adresa, dne datum, a to ve lhůtě do datum. Od následujícího dne bylo možné si výzvu vyzvednout. Na tuto adresu, která je ve smlouvě uvedena také jako adresa ručitele, byla zaslána výzva ze dne datum také druhému žalovanému. Předmětnou výzvou žalobce nárokoval po ručiteli úhradu smluvní pokuty, neboť nebyla uhrazena prvním žalovaným. K doručování uvedené výzvy došlo dne datum, z důvodu nezastižení však byla zásilka uložena a po marném uplynutí úložní lhůty byla vrácena odesílateli. V době uskutečnění této výzvy tak byl splatný závazek prvního žalovaného, který nebyl uhrazen ani v návaznosti na další výzvu. Poukázal soud prvního stupně také na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterých se za písemnou výzvu dlužníkovi považuje rovněž žaloba proti němu podaná, přitom pohledávka vůči ručiteli může být žalobou uplatněna i bez toho, že by byl ručitel předtím upomenut o zaplacení. Námitku promlčení neshledal soud prvního stupně důvodnou, neboť nárok na smluvní pokutu mohl vzniknout nejdříve po datum, žaloba byla podána dne datum, do konce roku 2022 nemohlo k promlčení dojít v žádném případě. Ohledně obrany žalovaného založené na tvrzení, že žalobce nese vinu na neuhrazení kupní ceny, poukázal soud prvního stupně na to, že druhý žalovaný podával během řízení různé verze, proč vina leží na žalobci, což samo činí vylíčení těchto verzí nevěrohodným. Nejprve totiž druhý žalovaný tvrdil, že ze strany žalobce byla zatajena černá stavba čistírny odpadních vod na pozemku, který byl předmětem smlouvy, čímž došlo ke zmaření dotace. Během řízení uváděl, že pozemek, na kterém se měla čistírna odpadních vod nacházet, nebyl součástí smlouvy. Později dokonce tvrdil, že žalobce prvnímu žalovanému nabízel rozestavěnou čistírnu odpadních vod k prodeji spolu s bytovými domy. Podle soudu prvního stupně tak nemohl žalobce existenci čistírny odpadních vod zamlčet a bylo také nepravdivým tvrzením, že se měl první žalovaný o této čistírně dozvědět až při kompletaci podkladů pro dotaci, zvláště když rovněž tvrdil, že ještě před uzavřením smlouvy bylo ujednáno, že žalobce čistírnu zkolauduje do konce roku 2019. V řízení druhý žalovaný také tvrdil, že čistírnu odpadních vod nechtěl první žalovaný koupit, protože ji vlastnit nepotřeboval, stačilo mu, že existovala a bytové domy se do ní mohly napojit, nedokázal však již vysvětlit, jak by mělo být užívání čistírny řešeno, když prvnímu žalovanému nepatřila. Přitom druhý žalovaný nebyl schopen ani předestřít jakoukoliv představu, na jakém podkladě by mělo napojení fungovat, když k čistírně odpadních vod žádná práva první žalovaný neměl. Uvedenou obranu proto vyhodnotil soud prvního stupně jako čistě účelovou, zvláště za situace, kdy dle této obrany mělo být napojení na čistírnu odpadních vod podmínkou získání dotace. Podle soudu prvního stupně je „nesmyslné“, aby prvnímu žalovanému pro získání dotace stačilo tvrdit, že se může napojit a čistírnu užívat, přestože ji vlastní odlišný subjekt. Navíc druhý žalovaný v řízení uvedl, že podmínky dotace byly známy před uzavřením kupní smlouvy, přesto v kupní smlouvě žádné ujednání o napojení čistírny či závazku ji zkolaudovat není obsaženo. Závazek uhradit kupní cenu do datum byl pod sankcí smluvní pokuty sjednán bez dalšího. Ač žalobce vyzýval k úhradě smluvní pokuty již v roce 2020, nebylo žalovanými nijak reagováno, zejména nenásledovaly žádné námitky o porušení závazku ze strany žalobce. Ve smlouvě nebyla sjednána ani žádná rozvazovací podmínka, závazek k úhradě kupní ceny nebyl vázán na získání dotace. Protože obrana druhého žalovaného byla vyvrácena a první žalovaný zůstal pasivní, shledal soud prvního stupně požadavek na smluvní pokutu důvodným. V případě požadavku na úrok z prodlení byla žaloba vůči prvnímu žalovanému částečně zamítnuta, neboť první žalovaný se ocitl v prodlení již v roce 2020, čemuž odpovídá výše zákonného úroku z prodlení 10 % p. a. Protože neúspěch žalobce spočívá toliko v nepatrné části, přiznal mu soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“¨), právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu.

4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal druhý žalovaný, který navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že již v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že žalobce před podpisem kupní smlouvy věděl o nutnosti splnění dotačních podmínek, včetně toho, že bude nutné napojit bytové domy na domovní čistírnu odpadních vod s potřebnými povoleními. Před podpisem smlouvy čistírna tyto podmínky nesplňovala a šlo o černou stavbu, žalobce proto žalovanému přislíbil, že do konce roku 2019 zajistí potřebná povolení. Úhradu kupní ceny měl první žalovaný zajištěnu prostřednictvím zápůjčky od jméno FO, podmínkou zápůjčky však bylo splnění podmínek pro získání dotace. Žalobce však svůj závazek nesplnil, proto nemohla být dotace získána, účastníci se z toho důvodu ústně dohodli, že žalobce nebude po žalovaných „nic dalšího požadovat“. Správně soud prvního stupně shledal, že vyjma kupní smlouvy nebyla mezi účastníky žádná písemná ujednání, proto žalovaný navrhl vyslechnout svědky, kteří byli v celé věci zainteresováni a účastnili se osobních jednání. Namísto zjištění stavu prostřednictvím dokazování však soud prvního stupně přistoupil ke spekulacím. Dva navržené svědky dokonce „telefonicky vyslechnul“, následně je nepředvolal, protože mu sdělili, že nic neví. Jediné jeho zjevně nesprávné tvrzení bylo, že stavba čistírny odpadních vod se nacházela na pozemku, který byl součástí smlouvy, uvedené tvrzení však druhý žalovaný opravil při jednání, ostatní tvrzení druhého žalovaného byla konzistentní. Nikdy přitom neměl první žalovaný zájem o koupi čistírny, neboť podmínkou dotace nebylo její vlastnictví, ale napojení bytových jednotek na čistírnu, které přislíbil žalobce.

5. Žalobce považuje odvolání druhého žalovaného za nedůvodné a napadený rozsudek za věcně správný, navrhuje proto jeho potvrzení. Podle žalobce soud prvního stupně řádně vyhodnotil námitky druhého žalovaného týkající se zmaření kontraktačního procesu, které druhý žalovaný v odvolání uvádí. Úhrada kupní ceny podle kupní smlouvy nebyla vázána či podmíněna čerpáním jakékoliv dotace. S ohledem na obsah kupní smlouvy nejsou námitky druhého žalovaného relevantní při posuzování oprávněnosti nároku na zaplacení smluvní pokuty.

6. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání. Dospěl přitom k závěru, že odvolání druhého žalovaného důvodné není.

7. Dne datum byla odvolacímu soudu doručena žádost zástupce druhého žalovaného o odročení jednání nařízeného na den datum, odůvodněná tím, že „na uvedený den a čas již dříve přislíbil účast na jednání Obvodního soudu pro adresa ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka, s počátkem v 11:30 hodin“. S ohledem na neurčitost žádosti o odročení jednání byl zástupce druhého žalovaného vyzván k doplnění této žádosti, na výzvu však do okamžiku zahájení jednání nereagoval. Tato žádost byla odvolacím soudem vyhodnocena jako nedůvodná.

8. Podle § 119 odst. 1 věty první o. s. ř. může být jednání odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny.

9. Povinnost tvrdit důležitý důvod pro odročení jednání účastníku vzniká již v době podání žádosti o odročení jednání. Důležitým důvodem pro odročení jednání může být i kolize s jiným úředním jednáním zástupce účastníka. K tomu, aby taková žádost mohla být důvodná, však nepostačuje, že zástupce účastníka soudu takovou skutečnost jen oznámí, je naopak povinen v omluvě sdělit další údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné jednání mu brání v účasti (v jaké věci a u jakého soudu nebo jiného orgánu), kdy se o něm dozvěděl (že k němu byl předvolán dříve než k jednání, z něhož se omlouvá) a že časovou kolizi více jednání nebylo možné vyřešit jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Z veřejně dostupných údajů o průběhu řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, jakož i telefonicky sdělené informace od uvedeného soudu, však bylo zjištěno, že předvolání k jednání na den datum ve věci spisová značka (které bylo uskutečněno v rámci vyrozumění o odročení jednání ze dne datum) bylo zástupcům účastníků doručeno dne datum, resp. dne datum, kdežto předvolání v projednávané věci bylo zástupci druhého žalovaného doručeno dne datum, navíc bylo zjištěno, že zástupce druhého žalovaného nevystupuje jako zástupce žádného z účastníků ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka. Je tak zřejmé, že zástupce druhého žalovaného nebyl dříve předvolán k jinému jednání, jeho žádost o odročení je tudíž zjevně nedůvodná.

10. O odročení jednání požádal dne datum (ve 23:59 hodin) také druhý žalovaný, a to z důvodu ztráty důvěry v dosavadního zástupce, který druhého žalovaného mimo jiné mylně informoval o termínu jednání, přičemž skutečný termín jednání mu sdělil až dne datum. O odročení jednání požádal, „aby si mohl zajistit řádné právní zastoupení“. Ani tato žádost nebyla odvolacím soudem vyhodnocena jako důvodná, neboť změna právního zastoupení není zpravidla důvodem pro odročení jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V projednávané věci navíc ani ke změně právního zastoupení nedošlo, druhý žalovaný toliko hodlal změnit svého zástupce. Nejedná se tudíž o důležitý důvod pro odročení jednání.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně učiněnými zcela v návaznosti na relevantní okolnosti věci a na mezi účastníky nesporné skutečnosti. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na jeho základě učinil správné závěry o skutkovém stavu. Odvolací soud pro stručnost na skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně odkazuje.

12. Podle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

13. Správně se soud prvního stupně nejprve zabýval otázkou pravosti podpisu druhého žalovaného coby ručitele, když kupní smlouva obsahuje dva podpisy druhého žalovaného, a to jednak v postavení statutárního orgánu prvního žalovaného, kde byl podpis ověřen advokátem, jednak v postavení ručitele, tento podpis žalovaný sporoval. Bylo proto na žalobci, který se dovolával pravosti soukromé listiny, aby prokázal, že druhý žalovaný kupní smlouvu podepsal také jako ručitel. Soud prvního stupně dospěl k závěru o pravosti podpisu druhého žalovaného nikoliv prostřednictvím znaleckého zkoumání (když žalobce navrhl k důkazu mimo jiné vypracování znaleckého posudku), ale z jiných důkazů, u nichž shledal způsobilost uvedenou skutečnost prokázat. Takto vyšel z několika vyhotovení kupní smlouvy, k dispozici měl jak originál kupní smlouvy předložený žalobcem, tak vyhotovení kupní smlouvy předložené v kopii ze strany vedlejšího účastníka. Obě vyhotovení obsahovala podpis druhého žalovaného jako statutárního orgánu prvního žalovaného, stejně tak i jako ručitele. Logicky proto první soud uzavřel, že v takovém případě by podpis ručitele musel být napodoben (zfalšován) nezávisle na dvou vyhotoveních kupní smlouvy, které se navíc nacházely v držení dvou různých osob – žalobce a vedlejšího účastníka, který měl zajistit úschovu kupní ceny, což je vysoce nepravděpodobné. Důvodně proto soud prvního stupně shledal, že druhý žalovaný smlouvu podepsal rovněž jako ručitel, postupoval přitom zcela v souladu se zásadou hospodárnosti, pokud za této situace nepřistoupil k vypracování znaleckého posudku, neboť otázku pravosti podpisu řádně vyřešil prostřednictvím jiných důkazů způsobilých uvedenou skutečnost prokázat.

14. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

15. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

16. Podle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

17. Podle § 2022 o. z. ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem.

18. Podle § 2023 odst. 1 o. z. ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník.

19. Správně soud prvního stupně shledal, že v projednávané věci se druhý žalovaný jako ručitel zavázal za prvního žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny částka, pokud tuto povinnost nesplní první žalovaný. Řádně z provedených důkazů také soud prvního stupně zjistil, že již v březnu 2020, a to sice výzvou odeslanou dne datum, uplatnil žalobce nárok na smluvní pokutu, kterou požadoval uhradit do 14 dnů od doručení výzvy, k úhradě smluvní pokuty ve lhůtě do datum dále žalobce vyzval prvního žalovaného dopisem ze dne datum, který byl doručován dne datum, a z důvodu nezastižení adresáta byla zásilka uložena u provozovatele poštovních služeb a následně pro nevyzvednutí vrácena odesílateli. Druhý žalovaný byl jako ručitel k úhradě smluvní pokuty vyzván výzvou ze dne datum, která byla téhož dne odeslána, s tím, aby smluvní pokutu uhradil do datum. Doručována byla tato výzva dne datum, a z důvodu nezastižení adresáta byla zásilka uložena u provozovatele poštovních služeb, a protože nebyla v úložní lhůtě vyzvednuta, vrátila se zpět odesílateli. Důvodně proto soud prvního stupně vyhodnotil, že ručitel byl k úhradě smluvní pokuty vyzván v době, kdy byl závazek k úhradě smluvní pokuty splatný, přičemž ani k další výzvě adresované prvnímu žalovanému nebyl uhrazen.

20. Byť druhý žalovaný sporuje obsah jednotlivých zásilek, korespondují data sepsání výzev s údaji o podání zásilek k přepravě, nadto je patrné, že žádná zásilka nebyla v úložní lhůtě vyzvednuta, byly proto vráceny odesílateli, žádnou z výzev si tedy druhý žalovaný (a to ani jako statutární orgán prvního žalovaného) nepřevzal, je proto nasnadě, že se nemohl s obsahem zásilek (který nyní sporuje) seznámit.

21. Důvodně a s odkazem na relevantní judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) také soud prvního stupně poukázal na to, že pohledávka proti ručiteli může být žalobou uplatněna i bez toho, že by ručitel byl předtím upomenut o zaplacení. Stačí, že dlužník byl písemně vyzván k plnění.

22. Veškeré výzvy přitom byly zasílány na adresu sídla prvního žalovaného a bydliště druhého žalovaného uvedenou v kupní smlouvě, když v případě ručitelského prohlášení v čl. III smlouvy je uvedena také adresa ručitele (shodná s tehdejším sídlem prvního žalovaného). Je proto nerozhodné, že se na uvedené adrese druhý žalovaný nezdržoval (pokud současně nesdělil žalobci jinou adresu, na které zdržuje – což však druhý žalovaný v řízení netvrdil).

23. Námitky druhého žalovaného uplatněné v odvolacím řízení se týkají především obrany založené na tvrzení, že žalobce nese vinu na neuhrazení kupní ceny. Danou obranou se soud prvního stupně podrobně zabýval, relevantně přitom poukázal na to, že druhý žalovaný uváděl v řízení rozdílné (až protichůdné) verze, proč žalobce nese vinu na neuhrazení kupní ceny, což snižuje věrohodnost této části obrany druhého žalovaného, která nebyla logická a konzistentní. Ač druhý žalovaný v odvolání uvádí, že chybně toliko nejprve uvedl, že čistírna odpadních vod se nacházela na pozemku, který byl součástí smlouvy, a při jednání své tvrzení opravil, není tato část jediným rozdílem v postupně měněných verzích. Na počátku totiž druhý žalovaný uváděl, že proces administrace dotace v kooperaci se stavebním úřadem započal až po uzavření kupní smlouvy a v průběhu kompletace podkladů bylo zjištěno, že žalobce zatajil černou stavbu čistírny odpadních vod. V průběhu řízení začal naopak tvrdit, že o čistírně věděl již před uzavřením smlouvy, žalobce mu ji také nabízel k prodeji, koupit ji však nechtěl a smluvní strany se dohodly před uzavřením kupní smlouvy, že žalobce zajistí kolaudaci čistírny do datum, což odpovídá datu, do kterého měla být uhrazena kupní cena. Při jednání před soudem prvního stupně nedokázal ani k dotazům soudu prvního stupně objasnit, jakým (smluvním) způsobem mělo být zajištěno napojení bytových jednotek, které byly podle kupní smlouvy převedeny do vlastnictví prvního žalovaného, na čistírnu odpadních vod ve vlastnictví žalobce, přesto tvrdil, že toto napojení bylo podmínkou pro získání dotace. Je tak zřejmé, že jednotlivá písemná podání druhého žalovaného, případně ústní doplnění, nelze chápat jinak, než že tato jsou zcela nekonzistentní a souběžně vedle sebe neobstojí, neboť v řadě zcela zásadních a podstatných okolností se rozchází či si přímo odporují. S ohledem na další obsah spisu lze vyslovit i ten závěr, že druhý žalovaný svá skutková tvrzení zcela účelově v průběhu řízení podstatným způsobem měnil vždy v reakci na nová skutková zjištění učiněná z provedených důkazů. Postupně měněná skutková tvrzení jsou jednotlivě i jako celek nejen zcela nevěrohodná, ale zejména stran zavinění žalobce na neuhrazení kupní ceny nelogická, nedávají srozumitelnou odpověď na otázku napojení bytových jednotek na čistírnu odpadních vod (kdy toto napojení bylo podle druhého žalovaného podmínkou pro získání dotace, jak je výše uvedeno), druhý žalovaný nebyl schopen na dotazy soudu prvního stupně směřující k objasnění této verze srozumitelně odpovědět, netvrdil ani, že by vůči žalobci vznášel jakékoliv výhrady v tom směru, že žalobce nesplnil své povinnosti. Důvodně proto soud prvního stupně k této nesrozumitelné verzi obrany nevyslechl druhým žalovaným navržené svědky. Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, také poukazuje na to, že v kupní smlouvě není úhrada kupní ceny vázána na žádnou podmínku (tedy ani např. na podmínku zajištění kolaudace čistírny odpadních vod), k její úhradě se první žalovaný bez dalšího zavázal do datum. Byť v poslední své verzi tvrdil druhý žalovaný, že povinnost žalobce zajistit kolaudaci čistírny byla dohodnuta již před uzavřením kupní smlouvy, kupní smlouva však této verzi zjevně neodpovídá, naopak z ní plyne bez dalšího závazek uhradit smluvní pokutu v případě prodlení se zaplacením kupní ceny.

24. Správně proto soud prvního stupně uzavřel, že druhému žalovanému vznikla z titulu ručitelského prohlášení povinnost uhradit žalovanou částku, když tuto k výzvě žalobce neuhradil v přiměřené lhůtě první žalovaný.

25. Soud prvního stupně se také správně vypořádal s námitkou promlčení, kterou druhý žalovaný vznesl.

26. Podle § 619 ods.t 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

27. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

28. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána pro případ neuhrazení kupní ceny do datum, požadována tudíž mohla být nejdříve datum. Žaloba byla podána datum, tedy před uplynutím promlčení lhůty.

29. Soud prvního stupně také nepochybil, uložil-li druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobci rovněž úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.) ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Výše úrokové sazby plyne z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Druhý žalovaný byl vyzván k úhradě smluvní pokuty do datum, protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího v prodlení.

30. K námitce druhého žalovaného, že již před soudem prvního stupně tvrdil ústní dohodu stran kupní smlouvy, podle které žalobce nebude po žalovaných nic požadovat, odvolací soud uvádí, že z obsahu spisu (včetně zvukových záznamů o průběhu jednání), neplyne, že by se druhý žalovaný tímto způsobem v řízení před soudem prvního stupně bránil, tedy že by tvrdil dohodu uzavřenou s žalobcem, že po žalovaných nebude požadovat úhradu smluvní pokuty. Při jednání před odvolacím soudem nedokázal zástupce druhého žalovaného ani uvést, kdy a jakým způsobem se touto argumentací bránil před soudem prvního stupně, na výzvu odvolacího soudu naopak uvedl, že si není vědom toho, kdy v rámci řízení před soudem prvního stupně tuto obranu uváděl. Jedná se proto o skutečnosti nově tvrzené až v rámci odvolacího řízení. Odvolací řízení je ovládáno principem neúplné apelace, jehož podstatou je, s výjimkami uvedenými v § 205a o. s. ř., že všechny rozhodné skutečnosti musí účastníci uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než soud prvního stupně ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť se vychází z toho, že soud prvního stupně je instancí, u které mají být tvrzeny rozhodné skutečnosti a provedeny všechny důkazy, jež jsou potřebné k prokázání všech právně významných skutkových tvrzení. K takovému, v odvolacím řízení nově uplatněnému, tvrzení tudíž není možné přihlížet s ohledem na účinky zákonné koncentrace řízení podle § 119a o. s. ř. ve spojení s § 205a o. s. ř. nastalé okamžikem vyhlášení napadeného rozsudku.

31. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného nákladového výroku III, ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným toliko nesprávně uvedl soud prvního stupně aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., s ohledem na plný úspěch žalobce vůči druhému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení žalobci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu správného odůvodnění výroku o nákladech řízení odvolací soud pro stručnost v příslušné části odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci bylo vůči neúspěšnému druhému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka. Jde o náhradu za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do datum (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za sepis vyjádření k odvolání a k tomuto úkonu náležející paušální náhrada výdajů ve výši částka podle § 13 odst. 4 a. t.,, dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za účast při jednání před odvolacím soudem dne datum a k tomuto úkonu náležející paušální náhrada výdajů ve výši částka dle § 13 odst. 4 AT, dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

33. Náhradu nákladů odvolacího řízení bylo druhému žalovanému dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám zástupce žalobce, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolání rovněž nelze podat pouze v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).